LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Autor ve své jediné fantastické baladě projevuje militantní sklony – vyhnat Maďary z Evropy. Sbírka balad je laděna silně klerikálně a kvalita básní mizivá.

Zajímavý popis právního stavu v USA, je vidět, že autor se v tomto prostředí pohyboval. Osobně bych příběh rád považoval za varování před lidmi, kteří ve svém fanatismu jsou schopni čehokoli, bez ohledu, zda věc, o kterou usilují, je správná (správná – podle mne má žena mít právo na potrat podle svého uvážení v souladu s právem daného státu). Připadalo mi však, že sympatie autora patří fanatikům.

Inteligentní space opera jak má být. Na jedné straně Galaxie plná různých mimozemských ras, nepochopitelných inteligencí, navíc rozdělená od středu k okraji na několik zón, ve kterých se technika chová poněkud odlišně. A na straně druhé izolovaný středověký svět „psích“ smeček s kolektivní myslí (jejich způsob života je místy opravdu vtipně vylíčen). Do toho samozřejmě nějaká ta strašlivá hrozba. A konec románu… tak ten je vygradován na maximum. Opravdu skvělá směs různorodých motivů, pestrý propracovaný vesmír. Je to sice docela špalek, ale vůbec by mi nevadilo delší líčení života smeček, to je opravdu zajímavé téma, které by vydalo na celý samostatný román.

Perverzní. Nečitelné.

Nabízeno jako povídka pro mládež. Velmi naivní.

Psáno bohatým básnickým jazykem, bez děje.

Psáno bohatým jazykem, kultivovaně, ale nečitelné.

Tuctová detektivka se slabým sf motivem – vzorec látky je předmětem průmyslové špionáže, jnak příslušnán látka v textu není.

Pro mne zklamání. Příběh je zasazen do budoucnosti našeho světa, mimochodem dosti hnusné budoucnosti, žádná alternativka. Proto by měl jako hard sci-fi respektovat realitu našeho světa, tj. žádná ruská kolonie na Marsu, žádná sovětská základna na Měsíci. První část (do odhalení předneseného zástupcem vlády města) je průměrná detektivka zasazená do vcelku reálně popsaného prostředí (trochu překvapivá je proměna strojního inženýra v úspěšného detektiva), druhá část je mimo (vládnoucí rodina je až paranoidně opatrná a zaměstnává jen loajální zaměstnance, nejlépe příbuzné, zde zasvětí do svých tajemství někoho úplně cizího, vojenskou základnu zakonzervovanou osmdesát let se podaří bez problému oživit, atd.). Proto 40%.

Navazuje přesně ve stylu svého předchůdce – přes všechny chyby se románu vcelku daří fungovat a držet čtenářův zájem, komu se líbilo Opskurno, bude spokojený i se Zymovratem. Slabina zůstává stejná, děj je příšerně nepřehledný a často přitažený za vlasy. U prvního dílu jsem měl tendenci považovat tuto skutečnost za Caldecottův ne úplně podařený záměr, teď už za ní vidím spíš nedostatek autorské zručnosti. Hlavním mínusem pro českého čtenáře je ale neukončenost celého příběhu. Byť se ústřední, řekněme detektivní, zápletka vyjasní, vše ostatní zůstává rozehrané a otevřené až do třetího dílu, který se ale už překladu takřka jistě nedočká. Holt i u knih bohužel platí okřídlené „It's the economy, stupid.“

Sympatické postavy, hladce plynoucí příběh zasazený do mrazivě uvěřitelného světa. Nová série od mých oblíbených autorů. Co víc si přát? Snad jenom pokračování a to hodně rychle! :-)

Standard pro autora, se zajímavým námětem. Dostatečně akční a promyšlené, věrohodné postupy zúčastněných

… A ja bych dodal: hlavni postava se uz od poloviny zacne chovat opravdu DIVNE… a konec?!? da se vubec rict neco jineho nez: hystericka kr**a…?
Uz v prvnim dilu byly mista, kde jsem si rikal: sakra tohle je uz vazme moc… takhle se vazne muze chovat jen trosku psychicky neprilis vyrovnany clovek (ve chvili kdy hlavni postava se vloupa do ciziho bytu, jen proto, aby dohrala hru na cizim pocitaci…)
Ale co je moc to je moc! tyhle „emotivni baziny“ na konci dvojky jsou uz vazne trosku za hranou…
---
… mno, dam tomu jeste sanci, zkusim cist i budouci trojku HEXu – ovsem pokud to bude pokracovat timto smerem, tak se zas nerad, ale preci jen odporoucim a tuhle serii si odpustim…
Vzdyt je TOLIK (kvanta!!!) jinych LitRPG, co si muze ctenar precist a nemusi u toho trpet jak (emocne muceny) pes…

Nepovažuju tuto knihu za dostatečně kvalitní – postavy jsou podle mne nevěrohodné, příliš mnoho slovního balastu, nedostatek akce. Je možné, že v dramatu, kdy byl autor omezen rozsahem, byly tyto vady potlačeny.

Směs thrilleru, detektivky a magořiny. Nedokázal jsem dočíst, stupidní.

Zastaralý jazyk jsem čekal, ale verše nic moc, pokud to porovnám s Máchou. Spíše kuriozita než ke čtení.

Pokračování nezklamalo. Staví na tom co nám předchozí kniha představila a zakončuje putování Talů. Dokonce je ukázán i samotný Coraab, byť mu není věnováno tolik prostoru. O to víc se těším na další knihy.

Nepříliš inteligentní satira na události roku 1989. Prvoplánovití zvolení hrdnové paradující skutečné politické představitele – parodují se jejich fyzické rysy, nikoli myšlenky nebo činy.

Překrásný příběh o síle lásky, hrůze moru a věčné magii v každém z nás. Pokud však bylo-li lze počítati ctěného čtenáře mezi jazyka českého ctitele možno pak půl hvězdičku jemu přičísti k hodnocení tomuto :-)

Pátý svět – nechápu, jak by staří Mayové mohli vědět o slunečních erupcích. To, že sledovali Slunce, k tomu jaksi nestačí. Jinak kvalitní thriller  – 30%. Zlověstný závoj – přesvědčivý popis myšlení duševně nemocné ženy, ale celkové vyznění (hlavně závěr) mi připomíná agitku proti tzv. islamofobům. 60%

Dobře napsané, logická zápletka. Ocituji: „Je to prapodivná situace,“ opáčil Steven. „Všichni si myslí, že jednali v nejlepším zájmu veřejnosti, a přesto tolik lidí přišlo o život“. Nižší počet hvězdiček za popis akce MI5, pro mne nevěrohodné.

Když skončila sága Společenství a začala vycházet Prázdnota, myslel jsem, že Hamilton už nemůže přinést do svého světa nic moc objeveného. Velmi jsem se zmýlil, Edeardovo dobrodružství bylo úchvatné. Když začala vycházet Kronika padlých, říkal jsem si opět, že Hamilton už nemůže atd. – ale opět se mu to povedlo. Dostáváme se do jiného prostředí v Prázdnotě (něco jako viktoriánská Anglie), kde se rozehrává zajímavý příběh o revoluci. Je to stále velice dobré počtení, které člověka vtáhne – ale přece jen Slvasta je méně atraktivní postava než herojský Edeard. Nicméně i tak jsou v knize nové a zajímavé nápady, které propojují dobrodružný děj s technologickými vizemi a politicko-existenciálními prvky. Za mě je Hamilton momentálně špička ve space opeře.

Čekala jsem, co bude mít socha za nápis. Celá kniha byla velmi hezky podaná a vyvrcholení bylo úžasné. Každopádně už nevím v které knize zazní citát „Vybírám si život“, ale stále mi hraje v hlavě a při leckterých příležitostech ho mám jako vzor při rozhodování. Jestli číst nějakou knihu ze série, pak tuto.

Fiktivní reportáž spíše zajímavá než zábavná (dramatického prvku se čtenář dočká až v samém závěru),dobově naivně optimistická. Nicméně stojí za přečtení jako dobový artefakt.

Druhé díly trilogií bývají obvykle považovány za nejslabší, Atwoodové se ale podařilo tohle pravidlo naprosto popřít. Zatímco první díl trpěl drobnými nedorazy poněkud srážejícími atmosféru románu, Rok potopy mě od začátku chytil a nepustil. Zřejmě je to především sympatickou dvojicí hlavních hrdinek, autorka vytvořila skutečně živoucí figury, které čtenáře táhnou neveselým dějem. K Chřástalovi i Jimmymu bylo prostě daleko těžší najít cestu, ostatně v konečném důsledku šlo o nešťastné strůjce celé katastrofy. Příběh Toby a Ren naopak představuje optimistický pohled na lidstvo a na jeho možné přežití. Atraktivní je také skutečnost, že se děj odehrává víceméně paralelně s předchozí knihou, řada scén tentokrát viděných úplně z jiného pohledu a v jiném kontextu nasvěcuje skutečnost odlišným světlem. Velice povedené, skvělá zpráva je, že překlad třetího dílu by již měl být na cestě.

Váhal jsem mezi 60 a 70 %, nakonec jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení, protože prostě Vladimír Šlechta umí psát a příběh má hlavu, patu i spád. Líbí se mi i zasazení do Oggerdova světa před apokalypsou, hezky to dotváří world-building. Je to jednohubka na večer, ale čte se to dobře.

Výhrady mám dvojího typu: detektivní zápletka končí někde v půlce, vrah je identifikován. Pak se kniha přepne spíše do thrillerového módu, což není nutně špatně, ale trochu se ukáže, jak slabý byl celý motor děje. Takový opačný Indiana Jones: Indy svými akcemi v podstatě dovede nácky až k relikviím, kdyby zůstal doma na zadku, neměli by šanci. Zde naopak si zlouni v podstatě sami přivodí svůj pád, protože kdyby mezi nimi nebyl sadistický zloun, který vraždí i kde nemusí, nikdo by se o jejich plánu nedozvěděl a nemohl by ho překazit.

No a druhá výhrada je ta, že popisovaná vize blízké budoucnosti je mi z hloubky duše odporná. V postapo Oggerdovi to není vidět, protože postapo, ale zde, kde ještě máme „standardní svět“, je to prostě něco, co mi vadí a kazí zážitek z četby. Většina „hodných“ jsou Rusové zkřížení s Němci, ovšem „hodní“ jsou jenom v kontextu dosti hnusné mafiánské oligarchie a celkového korporátního vševládí (kde jako jediná státní síla schopná korporace korigovat vystupuje opět Rusko).

Nevím. Další díl si ale určitě přečtu.

Výborná oddechovka. Dost přímočaré, ale vzhledem k tempu děje to knize nijak neubírá na přitažlivosti. Zvlášť se mi líbí, jak je to napsané – autor má dar řetězit slova způsobem, který mě zas a znovu překvapuje a hlavně hrozně baví. A jestli se dokážete soustředit na čtení, i když vám na pozadí hraje hudba, doporučuju do vaší zkušenosti začlenit autorův tracklist, opravdu výborně dokresluje atmosféru.

Takže celý příběh končí zavedením další utopie. „Ústava a parlament … připadalo jí to jako spojení toho nejlepšího z Anglie i Ameriky před Překročením.“ Nemyslím, že by to stačilo na vybudování podobné utopie v dnešní Anglii i Americe. Ukončení je agitka shazující celý titul. Považuji to za nejslabší díl.

V daném rozsahu textu se podařilo udělat maximum. Povídky předtím a povídky zatím jsou také jen anekdoty. Tahle nebyla ještě tak fousatá jako ty ostatní.

Zvláštní kniha. Nečetla se mi úplně dobře, stylisticky úplně „neklouzá“ a občas se i brání. Příběh vykazuje dost odboček včetně několika vnořených mikropovídek ve formě „vyprávění u ohně“ a dlouhých „výňatků z kronik“ na záčátcích sekcí. V tomto ohledu by pevnější ruka editora knihu určitě vylepšila.

Postavy jsou sympatické a vcelku dobře prokreslené. Jediné, co mě na nich trochu štvalo, byla jejich občasná „přemoudřelost“, nebo jak nazvat takový ten tropos, kdy nějaký „životem ošlehaný mudrc“ říká nějaké to moudro a ostatní postavy tomu moudře přitakávají… a čtenář (já) si říká: no jo, ale ona to není žádná zkušenost životem ošlehaného mudrce, ale autorova fabulace a o autorovi vím prdlajs.

Na druhou stranu, svět je bohatý a zajímavý a celkem mě zajímá, co se stane dál. Situace je rozehraná zajímavě – do světa se vrací magie, takže svět se mění, a mocní, co mají prst na tepu doby, to vědí a na tuto změnu se připravují. Ústřední výprava je sice dost macguffin umožňující setkat se hlavním postavám a vyřešit partikulární krizi, nicméně právě proto bude zajímave pozorovat, zda tato výprava vyšumí do ztracena, nebo najde nějaký nový smysl.

No, asi je jasné, že z knihy mám vcelku rozporuplné pocity. Ale ta atmosféra a svět si mě získaly, takže hodnotím o trochu výše a uvidíme, jaký bude druhý díl.

Druhý díl nezklamal, naopak, přinesl vyvrcholení, ke kterému děj celou dobu směřoval a tak dobrou formou, že se už těším na pokračování X-Tal. Je vidět, že autor měl knihu důkladně promyšlenou, než se pustil do psaní.

Velmi zdařile napsaná kniha. Civilizace Talů působí dostatečně cize a divně a současně dostatečně lidsky a sympaticky, aby vzbudila čtenářovu zvědavost a zájem. Děj je většinou poklidný, ale v pár úsecích zrychlí do ďábelského tempa a velkých zvratů. (Osobně mi asi více vyhovovaly klidnější pasáže, kterých je většina.) Hlavní hrdinka je také dobře propracovaná, se všemi klady a zápory, stejně jako celá společnost se složitými vztahy mezi jednotlivými vrstvami. Za mě 100% spokojenost.

Už dříve jsem se setkal se hrou, kterou autor zasadil do téhož světa a která mě naprosto uchvátila. Její konec mě velmi zklamal, ale o to víc jsem byl překvapen, když jsem narazil na knihu, která se odehrává ve stejném světě.

V knize sledujeme mladá léta dívky Gamy, dcery pána těžby, během jejich cesty na vzdálený svět Coraab. Děj je klidnější a věnuje se prostým věcem, které Gama a celá posádka prožívají. Sám o sobě není příběh ničím výjimečným a za mě jde asi o jedinou výtku, kterou bych ke knize měl. To co vše naštěstí zachraňuje, je unikátním svět, který autor vytvořil. Je plný cizí kultury, jazyka i technologie. Všechno to působí tak zvláštně a mimozemsky, ale přes to vše to má svůj řád a pravidla.

Celkově se jedná o velmi zajímavé dílo, které bych doporučil každému, komu nevadí trochu netradiční scifi.

Ve srovnání s prvním dílem je to coby detektivka o něco lepší, coby feel-good fantasy o něco horší, protože roztěkanější. Děj se přesunul z vesnické Mizerné Lhoty do (malo)městského Náchořečí, takže opět poznáváme novou sadu postav a postaviček. O Belovi a Efovi se navíc nedozvíme nic moc nového, spíše vystupují jako pro mě dost zaměnitelný „detektiv ve dvou osobách“.

Dějový oblouk by si zasloužil výrazně vyšší rozsah. Takhle celá kniha působí poněkud uspěchaným dojmem, což se k tomu feel-good žánru moc nehodí. A koneckonců ani k detektivce.

Ale čte se to stále dobře.

David Copperfield byl jeden čas fenoménem showbizu. A tehdy se pustil i do literatury. Autorsky i jako editor se podílel na této antologii, která sází na jeho jméno a tvář na obálce. Je i vkusně svázána a vytištěna. Obsahově se překvapivě nekoná o propadák, jak bych čekal. Kouzelnictví se přímo věnuje jen pár povídek a jsou docela dobré:
Hbitější než oko
Maňásek – spíš okrajově
Geroldův neskutečný trik
Spolky s ďáblem – velmi okrajově
Tajemství musí zůstat tajemstvím
Poslední zmizení

Zbytek je magický s příklonem k hororu a žádná povídka není propadák. Jenže téměř žádná není úplná pecka. Navíc má antologie kamínek úrazu – překlady a redakční práce. Kromě Richarda Podaného mi jména nic neříkají a mám pocit, že ne vždy byly překlady dokonalé. Ano, je to předinternetová doba, takže některé popkulturní či místně-geografické věci se překládaly složitěji, ale výsledný produkt prostě mohl být lepší. Redakce docela bída. Mnohdy mám pocit, že to po překladatelích ani nikdo nečetl, protože pak by jistě vychytal alespoň masařky (alternativní překlad v závorce, občas jakoby byl text poházen nebo kousky chyběly). Ne, že by se to nedalo číst, ale je škoda takto poškodit docela dobré a v některých případech i výborné povídky. Přijde mi to ale jen místní – takže je to imho o dokonalosti překladu. Někdo odevzdal perfektní práci, někdo to odflákl a redakce to nedořešila. Knihu tedy v dnešní době mohu doporučit jedině zarytým fandům mága s uhrančivým pohledem nebo sběratelům, kteří v antologii ocení jinde nevydané povídky známých jmen – Anderson, Somtow, Oatesová, Wilson, Caceková či Feist.

Kouzelnická povídka někdy ze začátku 20. století ze západu USA. Věnuje se pohnutým osudům jedné kouzelnické rodiny a jak do nich zasáhne podvodnice. Nebo je opravdu tím, za co se vydává a ne jen šikovná iluzionistka? Povídka má našlápnuto k až sociálnímu románu, ale naštěstí zůstane u klasického fantasy motivu o… Ale to přece nemohu prozradit. Tajemství musí zůstat tajemstvím ;-)

Když dítě umírá, hodí se si trochu přibarvit realitu, aby to nebylo až tak strašné. Termín bug, přeložený jako brouček, hoodně klame tělem. Nenechte se jím mýlit, povídka není napsána přes krasohled. Je syrová, drsná a bezútěšná. Jakoby se ani do této antologie nehodila. Kdyby byla napsaná o něco uspořádaněji či logičtěji, např. kdyby nevezla matka dítě domů přes zacpané velkoměsto svým autem (ale chápu, proč tak napsaná není) nebo kdyby ji překlad nějak učesal (ale chápu, že to možná nešlo), asi bych hodnotil ještě výš. I když je tak nepříjemná. Možná právě proto.

Jakákoliv povídka o stáří je horor tak nějak z podstaty. Navíc tady se, přestože Copperfield v medailonku píše, že jde o nežánrovou práci, skutečné prvky metafyzického hororu objeví, obzvláště v závěru. Stáří, zdravotní problémy okolo hlavní hrdinky a její skryté obavy, aby totéž nepotkalo ji, smrt, hrst křesťanství (ale ne samoúčelně!) a špetka indiánských pověr – dost chutná krmě. Dal bych i víc hvězd, kdyby to bylo nějak lépe ukončeno a překlad působil jistěji a sametověji.

Kouzelnická povídka, která má našlápnuto na slušný horor, ale buď není dost dobře napsaná nebo přeložená nebo je prostě zápletka příliš triviální, nevím. Při čtení se mi hned vybavilo Pod kůží.

Přenos duší a soupeření jejich dvou dlouholetých „sběratelů“. Má to našlápnuto, setkáte se s Jackem, Šakalem i Matou, ale je to celé tak moc žensky napsáno – chybí tam ono logické zdůvodnění, jakási bytelná kostra, na kterou jsou navěšeny ony fantastické propriety, aby mne povídka opravdu chytla a opravdu mne její čtení fascinovalo. Navíc se na ní dost podepsal nešvar této antologie – nedokonalé překlady a odbytá redakční práce. V názvu je měsíc indigový, v samotné povídce modrý, mám pocit, že kousky textu chybí, někde jakoby byl dodán nekompletní překlad (text v závorce, který měl být dopilován) a v jednom místě dokonce neuzavřená věta. Škoda to sice je, ale zase si nemyslím, že by i dokonale přeložená povídka byla nějaké veledílo, takže oněch 57–60 % hodnocení ji sedne akorát.