LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tato povídka je spíše v duchu filozofování o tom, jak cestovat po galaxii v relativně krátkém časovém úseku. Základem je Möbiova křivka a celá povídka staví na tom, že její využití popisuje jeden vědec druhému. Ale jen do chvíle, kdy dojde k nehodě, která tak úplně nehoda nebyla.

fantastická klasika starého střihu. vybereme docela pěkné vědecké téma, zde topologie (které stejně nikdo nerozumí), vybereme z ní sice vousatý, ale pořád fascinující problém, a aplikujeme jej zde na cestování vesmírem. krom vědecké zvídavosti autor moudře využívá i úvah o zodpovědnosti vědce a objevitele nejen k lidské společnosti, ale i obecněji k důsledkům své práce. sou fár sou gud. jenže pak se, i s ohledem na rok vzniku 1962 už poněkud překvapivě, objeví jedna stará „dobrá“ a obehraná pointa (opakovaná snad už od středověku, vážně, neke), která udělí povídce ránu z milosti a pak už ji nezbývá než pietně pohřbít, protože to bylo vážně zklamání. nicméně, musím uznat, že část pointy byla i originální a organicky zapadala do příběhu, jenže byla jako ta 2 % šunky u mražené pizzy z obchoďáku schovaná ve spoustě šmakulády ze separátu.

skoro to vypadá, jako by často autoři nevěděli, co mají se svými náměty dělat. mají pěkné nápady, umí úvod a střední hru, ale v závěru pak tak nějak znejistí, zatápou, v nějaké křeči zplodí buď špatný vtip, boha ze stroje nebo jako zde otřepaný univerzální závěr a bim ho. škoda, škoda.