RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (698)27915 příspěvků celkem
kniha: Ostravská mystéria - Skřipský, Marek
Svarec | ***1/2 | před 3 hodinami

Být to o něco kratší, asi bych hodnotil jinak, ale takhle se to občas trochu vleče. Některé povídky (např. Rudá a bílá) jsou výrazně slabší a méně zajímavé než jiné. Paradoxně jindy jsem měl pocit, že je kniha poněkud zkratkovitá – to kvůli autorově podivnému stylu, kdy má ve zvyku některé události přeskakovat a pak je pouze retrospektivně popsat. Ani v těch silných povídkách ale kniha není bez chyby. Postavy se místy chovají trochu nelogicky a proti svému charakteru, kniha je taky plná podivných deus ex machina, respektive okamžiků, kdy hlavní hrdnové tak nějak z ničeho vyvěští nějakou informaci důležitou pro další děj. V prvním příběhu to vypadá, že kniha bude mít určitou ústřední zápletku a hlavního záporáka, ale ten se znovu objeví až v poslední povídce, která je navíc poněkud antiklimatická… Nicméně atraktivní prostředí prvorepublikové Ostravy a sympatická trojka hlavních hrdinů to táhnou nahoru. Celkové dojmy spíše pozitivní. Škoda, že se autor nedržel na uzdě s tím rozsahem, aby kniha trochu lépe odsýpala.

mnohavrstevná povídka, která krom fantastického námětu obsahuje i sociální drama. jedna z linií vyprávění o budoucnosti mi připomněla skvělý film idiocracy / absurdistán, druhá linie využívá této první k docela nepěknému obrázku společnosti (patrně výrazně inspirovanému tehdejší situací ve státech) životních ztroskotanců. ti doslova číhají na šanci a bezohledně se jí chápou, ač jim to nic dobrého nepřinese. totiž ani relativní úspěch je nezbavil dravčích instinktů a oni je nedokáží ovládat, až se postaví sami proti sobě. hustý.

povídka: Timothy Truckle - Prokop, Gert
vyšla v: Copak nohy se kradou?; Experiment člověk
Gaarq | nehodnoceno | před 13 hodinami

jakýsi úvod k povídkové sbírce copak nohy se kradou? mě měl varovat před dalším čtením, ale hrál jsem si na hrdinu a zkusil první „skutečnou“ povídku této sbírky povídek zařazené v antologii. dílko nemohu hodnotit, protože to ani žádné uzavřené vyprávění není, jen cosi jako předmluva.

povídka: Copak nohy se kradou? - Prokop, Gert
vyšla v: Copak nohy se kradou?; Experiment člověk
Gaarq | * | před 13 hodinami

jsem zvláštní zvíře. detektivky na filmovém plátně mám opravdu rád, většina detektivních románů či povídek, které jsem přečetl, se mi spíše nelíbila. rozdíl ve způsobu vyprávění je asi pro mne podstatný, psané detektivky mě většinou nudí a není to výjimka ani u gerta prokopa. k uzoufání nijaké, bez jakéhokoliv zajímavého napětí (absurdita a zdánlivá úžasnost řešených zločinů mě nechávala chladným). navíc plné pitomých úvah (pseudoekonomická debata o absenci černého trhu s transplantáty tělních částí v autorově americe je ukázkově stupidní) a směšných anachronizmů (politických, vědeckých apod., bohům žel ne komických). podivně žoviální styl vyprávění mě také spíše odpuzoval, protože jsem zvyklý na onačejší pány tohoto stylu (kmínek, např.) a prokop to opravdu neumí. k autorově verzi totalitní ameriky jsem se dostal až po přečtení mnoha jiných děl, pracujících s podobnou myšlenkou, takže ani to mě nedokázalo zaujmout za rámec srovnávání s těmito díly. samotný závěr povídky byl jen smutnou tečkou za smutným čtením. odvahu na další povídky jsem neposbíral a pošoupnul se v antologii rovnou k dalšímu autorovi. třeba někdy jindy.

povídka: Pozdě - Sommer, Ladislav
vyšla v: Půlnoční stíny
Lucc | *** | před 3 dny

Klasický horor na téma ohrožení v bezpečném prostředí. Celou dobu jsem cítil, že něco není dobře, za to body nahoru. Závěr mohl být napsán lépe, jak píše KeB, asi pozvolněji.

Jako úvod do sešitku hororů fajn. Potěší spád daný ich formou, době odpovídající opulence slov a přijatelná délka. Pointa je dnes zcela provařená, ale tehdy to mohlo být i překvápko. Zamrzí zmínění klíčového předmětů už někde na 2. stránce. Kdyby o něm HPL nepsal, asi mohl dosáhnout v závěru o něco většího efektu.

kniha: Ďáblova obrazárna - Medek, Leonard
Svarec | **** | před 3 dny

Nové dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.

kniha: Žádná chvíle není poslední - Heteša, Petr
Svarec | ***1/2 | před 3 dny

Klasický Heteša – poněkud šovinistický hrdina (tentokrát ale překvapivě nedůvtipný) uprostřed masivního spiknutí, spousta hlášek, pěkných žen (které se hrdina pokouší sbalit) a akce. Už mi Hetešovi knihy začínají poněkud splývat, protože většina z nich je opravdu jak přes kopírák. Ale co naplat, Heteša umí psát velmi zábavně, takže i když už mám pocit, že již po několikáte čtu tu samou knihu, pořád se u toho bavím. Bohužel ale nechybí i další častý nešvar Hetešovi tvorby – nepovedený a uspěchaný konec, který je tentokrát opravdu hodně špatný a nelogický a za který musím jít s hodnocením hodně dolů. U mnoha Hetešových knih mi přijde, jako by autor měl dobrý námět, ale už jaksi netušil, kam chce příběh vlastně dovést.

kniha: Zimní přízrak - Simmons, Dan
trudoš | **** | před 4 dny

Zatímco Temné léto bylo podobné tvorbě Stephena Kinga, v Zimním přízraku ve mě nostalgicky rezonovala díla mistrů jako Henry James nebo Ambrose Bierce. Ostatně i stavbou jsou oba romány velmi rozdílné – zatímco v Létu jde autor po čtenářově pudovém strachu, v Zimě mu jde spíš o jeho rozum. Přičemž smyslem příběhu není ani tak děsit, jako se především vyzpovídat. A tohle Dan Simmons prostě umí.
Pravdou je, že životní odysea dospělého Dalea Stewarta hrůzou příliš neoplývá. Obehrané motivy jen občas vyvolají mrazení v zádech a to spíše z důvodu leknutí, než plíživého děsu. Jakmile však dojde na závěrečná odhalení, člověk začne trochu chápat, že tohle nemá být pokračování Temného léta, ale zcela samostatný román, který si pouze vypůjčil postavy a prostředí. Neříkám, že to není chvílemi trochu moc upovídané, hlavně milenecké flashbacky mě poměrně nudily, ale ve finále do sebe všechny odbočky, neobvyklosti i rozpory hezky zapadnou a já se přiznám, že jsem vyprávění opouštěl jen velmi nerad.

nejsem příznivcem těchto raných strugackých, je to lepší než úplné začátky, ale stále takové nedovařené. první třetina je zoufalá, naivní až pitomoučká. hádam, že autoři potřebovali nějaký gambit, obětovali logiku za nastolení žádané situace. druhé dvě třetiny jsou už lepší, teze o nezbytnosti prodělání celého společenského vývoje bez násilných skoků bude v budoucnu v jejich dílech rozvíjena často. komunistické kecy jsou buď úlitbou bohům nebo mladistvá nerozvážnost, moc neruší, ruší ovšem podivná tupost a společensko-historická nevzdělanost našich potomků o cca 150 let ode dneška. chápu, že chtěli ukázat nové myšlení, ale přehnali to. ti nackové a hrdinný voják jsou úplně zbyteční z dnešního pohledu, tehdy asi normální ba nezbytní. co už bratři dobře zvládli, to je atmosféra cizosti v jiném světě, jeho obtížná pochopitelnost a smysl.

Vynikající číslo, možná vůbec jedno z nejlepších. Není v něm žádná totální pecka, která by mi změnila nazírání na fantastiku, ale obsahuje samé nadprůměrné až vynikající texty v pestrém magazínovském koktejlu témat a stylů.

Jak píše BorgDog a ne jinak. Nevím ani, kam to zařadit. Je to podobné povídkám o smlouvě s ďáblem, ale to je vlastně co? Fantasy? Literatura faktu? Tady se hrdina dá na exotickou dietu podle jednoho inzerátu uveřejněného v magazínu F&SF, která je překvapivě účinná. Konec je povedeně černohumorný, alespoň tak mi to vyznělo, než jsem začal rozebírat poslední větu, která imho nedává moc smysl. Kdyby dále hubnul, tak by přece jen podpořil původní efekt… Asi jsem moc velký hnidopich.

Svébytná povídka, která s typickým magazínovským feelingem přešlapuje někde mezi fantaskním hororem a kvalitní mainstreamovou beletrií. Autor s lehkostí v povídce zavzpomíná na (předpokládám) své dětství v druhoválečném Londýně, dotkne se prosté krásy anglického venkova a jeho obyvatel, sociálních otázek, slušného vychování i svobody dávané rodiči dětem a vice versa, odpoví na základní otázku života, vesmíru a vůbec, plká o metafysice a jako třešničku na scénu přivede nejslavnějšího lovce upírů (ne, Blade to není). To vše v hypnoticky rychlo-pomalém balení krátké novely, která nepostrádá kořeny, kmen i větve. Klasa.

povídka: Statista - Shea, Michael
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | ****1/2 | před 4 dny

Akční pecka z lehce dystopického světa, která by jistě bavila yerryho. Michael Shea sem tam utrousí větičku či slovo, které svět sympaticky načrtává, ale jinak jede nekompromisní příval slov vrcholící survival jízdou v ateliérech nikoliv nepodobnou akční filmové béčkové klasice Běžící muž s Arniem Černonegrem. Shea umí, jeho Fat Face už mne dostal. Jdu si přečíst Autopsy.

povídka: Legenda Xi Cygnus - Wolfe, Gene
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | *** | před 4 dny

V medailonku zmiňuje duo Kocián & Svoboda, že povídka je málo vídanou směsicí mytologie a SF. Po přečtení bych tu SF škrtl. Mluví se o hvězdách a jejich postavení ve vesmíru, ale to přece v mytologii také. Je to napsáno pěkně hladce a obrazy i obraty nejsou špatné. Jen ten smysl nějak chybí. Určitě jde o alegorii, ale jakou a jaké je poselství, to se mi dešifrovat nepodařilo a nebyla vzbuzena má zvědavost, abych se o to pokoušel.

povídka: Dva - Cadigan, Pat
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | **** | před 4 dny

Na povídky Pat Cadiganové se těšívám skoro stejně jako na díla Pat Murphyové nebo Lisy Tuttleové. Vlastně mi tyto autorky splývají. Trochu hororu, trochu cyberpunku, trochu divnosti. Tato bezútěšná povídka je o parapsycholo­gickém fenoménu sdílení myslí. Citlivá dvanáctiletá dívka umí nahlížet, ale nemá se s kým sdílet. A když už konečně narazí na vysněného prince, vyklube se z něho… Konec je, jak píše BorgDog, málo úderný a jen naznačuje, ale to považuji spíše za přednost. Extrémy jsou vždy špatně a je jedno, zda mají záporné nebo kladné znaménko.

Je skoro ostuda, že tento kraťas založený na jediné ani ne tak fyzikální jako banální myšlence si v hodnocení vede lépe než předchozí magazínovské povídky, ale je to prostě tak. Tato povídka umí zahřát na srdci a pozvednout koutek rtů a za to si tu půlhvězdu navíc zaslouží.

povídka: Převlek - Wightman, Wayne
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | *** | před 4 dny

W. Wightman umí psát dickovsky laděné povídky, jak nás přesvědčil už v Klec číslo 37 nebo v Ganglionu. V Převleku se také otřeme o tohoto mistra deprese jak tématicky (vetřelci v lidských tělech), tak stylově (nejistota kdo je vlastně vetřelec a podivné deformace lidí). Na hlubší ponor do schízi chybí prostor nebo odvaha. Text není špatný, ale mizí do ztracena, aniž by něco zásadního řekl.

povídka: Hmyz - Turtledove, Harry Norman
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | ***1/2 | před 4 dny

Z technické stránky zamrzelo opakované střídání jména jedné vedlejší postavy (Cornelie / Cordelie), ale proti obsahu je tato chyba selankou. Protože pan Hrdlička napsal povídku sice zajímavou, ale natolik mentorsky pojatou, že přes některé její kvality nemohu jít s hodnocením výše. Na kolonizované planetě Velebná vedle sebe schématicky rozmístil technické a vědecky založené Federály, fundamentalistickou křesťanskou kolonii Nový Sión a osadu Haldolů, což je místní inteligentní, leč primitivní rasa. Potud dobré. Jenže HNT nenechal příběh volně plynout. On měl totiž plán – na takto rozestaveně šachovnici chtěl hlásat své názory na náboženský fanatismus a chtěl vyslovit varování před přílišným zasahováním vědy do přírodních zákonitostí. V podstatě rozvedl do praxe okřídlené rčení, že cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Schématičnost z povídky tak trčí, že jinak docela fajn příběh diskredituje. Např. zbytečné sexuální scény a dokonce masturbace – jako dokreslení fundamentalismu chápu, ale nešlo to méně bulvárními prostředky? A přízemní nenávistí k náboženství vedený fail vědecky založené Janice, to už není na ručník, to je na ránu.
Naštěstí není autor zase tak tupý a relativizuje, kde se dá, takže se z Hmyzu nestala nečitelná agitační záležitost. Jenže to je pořád málo a výslednou pachuť z úst nevypláchne ani sympaticky otevřený výklad, proč k tragédii na Velebné došlo. Na druhou stranu jsem si povídku i 23 let po prvním čtení pamatoval, což je je úkaz nevšední a Hmyz mohu doporučit minimálně jako studijní materiál na workshopy o psaní SF jako skvělý příklad, jak dokáže pár necitlivě použitých prvků a autorská zvůle pokazit dobré myšlenky i slušné rozvržení povídky.

kniha: Hlídka v Bezčasí - Pessl, Marisha
trudoš | **** | před 5 dny

Román v základě staví na podobné premise jako komedie Harolda Ramise Na Hromnice o den více. Skupina hrdinů opakovaně prožívá jeden a ten samý den, přičemž změnit v něm mohou cokoliv, ale po uplynutí vymezené doby se vrátí zase na začátek. Dává jim to nepřeberné možnosti využití času, což je však brzo nepřímo usvědčuje z morální prázdnoty. Nic naštěstí netrvá věčně, pročež jakmile si protagonisté i čtenář na prapodivná pravidla zvyknou a přizpůsobí se jim, posune autorka vyprávění zase do jiné roviny. Dvě stě sedmdesát stran textu je tak bezezbytku vyplněno dějem, který končí dle podvědomého očekávání a – což je pro mnohé to nejpodstatnější – nenabízí žádné možnosti pokračování. Pod hladinou je přitom mnoho motivů navýsost skrytých a nápaditost některých detailů učarovává svou poetikou. Stinnou stránkou věci je, že po dočtení Hlídky v Bezčasí budete mít tendence dělat věci jinak než obvykle, právě s bezděčným pocitem, že druhý den ráno se přeci zase všechno vrátí do původního stavu.

povídka: Autosen - Konisi, Gaku
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | *** | před 6 dny

řemeslně napsaná ne příliš originální anekdota, kterou na průměr povýšil dvojitý, mírně prekvapivý, zvrat v závěru.

povídka: Experiment žena - Musa, Gilda
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | * | před 6 dny

čiré a krystalické zlo SF sedmdesátých let. naivní, povrchní, užvaněné. autorka měla nápad, nic originálního, ale spíše klasického – lidé, lidstvo a soužití s jinými bytostmi. koncepčně také nosné (vlastně jde o kontakty dva, v obráceném gardu), ale zpracování tak strašné, až roztomilé (jedna astra). povídka předvádí dobovou žánrovost v tom nejhorším světle, vědci se chovají jak děti na výletě, emzácká kultura je pokřivená, jen aby vyhovovala autorskému záměru a pointa je tak tuctová, že je jasná tak od první pětiny. tu první pětinu bych také prohlásil za to nejlepší, ale autorka úplně prokaučoval její využití pro příběh.

K tejto knihe som pristupoval s rešpektom, predsalen sa jedná o 1000 stranový špalok a ako každá takáto tučná kniha sa zle nosí, keď človek viac cestuje.

Príbeh sa odohráva v 19. storočí medzi anglickými gentlemanmi. A slovo „gentleman“ nájdete takmer na každej strane. Je to príbeh začínajúcej mágie, ktorá sa z Anglicka vytratila a príbeh dvoch gentlemanov – Norrella a Stranga. Tí ju majú do Anglicka opäť priviesť. Začiatok a v podstate celá kniha ide vo veľmi pomalom tempe, ktoré môže niekoho odradiť, no vďaka autorke a jej pútavému štýlu sa od textu tak ľahko neodtrhnete. Celá kniha je pretkaná ľahkým humorom, ktorý text ešte zľahčuje, pritom pôsobí skôr ako odborná literatúra o skutočnej mágii, keby sa v našom svete vyskytovala. Postavy sú zapamätateľné a Norrell sa od Strange líši ako voda a oheň. Musím spomenúť aj úžasný preklad pána Janiša a výborný pevný a pritom ľahký obal.

Kniha vznikala 10 rokov a za ten čas autorka priviedla text k dokonalosti. Stačí si prečítať zopár z množstva mini-príbehov pod čiarou, ktoré pridávajú na uveriteľnosti sveta. Mne k plnému počtu chýbalo viac akcie, viac kúziel a viac pohybu v príbehu, pretože je veľmi dlho statický a nič sa v podstate nedeje. Mágia bola iná, než som si predstavoval a je veľká škoda, že naozaj dlhý dlhý čas sa neukáže. A záver ma neuspokojil, pretože zostal otvorený a pokračovanie nie je – ale možno si pozriem seriál a doplním chýbajúce časti puzzle. 90%

povídka: Mlha na Glyder-fachu - Myhre, Øyvind Kvernvold
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | *** | před 6 dny

první půlka úžasná, nějaké sympatické lingvistické cancání, atmosférická procházka po velšských horách, ale kdesi v polovině bylo jasné, co se stane, a ono se to stalo a to ještě tak špatně, že jsem až nevěřícně koukal. dvě astry plus jedna za opravdu skvělý počáteční dojem.

povídka: Homo divisus - Fiałkowski, Konrad
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | *** | před 6 dny

ve své době a na svém místě asi objevné, dnes již poněkud zastaralé. trošku stokrát dobrý dort PKD, všechny naše pochyby o „opravdovosti“ namíchané do jednoho koktejlu, kterému ale často hapruje logika a potácí se odnikud nikam. ovšem některé stylistické postupy jsou skvělé – pocit cizosti, nepatřičnosti, nedůvěry, bez falešného sentimentu, dost dobrý. trošku trošičku cudné romantiky, kopec humanizmu, něco málo kritiky centralizace (byť moudré centralizace). pokud o sebereflexi fantastické literatury, ale imho zcestný a příliš povrchní. celu doby čtení jsem váhal, nakolik je to geniální a nakolik nepovedené.

kniha: Homo divisus - Fiałkowski, Konrad
Gaarq | *** | před 6 dny

ve své době a na svém místě asi objevné, dnes již poněkud zastaralé. trošku stokrát dobrý dort PKD, všechny naše pochyby o „opravdovosti“ namíchané do jednoho koktejlu, kterému ale často hapruje logika a potácí se odnikud nikam. ovšem některé stylistické postupy jsou skvělé – pocit cizosti, nepatřičnosti, nedůvěry, bez falešného sentimentu, dost dobrý. trošku trošičku cudné romantiky, kopec humanizmu, něco málo kritiky centralizace (byť moudré centralizace). pokud o sebereflexi fantastické literatury, ale imho zcestný a příliš povrchní. celu doby čtení jsem váhal, nakolik je to geniální a nakolik nepovedené.

docela zajímavá povídka. autor umí atmosféru, dokonce i zajímavě kombinuje strohý reportážní styl se zahušťováním pocitů a dojmů. pavědecké blábolení je citlivé a poplatné době, vše působí velmi realisticky a HPL se dokázal, minimálně v této povídce, oprostit od přílišné romantiky svých předchůdců. podivno a jino mě navnadilo, jen mi trochu vadí ta jeho samoúčelnost – je to z vesmíru, je to zlé.

série: Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta
louza | ***** | před 7 dny

Předem je třeba vyseknout hlubokou poklonu Argu, které se po nějakých pětadvaceti letech, kdy v ČR začal Lovecraft systematičtěji vycházet ve zlatém koni, odhodlalo vydat sbírku „nečistých povídek“, pod efektně designovanými obálkami komiksmana Podprockého, jichž se dotkly i jiné pracky než mistrova oduševnělá bledá ruka. Ignorance většiny vydavatelů poslední dekády, kdy mistr opět procitl v život (před tím byl pro jistotu patnáct let okázale ignorován úplně) je do nebe volající. Většina textů obsažených v těchto kruciálně důležitých sbírkách se totiž dostává k českým čtenářům vůbec poprvé. Přitom nebylo absolutně čeho se bát. Dobrou třetinu povídek napsal Lovecraft úplně sám na motivy útržkovitých nápadů někoho jiného a i u těch kde měl už hotové texty, nebo přesné synopse, jeho autorský vklad a výrazný řemeslný styl převládá natolik, že v podstatě nepoznáte rozdíl od povídek „čistých“. Ba naopak, ostatní špindírové občas přijdou s nápady na než by v delším časovém horizontu přece jen trochu repetetivní Lovecraft třeba ani nepřišel.

Speciální kategorii pak tvoří pár experimentálních, nebo pro Lovecrafta těžce netypických povídek a několik původních verzí přepracovaných textů, které jasně odhalují mistrův způsob práce a testují jeho um v kontextu jemu nepříliš vlastním. Lovecraft ovšem neselhává ani v pro něj netypických podmínkách, čímž jen potvrzuje svou pozici velkého literáta své doby. Toto duo sbírek je ve finále nesrovnatelně přínosnější než nekonečné best of kolekce notoricky známé hrůzy uvozené Voláním Cthulu a Hrůzou v Dunwitchi. Vydavatelská ignorance je totiž o to horší, že některé z těchto povídek jsou důležitou součástí mytologie, jíž H.P. budoval a pokud trochu sledujete dění kolem mythosu v okolním světě, museli jste některé klíčové části mýtu nutně neznat. Což je trestuhodné. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta jsou první unikátní příležitostí jak tento výrazný hendikep napravit, ale budou úplně stejně dobře fungovat i pro čtenáře Lovecraftem nepolíbené. Po pravdě řečeno, jeho první dvě sbírky ranějších sebraných spisů jsou znatelně slabší než většina toho co se můžete dočíst zde.

Druhá kniha kolekce povídek, jež Lovecraft vytvořil ve spolupráci s jinými autory, možná neobsahuje pro mythos tak zásadní pecky jako svazek první. Jde ale o kolekci po všech stránkách vyváženější. Titulní Smyčka Medúzy je z pera dobře prověřené Bishopové, která po boku mistra lámala rekordy už v první sbírce a ač dokonalosti předchozích prací nedosahuje, je to jen těsně a není vůbec zač se stydět. Těžištěm sbírky jsou pak povídky Lumleyho, Rimela a hlavně Hazel Healdové reprezentující ten nejlepší Lovecraftovský kvalitativní standard. Jde o povídky, které napsal z drtivé části buď sám Lovecraft s ideovým přispěním spoluautorů, nebo mu je kolegové psali přímo na tělo. Což se ovšem nedá říct o četně zastoupeném floutkovi Barlowovi z jehož popudu vzniky opravdu podivné žertíky, špásky, eventuelně šloufky, jejichž jediným pozitivem je, že jsou aspoň krátké. Ale i on má ve vší té bídě na kontě povídku „Spíš moře vyschnou“, která je patrně nejlepším textem sbírky. Poslední kategorií jsou pak úplné experimenty jakými je povětšinou skvělá autorská štafeta Výzva z jiného světa, nebo hodně netypické, každým coulem však Lovecraftovské, výtečné sci-fi Ve zdech Eryxu. Sbírku skvěle doplňuje kopa poznámek a komentářů editora i jedna verze originální povídky na níž je krásně vidět mistrův způsob práce. Po všech stránkách výtečná kniha.

Lumleyho originální předobraz průzkumu strašidelného domu zdaleka nedosahuje řemeslné kvality Lovecraftova převyprávění, ale už obsahuje drtivou většinu ideí, které pak H.P. s kolegiálním citem téměř všechny použil a text pouze rozvinul způsobem sobě vlastním. Povídka je Lovecraftovi už v základu psaná doslova na tělo, srovnání obou textů tak jasně ukazuje rozdíly díky nímž je Lovecraft i po téměř století ceněný autor, zatím co Lumley je dnes neznámá persóna, která sice byla schopná přihrát mistrovi důstojně na smeč, ale mistrovských tahů štětcem nebyla s to dosáhnout.

povídka: Aphlarova magie - Rimel, Duane W.
vyšla v: Smyčka Medúzy a jiné příběhy
louza | ***1/2 | před 7 dny

Krátká ukázka z Rimelovy práce jíž se údajně byť jen letmo tklo i revizní pero mistra Lovecrafta. Krátký text o zapovězeném intelektuálovi svého věku nepostrádá mytologii ani dobrodružnou romantiku. Text si rozhodně zasloužil pozornost literární osobnosti jíž H.P. byl. Na rozdíl od některých jiných.

Hodně pěkně zpracovaný průzkum starého strašidelného domu, který přináší Lovcraftovskou mýtickou klasiku. Skvěle odvyprávěné. Řemeslně výborná byť klasicky originální povídka. Stříbrný fond H.P. Je zajímavé text porovnat s původní předlohou.

kniha: Děti času - Tchaikovsky, Adrian
Madam Brbla | **** | před 7 dny

“Děti času” nedoporučuji čtenářům s arachnofobií a těm, kdo očekávají gejzíry neotřelých nápadů. Vy ostatní, sci-fi pozitivní, byste mohli být s Tchaikovskiho románem přinejmenším spokojení. Připusťme, originality mnoho nepobral. Najdeme zde zcela přiznanou inspiraci Brinovou sérií “Pozvedání”, více než značnou podobnost s “Hlubinou na nebi” Vernora Vingeho a mohla bych jmenovat několik dalších knih i filmů, odkud autor dost možná čerpal. Pro mě to nebyl zas až tak vážný důvod pro strhávání procent. Použité ingredience mi chutnaly, jakkoliv jsem je nekonzumovala poprvé. Terraformace vzdálené planety, experiment, který nedopadl dle předpokladů, loď na stovky (tisíce?) let trvající cestě vesmírem, různé druhy šílenství + jiné exkrementy ve větráku… a k tomu sledování vývoje odlišné civilizace. Jo, všechno už to tady bylo, ale za mě dobrý. Více mi vadilo, že postavy byly vykreslené zcela bez barev, tím pádem mi na nich prakticky nezáleželo. Lidstvo je beztak prezentováno v ne právě lichotivém světle, žádný důvod držet palce. Pravda, ani protistrana neměla mé kdovíjaké sympatie (moc nohou, moc kloubů, moc očí). A taky mě zklamal uspěchaný, nedovařený konec.
Pokračování si ráda přečtu, ovšem bez přehnaných očekávání. Prostě jen solidní scifko bez ambicí ohromit vzácnými, dosud nevídanými ideami. Obvykle mi to stačí ke zpestření rutiny všedních dní. 75–80%

Od čistého Lovecrafta k nerozeznání, kdyby nebylo doložené spoluautorství, málokdo by asi poznal, že příběh vypravěče nemocného leprou, jemuž se dostane velmi speciální léčby není do poslední čárky z mistrova pera. Není to sice to nejlepší, co by mohl čtenář očekávat a povahou náleží spíše ke klasice než k pokročilejsímu mythosu. Pointa z textu navíc doslova svítí už od poloviny povídky, ale stále je to solidní stříbrný fond díky výborně zvládnutému vypravěčskému řemeslu. Dobrý text.

povídka: Výzva z jiného světa - kolektiv autorů
vyšla v: Krypty a draci; Smyčka Medúzy a jiné příběhy
louza | ****1/2 | před 7 dny

Zajímavý povídkový experiment tvoří štafeta několika autorů, z nichž první dva – Mooreová a Merritt vykopávají děj kolem tajemné kostky s runovými nápisy uvnitř dost nešťastně. Nebyl by to ale mistr Lovecraft, aby nevybral ostrou zatáčku s grácií sobě vlastní. Expert na kosmický děs netroškaří a používá těžký kalibr svého top výraziva s komplexním historickým pozadím, které jen náhodou nespadá přímo do mytosu, ale dost se mu i některým jiným povídkám podobá. Jestli H.P. zachránil den, tak R.E. ho rozzářil sluncem, a krví. Je to dokonalý obrat o 360 stupňů těžce kontrastujíc s poslední větou ustrašeného providenčníka, když Conan přebírá otěže a do slova a do písmene se chápe výzvy jiného světa. Howard je absolutní boreac a není náhodou, že je spolu s Lovecraftem i po téměř sto letech stále v kursu. Dokonalé žůžo a bájo ani moc nekazí Long se svým těžkotonážním hororem ve dvou liniovém závěru (kromě fádního trapasu v poslední větě). Nevypadalo to, ale tahle povídka se nakonec opravdu vybarvila. I přes nudný začátek je to výtečný text a unikátní příležitost sledovat mistry při práci v tandemu.

Poslední z povídek cyklu žlutého krále je důležitá zejména tím, jak propojuje povídky Nápravce reputací a Maska do jednotného celku skrze hlavního hrdinu malíře Scotta potýkajícího se s tvůrčí krizí a zároveň počínajícím vztahem ke své oblíbené modelce Tessii. Situace však ještě více potemní díky tajemnému kostelníkovi, který pár sleduje s nedobrými úmysly. Ačkoli jde o hororový text, v některých pasážích se tu rýsuje Chambersův příklon k romantické literatuře, pro niž fantastiku v podstatě opustil. V tom zbytku je pak obtisknut erb Poea a H.P.Lovecrafta. Taková normální povídka sama o sobě, která však roste v kontextu zbytku cyklu.

povídka: Barbar - Anderson, Poul William
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1996/05
Lucc | **** | před 8 dny

Jak píše BorgDog a ne jinak. Líbilo se mi to hodně, četlo příjemně a nebýt drobných mušek (zbytečná, protože nevyužitá dopisní forma, opakující se a předvídatelný humor, ale je to parodie, takže co čekat), mohl Barbar dosáhnout na plné hodnocení.

Opět se objevila jedna milá překladatelská perlička – voják štěstěny 8-)

povídka: Leze, leze po obloze - Brown, Fredric
vyšla v: Experiment člověk
Gaarq | **** | před 9 dny

první polovina byla úúúúúžasná, kombinace tvrdé vědy (astronomie) s takových lehkým dloubáním do vědců, psáno lehce a svižně, druhá polovina už byla horší, jak jsme se blížili pointě, ne že by nebyla trochu vtipná, ale ne moc.

zajímavá povídka (tedy asi pro pfilofozy a lingvisty) o kratylovské otázce jaký je vztah mezi jménem a pojmenovávaným. je to pojato „klasicky“ borgesovsky – nadšeně, mírně posměšně a rozhodně úchylně.

povídka: Ve Dračím dvorci - Chambers, Robert W.
vyšla v: Král ve žlutém
louza | **** | před 9 dny

Krátká, ale řemeslně dobře napsaná povídka o bezejmenném hrdinovi, který se snaží v kostele ulevit duši ztýrané četbou knihy Krále ve žlutém, avšak stane se objetí zla v podobě ďábelského varhaníka. Stejně jako Maska se i tato povídka odehrává v Paříži a stejně tak i tady autor čerpá ze svých studijních let. A bohužel stejně jako Maska nedosahuje variability Nápravce reputací. Text extrémně připomíná vyřídilku H.P.Lovecrafta, jen je asi o dvacet let starší, než jeho práce.

Pokud jste hráli karetní Arkham Horror, poznáte v povídce dějství scénaře A Phantom of Truth, který je její přímo inspirován. V komiksové adaptaci cyklu Krále ve žlutém z roku 2015 použil I.N.J.Culbard elegantní tah, když bezejmenného hrdinu povídky prohlásil za malíře Scotta, který je vedlejší postavou Masky a hlavní postavou Žlutého znamení. Poté povídky Ve Dračím dvorci a Žluté znamení prohodil, čímž všechny povídky cyklu úzce propojil a zároveň dosáhl skvělého vyvrcholení povídkové série. V původním členění bohužel text až tak velký smysl nemá a degraduje „jen“ na dobře napsaný kraťas trochu přicmrndávající k mytologickému podtextu. Škoda. Stačilo tak málo.

12345678910poslední (698)27915 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu