RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (636)25440 příspěvků celkem
kniha: Hra lží - Shepard, Sara
trudoš | ***1/2 | před 2 minutami

Kdyby si Sara Shepardová s příběhem trochu lépe pohrála, mohlo to být vážně dobré, a to i pro jiné než holčičí čtenáře. Má to švih, je to napínavé a plné podivných skutečností, nad kterými poletuje duch jedné z hlavních postav a mimoděk tak prorokuje špatný konec. Navíc mi atmosférou Hra lží připomněla můj oblíbený seriál Veronica Mars, jen ten vtip výrazně chyběl.
Problém nastává v momentě, kdy člověk začne přemýšlet nad logikou chování jednotlivých protagonistů. Tady je znát, že si autorka děj přizpůsobuje svým potřebám, než že by se snažila držet reality. Ale od toho zas próza je. Ovšem oproti Roztomilým malým lhářkám nezabředává vyprávění tolik do trablů mladých (alkohol, bulimie, domácí násilí, atd.) a soustředí se spíš na zápletku. Ta je však spíchnutá horkou jehlou, jakoby víc záleželo na cool zvratech, než smysluplném jednání. Ale bavíme se o teenagerech z „lepších“ vrstev, kdo ví co tam je možné. No, jsem každopádně zvědav, zda se naplní má indukce a vrahem bude zahradník.

kniha: Pěšec proroctví - Eddings, David Carroll
Speedemon | *** | před 8 hodinami

Moje první kniha od Eddingse. Jelikož jde o jednoho z největších klasiků v žánru, tak nejenom že doplňuju jeden z restů ale zároveň trochu vím do čeho jdu. O knize nebo autorovi se toho totiž napsalo spousty a proto jsem věděl, že půjde o vesměs klasickou černobílou fantasy bez větších zmatků nebo velkých úmrtí.

I tak jsem byl ale překvapen. Celá kniha je v podstatě jen o cestování po kontinentu plném různých království. Nesetkáme se s žádnou jinou rasou než lidskou, magie bylo pomálu, žádný drak… Jen v prologu a na pozadí příběhu se odehrává souboj bohů, dobra a všudypřítomné­ho zla.

Hlavní hrdina Garion je docela trouba, ale chtě nechtě mu držíte palce. Všichni ho drží v takové nevědomosti, že bych se ani nedivil kdybych se nasr*l a přidal se na temnou stranu :) To tady ale nečekám. Na opačné straně je Polgara, která mi byla krajně nesympatická a samotný čaroděj Belgarat jehož věk se počítá v tísích je vlastně fajn děda co nejspíš drží svoje schopnosti pod pokličkou a cestuje s partou obyčejných lidí. Jestli to dělá z nějakého zatím neznámého důvodu nebo proto, aby bylo na těch 300 stranách o čem vyprávět, netuším.

Dnes jde o naprostou klasiku, která ničím nepřekvapí. Nijak neodbočujeme od hlavních postav a proto to docela rychle uteče. S menším přivřením oka za autora, který žánr dokázal zviditelnit dávám 60%

kniha: Osvícení v temnotě - Lilja, Hans-Åke
gokudo | **** | před 1 dny

Velmi zdarila antologie. Nejlepsi … Poe, Barker, Ketchum. Za 77 %.

kniha: Hrdinové - Abercrombie, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 1 dny

„Hrdinové“ sklidili na Legii mnoho nespokojeného remcání, proto jsem ke knize přistupovala skepticky a dokopala se k ní až po sedmi letech. Pochopila jsem, proč to zklamání: sledujeme čtyři dny války, aniž by se autor obtěžoval naznačit, proč vznikla. Žádná klasika ve stylu zlý Mordor, devastující zemi temnotou, versus stateční klaďasové, kteří svým dobrodružným putováním svět zachraňují (a zachrání). Kdepak. Zapomeňte na černou a bílou, zapomeňte na šlechetné ideály. Tady máme jen muže (převážně muže) s jejich nectnostmi, kteří se vzájemně vraždí a mrzačí, aniž by pořádně věděli proč. Prostě dostali příkaz odněkud shůry a tak dělají, co umí (nebo neumí). Špinavé válečné epizodky, nikoliv souvislý epos.
Někdo bojuje hlavně s bolavými klouby a pocitem, že je na tyhle sračky už moc starý. Jiní si hýčkají přebujelé ego v naleštěné zbroji. Další se snaží bitvám vyhýbat a pouze profitovat (krást, loupit, kšeftovat, případně intrikovat). Jeden je v líté řeži smrtící mašina, dodávající spolubojovníkům odvahu a naději, ovšem při sledování vnitřních monologů tohoto „hrdiny“ jsem nevěděla, jestli nad ním mám zaplakat nebo se pozvracet. A čerství rekruti? Ti ani nestačí zírat, jak rychle jejich sny o velkých činech zapadnou do bláta.
Takovou chásku pochybných existencí si přece čtenář nemůže oblíbit… chyba! Většinu z hlavních charakterů, kterým se „Hrdinové“ věnují, jsem se brzy naučila mít ráda a držet jim palce. Ani tak ne kvůli přežití, spíše aby se nedopustili nějaké obzvlášť velké hnusárny. Bylo snadné se citově angažovat u Curndena Dávivce a jeho tuctu, těžší u sebelítostivého Bremera dan Gorsta či oportunisty kaprála Tunnyho a celkem obtížné u křivého prince Caldera, všichni na mě svým způsobem silně zapůsobili. Sice jsem nečetla kdovíjak dychtivým tempem, ale každá z linií mě bavila. Některé sice byly až příliš předvídatelné (Beck a Reft), jiné dokázaly překvapit malinko negativně (Černý Dow a Finree), nicméně nezaznamenala jsem vyloženě nudné pasáže.
Komu vlastně držet palce, drsnému severu nebo civilizovanému jihu? Na tom absolutně nezáleží, tohle je kniha o lidech a válce. Abercrombieho cynický (imho realistický) přístup nechává málo prostoru pro skutečné hrdinství, není však jen sbírkou negativních zkušeností. A já toho stále ještě nejsem přesycená. Možná pomáhají více než roční rozestupy mezi autorovými romány (na druhou stranu se mi poztrácelo pár… no, více párů souvislostí).
Součástí „Hrdinů“ je trojice map s jednou drobnou zvláštností: ukazují stále stejné území, mění se akorát pozice vojsk, jednotlivých divizí, batalionů, prostě všech těch band reprezentovaných jejich nadřízenými (a sem-tam zmizí nějaká budova).
Jak je zřejmé z komentáře i z hodnocení, k remcalům se tentokrát nepřidám, já jsem si „Hrdiny“ užila skvěle. 89% A teď si jdu objednat „Ostré konce“.

kniha: Zemětřas - Priest, Cherie
trudoš | *** | před 2 dny

Když někdo slibuje parní stroje, zombíky a alternativní dějiny americké občanské války, srdce dobrodruha má chuť radostí se roztleskat. A když pak dostane komorní rodinné drama o rozpadu jedné šťastné rodiny, srdce dobrodruha má chuť se rozplakat.
Nechci tvrdit, že je Zemětřas špatný – jen se podle anotace tváří navenek jinak, než co skrývá ve skutečnosti. Nic to nemění na faktu, že Cherie Priestová představuje čtenářům zajímavý svět, obydlený pestrou paletou různorodých postav. Také zápletka má atraktivní rozjezd, kdy hrdina pronikne na „zakázané“ místo a následná záchranná akce spustí řetězec nepěkných událostí, které mají osvětlit prazvláštní stav světa. Naneštěstí je autorka ve svém vyprávění trochu průhledná a zvraty, kterými se snaží čtenáře udržet v napětí, jsou očekávatelné. Navíc mi vysloveně vadilo umělé oddalování propojení dvou dějových linií, které se zákonitě spojit musí, jenže kdyby se to stalo moc brzo, byl by příběh poloviční. I okecávání jednoznačného se musí umět.

kniha: Rázová vlna - Kotleta, František
Lmslaver | *** | před 2 dny

Miluji postapo, ve Spadu a Poločasu rozpadu se to povedlo, ale Rázová vlna bohužel tak trochu skřípe, trojka nepřináší nic nového. Po infiltraci a sabotáži na základně měnitelů už sledujeme pouze ústup, bitvu, přesun krajinou a zase bitvu, a tak stále dokola. Málem bych zapomněl, že před bitvou je vždy nějaký ten odstavec se sexem, který určitě nadchne nějakého mimoně (sorry teď se vlastně používá slovo nerd). Už žádná nová zajímavá lokace, žádné pozoruhodné společenství přeživších lidí, už se jen od jedné bitvy k druhé prodíráme tím, s čím jsme se seznámili ve dvojce. Cesta do finále příběhu je dlážděna stovkami mrtvých, smrt je tu tak běžná až vyznívá naprázdno a hlášku která by ji občas odlehčila, aby čtenář pohledal. Myslím, že by bohatě stačilo přidat k Poločasu rozpadu padesát až sto stránek a důstojně to ukončit. Rázová vlna je už jen továrna na slova, která vyplní poslední díl třemi stovkami hluchých stran. Škoda.

kniha: Chutná těla - Marion, Isaac
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Už jsem měl v ruce romance s upíry, vlkodlaky, démony, anděly, mimozemšťany, právníky i politiky. Ale se zombie vztahovkou jsem se setkal poprvé. A nedá mi to než se pozastavit nad tím, jak moc špatný člověk jsem, když začínám komentář právě těmito větami.
Chutná těla jsou románem, který ocení hlavně čtenáři paranormálních romancí, jež už mají kýčovitého láskobolenství plné zuby. Zároveň nepostrádají smysl pro humor a trocha toho životního nadhledu. I když „nechutně vtipný, ale i dojemný horor“, jak slibuje anotace knihy, se tak úplně nekoná, je tu několik vážně povedených scén, především ty ze života obyčejného zombíka. Celkově se to nese v lehké rovině tragikomedie, neberoucí se smrtelně vážně, ale zároveň nesklouzávající k parodii. Snad jen občasné emo výlevy si Isaac Marion mohl odpustit. Na druhou stranu, tohle je román pro dospívající, takže autor vlastně hraje na tu správnou strunu, jíž cílová skupina poslouchá. Vždyť z jejich pohledu nakolik se žijící liší od těch nežijících?

kniha: XB-1 2017/12 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 3 dny

Priemerné číslo v ktorom u mňa tentoraz bodujú hlavne domáce poviedky. Tou absolútne najlepšou poviedkou je ďalší príbeh z Gheta Petry Kubátovej pod názvom Kolonka tři . Ako druhú tu musím uviesť šialenosť od vôbec prvýkrát u mňa kladne hodnoteného Vladimíra Zábrodského o tom ako zabiť svoju ženu trpasličieho vzrastu. Tá nesie názov Dokonalá vražda , veď ako inak :) Kto však bude na konci mŕtvola?

povídka: Trojice u Mitanni - Dickinson, Seth
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | *** | před 3 dny

Poviedka je dosť zvláštne písaná. Ocitáš sa v ďalekej budúcnosti, kedy sa človek už bežne kríži s umelou inteligenciou, čo so sebou prináša aj nežiadúci efekt – zhubný Duong-Wattsov syndróm, teda kedy UI začne dominovať nad ľudským vedomím a zatláča ho do úzadia. V celej poviedke sa prakticky rieši či vyhladiť alebo nevyhladiť celú takúto civilizáciu, keďže je na počiatku svojej expanzie.

Myšlienka je zaujímavá ale forma, protagonisti a ich správanie sa mi zdali dosť nešťastne zvolené…

povídka: Poslední kyborg - Urban, Pavel
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | *** | před 3 dny

Ja nemôžem :) Nemôžem si pomôcť, musím hodnotiť aspoň takto :) Ten autorov výstrel na 3/4 strany, ten zbytok strany tvorí ilustrácia, nadväzuje na to najlepšie z jeho produkcie. Opäť sa tu zaskvejú komunisti z Lunárnej komuny, bieli Texasani sú asi všetci už po smrti. Ich česť zachraňuje posledný kyborg, zostávajúci slobodný pravdepodobne už vo večnej Valhale. Dal by som normálne aj 5 hviezd, ale nechcem tu kaziť priemerné hodnoty :)

povídka: Dokonalá vražda - Zábrodský, Vladimír
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | **** | před 3 dny

Otváram ústa a len čumím. Autorovi, ktorému som dlho takmer nič nedával, dávam len o jeden stupeň horšie hodnotenie od maxima. Už jeho minulá poviedka Zakřivená stezka spravedlnosti mala čosi do seba. Áno jeho rukopis sa nezaprie, náznaky sexu, perverzity, tentoraz líznuté trochu aj Lovecraftom, nechýba uletenosť. Ale všetko to akosi viac drží po kope. Šialenosť tejto poviedky vykazovala opäť konzistentnejší priebeh. Autorovi pravdepodobne prospieva, ak trochu zoškrtá svoje texty, potom je to sila ;)

povídka: Zabij Pastora - Pecinovský, Josef
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | ** | před 3 dny

Priznám sa, že túto poviedku z cyklu meandrov času som len preletel. Mám dojem, že Pastorom celý tento cyklus začal, pravdepodobne sa chýli k záveru, ak teda toto už nebol úplný záver. Neviem ako teba, ale mňa to absolútne nebaví, autorov štýl mi tiež veľmi nereže. Ak aj budú, pri ďalších pokračovaniach sa už asi s konečnou platnosťou zdržím komentára…

povídka: Kolonka tři - Kubátová, Petra
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | ***** | před 3 dny

Á ďalšia poviedka z autorkinho Gheta a ďalšia perla. Táto pani? píše presne podľa môjho gusta. Postapo, minimum kladných postáv (nájdu sa), ponuré a chladné prostredie, ktoré vytvára cynikov a z cynikov svine. Je prekvapujúce ako tu autorka zaznamenáva vývoj hlavnej postavy, od jej pozitívnych zámerov až po absolútnu psychickú a duševnú degradáciu. Kreovanie ľudských pováh prostredím. Ak máš depku, odporúčam nečítať…

povídka: Navigátor - Boušek, Peter
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | *** | před 3 dny

Je trochu sranda čítať český text preložený zo slovenského originálu, hlavne tie reálne miestne názvy :) Ale no tak, nebudem puntičkár. Takže k veci. Bol som milo prekvapený. Na takmer začínajúceho autora to nebolo zlé. Síce téma nie je moje kafé ale šlo to ako po masle. Military akcia, emzáci a čiastočne fantasy prvky. Na začiatku textu nasadneš a vezieš sa do úplného konca, pričom zbrane v príbehu v žiadnom prípade nestačia vychladnúť…

povídka: Loneganovo štěstí - Jones, Stephen Graham
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | *** | před 3 dny

Ocitáš sa v bližšie nešpecifikovanej dobe kdesi na divokom západe. Ak budeš čítať ďalej, dostaneš kus fantasy, kus hororu a kus walking dead. Téma je už dosť obohraná, hlavný hrdina je poriadna sviňa ktorá však ako to tak býva dostane to, čo zasieva a že to nebude žiadny vánoček je vopred jasné…

kniha: Ctnosti králů - Liu, Ken
snop | **** | před 3 dny

Pokud čekáte komorní příběh společenstva lidí, nedočkáte se. Kniha rozmáchle glosuje období cca 10 let, sleduje mnoho postav a událostí. Spíše je kronikou, než klasickou fantasy, byť občas jaksi „sletíme“ z božských výšin až do hlav jednotlivých aktérů a prožijeme s nimi i nejednu tu hostinu či hodinu nočních nejistot.

Kuni Garu a Matu Zynda chtějí svrhnout císaře a vybudovat lepší svět. Oba mají ale poněkud odlišné představy o tom, co znamená „lepší svět“, takže nakonec skončí proti sobě. Kuni – pampeliška, proti Matuovi – chryzantémě. Název série napovídá, jak to celé dopadne.

Je to celé velmi čínské, takže uklánění, roucha, popravy do třetího kolena, sebevraždy ze cti… tohle všechno a mnohem víc. Na druhé straně vzducholodě, parní stroje, ponorky… ale hlavně, všudypřítomné intriky a boj o moc. Nikdo nikomu nevěří, každý každého zradí, či alespoň o zradě uvažuje.

Vskutku je to trochu repetitivní – pomůžeme někomu k moci, pak ji chceme pro sebe, zradíme, odstraníme původního mocipána, a jsme v téže situaci. Kuni Garu je výjimečný, protože jako jediný toto schéma trochu protíná – ale jen trochu. Kuni Garu je jediný „evropan“ mezi těmi všemi „číňany“.

Byla to dobrá a poučná četba, ale nejsem si jist, zda si chci přečíst i druhý díl. První je dějově zcela uzavřený a obávám se, že druhý díl už bude jenom opakováním, což znamená ještě více intrik a umírání tisíců lidí. Na což už asi nemám sílu.

Čtení hlavně pro nečtenáře, protože textu je tu skutečně pomálu. Sice to vynahrazují nádherné ilustrace z dílny Tonyho DiTerlizziho, jenže nic to nemění na faktu, že víc jak hodinku příběh nezabere. Kdyby šlo o jednu kapitolu většího celku, nezlobil bych se a bylo by to právě tak akorát. Takhle mi na jazyku zůstala pachuť obchodního kalkulu, jak prodat pět knih místo jedné a z rodičů vytřískat co nejvíc peněz. Protože člověk za sto sedmdesát dukátů dostane neukončené dobrodružství, jež se ani pořádně nestihne rozehrát, takže koupě dalšího dílu je prakticky nutností.
Jak jsem ale psal na začátku, pro děcka, co teprve začínají propadat kouzlu psaného slova, je to ideální titul. Spousta ilustrací, velká písmena, sympatické postavy, magičtí tvorové a zápletka, co má hlavu a patu, alespoň co dětská fantazie dovoluje. Podmanivou atmosféru to bezesporu má, protože sám jsem zvědav, co bude příště, jen doufám, že tentokrát už budeme mít představování za sebou a vrhneme se na skutečnou zápletku.

Nevládnouce francouzským jazykem, pointu povídky nepochopil jsem…

kniha: Andělská hra - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 5 dny

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

kniha: Artemis - Weir, Andy
Lokina | **** | před 5 dny

Od Andyho Weira jsem četla Marťana a ten se mi moc líbil, takže jeho další knihu jsem si nemohla nechat ujít. Artemis má rozhodně zajímavou myšlenku i děj. Už jenom za povšimnutí stojí mapa města a jeho okolí, takže jste se lépe orientovali. Ale zpracování je už horší. Některé kapitoly se mi četly velmi dobře, ale některé, zvláště ty, které popisovaly technické záležitosti, se mi nečetly zrovna nejlépe a příběh už nebyl tak dynamický a záživný. Jazz jako hlavní hrdinka mi byla trochu nesympatická a nijak jsem za celou dobu k její postavě nenašla cestu. Někdy se chovala jak teenager a za chvíli z ní byla super chytrá „cool“ holka, tohle střídání nálad mě tedy nebavilo. Konec knihy je vyváženě dobrý a ten mě z celé knihy bavil nejvíc. Celkově vzato kniha není špatná, ale na Marťana prostě nemá :-)

povídka: Ne tak úplně Taterona kempi - Norris, Ryan W.
vyšla v: XB-1 2017/09
quinnet | **** | před 5 dny

Nakoniec sa z toho vykľula veľmi dobrá poviedka. Kedysi som sa za študentských čias zaoberal drobnými hlodavcami a možno aj preto ma tematika zaujala. Nie som si istý, či nebola posledná časť trochu zbytočná, ale dajme tomu… Dobrý dojem zostal a môžem doporučiť všetkým fanúšikom biologickej sci-fi opierajúcej sa o reálne vedecké výskumy.

kniha: Návrat Rudé gardy - Esslemont, Ian C.
trudoš | **1/2 | před 6 dny

Teď už vím, jak se cítí člověk, který poprvé otevře některý z románů Stevena Eriksona a nepropadne mu. Jenže kde zmiňovaný autor dokáže vtáhnout podmanivou atmosférou a neotřelými charaktery, tam u mě Ian C. Esslemont naprosto selhal. Pletly se mi lokality, stejně jako dějové linie. V zápletce se skáče jak v Super Mario Bros. a kdyby na začátku nebyl přehled postav, bezradně bych dumal nad tím, co za pobudu je to vždy aktuálně na scéně. Od určitého momentu, jsem navíc dospěl k závěru, že se Esslemont bohužel snaží napodobit styl vyprávění svého slavnějšího kamaráda – tedy hodit čtenáře doprostřed událostí – a zkrátka se mu to sype jako domeček z karet. Výsledkem je umělá přehlídka prapodivných figur s různorodými motivy, jež pochopí jen ten, kdo má o historii světa alespoň základní povědomí. Číst to jako samostatný román podle mě nejde, což je hlavní rozdíl oproti všem dílům z cyklu Malazská Kniha padlých. Naopak skalní fanoušci si určitě přijdou na své, souvislostí je tu požehnaně.

kniha: Vyznavač Satanův - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 6 dny

Zvláštní díl. Autor ho ve skutečnosti dopsal až mnohem později a v Německu vyšel v tomto pořadí až ve 4.vydání série. Jde o hodně tajemný díl s povedenou atmosférou. Na druhou stranu se tu moc nevysvětluje a všechno stojí na vodě. Zvlášť motivy vraha jsou dost divné. Jinak příběh lehce navazuje na pár dílů zpět objeveného temného anděla Massaga, za to body k dobru. Podivné je, jak se v příběhu zbytečně okatě plýtvá s výrazem „satanista“, což bylo asi autorovo oblíbeného slovo protože s dějem má pramálo společného…

kniha: Velký záliv - Pendell, Dale
Elwis | ***1/2 | před 6 dny

Autor si skrze apokalypsu a kolaps vyrovnává účty se současným zřízením a popisuje postupně nově vznikající společnost, které je velmi podobná té indiánské před příchodem Evropanů – lidstvo sice nelétá do vesmíru, ale komunikuje s duchy a ovládá převtělování do zvířat apod. Na začátku knihy dojde k vyčerpání zásob ropy a následně na zmutované choroby vymře více než 95% obyvatel. Postupně autor popisuje vznik svobodných společenství, následný návrat feudalismu až po definitivní rozpad lidského společenství v další době ledové. Vůbec popisy postupně se proměňujícího klimatu, hlavně kolísání hladin oceánů v řádu desítek metrů jsou časté a obsahují dlouhé výčty zaplavených měst. Překlad a redakce výborné, jen nevím kolik americká armáda zakopává tanků, ale spíše by místo spojení „zakopané tanky“ mělo být „podzemní nádrže“ (str.16) a spíše se užívá spojení „velrybí tuk“ než „velrybí sádlo“ (str.82). Dle autora …úpadek poskytl šanci vysvětlit všem lidem bytostně vlastní patologii vojensko-oligarchických států s jejich neukojitelnou materiální shánčlivostí (str.51), což se podařilo.

kniha: Hominidé - Sawyer, Robert J.
SONP | ****1/2 | před 6 dny

Ke knize jsem se vrátil po 10 letech a opět se mi to zdá skvělé. Musím jen připustit, že literárně je to takové dějově a úvahově nekomplikované dílko a jazyk je spíše vědecký než květnatý či poetický. Jenže jednak mám takové psaní prostě rád a nestydím se za to, a druhak prostě zbožňuji utopie. A neandertálský svět je prostě přesně takovou utopií, o které si rád čtu. Svět, ve kterém všichni až na drobné poklesky žijí v idyle, v rovnováze s přírodou, všichni se mají rádi (i muži s muži a ženy se ženami) a jedinou skrvnou je připomínka Velkého bratra v podobě „Archivu Alibi“ (to snad aby to celé nebylo moc dokonalé). Prostě až by se Homo Sapiens pocházející z těch krvežíznivějších lidoopů se svou historií válek a vykořisťování člověka člověkem styděl. Díly Sawyera se většinou prolínají také zajímavé právní otázky (zde neandertálský právní systém s již zmiňovaným Archivem Alibi a také neexistencí placené advokacie), což pro mne jen zvyšuje jejich zajímavost. Prostě být to jen o trochu víc literární, bylo by to dokonalé. 90%!

kniha: Zima v Thonnierice - Šlechta, Vladimír
gokudo | *** | před 6 dny

Osobne mi tohle Krvave pohranici – next generation nepripada uz tak zajimave jako ty starsi knihy v serii.

povídka: Každodenní Černobyl - Frazier, Robert
vyšla v: The year's best horror
Nelson | 1/2 | před 6 dny

Tak tato báseň určitě není můj šálek kávy. Podle předmluvy jde patrně poezii „rozděleného světa“. Kdybych o ní nikdy neslyšel, o nic bych nepřišel.

kniha: Pacifický vír - Cussler, Clive
Nelson | *** | před 6 dny

Moje první setkání s Dirkem Pittem a nejsem z něj úplně nadšený. Dirk Pitt je postava něco mezi Indiana Jonesem a Jamesem Bondem. Bond i Indiana Jones jsou přece jenom větší sólisti, Dirk Pitt pracuje s podporou amerického válečného námořnictva. Kniha je čtivá, zápletka zajímavá, děj dobře ubíhá i graduje. Autor ale někdy svému hrdinovi až moc pomáhá, když už se dostane do úzkých, tak vytáhne „králíka z klobouku“ resp. objeví se dcera, kupodivu, hlavního záporáka. A ten má zase IQ patrně na úrovni Sheldona Coopera, ale IQ dalších členů jeho organizace se pohybuje někde kolem bodu mrazu. Čtivá kniha s někdy až moc jednoduchou zápletkou.

Sedmero strašidelných historek, kterými si rozhodně okořeníte Vánoce tím nejlepším možným způsobem. A možná i vyděsíte své ratolesti natolik, že zapomenou na nějaké dárky.
Chris Priestley opětovně graduje hrůzostrašnou atmosféru, ze které běhá mráz po zádech a poměrně nevybíravě zachází se svými dětskými hrdiny. Těm se častokrát nevyhne nějaká ta smrt či doživotní šílenství. V tomhle je autor dost nekompromisní a i když mají příběhy občas nějaký ten morální podtón, není to právě ponaučení, pod něž by se podepsala Liga uvědomělých maminek. Neděsí však pomocí brutality, vyhřezlých vnitřností a hrubé vulgarity, ale prostým našeptáváním do ouška o nevysvětlitelných jevech. Což ještě umocňuje hravý ilustrační doprovod, bez kterého by se vyprávění prostě neobešlo.
Nevýhodou jsou opakující se koncepty, kdy se v úvodu nadhodí téma a člověk už pak trochu tuší, jak moc špatně to asi skončí a na koho dopadne pověstná kosa. Ovšem v rámci toho, že jde o čtvrtou podobnou knihu, tak pořád klobouk dolů.

povídka: Krakovská pyramida - Swanwick, Michael
vyšla v: XB-1 2017/12
yerry | ** | před 7 dny

Jedna z tých slabších epizód zo sveta Mongolského čarodeja. Ritter aj so svojím vlkom zavítajú tentoraz do Poľska, ktoré je okupované nepriateľskými vojskami. Autor sa tu snažil opísať Holocaust, miesto Osvienčimu použil Krakov a miesto nemcov rusko a poľsko znejúce mená, čo sa mi zdá byť dosť samoúčelné, netvrdím pritom, že v Rusku resp. Sojuze neexistovali gulagy. Samozrejme nechýba mágia a zopár príšer.

kniha: XB-1 2017/11 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 7 dny

Po čase opäť jedno číslo s výrazne dobrými poviedkami. Je ich tu viac ale za všetky spomeniem aspoň dve, ktoré sú aspoň u mňa extra-špeciálne dobré. Tou prvou je druhá poviedka z dystopickej budúcnosti bez súkromia od autorky Dominicy Phetteplaceovej pod názvom Projekt Empatie . Tou druhou je hneď prvá poviedka, svedectvo empatickej umelej inteligencie Fotografie koček, prosím od Naomi Kritzerovej. Teda zdánlivo podobný námet. Vyznenie jednotlivých poviedok je však diametrálne odlišné…

povídka: Vůně terpentýnu - Nechvátal, Otakar
vyšla v: XB-1 2017/11
yerry | * | před 7 dny

Celá táto poviedka na mňa pôsobila dosť nekonzistentne. Postava v poviedke bola maliarom, ako zakázku zoberie vytvorenie kalendára, ktorého súčasťou majú byť aj staré fotografie, zaujme ho jedna z nich a na nej jedna osoba. A tu to už začína byť dosť divoké. V hre je duch, dávny zločin, pôvod maliara, editácia fotiek na počítači, telepatia, možná expanzia zla cez Internet a podivný záver :)

Tak jedna vec mi tam predsa len chýbala. Snažil som sa, ale žiadny terpentýn som v poviedke nenašiel ;)

povídka: Rakev - Pitzmos, Aleš
vyšla v: XB-1 2017/11
yerry | ** | před 7 dny

Vo svete ľudí, neoľudí a kyborgov to trochu drhne. Ľudia si tu bežne implantujú rôzne umelé orgány a tie ľudské sa dajú bez námahy vylepšiť horou svalov. Borec v poviedke o tie svoje prišiel kompletne. Namontovali mu umelé. To sa mu veľmi nepozdáva. Nemôže ani súložiť a preto ho opustila aj jeho sexi družka. Zmyslom snaženia tohoto borca je získať späť svoje normálne telo, nájsť si sexi priateľku a vy-fuck-off-ať tú svoju bývalú. Dá sa najať na ťažobnú misiu v atmosfére Uránu zavretý v rakve – čo je dopravný prostriedok, z ktorého nemôže von. Samozrejme, všetko sa skomplikuje…

Vadili mi tie tínejdžerské výrazy aj charakterovo plochý hrdina…

kniha: Klan - Rus, Dmitrij
snop | *** | před 7 dny

Malinko se nám to rozplizává, zápletka s kouřením se víceméně opuštěna, nyní podporujeme Temného. A další bohy. Zatím není jasné, kam to povede, hrdinu opouštíme v poměrně svízelné situaci. Celkově takové trochu nanicovaté, ale čte se to stále velmi dobře.

kniha: Kartosský gambit - Mahaněnko, Vasilij
snop | ***1/2 | před 7 dny

Rozhodně me to bavilo více než druhý díl konkurenční Rusovy ságy Hraju, abych žil. Má to lepší příběh, svět se vyvíjí překvapivá odhalení na závěr překvapí, byť poslední bitva je poněkud nepřehledná. Bude zajímavé sledova, kam to povede dál, protože hrdina je už až moc nabušený.

kniha: Oheň probuzení - Ryan, Anthony
snop | *** | před 7 dny

Za mě tedy velké rozčarování. Především naprosto odporný systém magie – magické schopnosti dodává vybraným lidem požívání dračí krve a jelikož na magii stojí celá ekonomika světa, pochopitelně dochází k intenzivní „těžbě“ této krve. Jinými slovy se chovají a loví draci – zjevně (polo)inteligentní tvorové – pro svou krev (která je pro nenadané žíravá), které se v knize celkem pochopitelně říká eufemisticky „produkt“.

Možná – snad – jde o sofistikovanou kritiku masného průmyslu, nicméně když člověk polovinu času sympatizuje s antagonisty, trochu to kazí čtenářský zážitek.

A s tím souvisí i nastavení celého světa: máme asi sympatizovat s hrdiny proti císařským „korvantincům“, když ale hrdinové žijí v drsném hierarchickém korporativismu, není to úplně lehké. A do toho poměrně hodně náznaků, že lidé (nebo snad draci?) přilétli z kosmu, což ještě dále rozbíjí ucelenost interpretace…

Co se týče příběhu, sledujeme osudy tří mladých hrdinů, špiónky Lizanne, budižkničemu Claydona a námořního důstojníka Hilemorea. Posledně jmenovaný slouží pouze jako příprava k dalším dílům ságy, dějem se jenom mihne a v zásadě do něj nezasáhne. Lizanne a Clay se společně (ale na jiných místech) snaží odhalit, co se to vlastně se světem děje (ano, jde o bílého draka, jak prozrazuje anotace), a zachránit, co se dá.

Intenzivně pojato jsou jejich příběhy celkem fajn, byť dojem kazí poněkud kostrbatý překlad, v celkovém rámci jde ale o ryzí expozici. Všichni tři charakterově i postavením rostou, vzpírají se sociální determinaci i světu kolem sebe a mají našlápnuto na to býti klasickými hrdiny. Ale na to si budeme muset počkat, dočkáme-li se vůbec.

Souboje a bitvy jsou vypravěčsky nepříliš zvládnuté, Ryan je silnější v komornějších situacích. Bohužel hodně prostoru dostává popis samotného světa, o jehož záchranu jistěže nakonec jde. Taky o co jiného. Otázka je, zda zrovna tento svět za tu záchranu stojí.

Jak píšu výše – člověk neví, s kým má vlastně sympatizovat. Existují náznaky, že si toho Ryan je vědom a že ti tři hrdinové svět úplně překopou, než ho zachrání. Ale nyní je to celé dosti frustrující.

O povídce zajímavě psal Jason Sanford v časopise XB-1 5/2018

kniha: Oni nevědí, co činí - Valtonen, Jussi
idle | **** | před 7 dny

Oni nevědí, co činí je román z velmi blízké budoucnosti – tak blízké, že spousta věcí je nepříjemně povědomá. Najdeme v něm současnou společnost, která na sebe kydá nenávistné řeči na internetu, nechává se manipulovat médii, každý hlásá svou pravdu, ale nenaslouchá ostatním a to podstatné zůstane často nevyslovené. Mládež nahradila Facebook jinými sociálními sítěmi a touží po novém přístroji, který už není tak úplně mobilem, ale jestli doufáte, že odložení dosud všudypřítomných displejů bude nějaká změna k lepšímu… to by asi byla příliš naivní představa.

V tomhle všem se odehrává příběh jedné rodiny, nebo dvou, záleží na tom, jak se na to podíváte. Na jejich vztahy se podíváme z pohledu několika účastníků, takže si můžeme vychutnat všechna drobná nedorozumění a nepochopení, která můžou nastat mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi, Američany a Finy, vědci a aktivisty za práva zvířat a vůbec kýmkoliv. A když se všechny ty drobnosti poskládají, časem to dospěje do situace, o kterou vlastně nikdo nestál. A mezi v zásadě mírumilovnými lidmi jde najednou o život.

Tohle není sci-fi nabitá novými technologiemi, spíš román zamýšlející se, „kam ten svět spěje“. Takže bude lépe vyhovovat těm čtenářům, které zajímají souvislosti, a do hlavy se postavám budeme dívat obrazně, ne doslova při ohledávání mrtvol. Ke konci mě už autor trochu štval, když naznačil dramatické finále, načež opakovaně odbíhal k minulým událostem, předtím jen letmo zmíněným, aby čtenáři doplnil podstatné informace. Část dramatu tím pádem vyplývá ne z událostí samotných, ale z toho, jak je autor postupně po kouskách předkládá. I tak se mu ale podařilo vystavět působivý příběh a vložit do něj spoustu trefných postřehů.

kniha: Stříbrná relikvie - Briggs, Patricia
Speedemon | **** | před 8 dny

Souhlasím, že se zde řeší více vztahy než v předchozích dílech. Za mě to však bylo ještě ok. Co mi začíná trochu vadit je styl vyprávění. Autorka děj podává vždy téměř detektivním stylem. Stane se několik událostí a Mercy a spol. společně přemýšlí co mají společného, kdo v pozadí tahá za nitky, apod. My čtenáři však nemáme šanci s nimi držet tempo nebo si něco odvodit sami protože autorka sype z rukávu nová a nová pravidla a zákonitosti a vám nezbývá, než jen přihlížet tomu, co se děje. Osobně mi nevadí u knížky vypnout mozek a pouze sledovat dění. Ať mě k tomu ale kniha neponouká. Nemám šanci zjistit že vrah není zahradník ale např. zlé dvojče komorníka žijícího půlku života ve sklepě, který se objeví na posledních několika stranách…

Stále se to dobře čte a výtky se týkají i předchozích dílů. Uvidím zda mě to v budoucnu donutí snížit hodnocení. Zatím pořád hodně dobré…

kniha: Visio in Extremis - Žamboch, Miroslav
trudoš | *** | před 9 dny

U mě tedy žádná hitparáda. Může za to příliš jednoduchý děj, u kterého navíc poměrně dlouho není jasné, o co půjde. Hlavního hrdinu se snaží zabít neznámí útočníci a on se na oplátku snaží zabít je. Kdo, co a proč dlouho uniká, naproti tomu můžeme sledovat, jak hrdina putuje z jedné bitky do druhé. Když se pak začne hlavní dějová linka rýsovat, nevykrystalizuje z toho nic převratného – všichni se zkrátka chtějí vzájemně povraždit, takže po stránce dějové nuda. Tu sem tam rozhání zběsilá akce, při níž se Miroslav Žamboch snaží využívat zpomalených či zrychlených efektů. Jenže chybí nadsázka a celé to tak ztrácí na atraktivitě. Nic proti machistickým hrdinům, ale když občas neumí shodit sami sebe, stanou se pro mě nezajímavými dravci, kteří nemají čím zaujmout.
Nenechte se však odradit. Visio in Extremis nabízí solidní akční jízdu s některými kvalitními momenty i originálními nápady. Ale v důsledku je to jen klasický boj mezi upíry, kteří se z různých důvodů snaží vykydlit jeden druhého.

12345678910poslední (636)25440 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu