LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kniha je veľmi dobre zpracovaná. Dej je veľmi ztrhujúci ale nepatrí k takým klišé fantasy. Takže to dokáže prečítať len zkúsený čitateľ. Aj keď je tu viac postáv ako v telefónnom zozname, každá má svoje vlastné miesto a brilantne prepracovanú psychiku. Tiež 100%

podla mna je to fakt dobrá kniha. skvelo je tam vypracovaný svet, je tam spracovaných viac kultúr a dejovo je to dost obsiahle a nieje nejaký strašný problém vyznat sa v tom. 100%

Hvězdný prach je velmi příjemná a neotřelá pohádka, spojení dvou světů (lidského a pohádkového), kde bránu z jednoho do druhého tvoří díra ve staré kamené zdi, kterou lidé ve dne v noci střeží, aby se dovnitř ani ven nemohly dostat žádné nepříjemnosti. Jen jednou ročně se na druhé straně zdi koná trh, na který se lidé rádi vypravují. Je to příběh o lásce a o štěstí, dobrá oddechovka po něčem náročnějším.

Ja by som ešte podotkol, že to písal s Lukjanenkom naraz. Takže postavy ktoré v Šeré hlídce umreli, sa tu voľne potulujú. (teda aspoň ja som to tak pochopil, že umreli…)

dej sa mi fakt páčil iba škoda že to napísal na 300 strán a teda to aj zhustil. keby to napísal aspon na 500, bolo by to uplne super. za dej by som dal 100%, za formu 90%

V porovnání s prvním dílem je sice začátek tohoto druhého pokračování mírným zklamáním, ale děj se ke konci pořádně rozjíždí a přiostřuje, takže celkově je to stejně tak dobrá kniha jako ta předchozí. Děj se samozřejmě opět točí kolem princezny a teď již prakticky královny Inos a jejího věrného stájníka Rapa. Oba jsou na rozdílných koncích Pandemie a jejich osudy jsou střídavě stejnou měrou popisovány. Inos si „užívá“ zajetí u falešné sultánky a rozvijí plány na další postup, jak se co nejrychleji dostat zpět do svého království. Rap prahne po jediném, stanout po boku Inos a věrně ji sloužit (zatím si neuvědomil, že ji miluje :)). Oproti prvnímu dílu se zde mnohem více odvíjí různé zápletky děje, politikaření a pletichaření všech stran proti všem a vše ukazuje na to, že Inos a Rap jsou mnohem důležitější osoby než se zpočátku zdálo. Všichni je chtějí nějak využít pro sebe z mnoha důvodů, které se ani nedají odhadnout. Je zde naznačeno několik indicií, ale konečné cíle jednotlivých stran a osob se tak zdají ještě méně odhadnutelné. Osud si s Inos a Rapem tvrdě zahrává, vůbec je nešetří a o dějové zvraty zde není nouze, takže si čtenáři můžou pěkně užít jejich utrpení. Obzvláště závěr věnovaný Rapovi se vydařil. Pustit se hned do čtení dalšího dílu je prostě nutnost.

Trikrat bratia Strugacky a vzdy trosku inak. V prvej novele Dravci meho stoleti sa stavaju do polohy moralizujucej nad pokleslou spolocnostou. Nasleduje roman Obydleny ostrov(prvy diel trilogie Maxima Kram.), ktory zaujme svojim sviznym tempom a je velmi vhodny pre zoznamenie sa s tvorbou bratov Strugackych. Noveleta Miliardu let před koncem světa uzatvarajuca tuto vynikajucu knihu na vas zaposobi svojim vtipom a pointou. Samozrejme pri ziadnom pribehu nechyba slusna davka tajomnosti, absurdnych situacii ci zaujmavych uvah, ktore uz patria k trademarkom tvorby tejto slavnej dvojice.

Nadupaná kniha plna skvělých seků typu mam na rukou krev odstraním ji skelnou vatou, vata nezabírá použiju rašpli, nebo duch nemůže zabít člověka byl by z toho precedens už jen proto že mrtvých lidí je daleko více, a spousty dalších. Nejlepší postava v knize je bludný kámen který se schovává při každém náznaku něčí přítomnosti, tento díl není tak dobrý jako Mort nebo Poslední kontinent, ale určitě stojí zato si jej přečíst.

Humorně laděná fantasy, která nemá ani hlavu ani patu je to jen oddechový příběh o čaroději a princezně, která se na jednom večírku stane obětí kouzla a zmnění se v ropuchu a její záchraně nic extra od této knihy nečekejte nejlepší moment byl když se autor zmínil o šípkové růžence jen se nepíchla o vřeteno ale usla při svatebním polibku a všechny pak musel opichat vřetenem chudák princ který s toho mněl doživotní trauma. Do tohohle počinu opravdu nestojí investovat.

Povídky povídky a zase povídky kdo má rád povídky tomu můžu knihu doporučit mně zrovna moc nenadchla některé povídky končily otevřeně a k tomu docela pitomně což je docela škoda.

Pohádkový svět Narnie fantastické čtení nejen pro nejmladší čtenáře můžu vřele doporučit.

Povídky, povídky a zase povídky kdo má rád povídky tomu se tato kniha bude líbit já mám rád warhammer ale povídky to nějak není pro mě.

Třetí díl o Ragnarovi není tak dobrý jako první, ale s cela jistě je lepší než dvojka. Ragnar je zase nejlepší už na začátku docela dobře odhadnete, který pěšák kapituly zařve a závěr jak jinak než solo pro Ragnara něco jako naši v hokeji máme sice mužstvo ale Jágr je Jágr.

Jedna z najlepsich knih ake som v zivote cital. Ten spravny pomer akcie, vtipu a myslienok v najlepsej tradicii R.A.H. Pokial vam nebude vadit obcasna prilisna uzvanenost autora, tak vam zazitok nepokazi ani otrasna obalka, mizerna sadzba a velmi slaby preklad. Uz sa neviem dockat nejakeho dostojneho vydania(nie Classic).

Začátek vypadal slibně a trochu netradičně, ale po půlce to začlo hrdinovi nechutně všechno vycházet a dorazila to umělě vtlačená lovestory v zavěru – to už se nedalo vydržet. Alespoň, že ten konec ušel.

…výborne som sa odreagoval… Kulhánkove potoky krve ma fantasticky pobavili :)

Dlouho jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 *. Nakonec, jak vidíte, jsem dal 5, ale jen tak tak. Jak už je psáno v předchozím komentáři, jde v této knize o děti, hlavně o jedno obzvláště geniální. Ender je po dlouhém sledování předurčen a veden k zvládnutí vedení války proti „nepřátelským“ mimozemšťanům. Hlavní náplní výcviku je hraní her simulujících a procvičujících velitelské schopnosti a Ender se ukáže jako ten pravý a jediný, schopný zachránit lidskou rasu. Značná část knihy je také věnovaná sourozeneckým vztahům, čímž toto sci-fi na kvalitě určitě získává. Jako dosti přehnané se mě zdá právě to, jak zde vystupují děti, i když zázračně geniální, charakter a vlastnosti jim dané jsou prostě zarážející. Ale je to přece sci-fi.

V podstatě detektivka inspirovaná Jackem Rozparovačem umístěná do fantasy světa. S tím, že detektivka silně převládá – pro mne trochu zklamání.

Podle očekávání tohle fantasy opravdu za moc nestojí, ale i tak je originální a zajímavé. Hlavní postavy Jestřáb a Rybářka nejsou popsány nijak zvlášť do hloubky, takže si čtenář nemůže udělat patřičný dojem o jejich charakterech a motivech. Překvapivé je to, že jsou to představitelé zákona, spíš bych očekával nějaké dobrodruhy nebo „dobré“ zločince. Děj téměř celé knihy je o jediné noci a jediném místě, kdy Jestřáb a Rybářka mají dělat ochranku jakémusi radnímu. Na večírku pořádaném věhlasným a známým mágem je, i přes jejich přítomnost, radní záhadně zavražděn a tak se po neprodyšném uzavření domu rozbíhá vyšetřování.

Dojde k dalším vraždám, spáchaným úplně jiným způsobem, a je jisté, že vrah je někdo z nevelkého počtu hostů. Kruh se pomalu

uzavírá… Začátek této nevelké knihy je dobrý, střed je trochu nudný, ale ke konci se to opět zlepší, řekl bych, že i další

díly stojí za přečtení.

Na to, jaká reklama sérii předcházela, jsem celkem zklamaný. Jistě, děj se řítí vpřed velkou rychlostí, hláška střídá hlášku (často bohužel dost samoúčelně), kniha (no – spíš brožura) se dá přečíst na jeden zátah. Ale. Ale přijde mi to celé takové narychlo nahozené, napsat, odevzdat a rychle se vrhnout na další díly. Prostě ve stylu Stona, Rhodana a dalších – čistě komerční čtivo v pravém slova smyslu. Ale jako voda – bez chuti, bez zápachu, vstoupí, stopy nezanechá …

Pro mě osobně je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.

Kedrigern trochu zestárl a díky tomu se stal rozumnějším a zkušenějším, ale jinak je to stále ta samá Morressyho klasika. Kedrigern se vydává na cesty (které nesnáší), aby pátral po své minulosti. Tentokrát ho již nepřekvapí žádní lupiči ani podobná verbež, ale musí se vypořádat s náročnějšími úkoly. Zajímavé je, že se nakonec o své minulosti nedozví téměř nic nového.

Musím se přidat s chválou k Judsonovi. Duncanovo pojetí a způsob vyprávění mě také zcela uchvátily a to mi první díl z celé tetralogie přišel nejslabší (proto ty 4*), ale přesto byl dost dobrý. V prvním díle se navíc tolik neprojevilo autorovo hraní si se zápletkou, která se spíše zauzlovává než rozplétá a až do konce posledního dílu autor dokáže čtenáře pěkně překvapit a udržet v napětí, jak to všechno dopadne. Asi vzhledem k tomu, že Duncan je u nás téměř neznámý, tak první dva díly jsem kdysi koupil v Levných knihách, další dva už jsem si rád přikoupil normálně.

Poměrně slušně napsaná military fantasy, ale nehledejte v ní nic originálního. Čte se to dobře, kupodivu autor stihnul v knize obsáhnout hodně velké časové období, což se v poslední době nevidí moc často, ale námět nepokrytě kopíruje začátky vojenských letadel v první světové válce a dorazily mně dvě perličky v začátku knihy – to když si hlavní hrdina bere při odchodu z domova na cesty kromě dvou náhradních košil a kousku mýdla i kartáček na zuby!!!! Oproti tomu už vypadá pozdější přepočítávání obsahu peněženky (měšec asi autor/překlada­telka? nezná) a chybí mu jeden stříbrňák.

Po nemastném neslaném Ledovém draku je tu třetí díl, kde není hlavní postavou Cabe Bedlam jako v předchozích dílech, ale bývalý vládce Penacles Gryf, který se vydává hledat svou minulost. Cabe se v této knize vůbec nevyskytuje a především díky tomu sledujeme prakticky pouze jednu dějovou linii. To ale knize na ničem neubírá, spíše naopak, děj je zastřen řádnou dávkou tajemna a nejistoty. Oproti předchozím dílům je zde více nahlédnuto do tábora Gryfových nepřátel, kteří zároveň soupeří mezi sebou. No, abych to uzavřel, tak je to celkem solidní, zajímavé čtení, ale špičky to určitě nedosahuje, proto nakonec jen ty 3*.

Rozhodně lepší než první díl, poněkud optimističtější a cílenější. Stále jde o temnou fantasy, ale oproti prvnímu dílu získali hlavní hrdinové konečně ušlechtilejší cíl než jen zabíjet pro peníze a sloužit komukoliv. Ve službách Paní už spoustu let potírali rebely a jen se časem utvrdili v tom, že nestojí na správné straně. Ale opustit Paní není snadné … Pěkně jsou zde popsány jednotlivé charaktery několika hlavních postav. Snad nejlepší je závěrečné přemožení Padlého a Felčarovo přebrání vedení legie. Poněkud zábavný je Felčarův vztah s nyní největším nepřítelem, Paní, takže se možná při čtení občas i zasmějete. Celou trilogii rozhodně doporučuji.

Smutný příklad toho, jak se věk podepsal na autorovi tak skvělé knížky jako Přestupní stanice – nedá se to číst

První půlka velmi slušná, v druhé se silně rozpadá děj v akční scény nasázené za sebou. Působí to divně a značně nesourodě.

Dobrá sf akční detektivka. Někde mezi Effingerovou sérií o Madrídu Audranovi a Reynoldsovou Kalderou. I když Reynolds je daleko lepší v popisu různých technologických vychytávek a taky proto se mi Kaldera líbí víc.

Jules Verne je podle mě jeden z předchůdců sci-fi žánru, a dá se předpokládat, že ve své době, jeho díla za sci-fi považovali. Tento román je jeden z jeho nejlepších a je v něm návaznost na knihy Dvacet tisíc mil pod mořem a Děti kapitána Granta. Skupina složená ze 4 mužů, mladíka a psa stroskota v balóně na neznámém a neobydleném ostrově. Ostrov skýtá všemožné přírodní bohatství a hojnost zvěře, a tak si naši robinsoni brzy zařídí docela pohodlný život. Jak postupně zjišťují, nejsou na ostrově sami. Tímto záhadným cizincem není nikdo jiný než tajemný kapitán Nemo, který jim nenápadně pomáhá. Vše jde dobře až do doby, kdy k ostrovu dorazí piráti, zřejmě s úmyslem zřídit si na tomto zapomenutém místě domovské kotviště…Sám jsem četl tuto knihu mnohokrát, když jsem se k ní ale po letech vrátil byl jsem nepříjemně překvapen celkovou naivitou příběhu, kterou jsem si jako dítě samozřejmě neuvědomil. Jinak je to ale opravdu klasický vědecko-fantastický román, spíše vhodný pro mladší čtenáře.

Opět jedna kniha, od tohoto výborného spisovatele, s tématikou cestování časem. Země roku 2490 sice uživí své obyvatelstvo, ale za cenu přísného a hlavně neměnného společenského systému. Regulováno a kontrolováno je vše, od jídla až po počet dětí. Většina lidí vlastně nežije, ale pouze přežívá v nekonečné nudě. Hlavní postavou je úředník Quellen, který má za úkol vyšetřit případy zmizelých lidí, i celých rodin. Jak se záhy ukáže, šlo o skoky do minulosti. A přibývá jich, protože přeskok do minulých věků znamená novou šanci. Vláda se samozřejmě bojí o samotnou existenci součastnosti a tak se snaží skoky zarazit. I Quellen má ale života za současných podmínek už dost… Jako každá kniha i tato hýří spoustou časových paradoxů, které je třeba brát s rezervou :) Snad nejzajimavější je situace, kdy hlavní postava příběhu unese člověka, o kterém se z dějepisných záznamů ví, kdy přibližně má skočit do minulosti. Drží jej jako rukojmí a vládě vyhrožuje, že mu neumožní uskutečnit tento skok a takto možná změní součastnost, pokud nevyhoví jeho podmínkám.

Výborná military sci-fi. Řekl bych, že mnohem lepší než první díl. Honor velí tentokrát již pořádnému křižníku a její úkol je nelehký. Oproti předchozímu dílu (i následujícímu), je tento, mnohem drsnější a emociálnější. Spousta obětí a zbytečného krveprolití, boj proti předsudům vůči ženám, Honořino ošklivé zranění, to vše dokáže vtáhnout do děje tak, že v některých úsecích jsem se bál pokračovat ve čtení, nahlas jsem nadával nebo naopak křičel radostí nad vítěstvími. Moc pěkný je vztah Hohor a jejího šestinohého, empatického stromového kocoura, který ji v tomto díle zachrání život. Prostě Honor to nakonec, i přes trnitou cestu k vítěstvé a velkých obětech na posádce, nepříteli pořádně nandá !

Stejně dobré jako předchozí díly = vynikající. Komu se líbily předehry k duně, tak by si tuto sérii neměl nechat ujít. Bohužel kvůli příliš mnoha dějovým liniím se v samotném ději nedostaneme opět skoro nikam.

První kniha výborné trilogie. Barvitě a detailně popisuje zcela nový originální svět, který snad patří do vzdálené budoucnosti, kdy už lidé téměř zapoměli navštěvovat své vesmírné kolonie. Hlavní hrdina děje, Valentin, už nějakou dobu cestuje jakoby neměl žádný konkrétní cíl a bez starostí o budoucnost. Neví odkud vlastně jde, ani kdo je. Ve městě se seznámí se skupinou žongléřů, kteří ho rádi příjmou pro jeho vrozený talent a šikovnost. Už z počátku na všechny působí nevysvětlitelným šarmem a jakoby kouzlem jsou k němu přitahováni, navíc přicházejí znepokojivé sny, ve kterých Valentin hraje mnohem důležitější roli než prostý žongléř a poutník. Postupem času se ukáže, že Valentin je Vládce, jemuž ukradli tělo, vědomí umístili do cizího a na trůn posadili uchvatitele. I Valentin, toužící jen po klidném a bezstarostném životě, cítí, že toto mu nemůže být lhostejné a musí se vrátit k vládnutí. S pomocí svých přátel se vydává na dlouhou cestu za svou matkou, Vládkyní snů, aby v něm rozpoznala svého pravého syna a podpořila jej. Opravdu úchvatná kniha. Sice trochu odrazuje svou velikostí A4 a 300 stránkami, ale rozhodně stojí za přečtění, protože tato obsahová kvantita není zbytečná. Děj není nijak moc napínavý a spád má pozvolný, ale popisy okolí a jednotlivých postav jsou detailní a tak dokonalé, že se čtenář opravdu vžije do děje. Další díl serie se od dějové linie velmi odklání a je tvořen několika samostatnými příběhy, ale v poslední knize z trilogie se se starými známými opět setkáváme. Asi to nejlepší od tohoto spisovatele.

tak toto bola katastrofa. tak som sa na nu tesil a miestami som fakt zaspaval. ma to vela hluchych casti Ozaj skoda.

Ako prva kniha v serii je uzastna a plna humoru. Takto sa pise humorna fantasy, Skoda len ze po 4–5 knihe to straca na dynamike

První část pentalogie o zaklínači Geraltovi, volně navazující na předchozí tři knihy povídek. Se zaklínačem jsem se prvně setkal v podobě seriálu, který na mě udělal pěkný dojem. A protože kde kdo tvrdil, že to je mizerně filmově spracované a knihy jsou lepší, pustil jsem se do čtení tohoto prvního románového dílu. Dočetl jsem jej spíše z povinnost, abych měl přehled o všeobecně uznávaném díle a autorovi. Musím říct, že mě zaklínač vůbec nenadchl, i když je možné, že další knihy v sérii už jsou lepší. Celkově postava Geralta se mně zdá taková nijaká, je sice jasný, že je zaklínač a tedy zrovna neoplývá city ani jinou výraznou psychologickou charakteristikou, ale přišlo mě, že je nějakej „nijakej“. Příjemně překvapila Ciri, ze které se oproti seriálu vyklubala pěkná mladá slečna a mrška a dokonce trénovala v Kaer Morhenu. Také jsou tu pěkně a detailně popsány boje mečem. Nejvíce mi ale vadí ta spousta sprostých výrazů a, podle mě, přehnaného slangu. Ovšem toto je velmi subjektivní hodnocení :)

Celkem klasické Kedrigernovské pohádkové povídání o trampotách, ústrkách či úspěších mladého čarodějnického učně. Vyprávění ničím neurazí, ale místy je až naivní, na můj vkus někdy příliš nereálné – nemám rád pohádky. Děj trochu oživuje několik zajímavých pověstí. Nakonec si autor dobře připravil půdu pro druhý díl.

Nezbytná příručka pro každého fanouška SF. Někomu může vadit příliš „exoticky“ zaměřený výběr (mně osobně neúměrně vysoký podíl např. spisovatelů z NDR ap.), ale díky tomu jsou zde například informace jinde těžko zjistitelné. Prostě přehled o historii i současnosti (do roku 1995) SF.

P.S. Právě jsem dokončil poslední úpravy skenu a knihu mám kompletně zdigitalizovanou. Doufám, že to autorům nebude vadit, když stejně není nikde k sehnání.

Na to, jaká reklama knihu předchází, jsem čekal o něco víc. Přesto se mi líbí o něco více než noční hlídka, zajímavý je pohled na současné Rusko, zajímavý je i vývoj děje a zápletka(y) v těchto třech příbězích v jednom. Na druhou stranu místy rozvláčné, místy se objevují i nelogičnosti, ale klady převažují. P.S. Zajímalo by mě, co Gesser očekává, že se stane v roce 2006.