LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jak už je zmíněno v diskuzi, podle mnohých je tento Andersonův kousek neoficiální a aspoň pokud vím nikým nepřiznanou předlohou veleúspěšného filmu Avatar. Když odmyslíme prostředí a Na´Vi, základ v podobě ochrnutého vojáka ovládajícího svým mozkem tělo tvora přizpůsobeného podmínkám cizí planety je skutečně hodně zřetelný. Děj je rovněž ucházející, co mu však podráží nohy je „vědecké pozadí.“ Kdyby Anderson povídku zasadil na nějakou zcela cizí planetu, ještě by to šlo. Ovšem dnes i naprostý laik ví, že „naše“ Venuše takhle prostě nevypadá a to příběhu příliš škodí.

velmi zajímavý námět života na cizích světech, ale příběh sám se mi nelíbil a opět tu máme úplně zbytečné až směšné technoblábolení, které mě neskutečně otravovalo. žel, ani zápletka nebyla moc originální a zvládnutá.

Příběh pro mě zajímavý hlavně z psychologického, resp. psychosomatického úhlu pohledu. Proměna osobnosti a konverzní mechanismy jsou funkčně dobře zpracovány, bez zbytečného zacházení do detailů. Ale i fyzikální specifika světa mi přišla přesvědčivá, byť možná ne zrovna pro Jupiter (s ohledem na dobu vzniku to autorovi ale rád odpustím). Že se tvůrci Avatara inspirovali, je podle mě evidentní. Z původního nápadu dokázali vytěžit úplně jinou a rozvětvenější fabuli a v diametrálně odlišném světě. Nebral bych to jako epigonství, spíš jako tribut, byť by si Poul Anderson aspoň malou zmínku od Camerona zasloužil. Mimochodem slovo Avatar v Joeovi vůbec nezazní, ale je zajímavé, že Anderson napsal i román s názvem „Avatar – inkarnace hvězd“ (1978), ten je ovšem, myslím, o něčem úplně jiném.