Poslední přidané komentáře
Tady se mi líbí prakticky úplně všechno. Nevím čím to je, ale skloubení ďáblových mnichů a jejich rdousících kleští s pátráním po Kalichu ohně mě nadchlo. Velké mínus do budoucna je naprostá absence stříbrného pentagramu, který zde John používá. Takhle by měla vypadat všechna stará čísla!
Série o porfesoru parapsychologie Zamorrovi. Pomocí svého amuletu, Merlinovy hvězdy, a dalším předmětům jako dhyarrový krystal nebo magický meč bojuje proti silám zla.
Série o Vrchním inspektorovi Scotland Yardu Johnu Sinclairovi, který se zabývá neobvyklými případy. Místo obyčejných zločinců stíháý upíry, vlkodlaky, nemrtvé a čarodějnice.
Tato série je podle mého názoru dost špatná. Jsou to normální svazky Na stopě hrůzy, ale od čísla 501.
Lone Wolf se musí vydat do země jejich spojenců, aby odtamtud přinesl mocný meč Sommerswerd a také aby přivedl pomoc.
Řád Ki je zničen, až na jednoho učedníka. Tím je Lone Wolf. Ten teď musí králi vyřídit zprávu o zničení kláštera.
Temný pán Zagarna si usmyslel, že zničí Sommerlund. V tom mu ale brání rytíři řádu Kai. Musí je tedy zničit.
Tvým dalším obtížným úkolem je vysvobodit svého přítelem Benedona z nedobytné pevnosti Kaag.
Jako velmistr obnovujícího se řádu Kai musíš řešit ještě závažnější problémy než kdy předtím. Tantokrát je nákaza hrozící ze země druidů Ruelu.
Tvým úkolem je najít další z Kamenů vědění, který je tentokrát ukrytý v neprostupné džungli.
Tvým úkolem je tentokrát zjisti, co se stsalo s karavanou v Rokli zkázy a i kdyžn to vypadá jako skoro jednoduchý úkol, nějak se to zvrtne.
Hlavní město země je obleženo a všichni doufají v pomoc rytířů řádu Kai. Ta ale přijít nemůže. Úkolem Lone Wolfa, tedy tebe, je přinést od vašich spojenců mocný Sluneční meč.
První gamebook o Lone Wolfovi. On jako jediný přežil útok na klášter řádu a nyní musí zprávu o jeho zničení doručit králi.
Gamebooky o hrdinovi jménem Lone Wolf, který je učedníkem rytířů řádu Kai, kteří byli všichni až na něj pobyti.
John se Sukem dorazí na farmu krásy a zjistí, že ze žen se měly pomocí tabletek stát upírky. Zachrání je a farmu zničí.
Na módní přehlídce je uneseno deset žen, mezi nimiž jsou i přítelkyně Johna a Suka. Vydají se proto na farmu krásy, kam byly ženy uneseny. Pokrsačování v dalším svazku.
John bjeví u svých přátel ghoula a od něho se dozví, že ještě víc jich je na nádraží a mají přivítat svým zpěvem Xorrona, pána nemrtvých. John je všechny s pomocí svých přátel zničí.
Johnovi zavolá jeho otec ze Skotska, že prý tam byl zabit už třetí člověk a jestli by to přijel vyšetřit. JOhn vraha dopadne, ale ten uhoří.
V Temži se ukrývá obrovská chobotnice, která své oběti stahuje pod hladinu a poté do kanálu. John ji spolu se Sukem zničí v metru.
Trochu slabší díl, ve kterém vystupují akemnná monstra a nemrtvý medicinmann. John je všechny zničí a poté i jejich kamenného boha Mugura.
Na Sicílii se najdou dva krystalové meče, které podle Myxina patří černým andělům z Atlantidy. Ti je získají, ale nakonec je zničí Železný anděl.
Asmodina unesla mága Myxina, který Johnovi pomohl v boji s Černou smrtí, do své dimenze. John se ho vydá zachránit a to se mu povede.
Závěrečný díl o zničení Černé smrti. John svého nepřítele zničí stříbrným bumerangem, ale sám je raněn a musí do nemocnice.
Druhý díl trilogie o zničení Černé smrti. Johnovi přátelé jsou uneseni na Hřbitov na konci světa a John získá Děsivý snář, z jehož stránek se stane stříbrný bumerang.
Začáteční díl o jakési trilogii o zničení Johnova úhlavního nepřítele, Černé smrti.
velmi dobrý katastrofický román. syrový, brutální a krutě pravdivý. vědecké pozadí trošku kulhá, na dnešní dobu – vždyť originál je z roku 1956, ale psychologie postav a společenská situace je vykreslena velmi detailně. boj o život je skutečně něco jiného, než život ve společnosti relativního dostatku. kniha je plná násilí odůvodněného přežitím skupiny, zrad, které mohou zachránit jednomu kůži… všechna prolitá krev a „zlo“ jsou základními kameny příběhu a ne jen kulisami pro pobavení nudící se mládeže. Spolu s Tmou O. Neffa, Dnem trifidů J. Wyndhama a non-SF díly Robinsona a Scotii špička mezi katastrofickými příběhy.
Pěkně napsané, ale zoufale neoriginální. Vyhnaný mladík se stává hrdinou v boji o vlastní zemi. Plusem je určitě vylíčení tvrdé reality severského života, velkým záporem vpasování divokého vlka do děje – větší pohádku jsem v souvislosti se zvířecími pomocníky ještě nečetl.
Tak jsem konečně dočetl druhou, tentokrát třídílnou ságu o zemi zvané Deltora. Kvalita šla mírně dolů, ale tak to většinou u pokračování úspěšných sérií bývá. Musím však uznat, že je to stále nad průměrem. Narozdíl od první Deltory, kde tři hrdinové Leif, Barda a Jasmína pomocí Kouzelného pásu sesadili krutého Pána stínů, ve druhé trilogii musí kouzlem ztracené Pirranské píšťaly osvobodit násilím vězněné otroky, kteří trpí v zapovězené Zemi stínů, sídlu nepřítele. Jestli se jim to podaří vám neřeknu, ale můžete třikrát hádat.
vyšla v: Mamutí kniha humoristické fantasy; Medvědi objevují oheň
Duirin | ***** | před 6431 dny
Krátká povídka psaná nestandardním stylem na způsob interakce hlavní postavy s „bleskobankomatem“. Já jsem si ji velice oblíbil právě díky stylu a také zajímavému závěru, takže se u mě dostala až do TOP 10.
Tohle mně opravdu vůbec nanadchlo. Možná mi nesedí hard-SF styl obecně, ale tahle povídka zvlášt. Hodí člověka do děje ve světě, o kterém nic netuší a nemá šanci se v něm zorientovat. Autor se v něm možná vyzná, ale měl by k němu dát klíč i čtenáři. Kdyby povídka měla rozsah knihy a kniha měla řádný úvod do světa i do děje, asi by to bylo ok, ale tohle jsem ani nedočetl, protože jsem tomu prostě nerozumněl. Ale třeba to někomu sedí. Mně ne.
Opět ve stejném duchu jako předchozí díly. Celý děj se odehrává ve městě Praag, kde se všichni, samozřejmě včetně Felixe a Gotreka, připravují na útok armád Chaosu. Přesila je to obrovská a je škoda, že je předem jasné, že to ti dva zase přežijí. Ale i tak dostane čtenář to co chce: nezměrné množství mutantu, bestií a démonů, hlavní hrdinové jsou od krve jako by se v ní koupal po většinu knihy a napětí z nejistého vítězství až do konce. A Gotrek se konečně doslova dostane na práh smrti :).
Druhá z Asimovových „robotických“ detektivek. Tentokrát o dost zajímavější, než byly předchozí Ocelové jeskyně. Zápletka je vystavěna na kontrastu mezi lidmi ze Solarie, vychovávanými v přísné izolaci, tudíž prakticky neschopné se s kýmkoliv osobně setkat a pozemšťany, obývajícími svou přelidněnou planetu, kteří jsou ještě k tomu skryti v podzemí nebo v uzavřených kopulích, neschopni pobytu venku. Opět se stáváme svědky vyšetřování vraždy člověka, opět potkáváme dvojku Baley – Daneel, opět si pohráváme s třemi zákony robotiky… Zápletka je dobrá, ale hlavním plusem této knihy je možnost přemýšlet nad tím, kudy půjde lidstvo – zůstane na přehuštěné Zemi, schované před okolním světem, nebo se rozptýlí po vesmíru, který mu zatím ale bude příliš velký?
avatar2 | ***** | před 6439 dny
Tady nelze než nedat plný počet hvězdiček. Pravda, poslední dvě povídky jsou zjevně přidané jen proto, aby už tak útlou knížku mělo vůbec smysl vydat, ale dr. Jekyll a pan Hyde jsou prostě nestárnoucí klasika, ze které by se autoři měli i dnes učit. Zručně stavěný příběh, který se odehrává v krásně staroanglickém prostředí chytne i po letech. Některé horrorové příběhy mohou po sto letech působit spíš směšně, ale to není tento případ. Naprostá klasika. Co se týče dalších dvou povídek – Markheim je ne úplně špatnou psychologickou sondou do duše vraha s fantasy prvkem, Kumpání slabší horrorovou povídkou.
Tak jsem konečně přečetl i druhý díl této někým oslavované a někým nenáviděné série. I když se mě první díl zdál lepší, i tento stojí za přečtení. Konečně chápu proč jsou zde tak rozdílné názory na kvalitu tohoto díla. Děj má místy logické mezery a celkově působí tak nějak uměle, vynuceně a hlavně nedotaženě. Přesto žasnu nad tím co již Christopher Paolini ve svém věku vytvořil a dávám nejvyšší hodnocení. Příběh není tak předvídatelný, jak by se dalo předpokládat a závěrečné odhalení Eragornova původu je opravdu překvapující. Závěr je dost otevřený a navíc se vynořují další skutečnosti, které je nutno dořešit. Nezbývá než doufat, že autor časem nasbírá ještě něco zkušeností, a že i poslední díl bude stát za to.
U téhle knížky je příběh upozaděn na úkor nadměrného množství filozofických debat a psychologických úvah. Na druhou stranu autorka a její myšlenky jsou zajímavé a víceméně srozumitelné a jistě se najdou čtenáři kteří to ocení víc než já. Já ale dávám přednost dobrému příběhu před hlubokomyslnými úvahami, které stejně nikam nevedou.
spolu s pampeliškovým vínem a marťanskou kronikou jedna z nejpůsobivějších knih raye bradburyho. jako obvykle, děj je spíše fantaskní a temný. Setkáváme se s městečkem venice a některými jeho obyvateli (autorem fantastických povídek, detektivem atd.), o nichž autor vypráví i další příběhy (zbavme se constance, hřbitov šílenců). městečkem se potuluje smrt a zaklepat může na každé dveře. atmosféra je skutečně velmi ponurá a děsivá, autor umně míchá grotesknost s tragikou, něhu s brutalitou. román neobsahuje přímé poselství jako např. 451 °fahrenheita, nejblíže má k marťanské kronice, ale každý si musí přebrat sám, co viděl a zažil. a zážitek je to rozhodně nevšední.
Výtečně napsaná kniha, to bezpochyby. Na můj vkus jen trochu moc pesimistická. Co se týče chování jednotlivců v době krátce po ztrátě elektřiny, tam to ještě bylo dost věrohodné. Postupně se ale Neffova vize stává stále temnější a vrchol přichází ve chvíli, kdy prezident Havel podepíše v zájmu svém i druhých rozsudek smrti nad premiérem Klausem, který je následně naražen na kůl… no, to už na mně bylo trochu dost hardcore. To, že nesdílim Neffovu vizi však knize rozhodně neubírá na kvalitě. Doporučuji.
První velký soupeř je zde! Ďábel v lidské podobě. Hrůzný doktor bez slitování. JOhn má konečně nepřítele, jenž se mu vyrovná. Za doktorem navíc stojí samotný Asmodis, takže to opravdu nebude mít jednoduché. Série od tohoto čísla už není pouze příběh vedle příběhu. Vše se začíná zamotávat a objevuje se několik spojení do minulosti i budoucnosti. Bohužel doktor Smrt tu není tak často, jak bych si představoval a vosková monstra taky nejsou to, co by se mi zamlouvalo…
Za poslední dva měsíce opravdu pořádná kniha, na kterou nebudu moct zapomenout, přečetl jsem ji jednim dechem za večer a litoval, že není delší. Ano, děj je trochu chaotický – ale nepotřebuju, aby mě autor vodil za ručičku. Forma psaní je mírně kostrbatá – ale možná proto jsem knihu nedokázal odložit. Postava hlavního hrdiny nezapadá do obecných rámců – ale vždyť nikdo není jen kladný, nebo záporný. A proč na knihu nezapomenu? Protože autor vytvořil hrdinu, z kterého se stane antihrdina ve chvíli kdy se čtenář raduje, že pomstě bylo učiněno zadost, pak v hrůze přihlíží dalšímu prolévání krve a netroufá si domýšlet konec.
ROKY jsem nečetl lepší povídkovou sbírku. Egana jsem si oblíbil již díky pár věcem, které vyšly v Ikarii. Přečtení Axiomatu pak už pro mne nebylo ani tak příjemným překvapením, jako potvrzením názoru,že Egan je jeden z mála spisovatelů, kteří dokáží vymyslet absolutně neotřelý SF motiv a zároveň jej podat tak, že popadáte dech, po jedné povídce zíráte 5 minut do zdi a říkáte si : Tohle by se opravdu mohlo stát. Není to čtení na odpočinek,ale opravdu na zamyšlení. Ty nejlepší : Titulní Axiomat: Co by se mohlo stát, kdybychom si mohli zakoupit takové názory, jaké chceme, a opravdu je žít. Únos:O tom, co vlastně je lidskou identitou a o omezenosti našeho vnímání identity druhých. A konečně Vycházka: Znovu o identitě, ale o tom, jak tu svou vlastní vnímáme my sami(plus jedna z nejúžasnějších teorií o podstatě vědomí, s jakou jsem se kdy setkal). Ten, komu nevadí,když ho autor nutí přemýšlet, přijde si na své, a dost možná na ještě víc.
