RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (708)28310 příspěvků celkem
kniha: Imaginární přítel - Chbosky, Stephen
trudoš | ***1/2 | před 5 hodinami

V první řadě je třeba říct, že Imaginární přítel není další literární lahůdkou, jako byla Ten, kdo stojí v koutě. Stephen Chbosky se tentokrát pustil do „přízemnějších“ vod, kterým mainstream říká horor. Hodně se však spoléhá na postupy, nastavené Stephenem Kingem, ať už budeme mluvit o pozvolném rozjezdu zápletky nebo dokonalém prokreslení postav. Jenže naráží. Ne, že by dělal něco špatně řemeslně, jenom moc tlačí na pilu čtenářovy fantazie, když po něm chce lusknutím prstu akceptovat existenci snového světa, který se chystá ovládnout ten náš. Ne všechny detaily jsou přitom podrobně promyšlené a děj hapruje v uvěřitelnosti, především co se jednání protagonistů týče. Lépe na tom ale nejsou ani motivace záporáků, které zbytečně míří k náboženskému patosu. Přesto románu nemohu upřít čtivost. Problém je, že skvěle funguje v jednotlivých scénách, jako celek ovšem ztrácí na atraktivitě někde v polovině. Tomu pak nepomáhá ani obrovitánský rozsah, který příliš nenaplňuje očekávání od obsahu.

povídka: Vrah - Bradbury, Ray
vyšla v: Zlaté jablká slnka
Gaarq | ***** | před 5 hodinami

povídka s notným prorockým potenciálem. vize světa budoucnosti, kdy s vámi může a bude vše okolo komunikovat a kdy bude možno kohokoliv a kdykoliv přímo kontaktovat, ať už záměrně nebo mimochodem reklamou, to je docela přesný obrázek dneška. bradbury opět pěkně vypíchl z toho optimistického snění o budoucnosti to nejděsivější a podal to na zlatém talíři.

ps. rozhlasová verze s eduardem cupákem a rudolfem hrušínským z roku 1980 pod názvem zabiják je dost dobrá.

povídka: Šílený měsíc - Weinbaum, Stanley G.
vyšla v: Bláznivý měsíc; Ikarie 1990/07; Odyssea na Marsu
quinnet | nehodnoceno | před 6 hodinami

Maximálna pulp forma, kde sa ešte kašľalo na nejaké inteligentné formy života. Boli otravní? – zbaviť sa ich. No a to sa ešte hlavný hrdina čudoval, že mu idú po krku. Nechýba bohatá kráska v problémoch a zázračný únik. Mesiac Io ma v poviedke dosť nepríjemné klimatické podnebie, samozrejme presne v opačnom zmysle ako astronómovia zistili o pár desiatok rokov neskôr. Ale treba uznať, že poviedka je napísaná sviežo, najmä si budem pamätať vtipné stretnutie oboch hlavných hrdinov.

kniha: Ústav - King, Stephen
j.kostal | nehodnoceno | před 8 hodinami

hMMM,z tohoto komentára to vyzerá tak, že po dlhej dobe siahnem po slovenskom preklade Kinga – minimálne v tomto prípade…

povídka: Trest bez zločinu - Bradbury, Ray
vyšla v: Kaleidoskop; Kaleidoskop a jiné povídky
Gaarq | **** | před 12 hodinami

v zásadě docela zajímavý námět (vzdáleně připomíná stepfordské paničky), rozpracovaný skoro do všech důsledků. první polovina byla mírným utrpením pro přepřívlastkovanost a vykrádání biblické erotiky, nicméně druhá polovina už je správně bradburyovsky mrazivá a drsná.

jako parodie na karafiátoviny je to docela vtipné, scifi motiv je velmi součkovitý, ale celkový dojem je spíše mdlý, skloubeno dohromady je to neorganické.

série: Mistborn
Speedemon | ****1/2 | před 1 dny

Hodnotím původní trilogii, tedy Éru 1. Pro neznalé a ty, co se chystají sérii číst jen upřesním, že série je složena ze dvou „samostatných“ celků s jinými postavami.

Éra 1 je trilogie s hlavní postavou v podobě mladé zlodějské dívky Vin. Ta se shodou okolností připlete do plánu svržení nesmrtelného Pána Vládce sužujícího zemi už několik stovek let. Vůdcem povstání je jakýsi Kelsier, který se během chviličky stal mým oblíbencem. První díl jsem v komentáři přirovnal k Dannyho parťákům a tento pocit u mě zůstává i nadále. Partička sehraných a vtipných jednotlivců se snaží o nemožné. Už během prvních kapitol na nás autor vytasí několik záhad a nejasností a zase od nich rychle uteče. Je to skutečný mistr v dávkování napětí a informací. Vždy víte tak akorát abyste chápali, co se děje a mohli se domýšlet dalších kroků. Pak se ale objeví další novinky a vy zase musíte přehodnotit myšlenky a teorie. Krásným příkladem jsou zápisky z deníků u jednotlivých kapitol. Dávkují napětí, přinášejí nové informace a dokonce přichází i s vlastními zvraty.

Ostatní knihy potom v tomto „stavění“ pokračují. Od druhého dílu však velmi zhoustne atmosféra a ubyde vtipných narážek. Děj se stává velmi bezútěšným a třetí díl už je úplná bezdnaděj. Samozřejmě pořád v rámci plus mínus literatury pro mládež. Nečekejte žádnou dark fantasy.

Samotná Vin mi k srdci moc nepřirostla. Autorovi se nicméně podařilo vytvořit řadu vedlejších postav, které děj utáhnou i sami za sebe. U mě to byli především Sazed, TenSoon a v závěru Špuk.

Pořád mi ale nejde do hlavy, jak je možné, že série ještě nebyla zfilmována. Autor má hollywoodský styl a místy tomu chybí už jen hudba a je hotovo.

kniha: Lov na vlkodlaky - Dark, Jason
Speedemon | *** | před 1 dny

Dokončení předchozího dílu. Jde už spíš jen o takové nezbytné dokončení. John s Billem pronásledují uprchlé vlkodlačí vojáky, kteří zkříží cestu libanonskému překupníkovi drog. Finále se potom odehrává na opuštěné pile někde u břehů Temže, takže jestli se někdo těšil na hon ulicemi Londýna, bude zklamán. Pasáže s mafiány a hlídačem pily byly spíše do počtu a proto hodnotím níže než předchozí svazek. Navíc celý podminovaný vojenský ostrov se tu smete ze stolu jednou větou. Škoda.

kniha: Pampeliškové víno - Bradbury, Ray
Gaarq | ***** | před 1 dny

moje velmi velmi oblíbená kniha. esence bradburyho vnímání světa, kombinace dětských i stařeckých očí, jednoduchá životní moudra ve složitém světě, poetika idealizovaného světa, který přesto stojí pevně na zemi. bývala to moje meditační čítanka, nedávno jsem ji otevřel znovu a je to tam pořád.

tady mistrovo vypravěčství trošku kulhá, byť je stále nadprůměrné. ani ten nápad není tak oslnivý, skoro by jeden řekl, že maličko dětinský. chápu tu analogii spojení našeho moderního technického světa a světa skoro pohádkového, ale nedokázalo mě to patřičně nadchnout.

bradburyovský sentimentální horor, speciální literární žánr, který mě v mládí fascinoval, dnes už o fous méně. ale fenomenální spisovatelství a správně úchylné nápady se cení. i touha zabíjí.

povídka: Mistr vysokého věku - Weiss, Jan
vyšla v: Bláznivý regiment; Země vnuků
Gaarq | ** | před 1 dny

děsivě unylé a broučkovsky mravoučné, rekapitulace života moudrého kmeta podaná jako přeslazený dort. brní mě z toho akorát zuby.

kniha: Rose Madder - King, Stephen
MirabelkaP | **** | před 2 dny

Po Outsiderovi se mi tohle dílko četlo rozhodně nejhůř… vykreslení domácího násilí a zaporáka je… uf… knize tady bohužel vyloženě škodí fantastická linka, která je, řekla bych, „až moc“

kniha: Ústav - King, Stephen
jirikk | **1/2 | před 3 dny

Frustrace a zklamání, to je výsledný pocit, který přináší české vydání. Rozhodně to ale není chyba autora, naopak se zdá, že starý matador má stále co říct. Jeho příběh trochu připomíná Inspekci od Malermana, jen daleko lépe odvyprávěnou a o hodně věrohodnější. Prohrává ale svůj boj s mizerným překladem a zřejmě neexisující redakcí, je až s podivem, jak se vydavateli povedlo slavného autora zmršit. Ivan Němeček přitom není žádný překladatelský začátečník a s Kingem má své zkušenosti, tady se ale zdá, že unikla nějaká první verze překladu určená k pečlivé redakci, která ovšem nepřišla. Zbystřil jsem, už když se připíjelo na paměť (místo na památku) a pak už to jelo. Souvětí nedávající smysl, podivný slovosled atd. zkrátka člověk si to při čtení musí v hlavě překládat sám. Což je ohromně vyčerpávající a nebohý King jen nesměle vykukuje, kdybych nevěděl, jak ve skutečnosti umí psát, nikdy bych ho v textu nehledal. Toto se prostě nepovedlo, takové nedodělky byly typické spíš pro devadesátá léta, nyní je to opravdu ostuda.

povídka: Let na Titan - Weinbaum, Stanley G.
vyšla v: Bláznivý měsíc
quinnet | nehodnoceno | před 3 dny

Titan je, podobne ako Venuša, vďaka hustej atmosfére opradený mnohými tajomstvami a tak bol po dlhé roky obľúbeným dejiskom klasických SF príbehov. Tento vznikol v tridsiatich rokoch a autor bol dosť optimistický ohľadne kyslíka, teplôt a života na tomto mesiaci. Klasické dobrodružstvo, kde hrdinovia bojujú o život v mrazivej pustine.

kniha: Hrdina věků - Sanderson, Brandon
Speedemon | ****1/2 | před 3 dny

Je poznat, že autor měl celou trilogii velmi dobře promyšlenou. Spousta věcí z předchozích dílů do sebe hezky zapadne. Člověk tak nemá pocit nastavované kaše a psaní na koleni.

Svět se blíží ke zkáze. Z nebe padá víc a víc popela, mlha zabíjí lidi, slunce už není prakticky vidět. Třetí díl tak pokračuje v depresivní náladě předchozího dílu. Jen minimum vtípků a narážek. Vin s Elendem pátrají jak tuto zkázu zastavit. Moji pozornost ale přitahovali spíš Sazed, TenSoon a Špuk. Posledně jmenovaný si prošel asi největším vývojem a je z něj docela drsňák.

Pokud přistoupíte na autorovu hru, tak si budete lámat hlavu nad autorem zápisků u každé kapitoly (stejně jako v předchozích dílech) a uvažovat, kdo je teda ten Hrdina věků a jak to celé skončí.

Jediná vada na kráse, je až přílišná autorova touha vše vysvětlit a ne vždy jsem mu na to skočil (především vysvětlení Špukových nových schopností). Konec se však vydařil a dojemně ukončil jednu éru.

povídka: Tygře, tys mi lhal - Štraub, Jiří
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | *** | před 3 dny

Zaujímavý text, tiež táto tematika nie je úplne podla môjho gusta, ale oceňujem úsporný štýl, ktorý sa dobre čítal. A atmosféru to tiež malo.

povídka: Místa města - Houser, Pavel
vyšla v: XB-1 2019/01
quinnet | nehodnoceno | před 3 dny

To sa fakt nedá hodnotiť, pred nedávnom som čítal Hyperion, kde takéto byty fakt mohli mať izby rozložené po celej galaxii, ale to bolo na stupnici čitateľnosti niekde úplne inde.

kniha: Člověk nula - Starobiněc, Anna
trudoš | ***1/2 | před 4 dny

Budoucnost je v sociálních sítích. Řeknou vám jak se bavit, s kým se bavit a kde se bavit. Informují vás o tom, co je vhodné a co už by na vás mohlo upoutat pozornost bezpečnostních složek, přičemž tajně vyšlou echo, že jste se o něco takového vůbec zajímali. Jestli vás děsí, co internet dokáže dnes, ani si snad nesnažte představit, co bude následovat po celosvětové apokalypse, kdy se počet obyvatel planety Země ustálí na třech miliardách.
Ruská spisovatelka Anna Starobiněcová to se světlými zítřky zkrátka moc nevidí. Ostatně ona idealistická společnost, kde jsou si všichni rovni a z nařízení „rovnějších“ i přiměřeně šťastni, není zas tak úplně sci-fi. Co však s osobou, která najednou vybočuje z řady? Člověk nula rozhodně není hezké čtení na dobrou noc, nejsou-li tedy vaší kratochvílí noční můry. Jde však o román po všech stránkách nadčasový, silný v myšlenkách a atraktivní v motivech. Jen bohužel neříkání vlastně nic, na co už by slavnější tvůrci neupozorňovali o půl století dříve.

kniha: Zánik Faeny - Kazancev, Alexandr Petrovič
Ťuhýk | *** | před 4 dny

Slovenské vydání má rozsah ca 30 AA, tedy 600 autorských stran. Může mi někdo vysvětlit, kam se podělo z českého vydání víc 200 stránek, když má rozsah pouhých 19 AA. V tiráži o tom, že by někdo text upravoval, není ani zmínka.

kombinace komunální satiry, manželského humoru a scifoidní fantastiky, tak, jak se psávala v 80. letech u nás. veis byl dobrý spisovatel, jeho vtípky na téma úžasné budoucnosti jsou trefné, aluze na čapka podstatně horší, ale celkově povídka nepohorší, byť ani nenadchne. pointa je v kontextu povídky zdařilá a přiměřeně cynická.

povídka: Antigravitace není legrace - Mls, Ivan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | *** | před 5 dny

opět jedna typická povídka, tentokrát mlsovská. vtipný scifi žertík bez nějakého závažnějšího podtextu, žel nepříliš originální. a to je opravdu vše.

povídka: Zrcadlo - Kmínek, Ivan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | *** | před 5 dny

typický kmínek, ale z těch horších. je to cynické a rýpavé, ale chybí tomu šmrnc. je to překombajnované a sem tam hapruje logika, mohlo by to být i podstatně zajímavější, kdyby ta ad hoc pravidla (alias fantastická věda) byla jasnější.

klasika české fantastiky 80. let – je to lehké, vtipné, nezávazné, rýpe to běžných lidských slabostí, trošku to kopíruje lema (profesor holm) a jeho poetiku, závěr není kdovíjaká bomba, ale autor se neprohřešil proti logice příběhu, byť nic světaborného se nekoná. ok.

povídka: Vynález absolutní zkázy - Čort, Vladimír
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 5 dny

opět pěkný, komorní dialog, svižný a vtipný, napínavý a dobře napsaný. pointa je sice předvídatelná, ale záměrně a její zdůvodnění je logické. mě se to líbilo ;)

povídka: Fatalismus - Kolafa ml., Jiří
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | ***** | před 5 dny

hustý! boj s polovzdělaností a poloinformovaností před 35 lety :) na jednu stranu to vypadá spíše jako nedomrlý český scifi vtípek (a že jich nevzniklo málo), ale imho je tam toho mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

povídka: Právo volby - Kostovský, Dušan
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 5 dny

dost dobrá komorní povídka o překlenování věků. je to de facto dialog představitelů lidstva ze dvou různých epoch, které (ty představitele) zdánlivě spojuje mnohé, ale jak v průběhu rozhovoru zjišťují, mnohé také dělí. jeden z hrdinů má být psycholog a moc mu to nejde, ale chápu, 80. léta je z tohoto pohledu pravěk. pointa je tam spíš, aby tam nějaká byla. není úplně špatná, ale maličko násilná.

povídka: Objektivní příčiny - Sobotka, Oldřich
vyšla v: Návrat na planetu Zemi
Gaarq | **** | před 5 dny

zrovna jsem dneska ráno meditoval, že česká SF 80. let se hodně nesla v duchu vlivu prostředí vysokých škol technického a přírodovědného směru, páč tam vznikly první fandomy. tato povídka má výrazně socialisticko-vědecký podtón, ukazuje bídu plánovaného bádání v letech pozdního reálného socializmu (pro mě docela zábavné, ale obecně spíše těžko). zbytek je možná až trochu moc laciný vtípek na téma jak staří protřelí pardálové nerozumějí nadějné mladé generaci (a ne že by rozuměli, abychom si rozuměli). na podobné téma je starodávná, ale dobrá píseň pavla dobeše zum zum II. no a tak k mírně ke spíše průměrné až podprůměrné povídce dávám body navíc za osobní příchylnost.

ps. pro borgdoga – dnes je to opravdu lepší, byť ne o moc, ale špatné je to prakticky z jiných důvodů.

kniha: Války s Berserkry - Saberhagen, Frederick Thomas
jasonix | ****1/2 | před 6 dny

Klasika. A přitom s geniálním nápadem, jak formou série povídek zobrazit věčné téma války mezi životem a stroji z různých úhlů pohledu a s různým vyzněním. Funguje to jako celek, ale obstojí i každá zvlášť. První z nich (nepočítám-li slibný úvod) vytváří zdání, že půjde o military, ale pak se ukáže celá pestrost subžánrů – spaceopera, časovka, fantasy (opět říznutá časovkou), groteska, příběhy s filosofickým či mravním přesahem, ale i milostný příběh. Vždy však se SF motivy, vždy originální a většinou i se silnými pointami. Lidstvo bojuje nejen silou a lstí, ale i vtipem (Šprýmař) či uměním (Píseň hvězd, Patron umění, Úsměv). Někdy za sebe nechá bojovat své podvědomí nebo simulace historických osobností (Křídla z hlubin času). Jsme svědky hrdinství, zrady i kolaborace, nechybí svým způsobem poetické momenty. Protivník je zajímavý tím, že je v potírání života nejen řádně nemilosrdný a chladný, ale někdy i roztomile zvídavý (Patron umění) či popletený a směšný (Šprýmař). A jak to bývá, občas se lidstvo potírá i mezi sebou navzájem (Úsměv, Co se přihodilo mezi templáři). Sem tam mi to přišlo stylově lehce kostrbaté a zadrhávající, ale nejsem schopen říct, zda je to dobou vzniku nebo překladem. Škoda, že některé původní názvy překladatel nepřevedl do češtiny – Stone Place nezní tak dobře jako Kameniště. Goodlife a badlife by taky zasloužily českou variantu (byla by to ovšem výzva). Někdy si říkám, o kolik kouzla by přišel třeba Hobit bez Kraje, Roklinky, vrků, zeměžroutů či půlčíků. :-)

Celkově klady převládají a člověk¨z toho má takový příjemný retro pocit, který v dnešní době pohladí. Nejoriginálnější mi přišla „Křídla z hlubin času“ (ta jsou mým favoritem), kde do boje proti nepříteli nastoupí simulované osobnosti úspěšných pilotů první světové války, „Píseň hvězd“, kde slavný hudebník bojuje za svou lásku zpěvem (zde mi ale originální přišlo hlavně to, co Berserkři byli schopni z částí lidských těl a mozků sestrojit a co vzniklo v pointě povídky spojením obou hlavních protagonistů) nebo „Co se přihodilo mezi templáři“, kde vědec v totalitní společnosti potají zkoumá elektronický mozek havarovaného Berserkra a stává se obětí podvrhu. Závěr mě malinko zklamal, ale povídka má výbornou atmosféru a to za mě hodně přidává body. Nejsou tu vysloveně slabé kusy, takže za mě 94%

kniha: Ostrov vlkodlaků - Dark, Jason
Speedemon | **** | před 7 dny

John je tajně vyslán na armádní ostrov, kde se prý objevili vlkodlaci. Tam jako jeden z nových rekrutů dostává pěknou čočku a nemá ani daleko ke smrti. Naštěstí je s ním na ostrově i Bill jakožto reportér připravující článek o tom nejtvrdším armádním výcvikovém táboře. A jelikož se jedná o dvoudílný příběh tak se dočkáme otevřeného konce a rozuzlení až příště

kniha: Nihilista na balkonu - Holý, Petr
ippokorny | ***** | před 8 dny

Nic než pravda
Sci-fi o starém počítači nalezeném ve stodole, který má vlastnosti, kvůli kterým s jím začnou zabývat státní úředníci a politici.
Jmenuji se Bảo
O integraci Vietnamců do české společnosti z pohledu Vietnamce narozeného v Česku.
Sebevražda aneb Nihilista na Balkonu
Úvahy na balkoně.
Projekt Kašpar
Učitel zadal žákům zkusit prakticky vypustit do sociálních sítí nějakou dezinformaci. A všichni účastnící se nestačili divit.
Impakt
Sci-fi se mnohokrát zpracovaným tématem. K zemi se blíží neznámý objet a s velkou pravděpodobností narazí za 124 dní do Země. A jak na to zareagují čeští státní úředníci a politici? Určitě jinak, než to známe z USA filmů…

Kniha je silně humoristická a odkazuje na veřejné známé politiky a události, co prošli médii. Autor pracoval ve státní sféře a často vychází z reality, která je často silně komická. Po přečtení knihy se budete smát ještě týdny a každé vystoupení politiků a státních úředníku v médiích vám knihu připomene a rozesměje. Slabší povahy mohou uvažovat o emigraci…

„Ukázalo se, že když vyhodíte do vzduchu školu, tak vás za to vyloučí. I když nikdo nebyl zraněný. I když to byla jen vědecká laboratoř a ne celá škola, jak tvrdily noviny. I když jste to udělali jen kvůli tomu, že učitel biologie byl vlkodlak.“
Tahle antologie neaspiruje na uvedení do síně slávy, nesnaží se ohromit experimentálním přístupem, ani se nepokouší zbořit genderové či rasové stereotypy. Častěji činí spíše opak. Holky jsou tu krásné, chlapi silní a nestvůry ukrutné, přičemž psychologie postav by se vešla do krabičky od sirek. Na krátkém rozsahu dvaceti stran je častokrát prostor jen taktak pro uvedení do děje, rychlou přestřelku, tvrdě odpracované vítězství a pěkný den je za námi. Nic komplikovaného, ale o to větší zábava to je. V tomto případě však platí, že dávkovat knihu po kouskách je mnohem záživnější, než požít ji najednou za jeden večer. To vám pak jednotlivá dobrodružství splynou v obří mišmaš šarvátek, ve kterém těžko budete hledat rozdíl mezi kopřivou a kotletou.

kniha: Děti noci - Simmons, Dan
Strýček Biolit | **1/2 | před 10 dny

No…asi takto…knihu z velké části sráží autor, respektive čtenářova očekávání. Pokud by to napsal někdo jiný/mně neznámý, dal bych 60 % s tím, že je to vcelku v pohodě, byť nijak nevyčnívající, béčko…jenže to psal Simmons, a tam čekám o něco víc. Ano, Rumunsko si autor našprtal hezky (své původní povolání nezapře a opět poučuje)…temný začátek z těsně porevolučního času je taky ok (dost možná nejlepší část knihy)…ale to je asi tak všechno. Bylo mi naprosto jedno, co se v knize stane, postavy mi nijak zvlášť k srdci nepřirostly (je ale hezké, že v jedné z hlavních rolí se objeví jeden z protagonistů Temného léta…a o dalších padne lehká zmínka), příběh se tak jako nudně táhl z místa na místo. Mám pocit, že jen a pouze kvůli tomu, aby Simmons ukázal, že si splnil domácí úkol z rumunské vlastivědy. Dokonce i akční finále (posledních cca 60 stran) jsem četl asi natřikrát (zatímco u kdejaké brakové fantasy chce člověk znát konec a posledních 100 stran dá na jeden zátah). Ne, že by byl špatný překlad (vydání od Laseru), nebo kniha blbě řemeslně napsána…vůbec ne…přišla mi však velice utahaná/nudná. Na podobné téma jsem kdysi viděl šílený horor (zřejmě) německé produkce, kde slečna přijede do Rumunska, pátrá, je ohrožována mutanty, má lesbický sex s místní průvodkyní a nakonec sejme hlavního záporného mutanta za pomoci „praku“ sestrojeného z kapesního nožíku, kondomu, tkaniček od bot a rozbité flašky od coly…no..strašná ptákovina…rozhodně mě však bavila více než tato kniha. Takže tak.

kniha: Poloviční král - Hamouz, Jan
trudoš | ***1/2 | před 11 dny

Debutující Jan Hamouz není ve fantastice úplným nováčkem, i když jste jeho jméno pravděpodobně dosud nezaznamenali. Ve svých povídkách už ovšem dokázal, že se pro tenhle žánr narodil. Perfektně pracuje s jazykem, dokáže uvést v život neotřelé nápady a čtenářovu mysl získat úchvatnými scenériemi. Přesto v Polovičním králi škobrtl, a to v tom nejméně očekávatelném – ve vlastních ambicích. Rozehrává sice epiku hodnou Martinovy Písně ledu a ohně, jenže v průběhu pěti set stran nestihne víc, než zavařit trojici ústředních hrdinů lokálními problémy. Znatelně se přitom střídá nesourodá důležitost jednotlivých tragédií, která nabude smyslu pravděpodobně až v momentě, kdy čtenář pochopí celkový obraz situace. Přičemž v okamžiku, kdy román skončí, si uvědomíte, že se toho vlastně nic moc neodehrálo. Někdo umře, někdo přežije, ale to hlavní nebezpečí je stále teprve za humny – což ovšem víme od první kapitoly. Pro konkrétnější rozjezd cyklu Ptačí srdce si tak budeme muset počkat na další díl.

kniha: Hřbitov hrůz - Dark, Jason
Tenkrat, Friedrich
Speedemon | **1/2 | před 11 dny

Aneb jak to dopadá když si večer skočíte na koncert pop-rockové skupiny, která hraje ten nejtvrdší rock (autor by si měl asi rozmyslet co to vlastně hrají) :) Sice je to příběh z 80.let a okultní hudba je dávno za námi, ale je zajímavé, jak se lidské názory mění. Stačí masky a trocha temných tónů a už uctíváte ďábla. Předpokládám, že pana Darka na koncert kapel Slipknot nebo Ghost nikdo nedostane ani pod trestem smrti :) Jinak klasika, navíc hlavní oběti jsou tu Conollyovi, takže máme Sheilu opět v nesnázích a hrdinný Bill pomáhá Johnovi ji najít. Palec nahoru dávám za nápad unést Johnnyho a zvýšit Sheilino utrpení.

povídka: Znamení vlka - Saberhagen, Frederick Thomas
vyšla v: Ikarie 1993/01
jasonix | ***** | před 12 dny

Zase trocha „čtenářské archeologie“ nad starými dobrými Ikariemi. Málokdy se podaří spojit mýtus a sci-fi tak, aby z toho nevznikla ani fantasy ani parodie na Star Wars. Tady se to Saberhagenovi povedlo. A přitom je příběh takový „roztomilý“, díky stádům ovcí přímo bukolický. S příchutí zmatků a okouzlení pubertálního hrdiny. Atmosféru dotváří výborná Zhoufova kresba, která nechává přiměřené množství bílých míst ve formě i obsahu, jak to mám rád. A další, víc monumentální je na obálce. Tento víkend už třetí vykopávka, na které jsem si opravdu pošmáknul. Úplně mám chuť se do Saberhagena začíst víc. Jdu v knihovně vyhrabat Válku s Berserkry. 99%

kniha: Meta - Bareš, Pavel
Romison | ****1/2 | před 12 dny

Kazdou dalsi kniho se ze me stava vetsi fanousek tohohle mladeho autora, fakt umi psat a i tahle kniha je super. Tesim se na zaver jeho trilogie a dalsi jeho knihy

Bavilo mě to. A celou dobu jsem byl v napětí, jak to autorka vypointuje. Skončilo to maličko jinak, než bych si představoval, ale to je vlastně dobře. Zůstalo pár nezodpovězených otázek, což je také spíš klad. Jistě, hrdina je takový nýmand, jeho chování k manželce, k Dafne i k Nadie slabošské a nezodpovědné, člověku přijde nedovařený, kulisy a celkové prostředí (hlavně to sociální) jsou taky lehce nepřesvědčivé. Nakonec mi to ale ani nevadilo. Vždycky jsem miloval příběhy o mimozemšťanech. Kvůli nim jsem vlastně SF začal číst. Mým prequelem byly Vzpomínky na budoucnost, které nastartovaly spoustu otázek. A možné odpovědi hledám celý život právě ve sci-fi. Jenže jsou to většinou zase další otázky… S léty zjišťuji, že před akcí preferuji atmosféru, psychologii postav, poezii a také nedořečenost, hádanky, tajemno. Takže v tomto případě všeho mírou vrchovatou. Popis bytostí (v případě vzhledu i záměrů) dostatečně originální a přitom nekonkrétní, budí fantazii i mrazení. A ještě bonus erotické scény v závěru. :-) Obě česká vydání – Ikarie i Wollheimův výběr – navíc s ilustracemi, které nijak nesrážejí rozlet fantazie. Zejména v případě Karla Soukupa dotvářejí citlivě atmosféru. Bauer je bizarnější, ale také mi k tomu sedí. Čerstvě jsem si znovu přelousknul verzi z Ikarie a našel dost zbytečných překlepů, ale to k těm divokým devadesátkám tak nějak patřilo. Když to sečtu a podtrhnu, za mě 94%.

kniha: Zhouba Londýna - Cornell, Paul
Vlask | ** | před 13 dny

Navzdory tvrzení na obálce jsem to nečetl na jeden zátah, ale skoro dva týdny. Takže je to nuda a ne napínavá kniha. Nelze tomu upřít lehkou formu originality, ale to je také velká slabina knihy. Nejenom že hlavní postavy neví jak funguje magie, ale ani čtenáři to není jasné a autor sype magické postupy z rukávu jak se mu to hodí. A čtenář mu ani na okamžik neuvěří, že policisté v nejvyšší nouzi vždy vytasí instinktivně zrovna ten správný způsob likvidace zlého kouzla. Co hůř hlavní postavy jsou ploché, nikdo nedostal do vínku ani špetku charisma a nemáte žádný důvod komukoliv fandit.

povídka: Zachraňte Galju - Bulyčov, Kir
vyšla v: Ikarie 1994/11
jasonix | ****1/2 | před 13 dny

Ve starých Ikariích se najdou zajímavé kousky. A tento je hodný pozoru z více aspektů. Jde o nesporně čtivý příběh s prvky thrilleru i hororu, odehrávající se v bizarních kulisách. S typicky ruskými/sovětskými protagonisty, působícími poněkud karikaturně. Viz Žora zvaný Rambo. Nechybí ani určité sociální až sociálně-kritické motivy (alkoholismus Galjiny matky, její dávný vztah se Žorou, poměry ve vedení závodu atd.). Tempo je rychlé, ale vyvážené, udržuje čtenáře v napětí od začátku až do konce. Nejvíc však povídka zaujme tím, jak na první pohled připomíná Piknik u cesty. Tedy až na ta ruská jména. Nebýt poslední stránky, klidně by se mohlo jednat o jeho volné pokračování. A upřímně řečeno bych byl radši, kdyby u toho zůstalo. Zóna je plná nástrah, číhajících nebezpečí, podivných bytostí. I sem se vydávají dobrodruzi, i tady čeká pohádkové Jezero, která plní přání. Od začátku jsem ale měl tušení, že by mohlo jít o svéráznou parodii, takže závěr vlastně nebyl až tak překvapující. Ekologická, vševysvětlující, parodická tečka vyvrací autorovo piknikovské epigonství a dokládá, že ta podobnost byla záměrem. Že si s námi Bulyčov pěkně pohrál a zmátl nás. Vlastně tam nakonec naložil i jisté mravní poselství. Asi jako v Páralově Válce s mnohozvířetem. Na druhou stranu to příběh trochu sráží, ubírá mu to kouzlo, tajemno … a za mě i nějaké to procentíčko. 88%

12345678910poslední (708)28310 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu