LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Silný příběh, na Kinga nečekaně úderný závěr, být to román, tak patří určitě k tomu lepšímu v mistrově bibliografii, zejména ve srovnání s kvalitou tvorby posledních let. Jenže není, je to scénář. Když jsem to zjistil, tak mě to nijak zvlášť nerozhodilo, scénáře divadelních her jsem hlavně v dávnější mkinulosti občas četl a bez nějaké újmy na čtenářském zážitku. Jenže tohle je scénář filmový a rychle jsem poznal, že tady to tak komfortní tedy nebude. Neustálé pokyny režisérovi a kameře, někdy až nepřehledná změť postav psaných v textu důsledně velkými písmeny, číslování exteriér / interiér…tohle je bych řekl opravdu jen pro skalní Kingovi fanoušky. Za takového já se stále ještě považuju, takže potud OK, ale jinak zbývá jen povzdech – kdyby to tak byl román.

Tak to vydali :-) jupí. Přece jen v češtině je to větší komfort. Po trojce strávené ve velkoměstě vyráží Max na další výpravu jako člen princovy družiny Co by to bylo za fantasy, aby tam nebyl drsný sever tak trochu inspirovaný vikingy. A ono to funguje. Turnaj o ruku princezny severu je rámec ve kterém se odehrává krom soubojů mezi šampiony i boj o moc mezi severskými vládci, a politika mezi vestonskými šlechtici. Ano hodně politiky, ale je docela dobře podaná. Max jde samozřejmě od úspěchu k úspěchu, ale zase je fakt, že chodí do akcí, kde má šanci uspět, vybírá si dobré lidi a má své exotické výhody. A pořád se vylepšuje- je to přece progression fantasy. V rámci série stabilní úroveň.

Přehlídka naprosté inkompetence všech kladných aktérů. Všichni jsou v lepším případě nerdi, v horším prostě idioti. Jistě je to autorský záměr, ať už triviální – aby se děj mohl posouvat – nebo vypočítaný – protože tohle je důsledek přílišné civilizovanosti a tolerance, takže možná jde ze strany autora o společenskou kritiku. Ale štvalo mě to velice velmi. Takže bohuzel, děj jsem si neužil.

Kniha je plná absurdního humoru a jako taková je výborná, ovšem hodnocení povídky Kvadratický Morous nikoli jako povídky odpovídající stylu knihy knihu, ale jako SF, je nemožné, či spíše absurdní.

Nevím. Romantasy na hraně s gay pornem na půdorysu vlastně celkem zajímavého světa plného intrik. A teda harémových otroků pro potěšení a v zásadě výhradně homosexuálních vztahů. V dětství patrně zneužívaný princ (ten oblečený) dostane na hraní zdánlivě mrtvého prince, který byl do otroctví prodán inkognito z jiné, v minulosti nepřátelské země (ten nahatý). A postupně mezi nimi vzniká cosi na ose mezi respektem, vzájemným porozuměním a Stockholmským syndromem. Kniha je krátká a dějově dost banální, ale to se asi od těchto knih očekává, jenom jak je to gay a ne pro náctileté heterosexuální dívky, tak na to člověk není tak zvyklý.

Lehká, místy až komediální záležitost, kde vám hrdinové opravdu přirostou k srdci. Vlastně je to až taková naivní blbina z žánru YA, ale tak dobře napsaná, že jsem si užíval doslova každou stranu a nemohl se od knihy odtrhnout. Děj je někdy dost dramatický, ale vše je popsáno tak lehkým perem, že se o hrdiny nikdy opravu nebojíte, jen s nimi jedete divokou jízdu. A pokud neznáte, tak se během čtení naučíte něco ze slovníku Gen Z.

„Pozdravil nás mávnutím ruky, představil jsem mu Rose a pak jsme se rozvalili na zem a chillovali.“

„Celý ty dvě hoďky jsem si hrál s kočkama a felil s vojákama z jednotky.“

Mám z toho trochu rozporuplné pocity. Jako detektivka je to zatím asi nejhorší díl (vrahova rozhodnutí mi nedávají smysl), jako dobrodružná kniha to naopak zraje a uzrává. Jako dobrodružná fantasy je to čím dál lepší v čím dál větším a životnějším světě. Ale pak najednou autorka vychrlí jméno typu rodiny O'Mezeneych a atmosféra je v háji. Nadsázka a lehké pero by stačily, netřeba prvoplánových hahamomentů.

Annu Cima som zaregistroval ako ilustrátorku Cabalovej knihy Satori v Trenčíne. Ocenenie Magnesia Litera, magický realizmus v Japonsku – znelo to lákavo. A zistil som, kde sa ten náš slovenský autor silno inšpiroval. Probudím se na Šibuji je však kvalitou minimálne o jeden level vyššie. Skvelé príbehy, jeden z skoro detektívny Prahy a jeden duchársky z Tokia, ktoré sa ku koncu perfektne spoja. Kto sa amatérsky zaujíma o Japonsko, nenásilnou formou sa veľa dozvie o japonskej literatúre, písme, zvyklostiach a tak podobne. Po pozretí pár rozhovorov s autorkou mám podozrenie, že hlavná hrdinka je jej alter ego. Skrátka tento román ma veľmi potešil a niekedy určite siahnem aj po inej knihe od Anny Cima.

Toto mesto je čímsi zvláštne – spolunažívajú s rôznymi záhrobnými bytosťami, majú cirkev uctievajúcu tajomnú Larvu a od istého času každoročne usporiadavajú hody, kde je prizvaných 14 detí. O program majú postarané – dobrý strýčko im rozpráva o histórii príchodu ctihodného občana mesta pána Hmyzokvasa.

Poviedka je veľmi pekne vystavaná, sledujeme dianie z pohľadu kňaza hore uvedenej cirkvi a zároveň pred 70 rokmi prvého detského účastníka tejto slávnosti. Spomienky nedávajú spať ani po toľkých rokoch…

Příjemná záležitost, Beagle ve své pohádkovější podobě. Přes vzhledem k zacílení pochopitelně černobílé charaktery je román velice chytlavý a čtenáři nezbývá, než si ho naplno užít. V jádru všeho Beagle nabízí příběh o mladých lidech, kteří hledají své místo v životě, respektive snaží se setřást okovy své předurčenosti a vzít osud do vlastních rukou. Přes občasné, někdy až nepatřičné záblesky humoru prosvítá melancholie a ne až tak veselý svět, ve kterém hrdinové musí žít. Spokojenost.

Četl jsem to tenkrát a teď to čtu znovu a zvedám hodnocení.
Aby to byl splatter, tak tomu chybí trocha více vášně. Přece jen mnoha autorům různých zabijaček odpustime cokoliv, protože máme při čtení odkrvené mozky zvířecím vzrušením z násilí a krutosti. Zdejší hrdina je dost studený čumák a ačkoliv je to v textu jasně vysvětleno proč tomu tak je, tak mi tady chybí to radostně zabíjení a hlášky. Chápu, autor přece nepsal splatter a já si tady umělé projektují nějaké žánrově náležitosti na dílo, které nebylo nikdy psané pro tyto škatulky. Když však budu brát tuto povídku čistě seriózně, tak se zde vyskytuje velice dobrý dějový oblouk, avšak všechny ty příběhové náležitosti do sebe zapadají jako v archetypálním příběhu O kouhotkovi a slepičce. Nemyslím si však, že by textu pomohl větší rozsah a další peripetie hlavního hrdiny na cestě za výrovnáním. Chtěl bych prostě tu a tam nějaké to slovo a větu navíc. Možná že je to mojí vlastní nedostatečnosti, protože jsem postavy dříve neznal a jak jsem se dočetl od ostatních tak pro ně jsou to všichni stáří známí.

Po smrti otca, v meste známeho ako čarodeja a nekromanta, vstúpi po prvýkrát jeho dcéra do pivničných priestorov. Nájde perfektný labák a v ňom veľký kontajner s pekelným stvorením, ktorého trápi samota.

Príbeh je vyrozprávaný v prvom páde množného čísla, je oproti prvej poviedke menej akčný, viac sa blíži ku klasickej hororovej škole. Čítalo sa to stále dobre i keď nepredpokladám, že tomu bude inak aj pri ostatných poviedkach

Mafiánsky šéf posiela svojho ex „spolupracovníka“, toho času majiteľa antikvariátu, vybaviť jeden kšeft. Jedná sa o atlas, ktorý umožňuje získať samé zaujímavé vecičky zo samotného pekla… Chlapík nie je nadšený, ale nemá na výber. Musí ísť do neďalekých bažín, kde vraj videli miestneho zlodejíčka predávať čudné predmety so značným ziskom…

Na začiatok skvelá poviedka, ktorá je naozaj plná pekelných ingrediencií až z toho ide hlavným hrdinom hlavu rozhodiť. Super.

Skupinka kamarátov experimentovala hlava-nehlava s rôznymi druhmi drog. Výsledky boli nečakané… po X rokoch sa hlavnej hrdinke kráti čas kvôli neúprosnej diagnóze. Nečakaná návšteva však môže niečo zmeniť.

Sci-fi je tu toho druhu ako v superhrdinských komiksoch, napriek tomu text neskĺzol do akčnej roviny. Ako je to pri ZS typické, je to taká dobre napísaná náladovka, ktorá končí s otvoreným koncom.

Oproti novele Jar v Jekaterinburgu je tu sci-fi prítomná v oveľa menšej miere, prím tu hrá magický realizmus. Zrejme výrazné autobiografické prvky sú tu zmiešané so snovým svetom, kde je Trenčín obrovské veľkomesto s množstvom mrakodrapov medzi ktorými je učupená aj stará časť mesta. Riešia sa tu najmä vzťahové hypotetické linky, ktoré autor obratne slučkou vracia späť do minulosti/prí­tomnosti. Nebavilo ma to až do tej miery ako druhý diel, ale nemôžem tomu uprieť svojské čaro. Ilustrácie robila iná známa autorka magického realizmu Anna Cima, ktorej knihy si zrejme tiež zaobstarám.

povídku si pamatuju ještě z prvního čtení před milionem let, takže asi dobrá; při novém čtením už méně nadšení, fikční svět docela za těch 35 let zestárl, ale ne tragicky. základní story je ale moderní pořád – nerovnoměrná distribuce bohatství a s tím spojené společenské tření. pan borec je sice poněkud schematický ve svém jednání, ale s tou omáčkou okolo je to docela dobré.

Naprosté nadšení!! Styl Clarkeové mi prostě sedne, potvrdilo se to jak v Jonathanu Strangeovi a povídkách z téhož světa, i teď v Piranesim. Je tam snová melancholie a čisté dobro, tajemství, napětí a stejně tak intriky a zločin. Vše je umně namícháno na pár stranách, až mi bylo líto, že se s Piranesim musím tak brzy rozloučit. Umím si představit, že to nebude čtení pro každého, ale za mě jednoznačně TOP!

A ještě možná rada, která ale vlastně platí u všech knížek: nic si o knize dopředu nezjišťujte, čím míň toho budete vědět, tím víc si to užijete.

S Urbanem si úplně nerozumím. Už někdy dřív jsem zkoušela číst Hastrmana a štvalo mě, že ač je vyprávěný v první osobě, vypravěč nás vůbec nepustí do hlavy, nenaznačí své motivace, jen věcně popisuje, co dělá. Hlavní postava Sedmikostelí je aspoň v tomhle sdílnější; s Hastrmanem mají ale společné jakési pohrdání lidmi, které si mě na svou stranu taky zrovna nezískalo.

Tentokrát jsem dokázala tohle všechno hodit za hlavu a text jako vnější pozorovatel přijmout takový, jaký je. Oceňuju, že autor má titulní kostely a související historii zjevně nastudované a dokázal je doprovodit příběhem. Oceňuju pěkný jazyk a podněty k zamyšlení, i když s některými vývody úplně nesouhlasím. A ten závěr mi přišel trochu legrační, vůbec nevěřím, že by něco podobného mohlo vydržet déle než několikaletý experiment.

Je otázka, zda kniha patří do fantastiky. Pokud doktor odebraným spermatem oběšence (neoživeného chemicky) oplodnil ženu, pak jde o standardní umělé oplodnění. Pokud nějakým způsobem zasahoval do průběhu těhotenství, pak není divu, že se narodily postižené děti (příšery). Bral bych to jako horor, ale bez fantastiky.

Duna je jako historická kniha psaná v budoucnosti. Úvodníky ke kapitolám – citace z literárních děl – navozují pocit, že autor přesně ví kam bude příběh pokračovat a umí z nadhledu budoucnosti hodnotit postavy, jejich činy a motivace. Skoro bych řekl, že to ví spíš příběh sám než autor.

Doplňovat cokoliv k předchozím komentářům nemá smysl, tak jen krátké osobní vzpomínky. Dunu jsem četl jako teenager a hodně mne oslovila. Paula jsem vnímal jako odvážného hrdinu, který přes překážky osudu jde za tím, co mu patří, na co má nárok. Zároveň jsem vnímal silně její ekologické poselství, že i největší poušť má naději. Nyní, když jsem si po mnoha letech poslechl audioknihu, abych si tak nějak doplnil Villneuvův spektákl (zatím jsem viděl jen jedničku a dám si to celé znovu až bude trojka, plus si samozřejmě pustím znovu i „Lynchovu“ verzi), oprášil pískem zapadlou klasiku a prubnul, jak si bude stát v mých dospělých očích. A obstála. Hodně jinak než v mládí, ale obstála na výbornou. Ano, je v ní snad až moc mysticismu a Paul se hodně zaobírá svým vnitřním pohledem. Ano, je v ní snad až moc náboženské naivity Fremenů a až moc bezpodmínečné náklonnosti „poddaných“ ke svým pánům. Ale pořád je to kniha, která má i přes propast desetiletí hodně co říci a v tom, co říká, je v nejvyšší míře pravdivá a přesvědčivá, aniž by ztratila přitažlivost a čtivost.

Milostné vyznání světu filmu a starého Hollywoodu s jeho stašidelnými příběhy, zabalené v temné detektivce. Bavilo mě to víc než předchozí díl v sérii, i když z čistě hlediska detektivního žánru by se samozřejmě nějaké ty lapsy a nejasnosti našly. Bradbury si ovšem nehraje na žádnou Agathu Christie, místo vykalkulované zápletky opět nabízí svou porci poezie, nostalgie a lásky.

Jaký je rozdíl mezi něčím, co neexistuje, a něčím, na co všichni zapomněli? Perfektní kniha se svižným dějem, kde se mísí sci-fi, akce, chvílemi až skoro hororová, s hlubokou filozofií. Jak uskutečnit plán, o kterém nemůžu vědět, že ho uskutečňuju, protože kdybych to věděl, tak by selhal?

Kniha na mne působila jako slepenec fantastických (příběh pana Ledru) a hororových (příběh na šibenici) příběhu spojených omáčkou popisující jak boje vojsk, tak pokusy osob stíhaných revoluci do zahraničí. Navíc autor vykrádá sám sebe – viz povídka Hlava popravené;

Nesourodá kniha obsahující už vydaný titul – autor vykrádá sám sebe. První část (příběh Nodiera) přeskakuje od jednoho motivu k druhému – Nodier je vědec, biolog, který učinil významný objev, vzápětí se stane biblomanem a špičkovým znalcem starých knih.

Potom, co jsem od nej zkusil nejakou kulhankovinu kdysi, tak tohle bylo o dost lepsi a vcelku i bavilo, asi ta originalita trosku chybela u nekterych postav, ja naprimo poznal jen Drusse, nastesti Berserk neznam, tak to mi nevadilo, nevadi mi to asi tolik ta inspirace, kdyz si to autor posklada do noveho pribehu a tohle bylo ctive. Jen teda zaverecny zvrat nic moc, bylo mi to jasny od zacatku, i kdyz se to autor snazil divne zamaskovat, nedavalo mi to smysl, ale znova to procitat nebudu.

Trvalo pár rokov pokým som z poličky neprečítaných kníh zobral do ruky tento román. Tušil som, že to nemá úplne prvoplánový dej a že je určite nevhodný na čítanie po častiach. Nejako tak o aj bolo – román som čítal aspoň po piatich kapitolách aby som sa opäť nemusel nalaďovať na nevšedne košato vyrozprávaný príbeh.

Hlavný hrdina Wardlin sa dostáva do väzenia za zabitie. Tvrdé prostredie a osamelosť je ideálnym katalyzátorom na sebereflexiu a rôznych myšlienkových experimentov. Neumelé básnické nadanie sa napokon ukáže ako zvláštny zdroj ovplyvňovania budúcej reality a aj vďaka tomu sa korešpondenčne zoznamuje s Theresou. Podmienečne ho prepustia a začína nový život, ktorý sa po knižnom vydaní jeho príručky uberá nečakanými smermi…

Dej možno znie jednoducho, ale autor si dal záležať na perfektnom vykreslení postáv, do hĺbky idúcich myšlienkach hlavnej postavy a skvelých dialógoch. Žánrovo je to mix všetkého možného s jemnou príchuťou fantastiky a filozofie s viacerými zmenami tempa. Niekedy sa nedeje prakticky nič, niekedy to má vtipné pasáže a niekedy dej poskočí do rýchleho deja. Prekvapivo to ale drží pohromade a myslím, že Bižutérnemu Ježišovi budete až do konca držať palce.

Trochu zmeny – v predošlých Pirxových príbehoch sa až puntičkársky dbalo na stopercentnosť stavu zverenej techniky. Tu sa však dôkladne zoznámime s obrovskou raketou vyrobenou ešte pre navigátorovým narodením. Naštartovať stroj a vzlietnuť smerom k Marsu si vyžadovalo nemálo úsilia a odvahy od celej posádky, máločo by znieslo prísnejšiu kontrolu od predošlých technických pracovníkov Patroly. Súkromná spoločnosť však potrebuje priviezť potraviny čo najskôr. Chybný reaktor, hrdzavé rúry, neznámy náklad, myši, mačka a čudný opravárenský robot nedávajú Pirxovi spať. A to ešte keď začuje v potrubí vyťukávanú morzeovku…

SŁ si dal klasicky záležať na detailnom opise prostredia aj na rozervanosti Pirxovej psychiky. A koniec bol brutálne nekompromisný, to som teda nečakal ako hlavný hrdina naloží s lodnou záhadou…

Pirx je povýšený na navigátora a cestuje za svojou novou prácou na palube luxusnej turistickej lodi. Pri relaxe na vyhliadkovej palube si zrazu všimne, že loď nečakane mení kurz.

V tejto poviedke je Pirx len pasívnym pozorovateľom záchrannej akcie, kde každá stratená sekunda môže znamenať skazu. Ako samostatný príbeh príliš neohúri, ak si to však zoberieme ako doplnok na dokreslenie Pirxovho vesmíru, táto epizódka dáva zmysel. Mne sa to páčilo.

Těch 30% je výhradně za ilustrace a celkovou grafickou úpravu.

Ideální je přečíst knihu dvakrát nebo raději třikrát. Abyste na ní nezapomněli. Bo, zapomínání je to oč tu běží a každého to může potkat, dříve či později. Autor si pohrává s každým, s čtenářem a hrdiny a různými postavičkami. Kdokoliv může skončit v zapomnění a v nekonečné nicotě, ha ha ha. Jedna z top knih tohoto roku.

Osadčuk zkušeně mění prostředí i tempo. Takže se to opět čte samo. Hlavní hrdina konečně navštíví hlavní město a začíná se seznamovat se „svou“ rodinou. Síť vztahů a intrik a její aktéři jsou docela hezky vykreslení, i když je tady pár postav které jsou až příliš karikatury i na tuhle literaturu. A využívání soubojů a to jak překvapí už začíná být trochu ohrané ale jinak díl věci posunul a dal spoustu nových informací. Samozřejmě z podstaty žánru hlavní hrdina buduje své schopnosti, bohatství i postavení. Bohužel česká mutace asi pokračovat nebude tak nezbývá než pokračovat v angličtině :-/

Tahle kniha se mi trefila do vkusu jako v poslední době máloco. Užíval jsem si každou stránku. Bylo tam od všeho tak akorát: politika, historie, magie, akce, intriky, stavění lodí. Hlavní hrdina a většina postav opravdu sympatická. Postavy se i celkem dobře vyvíjely, od rozpustilých mladíků až po opravdové státníky. A navrch ještě spousta zábavných popkulturních odkazů. Za mě plný počet bodů!

Idle a Majkl pozor! Pro idle je tu positivní vyznění a hlavnímu hrdinovy táhne na 300, takže se s ním Majkl snáze identifikuje. :-P

Perfektní kniha, která mne vtáhla a skvěle mi sedla do nálady. Je tu sice takové to spisovatelské machrování, např. lehce bondovské snobství ohledně značek whisky, cigaret a prostě bohatá hoch společnost, kde se problémy třetího světa řešit asi nebudou, ale je to napsáno jistou rukou a s autorskou suverenitou, která mne vždy potěší. Svět vlkodlaků a organizace jim nepřátelské je vykreslen sice v duchu thrillerů, čili ne zcela realisticky, ale v rámci možností uvěřitelně. Postavy jsou samozřejmě také thrillerové, čili podané dost škatulkujícím způsobem (věrný a milující stárnoucí přítel, luxusní děvky, drsní lovci, hustokrutí …, no však uvidíte sami). Ale není to nic, co by mne štvalo. K žánru to patří. Dialogy jsou super, to mne vždy potěší. Sem tam se mihne i zajímavá a uvěřitelná informace z našeho reálného světa jako takový háček na čtenáře. Zakončení je uspokojivé a to, že nevyšly další díly, mne nijak nemrzí. Jen pozor. Ať nečte nikdo, kdo nesnese trochu té krutosti, občas nějaké fujky slovíčko a místy poměrně silný erotický odér. Jedná se přece o vlkodlaky, ne o poníky, tak se s tím smiřte.

Magický realismus, pro mě lehounké zklamání. Hlavně proto, že jsem díky úvodní dedikaci očekával noir detektivku, dostal jsem ale něco trochu jiného. Fantaskní příběh, i přes typickou Bradburyho poetiku tentokrát drží pohromadě o trochu méně, než by dle mého měl. Nicméně stále kvalitní čtení a rád bych navázal volným pokračováním – tak se jen rozhodnout, zda čekat na Knihu Zlín, která předpokládám bude v sérii pokračovat, nebo se vydat do knihobotu.

Vynikající zakončení trilogie. Doporučuju všem!

Těžko zabitelný středoškolský učitel, který je jen tak mimochodem solidní prepper a bojovými schopnostmi něco mezi Rambem a Chuckem Norrisem, bojuje proti démonickému politikovi.

Příjemná žánrovka, jak ji máme rádi (žánrový muž nenávidí násilí, ale když jde o to, ochránit či pomstít bližní, ideálně ženy a děti – v Americe prý může být i pes – dokáže vymlátit polovinu Frýdku-Místku).

Jediné, co trochu kazí zážitek, je na můj vkus příliš velké množství překlepů a rozličných vyšinutí z vazby.

A samozřejmě ačkoli je příběh vcelku uspokojivě uzavřený, má (jak jsme to zažili už u Veterána) chuť epizody seriálu. Který budu rád sledovat dál.

Kniha má dobrý spád a dokáže udržet pozornost, takže se čte poměrně svižně. Bohužel se v příběhu objevuje několik nelogičností, které postupně narušují celkový dojem.

Poněkud rozpačitě na mě působilo také vykreslení korporace a především její ředitelky. Některé její rozhodnutí a chování působí spíše trapně až komicky než jako jednání skutečně mocné a profesionální společnosti. Závěr je sice otevřený, ale bohužel nepůsobí příliš působivě ani jako dobře připravený prostor pro pokračování. Celkově tedy hodnotím knihu jako lehce nadprůměrnou, především díky tempu a čtivosti, ale její nedostatky jí podle mě brání v lepším hodnocení.

Nedokázal jsem dočíst, váhal jsem 10% a brakem.

Dlhé hodiny strávené v prázdnom sektore Slnečnej sústavy dávajú Pirxovi zabrať. Rozmýšľa nad zmiznutím dvoch kolegov a bojuje s nudou, keď zrazu zbadá neďaleko lode čudný svietiaci objekt. Hra na mačku a myš začína a nemusí skončiť dobre…

Príjemne techologická sci-fi, ktorá napriek veku akosi nestarne. Pirx je zvláštny exot a nekonvenčné uvažovanie spolu so zdravým skepticizmom opäť víťazia tam, kde iní zlyhali.

Ještě nemám dotčeno, ale je to inteligentní space opera, která si zahrává s velmi pozoruhodnou myšlenkou, jak osídlit celou galaxii. Nereálné, ale zajímavé.