LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

První povídka sbírky pro mě představuje zklamání. Zápletka které se nedá věřit a nevýrazná pointa.

Nesdílím pullovo zklamání; pro mě byla povídka ukázkou sympatického kyberpunku, v představitelném a uvěřitelném prostředí – doslova jsem to při čtení viděla před očima. Obtížněji se louskaly akorát ty ťing-ťong termíny, hlavní hrdina má až moc štěstí, některé okolnosti by zasloužily více rozvést a kdo má rád všechno vyjasněné hezky po lopatě, ten bude hodně nadávat zvláště na konci. Já jsem se chvilku bavila představami, jak to mohlo pokračovat, ale nakonec jsem se spokojila s tou nejjednodušší a nejrychlejší variantou;-). 73%

tahle povídka sice nedosahuje mistrových absolutních výšin, ale napsat takovouhle prvotinu já, dám se vycpat do múzea. bacigalupiho rukopis je ovšem jasný už tady. svět (ne)daleké budoucnosti stojící na hraně, možná už za ní. svět, kde biotechnologie jsou či začínají být východiskem z (post)moderní doby železa a křemíku. bizarní koktail nápadů, které spíše než jen čtenáře ohromí, slouží k navození kontextu, ve zkratce doplňují motivace postav. bída, chudoba, ubohost těch bez technologií v kontrastu k moci těch s technologiemi. zdánlivě bezmocný a nicotný hlavní hrdina je tak důležitým prvkem, že z jistého pohledu na něm stojí osud vesmíru. takže tu nechybí ani závažný morální a filozofický problém; jeho tajemství se skrývá už v názvu. a protože nechci nic vyzrazovat, doufám jen, že i jiným čtenářům přijde pointa tak znepokojivá, děsivá a překvapivá, ale zároveň fascinující, jako mně.

Prva poviedka vychvalenej zbierky. Hmmm, co napisat. Kazdy z predchadzajucich komentujucich ma v niecom pravdu. Na mna zaposobilo hlavne Bacigalupiho genialne zapracovanie novych (resp. pre nas novych) technologii do jeho sveta. Na druhu stranu, tych cinskych terminov je tu naozaj dost a ten koniec… Ale urcite znepokojenie nad mocou bezmocneho tu urcite citit.

Nie prevratný, avšak príjemný štart zbierky. Ak je doterajšie hodnotenie vodítkom a toto je najslabšia poviedka zbierky, tak sa mám na čo tešiť, lebo aj toto je podľa mňa nadpriemerne kvalitná poviedka. Atmosférou a prostredím mi to pripomenulo skvelý Diamantový vek od Stephensona. Biomesto sa mi veľmi páčilo (s tým spojená nová profesia – biotekti), takisto aj charakter malého žobráka Wanga prechádzajúceho ťažkým životom a symbolickou premenou na vojaka Wanga. Záver postráda údernosť, nakoľko pointa je odkrytá pomerne skoro, ale čítalo sa to veľmi dobre.

Ano, v popisu prostředí je Bacigalupi vynikající. Ale jinak je to obyčejná šestáková historka o chudých dětech ulice nucených provozovat kriminalitu, s minimálně dvěma poněkud přehnanými scénami, a s pointou, která je sice úsměvná, ale dalo se k ní dopracovat daleko rychleji, pak by možná i lépe vyzněla. A ano, pointa nutí k určitému zamyšlení, ale nijak si u toho člověk mozek nezavaří, zvláště když něco podobného četl u Ijona Tichého.

Slabší úvod zbierky ospevovaného autora. Zopár zaujímavých nápadov, akčnejší ráz príbehu a slabšie vyvrcholenie príbehu mne osobne nestačili k vyššiemu hodnoteniu. Príbeh nie je v popredí, ale skôr popis exotického mesta a relatívne blízkej budúcnosti. Sila príbehu a myšlienka, to sa nachádza až v ďalšej poviedke.

Prvá poviedka z Čerpadla sa mi páčila, pretože opisovala jedného chudobného čínskeho chlapca, ktorý sa nejakou zhodou okolností dostane k veľmi dôležitému predmetu. Poviedka bola veľmi pútavá a ľahko sa čítala. Keďže je to autorova prvotina (nielen prvá poviedka v knihe), dal som hodnotenie podstatne vyššie. Čínske slovíčka mi vôbec nevadili, pretože ich autor vysvetlil hneď za textom alebo bolo ľahké si domyslieť, čo znamenajú. Dodali celkovú atmosféru k poviedke a to, že autor študoval čínštinu a rok žil v Číne pridalo na „uveriteľnosti“. Určite musel nasiaknuť náladu tamnejšieho prostredia, ak nevidel len blahobyt ale aj chudobu a možno aj to ho doviedlo k napísaniu takejto poviedky. Veľmi sa mi páčila kilometer vysoká biostavba, ktorá je len pre bohatých. Teším sa na ďalšie poviedky.

Povídku jsem dal až na druhý pokus. Když jsem s ní sbírku začal, nějak jsem se nemohl začíst, ale když jsem si ji nechal až skoro na závěr, už naladěný na autorův styl, užil jsem si jí. Na jednu stranu pořádná, nekompromisní jízda, na druhou stranu atmosféra hustá jako lymfa kolující v útrobách bio-města, toho architektonického zvířete. Přímo z povídky kape. V podstatě je to pohádka, v níž má prosťáček splnit úkol, ale on má, jak už to bývá, svou hlavu. A jako slepý k houslím přijde k čemusi, co může ale nemusí mít velkou cenu. Typický Bacigalupiho hrdina, pěšec na velké šachovnici, který ale v rozhodujícím momentu může udělat důležitý tah. Rámec tvoří dávný spor mezi Čínou a Tibetem, skvělý je otevřený závěr, který jako u Bacigalupiho obvykle, dokáže překvapit a nabízí nové možnosti.