LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

A sínusovito späť vyššie. Lindqvistov román Ať vejde ten pravý som si náležite užil, bol som teda zvedavý na túto poviedku, aj keď moje očakávania krotil aj zároveň priživoval názov poviedky – fantastiku, obzvlášť tú hororovú v spojení s hudbou, mám veľmi rád, avšak prívlastok vrah už prezrádza, okolo čoho sa bude príbeh točiť. Prvé stránky ma ihneď zaujali, žijem v neúplnej rodine, chlapcova postava mi pripomenula môjho brata, ktorý tiež momentálne podlieha PC hrám (Minecraft, Counter Strike), navyše som kedysi býval v dome, v ktorom sa odohrali nie najkrajšie veci. Osobné prepojenie teraz nechám bokom, zvyšok poviedky je pomerne tradičným príbehom o vrahovi, jeho obetiach a ich nepokoji. Ja rozprávanie opäť patrične funguje, ľahké a uveriteľné kĺzanie z príčetnosti umožňuje dlhší rozsah poviedky. Nemám byť s čím nespokojný, možno len s tým, že Lindqvist nie je trochu originálnejší. Každopádne, je to poviedka, pri ktorej ma v závere pekne zamrazilo, 80% si zaslúži.

Hezky zvládnuté řemeslo okořeněné dobrým (avšak předvídatelným) příběhem. Na textu je znát, že jej psal Švéd, ačkoli typický skandinávský chladný minimalismus to není. Jako bonus pro našince pak může působit seznámení s jednou sortou severských mytologických potvůrek. Závěr je vcelku drsný – nikoli svou atmosférou, spíše tím, kterak nezaujatě a s klidem je popisován.

Znalce HPL hned trkne název – i sám autor v doslovu přiznává, že původně plánoval něco na způsob Ericha Zanna…

Konečně! Konečně autor, který mi dokázal přivodit to správné mrazení v zádech a nepříjemné pocity, jaké by k hororu měly patřit. Dobrá, nepobral mnoho originality příběh muže, co se po smrti manželky přestěhuje se synem do nového domova, kde se začnou dít ošklivé věci. Pár jednotlivých prvků mi nápaditých přišlo, leč schéma je naprosto tradiční… a řemeslně skvěle podané. Lindqvist má cit pro detail a dokáže čtenářovu fantazii uvést do obrátek například vylíčením zápachu zpocených nohou v jedné děsivé scéně. Zápletka spojená s hudbou mi přišla patřičně úchylná, závěr jsem si představovala drtivější, ovšem špatný rozhodně nebyl. Povídku jsem četla před spaním a dostala se mi do hlavy, bylo vyloučené pokračovat v četbě dalších příběhů. Švédský autor nasadil laťku hodně vysoko, 88% je sympatické číslo pro „Hudbu Bengta Karlssona, vraha“.