RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (781)31215 příspěvků celkem
kniha: Stavitelé věží - Kadlečková, Vilma
Sherudan | **** | před 14 hodinami

Tak tady už je všechno, čím mne uchvátilo Mycelium. Fanatické lpění na těžko pochopitelných rituálech, fatalistické odevzdání se mechanismu planetární Hry a nakonec zkáza, kterou hrdinka tuší, ale je nad její síly ji odvrátit.

kniha: Smrtící Apollo - Hadfield, Chris
trudoš | ***1/2 | před 17 hodinami

Zapomeňte na mimozemské civilizace či artefakty, futuristická udělátka nebo vědecké teorie v praxi. Tenhle příběh se klidně mohl odehrát tak, jak jej Chris Hadfield napsal a stačilo k tomu málo. A protože tvůrce ví přesně, o čem mluví, uvěřitelnost kulis i děje se zvyšuje s každou další kapitolou.
Kde ovšem autorovi precizně funguje technická stránka, už méně uvěříte psychologickému uvažování klíčových postav. Odhalování motivací působí nuceně a jakmile dojde na přímé konflikty, jeden by si myslel, že je svědkem ochotnického představení. Nemluvě o zbytečných odbočkách, jež sice zvyšují povědomí o problematice letů do kosmu, ale pro zápletku nemají při zpětném pohledu žádný význam.
Přesto děj klape. Drama o třech lidech v uzavřeném prostoru plavidla, kde sice můžete mít proti komukoliv cokoliv, ale zároveň jste na jeho schopnostech beznadějně závislí, je promyšlené skvěle. Připočtete-li k tomu diplomatické a špionážní hry sedmdesátých let a máte o zábavu na několik večerů postaráno.

kniha: Postřehy z poslední řady - Gaiman, Neil
louza | **** | před 5 dny

Gaiman je duší novinář. Převypraveč. Vezme nějakou látku a předestře jí svým nezaměnitelným způsobem. Není autor v pravém slova smyslu, který si sedne a vymýšlí. Potřebuje předlohu a v jeho dílech najdete jen málo původních prvků. Jeho genialita tkví v tom, že ty stávající dokáže uchopit zcela novým, originálním způsobem. A aby toho mohl dosáhnout, musí perfektně rozumět tématům s nimiž koketuje. Jeho sbírka esejů a úvodníků a myšlenek je náhled do neobyčejné studnice poznání literatury i věcí spřízněných, nebo naopak naprosto mimoběžných. Přesto je to poutavé a zajímavé čtení, kde drobnou skvrnkou na kráse jsou snad jen mírné spoilery, nebo častěji nedokončenost, protože jeho slovo je často předmluvou k něčemu většímu, co pak ale nepřijde. Jinak ale velmi pěkně podchycený memoár s mnoha podněty pro přemýšlení.

kniha: Kámen rozluky - Williams, Tad
snop | ***1/2 | před 7 dny

Takový putovací díl. Společenstvo se postupně schází a při tom zažívá rozličná dobrodružství. Občas je násilně rozděleno, občas někdo zemře, potkáme i nové postavy… ale v zásadě se nic podstatného neuděje. Je hezké pozorovat, jak Simon pomalu otevírá oči a byť se stále chová dost jako zasněné dítě, už se místy ukazuje, proč jednou bude Důležitým.

Dojem trochu kazí neoriginalita – prostě příliš mnoho motivů je obšlehnuto z Tolkiena. Ne nějak podstatně, ale pachuť zůstává. Vylepšeno je to snad jen tím, jak je popsán zdejší „lothlórien“ a cesta k němu – za tuhle magii patří Williamsovi dík.

kniha: Fantom oceánu - Cámara, Felix Achiles de la
Sherudan | brak | před 10 dny

Naskutečně bizarní kombinace dobrodružného románu s poměrně okrajovým sci-fi prvkem, červené knihovny a odpudivého antisemitského pamfletu. Motiv mstitelky v hypermoderní ponorce je bezostyšným plagiátem Vernovek a hrdinčino citové tápání je jako z Pytlákovy schovanky. Cenné jen jako sběratelská kuriozita.

kniha: Universalchymie - Heteša, Petr
Fredericco | **** | před 12 dny

Typická knížka z Hetešovy tvorby. Máme tu hlavního hrdinu, který jde jako obvykle z průseru do průseru. Kolem se samozřejmě motá spoustu sexy ženských postav. A samozřejmě je tu také ne příliš vydařený konec.

Nemůžu říct, že by byla knížka špatná. Příběh byl poutavý a udržel si mojí pozornost od začátku do konce, i přes to, že je hlavní hrdina prakticky totožný s hrdiny ostatních knih. (Ne, že by mi to tolik vadilo). Líbila se mi změna prostředí. Byť proti Baltimoru nic nemám, tak jsem jím byl už trochu přejedený a Birmingham byl tak vítanou změnou. Co taky ještě podle mě stojí za zmínku, je čtení vzpomínek s pomocí krve. Zajímavý nápad i provedení samotné se mi líbilo a nebylo to až tak neuvěřitelné.

Hlavní problém je ale jako vždy konec. Je náhlý, useknutý a spousta věcí není vysvětlena. Pokud to porovnám s jinými knihami které Heteša napsal, tak z toho který byl taky jsem byl asi nejvíce zklamaný.

kniha: Paradox - Lipsky, Mark
GeRony | ***1/2 | před 12 dny

Za najväčšiu prednosť knihy považujem to, že sa číta veľmi dobre a rýchlo. Dej by sa dal zhrnúť do jednej, dvoch viet, ale v podstate to nevadí. Autor nastolil nejakú situáciu a v priebehu knihy postupne spolu s hlavnou postavou prídeme na to, čo sa vlastne deje. Čo sa týka anotácie, kniha trošku klame telom, lebo síce naozaj ak sa vám páčil Marťan a Gravitácia, tak sa vám bude páčiť aj táto kniha, avšak hlavná postava v skutočnosti v knihe nerieši žiadne zapeklité situácie, nevyužije žiadne svoje technické zručnosti ani vedomosti, len postupne spolu s nami príde na vysvetlenie záhadných javov, ktoré sa dejú v jeho okolí. Napriek tomu ma „zápletka“, ktorú vymyslel autor bavila a pre mňa bola aj originálna. Takže ak sa autor vypíše a v nastolenom trende bude pokračovať, privítam to.

kniha: Bouře a vzdor - Bardugo, Leigh
K-tice | *** | před 13 dny

Pokračování, které je svým charakterem dost odlišné od prvního dílu. Tempo děje se tentokrát inspirovalo ledovci – cokoli podstatného se odehrává zhruba v první čtvrtině knihy a následně až v posledních dvou kapitolách, takže z příběhového hlediska by tahle kniha prakticky nemusela existovat. Zato je spousta prostoru věnována vývoji postav a interakcím mezi nimi, včetně několika poměrně dost sympatických nováčků. Tenhle prvek je ale poněkud dvousečný – i když si troufám tvrdit, že si tu skoro každý najde svého oblíbence, úplně stejně hrozí, že objeví i někoho, komu bude chtít jednu pořádnou ubalit. A nejzábavnější na tom je, že při troše štěstí může obojí být jeden a týž člověk. Bez ohledu na kritiku ale musím uznat, že závěr se opravdu hodně povedl, legitimně mě překvapil a postaral se, abych byla zvědavá, jak se v následujícím dílu příběh uzavře.

kniha: Zakázané směry - Kadlečková, Vilma
Romison | *** | před 15 dny

Svet knihy porad super, jen mi prijdou ty tri knihy navic uplne zbytecny, vlastne se tam zase nic nestalo, jen resime, ze se hlavni hrdinove mezi sebou bavej jak zensky a porad si nerozumej. Jako kdyby se to zkratilo na puvodne planovanou pentalogii a nekdo to Vilme vyskrtal spoustu toho balastu nikam neposouvajici dej, tak by to bylo paradni cteni. Ale takhle to docitam jen abych se dozvedel jak to dopadne a vlece se to strasne.

kniha: Trůn z dračích kostí - Williams, Tad
snop | ***1/2 | před 15 dny

Líbí se mi ta pomalost, líbí se mi to, jak Simon opravdu nic nechápe, a nikdo mu to ani nenaservíruje na podnose, takže na konci knihy i čtenář pouze tuší a neví.

Na druhou stranu, právě proto je to možná až příliš rozmáchlé, dlouhé, pomalé. Na to, jak málo to vybočuje z žánrových klišé, je to rozmáchlé až zbytečně. Ale čte se to vcelku dobře a ani změny POV a přibližování a oddalování od děje není nějak špatně zvládnuté, takže kniha nemá žádná vyloženě hluchá místa… snad jen ten začátek se trochu táhne.

kniha: Světlo a stíny - Bardugo, Leigh
K-tice | ***1/2 | před 17 dny

Lepší, než jsem čekala. Hodně věcí je tu klišé, ale ta jsou většinou dobře zpracovaná a zajímavě „přeskinovaná“. Jediné výtky mám vůči geografii světa, kde každá země je jen velmi chabě zamaskovanou fantasy verzí svého reálného předobrazu a vůči ruské/východos­lovanské inspiraci, kterou si autorka zjevně dostatečně dobře nenastudovala, takže každý, kdo v dětství viděl pár ruských pohádek, okamžitě bude vědět kdo je kdo a některé motivy pravděpodobně budou působit vyloženě rušivě. Co ale rozhodně musím pochválit, je to, jak nesmírně je tahle kniha čtivá. A rozhodně to není ten frustrující typ pseudočtivost, kdy textem proletíte, protože je tak důkladně prostý obsahu, že se ani nemáte na čem zachytit. Tohle je legitimně čtivé, protože se tu pořád děje něco nového a zajímavého a vy si nemůžete pomoct, abyste nebyli zvědaví, co bude dál. Takhle rychle jsem knihou neprosvištěla už celé roky. Čili pokud chcete propracovaný svět nebo originální nápady, tady je nenajdete, ale jako oddechové napínavé fantasy čtení je to skvělé.

kniha: Zmije a křídla noci - Broadbent, Carissa
K-tice | **1/2 | před 17 dny

Napůl fantasy, napůl romantická kniha. Bohužel poloviční, nebo spíš polovičaté, je tu i všechno ostatní. Svět na první pohled vypadá přitažlivě, ale je tak jednoduchý, jak člověku ve fantasy románu vůbec může projít, přesto se mu ale nějak daří být nepřehledný (což platí i pro magii/nadpřirozené schopnosti). Musím ovšem uznat, že upíři jsou tu aspoň opravdu upíři, přitažliví a elegantní, ale nade vší pochybnost nemilosrdní, krvelační dravci. Hlavní hrdinové by mohli být sympatičtí, kdyby byli víc než jen ploché stereotypy, díky čemuž nakonec nejlépe vyznívají různé vedlejší postavy, které obecně mají aspoň špetku osobnosti. Příběh je základní turnajová linka, která navíc nedává moc smysl. Alespoň že konec byl dost dramatický a dokonce poměrně překvapivý, i když to mohlo být i tím, že mě absence zajímavého děje ve většině knihy uspala natolik, že jsem úplně přestala dávat pozor. Největší průšvih je, že za starou bačkoru tu stojí i romance, která obvykle bývá hlavním smyslem podobných knih. Hlavní hrdinové se postupně propracují od konkurentů k neochotným spojencům, pak k neurčitému přátelství, následně spolu stráví noc a najednou se osudově milují, aniž by se romantická linka kdy obtěžovala zabývat vývojem jejich vztahu na citové úrovni. Čili v tomhle ohledu je to taky nuda. Aspoň to bylo příjemně napsané, hladce plynoucím, kultivovaným, ale nepřekombinovaným jazykem. Celkově je to tedy nikoli katastrofální, ale dost nevýrazné a snadno zapomenutelné čte­ní.

kniha: Střepy Země - Tchaikovsky, Adrian
biafra | **** | před 17 dny

Souhlasím s komentáři výše. Ve srovnání s Tchaikovského posledními knihami (v češtině) děj odsýpá rychle a překvapivě akčně. Knížka obsahuje celou řadu space-operních motivů a propriet, takže někdy působí až tak nějak šablonovitě – jako nějaký výcuc z Hamiltona, Reynoldse atd., ale nevadí. Pro fanoušky hvězdných dobrodružství, hnusných rosolovitých emzáků, půvabných vojaček a starodávných civilizací je to určitě povinná četba.

kniha: Děti vzpomínek - Tchaikovsky, Adrian
biafra | ** | před 17 dny

Tak již druhý návrat do vesmíru úžasných Dětí časů. Podle mě nepříliš povedený. Děj je vyprávěný z různých perspektiv a z různých časů a autor čtenáře úmyslně mate – a to skoro až do konce. Děj je příšerně natahovaný a uměle prodlužovaný až k prozaickému vysvětlení. Kniha je zdlouhavá, místy nesrozumitelná, místy polopatická, místy repetitivní. Některé motivy se poměrně úmorně opakují – zejména banální výklady davové psychologie a potřeby svalovat neštěstí na skrytého nepřítele. Pokud jde o postavy, Tchaikovsky podrobně líčí vnitřní myšlenkové pochody nelidských bytostí, ale mě to přišlo (už v předchozím díle) jako hrozná nuda. Celkově mám dojem, jako by se Tchaikovsky snažil honit příliš mnoho zajíců najednou: mnoho motivů, obrazů a vypravěčských strategií.

kniha: Přístav u řeky Styx - Fritz, Pavel
Sherudan | ***** | před 18 dny

Jedna z top věcí poslední doby. Skvělá atmosféra plná nejasného děsu, všechno do sebe zapadá, žádné vědeckotechnické lapsy… A pointa to dotahuje k dokonalosti. Snad jedině postavy jsou trochu schématické, ale u tohoto žánru se to tak nějak předpokládá.Dovedu si představit zfilmované.

kniha: Fantasy & Science Fiction 2006/05 - Šust, Martin
Lucc | **** | před 20 dny

Po minulém výjimečném nebulovém čísle jde toto celkem pochopitelně s kvalitou dolů a já s nadšením též. Stylově kráčí jen po okraji fantastiky, např. Černí jeleni nebo výborná Bez paměti by mohly v klidu vyjít v „normálním“ periodiku, např. Žena a život nebo v nedělní příloze Blesku, pokud by tam o nějakou rozumnou beletrii stáli. Ursula Le Guin mi dokázala, že ani jako seniorka psát nezapomněla (i když žádné plnotučné porce sci se od ní nedočkáte), Laird Barron mne pustil do své zmatené a temné mysli v Sosáku a Richard Chwedyk rozněžnil ve výborné první povídce svého sauřího cyklu. Zbytek povídek nevyčníval, ale ani neurazil, žádná není vyložený propadák. Publicistika je opět na úrovni. Je zajímavé se vracet o 18 let zpět v čase. Pro mne obzvláště, protože zhruba v t době jsem se přestal o fantastiku intenzivně zajímat a dotýkám se tedy času, kdy jsem četl díla, která mne výrazně ovlivnila a o kterých zde publicistika pojednává (Vryté město, knihy Chiny Miévilla). Přesto toto číslo stojí, jak píši v úvodu, nutně o stupeň níže než minulé, které asi jen tak něco nepřekoná.

povídka: Tváře - Haldeman, Joe
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | **1/2 | před 20 dny

Slabá věc. Sci na ní je jen to, že se odehrává na cizí planetě. Jinak je to spíš fantasy – magie jakýchsi tváří, která má naprosto nesmyslný dopad na lidi. Napsané to není špatně, i když už jsem četl přehlednější práce nebo texty s větší porcí citu, když o city v této povídce jde, ale přečíst se to dá bez úhony. Ovšem dávat této povídce ceny… snad leda z úcty k jménu autora, který ale v povídkové tvorbě zrovna neexceluje, když se kouknete na hodnocení jeho prací. A, upřímně, do Věčné ani jiné další války se pouštět nehodlám. Podle mne přeceňovaný autor, ale nehodlám to nijak do detailů prověřovat.

povídka: Bez paměti - McHugh, Maureen F.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | ***** | před 20 dny

Hodně nepříjemná povídka, ale úplně jinak, než by většina čtenářů čekala. Fantastický prvek je střídmý, je jím jen nyní neznámá léčba Alzheimerovy choroby. Autorka naprosto přesně vystihla zmar a strach, když pečujete o někoho takového, když ten, koho jste milovali, se vedle vás mění v… někoho jiného. A to je budoucnost, přiznejme si to, mnoha lidi, kteří čtou tyto řádky. Ať už z jedné nebo druhé strany. Budoucnost neradostná a přivádějící nás na pokraj lidství k tématům jako nesvéprávnost, euthanasie, osobní štěstí na úkor sociálního vyloučení pro nepéči o blízkého a další. To je ta nádherná věc, která nás (skoro) všechny čeká. (Díky, Lairde, že jsem si směl tu větu půjčit.)

kniha: Šarlatová evangelia - Barker, Clive
jirikk | **** | před 20 dny

Po delší době se na náš trh s novým počinem vrací Clive Barker, svého času stálice temné fantastiky. Šarlatová evangelia, napsaná již v roce 2015, volně navazují na slavného Hellraisera, postava hlavního hrdiny navíc knihu spojuje s Knihami Umění i některými dalšími položkami autorovy bibliografie. Návaznost je nicméně hodně volná a určitě lze číst bez znalosti ostatních titulů. Clive tentokrát zvolil styl přímočarého akčního příběhu, místy odlehčovaného humorem a cynickými hláškami, což koneckonců na Hellraisera vcelku navazuje. Příznám se, že mi takový způsob vyprávění sedí o dost méně než epičtější linka Barkerovy tvorby, reprezentovaná skvělými kousky jako Imagika nebo Everville. Šarlatová evangelia nás vezmou na zběsilý výlet do pekla (doslovně), dočkáme se barkerovsky příznačně šílených scén krutého násilí a místy až zběsilé akce. Na první dobrou mě napadají tak nesourodá jména jako Palahniuk (duologie Madison) nebo Koubek (Čepel entropie), nicméně je to mistr Barker, stojí proto o dost výše. Přesto všechno pro mě trošku zklamání, příznivci přímočařejších a zběsile pádících příběhů budou asi spokojenější.

povídka: Narozeniny světa - Le Guin, Ursula K.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | **** | před 21 dny

Trocha Peru, trocha Číny a hodně fantasy, ale nakonec stejně něco úplně jiného. Didaktický rozbor (obhajoba) náboženského cítění (Božstvo jako pár), ale křesťanství je v Trojjedinosti dál :-P Možná víc pohádkově než reálně působí obhajoba stability říše před tím, než je rozkolísána zásahem zvenčí. Na Zemi to takto myslím nikde dlouho nebylo, není tedy důvod předpokládat, že by to mělo být v jiných, lidem podobných společenstvech. A to ani nezmiňuji tmářství takových kultur (kroky tance byly špatně, ale slunovrat přesto nastal, rok se přesto otočil – a to je v pořádku se povyšovat na Božstvo, jestliže mé (otcovo) božství nefunguje? Jako romantická legenda je ale napsáno velmi pěkně, paní Uršula uměla psát i v pozdním věku.

Celkem milá, ale až příliš didaktická kniha, která měla zjevně poučit malé čtenáře o vědě, technice a přírodě. Do sci-fi patří vlastně jen v dobovém kontextu popisy některých strýčkových vynálezů, dnes již běžných. Dnešnímu čtenáři asi již nemá co dát.

kniha: Temné blues v New Orleans - Kotleta, František
Svarec | **** | před 22 dny

V podstatě bych mohl zkopírovat svůj komentář k předchozímu dílu. Povídkový formát příběhům T. Koska sedí a mě kniha bavila – jednoduché akční čtivo, které poskytne zábavu na dvě deštivé odpoledne, nic víc, nic míň. Opět je fajn střídání různých prostředí od bluesem prosáklého New Orleans, přes naše domácí Jeseníky až po exotické Emiráty nebo francouzský Reunion. Postavy jsou sympatické a díky všemu zmíněnému kniha opravdu ani na chvíli nenudí. Nakonec člověk skoro až zatlačí slzu, že dobrodružstvím Tomáše Koska je konec :)

kniha: Když se pohne les - Linc, Míla
Svarec | **** | před 22 dny

Hodně dlouho mi tahle kniha ležela na poličce. Stín černého hvozdu patřil kdysi mezi mé nejoblíbenější knihy – perfektní, pseudohistorická fantasy. Ale Mrtví muži netančí, více komorní příběh, kde autor až příliš zabřednul do, jak to říci, abstraktní fantasy, mé nadšení zase ochladily. Teď trochu lituji, že jsem tuhle knihu tak dlouho odkládal, protože tohle je přesně to, co jsem od dalšího pokračování této série chtěl. Parádní temná fantasy, která začíná spíše komorně, ale postupně (a zcela přirozeně) přeroste do epických rozměrů, skvělá pseudo-středověká atmosféra – všude bláto, špína, krev, děj se odehrává dílem v Černém hvozdu, dílem v postředí hradů a tvrzí, případně zapadlých uliček a krčem, prostě paráda. K tomu skvělá struktura příběhu, kdy je postupně dán prostor různorodé směsici hrdinů. Klidně bych si přečetl víc.

kniha: Poslední tango v Havaně - Kotleta, František
Svarec | ***1/2 | před 22 dny

Svého času se mi Velké problémy v malém Vietnamu opravdu hodně nelíbily a já na Kotletovu tvorbu v podstatě úplně zanevřel. Po letech jsem se rozhodl dát postavě vyšetřovatele nadpřirozených událostí a entit Tomáše Koska další šanci a ejhle, ono to bylo docela fajn! Jsem přesvědčen, že za to může formát kratších povídek, který Koskovým příběhům sedí víc. Velké problémy v malém Vietnamu se šíleně vlekly, tady jsou ty příběhy dlouhé tak akorát. Navíc je fajn i to časté střídání prostředí. Co mi pořád není úplně po chuti a působí to spíše úsměvně, je neustálá přítomnost sexu a erotiky, ale aspoň to dává trochu v příběhu smysl tím, s jakým bohem je hlavní hrdina spojen. Co mi také vadilo byl nedostatek odkazů na události předchozích dílů a nepřipomenutí reálií světa – jako čtenář, který se k sérii vrátil snad po deseti letech, jsem se dost ztrácel.

Mrzne až praští a mladí manželé si u krbu povídají příběhy. Nenašel jsem mezi nimi souvislost a, ačkoliv byly oba příběhy hezky napsané a měly chvění a atmosféru, musím proto hodnotit níže. Kdyby do sebe vtekly jak dvě řeky, tak by hodnocení mohlo být mnohem vyšší. I tak je to ale příjemná povídka jen se stopou fantastiky, která víc naznačuje než říká a hladce se čte.

povídka: Míra všech věcí - Chwedyk, Richard
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | ***** | před 24 dny

Měrou všech věcí je člověk, jak kdysi tuto pravdu do slov vtělil tuším Aristoteles. Nebo není? Je tedy měrou všeho život? A co to vlastně život je? Pokud chcete trochu filozofičtější pohled na hračky než nabízí pixarovské animáky Toy Story, ale se stejně sladkými scénami a dobrými dialogy a trochou lidského sebemrskačství, určitě si tuto jednohubku smlsněte. Je velmi přístupná, ale není hloupá.

povídka: Černí jeleni - O'Keefe, Claudia
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | ***1/2 | před 24 dny

Ženské psaní nemusí být vždy špatné, obzvláště tehdy, kdy vlastně ani nejde o fantastiku, ale o miniaturu o vztazích. City, vzpomínky, emoce. Černí jeleni jsou trochu podpásovka, ale já pro tyto konce mám slabost, takže jsem spokojen.

kniha: Fantasy & Science Fiction 2006/04 - Šust, Martin
Lucc | ***** | před 24 dny

Číslo je věnované Nebulou oceněným textům. Nalezl jsem jednotící prvek hlasování členů Americké společnosti autorů SF&F – city. Všechny povídky mají něco hodně lidského, hodně bolavého nebo krásného, co lidi činí lidmi – strach o blízké, soucit, trable s dospíváním a nalezením svého místa ve světě, touha milovat a být milován, touha žít v harmonii, hledání odpovědí na otázky o tom, proč tu jsme. Ne všechny povídky mi úplně sedly, třeba Žiji s tebou jde mimo mne a Znovuzrození je jen lehce nadprůměrné a nahoru ho tlačí jediný provokativní nápad, ale všechny ostatní povídky byly výborné až dokonalé, obzvláště úvodní znepokojivá Placatá Diana a závěrečné bradburyovské Stvoření.

Potěšila i publicistika, obzvláště Martinovo rozebrání young adult literatury. Pikantní je číst jeho text po 18ti letech. Nemohl chudák tušit, že přijde Stmívání a obliba různých -dlaků, andělů a kdejakých potvor a výrazný příklon ke vztahovosti, Hunger Games a jeho deriváty a podobné trendy, které si myslím, že žánr posouvají kvalitativně dolů (ale dobře se prodávají, obzvláště podpořené filmem). Jeho odhlédnutí za YA je vlastně takové okénko do dob, kdy byl svět ještě v pořádku :-)

povídka: Stvoření - Ford, Jeffrey
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/04; Fantázia 29
Lucc | ***** | před 24 dny

I po letech jsem si torso povídky pamatoval a vklouznul do ní s ladností. Ford zde píše bradburyovsky – úsporně, přitom emocemi nešetří, svět vidí dětskýma očima, přitom píše o otázkách, na které hledají mnohdy neúspěšně odpovědi i dospělí. Ačkoliv si Ford z náboženství v povídce spíš střílí (nekonečné pivo, příručka katechismu z nebe), jeho podstatu vystihl dokonale. Proč? Protože jsem v sobě měl moc lásky. To mi vehnalo slzy do očí.

I po letech od vydání slušné. Vadilo mi prvoplánové cílení na city. Místo psa mohli přece najít klidně mývala, potkana nebo nějaké jiné odolné, mnohem pravděpodobněji přeživší zvíře, ale autorovi se hodil z očividných důvodů pes. Realistické je, jak některá citová pohnutí (vnímání krásy) lidem budoucnosti zůstala, zatímco jiná prostě vlivem nepotřebnosti zakrněla. Nekompromisně napsané, jak to Bacigalupi umí, přitom zcela srozumitelné a ve své jednoduchosti až banální poselství. Vždyť když se nad takovou budoucností zamyslíme, nedospěli bychom ve svých úvahách o lidství ke stejnému logickému závěru?

PS: Docela mne štvalo slovo „nosatcokúra“. Nechce se mi věřit, že by nešel vymyslet lepší český ekvivalent, i když by možná byl vzdálenější od originálu.

kniha: Hardware - Williams, Walter Jon
dva mraky | ***** | před 26 dny

Po letech jsem si přečetl knihu svého mládí. Nejenom, že jsem si to užil, ono to bylo ještě lepší , než jsem si pamatoval. Perfektní emotivní atmosféra, zajímavé postavy, dobrodružství, zajimavé technologie, konzistentně vybudovaný svět, jehož historii je radost objevovat. Doslova podstata cyberpunku v docela kompaktní velikosti, která je přístupnější než Neuromancer. Vývoj technologii sice šel jinam než autor líčí ale knize to nijak neškodí

kniha: V jámě lvové - Mařík, Jakub
dva mraky | *** | před 26 dny

Série je zakončená velkou bitvou, kterou vidíme očima admirálů, pilotů pěšáků, techniků i doktorky co se stará o raněné. Z palub lodí, ze stíhaček, z povrchu planety… válečné štěstí kolísá a přiklání se hned na jednu a hned na druhou stranu, přestože si spojené armády lidí i Sépianů přivezly opravdu velkou palebnou sílu, vítězství není zdaleka zaručeno. Konečně se odhalí tajemství Korzárů. A úplně nakonec přichází celkem nečekaný zvrat. Potud fajn. Následující brblání je způsobeno tím, že série měla na víc. Konce jsou nejtěžší a autor prostě o vývoj hlavní linie moc nepečoval a to se teď vrátilo. Finální zvrat je fajn, ale dal se nějak odvodit z chování Korzárů? Ne, prakticky vůbec se nechovali tak, aby dosáhli cílů, o kterých se mluví. Aby překvapivý zvrat fungoval, měly by být v ději nějaké indicie, aby mělo co zacvaknout do sebe, nemůže to být králík z klobouku, cítil jsem se dost oklamán. Je dobře, že jsme se dozvěděli vše o Korzárech. Ale má to být naservírované ne stříbrném podnose? Ne, je lepší když toho podstatnou část vymyslíme a najdeme s postavami. Opravdu série potřebovala mimozemšťany? Ne, Sépiany se nepodařilo opravdu zapojit do děje, klidně by tam mohla být jiná lidská frakce a efekt stejný. Když se přidají určité nelogičnosti v použití zbraní a taktice, je těch problémů docela dost na to, aby kazily zážitek ze čtení. Co je fajn že se alespoň trochu povedlo posunout postavy, takže jsem se na jejich dilematech a dramatech aspoň trochu cítil zainteresovaný.

povídka: Sosák - Barron, Laird
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/05
Lucc | *** | před 27 dny

Barron se se čtenáři nikdy moc nemazlil, ale tady jim vyloženě hází klacky pod nohy. Nevysvětluje, valí kecy i děj, a čtenáři, pochop. Najednou se v textu objeví jakoby chyba, odstavec, který tam nepatří. Jenže on tam patří. Pak jakoby vlak zase najel na kolej, nic se neděje, ale najednou zase, výhybka, chvilku jedeme podivnem, a pak zase na hlavní trať. A pak je konec. O čem to vlastně bylo? Jasně, o nijak oslnivém herci s krizí středního věku a rozsypanými vztahy, který se, kdo ví proč, dal do party lovců hlav a natočí dopadení jednoho hledaného zločineckého páru. A dál? O Mimských pahorcích nebo mimózních pahorcích? Co přesně, kdo a proč se nedozvíte. Atmosféra je docela dobrá, ale ta extrémní nezaměřenost a zmatenost daná mimo jiné tím, že postavy jsou psychotické, nervní a ještě k tomu sjeté nebo opilé, je prostě na mne až příliš. Nechápu, proč jsem po prvním čtení, když byla povídka nová, hodnotil plnou palbou. Barron a nejenom on umí o hodně lepší horory. Sosák mne spíš zmátl než znepokojil.

kniha: Milenky našich robotů - Martin, Eduard
Sherudan | ** | před 28 dny

Martinova povídková sbírka vlastně už nemůže překvapit. Opravdu výborná úvodní, nejdelší povídka, jedna dobrá (Zvuky), zbytek balast plný Velkých a Moudrých Myšlének, podaných otravně mravoučným způsobem.

kniha: Problém tří těles - Liou Cch‘-Sin
Lucc | *** | před 28 dny

Začnu oklikou. Znáte takové ty řetězové emaily, co možná posílají i vaši rodiče nebo prarodiče? Jak u videí o úžasných výkonech čínských artistů či umělců, u fotografií dechberoucích nebo alespoň praktických technických novinek, lávek přes obrovské propasti a výtahů na nedostupné skály probublává taková ta podprahová reklama, že Čína je super? Že je vlastně lepší než my Evropané, Češi, euroatlanťáci? Že tam mají pořádek a už i blahobyt? Že jsou dál, že je to země snů? Že už jsme prohráli? Při čtení Problému tří těles (nebo spíš hajpu okolo nich) mne opakovaně napadlo, zda ten román také není jistý druh podprahového sdělení. Zda není ze stejné líhně. Hned z kraje příběhu byla dokonce připuštěna i jistá rehabilitace lidí semletých režimem a naznačeno, že soudruh Rudé Slunce Mao a strana a vláda se možná dokonce i někdy mýlili a dělali přehmaty (cukr), ale jen odcamcáď po camcáď a nyní jsme pevní a neotřesitelní a ti jediní správní (bič s nagelovaným řemenem) a chyby dělali jednotlivci a vyvodili jsme z nich poučení a osobní zodpovědnost těchto chybujících (muehehehe). Takový ten socialismus s lidskou tváří = furt stejné svinstvo, jen přelakované. A za to já mám ještě platit, že je mi propagováno? Tak nějak jsem k tomu raději přistupoval – s opatrností. A mimochodem, to, že jsme už prohráli, rezonuje i celým závěrem knihy, byť je to přece jen podané z mírně odlišné perspektivy.
Nyní raději ke knize samotné. Další závěry ať si už udělá každý sám. Knihu mi vnutil kamarád, že je naprosto super a hned mi dal i další 2 díly. Jedno se jí musí přiznat – četla se mi velmi dobře. A je to dost překvapující, protože je napsaná docela špatně. Přesněji řečeno jinak. Od zručného spisovatele bychom nečekali, že scifi thriller bude asi ze třetiny napsán jako vyprávění, jako popis toho, co se stalo, očima jediné postavy. Dokonce i tato hloupě napsaná část se ale četla fajn. Nechápu, ale je to tak.
Jinak je ale kniha docela špatná. Kromě stylistického skřípání nefunguje dobře ani svým zaměřením. Profiluje se jako hard scifi, pojednává většinou o vědcích a intelektuálech, ale je plná chyb a nevědeckého přístupu. Třeba bude něco objasněno v dalších dílech a budu svá slova muset vzít zpět, ale způsob uvažování některých lidí i trisolaranů je strašně nevěrohodný až chybný. Jak by mohl trisolaran chápat, že mu chybí kultura, city, vztahy, když nic z toho nemá, jak by mohl u pozemšťanů objevovat? Jen proto, aby autor obhájil svůj nezbytný příběhový prvek, že lidstvo ví. A takových much a nedorazů tam bylo víc.
Neumím úplně zhodnotit, nakolik je vědecká část v pořádku, obzvláště manipulace s protonem, ale třeba dimenzionální pohledy, citera, sluneční zesilovač nebo historie Trisolaris mi přišly pravděpodobné nebo minimálně zajímavé. Věda je tu podávána jako docela zábava, jako vášeň. Proč ne? Sice je většina postav asociály a i ti, co mají rodinu nebo blízké, na ně z vysoka kašlou, ale opět – proč ne? Možná to tak je. Opravdové vědce žádné neznám, jen pár příštipkářů. Ale jinak jsou postavy spíše figurkami na šachovnici než lidmi.
Proč se ale kniha tolika lidem líbí? Je plná nápadů, které jsou místy hodně zajímavé a místy dost švihlé. Má šmrnc orientální exotiky. Je hodně eko bio, ale zároveň je zakotvena v konzervativních hodnotách, čili tak rozkročená, že si v ní najde každý svoje. Někdo se vidí v tom, který zachraňuje jiřičky, někdo v tom, kdo chytá zločince a je ve způsobu zločineckého myšlení stejně dobrý jako oni, někdo by si rád hrál ve virtuálním obleku za cizí peníze a řešil si tak krizi středního věku, někdo se zase identifikuje jako zachránce celé planety prostřednictvím něčeho na způsob high tech Extincion Rebelion a někdo zase (sou)cítí s tím, kdo je smýkán dějinnými událostmi. Navíc celou dobu, kdy je lidstvo odhalováno jako nehodné existence, jsem nepochyboval, že autor je humanista a naopak lidstvu drží palce. Čili je tam to dobrodružství, ta líbivost. No a je to prostě i politikum. Podívejme na Oskary, Hugy, World Fantasy Aword a další velké ceny. Mnohdy je to politicky zabarvená cena. No a Čína je v kurzu. A na doporučení, ceny a hype lidé slyší. Přijde mi to dost chucpe, ale s bambiliony peněz, které Země středu pumpuje do celého světa, aby se stala příznivěji vnímanou, se názor obyčejného českého svobodymilného člověka nemůže měřit.

Teď mne berte s velkou rezervou, ale z této povídky jsem nabyl pocit, že Kelly Link je prosaická obdoba Christiana Morgensterna. Její text nikam nesměřuje, nic neřeší, jen si hraje. Ne se zvukomalbou, oxymorónem nebo přirovnáním, i když to možná také, ale s hrdiny, jejich pocity, s malým a nenápadným vyslovováním velkých životních pravd nebo nabubřelým vytrubování životních pravd malých, a to vše je podáno vtipným způsobem, který mi prostě mnohdy vykouzlil úsměv na tváři. Puberťáci a jejich lásky a skorolásky, jejich rodiče a jejich skoro nelásky, autoři hororů a velcí pavouci, oddávací kaple a Stromové knihovny s živými registry, telefonní budky v poušti a polibky na střeše, seriály, na které se dívají postavy ze seriálů (Invitation to Love ;-), vážně podané a provedené ztřeštěné nápady a velmi nevážně podané smrtelně vážné nápady. Je to fajn, je to hra, nějaký verš (řádek) ve vás může zarezonovat více, jiný méně, ale je to hlavně zábava. Autorka má rozhodně fantasii a nebojí se jí použít. Milovníci klasické fantastiky ruce pryč a pokud jste se už textu od Kelly Link dotkly, tak vydrhnout savem až po lokty.

kniha: Nespavost - King, Stephen
Lucc | **** | před 29 dny

Do ráje je cesta dlouhá, tak se, miláčku, nenech zdržovat maličkostmi.

Kinga skoro neznám, ale toto se mi líbilo. Nespavost je sice samostatný román, ale fanoušci ocení napojení na To přímo v jeho městě Derry s mnoha drobnými (tam, kde stával vodojem) i většími (balonkové provázky) odkazy. Další napojení je na Temnou věž. Tu neznám vůbec, ale přišlo mi jako docela silné. To by ale musel potvrdit někdo ze znalců. Další konotace mi ušly.
No ale k příběhu samému. Je to taková antiteze To. Hrdinové, bojující se nadreálným zlem, jsou místo puberťáků páprdi z Harris Avenue, kteří vesměs jedou osmé gumy a pomalu začínají sledovat, v kterým regále mají v Renetě plíny. Dva z nich jsou ale vybráni a předem formování nedostatkem spánku k jiným cílům než šachovým partiím na 3. ranveji nebo štrikování svetrů. Vyšším? Hlubším? A jak moc jde o šílenství a jak moc o realitu?
Jako wow, byla to jízda. Poslech má skoro 26 hodin, ale bavilo mě to. Jen jsem od toho samozřejmě musel odcházet a vracet se a poslouchal jsem to snad 1/4 roku, ale vždycky jsem zaplul do příběhu jako do rukavičky. Před mýma očima (ušima) se odehrával přerod z komorního dramatu o stárnutí a psychickém strádání vlivem nespavosti v něco zcela jiného, v něco mnohem víc antického nebo shakespearovského. Do toho básně Stephena Dobynse a dalších, úryvky z dětských knih a podobné kotvy do reality, které Stephen King prostě umí. Výborné a uvěřitelné postavy s hloubkou a svým vlastním příběhem jsou u něj samozřejmostí. Také hodnoty, pro které stojí za to umřít. A velká slova, které ale u něj nezní pateticky. Že život je silnější než smrt. Že láska a oběť umí zastavit i zlo s rezavým skalpelem v ruce. Možná proto se mi to líbilo. Protože bych chtěl být takový sekáč jako Ralph Roberts. Klidně hned, ale jsem ochoten si počkat i do sedmdesáti.
Proč ale tedy jen 80? Možná 84, ale i tak. Proč? Protože to bylo až moc rozvleklé. Třeba jen závěrečná scéna před Renetou je dlouhá jak týden před výplatou. Protože krásné první mrknutí na Pána prstenů bylo hned v dalších větách proměněno z mrknutí na oooobří okecávačku téhož (doprdele proč?!!!), aby se dokonce vrátilo po mnoha desítkách stran jako bumerang s druhou okecávačkou. Jak já bych byl rád jen za to první mrknutí! Jo a taky to bylo rozvleklé. Táhlo se to jak sýr na pánvi. Sice to bylo super, ale vaty bylo jak ve Veverské Bítýšce. Ano, ta vata byla taky super, prostě skvělá eňoňuňo kvalita, ale pořád jen vata. Jo a rozvleklé to bylo. Jakoby byly postavy už trochu nakažené tím Němcem zavilým. Jak říkám, rozvleklé. Tak proto. Ale jinak super.

kniha: Příšery doktora Gargy - Jelínek, Sl. V.
Mnata z Lvovic | ***1/2 | před 29 dny

Není to špatné, ale titulní příšery v knize téměř nejsou, bylo by dobré, když by kniha byla delší, aby Doktor Garga mohl škodit o něco déle.

kniha: Hellraiser - Barker, Clive
jirikk | ***1/2 | před 29 dny

Spíš méně zajímavá novela proslavená hlavně filmovou sérií, bez ní by se na ní možná vzpomínalo zhruba na úrovni řadových povídek z Knih krve (tedy určitě zajímavé, ovšem Barkerovým románovým vrcholům se pouze z dálky přibližující). Úplně špatný ale tento poněkud bezúčelný splatterpunk není, opakoval jsem si po letech v rámci přípravy na Šarlatová evangelia a dávné hodnocení jsem tentokrát shledal příliš příkrým.

kniha: Kočas 1984 - Burgr, Rudolf
Sherudan | **** | před 29 dny

Mimořádně zdařilý výběr dobové „amatérské“ fantastiky. Ne náhodou se řada zde obsažených autorů během let vypracovala do naprosté špicky žánru u nás. Jsou tu samozřejmě i slabší kusy, ale ty povedené převažují.

12345678910poslední (781)31215 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu