RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (730)29175 příspěvků celkem
povídka: Vložte medvídka - Pratchett, Terry
vyšla v: Divadlo krutosti
Polinius | ****1/2 | před 1 dny

Velice milá jednohubka z dob, kdy měli počítače ještě nějakou osobnost a nebyly jen stroje. :-((

kniha: Les mytág - Holdstock, Robert
ellric | ** | před 2 dny

Nedočetl jsem. Styl psaní mě nedokázal vtáhnout do děje. Je to moc pomalé a nudné.

kniha: Rogenovo oko - Mlčoušková, Jarmila
snop | ***1/2 | před 3 dny

Nevím, kdy jsem si tuto knihu koupil, ale našel jsem ji doma před týdnem a řekl si, že jí dám šanci… a celkem mile mě překvapila. Ano, je to debut a je to vidět. Ano, je to spíš taková koláž ze života studentek jedné fantasy univerzity než nějaký ucelený příběh. Ano, není to „genderově neutrální kniha“, je naprosto zřetelné, že ji psala žena. Ale děj odsýpá, svět je celkem zajímavý a postavy sympatické. Některé věci sice zůstávají nevyřešené (proč pátrací krystal nepoužívají libovolní studenti? vyžaduje studium na některé z kateder nějaké nadání?), ale to zas tolik nevadí.

Pokud někdy vyjde druhý díl, asi si ho taky přečtu.

povídka: Angeličin pokoj - Staig, Laurence
vyšla v: 13 hororových povídek znovu
jasonix | ****1/2 | před 3 dny

Jednohubka sestavená z klasických klišé, ale až překvapivě dobře napsaná. Atmosférou někde mezi Psychem a Osvícením. Vyšperkovaná drobnými morbidnostmi, které dětský svět ukazuji v tak krásně deviantní formě. Škoda, že na tak malé ploše se námět nemohl více rozvinout. Dal bych si větší porci.

povídka: Bábinka - Greenland, Colin
vyšla v: 13 hororových povídek znovu
jasonix | ***1/2 | před 3 dny

Když se vnuk má postarat o babičku s Alzheimerovou demencí a jedná se o antologii hororu, je celkem jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Velké překvapení se nekoná, ale autorova zlomyslnost a cit pro situační komiku z toho dělají čtivé dílko.

povídka: Past na duchy - Tuttle, Lisa
vyšla v: 13 hororových povídek znovu
jasonix | *** | před 3 dny

Jako byste klasickou duchařskou story otřeli o Tajemný hrad v Karpatech a přenesli do 20 století. Na Lisu mi to přišlo odbyté.

Začátek čtenáře navnadí na slušný horor s námětem sourozenecké averze, ale z téhle linie pak povídka vykoleji do trochu naivní psychologické pohádky. Říkám si, co tím chtěl autor říct… Že se dospělým nedá věřit? A zástupcům církve tuplem?

kniha: Simulanti - Pávek, Milan
Sherudan | *** | před 5 dny

Spousta skvělých gagů, ale jako celek je to až příliš velký bizár a nedrží to úplně pohromadě. Nicméně jako obraz rozkladu „reálného socialismu“ velmi trefné.

kniha: Prapodivné potíže I. - VanderMeer, Jeff
jirikk | ****1/2 | před 6 dny

První díl duologie (tedy nejspíš?), ve které VanderMeer klame tělem. Tohle opravdu není pro mládež, přes lehký a někdy až frivolní styl vyprávění čeká ve skutečnosti čtenáře pěkná dávka temnoty i komplikací. Ujeté je to až běda, přesto ale drží pohromadě. Jedná se o zdánlivě humornou stránku autorových vážných románů, přesto jde vlastně o to samé. Některá místa takřka doslovně citují skvělou sérii Jižní zóna, jiná zas svou obrazností připomenou Finche. Přesto jde o zcela svébytné dílo, bohužel skutečně jen o polovinu příběhu. Na celkové zhodnocení je tedy nutné si počkat na druhý díl, snad s ním Argo nebude dlouho otálet.

Na recesi o bolšánských schůzích různých rádoby důležitých orgánů je to moc dlouhé a nevtipné a na konci to sklouzne až do morality o vesmírném spiknutí proti Zemi. Novotvary potěší, i když jsem mnoha neporozuměl. Dialogy občas fajn, občas mimo. Pojetí jakoby scénáře divadelní hry je nevyužito. Zajímavé, ale dlouhé a vyčpělé.

Skvělá povídka potenciálem na hranici krátkého románu. Conan a jeho parťačka Valerie prochází pralesem na jehož konci čeká kromě smrtelného nebezpečí i tajemné město s velmi pohnutou historií a jak se zdá, tak s příchodem obou dobrodruhů i budoucností. Skvělé akční scény s monstrem, výtečně zpracované reálie politického i historického rázu i vztah mezi oběma protagonisty a chmurná pointa vynáší text do jasného zlatého fondu Conanovského kánonu. Paráda.

kniha: Gucky a Vakuopat - Darlton, Clark
Polinius | ***1/2 | před 8 dny

V americké SF by to všechno dobře dopadlo. Nějaký jiný autor by z toho udělal román o sebou týraném člověku, který získal vražedné schopnosti které neumí ovládat a o těžkosti ho obětovat. Německý klasik prostě tu postavu skoro přímo škrtne a je jen nějaký náznak emocí.

kniha: Tři proti Old Manu - Ewers, Horst Gehrmann
Polinius | ***1/2 | před 8 dny

Taková sci-fi limonádka pro chlapce každého věku.

kniha: Motory boha - McDevitt, Jack
Alfi | * | před 9 dny

Na knihe cítiť, že bola napísaná pred 30 rokmi. Technologický vývoj predčil autorovu fantáziu a tak tu chýbajú technológie, na aké sme zvyknutí a na druhej strane tu máme fyzikálne nemožné kúzla. Síce kniha je označovaná ako hard sf ale ak máte čo i len čiastočné predstavy ako funguje fyzika dostanete z knihy bolenie hlavy. Napríklad autor popisuje úplne nezmyselnú teraformáciu, ktorá nedáva žiaden zmysel. Neviem, či je to chyba prekladu – ale naozaj je v podmorskej časti knihy mínus 30 stupňov? Strašne mi to liezlo na nervy. Rovnako ako naivné a nerealistické chovanie postáv.

kniha: Srdce ledu - Šenk, David
Sherudan | ** | před 9 dny

Tvorbu Davida Šenka znám už z doby, kdy přispíval do CKČ, a od té doby se nikam neposunul. Velmi zajímavé nápady a zápletky ničí kostrbaté zpracování, často nesmírně nudné, a zoufale odfláknuté (a mnohdy zcela absentující) pointy.

Dobrodružství na tajemném ostrově, kde Conana a jeho piráty překvapí tajemný národ černých postav disponjících s velmi zvláštními znalosti magie. Dokonce tak zvláštními, že se zdá, že vypadávají ze škatulky meče a magie a spadají do vcelku dost avantgardního pojetí fantastiky. Není to špatná povídka, ale Howard tady v nápaditosti ustřelil až moc.

kniha: Zájem galaxie - Souček, Ludvík
jasonix | **** | před 9 dny

Většina povídek se nějak dotýká mimozemského života a jeho konfrontace s naší civilizací. Ale prostřednictvím tohoto „extraterestri­álního“ autor nastavuje selfie našim (typicky lidským) nešvarům. Součkův čtivý styl, černý humor, cynismus, akčnost, rázovité postavičky nerudovsko-hrabalovského typu, znepokojivé myšlenky… tohle mi prostě šmakuje; a i když jsem většinu povídek četl již dříve v jiných sbírkách, užil jsem si to. Navíc ta nádherná, ilustrovaná, žluťoučká edice třináct vonící stářím, mňam! Jen název je trochu zrada, protože titulní povídka nakonec do sbírky zařazena nebyla… No, už jsem si do dlouhodobějšího plánu zařadil sbírku Hippokratův slib. :)

Experimenty, co se vymknou z rukou – toť oblíbený námět SF od nepaměti. V Součkově podání dostane čtenář osvědčenou kombinaci humanismu a sarkasmu, jak to Mistr uměl. Povídka příliš nepřekvapí, ale je zatraceně dobře napsaná!

Démony nepřelstíš, ať jde o Mefista nebo o Maxwellova čertíka. Fascinující experiment v komorní povídce, jež snoubí jednoduchost a údernou pointu.

Shakespeare umí být sám o době dost krvavý a akční a když se inscenace jeho představení chopí Markýz de Sade, navíc v blázinci, vyjde z toho šílenost. Nechybí ani jistá tajemná bytost z klasického SF arzenálu. V rámci Součkova díla spíš slabší kousek, i tak zaseje semínko znepokojení.

Začátek slibuje thriller nebo horor a člověka skoro až mrzí, že se z toho vyklube „jen“ jednoduchá anekdotka na téma nedorozumění mezi civilizacemi. Civilizacemi rozdílných úrovni a různých komunikačních strategií. Opět velmi dobře napsané.

Povídka sama není moc dějová, ale její zarámování kritikou demagogie a bigotnosti je skvostné. Úvahy nad zařazením andělů do živočišné nomenklatury mě pobavily a součkovské postavy mě přímo fascinují. Ať jsou to profesoři, obyčejní elektrikáři nebo v tomto případě svatí otcové vyslaní do vesmíru Vatikánem, vždy z nich vyzařuje univerzální člověčina.

Jako byste do Fitzgeralda přimísili slušnou porci Bradburyho. V znepokojivé magickorealistické atmosféře se odehrává apokalyptická párty, která může (a nemusí) být alegorií. Bizarní postavičky, jemná ale účinná gradace, jako když v papiňáku stoupá tlak. Jedna z těch kde se s náladou přímo mazlím

Téma pravo- a levo- točitosti už dnes sotva překvapí, ale tohle jsem si přečetl s chutí. Jakoby parodie na klasické romaneto. Staví na tajemství a možná i troše paranoie, ale po součkovsku přecházejí do černé anekdoty.

Bizarní hříčka kombinující přízračnou atmosféru švankmajerovského témbru a grotesknost italských veseloher. Evokuje mi Otcovu napodobeninu (Dick, 1954) i Pasažéry (Silverberg,1968). Závěr nevyužil svůj potenciál.

Musím konstatovat, že tohle se mi četlo špatně. Myšlenka dobrá, klasicky jednoduchá, bohužel natolik zabalená do archaického a biblickěho blábolení, že už to není ani vtipné ani srozumitelné. Výsledný dojem vůbec neodpovídá vynaložené práci. Obsah je rozvařen použitou formou; připomíná mi to amarouny, kde se mihne nejedna skvělá dobrota a výsledkem je hromádka rosolu…

V kontrastu k bukolickému prostředí mimozemského světa stojí primitivismus pod slupkou civilizace. Kritika kolonialismu a roztahovačnosti bílého muže. „Stahovačů“ všeho druhu, podléhajících atavistickým pudům. Políček antropocentrismu.

Hravé podobenství, jehož kouzlo a jemné nuance si asi plně vychutná jen český čtenář odkojený (byť je to v případě hmyzu oxymorón) stěžejním dílem evangelického kněze Jana Karafiáta. Zdařilá parodie jeho humanismu a lyrismu, včetně charakteristických hovorových a biblických obratů.

kniha: Světatvůrci - Bennett, Robert Jackson
Gaarq | ** | před 11 dny

něco začne být špatně, když začnete pro hlavní postavy románu vymýšlet posměšné, připitoměné přezdívky. to se stalo asi v první třetině světatvůrců a pak už jsem se vezl. bennett sklouzl k tomu nejpříšernějšímu YA, co jsem četl (a moc jsem ji nečetl, protože se jim vědomě vyhýbám, ae tady jsem to nečekal). pitomoučké dialogy, které místo aby vedli zkušení a dospělí, spolu vedou puboši někde v parku na lavičce. nevím, z koho se snaží dělat autor větší blbce, jestli ze svých postav, které v proudu citoslovcí přicházejí na myšlénky, které by jejich dospělé protiobrazy napadly okamžitě, nebo ze čtenáře, kterému tyhle hrůzy podstrojuje spolu s absencí logiky děje a fikčního světa, opakování dějových linek a schématu z prvního dílu, bohů ze stroje jak kráva, cimrmanovských zvratů (já nejsem tvůj dědeček, já jsem ve skutečnosti tvůj synovec) a tak. docela mě zarážela také zbytná míra morbidity a krvavosti některých scén, jako kdyby si v tom někdo liboval, ale funkční to nebylo. inu nadával jsem jak ježek a moje žena, která to četla už dříve, se mi potutelně hihňala za zády a když už už jsem se chtěl rozběsnit a něco jí z obsahu knihy znechuceně zadeklamovat, odrazila mě „já už to jednou četla, po druhé nemusím“. a to jsem oba žrali trilogii o městech.

asi jsem se tímto dílem definitivně vyléčil z touhy číst to dál, protože míra mého zhnusení dosáhla hóóódně vysoké úrovně. nebýt několika výborných socio-politologických úvah, letěli by světatvůrci do braku. ble…

ps. jak je to v tomto světě s vědou? skribování je víceméně inženýrství, to se ale bez vědy od jistého bodu neobejde a mě tak trochu přijde, že si tu autor značně ulehčil práci, protože fyzika v jeho světě funguje, ale lidstvo ji srdnatě ignoruje. jediný kupecký dům, který by ignoroval skriby a začal využívat vědu, by ty ostatní roznesl na kopytech.

kniha: Pod nebesy - Kay, Guy Gavriel
jethro.tull | ***** | před 11 dny

Po dlouhé době jsem četl knihu, u které jsem se těšil, až ji dočtu do konce, a zároveň byl nešťastný, když jsem knihu dočetl. Všechno podstatné napsala o knize Madam Brbla, která byla zřejmě knihou nadšená stejně jako já. Ke knize jsem se dostal až po 10 letech od vydání. V diskusi ke knize zaznělo, že k prodejnosti knihy nepřispěl obal knihy. Mně se naopak přebal knihy velice líbí. To, co mě odrazovalo od koupě, byla cena knihy a také to, že je příběh zasazen do pro mě odtažitého prostředí středověké Číny. Knihu jsem posléze koupil v antikvariátu za čtvrtinu ceny a čínské prostředí mi nakonec vůbec nevadilo. Naopak. Užíval jsem si kaligraficky zdobné proplétání osudů jednotlivých postav a pozvolné plynutí příběhu, který postupně směřoval k rozpadu celého tehdejšího světa. Kupodivu ani jména osob se mně nepletla. Tuto vynikající knihu bych doporučil všem, kteří příliš nespěchají za dramatickým příběhem, naopak si vychutnávají drobné porce příběhů, které si nakonec najdou k sobě cestu a uzavřou se.

Kniha určená spíše mládeži jako zábavná učebnice o vývoji života na Zemi. Údajně ispirace pro legendární Zemanovu Cestu do pravěku.

Kniha byla vydána v roce 1965, ale působí jako prapodivný pohrobek 50. let – naivitou, opěvováním komunistické budoucnosti i schematičností postav. Příběh, který by dával prostor pro nejeden dramatický konflikt, je odvyprávěn jako hlášení o stavu vody na českých tocích.

Všechno, co fanda české akční školy chce. Výkonný zabiják, co má vlastně dobré srdce, přestřelky, drsná ale spravedlivá tajná organizace s náležitě vyšinutymi ale sympatickými členy. Plno akce a jiná tajná organizace ovšem spojená s nadpřirozenem… Všechno šlape ale taky nic až tak noveho

Conan a jeho kámoška se dostanou do podivného města v poušti, kde tajemná rasa dřímá ve svém snovém opojení ve stínu temného boha. Fajn atmosférická povídka o objevení neznámého a boji s temnotou. Conan má i lepší příběhy, ale tohle je takový solidní střed.

Kniha pro fajnšmekry. Ve zkratce: Pokud se vám líbí Kytice, bude se líbit i Umrlčí věnec.

Delší verze: Podtitul říká vše. Jedná se o balady z devatenáctého století – se vším, co k nim patří. Kniha je tedy plná umrlců, kostlivců, oběšenců, lebek, hnátů, havranů, (sebe)vražd, (ne)splněných slibů, „zločinu a trestu“, hřbitovů, půlnočních mší, hnátů, lebek, kokrhajících kohoutů, nočních návštěv ne úplně přirozeného charakteru, viny a pokání, hnátů a lebek, nešťastné lásky, mrtvých nevěst, cvakajících klik, mrtvých/zavraž­děných novorozeňat/ba­tolat…jo…a říkal jsem, že v knize jsou i lebky a hnáty? Tento výběr je navíc zajímavý tím, že kromě známých těžkých vah z učebnic češtiny předkládá i dnes již zapomenuté autory, respektive autory zapomenuté už před sto lety (přičemž ti zapomenutí občas o parník vedou nad svými slavnějšími kolegy). Co se týče samotných básní – je to autor od autora, každý si najde to, co mu sedí – některé kusy jsou psány až dětsky lehce, snad i v rychlém rytmu, jiné jsou naopak otravně košaté. Občas se objeví i…jak to napsat…morbidní humor (například v básni, kde se hrobník zmatlá jak doga a ustele si na hromadě lebek a hnátů v kostnici – a je jen na čtenáři, jestli skutečně prožil „danse macabre“, nebo jestli měl jen zlý sen vybuzený prostředím). Sem tam v baladách problesknou lidové zvyky a pověry…a asi i vyprávěnky a historky (koneckonců – i Máchův Máj je založen na vyprávění jistého hostinského, dovedu si představit, že výše zmíněný ožralý hrobník bude něco podobného…avšak o dost méně romantického). Jediné mínus knihy plyne z jejího charakteru – je to skoro tři sta stran balad, takže ke konci, čtete-li v rychlém sledu, už může téma nudit. Jak to uzavřít? Výborný počin, nebál bych se doporučit koupi do školních knihoven. Nakladatelství palec nahoru za odvahu něco takového vydat a také za snahu provést osvětu a vzdělávat.

Zcela se ztotožňuji s BorgDogovým komentem a rád rozvedu, proč tomu tak je. Ohnivý pohár je viditelně psán na počet stran. Kniha by šla zkrátit o 1/3 a čtenář by o nic nepřišel. Navíc Rowlingová nemá bradburyovský dar říct mnoho za použití málo slov. Plká a plká a v některých pasážích je to opravdu děsivé (úvod, mistrovství světa a scény v lese). Navíc rozsah nabobtnává tím, jak opakuje informace z tohoto dílu i z předchozích. Jestli ještě jednou budu muset číst, že Hagridův pes Tesák je cvičený na černou zvěř, tak knihu rituálně pochčiju. Mohu si to dovolit, není moje. Je to úlitba dětem? Já vám nevím. Jsou děti hloupé? Ani bych neřekl. Pamatují si méně než dospělí? To sotva. Jakoby psala pro retardy. O to smutnější je, když v některých pasážích dokáže excelovat a přece jen se Bradburyho úspornosti přiblížit (vtipná scéna, kterak Weaslyovi vyzvedávají Harryho v Zobí ulici nebo naštvaný rozhovor Rona a Harryho u krbu po zjevení Siria – na -use vám kálím – tam byly cítit emoce, rozháranost puberťáků, ambivalentní pocity). Jenže o chvíli později to zabije nějakou zdlouhavou nudnou vysvětlovací pasáží nebo Harry něco po stopadesáté prožívá nejsmutněji, nejšťastněji, nej, nej, nej.
Pochválit mohu příběh. Je jako žena. Kdyby nebyl ověšen tolika zbytečnými špeky a zůstala jeho vypracovaná svalnatá postava a jen sem tam pohledný špíček (např. celkem pěkné, byť poněkud školometské poučování mladých čtenářů o fyzickém i ekonomickém otroctví skrze příklad skřítků a Hermionina SPOŽÚSu a vlivu bulvarizace médií na společnost díky prolhané Ritě Holoubkové a jejich článcích pro Denního věštce), byl bych spokojen.
S Gaarqem se shodnu na nevěrohodnosti a chatrnosti světa. Ještě ve Vězni z Azkabanu se dalo přemisťovat jen letaxem, a ejhle, najednou, po dosažení náležité NKÚ, to jde jako po másle a navíc existují přenášedla. Magie v Bradavicích je jaksi omezena a něco nefunguje, ale zvěromágové se mohou proměňovat dle libosti. Pobertův plánek je naprosto klíčová proprieta, ale třeba Brumbál si nemůže vyrobit druhý podobný, že? Autorka to prostě neměla moc pečlivě rozmyšlené a látá to za pochodu. Nevadí mi to ale zdaleka tolik jako výtky ke způsobu psaní.

Dovolím si kacířskou myšlenku, za kterou na mne skalní fanoušci asi sešlou kletbu, jež se nepromíjí. Film byl lepší. Jako první se podstatněji odchýlil od knihy. Ořezal sádlo a nabídl zjednodušený příběh s akcentem na vztahy (perfektně pojatý ples, mnohem hororovější jezero, bludiště i co bylo potom). Vydestiloval z příběhu to podstatné a najednou to má sílu. Škoda, že to tak neudělala autorka a stále víc zabředává do bažiny bezúčelného grafomanství a poučování.

POZNÁMKA: Část knihy jsem četl, část poslouchal jako audio s hlasem pana Hyhlíka. Čte dobře, ale za [wíSSSliovi] bych ho pověsil za uši do průvanu, neb právě mé uši byly orgánem, který u tohoto a některých dalších slov trpěl více, než je zdrávo.

kniha: Hlídka na konci vesmíru - Dewes, Jenny Stolte
snop | **** | před 16 dny

Nejsem connoisseurem space oper, takze nedokazu posoudit originalitu, nicmene pres pomerne velky rozsah me to celou dobu bavilo a nepustilo. Takze za me vyborna kniha.

Kniha je vypavena ze dvou POV – kapitanky Rakeove a prince Cavalona, kteri se vsak od sebe nikdy prilis nevzdali, takze jde spise o manyru pouzitou k ozvlastneni vypraveni a k tomu, abychom lepe videli do dusevnich pochodu techto dvou protagonistu (kteri se nepochybne daji dohromady, byt v tomto dilu jeste ne).

Oba hlavni hrdinove jsou vyhnanci/trestanci na kraji vesmiru, Hlidka ne nahodou pripomina jinou Hlidku, totiz tu Cernou. Kapitanka Rakeova se snazi o preziti co nejvic lidi v situaci, kdy se schyluje ke kosmicke katastrofe, ktera navic zjevne muze vhodne poslouzit Imperiu k zbaveni se Hlidkaru, takze je v tom sama. Ovsem nahodou (?) ne sama, zrovna ke Hlidce pribyl vyhnany princ Cavalon, ktery je tak trochu nezodpovedny fracek a bohem, ale jinak intelektualni superman (a diky „vstepum“ vlastne superman i po fyzicke strance). A ktery chce byt projednou uzitecny, kdyz uz se mu nepodarilo zhatit dabelske plany sveho dedecka, Vladce Vesmiru.

Cela kniha je vlastne zamerena na par dni, kdy je potreba s omezenymi zdroji odvratit katastrofu a prezit, a na laskovne kockovani vyse zminenych protagonistu. Ovsem ma to velky potencial, protoze je tu jeste cely vesmir, vysoka politika, mimozemska rasa, atd. atp. Asi clovek nemusi byt prorokem, aby tusil, kam to smeruje – prece jenom naslednik trunu na lodi plne potrestanych rebelu, ktere navic veskrze prohnile Imperium odepsalo, pod velenim elitni kapitanky…

kniha: Tajemství a záhady - Doyle, Sir Arthur Conan
louza | **** | před 16 dny

Doyle byl výborný spisovatel a je právem legendou a klasikem. Ne vše na co sáhne je pozlacené, ale řemeslný um mu nechybí skoro nikdy. Jeho povídky tento fakt jen potvrzují. Tu horší, tu lepší, ale vždycky skvěle a čtivě napsané, úspěšně promlouvají ke čtenářům i po více než století od jejich vzniku. Sbírka je nově přeložená a nová forma textu mi přišla šťavnatá a dobře čitelná. Spokojenost.

povídka: Parazit - Doyle, Sir Arthur Conan
vyšla v: Tajemství a záhady
louza | ****1/2 | před 16 dny

Mírně předvídatelná, jinak ale krásně konstruovaná novela o možnostech hypnózy a ovlivnění lidí. Konec je mistrný, není úplně jednoznačný, ale všechny v úvahu připadající alternativy jsou zajímavé. Výborná věc.

Docela humorný příběh kterak zbohatlík shání strašidlo do svého strašidelného sídla. Pěkná pointa a hezky stylizováno. Příjemná povídka.

12345678910poslední (730)29175 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu