kniha » Lovci kostí
v Top10 32 | chce si přečíst 26 | chce mít v knihovně 18 | má v knihovně 211
hodnotilo: 299
96%
Lovci kostí

Steven Erikson

Lovci kostí

série: Malazská Kniha padlých
díl v sérii: 6
kniha patří do světa: Malazský svět

Kategorie: fantasy - dark

originální název: The Bonehunters
originál vyšel: 2005

vydání: Talpress (web) 2008

odkazy: 2x [recenze]



Komentáře:
Marfy  | ***** 28.05.2008 10:37

Jsem na 70.stránce a už teď můžu říct, že Erikson zase nezklamal a je to skvělá knížka. Těším se jak malej kluk na ranní a odpolední cestu metrem do práce..-)

Ancalime  | ***** 09.06.2008 15:17

Knížku jsem si koupila v pátek a hned jsem začala číst a musím říct, že jsem se nemohla odtrhnout. Erikson nezklamal a na scénu se vrací spousta mých oblíbených postav. Už teď se těším na další díl

Romison  | ***** 19.06.2008 23:16

Opet nema chybu, tentokrat uz se trosku zacinaji sbihat linie trosku do sebe, ale porad je tam spousta linek a deju, uz se tesim, az to vyjde komplet a budu si to moci precist cele na jeden zatah.

Doubravka  | ***** 21.07.2008 13:12

Lovci kostí se mi četli mnohem snadněji než předchozí díly (ne že bych si tím na ně stěžovala, skoro naopak ;) – netuším, zda je to tím, že valnou většinu postav už znám a lépe se orientuji nebo jestli si tím potvrdit své podezření, že tento díl série je o něco méně pochmurný. Nějak jsem si už u Eriksona zvykla na ovzduší netušených osudových hrůz, které neustále visí nad hlavami hlavních protagonistu – a najednou skoro nic. Jistě, Y'Ghatan nebyl procházka růžovou zahradou, ale tentokrát mi vlasy na hlavě hrůzou nevstávaly ;-) Každopádně ale knihu hodnotím na 100%, četla se mi skvěle, jako obvykle mě vtáhla do děje a nepustila a vše naznačuje, že v dalším pokračování se máme skutečně na co těšit.

Kdo sérii miluje, ještě tento díl nečetl a chce si udělat radost, ať si přečte seznam postav na začátku – Karsa Orlong, část zbylých Paličů mostů, Tavore, Felisín Mladší, Kvítko aka Řezník, Heborik, Icarium, Onrak Zlomený, Iskaral Pust a mnoho dalších – scházejí se nám tu téměř všichni známí, aby čelili dalším posunům v říši bohů starých i nových. No prostě paráda :)

papuja  | ***** 06.09.2008 20:49

Zase plnej počet – jinak to prostě hodnotit nejde:o)) Chytne a nepustí. Jak píše Romison začíná se to trochu spojovat, ale je toho tam ještě tolik nevysvětleno. Tak a teď zas budeme čekat dlouho a dlouho na další díly :o(

Shelagh  | ***** 10.10.2008 09:44

Je zajímavé, že vrchol knihy nastává okolo 300. strany, tedy v 1. třetině. Ve zbytku se pak splétají a zase rozplétají linie, všichni někam jdou a spousta věcí zůstává otevřených. Není to špatné, ale předchozí díly mi přišly sevřenější, tudíž o chloupek lepší. Nicméně i tak je to to nejlepší z epické fantasy, co u nás vychází.

Gaarq  | ***** 11.10.2008 10:29

neuvěřitelná gradace, nejen příběhu, ale i myšlenek v něm obsažených. lovci kostí jsou pro mě zatím nejlepší pastvou z dosud vyšlých části malazské knihy padlých. erikson mi připomíná moderního čapka, s nadhledem, životní zkušeností, smutným i nevázaným humorem pohlíží na svět a nic lidského mu není cizí. klobouk dolů, pane lundine.

atakua  | ***** 19.06.2009 20:50

Oproti předchozím knihám ze série přibyla spousta vtipných dialogů.

thorir  | ***** 23.08.2009 15:39

Zapadá to, zapadá to, ale stále zůstávají až příliš velké mezery, aby byl obraz dokonalý, říká si čtenář pokud se ve čtení Malazké Knihy padlých dostal až sem. Lovci kostí navazují na údálosti v Dómu řetězů. Autor se vrací ke čtrnácté a k oblíbeným postavám. Svou roli odehraje též Pán Balíčku. Chromý v Sedmiměstí otevřeně rozehrává svou strašlivou hru, za vydatné pomoci Poliel, bohyně moru. Čtenář je opět zcela pohlcen příběhem – v některých částech doslova dýchá za oblíbené hrdiny. Někdy však ani to nepomůže. Vše směřuje k dalšímu epickému závěru, avšak tentokrát zůstává několik linek otevřených. Co se samotného závěru týče, no tak ten je … nečekaný, ale o to hutnější. Erikson je prostě mistr. I přes několik nových neznámých nemohu udělit méně než 100%. Masakr!!

idle  | ***** 02.04.2010 09:26

Lovci kostí mi přišli trošku rozkolísanější než přechozí díly – například na začátku mi trvalo docela dlouho, než jsem se začetla, a i dál se našlo několik míst, kterými se mi procházelo hůře. Na druhou stranu celkový dojem vyrovnávají pasáže, které se četly jedním dechem – Y'Ghatan nemůže nechat chladným asi nikoho a v závěru se dramaticky setkává a rozhoduje hned několik linií najednou.

Na které straně stojíte? To se teď právě vyjasňuje nejen mezi bohy (mimochodem filosofická diskuse na téma důsledků války mezi bohy ve mně zanechala dost málo), ale také mezi smrtelníky. Teď ještě vědět, která strana je která…

BorgDog  | ***** 10.07.2010 16:40

Blíží se konec. Ze šestého dílu Malazské knihy padlých tato skutečnost zavane stejně krutě jako dýmem prosycený vítr nad rozvalinami Y´Ghatan. Schyluje se k hrozné válce, do které budou zřejmě zataženy všechny mocnosti světa, ať chtějí nebo ne. Proto začíná obsazování strategických pozic, volba stran i preventivní odstraňování méně významných nepřátel. To je v podstatě hlavní náplní „Lovců kostí,“ ve kterých se dokončuje dějová linie Malazské armády a Smršti, a současně se k obrazu připojují události na Lederském kontinentu z „Půlnočních vln.“ Z toho plyne, že postav je opět mnoho, dění opět spletité, střety nečekané a smrt všudypřítomná hlavně ve strašlivé epidemii moru inicializované Chromým bohem.

Kniha má v podstatě dva vrcholy: Pekelnou past v Y´Ghatan, které se Leoman S Cepy rozhodl proměnit v poslední strašlivý pomník Povstání, a závěrečné kruté vystřízlivění na ostrově Malaz. Mezi nimi probíhá prakticky jen už zmíněné rozestavování figur pro chystané partie, počínaje Icariumem, který má být zneužit jako zbraň k nastolení rovnováhy, až po Pána Balíčku. Vynechán není nikdo a třebaže se díky Eriksonovu mistrovství věci nikdy nezvrhnou v obyčejnou vatu, určitá rozkolísanost zmiňovaná idle je opravdu znát. Humor pak obstarává svérázný doprovod Apsalar, postava seržantky Hellian, Banascharovy trudné monology, ale třeba i Karsa Orlong – jeho stručná hláška po boji s démonem ve vylidněné pevnosti je prostě nezapomenutelná. :-)

Osobně „Lovce kostí“ pokládám za mírně horší než pátý díl, právě kvůli roztříštěnosti zápletky stojící jen na dvou hlavních pilířích v první třetině a závěru. Kdyby šlo pro MKP speciálně rozšířit hodnocení na 20 hvězdiček, asi bych dal o jednu méně, ale na standardním zůstane sto procent. Už se nemohu dočkat, jak dopadne duel Karsa-Icarium-Rhulad… a jestli po něm zůstane v Lederu stát aspoň ta úžasná osvěžovna ducha jménem Templ. :-)

Blue.Shark  | ***** 12.07.2010 22:33

Parádní knížka, nebo spíše pořádná kniha. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem ji dočetl, protože jsem nenacházel dostatek času. Lovce však nemůžu hodnotit jinak, než 5* . Jako ve všech Eriksonových knížkách je tady opět přítomna smršť bitek, charismatické postavy, drsný příběh a všechno ostatní, co máme na jeho stylu tak rádi. Už se těším, až si někde seženu Vichr Smrti :)

Majkl  | ****1/2 19.08.2010 11:42

Po päťke, ktorá predstavila množstvo nových postáv, sú tu Lovci kostí, ktorí nadväzujú na sedmimestskú líniu a prinášajú na scénu veľa známych, Erikson ďalej vykresľuje Šumařov oddiel, kde je najvýraznejší Flaška s jeho zvieracími pomocníkmi. Spomedzi nových postáv som si všimol najmä vynálezkyňu Samar Dev, v Tavoriných vojakoch sa mi orientovalo ťažšie. Takmer všetky dejové línie sú zaujímavé, ale je ich tu naozaj požehnane a z toho plynie rozkolísanosť, akú som zažil v štvorke. Erikson sa tam venoval niektorým postavám príliš a iným zas primálo. V šestke je tu iný problém – dejové línie sa niekedy striedajú veľmi rýchlo a ak pri nejakej Erikson zotrvá dlhšie, rýchleho striedania pohľadov sa nevzdá. Na konci ich síce poprepája, ale o ucelenosti a zovretosti päťky môžete len snívať. Ozajstný návrat k Edurom a Lederu bude až vo Vichru smrti, tu sú len menšie prepojenia. Najnapätejší je Y´Ghatan, záverečný masaker v Malaze nedokázal prekonať Leomanove peklo, kde sa definitívne potvrdila existencia Lovcov kostí. Šiesta kniha je skôr mostom od dokonalých Půlnočních vln k (dúfam) ďalšiemu vynikajúcemu kúsku vo Vichru smrti. V žiadnom prípade to však neznamená, že šestka je podobná zbytočným druhým dielom niektorých príbehov, ktoré sú natiahnuté do trilógie, pretože to je v móde. Medzi tým a koncom nie je vata, u Eriksona to snáď nie je možné, ale pôsobivé a gradujúce, neúprosné smerovanie k naozaj tvrdému a tragickému koncu ako v päťke sa nekoná (tú bude ťažké prekonať, ale iba u tohto autora je možné, že to zvládne). Trochu sa pozastavím nad mojím vnímaním smrti najdôležitejších postáv. Zatiaľ čo vedľajšie (resp. menej hlavné :)) autor bez milosti vyhodí do odpadkov ako rozbitú hračku, tie dôležitejšie sú skôr odložené do krabice na neskôr. Raz sa ich Erikson rozhodne vybrať, zalátať im rany a opäť poslať do akcie, tentoraz však stratia možnosť rozprávania príbehu z vlastného pohľadu, skôr sa mihnú, no o to viac presadia ako orezaná kocka :). Ak môj komentár vyznieva až príliš kriticky, nezmýľte sa ním a pozrite sa na hodnotenie. Mierne zhoršenie kvality je v rámci série, Lovci kostí sú menej uspokojiví, ale moju spokojnosť s knihou vyjadrím asi najkratšie a najvýstižnejšie – jednoducho, je to Malaz. 87%

KainIX  | ****1/2 25.01.2011 22:34

Asi nejvíce se ztotožňuji s komentářem BorgDoga. Prvních 300 stran je dokončením 2. a 4. dílu, zbytek knihy pak již navazujícím pokračováním , kdy dochází k barvením klíčových figur pro konečnou partii božského šachu. Zatímco v minulých dílech bohové zasahovali do dění sporadicky, tady už se projevují často a někteří z nich to pěkně schytají. Tento díl mi přišel o dost slabší, než díl pátý, nicméně na žebříčku MKP to znamená, že stejně dávám 90% :) Ač je i zde závěr strhující, není tak monumentální jako u dílu předchozího.

Má oblíbená postava tohoto dílu: Kalam Méchar.

A kdo, nebo co, je kruci ten Pustův mezek???

quelhar  | ***** 15.03.2011 14:26

Spolu se třetím dílem (Vzpomínky ledu) zatím asi nejlepší díl série. Velmi kladně hodnotím to, že čtenáře vtáhne do děje už po několika stranách. Narozdíl od většiny předchozích dílů, které měly pozvolný rozjezd a o to epičtější finále, jsou Lovci kostí vyváženější a drží si tempo od začátku do konce, který není tak dechberoucí jako v předchozích případech, ale rozhodně se u něj nikdo nudit nebude.

Nemám naprosto co vytknout a hodnotím jako všechny předchozí díly plným počtem.

Strýček Biolit  | ***** 01.04.2012 22:57

Hmm…a tak jsem si zase během četby říkal, jaká superlativa napíšu na tento díl MKP. Čerstvě po dočtení mi to přijde zcela zbytečné, protože popisovat něco takového je prostě a jednoduše rouhání. To se musí přečíst…

Snad si jen dovolím malou poznámku k tomu, že kniha má v podstatě dva „vrcholy“ a dost dějových linek se uzavře, spousta naopak otevře. Nemám, co bych vytknul.

Durgas  | ***** 01.10.2012 08:53

Nesúhlasím z tvrdením, že kniha má vrchol v strede a je nesúrodá. Príbeh, ktorý nám majster predostiera je tak obrovský a nedozerný, že nám to tak môže pripadať, ale keď sa na to pozrieme dostatočne zo široka, dej celej knihy je prirodzený a súvislý. Paranova línia skvelá, Karsa opäť nesklamal, Pust znova bavil, takisto aj všetci malažania z 13. armády veľmi zaujímaví. Pobavilo ma (spoiler) koľko povyku bolo okolo Dedžima Nebhrála, a nakoniec to bol úplný šupák. Koniec knihy ma patrične nahneval, toto Laseen nikdy neodpustím… Som zvedavý, čo to je s tými K'Chain, teším sa na 7. diel, ktorý už je doma :)

Speedemon  | ***** 03.10.2012 19:51

Masakr v Y'Ghatan byl dechberoucí, ale finále v Malazu nijak nezaostávalo. Sbíhání zde bylo opravdu mohutné a pokud je to vůbec ještě možné, stává se MKP epičtější a grandióznější. Spousta postav se pouze mihne a zase zmizí a tak je potřeba se na knihu opravdu soustředit. Ale to je u Eriksona potřeba vždy a kdo se dostal až sem, tak jej to neodradí.

LuciusWlk  | ***** 12.10.2012 12:29

Další porce Malazského života, protkaný vším, co dělá Malaz Malazem. Opět vynikající čtení a bezchybný závěr, plný neuvěřitelných zvratů. Přiznávám, že jsem opravdu natěšený na další porci.

yerry  | ***** 27.12.2012 20:28

Táto napalmová smršť spĺňa všetky atribúty špičkového protest songu. Filozofický odkaz dnešnej realite je nesporný, už nič nenapíšem. Malaz is not dead!!!

Lucc  | ****1/2 01.10.2013 18:21

Tímto dílem se pro mne stal Erikson opět čitelnějším. Už jsem ho docela prokoukl a znám jeho přednosti a slabiny a asi se mi proto jeho knihy lépe čtou. Letem světem:

Inspirace indány – z mnoha dalších se nejvíce vyloupli Záchlumčané. Tam je to už tutovka. Kanaďan se nezapře.

Postavy pořád špička, ale už se mi to zajídá. Hodně epizodních rolí, pouhých přihravačů. U mnoha se to pozná velmi brzy (Samar Dev, Scillara a někteří další z Řezníkovy crew, Pomezičník, Taralak Výd, atd). Neříkám, že nebudou ve hře i později, ale jejich přítomnost mi přijde nepodstatná a mají jen plnit roli partnerů do diskuze a nějakého toho vzrůša a očekávání, co z toho bude (Telorast a Cudrn).

Jak už psali i jiní, souboje jsou chaotické. Nechce se mi si je schématicky rozkreslovat, ale nepřijdou mi reálně popsané. Jsou efektní, to jo, ale prostě si připadám trochu jako ve filmech s Árným.

Pořád nějak nevidím, že by někdo důležitý zemřel. Když už se autor k nějaké čistce odhodlá (muší pláň), jakoby se své odvahy zalekl a látá to. Vojáků a nepotřebných postav umírá dost, ale jinak nic moc.

Vata. Borg si může říkat co chce, celé dlouhé pasáže a stohy postav jsou zbytečné a vlastně i nudné. Nudné na Eriksona, nadprůměrné v rámci fantastické literatury, sluší se dodat. Na co se musel Karsa setkávat s primitivy v divočině? Vždyť se mohl posunout dál i bez nich. Na co umírali vojáci v přístavu? Jen na efekt. Pěkné, ale na efekt. Na co musela už v předchozím díle do hry vstupovat Eres'al a komplikovat už tak dost domotanou spleť ras a druhů? Odpouštím to autorovi, protože umí psát a MKP čtu rád, ale přehlédnout to nemohu.

Občas se Eriksonovi podaří zajímavá věta nebo podivný výraz. Projevy emocí postav jsou pro mne někdy srandovní. „Druhý muž pomalu vykulil oči, pak se pousmál a uklonil se.“ (s. 791)

Aby nevznikla mýlka, přes drobné výtky hodnotím vysoko, protože to je kvalitní kniha, která umí postavy i čtenáře rozsekat (Y'Ghatan, závěr). Za to přidávám půl hvězdy. MKP pořád stojí za to číst.

avatar2  | **** 19.09.2014 19:38

Já vám nevím, mně na té sérii tak nějak začíná vadit že je tam asi možné všechno. O postavách se toho řekne tak málo (vlastně nic), že nás ani nic nemůže překvapit. Ale jistě, napsané je to zručně, ale co s tím když mám problém pamatovat si kdo je kdo a o co mu vlastně jde. Postavy putují, jednají, bojují, trpí ve spistě různých bitev, ale tak nějak se mi ztrácí celek a smysl. Uvidíme jak to půjde dál.

Methat  | ****1/2 12.06.2015 12:31

„Ticho! Ještě jedno slovo od kohokoliv, a sama se říznu. Budete dělat potíže a já si vrazím núž do ruky. Nebo do nohy. Nebo si možná odříznu bradavku. A vy neřádi s tím budete muset žít. Po zbytek života budete žít s tím, že jste byli takoví kreténi, že se kvúli vám Hellian zmrzačila“.

Ta loď je plná Unťanú. Rozmazlených urozených štěňat. Podívejte se na ty jejich pitomé uniformy. Jediné skvrny, ktorý mají, jsou od racčích hoven, a to jenom proto, že si je racci pletou s mrtvými a nafouklými tuleni – Laskava


Komentár píšem až po prečítaní Chromého boha a uležaní v hlave: Lovci kostí je kniha rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje bitke v Y'Ghatan, kde sa stretne Tavore s Leomanom a druhá meste Malaz. Erikson sa opäť vrátil k starým známym postavám, takže kniha sa čítala veľmi dobre a z ohliadnutím späť sa toho v tejto časti stalo strašne veľa. Opäť sa tu stretneme so starými známymi – Karsa, Kalam, Rychlý Ben, Tavore, Icarium, Kvítko, Flaška, atď… a nová legenda je na svete – Lovci kostí.


„Přeruš dalhonský žalozpěv smrti a poznáš tisíc tisícú prokletých životú a tvá pokrevní linie bude prokletá navěky. Chlupaté stařeny ti ukradnou děti a děti tvých dětí a nasekají je a uvaří se zeleninou a hlízami a několika bliznami vzácného šafránu a dalhonští zaklínači s hadími podvazky budou líhat s tvou ženou a ona porodí jedovaté hady celé pokryté kudrnatými černými vlasy -“ – seržant Balšám

„Budu jako pijavice, schovaný pod tvými šaty, toužící zahltit se tvou krví. Budu zubatý netopýr visící pod tvým vemenem, chlemtající tvé sladké výměšky. Budu moucha, ktorá ti vletí přímo do ucha, kde si zřídí nový domov s celou spíží za zády a na zavolání.“ – Iskaral Pust na Zášť

Strider  | *** 20.09.2015 23:03

Po výlete na Leder sa v Lovcoch kostí vraciame do Sedmiměstí, pričom hlavnou témou je ťaženie pobočnice Tavore za zničením posledného vojska apokalypsy. Samozrejme nechýbajú ani ostatní hrdinovia z Dómu řetezů a v priebehu knihy sa do deja zapojí aj celá rada nových tvárí.

A tu by som aj začal s kritikou. Postáv je jednoducho priveľa, bez preháňania tucty, pričom majú veľmi nerovnomerne rozdelený priestor a mnoho z nich je bezvýznamných. Napríklad v obrovskom množstve vojakov štrnástej armády sa veľmi ťažko orientuje a ich nestále prekáračky a vojenský humor dej nikam neposúvajú. Iné postavy, menovite Cudrn a Telorast, sú tu vyslovene len pre pobavenie a neskôr z knihy úplne vymiznú bez toho, aby čokoľvek vykonali (v ďalších knihách možno budú dôležité, ja však hodnotím Lovcov kostí). Veľa postáv sa navyše chová v priamom rozpore s tým, čo o nich vieme z predchádzajúcich častí série (hlavne Leoman a Corabb).

Najväčší problém som mal ale s neexistenciou motivácii konania zúčastnených. U väčšiny postáv som nielenže nevedel, čo chcú svojím konaním dosiahnuť (lebo Erikson je opäť tajomnejší ako hrad v Karpatoch a zámerne necháva čitateľa tápať), ale ani dôvody, ktoré ich nútia vydávať sa na nebezpečné výpravy do neznáma (zdravím Karsu a Samar Dev). Do toho je kniha priam zamorená náhodnými stretnutiami (najočividnejší príklad zo všetkých – Paran a Jaghutka), deus ex machinami (špeciálne na tomto mieste chcem spomenúť Kotiliona, ten chlapík sa pravidelne zjavuje pri každom, kto sa potrebuje dostať zo šlamastiky) a nelogickým rozhodnutiami (hlavne Laseen). Ako novinku Lovci kostí priniesli aj neustále teleportovanie na ľubovoľné vzdialenosti, cestovanie chodbami je už zjavne prežitok.

Aby som ale nebol len negatívny, tak sa vďaka vyššie spomenutým nedostatkom neustále niečo deje (i keď to nemusí vždy dávať zmysel), dej je nepredvídateľný (lebo Erikson si zakaždým vymyslí niečo nové) a nuda pri čítaní na rozdiel od Dómu řetezů nehrozí. Na poriadnu akciu človek ani nemusí čakať až do konca knihy, prvý vrchol v Y’Ghatane príde už v jej tretine. Po ňom sa síce rozprávanie rozpadne do bezcieľneho potulovania po kontinente, ale záver v Malaze (ktorý v mnohom pripomína finále Domu mrtvých) a pri Prvom tróne je opäť patrične krvavý a bohatý na akciu (a ďalšie náhodné stretnutia a výpadky logiky).

Vo výsledku na mňa teda táto kniha najviac zo všetkých v sérii pôsobila dojmom spotrebnej fantasy pre pobavenie, útočiaca na prvú signálnu a bez vnútornej súdržnosti, čo síce zvládla veľmi dobre, ale na viac ako priemerné hodnotenie mi to nestačí. 6+/10

Rezaria  | ***** 02.11.2016 14:30

Vytoužený návrat ke čtrnácté a oblíbeným postavám. Když pominu zde již kolikrát zmiňované dva vrcholy děje a pocit, že se zas tolik neděje (jasně, Y'Ghatan se malazské krve napilo dost, ale Psí řetěz nebo Korál boleli víc), nejvíc dojmů ve mně zanechal zrod Lovců kostí. Kde naposledy byli nesourodí rekruti, je teď již armáda. Jinak jako pokaždé, nepotřebné postavy tu končí, ty podstatné jsou pravděpodobně nesmrtelné. Takže opět žádný srdceryvný konec. Přesto je znát, že už blížíme ke konci a že je třeba si vybrat strany dokud je čas. Ve finále ji vidím o něco slabší než předchozí díl, ale i tak si plný počet zaslouží.



WebArchiv - archiv českého webu