LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@Lucc[3]: Jde určitě o náš rozdílný způsob čtení. Pro mne je v Jezeru zřetelná ta fixace na nedospělost. Když se v závěru vypravěči jeho manželka odcizuje (vlastně se jí sám vzdává) a zůstává v minulosti u své Tally, tak je to pro mne známkou určitého „chorobného“ vztahu (protože normální jedinec tohle překoná). Tenhle pocit nostalgie po zaniklém dětském světě je každopádně obecně pro mne na Bradburym to nejzajímavější (ve smyslu nejautetičtější) a proto mne také nejvíc oslovují povídky, kde tohle téma vystupuje do popředí. Zas až tak hluboko jsem to nepitval, ale stálo by za to se zamyslet nad tím, jakou roli v Bradburyho textech obecně ženy zastávají a jaký mají obvykle charakter. Myslím, že by člověk mohl dojít k zajímavým závěrům. – – – Mimochodem, lze tady na Legii nějak nastavit, abych věděl, že mi do diskuze došla odpověď?

@Artran[2]: Když jsi to takhle do detailu rozklíčoval a popsal, vypadá to jasně. Souhlasím s tvými závěry. Na mne Jezero prostě lolitózně nepůsobilo. Bral jsem ho jako bolestný povzdech nad nedokonalostmi světa, kdy první opravdová láska nemůže být i láskou věčnou. Lidé se mění a umírají a čas sice rány hojí, zároveň ale tolik zraňuje.

@Lucc[1]: Opravdu vedle? :-) Přečti si znovu v Lolitě klíčové pasáže věnující se vypravěčově lásce k Annabel, která v něm díky své náhlé smrti zakoření fascinaci mladými dívkami. A pak si přečti znovu Jezero a porovnej nostalgii Bradburyho vypravěče („Věčně bude mladá a já ji věčně budu mít rád, ach Bože, já ji věčně budu mít rád.“) s nostalgií Humberta Humberta. Život obou vypravěčů se zastavil v ranném pubescentním stádiu; oba sice potom dospěli a milovali dospělé ženy, ale ve vzpomínkách zůstali u svých zemřelých mladičkých lásek. Kdyby Bradbury nebyl vypravěčem nadpřirozených hororových povídek, čtenáře by jistě nepřekvapilo, kdyby si po letech projektoval svou lásku do mladé dívky vypadající stejně jako Tally a která by nebyla pytli pro mrtvé, ale živá a … a tady začíná Lolita… ;-)