LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Chmurnou vizi světa nám G.R.R. Martin předkládá v této povídce, stačí se podívat na všeříkající obálku Marka Hlavatého k antologii „Písně mrtvých“. Hlavní hrdina Trager je poháněč mrtvol. Mrtváci jsou levná pracovní síla, je jich dostatek – vždy se najdou nějaké kriminální živly či jiní ubožáci, které lze zabít a chemicky upravit. Ovšem k uvedení mrtvých „do provozu“ je potřebná vůle poháněče, ti zdatnější jsou schopni řídit celé pracovní čety – např. na různých planetách pomocí autohutí srovnávat se zemí hory, mýtit lesy nebo třeba bojovat v aréně. Tato budoucnost působí velmi špinavým, odlidštěným, neosobním dojmem. Deprimující realita, pro Tragera ještě horší tím, že je nesmělý a osamělý, touží po lásce. A tady nastává kámen úrazu: dokud bylo popisováno prostředí a tísnivě chladná atmosféra, byla jsem fascinována, postupně však autor věnuje stále více prostoru Tragerovým vztahům a to už mě bohužel tolik nebavilo. Martin rozhodně musel tuto povídku napsat po nějakém zvlášť bolestivém rozchodu, něco tak strašlivě bezútěšného nemohlo vylézt ze šťastného člověka. 74%

Jana677 už toho prozradila hodně, já jen dodám, že mě příběh kompletně pohltil. Je syrový (drsný, jedovatý svět, kde tvrdou práci odvádějí mrtví) i jemný a nevinný zároveň (první lásky hlavního hrdiny, letmé něžné doteky, první zklamání). Připadá mi, že zde Martin čerpá z vlastní životní zkušenosti, jen ji oděl do onoho ponurého hávu. Každopádně se mi příběh velmi líbil a dokážu si představit z onoho světa i více povídek nebo rovnou celou knihu. P.S. nevěděl jsem, že Martin pobýval poblíž povrchových dolů v severozápadních Čechách – vzduch plný prachu a zplodin, kupovaná láska… :D

Autohutě připomínající Ocelové město, hluboké lesy a další místa, na nichž makají mrtváci a jejich poháněči. Zvláště autohutě jsou temně vylíčeny a fascinující. Toto je jedna stránka této povídky.

Za druhé je tu tápání hlavního hrdiny, který sice navštěvuje masovny (v podstatě poněkud sofistikovanější bordely), ale nestačí mu to. Neustále hledá lásku a musím říci, že to, co prožívá (dialogy s přítelkyněmi nebo kamarádem), působí sice někdy absurdně, ovšem bohužel tak to v našem reálném světě chodí. Autor to vystihl velmi dobře.

Takže hustá atmosféra industriální planety s ovládanými mrtvolami na jedné straně a věrohodný ponor do hlubin duše neustále zklamávaného jedince na straně druhé. Že to nejde dohromady? Ale ano, a je to velmi působivé a sugestivní.

Další z řady Martinových sci-fi děl, v nichž se vypravíme do hlubokého vesmíru a poznáme další dílky z nekonečné skládačky, kterou nám GRRM ve svém pojetí budoucnosti servíruje. Jak již bývá tradicí, sci-fi hraje jen okrajovou roli, důležitější jsou lidé a jejich pocity. V tomto případě se jedná o (ne)napravitelného snílka, jenž hledá pravou lásku. Ještě si neodpustím poznámku, kterou jsem – v souvislosti s dílem GRRM již jednou napsal – friendzone je sviňstvo.

takový nekromantický příběh. napsané je to dobře, příběh je sice triviální až červenoknihovní, ale ten svět je zajímavý (i když netuším, je-li funkční). má to hlavu a patu, ale čekal jsem víc.