LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jedna z nejlepších povídek, jakou jsem kdy četl, mající všechny ctnosti, kterými se vyznačuje Martinovo psaní. Uvěřitelné postavy, nápaditý děj a notně nečekaný až šokující zvrat. Navíc musím ocenit s jakou noblesou se mu podařilo popsat něco ve fantasy milionkrát použitého – rytířský turnaj.

Předem musím říct, že jsem od Martina nikdy nic jiného nečetl, i když se pomalu chystám na Píseň ledu a ohně, když ji všichni tak vychvalují. Tuto povídku jsem četl poprvé, když u nás v roce 1999 vyšla a tehdy mne neoslovila. Dal jsem jí druhou šanci a neoslovila mne ani nyní. Opět zde vidíme staré známé klišé „kterak dobro zvítězí nad zlem a nenávistí“, taky mě napadá podobenství „jak nýmand nad drakem zvítězil“. Povídka by se dala snad přirovnat k zápisku ze života potulného rytíře 14. století, chybí zde jakýkoliv fantastický prvek, když pominu samotný svět, do kterého je děj usazen, a toto je pro mne největší zklamání. Jinak se povídka čte vcelku dobře, jen místy mi jednání některých postav přišlo dost nereálné a s hlavním hrdinou jsem se nemohl sžít.

Skvěle napsaná povídka! Jednoduchý a trochu předvídatelný děj, který vůbec neubírá povídce na kvalitě. Ale abych ji hodnotil na plný počet, musela by mě něčím víc překvapit, nebo nějak jinak oslnit.

Zvláštní věc. Potulný rytíř dějově sice odpovídá povídce, ale robusním zpracováním a počtem postav by se dal označit spíš za základ románu. Rozsahem jde o novelu. Co tedy s tím? Práce je to rozhodně poctivá, jen mi trošku uniká její smysl, pokud stojí jen tak sama o sobě.

Výborný příběh ze světa Písně ledu a ohně, ačkoliv by mohl být klidně zasazen i do našeho světa. Žádné fantastické prvky zde nenajdete – jedná se jen o příběh mladého rytíře, který hledá své místo v životě. S cílem získat slávu a třeba i místo na dvoře nějakého lorda, zamíří na rytířský turnaj v Ashfordu. Čte se to jedním dechem, příjemně to zkrátí (aspoň na chvíli) čekání na Tanec s draky.

Rytieri v plnej paráde, rytiersky turnaj v plnej kráse (či skôr v blate) a nadovšetko rytierska česť, za ktorú sa oplatí bojovať i zomrieť. Martin rozohráva v tomto rytierskom príbehu svoju typickú závratnú hru s postavami a ich osudmi – dôkazom buď hlavná postava, Dunk, ktorý sa z bezvýznamného panoša bezvýznamného potulného rytiera stáva nedobrovoľným strojcom osudu celej ríše, keď sa v súboji siedmych (ako forme súdu) stretne v boji na život a na smrť s prednými rytiermi Siedmych kráľovstiev. Poviedka sa odohráva cca 100 rokov pred hlavnými udalosťami popisovanými v Hre o tróny, samostatne je však úplne funkčná. „Dube a železo, chraňte mně dobře, jinak jsem mrtvý, budu hnít v hrobě.“

Vekmi čtivá povídka ze světa ledu a ohně, která nám přiblíží dobu před vlastní ságou. Dunky mi byl sympatický, Targaryeny poznáváme o dost víc než v sáze. Líbilo se mi velmi realistické popsání turnaje. Že by tam ten Martin byl převlečený za nějakého panoše? :)

Jak už to bylo zmíněno, děj by mohl sloužit jako základ pro román, jak ale dneska víme, je to základ pro povídkovou sbírku o dvou hrdinech. Je to čtivý, ústřední dvojka sympatická a je vidět, že Martin se cítí ve světě Západozemí jako ryba ve vodě. Leč chyběla mi tam taková ta ironie a ta schopnost „vyj*bat s postavami“ a drsnost, kterou mám u Martina rád. Na druhé věřím, že v dalších dvou příbězích to bude lepší.

Úvodní povídka cyklu nezklamala. Zdánlivě jednoduchá, tuctová a prostá zápletka se…no…zaplete poněkud více. Je to napsané čtivě, lehce, jednoduše – Martin ukazuje, že psát doopravdy umí. Nicméně jen a pouze výše popsané by na tak vysoké hodnocení nestačilo. Jak už bývá u Martinových povídek zvykem (ať už se jedná o sci-fi, horor či fantasy), obal, který je tvořen právě tím předešlým, skrývá pekelně syrové jádro zaměřené jen a pouze na lidi, respektive lidskou psychiku, která někdy dovede krásně zkomplikovat život…

martin umí psát a i když napíše dosti nenápaditou povídku, je to pořád dobré čtení. potulný rytíř je typickou ukázkou rytířské literatury křížený s malou lekcí historie westerosu (je milé potkat některé staré známé). osobně často snesu i mizerná díla, jen když dokreslují nějaké mnou oblíbené fikční světy, tady navíc nejde o nic takového, napsáno je to božsky, ale my dědci, co jsme čítali třeba příběhy kruhového stolu od vladimíra hulpacha nebo ivanhoe'a, tak tyhle lekce máme za sebou. předpokládám, že dál to půjde více méně stejně, což je uspokojivé ;)

Výborný doplnok k Piesni ľadu a ohňa (bez jej znalosti to nemôže fungovať tak dobre) a možnosť pozrieť ako to vyzeralo v Západozemí v čase, kedy ešte Targaryeni boli pevne pri moci. Príbeh je celkom jednoduchý, ale logicky vystavaný a nechýbajú ani zvraty a prekvapenia (niektoré prekvapujúce, niektoré už menej). Devízou sú, ako je už u Martina zvykom, výborne napísané postavy a prostredie rytierskeho turnaja, ktoré dýcha atmosférou romantického stredoveku. Hlavnou témou je rytierstvo a cnosti, ktoré by mal zosobňovať pravý rytier. Je to skoro rozprávka, niekomu to nemusí sadnúť, no ja som bol nadšený. 9+/10

Na jednu stranu je to místy nudné, zbytečně dlouhé a má to přehršel postav. Na druhou stranu je to ovšem psáno mistrovskou rukou, je v tom geniálně popsaný rytířský turnaj se všemi pravidly a zvyky, jako by snad autor popisoval reálnou historii a především to má nezapomenutelný šokující závěr se sundáním helmy.