RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (660)26384 příspěvků celkem
kniha: Kniha zvláštních nových věcí - Faber, Michel
romusak | ***1/2 | před 9 hodinami

Přesně tak, je to kniha, je docela zvláštní, poměrně nová, věcí je v ní napsáno taky docela dost. Od Fabera jsem četl několik knih, které byly čtivější, ale jak autor říká … je to kniha zvláštních nových věcí. Docela slušný čtení, vzhledem k obsahu, počtu stran a váze knihy, není zrovna vhodná ke čtení v MHD, což jsem naštěstí brzo pochopil a četl ji pak výhradně doma. Služebník Ježíše 2019.

kniha: Minsk Express - Hury, Ivo
romusak | ** | před 9 hodinami

No, no, no jsem na konci a vůbec netuším o co autorovi jde. Hlavní hrdina a jeho krásná společnice nebo snad obráceně, krásná společnice a její hlavní vrták míří někam pro něco nebo kvůli něčemu … a nic. Snad druhý díl Under York mě hlupákovi objasní o co vlastně v knize šlo a podle toho upravím hodnocení, nahoru a nebo snad dolů, ještě to o kousek jde autore !

kniha: Tma - Karika, Jozef
romusak | *1/2 | před 10 hodinami

Špatné čtení, hlavní hrdina je nesympatický magor, který převážně koná více jak nelogicky. Ale nakonec, dobře mu tak! Nebýt komentářů čtenářů k dalším knihám pana spisovatele, už bych po tomhle díle na něho zanevřel, ale takto mu dám ještě šanci, minimálně Trhlinu si přečtu.

Ak sa ti snívajú reklamy na existujúce komerčné produkty, nemusí to byť ešte nič mimoriadne. Trochu nezvyčajné to začne byť, ak tie snové produkty vôbec neexistujú a popritom sa o nich sníva viacerým ľuďom. Ešte nezvyčajnejšie to začne byť, ak sa začnú zhmotňovať. Už úplné terno je súlož s top filmovou hviezdou, nadržaným dievčaťom alebo nie?

Úsmevná satira síce s trochu predvídateľnou pointou, ale za to takmer bez chyby. Na príbeh sa dá nazerať viacerými spôsobmi…

Poviedka nie je síce originálna ohľadom brán do iných svetov, autor však túto tému uchopil z trochu iného uhla pohľadu. Otázkou na počiatku je absencia brány na Zemi a ešte na jednej planéte obývanej čiastočne humanoidným typom napriek tomu, že tých brán sa vo vesmíre nachádza neúrekom. Očividne tak nadviazal na románovú ságu Morgain od C. J. Cherryh.

Text s čiastočne kriminálnou zápletkou nebol zlý, ale mierne naťahovaný a svojou dĺžkou trochu ubíjajúci…

kniha: Bratři na cestách - Lawrence, Mark
trudoš | **** | před 21 hodinami

Čtrnáct povídek, které kniha obsahuje, jsou pestrobarevnou sbírkou hrdinské fantasy. Ovšem nečekejte statečné rytíře na bílých koních nebo spravedlivé lapky bojující za práva utlačovaných. Banda zabijáků, kteří zde vystupují, je tou nejhorší sortou potulných lotrů, co jich jen Roztříštěná říše nosila. Přesto si snadno získají čtenářovy sympatie, protože v sobě mají často víc lidskosti, než by se komukoliv z nás líbilo.
Mark Lawrence si zakládá na tom, aby svým čtenářům nemazal med kolem pusy stran nízkých pohnutek svých hrdinů. Jenže v konečném důsledku jsou právě hříchy minulosti tím, co nás utváří. A právě tohle je autorova nejsilnější stránka. Při krátkém rozsahu dokáže zdánlivě hravě ze všech možných vedlejších postav románové trilogie udělat charakterní postavy hodné vlastních eposů. Přitom jde často o bezpáteřní vrahy, naivní kněze, nebo pološílená monstra, na které si člověk už dávno udělal jasný názor. Až se nezdráhám říct, že Lawrence je mnohem lepší povídkář než romanopisec.

kniha: Assail - Esslemont, Ian C.
robousek | ***** | před 1 dny

Assail je spíše zajívavý dovětek k hlavní linii malazské knihy padlých. Ale Esslemont to udělal výborně. Nebezpečný kontinent plný vraždících domorodců, mocných bytostí s prastarou krví, Imassů na tažení za konečným řešením, moci či zlata chtivou sebrankou z celého světa a Rudou gardou jdoucí si pro odpovědi. Esslemont se konečně našel, co uměl, mu stále jde a to co mu nešlo tu funguje (a ano, Erikson je v některých ohledech nepřekonatelný, ale co s tím…). Hodně jsem si to užil, našly by se mouchy, ale jako celek mě Assail nadchl.

kniha: Hvězdná dvojčata - Heinlein, Robert A.
yerry | *** | před 2 dny

Ďalšia z autorových klasických science fiction pre mládež. V čase vydania originálu veľmi poučná. Tentokrát sa lunárni občania – rodina Stoneovcov vydá do vesmíru na lodi s príznačným názvom Rolling Stones.

Opäť tu má Heinlein jeden zo svojich prototypov, ktorý bol následne neskôr využitý v iných románoch, filmoch a seriáloch. Konkrétne sa jedná o malé, roztomilé, prítulné, chlpaté tvory, ktoré nič nerobia až na to, že sa rozmnožujú geometrickým radom. Len tak na rýchlo ma napadajú trible zo Star Treku či v trochu inej obmene napr. Greemlins a pod..

Hvězdná dvojčata sú priemerný román pre dnešok. Pred 67 rokmi, kedy bol originál vydaný, musel patriť medzi to najlepšie, čo vyšlo. Tradičného memorovania tu nie je veľa a autorov talent pre podanie vtedy platných faktov o vesmíre je úžasný. U mňa dobré čítanie…

kniha: Lenny Cyrus: Školní virus - Schreiber, Joe
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Fantastická cesta do nitra lidské anatomie pro náctileté čtenáře. To „pro náctileté“ automaticky neznamená body dolů, protože Joe Schreiber umí vtáhnout do děje pomocí dvou jednoduchých triků. Tím první jsou sympatické postavy, tím druhým rychlost, s jakou se dostanou do neuvěřitelných problémů. Krátké kapitoly pak umocňují překotný spád, který sice nenabídne bůhvíjak originální zápletku, minimálně však potěší přímočarostí, s jakou jde za svým cílem. A i když to vyžaduje hodně otevřenou mysl, moc se mi líbilo, jak hrdina komunikoval s virusy a bakteriemi. Což je, přiznávám, dost podmíněno mou láskou k dětskému seriálu Byl jednou jeden život, na kterém dodnes stavím většinu svých znalostí stran lidského organismu.
Takže za mě osobně velká spokojenost, přestože zdaleka nejsem ta správná cílová skupina. Ta se podle mě nejlépe najde mezi dvanácti-třináctiletými, kdy už dotyční mají určité povědomí o rozdílech mezi holkami a kluky, ale ještě to netvoří alfu i omegu veškeré jejich existence.

kniha: Hra na schovávanou - Shepard, Sara
trudoš | ** | před 4 dny

Zlé tušení se stalo skutečností a otěže vyprávění definitivně převzala autorčina dívčí stránka osobnosti. Díky tomu je množství prostoru věnováno nerozhodnosti hrdinky, zda si za vyvoleného vybrat toho, či onoho kluka. Jako by nějaká mrtvá Sutton Mercerová ani nebyla. Zápletka tak působí, že je tu jen pro srandu králíkům, kterým došla mrkev. Ale abych nežral, Emma má tentokrát hned dva podezřelé, co by klidně mohli míti na svědomí život její nevlastní sestry. Jenže jednoho z nich vyřadila už v prvním díle, a s druhým tak dlouho odkládá konfrontaci, až je to málem neúnosné. A tak místo nějakého pátrání sledujeme problémy puberťaček, co pořádají natrucples a dumají, se kterými kluky by bylo nejlepší si na něm povyskočit. Jakoby detektivka byla tentokrát úplně stranou, přičemž sled zjištění, koho všeho Sutton v den své smrti potkala, začíná nabývat nevídaných rozměrů. A nikdo samozřejmě nikomu nic neřekne, aby ze sebe neudělal pachatele. V tomhle kraji bych vážně nechtěl dělat policajta.

kniha: Nadělat prachy - Pratchett, Terry
Madam Brbla | **** | před 5 dny

„Tohle musí být nějaký švindl, on přece žádného kostlivce ve skříni neschovává… No dobře, když už chcete zacházet do malicherností, měl v almaře dost kostlivců na to, aby naplnili velkou hrobku, a zbylo by jich dost na pouťový zámek hrůzy a ještě na trochu morbidní, nepříliš legrační popelník.“

Po depce navozené „Ztracenou“ jsem potřebovala optimističtější četbu, pokud možno plnou laskavého humoru a také stylisticky vymazlenější. Mám nějaké resty na Zeměploše, nedávno jsem viděla v televizi „Zasl/ranou poštu“ a tak se přímo nabízelo volné pokračování „Nadělat prachy“.
Vlahoš von Rosret se nudí, je na čase před něj postavit novou výzvu. Rozhýbat ankh-morporskou ekonomiku a modernizovat místní bankovní sektor je ideální práce pro někdejšího podvodníka, jehož charisma a praštěné nápady dokáží hotová kouzla, aniž by dotyčný nosil špičatý klobouk mága Neviditelné univerzity. Zlatý cylindr je ke zlatému obleku vhodnější, vždyť v čem jiném venčit ředitele banky, čelit hamižnosti a duševním poruchám zaměstnanců i oponentů, případně emancipaci golemů?

„Seděla u stolu sama a její hlas se podobal jekotu řetězové pily, která právě narazila na silný hřebík, lehce doplněnému zvukem mlžného rohu. Pravidelně se o ní mluvilo jako o ´krásce z nejlepší společnosti´, což jen dokazovalo, jak jsou Opulentové skutečně bohatí. Přeseknutá napůl by mohla poskytnout dost materiálu na dvě krásky z nejlepší společnosti."

Ekonomie je pro mě ošklivé slovo, něco jako chrchel nebo syfilis, ovšem Terry Pratchett dokáže i prostředí bank a financí popsat zábavným (navíc srozumitelným) způsobem. Věty se odvíjejí před očima ve filmovém stylu: společně s lordem Vetinarim můžeme sledovat například pana Pedanta, kterak provibruje soudní síní se svou novou „hračkou“ a pochechtávat se té vizi. Ne, neřehtala jsem se nahlas, neplácala se do stehen, nespadla smíchy z křesla, ale po tři dny čtení mě neopouštěla dobrá nálada a široký úsměv – když ne právě na tváři, tak alespoň kdesi za hrudní kostí. A to není vůbec málo, na 75% to stačí. Bohatě.

„Ženy si nacházely hezké muže, kteří dělali, co se jim řeklo, zatímco muži zase nevěsty, které byly až překvapivě dobré v tom, jak rychle se dokázaly naučit netýkavosti a nedůtklivosti oholených opic, což byla firemní značka pravých Opulentů.“

kniha: Volání netvora - Ness, Patrick
trudoš | **** | před 5 dny

Jednou z jistot literárního úspěchu je psát o smutných věcech. Spotřebitel tak skončí v pozici, kdy nemůže přiznat příběhu slabší stránky, protože VŽDYŤ JE TO O SMRTI! Dlužno podotknout, že Volání netvora na tohle hřeší jen částečně. Bezútěšná atmosféra z románu jen kape, a být tam ještě trochu víc ilustrací Jima Kaye, jeden by si hodil mašli. A díky úspornému stylu vyprávění, které zbytečně nekličkuje, vám brzy docvakne, že tahle kniha asi nepřinese úplně nejlepší téma pro večerní předčítání.
Bohužel krátký rozsah nedává autorovi možnost rozepsat charaktery, takže si člověk musí vystačit s vlastní fantazií. Tady je krásně vidět proč jsou Ray Bradbury nebo Neil Gaiman v podobných situacích nepřekonatelní – oni kromě silného tématu dokáží hmátnout i na dno vaší duše, a v tomhle bodě zůstává Patrick Ness lehce pozadu. Snaží se to sice zamáznout depresivním závěrem, ten je však nakonec pouhým prostředkem, jak ze čtenáře vymáčknout co nejvíce slz. Ale poplakal jsem si hezky, neříkám, že ne.

Zpočátku na Dicka velmi přehledný román s několika málo snadno podchytitelnými postavami. I propriety jsou tradiční. Umírající přehřátá země deportuje přelidněné obyvatelstvo takřka násilně na jiné planety, kde se osadníci místo rozvoje utápí v drogách, které jim umožňují požívat náhražky životů v prostředí, které již neexistuje. Odkudsi z okraje vesmíru do tohoto světa mizérie přichází dávno nezvěstný dobrodruh Palmer Eldritch přinášející novou drogu otevírající zcela nové hranice možností. Nemůže to mít ale nějaký háček? Příběh se po půlce láme do infernálního realitního masakru, kde se vnořují reality do realit a rozklíčovat co se vlastně děje je pro hrdiny stejně nemožné jako pro čtenáře. Přesto Dick všechen ten bordel ke konci srozumitelně uzavře a zásadní otázky zodpoví. I když při tom občas zabředne do gnostické polemiky se sebou samým. Z hlediska žánru dost raritní román, který je divný dokonce i na Dicka. Hodnocení je s rezervou, protože tohle je jasně na hlubší studium. Jedno přečtení moc nestačí.

kniha: Panika v Tokiu - Dark, Jason
Appel, Walter
Speedemon | *1/2 | před 6 dny

Pokud se vám při čtení tohoto dílu něco nezdálo, tak máte pravdu. Příběh nenapsal duchovní otec Jason Dark ale Walter Appel. Ten si sice dal záležet a vymyslel docela fajn zápletku, ale nedokázal mi ji prodat. Je to zbytečně dlouhé a překombinované. John odlétá do Japonska aby jim pomohl se vzrůstajícím vlivem profesora Hakata, což je pravá ruka Černé smrti. Snaží se vyvolat mocného Rudého démona, aby zničil celé Japonsko. John a skupinka odboje se pokouší vyvolat božského Kamikaze, aby jim v boji pomohl a vyvolal ničivý tajfun.

Plus dávám za umístění do Japonska, zápory však převládají. Nemám rád v sérii polobožské až božské postavy a Kamikaze do toho jasně spadá…

kniha: Třetí brána - Child, Lincoln
trudoš | *** | před 6 dny

Jednoduchá brakovka, která zklame pouze v okamžiku, kdy od ní čekáte něco jiného než odpočinkové čtivo. On totiž pan Child víc nenabízí – zápletka je sice atraktivní a vhledy do egyptologie zajímavé, jenže hrdina natolik pasivní, že si až člověk říká, proč do děje vůbec vstupoval. Ostatně zkoumat motivace jednotlivých protagonistů by čtenářově selskému rozumu nemuselo udělat dobře. A aby toho nebylo málo, hrozně dlouho trvá, než se konečně začne dít něco zajímavého, přičemž v okamžiku, kdy začne, naberou události tak rychlý spád, že finále je dílem okamžiku. Ovšem řešit situaci zemětřesením, to si mohl autor odpustit. Možná chci od dobrodružné literatury jednadvacátého století moc, ale trocha invence by určitě neuškodila.
Ve výsledku je příběh plný schematických postav, má kýčovité vyústění a uvěřitelnosti tak osm gramů. Přesto nedokážu románům Lincolna Childa odolat, čistě pro perfektní vypravěčské řemeslo. Ačkoli občas píše jak podle šablony, pořád to má svoje neodolatelné kouzlo.

kniha: Poslední jednorožec - Beagle, Peter S.
Lucc | ***** | před 7 dny

Třetí a čtvrtou pětinu knihy jsem četl ve vysokých horečkách a pod jejich vlivem jsem vypotil do diskuse příslib nekompromisně dokonalého komentáře a pětihvězdičkové hodnocení. A teď je na mne, abych vám koment naservíroval a vše patřičně zdůvodnil, abych neztratil tvář. Ovšem v mém horečnatém blouznění tak jasné kontury oslavného textu jsou ty tam. Budu muset z hrušky dolů.
Začnu dvěma krátkými postřehy. Prvním je obrovská pochvala překladu, ať už barbarovi za základ nebo dalším pomocníkům za verše a výpomoc. Je strašně poznat, s jakou láskou je to děláno a jak je váženo každé slovo, aby bezchybně zapadlo do celku. Druhou poznámkou je, že mi kniha připomněla Malého prince, ale hlavně Renčínovo Jméno korábu. Tím je pro znalé o knize řečeno hodně. Co tedy od Posledního jednorožce čekat? Silné věty, podobenství, cesta s cílem, který se postupně vytrácí a stává se jím putování sámo o sobě. Postavy, které k sobě osudově patří a je jim dáno se střetnout s tím, co je čeká a pomoci si navzájem či se zradit netušeným způsobem. Také jazyk je, stejně jako u dvou již zmíněných knih, velmi poetický; zvukomalebný i obrazomalebný. Málokterá kniha mi dokázala vyvolat tak barvité obrazy toho, o čem se v ní psalo. Dost čtenářů poetiku knize vytklo, ale pro mne naopak příběh vynáší, posvěcuje.
Mimo jiné právě díky poetickému jazyku působí Poslední jednorožec až jako náboženský text. Je správný. Nezpochybnitelné dobro a moc prosakuje ze stránek. Moc sil, které jsou nad naše chápání, ale přitom jsou odvěké a jednoduché – strach, sounáležitost, cizota, láska, soucit, stud. Moc toku, který prostě musí téct právě tudy, přestože ještě před nějakou dobou jste ani nepomysleli, že vše dojde právě sem a právě takto. Má moc legendy, mýtu i pohádky, přitom ale pohádkou není, jak píše idle a dokládá to správným postřehem, že postavy mají místy vědomí o sobě samých a svých rolích v příběhu. Má podobnou sílu jako Holdstockovy vize, ale tam, kde ty jeho byly zemitě špinavé, tady jsou čisté jako svatební košile, přestože je potrhaná a umolousaná.
Nevím, co víc napsat. Snad jen to, že jako každé velké a obtížné dílo Poslední jednorožec nezasáhne positivně zdaleka všechny. Ale ty, které zasáhne, může zcela uzemnit. Já jsem ho přidal do topu na úkor Mitchellova Atlasu mraků.

kniha: Ztracená - Nevill, Adam
Madam Brbla | ***1/2 | před 7 dny

„Už jsme přešli hranici. Zoufalí lidé, zoufalé časy, zoufalá řešení. Všechno je kontraproduktivní. Já bych to prostě nechal všechno skončit, do pekla s tím. Planeta to tak chce, jen my to neumíme přijmout.“

Na přebalu je upoutávka ve znění: „Znepokojivé a drsné čtení vás od první stránky zaujme svou přesvědčivostí.“ Ta věta příliš nepřehání. Téma únosu dítěte a s tím spojená ochota otce jít přes mrtvoly, aby dostal holčičku zpátky, je dost silné samo o sobě. Dosaďte si ovšem k polovině 21. století přelidnění, klimatické změny s extrémními výkyvy počasí, stoupající hladiny oceánů, války o vodu, miliardy lidí v pohybu za snesitelnějším místem k existenci, propukající epidemie smrtících chorob, zárodky pandemie, nemocnice zoufale zahlcené a se zcela vyčerpaným personálem, chudobu, násilí, gangy, policejní složky absolutně nestíhající, zkrátka obrázek kolabující civilizace. Adam Nevill vykreslil budoucnost velmi precizně, použil pouze temné odstíny s převažující černou, jasnější jsou jedině chlístance krve, promíchané s úlomky kostí.

„Právě teď, v této minutě, jsme hluboko v šestém velkém úhynu druhů. Není žádné skučení nebo rána, jenom dlouhá série katastrof. Rok za rokem, dekáda za dekádou, pořád se to zhoršuje a po žádné krizi se nevrátí předchozí stav. Minulost je mimo dosah. Vymírání postupuje. Neexistuje žádná science fiction. Pokročilá fyzika, mezigalaktické cestování, nové přístroje? Pouhá bujná fantazie, to je vše. Před námi jsou jen hrůzy.“

A někde v šílenství umírajícího světa poblikává nepatrný světlejší flíček, pixel naděje, že jeden obyčejný zlomený táta dokáže najít a vrátit radost zpět do životů své rodiny… za jakoukoliv cenu. Pokud by to vůbec bylo možné po všem, čím si prošli, jaká traumata na duši i na těle utrpěli.
Autorův styl má svá negativa, občas je zbytečně popisný – zvláště v pasážích líčících psychickou i fyzickou mizérii hlavního hrdiny. Zapomeňte na Kulhánka či Kotletu, tenhle člověk není nezničitelný, bezskrupulózní profík. Přeskakovala jsem celé věty i odstavce, abych zjistila, že otec (jeho jméno se za celou dobu nedozvíme) už čtvrtou stránku stále ještě blouzní a cítí se asi jako myš vyloučená z kočičího trávícího traktu. Mírně rozpačitá jsem z poněkud mysteriózních pasáží kolem feťáka a kultu smrti, to byl víc než náznak boha ze stroje. Překladatel a redaktor také místy zaváhali – nijak drasticky, ovšem kdykoliv se psalo o “otcovi“, mozek se mi zadrhnul a musel slovo přeskloňovat do obvyklejšího tvaru, tedy „o otci“.
Výši hodnocení ovlivnil fakt, jak věrohodně, nepříjemně pravděpodobně vypadá nedaleká budoucnost v Nevillově podání. Nelítostně rozdmýchal mé doutnající obavy na téma, v jakém světě budou žít naše děti, jak drsný a depresivní bude nikoliv jejich vinou. Té trpké pachuti bude těžké (spíše nemožné) se zbavit… což beru jako plus, na růžové brýle jsem moc stará. 70%

Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.

kniha: Simulakra - Dick, Philip K.
louza | **** | před 8 dny

Typický „dobrý“ Dickův román s klasickými ingrediencemi jen v trochu jiných poměrech. Najdeme tu neveselý obrázek post apokalyptické budoucnosti rozkastované do společnosti podle domů v nichž lidé žijí, kde pokrok kontrastuje s evolučním úpadkem. Najdeme tu politický konflikt estabilišmentu, snažící si udržet moc za každou cenu v rukou. Časové skoky i nacistické vlivy. Umělé prezidenty i nacionalistické anarchisty. Je to právě jen Dick, který dokáže tento koktejl zvládnout a vymodelovat do světa, který je pro nás utopický a vzdálený, přesto však znepokojivým způsobem povědomý. Otázka nezní O ČEM kniha je, ale jaká je. A odpověď zní – i přes padesát let, které uplynuly od jejího prvního vydání nepříjemně aktuální. Protože to, o čem v konečném efektu Dick na rozdíl od dalších autorů zlatého věku píše, nejsou rakety, ale lidi.

kniha: Minority Report II. - Dick, Philip K.
louza | ****1/2 | před 8 dny

Ve druhé části čtvrté povídkové sbírky začíná být čím dál víc zřetelné prolínání Dickových krátkých textů s romány. Povídka o fešandě Pat tvoří ideový základ románu Tři stigmata Palmera Eldritche a povídka Převratný počin je dokonce přímo a takřka doslovně jednou z dějových linií románu Simulakra. Na textech tak jde dobře porovnat, jak autor pracuje s nápady a jak se jeho tvorba postupně vyvíjela. Některé povídky fungují samy o sobě i jako součásti větších celků. Některé samotné úplně neobstojí a vypadají tak spíše jako polotovary pro připravované romány. Celkově se však vyznění Dickovy pozdní povídkové tvorby blíží k románům, kterými se později proslavil, více, než k úderným povídkám z 50. let, kterým smetal čtenáře ze židlí. Tak či tak. Obě jeho polohy mají své kvality.

kniha: Sonáta pro Azazela - Fabian, Dušan „DuKe“
trudoš | ***** | před 9 dny

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém – tedy kladivem…
Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s dvěma pětinami obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra – to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

Hodně pěkná povídka plná paradoxů velmi dobře portrétující skutečné vztahy mezi lidmi. Dick je dobrý pozorovatel a sci-fi pozlátkem potažený klasický příběh rozpadu manželství dělá z téměř banální scény takřka Shakespearevskou tragédii. Banalitu od unikátního příběhu dělí jen občasné proměny hlavního hrdiny v hroudu slizu.

povídka: Co si počneme s Raglandem Parkem? - Dick, Philip K.
vyšla v: Minority Report II.
louza | ***1/2 | před 10 dny

Text přímo navazuje na povídku Záložník a úhel pochroumané společnosti z předešlého textu převrací do sféry futuristického politického thrilleru. Fajn věc, která ale i přes nastavení předchozí povídkou spíš působí jako linka z nedodělaného románu, než jako samostatná věc.

povídka: Pohotovost - Dick, Philip K.
vyšla v: Minority Report II.; Výplata
louza | *** | před 10 dny

Na Dicka nijak zásadní dílko, kde jedinou zajímavou věcí je, že lehce dystopický svět řídí počítač, který se ale v krizovou chvíli rozbije… Trochu znepokojivá, trochu humorná povídka, která sama pro sebe nemá moc smysl a funguje až v kombinaci s povídkou „Co si počneme s Raglandem Parkem?“

povídka: Dny Fešandy Pat - Dick, Philip K.
vyšla v: Minority Report II.; Výplata
louza | ***** | před 10 dny

Noční můra všech postapokalyptických scénářů. Zatímco děti vylézají z bungrů a loví králíky v radioaktivním spadu, přeživší rodiče si v krytech hrají s variantou na bárbínu, aby si připoměli jak to bývalo… Velmi drsná a znepokojivá povídka o snad nejtragičtějším konci civilizace, který se dá vymyslet… Dick vládne všem.

Podprůměrné číslo. Žádná povídka sice nebyla vyložený propadák, ale žádná ani nebyla tím správným nakopávákem a některé naopak byly přímo zklamáním (G.R.R.Martin, Ray Bradbury). Zůstal tak prostě jen klasický magazínovský standard, který tentokrát žene nahoru kvalitní publicistika, konkrétně obšírný rozbor ryhopského světa mytág Roberta Holdstocka od Františka Novotného.

kniha: Oheň probuzení - Ryan, Anthony
robousek | ***1/2 | před 10 dny

Trochu špionážní thriller, trochu western, něco z fantasy. Začátek je zajímavý a napínavý, byť to celé působí jako trochu úsměvná kritika dnešního konzumního světa (zvířata a potažmo životní prostředí jako takové jen jako produkt k využití, vše podřízeno zisku). Svým způsobem je to provokativní a já jsem za to nakonec rád, moderní fantasy je často plná krve a sexu, Ryan toto doplnil hodně současnými tématy. Jazykově je to bohužel spíše špatné, nevím jestli je to chyba autora nebo překladatele, celkově je to asi největší slabina celé knihy. Zhruba uprostřed knihy jsem se začal trochu otravovat, ale jsem rád, že jsem vytrval, konec se povedl a jsem zvědavý na další díly.

série: Stín krkavce
robousek | ****1/2 | před 10 dny

Příjmené a spíše oddechové čtení, Erikson, Rothfuss nebo Sapkowski to sice není, ale stále je to mezi všemi těmi fantasy knihami, kterými se hemží knihkupectví, hodně dobré. Zajímaví hrdinové, solidní číhající záporák, dějové zvraty, prostě dobré.

Ukázka toho, jak p®obírají vidláci jevy složité fyziky – nad pivem u telky. Milosrdně krátká črta, která mne zaujala nekorektností textu a jedním překladatelským bonbónkem, který snad nejde omluvit ani rokem 1996 – Jezerňáci. Překládat tato vlastní jména je směšné a je jedno, že nevíme, zda jde o LA Lakers nebo spíše Paris Lakers, provinční baseballový tým. Díky tomu už ani nevím, o co v povídce šlo. Vlastně vím. Začali mizet lidé např. při skládání Rubikovy kostky. Pak přišlo to pivo a bylo. Prostě řachanda. Ačkoliv, když to člověk vezme na dřeň, je povídka až děsivá. Ale hlavně divná.

Povídka dvou odlišných polovin. První je nepřehledná a podivná, jakoby odkazovala na události a věci ze světa Podivných (Strýček Einar, Dubnová čarodějka, …), které neznám a možná ani znát nemohu. Vyústí však v povedenou druhou polovinu, které vévodí charakteristický bradburyovský dialog, kde je podivno pokládáno za normální a normální je podáno tak podivuhodně, až se tají dech. Za druhou půli, rozhovor mezi Timothym a ředitelem muzea, zvedám hodnocení. První půlka byla prostě příliš chaotická a slabá.

Stejný svět Hoků – malých chlupatých nadšenců do všeho nového ze Země – jako v předchozí povídce Jo ho Hoka! a opět velká šlamastika, byť tentokrát není ohrožen světový mír, ale jen tloustnoucí žena konzula Alexandra. Ovšem na jiné planetě, plné bojovnější verze Hoků. Zoufalá výprava si žádá zoufalá řešení a když není nic jiného po ruce, musí pomoci Cizinecká legie. Francouzštiny si užijete dosyta, také němčiny, inu, překladatel si musel s povídkou užít, jen co je pravda. Je to stejně prdlá zábava jako poprvé, snad možná i lepší, když se už trochu orientuji v tom co, proč a snad možná i kdo.

Nechápu, proč to dostalo tolik prestižních ocenění… Zpočátku mi povídka přišla vynikající, potom jakž takž a závěrečná nemastná neslaná pointa výsledný dojem ještě zkazila. Vážně se těším, až se dostanu k oceňované povídce, která mě nadchne.

kniha: Dokonalá vražda - James, Peter
trudoš | ***1/2 | před 11 dny

Jednohubka, jíž by slušel spíš kabátek povídky než háv samostatného románu. V důsledku ale povedené, jen pointu jsem čekal originálnější vzhledem k tomu, jak okatě k ní autor směřuje. Ale uznávám, že není nic horšího, než zmlsaný gurmán, požadující od šéfkuchaře nějaké překvapení.
Čím si mě však knížečka naprosto získala, bylo odhalení Petera Jamese jakožto škodolibého spisovatele, libujícího si v černém humoru. Po všech těch depresivních thrillerech a ještě depresivnějších hororech, byla tohle příjemná změna, jež za těch sto dvacet stran stála. Osobně jsem si nejvíc užíval ústřední dvojici bezděčných zločinců, chystajících vraždu podle moderních kriminalistických seriálů, což vede jen k tomu, že při všem tom pečlivém plánování dělají kardinální chyby. Proto s čistým svědomím mohu říct, že odlehčená atmosféra vyprávění jen sedne, stejně jako oba nesympatičtí hrdinové bojující o čtenářovu přízeň, přičemž jeden je amatér větší než druhý. Taková Válka Roseových 2.0 v anglických kulisách.

série: Jižní Zóna
Gaarq | ** | před 11 dny

pro tohoto čtenáře docela solidní zklamání. vlastně si nejsem jist, co jsem očekával (a ne, naivní srovnání se strugackými to určitě nebylo), ale dostalo se mi prázdné, silně stylizované a manýristické tlachání, ve kterém mě nedokázalo zaujmout opravdu vůbec nic – ani postavy, ani příběh, ani způsob vyprávění. těmi dvěma astrami čestně uznávám autorovu snahu o originálnost. perla svini, tak nějak.

kniha: Adaptace - VanderMeer, Jeff
Gaarq | nehodnoceno | před 11 dny

tak ne, nemá… vybavil se mi citát z cimrmanů, když jsem odložil po první čtvrtině poslední díl nedočtený.

v zásadě se oproti předchozímu vyprávění nic nezměnilo, je stále stejně bezcílné a nezajímavé, ač se autor snaží ostopryč. k neúčelným podivnostem přibylo ještě ředitelčino vyprávění v druhé osobě, které nejenže nic nepřináší, ale docela prudí. postavy jsou stále stejně beztvaré a zbytečné – ředitelka, ptačí duch i šéf. jediná slušnější je strážce majáku, ale ten to nevytrhne. soryjako, to nedávám.

kniha: Terror - Simmons, Dan
Benetka | ***** | před 12 dny

Úžasný příběh.A nejlepší na tom je to,že se to takto mohlo skutečně odehrát.Jak to doopravdy bylo s Franklinovou expedicí se už zřejmě nikdo nikdy nedozví.Takže tato kniha je takovou fantazií o tom jak to mohlo být.Druhým fantastickým prvkem je „věc z ledu“,jinak také snad démon lidí obývajících mrazivé končiny amerického severu.I když…jeden vlasně nikdy neví.Jsou věci mezi nebem a zemí… :) Tak jako u nás máme vodníky a rusalky které možná skutečně viděl jenom ten který o nich už nikdy nikomu neřekne,pak ale stejně tak nikdo nikdy nemůže říct,že neexistují… ;) Tuto knížku jsem četl v čase kdy byla venku docela kosa.Ale proti tomu jaká byla klendra tam někde za polárním kruhem…No wtf?! Běžně někde kolem –50°C.Ti lidi co se tam tenkrát rozhodli vydat,a podotýkám,že dobrovolně,to musela být vskutku banda šílenců! Toš tak. :)

kniha: Letadla nad sopkou - Vacek, František Gustav
ippokorny | nehodnoceno | před 12 dny

Likvidaci letadel paprskem na dálku použil ve své knize Odplata Alexander Vaško, zajímavé je, že obě knihy vyšly ve stejném roce.

kniha: Výpadek systémů - Wells, Martha
trudoš | ****1/2 | před 12 dny

Řeknu to podstatné hned zkraje – Výpadek systémů je skvělý. Nechci ovšem tvrdit, že Martha Wellsová přišla do žánru s něčím novým. Přesto dokázala textu vtisknout podmanivý drajv, kterým oplývala třeba Harrisonova První planeta smrti nebo Dickův Blade Runner. Je v tom hodně akce, hrst myšlenek a nic víc. Ono na stopadesátistrán­kovém prostoru není čas na intelektuální výlevy, jelikož by na zápletku už jednoduše nezbylo místo. Přičemž právě ta strohost je na celém vyprávění to nejsympatičtější. Žádné kličky, ale poctivá ruční práce od první až po poslední stranu. Děj navíc získává na určitém odlehčení, o které se stará hlavní hrdina, jímž není nikdo jiný než polokybernetický robokat. Tady je třeba říct, že spisovatelka pojala jeho roli v příběhu poměrně zábavně, poněvadž dotyčný kromě efektivního zabíjení neumí lautr nic. Ani zachraňovat svět, ani bojovat za práva robotů. Už jen komunikovat s lidmi je pro něj velký problém, ačkoliv jeho největší zábavou je koukat na nekonečné telenovely.

povídka: Ta, která není - Kosmatka, Ted
vyšla v: XB-1 2019/03
Polinius | **** | před 12 dny

V jiném čísle časopisu, by to mohla být i povídka čísla. Ačkoliv je to další pocitová povídka která utočí na emoce, musím ocenit, že tato má i výraznou pointu.

Chápu proč to vyhrálo tolik cen a proč to bylo na tolik cen nominováno, ale nejsem příliš spokojen s rozuzlením.

12345678910poslední (660)26384 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu