RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (649)25959 příspěvků celkem

Kulturní rozdílností podmíněná xenofobie (a xenofilie, obzvláště u něžnějšího pohlaví), důvěra, přátelství, láska, osudovost a silný závěr, který byl logický a snad jediný možný, přesto mne odzbrojil. Wenger se konečně objal se Sapkowským.

kniha: Hledání smrti - Žamboch, Miroslav
snop | ***1/2 | před 49 minutami

Klasický Žamboch, tedy optimistická, nepříliš překombinovaná superhrdinská fantasy. Bakly je už téměř zcela nelidský (a je velmi zajímavé, jakým způsobem), ale doplňuje ho jednak jeho dcera, jednak i jiné postavy (máme tuším 4 POV), takže děj je dostatečně košatý a plyne úplně sám od sebe (byť Baklyho bych vlastně chtěl více, je ho v románu příliš málo).

Jediným problémem je, že jde o první díl. Takže stěží zvládneme expozici a je konec, což pokud si člověk nevšimne (a nikde to není explicitně inzerováno), že jde o díl ságy, tak je poněkud překvapen.

kniha: Věž tisíce hrůz - Dark, Jason
Tenkrat, Friedrich
Speedemon | **1/2 | před 3 hodinami

Tento svazek nenapsal duchovní otec série Jason Dark, ale Friedrich Tenkrat. Poznáte to především v detailech jako např. když jde Suko na skleničku, přitom pije pouze čaj. První polovina je opět hodně atmosférická a buduje napětí. Ve chvíli, kdy je odhalen hlavní záporák a jeho motivy, jde to docela do kopru. Tak mocná bytost a neumí si ze starožitnictví ukradnout magickou kouli? Nebo proč když má tak obrovskou sílu a dokáže ničit mosty nebo zatopit město musí hypnotizovat lidi aby přepadli Johna? No v závěru je to nic moc, celkově však docela fajn.

kniha: Světová válka Z - Brooks, Max
trudoš | ***** | před 8 hodinami

Zapomeňte na všechnu tu optimistickou, futuristickou a slibnou budoucnost. Vyškrtněte z mysli všechno dobré, co by nás ve dnech příštích snad mohlo potkat. Protože budoucnost je již napsaná. Patří válce, jež jako první beze zbytku splňuje označení „totální". Konfliktu, který lidstvo přemění na ohrožený druh. Světové válce Z.
Kniha představuje velmi detailně propracovanou vizi nemilosrdného střetu s nemrtvými, a to od úplných počátků, přes děsivé rozšíření epidemie, až po problematickou ofenzivu zdecimovaného lidstva. Autor formou fiktivních rozhovorů s desítkami různých postav postupně vykresluje hrůzný obraz celé apokalypsy. Dalo by se čekat, že kvůli „novinářskému“ zpracování ztratí vyprávění na čtivosti, opak je ovšem pravdou. Paradoxně právě díky téhle formě se perfektně stupňuje napětí i boj samotný. Přitom se Max Brooks striktně drží reality, nakolik je to samozřejmě ve válce se zombiemi možné. Až je pro mě s podivem, že s tak absurdním tématem dokázal vytvořit natolik silný text.

kniha: Morituri Te Salutant - Obluk, Pavel
Madam Brbla | *** | před 1 dny

Hned ze startu vyplesknu verdikt: z té většiny spisovatelových knih i povídek, které jsem zatím přečetla, je „Morituri Te Salutant“ kouskem nejslabším. Ingredience příběhu mohou na akcechtivé čtenáře působit lákavě, recept byl jednoduchý: Římské koloseum ochucené Jurským parkem, do toho vhodit Running Mana, protřepat, zamíchat. Málo platné, výsledek je nemastný, neslaný, teče z něj krev, přesto nemá šťávu. Snad je na vině malý hrnec a kdyby se autor mohl rozšoupnout na větším prostoru, uklohnil by chutnější literární pokrm… kdyby byly v řiti ryby, jak říkávala moje maminka.

Budoucnost lidstva je prezentována v tradičně pochmurné tónině úpadku a rozkladu. Svět postihl jakýsi neupřesněný kolaps, v ulicích evropských měst řádí krvelačné gangy a tmavá kůže dělá z Nicka lovnou zvěř. Na rasistickou strunu se drnká pouze v úvodu, přesto jsem stále zakopávala o to slovo, ve 21. století takřka zapovězené. Černoch. Trochu mi lezlo na nervy. Nechápejte mě špatně, já na nějakou hyperkorektnost prdím a jelikož není problém s výrazem běloch, tak nechápu, proč je černoch vnímán pejorativně. Nicméně vedlejší postavy jsou kromě jmen definovány převážně svou národností. Němec, Francouz, Belgičan… a černoch. Afričan by dle mého názoru slušel textu lépe. O mnoho více se o něm beztak nedozvíme, každý charakter je nahozen povrchně: Nick je vysoký, má instinkty válečníka a není extra bystrý, Francouz Victor je malý vtipálek a křivák, Němec Peter je blond, inteligentní, srab. Hlubší analýzy jsem se nedočkala, takže mi jejich osudy byly volné jak tátovy tepláky. Vlastně veškeré reálie jsou pouhé nepřesvědčivé kulisy, postrádající byť i jen iluzi promyšlenosti. Zazobanci monitorují barbary a vybírají z nich největší talenty pro staronovou zábavu, gladiátorské hry. Na začátku proběhne vcelku klasický výcvik, příprava bojovníků na krátkou kariéru. Vývoj v technologii klonování umožňuje dodávku čím dál tužších protivníků do arény – vždyť kdo by se spokojil s kočkovitými šelmami, když zeměkoule pamatuje mnohem efektnější predátory. Autor se pokusil zápletku zkomplikovat a přidat náznak poselství, aby děj nebyl prostoduchou vybíjenou, leč záměr se v tom papírovém, nekonzistentním světě nepovedlo dotáhnout do úspěšné podoby. Chování postav, atmosféra, finále, pointa – vše jaksi bezradné. Z mého hlediska nic v této útlé knížce nefungovalo na jedničku, vlastně ani na dvojku. Snad alespoň příznivci soubojů si přišli na své (pro mne byly poměrně repetitivní, poznamenané nezájmem o jejich aktéry, tudíž jsem tyto scény absolvovala “letecky”). 50%

kniha: Světy za obzorem - Nováková, Julie
trudoš | ***1/2 | před 1 dny

Sbírka Světy za obzorem perfektně charakterizuje to, v čem je Julie Nováková nejlepší. Šestnáct příběhů vás provede všemi zákoutími vesmíru, každý přitom představuje uzavřenou etudu s vlastní dějovou osnovou a chytrým podtextem. Charakter textů se pohybuje od melancholických jednoaktovek přes konspirativní thrillery a dobrodružné horory, až po atraktivní steampunk či kosmickou poesii. Průřez tvorbou je to bezmála dokonalý a znamenitě odhaluje potenciál, který ve spisovatelce dřímá, přičemž pozitivní dojem ještě umocňují vlastní poznámky pod čarou, osvětlující jak ta která povídka vznikla. Nejvíc ovšem uhrane autorka šíří obrazotvornosti, s jakou dokáže vykládat na pult jeden nápad za druhým. Fyzika, biologie, psychologie, astronomie – nic jí není svaté a všechno dokáže funkčně překroutit k obrazu svému. Výraznou slabinou tak pro mě bylo jediné a to absence point. Zkrátka jsem vždycky čekal něco víc, než jen řemeslný závěr, který vyprávění sice uzavřel, ale nijak mu nepřidal na hodnotě.

kniha: Krypty a draci - Haining, Peter
lamahe | ***1/2 | před 2 dny

Antológia s premenlivou kvalitou poviedok, no s jednoznačnou historickou pridanou hodnotou. Totiž veľká časť textov bola napísaná v predvojnovom období (a u niektorých z nich to znamená aj pred I. sv vojnou) a často sú to poviedky, ktoré sa nevyskytujú v autorských antológiách, nahovoriac o prekladoch u nás. Okrem niekoľkých superstars to boli autori pre mňa poväčšinou neznámi.

Niekedy ide na vrub kvality textov ich zjavná „bradatosť“, na druhej strane je však toto svedectvo doby plusom.

Vyzdvihol by som viacero poviedok: Maják, Smrtelné sevření, Pomsta v zastoupení, Nadčlověk, Louka kde tančili satyři, Stárnoucí faun, Výzva z jiného světa a aj posledné dva texty. Dnes sa už takto proste nepíše (čo myslím tak nejak nostalgicky v dobrom). A istým spôsobom aj úvodný text Dualisté, no svojou pointou je mi veľmi nepríjemný na čítanie. No zrejme aj preto je napísaný veľmi dobre…

kniha: Kronika ptáčka na klíček - Murakami, Haruki
louza | ****1/2 | před 2 dny

Ptáček na klíček je jedno z velkých Murakamiho děl stejně jako 1Q84, nebo aktuální Komturova smrt a jako takové je jim dost podobné. Příběh hlavního hrdiny hledajícího se v životě je zkomplikován ztrátou několika blízkých věcí a ozvláštněn několika velmi podivnými postavami. Vedlejší linie přivedené autorem na scénu jsou poměrně odlišné od té hlavní a zpracovávají osudy několika dalších postav v období Mandžuské války, nebo dospívání v Japonsku 60. a 70. let. Všechny postranní linie autor postupně propojí do jediného celku, jen s pointou si musí trochu pomoci prvky z fantastiky a díky tomu, že se nesnaží mermomocí vysvětlit všechno explicitně, získává kniha trochu snový nádech. Text má typický Murakamiho rytmus a příjemné kolébavé tempo během něhož autor drapne čtenáře svým typickým rukopisem i když se toho v ději až tolik neděje. Rozhodně pozoruhodně příjemná věc na dlouhé zimní večery.

kniha: Dracula - Stoker, Bram
louza | ***** | před 2 dny

Slavný strašidelný román je z dnešního pohledu už spíš „jen“ dobře napsanou temnou dobrodružnou literaturou s příměsí fantastična. Určitě překvapí pojetí knihy. Děj je přednášený čtenáři z útržku deníků hlavních protagonistů. Stoker často mění úhly pohledu a k popisu volí i na dnešní dobu až neuvěřitelně čtivý jazyk. Retro formu připomíná jen poměrně naivní scénář a občasné černobílé vývody protagonistů. Jinak ale moc příjemné čtení. Dracula je kniha, která má i po více než století stále co říct. Zasloužená klasika.

povídka: Horalova čest - Wegner, Robert M.
vyšla v: Sekera a skála, meč a žár
Lucc | *** | před 2 dny

Navnaděn pěkným hodnocením se pouštím do meekhánského světa. První povídka je slušně nahozený háček, kterým nás autor seznamuje se světem a postavami. Příběh nově se tvořící vojenské jednotky konfrontované s nelidskými magickými experimenty a nutností přijmout diktát cizí pomoci víceméně nepřátelského druhu bytostí má určitý přesah a takovou tu hřejivou humanitu navzdory osudu, ale také dost zmatených vět, ať už kostrbatě přeložených nebo neobratně napsaných. Neměl jsem vždy pocit, že přesně vím, kde a kdy jsem a co se odehrává, což se mi u Sapka, kterého miluji a kterému se Wegner, jak jsem doufal, podobá, snad nikdy nestalo. Také magie je chaos (ale proč ne) a ekonomicky mi svět nedává moc smysl (docela hustě obydlené drsné hory a v nich dokonce pravidelná jednotka armády, která je má strážit mimo jiné před tlupami banditů, kteří ale netuším, jak by se uživili), ale není to úplně špatné a rozhodně budu číst dál.

kniha: Pomysli na Fléba - Banks, Iain Menzies
snop | *** | před 2 dny

Cteno v novem prekladu (preklad dobry, ale zraku korektora uniklo prekvapive mnoho chyb, asi je ta kniha prokleta).

Tesil jsem se, byl jsem zklaman. Pokud autor chtel ukazat naprostou absurditu valky a vubec lidskeho pinozeni, tak se mu to povedlo. Cela zapletka je postavena na ryzim macguffinu, postavy jsou tak nejak zamenitelne, nektere jsou uplne zbytecne (Fal), leda bychom je zase cetli jako znak toho, jak je vse nesmyslne.

Nevim. Proste na me prilis prekombinovane a panoptikalne kosate, a pritom podivne vyprazdnene. Je mozne, ze v dobe vzniku to mohlo oslovovat ruznymi alegoriemi, ale v soucasnem klimatu mam pocit, ze je to jenom takova manyristicka hricka.

kniha: Temný karneval - Bradbury, Ray
trudoš | **** | před 2 dny

„Někdy si opravdu myslím, že děti jsou vetřelci z jiné dimenze.“
Jedinečnou Bradburyho schopností je práce s jednoduchými motivy, kdy si pohrává s realitou jako s plastelínou a bere věci absurdní jako samozřejmé. Dává tak mimoděk vyniknout lidským slabostem, nebo naopak ctnostem. Přitom se nezdržuje zdlouhavým vysvětlováním, protože spoléhá na čtenáře, že přijme melancholická pravidla hry. A on je přijme, protože jeho vlastní podvědomí mu našeptává, že tenhle magický svět je mnohem skutečnější, než ten jízlivý cynik venku za oknem. Navíc – dějí se i větší podivnosti.
Perfektní dojem z Temného karnevalu, první autorovy publikované sbírky, podtrhují ještě krátké předmluvy, v nichž spisovatel vzpomíná, jak nebo proč ta která povídka vznikla. Drobnou vadou na kráse může být fakt, že z pětadvaceti textů je v knize pouze šest těch, které u nás vycházejí poprvé. Na druhou stranu, právě připomenutím těch nejslavnějších příběhů člověk plně ocení tvůrčí mnohotvárnost a úžasný vypravěčský talent.

kniha: Peklo z Araratu - Golden, Christopher
ippokorny | * | před 3 dny

Brzy kniha začne připomínal jeden známý film. A vypadá to, že badatelé a novináři se přijeli zabývat sexem místo bádání. I když to bádání začne připomínat spíše ničení…

typický bradbury, který umí skvěle mísit smutek, nadšení, silnou atmosféru, sny, nevinnost, touhy a temnější stránky života. jak moc chcete vy nebýt osamělí?

povídka: Usměvaví lidé - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | *** | před 3 dny

celkem milá úchylárna, ale žel nejen předvídatelná, ale i napsaná poněkud nešikovně, tedy jen pointa, nevím jestli záměrně, ale vyznívá spíše komediálně, než děsivě.

Přiznám se,že jsem to četl už hodně dávno,a tenkrát mě to příliš nenadchlo.Jak si vzpomínám,tak ani u jednoho dílka mě nechytil děj,a textem jsem se musel doslova prokousávat,což platí obzvláště pro Vlny.Nicméně jsem si knihu ponechal,že se k ní jednou třeba vrátím.Teď už vím,že nevrátím.Nedávno jsem si znovu přečetl Pondělí začíná v sobotu,a těžce mě to nebavilo.A to jsem to kdysi měl rád.Z čehož vyplývá,že nemá pražádný smysl opětovně číst ani Pohádku,ani Vlny.Ovšem hovořím pouze sám za sebe.Možná,že pro někoho to bude příjemné a zábavné čtení,což mu ze srdce přeji. :)

kniha: Šeptající dívka - Hautala, Marko
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Horor finského spisovatele Marko Hautala sází na jednoduchý motiv zla, jenž se šíří mezi lidmi díky jejich chronické zvědavosti. Podobně jako Suzukiho Kruh i Šeptající dívka pracuje s tématikou pokroucené reality, která hrdinu pronásleduje od chvíle, kdy otevře dvířka zakázané „Pandořiny skříňky“. A dlužno říci, že to funguje naprosto skvěle, napětím člověk málem přestává i dýchat.
Naneštěstí dokonalá atmosféra vydrží románu přesně do poloviny. Poté se vydá cestou lehce zmateného thrilleru, ve kterém se hlavní postava potácí z místa na místo a snaží se události dát do nějakých smysluplných souvislostí. Což se jí zdánlivě podaří, jenže to celé sklouzne na úplně jinou úroveň, než prvních sto dvacet stran naznačovalo. Zároveň se nemohu zbavit dojmu, že explicitní násilí do závěru autor narval jen proto, aby alespoň trochu zachoval děsivou skladbu. Což je ovšem ten nejzbabělejší způsob, jak zabrnkat na strunu strachu. Ale to už je, uznávám, otázka osobního vkusu každého čtenáře zvlášť.

povídka: Náhrobní kámen - Bradbury, Ray
vyšla v: Proti proudu času; Temný karneval
Gaarq | **** | před 4 dny

vypadá to jako taškařice mezi hysterickou ženou a unaveným chlapem. nakonec z toho opravdu vyleze žertík, jen o trochu mrazivější, než to na začátku vypadalo.

ps. překlad se mi zdál nějaký divný, asi třikrát jsem si musel nějakou větu přečíst znovu a stejně nedávala moc smysl. když jsem se podíval do originálu, celkem mě překvapilo, že jen jednu to padlo skutečně na vrub překladatele…

povídka: Panna - Bradbury, Ray
vyšla v: Temný karneval
Gaarq | *** | před 4 dny

zajímavá ultrakrátká povídka, která by i fungovala, nebýt jedné části, která mi tam vůbec neseděla a zkazila nástup pointy. imho to šlo napsat podstatně lépe.

tohle je bradbury podle mého gusta a přesně tenhle typ prózy fungoval pro mě jako vzor. je to smutné, plné hledání ztracených ideálů z dob, kdy byl život bezkonflikně krásný. vyvolání naděje tak silné, že překonává i ty nejzazší meze.

hustá povídka. docela silné psychologické drama z prostředí, které dnes už asi většina lidí vůbec nezná, ale přesto i my máme pořád sny a hledáme u druhých přijetí nás samých. a nehodláme přijít o jedno, ani o druhé.

úžasný nápad, opravdu dechberoucí, ale zpracování se mi dnes líbí podstatně méně, než když jsem povídku četl poprvé. je to moc natahované a tím rozmělněné, pár scén není moc funkčních (ale ta s tlouštíkem v baru je skvělá) a pointa mi přijde spíš komická než překvapivá. nicméně, pořád dost dobrý.

Román patrí do neskorého autorovho obdobia, teoreticky by teda mal byť kopou stareckých žvástov, potľapkávania po ženských zadočkoch, hodnotenia objemu ženských hrudníkov, sexe na na rôzny mysliteľný aj nemysliteľný spôsob, politickej agende, kritike demokratických hodnôt v prospech tých tradičných konzervatívnych s výnimkou sexu, o hodnotách kapitalizmu, individuálnej slobode, občianskej povinnosti, to všetko delené opätovným sexom, cez sex, pri sexe, dupľované sexom, sexom umocňované, začínajúc sexom a sexom končiac…

Áno o tomto všetkom to je. Heinlein tu svoj libertariánsko-konzervatívny svetonázor zabalil do SF plášťa, v ktorom cestuje naprieč časom a rôznymi alternatívnymi realitami. Gro románu však tvorí celoživotný príbeh dlhovekej Maureen Johnsonovej, jej kariéra, rodenie detí, meniaca sa spoločnosť a jej adaptabilita. V románe sa stretneš s viacerými postavami z predošlých autorových románov. Najdôležitejšou je samozrejme kocúr prechádzajúci stenou zvaný Pixel…

I keď Heinleinova tvorba z jeho posledného obdobia nie je tak úplne podľa môjho gusta, táto kniha sa mi napriek rozvláčnosti páčila. Buď bol preklad lepší ako originál alebo lepší ako tie ostatné preklady. Docela som si román užil, hlavne spústu tých neodmysliteľných hlášok, veľká spokojnosť…

kniha: Půlnoční přípitek - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 5 dny

První polovina je výrazně zajímavější než druhá. Sledování, jak se Jane vypořádává s prokletím po ochutnání ďábelského vína a jak se jí John snaží zachránit, je zajímavé a má to spád. Celé se to pokazí odjezdem do Francie, kde dojde ke generickému vytvoření několika monster a jejich postupné likvidování. Malinko to okoření Will Mallmann, který má novou přítelkyni (v budoucnu o ní ještě uslyšíme) a seznámí se se Sukem. Nic víc…

Jsem holt stará bačkora, která bude až do smrti nenávidět moderní technologie a nikdy se nezbaví despektu vůči sociálním sítím. Právě na těchto dvou věcech totiž román Robina Sloana stojí, přestože název by mohl evokovat jiné dojmy. Tím však nechci říct, že by Nonstop knihkupectví pana Penumbry nebylo zábavné, jen je určené pro příliš specifickou sortu lidí, a kupodivu nejde pouze o ty, co se rádi lísají ke knihám. Stylizovaná nadsázka ovšem dává vyprávění mile odlehčený tón, díky čemuž člověk naštěstí zápletku moc neřeší. Je mu totiž jasné, že už v první třetině se obloukem vyhnula Kansasu, a pravidla proto nepravidlují. Škoda jen, že chyběl princip napětí, který by mě popoháněl při čtení. Řeší se tady sice „velká záhada“, jenže zároveň nikomu nic nehrozí. Navíc jsem si nedokázal pomoci a zpětně se snažil rozklíčovat, o co komu vlastně šlo. A přiznám se, že neúspěšně, přičemž finální odhalení o smyslu života, bylo pro mě spíš zklamáním. Vážně jsem doufal, že Paulo Coelho je jen jeden.

kniha: Křídla osudu - Asprin, Robert Lynn
Abbey, Lynn
yerry | **** | před 7 dny

Udalosti v Asylu sa dávajú do pohybu. Je už jasné, že Beaysibovia, národ s rybými očami sú okupanti utekajúci pred uzurpátorskou mocou vo svojej vlastnej krajine. Civilizačne sa zdajú byť vyššie postavení ako obyvatelia Asyla, ale na druhej strane, chýbajú im niektoré vlastnosti a zručnosti domáceho obyvateľstva. Jedni druhých príliš nechápu i keď aj v tomto ohľade sa nájde pár svetlých výnimiek. Zdá sa, že konflikt je neodvratný.

Vládnuci rankanci prišli o svojho boha Vashanku, zažili politický prevrat a vo vojnovom ťažení ich strieda porážka za porážkou. Konflikt sa črtá aj na tej vyššej – božskej rovine. Starí bohovia sa hlásia k slovu a do božského panteónu sa derú aj bohovia noví.

Tento zväzok bol zasa o niečo lepší ako ten predchádzajúci. Nič svetaborné a mimoriadne sa tu však nenachádza. Kvalita jednotlivých poviedok neklesá pod priemer, tri z nich majú kvalitatívne stúpajúcu tendenciu. Tie tri, ktoré ma zaujali o čosi viac sú Dcera slunce , Gyskuras a Opeřená ryba z hlubin .

povídka: Opeřená ryba z hlubin - Asprin, Robert Lynn
vyšla v: Křídla osudu
yerry | **** | před 7 dny

Na ľúbostnom príbehu Beaysibského rybára Monkela tu autor konštatuje známu vec, že nepriateľ tvojho pána nemusí byť tvojim nepriateľom a že porozumenie naprieč rasami na tých nižších úrovniach spoločenského rebríčka je možné…

Takmer „slniečková“ :) a zároveň veľmi dobrá poviedka, tentokrát bez násilia a s citom pre zainteresované o­soby…

povídka: Gyskuras - Abbey, Lynn
vyšla v: Křídla osudu
yerry | **** | před 7 dny

Rankanský boh búrok a vojny Vashanka je mŕtvy. Aspoň pre túto dimenziu. V ilsižskom panteóne bohov vzniklo mocenské vákuum. Atribúty hromovládcu nikto nezastupuje. Na jeho miesto majú zálusk duchovia padlých bohov a rôzni démoni…

Gyskuras už nie je človek a nie je to ešte ani boh. Niečo nové sa začína v Asyle prejavovať a predierať na svet. Illyrin syn a pravdepodobne aj syn žoldniera Tempusa práve vtedy začne roniť slzy, ktoré majú farbu búrky…

Sugestívny a veľmi dobrý text…

povídka: Rebelové se nerodí v palácích - Offutt, Andrew J.
vyšla v: Křídla osudu
yerry | *** | před 7 dny

Je jasné, že Hanse alias Stínolez je poloboh a miláčik ilsižských pôvodných bohov. Po tom ako zabije rankanského boha Vashanku má všetko na čo si len zmyslí. Dlho ho to však nebaví… LFOA – Ľudová Fronta za Oslobodenie Asyla sa ho pokúša prehovoriť na krádež beaysigských korunovačných klenotov, konrétne sa jedná o Beysino žezlo, čím by táto organizácia získala kredit v očiach verejnosti okupovaného Asyla.

Príbeh v ktorom nechýba romantika, akcia ani naivita. V medziach antológií z tohoto sveta je to dobrá poviedka, neprinášajúca ale takmer nič nové…

povídka: Hodina duchů - Cherryh, Carolyn Janice
vyšla v: Křídla osudu
yerry | *** | před 7 dny

Noc zmaru a chaosu. Ústrednými postavami stojacimi proti sebe sú tentokrát čarodejnica Roxana a nekromantka Ischade. A mimo iného každý proti každému. Oheň proti mŕtvym chodcom, mágia proti mágii. Veci sa dostávajú do pohybu a lode Beaysibov to majú tentokrát nahnuté…

Zdá sa, že autorka tu mierne straní nekromantke Ischade. Niet divu, predsa len je to jej výtvor a LFOA, čo je Ľudová Fronta pre Oslobodenie Asyla (sic:), je pre ňu len teroristická organizácia. Pomerne akčná poviedka s potenciálom, ktorý však neprekročila…

povídka: Ruka, která tě živí - Duane, Diane
vyšla v: Křídla osudu
yerry | *** | před 7 dny

Harran je felčiar vyrastajúci v chráme bohyne Siveny Šedookej a jej bývalý kňaz. Podujme sa ju opätovne vyvolať. Netuší však, čím všetkým bude musieť zaplatiť a čím v skutočnosti táto bohyňa už teraz je. Netuší ani, že spúšťa proces tvorby bohyne novej. Mriga, ktorú ako malé dievča zachránil nevyniká práve svojou krásou alebo rozumom, zato má od malička záľubu v nožoch. Pri procese vyvolávania sa nachádza takmer v epicentre diania a bohovia si ju všimli…

Autorka do sveta Asylu zavádza zabudnutých bohov a nových vytvára. Mágiou naplnený príbeh nebol zlý…

kniha: Hradba západu - Červenák, Juraj
tiradentes | ****1/2 | před 7 dny

Čo k tomu napísať? Snáď len, že Ďuro Červenák v najlepšej forme. Po dvoch dieloch, ktoré mi až tak nerezali, mi to Hradba západu vynahradila aj s úrokmi.

kniha: Smrt má kola - Haining, Peter
Lucc | ****1/2 | před 7 dny

Peter Haining nechtěl sestavit jen tak ledajakou antologii. Chtěl vytvořit memento. Postavit po boku Nebezpečných vizí a podobných ambiciózních projektů milník (sub)žánru. Zanořil se do historie hrůzostrašné literatury aby na nás po počátečních duchařinách nebo moralizujících duchařinách první čtvrtiny 20. století vytáhl těžce vizionářské kousky tu s větším tu s menším přesahem temně realistických vizí budoucnosti aut, dopravy a lidí, kteří se okolo toho motají. Na můj vkus na to šel snad až moc školometsky, podobně jako Ivan Adamovič v Hlasu krve, ale nešť, bylo to dobré a některé kousky si místo v síni slávy ani ne tak hororových, jako spíše znepokojivě extrapolujících povídek rozhodně zaslouží. Jako to nej z antologie bych označil dle svého poněkud zvrhlého vkusu Mathesonův Souboj, Crash J. G. Ballarda a Tvá krev jest jako mléko Iana Watsona.

BTW K čtení této antologie mne vyprovokoval Auťák od Harryho Crewse, po kterém jsem se rozhodl držet tématu.

povídka: Tvá krev jest jako mléko - Watson, Ian
vyšla v: Smrt má kola
Lucc | ****1/2 | před 7 dny

Watsona jsem dycinky mohl a toto je asi jeho majstrštyk. Nepříjemná budoucnost, kdy slunce zasvítí jen občas a lidé se dělí na ty, kteří žijí v pohodlí kupolí a na ty divoké a svobodomyslné tam venku, kteří mimo jiné loví ve svých buginách sluneční okna. Nechtějte funkční ekologickou rozvahu, neřešte podružnosti, tohle je mytologie. Hustá mytologie.
Také motiv nuceného darování krve jako trestu pro vězně je fajný. Umožňuje do povídky vpašovat lehkou obscénnost a erotiku, perverzi slasti a bolesti. Konec se také povedl, takže nemám snad až na tu ekologickou a ekonomickou nefunkčnost světa-tak-jak-byl-popsán žádnou výhradu. No prostě povídka přesně pro mne. Mlask!

kniha: Pouštní Kopí - Brett, Peter V.
Madam Brbla | **** | před 7 dny

Kdo se těšil, jak se hned ze startu připojí k válce Tetovaného, ten může být nepříjemně překvapen, když se vynoří v Krasii při sledování dětství (tedy spíše konce dětství) nechvalně proslulého Jardira. Ale mezi námi, obálka v kombinaci s názvem naznačily více než dost, údiv nad změnou prostředí není zcela na místě. Čtenář se dozví, co formovalo prvního z Krasijců, proč podrazil Arlena, osvětlí nechuť k chaffítům a vztah s kupcem Abbanem, zkrátka nás v první pětině čeká důkladná charakterová pitva jednoho náboženského fanatika a podpantoflového pimprlete. Z mého kulturního a morálního hlediska je to pořád arogantní, dobyvačný šmejd, jakkoliv mnohem osvícenější proti většině svých souvěrců a soukmenovců.
Potom příběh zapadne do kolejí vyjetých prvním dílem, na scénu se vrací Tetovaný a Leesha s přicmrndávačem Rojerem, připojí se ještě linie Renny, někdejší Arlenovy holčičí stíhačky. Každý řeší své soukromé problémy a přitom se dle individuálních schopností snaží (ne)zachránit svůj svět před nočními démony i nájezdníky z pouště. Nechybí bojové scény, krev a hlavně ichor stříkají po hektolitrech, občas vystříkne i troška spermatu.
„Pouštní kopí“ nenabízí mnoho nového, má o něco více hluchých míst a ne zcela věrohodných kotrmelců v ději, takže bych hodnotila o malinko hůř než první díl. Pro mne jsou tento svět a jeho hrdinové stále atraktivní – má své chyby, ale nenudí, k četbě jsem utíkala v každé volné chvilce. Zatím nevidím žádný důvod, proč sérii opouštět a brzy skočím na pokračování. Zajímalo by mě, kdy se tématu chytí nějaké herní studio a zda ten potenciál přetvoří v RPG (či strategii) jako řemen. 75%

kniha: Město mrtvých - Pavlovský, Jiří
trudoš | ***** | před 7 dny

„Nikdy neřeknu ne plánu, ve kterém figuruje spousta výbušnin.“
Felix, Klaudie, Walter i Vincenc možná nejsou úplně normální, ale to je v našem současném světě poměrně běžné. Důležité je, že i když svým jednáním sem tam způsobí nějakou tu katastrofu, motivace mají primárně kladné. Jejich pochybná detektivní kancelář dostává nejhorší možné zakázky, kterých by se jiní nedotkli ani násadou od koštěte. A oni ty problémy skutečně řeší. Lépe řečeno zašlapou je do země. Když to nepomůže, šlapou po nich prostě tak dlouho, dokud konečně nezdechnou.
Průvodním znakem druhého dílu je jeho nepředvídatelnost. I když přímo navazuje na jedničku, rozvržením zápletky se od ní zcela odlišuje. Na nějaké vyšetřování tentokrát Jiří Pavlovský rezignoval, a důležitější se pro něj stává pustit žilou co největšímu počtu zombíků. Pozadu přitom nezůstává ve zběsilých akčních scénách, ani v silně nekorektním humoru, který je pro jeho tvorbu příznačný. Kulisy malebné české vesničky tomu pak dodávají makabrózní šmrnc.

kniha: Hradba západu - Červenák, Juraj
Durgas | ***** | před 8 dny

Myslím, že len druhá Ďurova kniha, ktorej dám plné hodnotenie. Dlho očakávaný príbeh na pozadí obliehania Nových Zámkov totiž nie len ustál, ale v niektorých smeroch aj predčil moje nie príliš skromné očakávania ako milovníka a (snáď aj trochu) znalca vojenských dejín 17. storočia. Obliehanie samotné je tu opísané plasticky, veľkolepo, detailne a verne realite. Napriek tomu je to opis pútavý, pochopiteľný aj pre laika, ktorý sa naučí mnoho nového o dobových reáliách (nenásilnou formou, ako sme už u autora zvyknutý). A do tohto všetkého je umne vpletený príbeh kapitána Báthoryho a ďalších postáv s ním kladne, či záporne spriaznených. Vďaka ich rozprávaniu sa dozvieme nie len čo sa deje medzi obrancami mesta, no takisto aj o intrigách v tureckom tábore, či udalostiach v širokom okolí, ktoré dotvárajú obraz príbehu a udalostí s ním súvisiacich. Výraznosť fantastického prvku ma prekvapila, rozhodne však nie je na škodu. Kniha má z môjho pohľadu len niekoľko menších nedostatkov či chýb, ktoré ani veľmi nestoja za zmienku (najväčšou z nich je asi SPOILER podľa môjho názoru nedostatočne zdôvodnená motivácia postáv neodpraviť Vlčicu – či to aspoň neskúsiť, z čoho potom zbytočne jasne svieti autorov zámer ju použiť vo vyvrcholení). Suma sumárum, veľká, veľká spokojnosť.

kniha: Mainstream - Pech, Miroslav
gokudo | ***1/2 | před 8 dny

Osobne mi pripada, ze pan Pech trpi syndromem rodicovstvi.

povídka: V tuneli - Tabačková, Jana
vyšla v: Fantázia 2018
tiradentes | **1/2 | před 8 dny

Trochu nudné, také nijaké. Skôr čítanie pre deti, než horor pre dospelých.

povídka: Škára - Sádecká, Simona
vyšla v: Fantázia 2018
tiradentes | **** | před 8 dny

Dobrý horor. Napätie graduje celý čas, a priznám, že som mal chvíľu aj strach, pretože hra tieňov je takmer dokonalá.

12345678910poslední (649)25959 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu