LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Na můj vkus „autoři příliš zobrazují především úspěchy, jichž lidstvo (rozuměj Sovětský svaz) dosáhlo v další etapě svého vývoje“. Jedno z nejslabších děl Strugackých. Prokomunistické a prosocialistické.

velmi zajímavá kniha. skvělá fabulace nedaleké budoucnosti, spousta technologických vychytávek a jako bonus ;) solidní příběh. ovšem příliš připomíná asimova; slabší literárně, ale úžasná fůra fantazie.

skvělá kniha navazující na předchozí díl. zabývá se spíše socio-kulturními aspekty poznání, ale dělá to dobře a navíc čtenářům přibližuje aktuální úroveň poznání těchto. nicméně, tohle vydání je zmaštěné překladem; 100 % bych hodnotil originál, který se mi velmi líbil, české vydání padá na 40 %, protože tohle je populárně naučná kniha s beletristickou kostrou a když překladatel nerozumí té populárně vědecké části, sráží to kvalitu razantně. špatný překlad detailů, zvláště u takovéto literatury, založené na jisté odborné hloubce, je nefér vůči laickému čtenáři, který by jinak měl možnost si neznámé dohledat (kupříkladu, skutečně, magie nákladního kultu není totéž to magie kargo kultu, a ne, status quo není totéž to stasis quo). škoda, škoda…

Obdivuhodná kniha, která se nelehko čte. Fantasticky multikulturní svět, kterému vládne kombinace magie a vědy. A v tomto světě musí podivínský vědec žijící tak trochu na okraji společnosti podstoupit souboj s bytostmi z jiného reality, které vlastní neopatrností vyvedl na svobodu. Příběh sám o sobě je dost nosný na to, aby si kniha zasloužila slušné hodnocení, ale co tuto knihu dělá mistrovskou je svět ve kterém se děj odehrává. Ten musel dát hodně práce a za to klobouk dolů.

Pokud bych měl srovnat knihy o Toničce Bolavé s ostatními zeměplošskými tituly, resp. oddíly jako knihy o Hlídce, čarodějkách, Mrakoplašovi / mázích apod., Tonička nepatří mezi mé nejoblíbenější Zeměplochy, přesto s přehledem dosáhne na 5*. Tonička má totiž mocné spojence – Bábi Zlopočasnou a další čarodějky, ale především Nac Mac Fígly, kapíro?

Úvodní díl a prostředí Nového Krobuzonu bylo naprosto úchvatné. Ale Železná rada zcela pohřbila možnost nejvyššího hodnocení celé série. Dokonce mi přišlo, že v posledním díle už autor ani postavám nedává žádné speciální schopnosti, se kterými jsme se Nádraží Perdido setkávali téměř „na každém kroku“.

Poměrně oddychová fantasy pojednávající o strastech a putování obyvatel jedné zapadlé pastevecké vesničky, jimž ale osud nedopřál tam žít v poklidu. Bohužel v originále zřejmě nejde jen o 2 díly, takže ve druhém díle se nedočkáme žádného rozuzlení.

Nemůžu si pomoct, ale na to, že série patří do Sapkowského kánonu fantasy, tak mě vůbec neoslovila. Po přečtení prvního dílu jsem dal sérii ještě jednu šanci s tím, že jsem přečetl další díl, ale po jeho přečtění jsem zjitil, že to byl až díl třetí (ale ani mi to nijak nevadilo, víc už jsem se toho přečíst nepřinutil).

Zpočátku jsem byl k Harrymu silně skeptický, ale postupem času jsem zjistil, že má přece jen něco do sebe, takže opravuju své hodnocení ze 4* na 5*.

Pro mě dosti nepřehledný a zmatený příběh, takže lépe hodnotit nemůžu, i když vidím, že jsem zde svým nízkým hodnocením osamocen.

Nevhodná kniha pro akčnější typy – hned začátek to načne 2 manga styly povídkami, kde se nic moc neděje a dorazí to povídka od F. Vrbenské, která je z hlediska akce naprosto o ničem. Celou sbírku trochu zachraňuje Žamboch, který klasicky představuje opět nového hrdinu, ale samotný příběh není nic nového. Slušná je i povídka o p. Procházky, ale jednoznačně nejlepší je Bitva o Anděl od Michala Špačka, které nechybí správný humorný nadhled a cimmrmanovský styl. Celkový horší dojem jen umocňuje záverečná povídka, která je silně básnická (čili autor vám připadá jak na tripu). Tahle sbírka je opravdu moc široce zaměřená, chtělo to spíš sbírky dvě – jednu čistě akčnější a druhou básnickou, takto nebude úplně spokojen s obsahem asi nikdo…

Geniálna poviedka, má spád, výborný príbeh, pomsta s ktorou autor výborne narába. Takisto aj situácia, kedy sa hl. hrdina nevzdá a ani pre utrpenie nekapituluje. Odporúčam 5*

Skvelá kniha, jedna z najlepších Kingoviek. Skvelé postavy, zápletka, prostredie, nedá sa inak než 5*.

Ďalšia skvelá poviedka, neprináša nič nové, no autor vytvoril skvelú strašidelnú atmosféru. Pointa je možno pre milovníkov hororov možno predvídateľná no mňa prekvapila.

Poviedka ma zaujala jedine prvkom hradu, opisy a všetko ostatné ma nudili, pointa je známa takmer od začiatku. Dosť slabé.

Poviedka o starom virtuózovi, ktorý má neskutočný talent, jeho hudba očarí rozprávača a snaží sa ho bližšie spoznať. Veľmi dobrá poviedka, knihy či poviedky inšpirované hudbou sa mi veľmi páčia. Odporúčam.

Poviedka o bratoch, ktorí vytvárajú sochu Tyche. Keď jeden umrie, pred smrťou má ešte želanie – do jeho hrobu majú položiť olivové vetvičky. Zakrátko vyrastie strom. Krátka, melancholická, s prvkami antiky (inak len 2*). V pamäti neostane, no na chvíľu zaujme.

To je taková síla, že se ani neodvážím dát 5*, které by si 1984 určitě zasloužila. Donutí se zamyslet se nad paralelami z reálného života.

Prostě nejde jinak než 5*. Tohle je opravdu povinná četba :)

Zvykl jsem si u Lukjaněnka, že na konci svých knih filozofuje – většinou to bývá na posledních 50-ti stranách. Tentokrát ale začal již po prvních 50-ti stranách. Naštěstí se pak zase trochu rozjede, ale oproti prvnímu dílu autor silně ubral na akčnosti. Ale celková série tím trpí jen trochu.

Dílo vskutku pro sběratele a fandy Pratchetta. Ale musím uznat, že text básničky je roztomilý a obrázky zajímavé. I když nemám rád děti, dávám 5* :)

Poslední díl volné série Svět Bas-lagu bohužel silně ztratil na svižnosti předchozích dvou dílů. Děj mi přišel jakoby takový o ničem – a to od začátku až do konce. Bohužel za sebe nemohu doporučit.

Kniha ze stejného světa jako Nádraží Perdido, ale ze zcela odlišného prostředí. Bohužel mě ale už tato kniha tolik nechytla, přišlo mi to tak trochu jednotvárné a závěrečná honba Armady za snem jejích vůdců mi přišla až příliš trochu abstraktní. Každopádně jde opět o dosti originální dílko.

Originální, čtivé, zajímavé… a opět originální. Jediné, co mi trochu vadilo, byla představa hlavního hrdiny z úvodu knihy – nějak mi na něj ten popis neseděl. Místy také trochu naturalistické. Miéville má celkem zajímavý styl psaní, celkem dost popisuje prostředí, což běžně moc nemusím, ale zde mi to vůbec nevadilo.

Kniha, která patří do Sapkowského kánonu fantasy a myslím, že opravdu stojí za přečtení. Jedná se o celkem standardní fantasy prošpikovaná trochou intrik. Četl jsem to už před rokem, takže podrobnosti si nepamatuju, ale každopádně je to čtivé se zajímavým dějem, takže doporučuju.

Nutnost pro každého fandu Zeměplochy :)

Kniha rozhodně neoplívá přehnaným rozebíráním děje ani nedává nahlédnout do pocitů hlavního hrdiny. Jde zkrátka o 200 stran průměrných bojů a hlášek ( z nichž některé jsou vypůjčené z jiných knih). Hrdina se každou pátou stránku probouzí na lékařském stole v podzemní základně, ale jinak se autor snaží být celkem originální a podrobně popisuje názvy používaných zbraní. Regenerační schopnosti hlavní postavy mi také připomínali knihu Stroncium, i přesto všechno se kniha dá číst, má spád. Trochu mi chybělo závěrečné rozzuzlení, ale toho co zde chybí bychom našli asi víc. Jde o primitivní akční sled bojů a nadávek, zkrátka jen pro Kulhánkův fanklub. Musím uznat že autorovi do Kopřivy či Kulhánka chybí ještě notný kus cesty, ale věřím že se od něj jednou dočkáme díla srovnatelného s elitou.

Darwinovy hodinky mi přišly ze všech tří Věd nejzajímavější po té vědecko-populární stránce (googolplex byl super), ale samozřejmě to závisí na tom, komu jaká témata vyhovují. Zeměplošský příběh nedosahuje kvalit prvního dílu, ale je lepší než ten druhý. Celkově hodnotím 8/20 – ale už teď se těším, až si přečtu ze všech tří dílů jen tu zeměplošskou část a konečně si z Věd trochu spravím chuť :)

Výborné povídky. U Dicka jsem z četby románů byl zvyklý spíš na zaměření na existencionální problémy na atmosféru apod. Velice mile mě překvapily jeho kratší útvary, které tutop Dickovu devizu neztratily a ještě navíc byly většinou i pěkně vypointované.

Úvodní díl epické fantasy, který je hoden obdivu. Autor drží vysoký stupeň napětí po většinu pasáží knihy a dokáže Vás překvapit nepředvídatelnými dějovými zvraty. A jelikož umně vykresleným vztahem mezi hlavními hrdiny potěšil i mé srdce romantika, nedovolím si při volbě hodnocení ani zaváhat :-)

Mno na konec série takovej skoro happyend, vcelku pěkný a čtivý fantasy.

Musím říct, že velké sklamání. Zajímavý příběh, zajímavé pojetí. Ale pro mě příběh bez emocí, bez zájmu. Nevyvolal ve mně nic, a to jak nic kladného, tak nic záporného, prostě jsem od začátku do konce jen četl. Nevytvořil jsem si sympatie k žádné z postav, protože všechny jsou jen epizodní a řekl bych samoúčelné. Příběh je prodchnut politikařením a rádoby bombastickými pointami. Jediné, co mě občas zaujalo byly některé dobré mylenky v příběhu naroubované jako fráze pronesené někým z minulosti. Nelíbila se mi ani hlavní myšlenka, tedy to, že má samotná Nadace zkrátit dobu barbarství, do kterého svět upadne. Do jakého barbarství? Žádného jsem si nevšiml, pouze se přestaly používat novodobé technologie a začlo se vracet vše k těm starším, na tom nevidím nic barbarského. Pouze sem tam proběhla nějaká válka, nějaký ten puč, jakoby se to na Zemi nedělo. Žijeme v barbarské době? Asi ano. No, ‚Já, robot‘ i ‚Ani sami bohové‘ se mi líbili daleko víc.

Zajímavá povídka, škoda že se nemohla více rozvést… Rozepsat. Ale jinak příjemné spestření.

Pokračovanie príbehu Tuláka je rovnako kvalitné ako predošlá kniha…ibaže veľa nového v rámci zápletky neprináša (opäť tu máme obliehanie), dej nie je tak napínavý ako predošlý a Žu Čao sa na tak mocného vládcu na konci knihy Tuláka nesmierne bojí (celkovo táto postava veľmi Gemmellovi nevyšla). To sú však malé vady na kráse tejto knihy – opäť tu máme zaujímavý a hrdinský príbeh, Gemmell nám predstavil nové postavy, zatrpknutého gladiátora Anděla, sebavedomého Sentu, mlčanlivého Belšu a psa Jízvu. Gemmell bol zručným rozprávačom a jeho postavy vďaka rozhovorom ožívajú, častokrát som sa nemohol dočkať kedy skončí nejaká akčná časť, len nech sa dostanem ku Miriel a Andělovi. Najlepšou časťou knihy bola prvá polovica, potom to bolo mierne povedané to isté ako minule. Oceňujem nápad s pokrútenou zakliatou pevnosťou, autor ju mohol viacej rozpracovať. Celkovo je to príbeh výborného autora, ktorý aj keď nenesie veľa nového svojimi postavami čitateľa chytí a nepustí (sám to viem, keďže som sa do nej začítal na 6 hodín v kuse). 4*

Jojo jak pise Vlask. Moc bitev psano ve stejnym radobyvtipnym stylu jako predesly knihy, cely uz to bylo moc prekombinovany, Achaja me nakonci uz docela srala, skoda, ze nedostal vic prostoru Zaan, ale porad se to cte vcelku dobre, konec uz je podivne vykonstruavany. Uplny konec jsem taky necekal takovyhle, trosku v rozporu s carodejovyma vidinama budoucnosti. p.s. dalsi knihy jestli budou, tak budou pry o tisic let v budoucnosti.

Druhy dil uz je slabsi nez predchazejici, trosku moc prekombinovany, ale porad se to cte vyborne, na odreagovani a pobaveni dobry, jen nad tim moc nedumejte ;)

Velmi neveryhodna pohadka, ale take velmi zabavna a ctiva :) autor strida polohy vazne a vtipne sarkasticke. Jako plus beru pouziti vulgarniho jazyka :)

Že bych byla zavilý romantik? ;-) No, kdo ví… :)) Mně se tahle kniha velice líbila. Jistým způsobem mi připomínala Prokletí Chalionu od Bujoldové. Jinak „pohádkou“ bych tenhle příběh nenazvala určitě, nevím, jak se to do té anotace vůbec dostalo. Co se týče akce, té je tu skutečně méně, ale nejedná se o žádnou sword and magic, takže nevadí. Je až s podivem, jak svým způsobem „milá“ kniha to je, třebaže se tu odehrávají i dost děsivé věci a ani o úmrtí postav blahých i neblahých není tak úplně nouze.

Hlavní postavy máme v zásadě tři a jejich zážitky se pravidelně střídají v po sobě jdoucích kapitolách, aby se nakonec slily v konečném rozuzlení. Tyhle „points of view“ mám ráda – v jedné kapitole se dozvíme, jak to vidí jedna postava a v následující zase vnitřní reakci druhé. První hlavní postavou je princ Roaden, jehož hned zpočátku postihne kletba Shaod a je nucen připojit se k ostatním podobně postiženým „živým mrtvolám” v dříve nádherném a kouzly opředeném, nicméně momentálně odporném městě utrpení a špíny – Elantris, odkud není návratu. Mezitím do země připlouvá jeho snoubenka princezna Sarene (se kterou se dosud nikdy osobně nesetkal), jen aby zjistila, že její manžel „zemřel“ a ona podle svatební smlouvy musí zůstat nadosmrti vdovou. Sympatická to a nepoddajná osoba. Třetím „hrdinou“ je Hrathen – jeden z nejvyšších zástupců krajně nepřátelského náboženského kultu, jehož prostřednictvím si Fjordenská říše podrobuje ostatní království – a nyní již zbývají jen dvě, Raodenovo a Sarenino.

Jak již zmiňoval Vlask, vyprávění se hemží intrikami, politickým bojem a sem tam nějaká ta romantika, ale čtení je to napínavé a všem, kterým podobný typ příběhů sedne, můžu jen doporučit. No a ostatní se raději halt vyhnou ;-)

Už asi desetkrát jsem chtěl Ikárii odhlásit, ale pak se tam objeví takováhle povídka a Ikárie to má u mne zase na rok dobrý!

Zajímavá detektivka z alternativní minulosti, kdy Německo vyhrálo druhou světovou válku a Evropa je fakticky pod jeho správou. Jak by to potom bylo s existencí koncentračních táborů? Dozvěděl by se o nich svět? S těmito otázkami autor docela napínavě fabuluje a vykresluje deprimující osud člověka, který nesouhlasí se světem v němž žije, ale může toho jen velmi málo dělat. Tahle kniha stojí za přečtení.