LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

imho nejlepší neffova povídka ever. pamatuju si ji jako žádnou jinou od první chvíle, kdy jsem si ji v tom roce 88 přečetl. kombinace chytře stavěného příběhu s překvapivou pointou a pěkné kritiky vědeckých institucí za totality. přisoleno pár obecně satirickými postřehy. ne, že by pointu člověk netušil, ale i tak k ní autor vede přesvědčivě a má svou sílu. možná je ke konci víc vysvětlování, než by bylo úplně nezbytné, ale chápu, autor mohl nabýt dojmu, že by to mohla být silná káva. *****+

Tak tohle na mě kdysi zapůsobilo jako zjevení. Rok 1988, antologie PŘISTÁNÍ NA ŘÍPU (na dnešní dobu fantastický náklad 56 tis. výtisků). Spolu s Holubovým „Superezopem“ zůstalo tím, co mi z Přistání utkvělo. Moje milovaná „žlutá“ Edice 13, báječně ilustrovaná. V tomto případě Peterem Orieškem. Kontrast jednoduchých linek s prokreslenými a plasticky vystínovanými detaily. Víc se toho skrývá než ukazuje. Každý jeho obrázek je sám o sobě tajuplným příběhem.

Nedávno jsem si Poselství vychutnal znovu. V taktéž vousaté, těsně porevoluční sbírce ZEPELÍN NA MĚSÍCI (1990) a musím říct, že neztratilo nic ze své působivosti. U mě nad ním od mistra Neffa vítězí už jen Bílá hůl ráže 7,62.

Pozor, možné spoilery: Poselství pro Agla Mathona je dystopie z doby budoucí, z časů nového temna, kdy je za skutečné „temno“ považováno století dvacáté, v němž věda vítězila nad magií. Teď je to naopak. Tvrdíš, že ve vodě žijí nějaké maličké organismy, které by notabene mohly být ničeny jakýmisi medikamenty vzniklými z plísní? Nebo, že Země není plochá? A že jsi to vyčetl ze zakázaných tisků z doby před Dnem stovek Sluncí? Šup s tebou na hranici. A ještě předtím polámat kostičky v kole. Teď je, holečku, in zcela jiné bádání: viz oddělení magických zrcadel a oddělení pro oživování mrtvol. A chceš-li tříbit své badatelské schopnosti, trénuj je hledáním podob démonů v tvarech mraků. Vládne totalita alchymie, intriky, práskači, přizdisráčství a kolaborace. Atmosféra strachu a nejistoty. Demagogie. V akademických kruzích se odráží obraz totalitní moci, velmi trefně zabalený do SF hávu. Téma pořád aktuální, protože vždycky budou nějaké totality. Dnes např. ta roušková :-) A kdovíjaká zítra? Strach jako nástroj k ovládání mas je vždycky po ruce. V závěru totální deziluze: „Země je taková, jakou ji lidi udělají. Proč, proč musí být plochá?!“ Je to zatraceně dobře napsané!