LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

příběh o osobní odvaze a moudrosti zasazený do doby vikingů. abatyše radegunda je žena, která se snaží smířit svět, alespoň na tom malém plácku, kde shodou okolností žije. a úkol je to vpravdě nadlidský.

Děj povídky nás zavede do dob, kdy Vikingové pustošili pobřeží Evropy, plenili, znásilňovali, vraždili, prodávali zajatce do otroctví – prostě středověká idylka. Starý vypravěč se svěřuje, čeho byl jako chlapec svědkem, vzpomíná na podivnou abatyši Radegundu, silnou osobnost, milující, obětavou… nebo snad byla někým úplně jiným? Lidstvo je plné krutých surovců, lidské životy plné bezpráví a utrpení, svět je a bude takový, jaký si ho sami uděláme, měli bychom se tedy snažit být lepšími lidmi. Zhruba tak nějak jsem ve zkratce pochopila poselství, jaké se Joanna Russ snaží předat ve své povídce „Duše“. Čtivé, moudré, ovšem ve druhé polovině dle mého názoru jaksi roztříštěné a celkově se necítím být uchvácena ani povznesena. 71%

Pôjdem proti prúdu, mňa táto poviedka veľmi, ale naozaj veľmi nebavila. Jasné, v príbehu sa nachádza veľa ľudských myšlienok, ale prostredie ma nezaujalo, príbeh tiež nie (Vikingovia idú vyplieniť kláštor, ale statočná, svätá, obetavá – bla bla bla- abatyša Radegunda, zázračná už za detstva sa ich snaží ukecať), rozprávanie pozostáva z dialógov, jednotlivé prehovory postáv sú dlhé súvetia a až k záveru som sa dokázal začítať. Veľa kecov a nič?, vravím si… Potom by sa mala objaviť nejaká pointa, ktorá mi zázračne prevráti celý príbeh naruby a ja budem s uznaním kývať hlavou a Duše si zaslúži relatívne vysoké hodnotenie 78%. Nič také sa nekonalo, ak je pointou ten presun z fantasy do scifi, tak som opäť len sklamaný. Za tých pár myšlienok 2*, aj to rozmýšľam, či nebyť v hodnotení tvrdší. Locus-nelocus, snažil som sa začítať aj desaťkrát, stále to nešlo a kvôli Duši som antológiu Locus odložil na 4 mesiace (nerád preskakujem).

Většina z povídky je historická beletrie bez fantastického motivu, který se objeví až na konci. Časově je novela zasazená někam do první čtvrtiny 2. tisíciletí (hádám) a onu dobu vykresluje dobře i špatně. Autorka jistě dlouho studovala prameny a nejspíše i hodně přemýšlela, zda použít dobový národnostní a jazykový „mód“ nebo vše přizpůsobit čtenáři. Nakonec zvolila druhou možnost. Jak americké. V novele se tedy mluví norsky a německy, místo Vikingů připlouvají Norové, mluví se tam o Dánech a podobně. Pokud toto překousnete, což u osob více zběhlých v historii může být problém, jde o dílo velmi dobré. Tématicky je Duše rozsáhlou fresku o střetu přístupu k životu (křesťanství vs. pohanství; soužití vs. kořistnictví; osobní mesiášství vs. individuální svoboda a odpovědnost). Ústřední postavou je abatyše Radegunde a její sparring partner „velitel“ nájezdníků Thorvald, se kterým abatyše hraje hru na kočku a myš. Snaží se jej dovedně přimět k nenásilnému řešení nájezdu. Dialogy a hry mezi nimi jsou skutečně literárně na výši. Do toho autorka samozřejmě vplétá, naštěstí poměrně nenásilně, svůj světonázor, který ale nebyl v zásadním rozporu s mým, takže jsem si v těchto pasážích naopak liboval. Celý příběh směřuje k očekávanému konci, když tu autorka přepne na fantastický mód. Z počátku jsem na to koukal trochu s nedůvěrou, ale po dočtení to celé hodnotím jako zdařilý twist, který příběh skutečně někam posouvá a neprzní jej. Navíc se dá číst i v „brownovském“ duchu a zapadá do celkového kontextu křesťanství, které je v novele mimochodem dost silně přítomno. Vyzněním mi připomněl Svíčku v záři slunce. Mám tyto povídky rád, i proto hodnotím Duši velmi vysoko. Je to propracované dílo, které může mnoho čtenářů nakrknout (historici, ateisté, omezenci), ale literární kvality mu upřít nelze.