LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Chápu, že konflikt okolo darwinismu představuje v USA mnohem atraktivnější téma a tím pádem tam podobná povídka vzbudí větší pozornost. Také není špatné napsaná, některé věci (smrt Paulova otce) zůstávají zcela správně zahaleny tajemství, ale přesto mi to přišlo příliš rozvláčné a utahané.

Poněkud mdlá povídka o snaze vymanit se z okovů předem určeného života a také o poněkud podivných rodinných vztazích jedné dívky žijící v budoucnosti v kolonii na Měsíci. Obsahuje pár dobrých nápadů, ale na Kellyho standardy je to podprůměrné a obecně pak pouze průměrné čtení.

Povídka o zajímavém fenoménu lidského neštěstí – seběhnuvším se zástupu. Příjde mi trochu nereálná (v tom špatném slova smyslu) v tom, že v USA se soudí a soudili lidé kvůli maličkostem, kdežto v této povídce je hned několik žalovatelných aspektů, přesto o žádných žalobách Bradbury nepíše. Rozmělnil by atmosféru i příběh, to jistě, ale… Od 40. let se také změnilo chování lidí. Hrůza ze zástupu, který sleduje lidské neštěstí a utrpení, mne nejímá, zato hrůza z nezájmu lidí, kterým často druzí nestojí ani za ten morbidní pohled na krev, ta mne děsí víc. To by byla aktuální povídka, Zástup je jen lehce mrazivé připomenutí dob, kdy k sobě měli lidé blíž.

Neoslovilo mne to tak, jako jiné Bradburyho povídky. Je na ní už poznat zub času a vítr pro mne asi není ten správný hororový prvek. Navíc ta konverzace po telefonu…prostě jsem se s touto povídkou trochu minul.

Tato Jam session je prostě můj šálek kávy. Sešli se tři povídky, z nichž prostřední hraje na exotický nástroj, který mne neoslovil, ale vidím, že muzikant za sebou nemá jenom lidušku a umí. První a poslední hudebník jsou vynikající, poslední bych řekl přímo fantastický. Ten styl! Ta nebojácnost při práci s členěním, s přeskakováním z tóniny do tóniny, ta drzost! Pestrost! Úžasné. Ladí to, ale rozhodně to není pro každého. Tohle není Abba, přátelé.

Usedlost má všechny atributy vynikající literatury v hávu SF, protože (přestože) zde SF hraje až druhé housle (ačkoliv je to nejvíc SF povídka z celé sbírky). Troufám si říct, že jde o zkrácenou a notně švihlou podobu generačního psychologického románu s námětem „muž, nepřátelská planeta a několik žen, které tam všechny přiletěly na inzerát“. Nebudu prozrazovat nic víc, byla by to škoda. Autor si s tím totiž poradil vpravdě mistrovsky. Sem tam utrousí kousek Bible, sem tam nějakou opravdu silnou větu a mezi tím vším odsýpá příběh jak z eposu. Vyzněním mi to připomnělo Malého prince. Když autorovi odpustíte (nebo přivítáte) cynický pohled na svět a dokážete se vyznat v jeho nepřehledném stylu, musíte na konci zamáčknout nějakou tu slzu dojetí, tak, jako já teď.

Geniální. Jedna z mála knih Philipa, která mimo hlubokých úvah nad životem,smrtí a vírou přináší i jednodušší linku sci-fi příběhu. Ovšem neodpustím si malou poznámku – byť se kniha může zdát hodně originální námětem, vyšla v roce 1974 a o 22 let dříve, tj. 1952, vydali Pohl&Kornbluth knihu s názvem The Space Merchants – Obchodníci s vesmírem. A inspirace je zde naprosto zřejmá. Co se stane, když ve světe plném policejního bezpráví,paranoie a škatulkování lidí, ztratíte svojí identitu a stanete se obyčejným pěšákem určeným k nuceným pracem? Ale jak je u Dicka zvykem, svůj příběh rozvádí v mnohem paranoidnějších vizích díky drogám, které ovlivňují myšlení a posouvají jejich uživatele v několika paralelních světech. V jednom je hlavní hrdina světovou celebritou, zatímco v druhém ho nikdo nezná a vlastně neexistuje.Jedno z nejlepších děl P.K.Dicka.

Drsný príbeh s geniálnou atmosférou. V post-apokalyptickom prostredí, kde ľudia umierajú od hladu má hlavný hrdinu stále dosť vôle ísť napriek všetkým prekážkam ďalej a ukázať synovi, že oni su tí dobrý a nesú oheň. Syn sa zasa o otca dojemne stará. Samozrejme autorom je Cormac McCarthy, takže vo svete padli morálne hranice a každý sa stará o len svoje prežitie. Hrdinovia nemôžu a ani nechcú ostatných zachraňovať. Práve v takomto prostredí kontrastne vynikne láska otca k synovi a jeho ochota sa zaň obetovať. Vďaka tomu ide napriek celkovému drsnému prostrediu o pozitívnu knihu. Doporučujem prečítať v anglickom origonáli, kvôli autentickejšiemu zážitku z McCarthyho svojského štýlu. Pre mňa jednoznačne najlepšia kniha, aká za posledné roky vyšla.

„Brány Anubisovy“ – dobrodružná jízda v proudech času. Brendan Doyle je literární odborník na básníky 19. století, což jej předurčí k zajímavému výletu. Londýnské ulice minulosti se však ukáží být velmi nebezpečným místem a zoufale nepřipravený hlavní hrdina musí čelit nejen všemožným hrdlořezům, ale také mágům a jejich výtvorům. Román je velmi svižný, za několik desítek stran čtenáře spolehlivě vtáhne a nechá pohltit skvělou atmosférou. Zdařile mixuje temnou fantasy s prvky humoru, ukazuje podivná zákoutí londýnského podsvětí i běžný městský život, nezvykle (a povedeně) pracuje s magií. Navzdory neustálému přísunu dobrodružství a akce je nutné se na četbu pečlivě soustředit, vnímat detaily, jinak bude časem akutně hrozit ztráta souvislostí. Některé události sice lze snadno předvídat ve značném předstihu, jindy je zapotřebí se urputně přehrabovat v paměti a hledat záchytný bod. Tim Powers totiž nepovažuje své čtenáře za hlupáky, nechává je dedukovat samotné a málokdy se uchýlí k polopatickému vysvětlování. Výjimečnost „Bran Anubisových“, jejich originalita a čtivost, dovolují velkomyslně mávnout rukou nad (egyptskými) bohy ve stroji. Místy imho malinko pozlobil překlad: občas se mi nějaké souvětí těžko soukalo mozkovými závity, sem tam zarazilo nezvyklé slovní spojení, z obratu „interviewovat“ jsem se osypala beďarama. Drobné výmoly na této nadmíru zajímavé cestě mi nicméně nezkazily zážitek, mé první setkání s tvorbou Tima Powerse dopadlo nad očekávání dobře. Jestliže i vy hledáte netradiční dobrodružství, otevřete „Brány Anubisovy“ a směle vstupte. 88%

Musím naprosto souhlasit, že styl psaní je zvláštní, ale je třeba brát v potaz ,že originál vyšel v roce 1959 ,a navíc bych řekl, že forma psaní je trochu úmyslná, už vzhledem k tomu, že o překlad se postaral Pan překladatel Jan Kantůrek. Jinak vzhledem ke kratšímu rozsahu je to taková oddechovka bez hlubšího děje, co lze přečíst za jeden den. Každopádně příjemné čtení o tom, co se stane, když severští bohové přenesou dva bratry z naší reality do své a zapojí je do Ragnaroku – rozhodující bitvy mezi obry a bohy. A pokud Vás zajímá jak to vypadá, když Odin místo svého bodce drží v ruce bazuku a Valkýry hážou na bitevní pole granáty a atomovky, určitě doporučuji.

Kniha o mladé dívce pro mladé čtenáře… Má úžasnou atmosféru, tak trošku jako básnička, která popisuje zimu a lásku..ale bohužel ta atmosféra je všechno. Je to celé hodně vážné, hlavní hrdinka je předčasně vyspělý teenager (no řekněme si upřímně…v domě máme kluka snů, víme že s ním už nebudeme moci strávit moc času a jdeme do školy? ehm…), autorka si taky spoustu věcí usnadnila ať už to jsou rodiče hlavní hrdinky, kteří si jí nevšímají a tudíž si vůbec nevšimnou, že v domě bydlí další člověk, nebo otázky, které by normální člověk položil na začátku, zodpovězené na konci… Je pravda, že to má jen málo společné se všemi těmi upírskými a vlkodlačími příběhy pro mladé, jenže v tomto případě to není tak úplně pozitivní… Části, které by měly přiblížit hrdinku čtenáři jsou hodně vážné a sentimentální nebo naopak upadají do fádních popisů, za které by se nemusely stydět ani „deníky“… Největším zklamáním ale byl fakt, že přestože je děj vyprávěn dvěma postavami není v nich poznat pořádný rozdíl a splývají v jednu, což je něco na čem si autorka mohla dát určitě záležet, nebo to prostě nedělat když to nešlo :) Zjednodušeně řečeno: je to hezké počtení, poetické a s prostupující atmosférou, ale na druhou stranu… příběh nic moc, ikdyž nápad je určitě velice zdařilý.

Díl se dá opravdu nazvat jako nudnější, nicméně i přesto má co nabídnout. Sice nejsme uprostřed bitvy a neženeme se vstříc smrti, ale příběh má svoje kouzlo i tak. Drtivou většinu trávíme na opravárenské základně a sledujeme politické intriky. Kniha pokračuje tam, kde předchozí díl skončil a chystá se vojenský soud. To je přibližně polovina knihy. Jenže pak to přijde. Druhá polovina je depresivní a z Honor se stává chladnokrevný zabiják. Sice jsem jí to nepřál, ale popsáno to bylo výborně. V minulém díle jsem se těšil na rozjezd války s republikou Havenem. Ta je tu potlačeno do pozadí. Avšak ani to mi nevadí.

Když ukrutný a zlý mág, tak 100%, když hrdinové, tak 100% (nějak jsem psychicky neunesla knihu dočíst, ale přečetla jsem cca půlku a postavy mi přišly neskutečně ploché). Děj místy velmi nepravděpodobný, dialogy vykonstruované, dějové rozpory… Fakt jsem to nedala.

Poněkud nepřehledné rozuzlení (pro někoho, kdo to nečte celé; nějak jsem na to neměla chuť, tak jsem hodně přeskakovala) s místy nepříjemným překladem. To, že jsem část konce odhadla několik set stránek předem k velké zábavě také nepřispělo.

Jediná povídka, na kterou roky po přečtení doposud vzpomínám. Povídka až tak dobrá není, na druhou stranu mě částečně přivedla k tarotu, proto to vysoké hodnocení.

Nejvíc mě nudí, když nevím, na čem jsem :) Komu to nevadí, toho povídka asi potěší.

Povídka mi přišla spíš nepříjemná, než vyloženě děsivá – možná i proto, že hlavní hrdina byl natolik nesympatický, že bylo možné mu hrozný konec přát.

Čtivé to celkem je, ale hlavní postavy obou bratrů mi moc neseděly. Starší, ač pouhý člověk, chrání mladšího línějšího napůl démona před jinými démony. Potud to ještě jde, ale mladší bratr evidentně celou dobu oddaně shlíží ke staršímu, nemá žádné schopnosti kromě perfektního čichu a ten starší sice nevyrůstal mezi mnichy v Šaolinu, ale dle popisu je překoná ve všech ohledech, vyučuje ve škole bojových umění a dělá osobního strážce (Bruce Lee se stydí v koutě). To vše samozřejmě načerno a kde se to všecko naučil mi není úplně jasné, neboť vyrůstal s bratrem večně na cestách s matkou alkoholičkou, co prodala kvůli fetu co mohla. Ostatní postavy jsou ale perfektně vylíčené, tam není co vytknout.

Dost zvláštní kniha, která staví na prolínání naší reality jednadvacátého století a světa snů. Bohužel to nefunguje tak jak by mělo, repektive možná funguje, akorát těmi snovými částmi jsem se doslova pronudil, naopak pasáže z našeho světa byli docela zábavné (naštěstí tvoří většinu knihy). Ten svět snů a jeho mytologie je tak propracovaný a složitý, že se v tom pomalu nedá vyznat a vy se místo toho, abyste si užívali děj, budete snažit jen pochopit to, co vám autor sděluje. Velké plus, které nakonec převáží pomyslný jazýček vah ke čtyřem hvězdám, je fakt, že autor si psaní viditelně užívá a baví se jím. Pasáže, kdy je Azrael konfrontován s naším světem, ve kterém naposledy pobýval kdysi ve středověku, jsou dost zábavné :) Nakonec jsem rád, že jsem si knihu nevzal na recenzi, protože se přiznám, že bych nevěděl, co do ní napsat. Tak smíšené pocity ve mně kniha zanechala…

Bacha spoilery :) Na Destrukční četu jsem se těšil. Je to snad jediná serie z WH, kterou lze řadit jako dark fantasy a poručík Kage s plukovníkem Schafferem mi dost přirostli k srdci. Thorpe nezklamává už od začátku a jede si své zběsilé tempo. Postupem času se dostavilo zděšení. Ne z kvality knihy, ta je výborná, ale z Kageovy proměny. Střídání osobností probíhá hladce a změnu poznáte, až když se TO stane. Ačkoliv vysvětlení vám je podáno už v prologu, tak pravdivost si uvědomíte až v několika závěrečných kapitolách. Kniha pak spěje ke konci, kterým si Thorpe určitě proti sobě poštve své fandy. Nebudu chodit okolo horké kaše, však jsem vás varoval. Kage zemře a to tak znenadání, že to uplně zhanobí celkový zážitek. Na mě ukončení působí uměle, ale jelikož je to jediná věc, kterou bych vytknul, dávám 80%.

Povídka má dobrý nápad i atmosféru, ale nějak jsem se hlavně ke konci ztrácel. Možná větší plocha by neškodila. Ale i tak je zajímavá.

Velmi zajímavá povídka s opravdu povedenou a možná i nečekanou pointou.

Tento díl je poněkud slabší, nicméně povídky se dají číst alespoň z části.

Jedna z těch úplně nejlepších sérií, které jsem kdy četla. Nechybí originalita, děj který vás vtáhne do světa Argonathu, hrdina, se kterým se stotožníte a samozřejmě draci. Děj se čte lehce a není části, u které byste se nudili. Naopak, akce sem akce tam, humor a taky špetka lásky. Nemám jedinou, ani titěrnou, věcičku, kterou bych Rowlemu a jeho knížkám vytkla… naprosto 100%

To, co se mi nejvíc líbí na Relkinovi není jeho schopnost být ve správném čase na správném místě a slíznout všechnu smetánku bez ztráty života, ale jeho smysl pro čest, který přetrvává. Pomůže komukoli a v jakékoli situaci. A když narazí na Miranswu v nevěstinci a vyslechne si její příběh, už ho ani nenapadne si s ní užít, ale zachrání ji a pak znovu a znovu až nakonec dostane za své zásluhy zkušenosti, po kterých tolik prahl…

Souhlasím s oběma – nic se neděje, ale konec ušel.Budilo to dojem, že autor se snaží sentimentálními prupovídkami a vědecko-fantaskními objevy čtenáře pobavit, ale spíš se mu povedlo mě zmást a jediné, co mě mírně pobavilo, byla válka čajů. Nic moc zajímavého. 36%

Minimum fantastična v trochu rozvleklé a nikam nesměřující povídce. Je jako cesta pod koly trajleru, pořád uniká, chytit se nedá. Pro milovníky beatnické literatury a naturelu asi pěkné počtení s mnoha odkazy, já jsem se trochu ztrácel a nudil.

Výtečná fantazie se současného severu. Jde o příběh vyslance prapůvodních finských božstev, který má za úkol obrátit častečně křesťanské, ale spíš lhostejné Finy na původní víru. Román je plný humoru a nadsázky a ani chvíli nenudí. Překlad je vynikající a pečlivý, není co vytknout. Kniha postrádá výraznější pointu nebo překvapení, ale to nevadí – je potěšením ji číst.

Na zaciatok musim priznat, ze mam Cervenakove knihy velmi rad. Sposob, akym spracuvaju stare slovanske myty a historiu a ako nam ju prinasaju, je pre mna velmi pritazlivy. Aj v tejto knihe, ktora kombinuje prastaru historiu uzemi dnesneho juhozapadneho Slovenska (aspon tak som to pochopil, ze Gran je Hron a Vlcia rieka je Vah) a stare grecke myty, mozeme vidiet, ako majstrovsky vie Cervenak vykreslit atmosferu tych cias. Stare pohanske ritualy, ‚vznesenost‘ greckych herov, jednoducho – Duro umi. Aj ked povodne bola kniha pisana pre casopis a rozdelena na 4 casti, mne to ani neprislo. Tiez sa niekomu nemusi pacit ‚poludstenie‘ greckych mytov, ale pre mna svieza zmena. Rozhodne mi toto dielo nepripadalo ako jeho najhorsie a vdaka zabave, ktoru som si pri citani uzil, davam 80%

Štír mě bohužel vůbec nezaujal a nečekala jsem, že kniha bude v podstatě sbírka souvisejících povídek. Navíc mě Simmons naštval koncem, kde se nic nevyřešilo, ačkoliv nebylo předem jasné, že je to první díl ze dvou. Not my cup of tea :)

Moc pěkné zakončení Hyperionu, ale některé části knihy se mi nesedly svou rozvláčností.

Autorka nastavila zrcadlo dnešnímu světu a stvořila drsnou reality show, kde bojuje na život a na smrt 24 dětí v aréně smrti. Příběh šestnáctiletých dětí Katniss a Peety je smutným pohledem na svět, kde razí rozdíly mezi chudými a bohatými, kde jedni umírají hlady a jiní žijí v blahobytu. Postapokalyptická budoucnost Severní Ameriky vás nenechá spát a tenhle příběh se vám z paměti jen tak nevypaří.

Musím s Louzou souhlasit. Knize není naprosto co vytknout, nicméně není tím nejsilnějším Dickovým titulem, a pro mě je téměř záhada, proč je vlastně považovaná za kult.I lidé co Dickovou tvorbou jsou téměř nedotknutí jí hodnotí velmi vysoko. Možná je to tím, že zde Dick představuje své paranoidní vize ve srozumitelnější formě než v jiných knihách. Všudypřítomný strach z nahrazení lidské rasy novou řadou androidů zde stojí proti vznikající lásce k jedné androidce. Je to kniha která lze přečíst jako čisté scifi za jeden den, ale zároveň obsahuje jak je u Dicka zvykem velké množství pohledů na náš svět,víru a smysl života, ty ale musíte hledat mezi řádky.

Svižná knížečka plná akce, kterou jsem v posledních dnech vyplňovala polední pauzy. Leoš Kyša představil svou vizi budoucnosti lidstva – varianta nadvlády muslimů, zatímco lidé odlišných náboženských vyznání skončí v exilu na jiných planetách, se nejeví nijak přitažená za vlasy. Hlavní hrdina knížky nepatří ani k jedné skupině: bývalý voják, špion, žoldák, nyní pašerák, nejedná ve jménu žádného boha, jeho hnacím motorem je většinou finanční zisk. Není to žádný svatoušek ani vyložený padouch – jeho očima sledujeme atentát na muslimskou loď v první povídce, následnou zdlouhavou akci (z donucení) na Zemi i pokus o záchranu dcery v příběhu posledním. Všechny tři části na sebe víceméně plynule navazují. Děj obvykle svižně pádí kupředu, chvíle oddychu jsou vzácné, nechybí nezbytné hlášky, přestřelky, ba ani romantické linie nezůstane divák ušetřen. Autor si dal práci se stručným popisem historických událostí i s principem cestování subprostorem, leč dle mého názoru selhal v popisu ostatních reálií. Na jednu stranu má lidstvo lodě schopné v krátkém čase překonávat vzdálenosti mezi hvězdami, na druhou stranu na planetách vše působí jako za krále klacka: představovala bych si trochu jiná technická zabezpečení různých objektů než jak z pohádek „Tisíce a jedné noci“ (tedy obyčejné zámky, mříže, neschopné stráže). Kde jsou silová pole, roboti, zabezpečovací mechanismy, proč jsou soupeři (tedy převážně islamisté, zcela dominantní mocnost) vždy tak chabě vybavení? Muslimové mají nevýhodu při pronásledování, protože nepoužívají nečistá zvířata – psy… To jako za cca čtvrt tisíciletí ještě nebude vymyšlen jiný efektivní způsob sledování? Hlavní hrdina je profík, ovšem při přepadení policejní stanice nepomyslí na kamery? WTF?! Po napadení ve vlastním domě nezkontroluje, zda někde nečíhají další útočníci? Příkladů nepříliš věrohodného chování a šťastných náhod by se našlo podstatně víc: např. otevřené dveře do pilotní kabiny luxusní vesmírné lodi (když se ví o chystaném pokusu o atentát!), nerušený útěk před policií přes střechy (policajti budoucnosti nejenže nemají ve standardní výbavě neprůstřelné vesty, ale ani nějaké blbé vrtulníky či vznášedla) etc., etc., etc.. Demence a nepřipravenost nepřátel mě bohužel až moc často přiměla vrtět nespokojeně hlavou a snižovala jinak pozitivní dojem ze čtivého dílka. Potenciál slibný, chtělo by to však domyslet detaily – nenechávat hlavního hrdinu (ač není vyloženě kulhánkoidně nezničitelným supermanem) proplouvat jako žraloka hejnem početného, leč neschopného a bezmocného planktonu. 63%

polozapomenutý autor, nepříliš známé vydavatelství, nulová propagace. nebýt legie a pár kamarádů, nikdy bych se nedozvěděl, že jeden z nestorů české SF vydal nové dílo.

profesionál se pozná hned. nemusel jsem být vždy spokojen s příběhem, ale je osvěžující číst českého autora, který umí s jazykem i stylisticky. většina mých výhrad směřuje k spíše absenci hlubších podtónů (nebo jejich těžké dešifrovatelnosti), zploštělým pointám či tuctovému satirickému nádechu. i tak, četby této sbírky určitě nelituju.

povídku si pamatuju z rané ikarie a její druhé čtení bylo pořád ok. alternativní scénář odchodu sovětských vojsk, napsaný zčerstva po převratu. nebýt rychleného závěru, je to 5*.

takřka geniální rozjezd a střední hra, už už jsem chtěl… ale ten závěr je buď neuvěřitelně odfláklý a zmatený, nebo mám zatraceně dlouhé vedení (ad stírací los: wocogou?).

taková špionážně-agentoidní povídka. zajímavý nápad, průměrné zpracování.

je možné se s nadhledem podívat na vztah našich dějin a bolševické strany a jejích pohrobků? možná by to i šlo, ale tento způsob zdá se mi dosti nešťastným. celé je to jakési nesoustředěné a rozmazané, hlavní hrdina je až příliš cílevědomý, satirické šlehy otupělé a pointa mě sice ze židle málem shodila, nikoliv však přesvědčivostí.

docela drsné drama se satirickými poznámkami pod čarou. klíčová postava – ušák, docela pěkně shrnuje představy o úspěšných lidech.