LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jako většina povídek od Stableforda, i tahle vyžaduje specifický přístup a náladu. Nikam nespěchá, vypráví pomalu, až dokumentaristickým stylem stejně jako profesor Gray, který se rozhodl napsat velkou historii smrti v době, kdy ze zubaté s kosou zbyla místo věčné hrozby atrakce na večírky a „memento mori“ dávno pozbylo význam. Profesorova knižní série má úspěch v jistých ohledech i větší, než by si milý Mortimer přál, a stejně zdařilá je Stablefordova povídka.

Sympatický je hlavně fakt, že autor nemoralizuje. Stableford necpe čtenáři žádná moudra, nehrozí vztyčeným prstem, jen popisuje budoucí společnost, lidské „znovuobjevování“ smrti i osobní život Mortimera Graye. Jakmile se začtete, stáhne vás pomalu a nenápadně, budete v duchu přikyvovat, říkat si ano, takhle nějak by to možná jednou opravdu mohlo vypadat – a na konci už tak dlouhé novely zalitujete, že nebyla delší. Jistě, pak vás třeba napadne, že akce mohlo být víc, děj rychlejší – jenže to už by zase byla úplně jiná povídka.

Člověka nepolidštila práce nebo nástroje, ale povědomí smrti. Rozmáchlý, dalo by se říct až roztahaný text, kde jednu linii tvoří recenze kolosálního thanatologického díla a druhou autobiografický monolog jeho autora. Mortimer Gray, fascinovaný smrtí, ve svém díle sleduje vývoj vztahu lidstva ke smrti přes dějiny válek, spektakulární sebevraždy thanatistů, biotechnologické úpravy, novoepikureismus co by formu adaptace na „nesmrtelnost“ … až po koexistenci člověka se smtí na bázi jakési společenské smlouvy. Ano, dějiny smrti jsou současně dějinami života. Zarámováním je vzdálená budoucnost, svět po 2 atomových válkách, kdy doba života se počítá na staletí a základem společnosti jsou polygamické rodiny, v nichž láska a vášeň jsou nahrazeny zdvořilostí. Obě linie se sklenou v závěru (a tady může byt spoiler), jenž přináší hrozbu pro lidstvo. A také novou naději. Naději pro Mortimera Graye. :-) Konečně zase originální příběh, přitom psaný po klasicku, bez výstřelků.