LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Druhý díl trilogie spojené postavou Hubertuse Bigenda. Tentokrát hodně zašmodrchané, komplikované přeskakováním mezi třemi dějovými liniemi. Čtenář se obtížněji dostává do obrazu a pracně chytá střípky informací, přesto stále minimálně krok za autorem. Ten skvěle drží rytmus a žene příběh bez oddechu přes různé zákruty až k vyvrcholení, kde se konečně dozvíme, o co celou dobu šlo.

Docela fajn pohádka o tom, jak se superman vychovávaný v naprostém odloučení (a naprosto sociopaticky) poprvé dostane do normálního (tj. high fantasy) světa.

Platí i pro druhý díl, byť ten holt trpí tím, že jede furt to samé v bledě modrém.

Domovník (ale spíše mediátor a oddílový vedoucí) v komunitním útočišti pro nadpřirozené bytosti dostane do opatrování dívku, u které není jasné, zda náhodou není obyčejným člověkem. A má zjistit, zda teda je, nebo není. Což rozehrává různé motivy, a vede i k domovníkovu lepšímu sebepoznání.

Není to špatné, čte se to vcelku dobře, ale asi by si to člověk užil víc, kdyby žil tématy jako je komunitní bydlení, gender, zneužívání v dětství, kolonialismus a tak, prostě takovou tou ideovou náloží z Alarmu a Page not found.

Dva příběhy v jednom, důsledně prokládané (retrospektiva a současnost). Ani jeden mi bohužel nepřišel příliš zajímavý. Na Lžích Lockeho Lamory jsem oceňoval lehkost a eleganci. Rudá moře mi přišla překombinovaná a těžkopádná. Zde převládá pocit odstupu, odtažitosti, sestřihu (a jediné, co není sestříhané, jsou vztahy a romantika). Žádný nápad není předveden do podrobností, žádná zápletka nemá ani přirozený motiv, ani nějakou vnitřní dynamiku. Celé je to naskriptované a jenom Lynchova schopnost psát z toho dělá něco aspoň relativně čitelného.

Všetko je objavené, všetko je poznané. Tak čo budeme ďalej robiť? Zdánlivo neriešiteľná otázka je pre znudených cestujúcich zdrojom veľkého znepokokojenia… Jednoduchá poviedka s luxusným mimozemským vizuálom napísaná kvalitným autorom. Toto keby uchopil menej schopný spisovateľ, tak by som len prevrátil očami.

Malý chlapec musí vydržať pár dní bez matky a dočasne sa presťahuje do rodiny svojho spolužiaka z materskej školy. So sebou si berie maminho ručne šitého plyšáka. Šikovne vystavaná poviedka, kde sa o svete dozvedáme len z útržkovitých rozhovorov náhodne zachytených malým hrdinom. Pointa môže aj nemusí prekvapiť, ale dobre zapadá do kontextu celého príbehu.

Pôsobí to ako amatérsky výtvor pubertálného fanúšika SF.

Kdybych to měl vyjádřit jednou větou, tak jde o surealni dadaistickou fantastiku. Tahle kniha mě zkrátka nadchla.

Začnem od vizuálnej stránky. Je to útla kniha s vkusným grafickým návrhom a skvelými ilustráciami v štýle pulp-artu. Veľmi sa mi páčili a autor zrejme rád spolupracuje s rôznymi výtvarníkmi. Už len kvôli tomuto sa oplatí knihu zobrať do ruky a prelistovať ju.

Po literárnej stránke je to – no dajme tomu, že sa treba na daný štýl vhodne naladiť. Magický realizmus sa tu prelína s ekologickou SF, ruské prostredie pridáva tú špecifickú fatalistickú príchuť bratov Strugackých a autor kúskuje novelu na pár odstavcové časti. Treba sa pripraviť na pár absurdných detailov, ktoré sú tam včlenené ako keby len tak na okraj. Nuž, topiaci sa permafrost… Záver ma prekvapil – možno preto, že som nečítal prvý diel tejto Vincentovskej trilógie.

Napriek zjavnej strohosti či zdaniu nedokončeného konceptu ma novela zaujala a zrejme sa pozriem aj na ďalšie diela Lukáša Cabalu

V podstatě můžu podepsat snopův komentář. Kdo četl několik předchozích „hetešovek“, tak ví přesně, co může od Neomarsu čekat. Hlavní hrdina je klasický autorův self-insert, od protagonistů předchozích knih se liší jen jménem. Již po několikáté zde máme zpracováno přetechnizovaného prostředí o několika „levelech“, kdy dole přežívá lůza a nahože si užívá smetánka. V tomto případě je to zpracováno docela nápaditě, s několika zajímavý náměty (viz snopův komentář). Je to čtivé, o něco lepší než některá vysloveně průměrná autorova díla z posledních 5–10 let. Jen ten konec je zase až příliš zkratkovitý a rychlý, některé věci by potřebovaly vysvětlit trochu víc do hloubky.

Oproti prvnímu dílu ubylo naivity, milostný trojůhelník se nám rozpadl a nastala doba tvrdé politiky. Což bohužel není tak zábavné, jak boje, kterých je tu pomálu. Vyvedl se aspoň akční závěr, ale série tím zjevně nekončí.

Za krásnou grafickou úpravu

Povídky jsou fajn, příběhy jsou fajn, čte se to fajn i pár nápadů bylo fajn. Vše bylo fajn, takovým tím standart způsobem. Poslední výstřel je výstřelem na jistotu. Což je škoda, nikdo nepřekročil svůj stín a ani své limity. Žádné pokývnutí hlavou a žádné Wou nebylo. Prostě jedeme po známých kolejích – ahoj, jsem ten a ten autor a představuje vám svou tvorbu… Evidentně nejsem cílový čtenář této sbírky…

Gibsonova krotká a umírněná podoba, tentokrát žádné střídání dějových linií, záměrně nepřehledné vypravěčství ani kyberpunkové serepetičky. Příběh odbornice na reklamní značky Cayce (zábavný odkaz na postavu Case z Neuromancera) je přístupný a může těm, co zatím neměli s Gibsonem čest, sloužit jako vhodná vstupenka do autorova celého díla. Přestože je to takový trošičku Gibson-lite, jde o skvělou knihu, tajemství záhadných klipů, které se náhodně objevují na síti, dokáže bez problémů příběh utáhnout.

To byl zase krok stranou :) knihu jsem nedokázal dočíst. Snažil jsem se, ale nutit se dál by byl čistý masochismus. Nápad je super, ale zpracování to úplně zabíjí.

Hlavní postava mě ne jen srala. Pořád jen sebelítost a negativita. Místo soucitu jsem postupně přestal mít zájem, co s ní bude. Bylo lepší, kdyby prostě umřela.

Kniha strašně tlačí na depresi a sebevražedné myšlenky, ale nepůsobí to upřímně — spíš jako citové vydírání, co si hraje na něco hlubšího.

Ten nápad s alternativními životy je fajn, ale tady se to jen opakuje dokola a tlačí jednu jednoduchou “lekci”.

Ve výsledku to na mě působilo plytce a nuceně — jako kniha, která chce znít hluboce, ale není. A s takovou hlavní postavou se to fakt nedá.

Kniha neurazí, ale ani neoslní. Od tohoto dua jsem čekal něco lepšího. Doufám ve zlepšení u dalšího dílu.

Extrémně patetické, mnohomluvné, nečitelné

Povedená povídka, skvělý nápad a dobře ponurá atmosféra. Vřele doporučuji její filmovou adaptaci v rámci kabinetu kuriozit Guillerma Del Toro. Ta je takřka doslovným přepisem povídky. Skvělé!

Není to scifi. Přestože hlavní hrdina letí do vesmíru, potkává mimozemšťana, jde jen o prostředí jak vyprávět příběh. O české estébácké minulosti, o něco mladší divoké polistopadové minulosti a vyrovnání se s ní. O vzpomínkách na idylické dětství, o prohlédnutí idyly a o krutosti přítomnosti. Mix žánrů (scifi, psychologický román, thriler, historická sonda…) knize neprospívají, nedá se naladit na stejnou notu, jak by si asi spisovatel přál. Ale i tak se mi líbila určitá poetika textu, zajímavé úvahy a hezká práce s jazykem.

Ať už se drží svého oblíbeného psychologického románu nebo zabrousí do fantastiky, je Atwoodová prostě sázka na jistotu. Plně to potvrzuje i závěrečným díle trilogie MaddAddam. Ta je trochu netypická tím, že nejslabší je hned první díl, zpětně viděno jde vlastně o jakousi předehru, která čtenáře uvede do světa dalších dvou románů. V těch se trochu mění vypravěčský styl a hlavně záběr, najednou sledujeme pravděpodobně jeden z mála zbytků lidské civilizace a jeho potýkání se se světem po katastrofě. Dojemná balada o vůli k přežití i o tom, že lidstvo má přes všechny nedostatky, které málem přivedly jeho druh k záhubě, stále dobrý základ, morální kompas, který bloudící dokáže provést nehostinným světem. Dějová linka, proložená četnými retrospektivami, které vrhají na již vyprávěné události nové světlo, nakonec čtenáře dovede až k důstojnému vyvrcholení. Výborná trilogie, je skvělé, že ač trošičku staršího data nakonec v češtině vyšla kompletní.

Poutavě napsaná čínská varianta na popelku ve stylu mechwarriorů. Plně se projevuje odlišný asijský civilizační okruh. Hlavní postava k její smůle pochází z nízké třídy obyvatel, kde se provozují barbarské čínské zvyky. Hned na začátku odvrhne svého naivního prince a vydá se na cestu za pomstou a jak je zvykem v asii i za mocí. Jsou tam prvky young adult a nezbytný romantický trojůhelník naštěstí prokládané akcí a častými pletichami mocných. Také je tu silný prvek feminismu, ale to je vzhledem k dosavadním životním zkušenostem hrdinky pochopitelné. Mírný dějový zvrat na konci potěší, nalákání na pokračování už tolik ne.

Jako herní scénarista by se autor uživil. Kniha plně spoujuje spoustu herních klišé. Nejvíce do očí bijící je skládání „herní“ party hrdinů. Příběhově to ujde, zvrat na konci nechybí, je to celkem černé. Ale autorovi chybí vypsanost a schopnost vytvářet soucit čtenářů s postavami. To se tu naprosto nekoná, je to jako číst kus hlavního questu libovolné průměrné rpg hry.

Já si prostě nemůžu pomoct, ale Kay pro mě nějak ztratil dech, jsem jeho romány stále méně přesvědčen. Zase dostáváme pseudohistorii inspirovanou skutečnými dějinami, v tomhle případě opět hlavně těmi italskými. Autor zdánlivě dělá všechno správně, přesto prostě už alespoň ve mně nedokáže zažehnout ten správný oheň jako kdysi. Pokud by se po skvělé Tiganě na podobný mustr vykašlal, tak by možná svět fantastiky až tak neochudil. S výjimkou velice zajímavého Pod nebesy a nadějné, byť poněkud nedopečené Ysabel, servíruje variace vytvořené stále podle stejného vzorce, což se mi během let poněkud ochodilo. Navíc prostě nedokážu nesrovnávat s nedávno přeloženou Navolou, která je zasazena do hodně podobného prostředí. Bacigalupi se nebojí ve dvou třetinách příběhu vše naprosto převrátit na hlavu, smést figurky i žánrová pravidla ze stolu a nechat očarovaného čtenáře lapat až do konce románu po dechu. Kay se sice zdánlivě snaží o něco podobného (poměrně nečekané úmrtí jedné z ústředních postav), zdaleka se mu ale nedaří dosáhnout podobného účinku, vše se spíš tak nějak rozplizne do ztracena, autorovu patosu nedokážu úplně uvěřit. Román samozřejmě není podprůměrný, nicméně v mých očích potvrzuje spíš sestupnou tendenci tvorby G. G. Kaye.

Jelikož mám docela dost načteno LitRPG včetně v češtině nevídaných autorů, tak si troufám říct, že zápletka má už od začátku originalitu. Jak v přiděleném hexu, tak v podrobnostech herních prvků. Takový Osadčuk herním prvkům moc nedá a děj se tak blíží spíše podprůměrné fantasy. Zde narozdíl od něj se autoři poctivě drží herního prostředí, i když někdy není dotahnutá do konce. V tom je třeba Temný bylinkář mnohem lepší. Celkově velmi dobrá kniha která vtáhne do děje.

Pistův koment mne rozesmál. Je vidět, že nečetl jedničku. Dvojka je mnohem lépe přeložena i vysázena. Chyb je stále dost, ale, prosím, Pisto, jedničku v rámci zachování svého zdraví neotvírej. :-)

Povídky jsou stále většinou velmi dobré a některé vynikající, jen pár jich bylo slabších (Gibson, trochu Aldiss). Ale jaksi nevím proč, jednička se mi líbila víc. Přitom číselně hodnotím dost podobě, v průměru 76,5 % vs. 73,8 %. Tak proč tak silný pocit? Možná kvůli vizuálně nudné obálce, když první měla tak krásně vzdušnou? Nebo kvůli absenci stovkové povídky? Nevím, ale je to tak.

Takový prequel ke Garlandovu filmu Ex Machina. Vlastně nevím, zda chválit či hanět spisovatele fantastiky, jejichž předpovědi se vyplní tak brzy. To, co oba autoři v Pouštním dešti načrtli, je dnes realita. Naštěstí pozadí příběhu sochařky a hudebnice a jejího manžela nerda a betasamce a testování VR v partnerském soužití je a bude aktuální stále. Jen si nejsem jistý, zda konec nebyl až moc antropooptimis­tický. Velmi dobré počtení.

Prolog celé série povídek o Koribovi a jeho odletu z Keni. Perlou jsou úsporné, ale přitom mnohovýznamové a přesné dialogy se synem. A stanovisko, názor, pravda, životní poslání, které rozděluje na my a oni. Až stroze napsáno, přitom vnitřně bohaté jak máloco. Ale pořád je to jen prolog.

Connie to dokázala – skloubit fantasys kouskem hororu a WWII, a to bez valkýr v kovových bikinách. Velmi civilní a hluboce lidský příběh, kterému nechybí hrdinové a padouši a velký kopec tak dobově uvěřitelných reálií, že jsem si skoro jist, že mezi nositeli Viktoriina kříže za statečnost se nějaký pilot RAF Quincy Morris najde. Podivil jsem se, proč se Jack změnil na Howard, ale ejhle, ono i to smysl má. Vynikající povídka s jednoznačným koncem, ale nejednoznačným vyzněním.

No hurá, na tretí pokus som napokon túto knihu dočítal. Vyvrcholenie celej série sa nesie v silnej romantickej nálade, čo však vôbec neznamená, že by sme boli ukrátení o space opera atribúty a o poriadne krvavé akčné momenty. Len je to celé ukryté v prebujnelých popisoch, filozofovaniach a spomínaných romantických prvkoch zdieľaných cez vnútorne monológy hlavného hrdinu. Práve Ťan-Šan, časť románu so zmieňovanými neduhmi, bol dôvodom, prečo som čítal knihu natoľko krát. Raul, ako na konci sám trpko priznáva, je len veľmi zle informovanou bábkou vodenou po všetkých planétach, nikto mu nič neprezradí a on len slepo počúva lásku svojho života, všetkými zbožňovanú Aeneu. A čitateľ musí trpieť s ním, aby sa dočkal vytúženého konca so všetkými odpoveďami. Na druhú stranu, ak mal niekto otázky ešte z čias Hyperionu, bude vcelku spokojný, všetky osudy sa tu uzavrú a dorozprávajú. Osobne si myslím, že knihe by prospelo asi cca štvrtinové skrátenie a prepísanie niektorých častí (boj Raula s Nemesis bol efektný, ale celkom popieral románovú realitu). Hyperion je len jeden a Endymionove osudy sú len pre tých, ktorým sa cnie za majstrovsky vybudovaným svetom Štíra a radi by si o ňom prečítali viac. Ale latka bola nastavená príliš vysoko.

Prvý diel bol fakt skvelý. Knihu som čítal a dočítal v dobe, keď do kín vstupoval film od Spielberga (2018), takže na každom kroku som mohol nájsť reklamu. A to bol tak čarovný moment, že som sám seba presvedčil, že Hallidayove vajce hľadá aj náš svet. Druhý diel ma až tak nezaujal a nakoniec ani nebavil. Kniha rovnako ako prvý diel obsahuje množstvo popkultúrnych odkazov, no mne veľa z nich nič nehovorili, preto ma druhý diel menej bavil.

Predchádzajúca zbierka od tohto autora sa mi páčila – Doupě a aj túto zbierku hodnotím veľmi kladne. Autor píše o ďalších realitách a prelínaní s našou. Všetky poviedky boli na podobnej nadpriemerným úrovni a našiel som tam možno len jednu, ktorá má nebavila. Pán Evenson píše minimalisticky a necháva čitateľov, nech si dotvoria príbeh a urobia záver. Vďaka tomu pracuje ešte viac čitateľova predstavivosť a to je dobre. Poviedky sú krátke a vždy nechávajú dojem na zamyslenie. Viackrát mi niektoré poviedky pripomenuli Lovecrafta, keďže o zlu a monštrách píše v podobnom zahmlenom a nejasnom duchu. Túto zbierku odporúčam každému, kto má rád horor.

Skvelé ľahko stráviteľné scifi, ktoré sa dobre čítalo. Kniha veľmi dobre plynie, má sympatické postavy, humor, napätie a väčšina konfliktu sa odohráva v súdnej sieni, čo mi vyhovovalo. Ideálne na dovolenku.

Takmer dokonalá fantasy kniha. Sú tu epické bitky, z hlavného nepriateľa celej knihy ide skutočný des a aj hlavní hrdinovia sa vyvíjajú. Autor sa vyvíja tiež skvelo, tretí diel je oveľa lepší než prvé dva. Viac priestoru tu dostanú trpaslíci a ich vynálezy a takisto rasa chaosu, ktorej vládnu rôzne frakcie. Síce to trochu vykráda Pána prsteňov ale to mi nevadilo a spokojne som hltal jednu stránku za druhou. Zatiaľ najlepší diel.

Druhý diel je lepší než prvý. Autor tu rozoberie rasu skavenov, tak som mal potom chuť si za ňu zahrať aj v stratégii Total War: Warhammer II. Síce sa to tvári ako poviedková zbierka, no príbeh je ucelenejší než v prvej knihe. Skaveni tu dostanú oveľa viac priestoru, no mňa ich linka až tak nebavila.

Skvelý úvod do fantasy sveta Warhammeru. Gotreka a Felixa som si obľúbil ešte pred tým ako som túto sériu začal čítať. Bolo tam niekoľko slabších poviedok ale ako celok sa mi kniha páčila. Ak ste hrali strategický Total War: Warhammer, o to lepšie sa vám bude kniha čítať. Teším sa na pokračovanie a ďalšie dobrodružstvá tejto dvojice.

Táto časť ma moc nebavila a prišla mi ešte horšia než Doktor Satanos. Tam ma štvala hlúposť hlavného hrdinu, tu to bol záporák, ktorý bol taký nijaký. Nesedelo mi ani jeho japonské meno, keďže sa hrdinovia pohybovali v Egypte.

Oveľa lepší príbeh než predchádzajúce. Zo začiatku je zahalený tajomstvom, čo by mal hororový príbeh byť. Autor hneď neukáže proti komu bude Sinclair bojovat, čo bola príjemná zmena. A tiež bolo príjemné, že som tu našiel humor a hlavný hrdina mi už neprišiel taky tupý ako predtým a do boja prišiel oveľa lepšie pripravený.

Je to zatiaľ najslabší diel kvôli hlavnému hrdinovi, ktorý sa správa veľmi hlúpo. Je blbší než taký Tom. Pritom Sinclair je vyštudovaný, ovláda bojové techniky ale inak je v reáli úplne nepoužiteľný a na misie si zabúdza pištoľ.

Trošku lepší príbeh než v prvej knihe o oživlých mŕtvolách, no je dosť rýchlo ukončený a je v ňom málo detailov. Akoby ste vzali strom a osekali ho o všetky vetvy a konáre a nechali len tuhé jadro. A hlavný hrdina sa správa niekedy nelogicky.

Túto sériu som si chcel vždy prečítať a konečne po rokoch som si dal prvý diel. Číta sa to dobre, má to výbornú atmosféru, len je to krátky a jednoduchý príbeh. Ako oddychové čítanie, kedy na chvíľu vypadnete z reality, je to ideálne.