LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka, ve které se nic neděje. Nemá vlastně řádný děj. Co bylo, je pouze naznačeno a co bude také není jasné. Jediné, co se dozvíte je, jak vypadá vesmír za zavřenými víčky a že hrdina nepije čaj.

mně se ovšem povídka velmi líbila. Ten konec, kdy si hlavní postavá uvědomí proč dělá to, co dělá byl sepsaný na výbornou

Souhlasím s oběma – nic se neděje, ale konec ušel.Budilo to dojem, že autor se snaží sentimentálními prupovídkami a vědecko-fantaskními objevy čtenáře pobavit, ale spíš se mu povedlo mě zmást a jediné, co mě mírně pobavilo, byla válka čajů. Nic moc zajímavého. 36%

Zvláštní povídka, která si podle mě nezaslouží takové negativní ohlasy, jaké sklidila. Bývalý astronaut, který prodělává jakési pokání za škodu, kterou způsobil celému lidstvu. Takhle tomu rozumím já, ale třeba je to ještě trochu jinak. Nejednoznačná povídka, která má něco do sebe.

Už po přečtení dlouhatánského názvu získá člověk poměrně dobrou představu, v jakém duchu se text ponese. Je to zdánlivě o ničem a přitom o všem. O ničem menším než o času, vesmíru a životě. Ale také o smrti. O vině a svědomí. Ovšem není to tak jednoduché. Stejně jako bezejmenný hrdina (astronaut ve výslužbě) hraje se svým pánem (gangsterem) hru, tak je hrou celá povídka. Něco mezi básní v próze a křížovkou. Hutné, příjemné počtení, které mi připomínalo přebírání se ve skříňce s drahokamy. Každé slovo, či věta je jako vybroušený krystal. Prostředí je tak čínské, že se jím vypravěč (ač dle svých slov nezvládající jazyk) nakazil a vidí svět jakoby očima starého Li-Po. Zvláštně minimalistická lyričnost se mísí s ironií a zejména sebeironií. O reáliích se nedozvíme moc. Vše je v náznaku, v hádankách. Polotovar pro fantazii čtenáře. Vypravěč má se svým vládcem jakousi dohodu, jaksi se provinil, cosi má potřebu odčinit. Vnímá jakési hrozby. Všechno jaksi taksi. Cítíte ty otazníky? Jen ty artefakty jsou popsány realisticky… Pragmatičtějšího čtenáře to musí příšerně iritovat. Já jsem ocenil jinakost. Ze závěru mě mrazí. Lámaně pronášené pravdy z úst prostého kuchaře a výsledné vypravěčovo smíření s příměsí cynismu, přesně mi to tam sedlo. Další pocit mrazení ve mně vzbudil autorův životopis a zjištění, že v době psaní povídky už byl (stejně jako její hrdina) stižen rakovinou a za dalších 6 let jí těsně před svými padesátinami podlehl. Škoda ho.