RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (665)26589 příspěvků celkem
povídka: Nejdůležitější přísada - La Spina, Greye
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | ****1/2 | před 12 hodinami

Skvěle sugestivně napsaná povídka s tématem šíleného vědce a neviditelnosti. Výborně dynamicky odvyprávěno.

povídka: Monsieur Nepolapitelný - Pollexfen, Muriel
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | *** | před 12 hodinami

Poměrně dobrodružná a vcelku i politická povídka připomínající spíš akčnějšího Vernea, než viktoriánské sci-fi. Textu nechybí spád, ale chybí přehledenost. Dějově je možná přece jen zbytečně zběsilá a vlastně nikam moc nevede.

První zhruba třetina této bichle je naprosto úchvatná, návykově čtivé vyprávění o cestování časem připomene Connie Willis. Jenže pak se vše tak nějak zadrhne, jako by najednou autoři nevěděli, o čem mají psát. Zábavný je jejich styl stále, jen tak nějak chybí to podstatné, tedy příběh, který by čtenáře vedl ke konci (a ten je mimochodem taky dost zvláštní). Těžko spekulovat o podílu obou autorů, tipl bych si ale, že právě daleko slavnější z této dvojice (Neal Stephenson) zápletku spíš jen nahodil a ani zručné vypravěčství Gallandové nestačilo k tomu, aby román naplnil všechny přísliby skvělé první části. I tak ale Vzestup a pád agentury DODO stojí za přečtení, jen to zkrátka nejdřív vypadalo na absolutní pecku, což nakonec v celém rozsahu této opravdu tlusté knihy až tak neplatilo.

Thomas Dunbar byl po Bivojovi zřejmě jeden z prvních superhrdinů. Hodně technologická povídka, která od ženy z Viktoriánské Anglie překvapí. Hezké.

povídka: Dítě lady Clanbevanové - Graves, Clotilde
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | ****1/2 | před 2 dny

Hodně zajímavá věc o grálu nesmrtelnosti, která ukazuje mezilidské vztahy zase v trochu dramatičtějším světle. Pointa povídky je skvělá. Na to, že jde o ženskou autorku, smekám. Střílí do vlastních řad.

povídka: Pět smyslů - Nesbit, Edith
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | **1/2 | před 2 dny

Průměrná povídka o vědci vymýšlející zesilovač smyslů. Vyústění povídky a celá hybná klika je hodně ženská. Pointa jak z růžové knihovny. Text celkově moc nebaví.

povídka: Sultanin sen - Hossein, Roquia Sakhawat
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | brak | před 2 dny

Povídkový předchůdce Páralově zemi žen. Asi tak o tisíc procent horší. Hlavní hrdinka sní o zemi kde jsou ženy nezávsilé. Plebs. Sociologická agitka. Možná že ve své době řešily podobné problémy, ale není důvod o tom psát povídky a ještě menší důvod je číst po sto letech.

Vícero dimenzí, temnota, zmizelí lidé…temná věc spíš do hororu. Vůbec není znát, že to psala žena. Překvapivě nadčasová povídka.

Nijak zvlášť tématicky zajímavá povídka patřící spíš do hájemství temné literatury. I prvků fantastiky je pomálu. Nicméně je hezky archaicky čtivě napsaná a vzdává hold italské riviéře. Dobře rozpracovaná je emocionalita postav, kterou by mužský spisovatel asi nevystihnul.

povídka: Manželka na zakázku - Fuller, Alice W.
vyšla v: Svědkyně zítřka
louza | **** | před 2 dny

Hodně ženský text hlásající převahu živé ženy nad technologií. Má asi pravdu. Jedna z prvních povídek o umělých lidech. Dost nadčasové. Dobře napsané.

Docela nečtivá povídka o v té době velkém světovém tématu – hledání severní cesty. Fantaskní text ovšem vede odnikud nikam. Diplomaticky by se řeklo, že jde o „pocitovku“.

kniha: Protovy světy - Brewer, Gene
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Byl tu už dvakrát a pokaždé vzbudil rozruch mezi vědeckou obcí i obyčejnými lidmi. Někde výrazně pomohl na duši, jinde vyvolal naprostý chaos. Teď přichází potřetí a vypadá to, že naposled…
Další z románů protových (potažmo Brewerových) eskapád se po všech stránkách nese v duchu předchozích knih Svět podle Prota a Na světelném paprsku. Jen ubylo humoru a přibylo ekologické agitky, ovšem v dobrém slova smyslu. Gene Brewer skrze sarkastického mimozemšťana trefně poukazuje na nešvary moderní doby, která káže vodu a pije víno. Důmyslně přitom balancuje na hraně fikce a zároveň čtenáři nenápadně připomíná, jak moc toho o světě kolem nás i o sobě samých ještě nevíme. To vše samozřejmě opět prokládáno příběhy pacientů z psychiatrického ústavu, jež jsou častokrát působivější, než sama hlavní dějová linie. Pro někoho možná stará písnička, ale pořád písnička zatraceně dobrá.
Knihu pak doplňuje tzv. Protova zpráva, ve které náš hrdina z kosmu stručně charakterizuje absurdní paradoxy planety Země.

Ahdio nie je tým, kým sa zdá byť a dáma v závoji tiež. Alebo aj stará láska neumiera. Krása nie je všetko. Oplatí sa ju vymeniť za naplnenie lásky?

U tohoto autora som zvyknutý na trochu akčnejšie texty. Akcia tu síce nechýbala, ale nebolo to ono. Inak docela dobré…

povídka: Nastane peklo - Morris, Janet
vyšla v: Pád zimy
yerry | **** | před 3 dny

Táto poviedka sa nesie v duchu konfrontácie dvoch krásnych čarodejníc. Na jednej strane je to Kráľovná smrti, Nisibijská čarodejnica Roxana a na strane druhej pre zmenu výtvor autorky C. J. Cherryh nekromantka Ischade, predávajúca svoju kliatbu svojim milencom. Doposiaľ bola Roxana vykresľovaná ostatnými autormi veľmi negatívne. Janet Morris však svoju postavu nenechala na holičkách a umožnila jej prejaviť aj svoje city. Na prvý pohľad sa zdá byť príbeh trochu sladký, čo však nie je jednoznačné, ako nič v tejto ságe…

kniha: Job - Heinlein, Robert A.
yerry | *** | před 3 dny

Prerosprávanie biblického príbehu o Jóbovi typickým Heinleinovým jazykom s množstvom trefných hlášok, filozofických úvah, sarkazmu a irónie, vloženom do rôznych alternatív modernej doby, s byrokratickým nebom aj docela sympatickým peklom v závere. Toto nie je čítanie pre veriaceho, lebo autor v tomto svojom diele spochybňuje už samotnú podstatu Boha, Satana a ťažiskových hodnôt, na ktorých je kresťanské náboženstvo postavené, a nie len to kresťanské.

Problémom tejto knižky sa mi nezdal jej obsah, skôr to bol pravdepodobne samotný preklad (mal som k dispozícii to skoršie vydanie od Laseru). Niektoré pasáže, hlavne v závere, sa mi zdali byť mierne zmätočné, akoby prekladateľka trochu tápala, čo chcel autor svojim textom povedať. Kto čítal viac autorových románov určite zistí, že ten preložený text stráca určitú konzistenciu.

Celkovo však hodnotím tento román pozitívne i keď spadá už do veľmi neskorého autorovho obdobia. Text je dosť kontroverzný a politicky nekorektný na to, aby bol zaujímavý z viacerých hladísk. Núti k zamysleniu. Žánrovo je veľmi ťažko zaraditeľný. Ak sa jedná o science fiction alebo možno fantasy, je to len taký rámec, do ktorého Heinlein vkladá svoj(?) svetonázor…

kniha: Ztracená - Nevill, Adam
Vlask | *1/2 | před 4 dny

Takové předapo postapo. V blízké budoucnosti, přičemž autor hraje na jistotu a rozvíjí aktuální katastrofické scénáře ohledně stoupání hladin oceánu spolu s přelidněním a uprchlickou vlnou. S tím asi uspěje u velké skupiny západních fanoušků ekologie. Zachází dokonce tak daleko, že jeden z hlavních spolupadouchů má na toto téma dlouhou přednášku v cele smrti. To už je jak ze špatného filmu. I když budeme ekologickou agitku ignorovat, tak tu máme celkem přímočarý příběh o hledání dítětě s mučením mnoha kriminálníků. Do toho je lehce vpletena mysteriozní fantasy zápletka, která ovšem není nijak více rozvinutá. Nejvíce mně ovšem štval básnický styl velmi květnatého psaní popisující pocity a atmosféru. Jsou všude, působí umělě a strašlivě nudí.

slušná magořina, celý text vypadá, jako by jej autor napsal pod vlivem psychotropních látek často v díle zmiňovaných. zhusta jsem se smál skvělým postřehům, ať už historickým nebo aktuálním, často jsem ale neměl nejmenší tušení, o co jde – přece jenom ruské reálie znám jen do určité míry. to nejhorší bylo, že velké pasáže byly ve své šílenosti nudným vršením mně nesrozumitelných magoráren. inu, omon ra se mi líbilo víc.

kniha: Ďáblův klíč - Dvořák, Otomar
Strýček Biolit | ***1/2 | před 4 dny

Kniha obsahuje dvě práce – titulní novelu Ďáblův klíč a krátkou povídku Syn řeky. Nejprve k novele. Od Dvořáka jsem před touto knihou četl jen vynikající Vřeteno osudu (románový životopis K. J. Erbena), kde mě zaujaly hlavně dvě věci – faktografická přesnost (místa, události, postavy) a autorův cit pro, jak to nazvat, „romantickou mystiku starých časů“. V Ďáblově klíči se autor mohl odvázat, protože neoperoval s životem doložené historické postavy. A je to znát hlavně v první polovině díla, která je promořená slovanskou mytologií, ještě umocněnou faktem, že kniha se odehrává kolem magické svatojánské noci/letního slunovratu. Bohužel druhá polovina knihy začne pomaličku ztrácet atmosféru a konec je – na můj vkus – až moc megalomansky pojatý. Je tu ovšem ještě jeden aspekt – celé dobrodružství se odehrává kolem Berouna, při letmém pohledu do mapy člověk zjistí, že místa, po nichž postavy putují, jsou reálná. Tudíž pokud má tamní končiny člověk dobře prochozené, musí být zážitek ze čtení o stupeň výše – navíc nepochybuji, že Dvořák do vyprávění zakomponoval tamní lidové historky a lokální mýty. Pokud bych se s nimi seznámil, asi bych hodnotil o chlup lépe.

Syn řeky je krátká povídka spoléhající se hlavně na atmosféru – pro změnu – divokého večera svátku Samhain, v němž se odehrávají věci, co se odehrát musejí. Konec je lehce prapodivný, ale zbytek díla má grády.

Oba texty jsou psány velice lehkých čtivým jazykem a těžce vypsanou zkušenou rukou. Jako knižní celek pak tvoří moc příjemnou jednohubku na jedno dvě odpoledne.

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
Adhara | ** | před 5 dny

Čakala som viac. Oveľa viac. Námet príbehu je prastaručičký, obomletý x autormi počínajúc Lovecraftom: oblasť zasiahnutá mimozemským artefaktom, následkom čoho v nej dochádza v fyzickým a psychickým zmenám obyvateľstva. Otrepané je aj „rozuzlenie“ – nikto nič nevie, na každú zodpovedanú otázku sa vynorila kopa ďalších, takže sme skončili horšie než sme začali. Aspoň čo sa tohto prvého dielu týka. Neoslovil ma ani rozprávačský zahmlievací štýl. Pritom je mi povedomý – neviem kde, ale niekde som sa s týmto zahmlievaním už určite stretla, no je mi nesympatické. Taká prebujnená snaha o efekt. A napokon mi bola nesympatická aj hlavná postava. Vôbec som jej nerozumela (a to som vyštudovala rovnaký odbor!). Jej pohnútky mi aj napriek početným spomienkam zostali zahalené. Cez to všetko ale kniha bola napísaná pútavo. Lákalo ma zistiť, čo bude ďalej, hoci už zo štýlu sa dalo tušiť, že sa žiadne veľké uspokojenie čitateľov nechystá.

A je to tady! Pandořina skříňka byla otevřena a to, co se z ní vyřítilo, nejsou zrovna růžoví jednorožci. Bohudík se nacházejí stovky světelných let daleko, takže se většina politiků spoléhá na taktiku „sejde z očí, sejde z mysli“. Což, jak z vlastní historie víme, není úplně nejlepší strategie. Jenže vesmír je natolik obrovský, že by dokázal pojmout hned několik desítek dobyvatelských kultur, aniž by se jedna o druhé vůbec kdy dozvěděla. A to je pro mnohé známka bezpečí. Jenže v pozadí událostí tahá za nitky ještě někdo jiný. Zdánlivě nesouvisející náhody tak dláždí cestičku ke zkáze, která se zdá být neodvratitelná…
Peter F. Hamilton není žádný troškař. Konflikt s mimozemskou rasou rozehrává pozvolna, formou osudů desítek postav v různých koutech galaxie. Jednotlivé střípky se však začínají spojovat, takže i když finální střet přichází s prodlevou, o to katastrofálněji vyznívá. Naneštěstí se vyprávění akorát dostalo na vrchol a na vyústění si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

Hodně tklivě rozpracované téma nesmrtelnosti na níž se autorka dívá ze správně reálné perspektivy. Příběh je dobře odvyprávěný a skvěle pracuje s teatrálností postav.

Na to, že jde o něco jako sci-fi je to i celkem temná a strašidelná povídka o tom jak šílený vědec fotografuje myšlenky. Na textu jsou příjemně znát stigmata doby, která už je dávno pryč. Toho, aby se zámožní angličani stěhovali do Ruska už bohdá nebude. Sto let od vzniku jde o sci-fi po všech stránkách.

Čím déle čtu tuto sbírku, tím více jsem imunní vůči Barronovu psaní. První povídky mne někde uvnitř sevřely, ale ptáče uvnitř mne se už oklepalo a od půlky jsem až děsivě netečný. Je škoda, že jsem nebyl schopen si správně užít např. Saturnův chřtán nebo i Muže z Porlocku, protože jsou to povídky dobré až výborné. Škoda.
V této povídce se Lairdovi povedlo umíchat zajímavý koktejl uvěřitelných postav dřevařů a jejich předáků. Každý z hrdinů je sice stručně, ale alespoň nějak dokreslen (silák, mladý s čepicí, …) a mnozí mají i nějakou historii, obzvláště Miller, což je něco jako hlavní postava. Také prostředí a atmosféra olympských lesů ve Washingtonu a dřevařského tábora Slango někdy ve 20. letech 20. st. jsou kvalitně a uvěřitelně popsány. Ale tím positiva končí. Příběh je pro mne příliš rozplizlý, i když jej rámuje pohádka Rumplcimprcampr. Věci se dějí náhodně. Celá lovecká výprava pro maso je nelogická a záchranná mise je fiasko. Tohle je dobré možná pro ty, kteří chtějí cítit, že zlo se stává mimochodem a že do sraček lze prostě jen tak šlápnout, ale já chci něco jiného, něco víc. Nevím, jak to přesně popsat, ale Muži z Porlocku mne přese všechny své kvality a odkazy (pohádka, citát z Coleridge) a docela dobrý konec nedostalo do kolen. Dokonce ani hlavu mi neschýlilo.

kniha: Rohy - Hill, Joe
trudoš | ***** | před 6 dny

Autor mě za to bude pravděpodobně nenávidět, ale podobnost se svým otcem nezapře. Nejde ani tak o obsah, jako o styl. Protože v některých momentech jsem měl pocit, že čtu Stephena Kinga v jeho nejlepší formě.
Jak pochopíte z anotace, zápletka je jednoduchá, což je kolikrát na hororech to nejkouzelnější. Rohy však nejsou prvoplánový slasher. Tohle je vymazlená psychologická sonda do nitra ztrápeného člověka. Ovšem scény, ve kterých se hrdinovi svěřují kolemjdoucí se svými nejtemnějšími touhami, dokážou spolehlivě vyvolat nejedno mrazení v zádech. Protože kdo z nás v sobě nemá trochu té sobecké temnoty, kterou se neustále snaží držet na uzdě? A to je jenom zlomek toho, co Joe Hill v knize předvádí.
Je to příběh o neschopnosti vyrovnat se se ztrátou milované osoby. O touze po odplatě a zradě od osob nejbližších. A jakoby mě autor už nerozsekal dost, zakončí to láskou. Láskou s velkým L. Ano, ve finále je to romance, ale podaná s takovým vypravěčským citem, že by i zvíře Kotleta slzu uronil.

kniha: Síla vzdoru - Collins, Suzanne
Adhara | **** | před 7 dny

Rozprávanie je akési vláčne a mierne vleklejšie než v prvých dvoch dieloch. No stále nad hranicou mojich limitov, ktoré naozaj nemusia mať akčnú scénu za akčnou scénou. Pripadá mi horší, ale iba o kúsok, a nie z dôvodov, ktoré uvádzajú iní kritici. Autorka nepoužíva niektoré klišé z románov pre takzvaných mladých dospelých. Postavy nie sú čiernobiele, nejde o klasický boj čistého dobra proti čistému zlu s vyvoleným pubertiakom na čele. Naopak, často sa objavujú morálne dilemy medzi tým, čo je dobré a čo zlé, alebo aspoň menej zlé. A neváha obetovať aj významných klaďasov. Aspoň vidieť, že na rozdiel od iných kníh tu nikto nemá okolo seba magické ochranné silové pole. Aj psychické rúcanie sa Katniss, na ktoré tiež mnohí šomrali, jej občasná pasivita a nerozhodnosť, mi pripadá nanajvýš uveriteľné a reálne. Katniss nie je obdarená ani úžasnou fyzickou (okej, tá jej skvelá streľba z luku sa tomu už blíži), ani úžasnou psychickou mocou. Takisto nemám pocit, že by tam bola nejako preexponovaná ľúbostná stránka príbehu (a to ja som na sladké dosť citlivá).

A pozitívne hodnotím najmä predposledné desiatky strán. Primäli ma k zamysleniu, že ešte horšia strata, než sú obete padnuté vo vojne, je strata tých, čo vojnu prežili. Je o to tragickejšia, že je zbytočná. Žijú, ale sú takí vzdialení, akoby ani nežili.

No autorka akoby sa zľakla silnej depresívnosti záveru a posledné tri strany úplne pokazila. Prekrútila ich na happyend, ktorý ma nielenže vôbec nerozveselil, ale pôsobil ako päsť na oko.

Moja celá recenzia: https://www.adhara.sk/?page_id=5345

Ondřej Müller je muž, který zašel příliš daleko. Pokusil se čtenářstvu představit trojici ač bratří, tak poměrně nesourodých autorských individualit v jediné sbírce, což už z podstaty ukojí jen opravdové fanšmejkry. Zatím co Arthurovy povídky potěší spíš retromily přiklánějící se k duchařské klasice a hlásící se k odkazu například Henryho Jamese. Tak nejčetněji zastoupený Edward osloví spíše moderněji (vztaženo k roku 1905) uvažující spektrum čtenářů a představuje tak jistý chybějící článek mezi Poem, M.R. Jamesem a Lovecraftem. To Robertovy nábožensky orientované texty, kterých naštěstí není mnoho, mě naprosto minuly. Co potěší je Müllerův obsáhlý doslov odhalující zásadní okamžiky v životě sourozenců a jak už je v řadě pandemonia zvykem i bohatý rejstřík s komentářem ke každé povídce. V podstatě skvělá sbírka, která se ovšem jen těžko vyhne efektu házení perel…

kniha: Space opera 2018 - Ríša, Vlado
romusak | *** | před 7 dny

Po přečtení první povídky Ondřeje Neffa s Dědkem Čmuchákem a Kubou Nedomým jsem zamáčkl nostalgickou slzu, to už je let co jsem četl první povídku s těmito osobitými starožitníky.

Další povídky tohoto sborníku se řadí do průměru, žádná nevybočuje směrem nahoru ale ani dolů, nenadchnou ale ani neurazí. Není to špatný výběr ale s porovnání s antalogií Ve stínu apokalypsy, kterou jsem četl těsně před touto knihou, sborník výrazně zaostává.

Ale fakt dík za Kubu a Čmucháka.

kniha: Ve stínu apokalypsy - Kyša, Leoš
Hokr, Boris
romusak | ***** | před 7 dny

Jako udatný čtenář můžu bez bázně a hany prohlásit, že tato ANTALOGIE, ano psaná velkými písmeny, je opravdu epochální a není to jen nakladatelstvím.

Jeden z nejlepších českých výběrů, který jsem za poslední roky , který jsem měl ve svých knihchtivých prackách. Jedna bomba za druhou, občas proložená menší bombičkou.

Však jsou to také převážně moji oblíbení autoři a někteří z těch, které jsem neznal, mile překvapili.

Gratuluji pánům Kotlebovi a Hokrovi ke skvělému výběru. Tak a teď si můžu tiše pomlaskávat a těšit se, že pokud vyjde v příštím roce další podobná antalogie, budu už blahem i chrochtat!!!

Moje hodnocení povídek je v sekci povídky, jak také jinak, že …

kniha: Verschluss - Drexler, Karel
romusak | **** | před 7 dny

Kniha fiktivního spisovatele Karla Drexlera je tvořena čtyřmi povídkami ze světa alternativního Československa, které „zrekonstruovali“ pánové „doktoři“ David Šenk, Pavel Obluk a Dalibor Vácha.

V roce 1927 po odstoupení T.G. M. se stává prezidentem ČSR Bohumil Němec. Vlády se zmocňuje izolacionalista Rudolf Beran. Na základě tzv. Krumlovských zákonů probíhá v letech 1929–39 odsun cizích státních příslušníků a stavba Beranovi linie obklopující Čechy, Moravu a část Slovenska.

V důsledku těchto opatření se nám zcela vyhne malá velká válka, která probíhá v Evropě od roku 1939 do roku 1945, tak jak v realitě, ale v Asii až do šedesátých let.

Velmi mě zaujal jeden z paragrafů Krumlovských zákonů a to konkrétně §2. Občané ČSR mají svrchované právo na trvalý pobyt na území republiky. Cizí státní příslušníci nesmějí trvale pobývat na území republiky. Jejich dočasný pobyt upravuje §7 tohoto zákona (ten se bohužel nedochoval). Sňatkem cizího státního příslušníka s občanem ČSR nevzniká automaticky nárok na české občanství.

Krásně jste to páni rekonstruktéři vymysleli. A já se ptám nebylo by vhodné zavést podobnou aplikaci zákona i v nynější době? A nebo snad ne?

kniha: Podsvětí - Šefara, Michal
trudoš | **1/2 | před 7 dny

I když je láska Michala Šefary k pražskému metru evidentní, nějak ji podle mě nedokázal plně využít. Vytáhne sice pár zajímavých informací o jeho historii, ale vesměs jde o všeobecně známé střípky. Tuzemské Nikdykde se tak rozhodně nekoná, ačkoli to evidentně ani nebylo úmyslem. Naneštěstí jsou postavy jak z vystřihovánky a jejich životní osudy jsem jim věřil asi pikosekundu. Podobně trpí zápletka, která hlavně zpočátku je dost nepřehledná a chvilku trvá, než se začne formovat ústřední motiv. Ten bohužel zazdí finální kataklyzma v ulicích Prahy, odehrané jakoby bezděčně a navíc mimo hlavní scénu. Aby toho nebylo málo, množství nápadů zůstalo zcela nevyužitých, což ostatně platí i o mytologii samotného Podsvětí. Přesto oceňuji snahu a slušný základ. Jen mi to celé přišlo jako první verze rukopisu, na kterém se ještě mělo nějaký čas pracovat. A hlavně se nebrat toliko vážně a nemoralizovat. Vyznívá to totiž přesně tak, jako u mnoha pětadvacátníků – úmorně, vzhledem k (ne)prožitým letům.

Povídka zpracovává trochu netypickou zpověď, která dokáže nahnat strach. Jen náboženského patosu je v ní zbytečně moc.

Rozhřešení dobrého a zlého. Odpustí nám bůh?

povídka: Vastace - Barron, Laird
vyšla v: Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká
Lucc | ***** | před 9 dny

Vastace je všechno nebo nic. Pro někoho nepochopitelný kosmický úlet, pro někoho skvěle nepochopitelný kosmický úlet se sžíravým humorem. Megahustý pacholek, ne Prastarý, ale jaksi jim podobný, si pohrává s realitou, časem, prostorem a vychutnává si převahu i podřízenost, bezuzdné násilí i své vlastní utrpení. Haluz s perfektně vypointovanými sarkasmy.

„Šukání své ženy jsem už dávno vzdal. Někdo to dělat musí. Lepší mlékař než já.“

Možná nejpůsobivější text, alespoň ve smyslu brutality, bezvýchodnosti, tenat něčeho, čemu nelze vzdorovat. Ale přečetl jsem ho nějak bez většího zaujetí a fascinace a delší ulpívání mysli, které se dostavilo u prvních povídek, se zde nekonalo. Asi by to chtělo podzimní plískanice a rozjitřenou mysl.

kniha: V objetí smrti - Žamboch, Miroslav
Speedemon | **** | před 9 dny

Souhlasím s výše uvedeným. V závěru jsem byl docela zklamaný jak se vše zúžilo jen na boj s Věcí. Činy jednotlivých postav z minulé knihy nebo z úvodu této pak vyznívají jen jako protahování protože v závěru na nich vůbec nesejde. Autor potěšil aspoň rozsáhlým epilogem, kde je v rychlosti uvedeno jak kdo dopadl. Malinko jsem se obával, zda autor nezapomněl s jakým úkolem to Bakly do města vůbec dojel :) Jinak náš známý Řezník je tady ještě větší zvíře než obvykle. Ať už jde o souboje v aréně nebo o krvavou řež s meči, kladivy, sekerami (vyberte si). Jelikož jde přímé pokračování Hledání smrti, má kniha spár hned od první stránky. Mně se tento střípek v mozaice zajímavého světa a ještě zajímavějších postav líbil a snad se v brzké době zase něco objeví.

kniha: Klan - Rus, Dmitrij
minduton | *** | před 9 dny

Bohužel kvalitativně klesající úroveň a typický nešvar pro 2. a další díly prakticky většiny sérií – čím dál menší propracovanost a „procítěnost“ děje, a spíše důraz na ohromující efekt – čímž ale autor neohromí.

kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
minduton | **** | před 9 dny

3 hvězdičky za řemeslný styl. 4. hvězdička za celkem originální pointu („vtažení“ do hry). 5 hvězdiček nedávám, protože LitRPG není vysloveně můj šálek kávy.

kniha: Ubik - Dick, Philip K.
Dilvermoon | ***** | před 10 dny

Ubik rozhodně patří do nejvyšší elitní skupiny Dickových románů. Kniha je plná dějových zvratů, z nichž snad jen jeden jsem dokázal předvídat. Jinak nic. Jako obvykle u tohoto autora hraje velkou roli způsob vnímání reality. Máme tu na jedné straně různé psioniky (telepaty, prekogy) a na straně druhé agenturu, která zaměstnává inerty, tedy ty, kteří dokáží tyto vlastnosti u druhých potlačovat. Podstata románu však překvapivě není přímo v souboji těchto dvou táborů. Celé je to pěkně zamotané (ovšem zcela pochopitelné), reality a epochy děje se mění, důvody toho jsou originálně vymyšlené a závěr vynikající. Dokonce by mu slušelo pokračování, ale to se nestalo. Nicméně příběh je i tak dobře uzavřen. A co je to vlastně ten Ubik a k čemu slouží? Další výborný nápad pana Dicka. A je to jedna z těch knih, kde by více konkretizování děje uškodilo zážitku novým čtenářům.

kniha: Ochlazení - Wolf, Daniel
Gaarq | ***** | před 11 dny

nejen, že jsem po delší době knihu dočetl, ale já ji sežral za tři dny.

to, co v době psaní byla blízká budoucnost, je dnes blízká minulost. koncepčně se jedná o docela normální špionážní napínák – světová krize, láska, špióni a ďábelské plány. je to napsáno živě, čtivě a hlavně uměřeně. docela mi to připomnělo, proč jsem do jisté doby miloval forsytha, než zblbnul. je v tom spousta politické omáčky, uvěřitelného mlžení o fungování tajných služeb, žádné džejmsbondovství, ale český josef karásek/komárek/král proti úhlavnímu nepříteli, který je vykreslen velmi lidsky, jako takový normální zlosyn od vedle, který shodou okolností disponuje třetí nejsilnější armádou světa.

zábavným bonusem čtení vydání z roku 2016 je naše realita, která nám předvedla část toho, co autor fabuluje. pěkné je si udělat srovnání a příjemné zjistit, že v alespoň v tomto autor docela přeháněl ;)

V pokoji č. 13 nestarší jen tajemná příšera, ale i samotný pokoj. Pěkný a pěkně zpracovaný nápad funkční i po sto letech.

12345678910poslední (665)26589 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu