LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Veľmi pekný agropunkový pohľad do budúcnosti zeme, ktorú hospodársky zničili rôzne víry a plesne napádajúce obilie. Na svete kde-tu panuje hlad, v súčasnosti situáciu s obilím kontroluje firma poskytujúca geneticky pozmenené obilie, ktoré nie je schopné sa rozmnožiť. Ľudia už zabúdajú ako chutilo ozajstné jedlo. Kalorickou bombou je v tomto príbehu opísaný svet, v ktorom sa využívajú zmutované slony šľapajúce aby premenili kalórie zo žrádla na jouly a tak nabili pružiny energiou. Prostredie ma silne zaujalo, uvítal by som aj román.

jedna z prvních povídek mého oblíbence bacigalupiho, co jsem kdy četl. post-expanzní svět lidské civilizace závislé na mechanické energii a výhradně bio-zdrojích kalorií. příběh člověka, který za vysokou cenu prolamuje okovy vlastnictví. tohle je skutečný pank (stejně jako třeba u sterlinga), nehrdinský boj proti moci ekonomicko-politických vztahů. povídka rozvádí motiv nenasytná hrabivost versus GMO versus „normální“ lidi. možná to zní příliš levičácky, ale žádná pachuť salonní pózy v tom není. svoboda osobní odpovědnosti proti otroctví jistoty a bezpečí. a spousta zrní.

Podstatné k povídce už bylo napsáno: ropa došla, globalizace jaksi nevyšla, ve světě budoucnosti se po nějakých těch válkách a hladomorech vše točí kolem energie a její produkce. Otěže drží v rukou obří korporace a obyčejný člověk se protlouká, jak je to jen možné. Zpočátku mě příběh nějak nebral, ale Bacigalupi mě pozvolna vtáhnul do daného prostředí a tak jsem se zase jednou přistihla, jak úmyslně přejíždím dvě zastávky, abych do práce pádila delší cestou, ovšem měla dvě minutky navíc na dočtení. Závěr tradičně výborný. Jak to ten chlap dělá? 91%

Poviedka, reáliami spriaznená s textom „Na žltú kartu“ a podľa toho, čo som počul, aj s románom „The Windup Girl“, nás oboznamuje s neveselými dôsledkami drastickej genetickej manipulácie svetovej produkcie potravín (a vďaka absencii alternatív aj energie vôbec). Toto všetko prebieha pod takmer úplnou kontrolou megakorporácií. Možno nie až tak vzdialená predstava, keď si uvedomíme, ako sú ľudia už teraz odtrhnutí od produkcie toho, čo každodenne dostávajú na tanieri. Tento riečny road-trip však utvrdzuje v čitateľovi nádej, že ľudia dokážu nájsť cestu von z každej, viac či menej kritickej situácie, a to vďaka ich schopnostiam a znalostiam. Zas až také ružové to možno s vyznením tejto poviedky nie je, ale nádej zomiera posledná ;)

Uz sa budem asi opakovat, ale Bacigalupi je borec. Originalne a napadite prostredie a dej, ktory vas vtiahne do seba. V tomto pripade obraz sveta, kde zdrojom energie su pruziny natahovane a postpne vydavajuce energiu. Kam ten Paolo na tie napady chodi? Koniec je voci ostatnym poviedkam od tohto autora menej prekvapivy, ale zato viac optimisticky ;)

Opäť dokonale vykreslený svet a nápad na ktorom je založený je originálny. Ale mne nesadol a nedokázal som sa do neho ponoriť tak ako pri predošlých poviedkach a to poviedke v mojich očiach uberalo.

Opäť vydarená poviedka, ktorej ale zo začiatku chýba hnací motor. Keď som prečítal prvé vety „penýze? penýze?“, myslel som si, že sa dej bude uberať iným smerom, no všetko je to o tom, ako už rozpísali ľudia vyššie. Ľudia sa chcú jednoducho dobre NAŽRAŤ (a potom to druhé…). Koniec vyjadroval nádej, že aj jedinci môžu dosiahnuť niečo veľké, keď chcú.

Autor má vypracovanou zajímavou potravinářsko – energetickou platformu. Oproti steampunku mi povídka připomíná jakýsi pružino-mechanopunk, který je v čemsi až verneovský. Na pozadí zániku starého světa se odvíjí literární roadmovie, která je dobrodružná asi tak jako biblické výjevy. Naděje lepšího zítřka, zklamání a nová naděje. Tak, jak to v životě chodí. Půvabné zarámování probleskujícími vzpomínkami na dětství