LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jak si tak ze starých Ikarií vyzobávám povídky Iana Watsona, říkám si, jaká škoda, že jsou rozeseté jen po časopisech a běžný český fanoušek nemá možnost přečíst si nějaký výběr. Již potřetí v posledním týdnu mě překvapil originální mimozemskou formou života, respektive společnosti. V tomto opusu posádka korábu Michelangelo (jak symbolické jméno v tomto případě!) zkoumá zvláštní civilizaci lemurů, obývající bizarní, starobylá města. Města plná nepochopitelných kamenných plastik. Kontrast mezi primitivní živočišností lemurů a rafinovaností monumentálního kamenného bestiáře podněcuje otázky. A pomáhá vytvářet atmosféru čehosi neznámého, ohromujícího. Přesně takovou, jakou ve SF miluju. Ovšem hlavní kouzlo povídky spatřuji ve vědeckých a filosofických úvahách o genezi a smyslu těchto artefaktů, těchto „forem záhadného obsahu“. Jako např., že jde o ztělesňování úzkosti civilizace na přechodu mezi zvířecím a inteligentním společenstvím. Zároveň jsem si labužil na vzpomínkách, představách a pocitech hlavního hrdiny, který je – překvapivě, ale opět symbolicky – kameník. Nevím, jestli už některého žánrového autora napadlo vyslat do kosmu zrovna tuhle profesi… Pointu jsem vytušil poměrně brzy, ale přesto je apokalyptický závěr strhující. Po prožití Peterova prozření a agónie si říkám, jestlipak Ian Watson znal citát Jana Nerudy: "Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“ ? :)