RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (612)24462 příspěvků celkem
kniha: Zimní válka - Klimeš, Ladislav
Kuttman, Antonín
biafra | nehodnoceno | před 6 hodinami

Nedočetl jsem, proto nehodnotím. Nějak jsem se v těch flashbacích flashbacků, které jsou jen dalšími flashbacky v dalších flashbacích, ztratil. Autoři asi kromě akčních filmů hodně koukali na Cimrmanovu hru, která se tuším jmenovala Hájovna. Nápad dobrý, autoři celkem psát umí; jen je do flashbacků rozkouskovaný děj nepřehledný a je to také docela dost ukecané. Hrdina není neprůstřelný americký geroj, takže neustále zvrací a močí do gatí. Po čase to začne nudit. Tak snad příště.

kniha: Severská mytologie - Gaiman, Neil
Gaarq | **** | před 11 hodinami

severskou mytologii mám rád, svět ásů, vánů, jötunů je mi blízký. a ať už se jedná o autentickou germánskou mytologii nebo její synkretickou, post-křesťanskou formu, zachycené mýty ke mně promlouvají a já je dokážu prožívat. gaiman neudělal nic menšího, ale ani žel nic většího, než je vybral, uspořádal a převedl do modernějšího jazyka (spíš syntakticky a stylisticky než obsahově). kromě posledního mýtu o konci světa, držel se jak obsahově, tak i vypravěčsky standardu. teprve v soumraku bohů se „dopouští“ vypravěčského komentáře a mýtu tak dává zvláštní smysl, byť ten původní plně zachovává. víc jak čtyři astry nelze, ale i tak je to velmi příjemné čtení k zimnímu posezení u sálajících a zářících kamen (QED).

kdybych se měl přidat k diskuzi u tohoto titulu, pokud bychom nevěděli, že je to germánská mytologie, od fantasy ji neodlišíme. otázkou tedy zůstává, je-li možné jen na základě toho učinit žánrové zařazení. a pokud bych si měl zahrát na ďáblova advokáta, pak ano, není to fantasy, ale kořenový text, text vzniklý před ustavením žánru, a tudíž sem čistě žánrově nepatří. ale to platí i o spoustě děl osmnáctého století, tedy době textů žánrově hraničních.

naprosto souhlasím s ondrejem hercem, tato povídka je skvost – stylisticky i obsahově. i přes svou zdánlivou ukotvenost v době pozdního bolševika, její přesah se dotýká i dneška – psychologicky přesný řez myslí malého člověka s jeho velkými cíli.

u této povídky se už špatně uchopená klišé fantastické literatury, jmenovitě robotiky, tolerovat nedají, protože na rozdíl od dítěte dr. jedelského tady nic jiného, než ta klišé, není.

kniha: Začátek konce - Loureiro, Manel
trudoš | *** | před 14 hodinami

Když se jednoho dne probudíte a všechno kolem ukazuje, že normalita dostala krumpáčem mezi oči, pochopíte, že rozdíl mezi životem a smrtí je pouze v tom, kdo ten krumpáč chytne jako první. Vítejte v zemi živých mrtvých!
Ačkoliv měl Začátek konce všechny předpoklady k tomu mě nadchnout, výsledný dojem nakonec není moc valný. Už po pár stranách mi začala vadit autorská stylizace blogu, která po technické stránce nefunguje a výsledkem je mišmaš. Ani úvaha, deník či vyprávění, prostě náhodný popis denních činností, přičemž Manel Loureiro průběžně mění přítomný a minulý čas. Ale to vem čert, měla-li by forma blogu nějaký smysl. Jenže nemá. Kdyby byl příběh v rovině akčního dobrodružství, určitě bych byl spokojenější. Protože potenciál tahle road movie má, ubírá se však vyježděnými kolejemi a jen občas přijde s něčím originálním, jako jsou třeba zombie batolata nebo rvačka v oleji. A bohužel evropská lokace není zas až tak podmanivá, aby si člověk užil čtení čistě pro důvěrně známá místa.

kniha: Zemětřas - Priest, Cherie
IvoHury | *** | před 21 hodinami

Kniha se hrozně táhne. Má v sobě jisté kouzlo, ale děj je tak natahovaný o nezajímavé a mnohdy se opakující kosntrukty, jako příprava hrstkové polívky, že jsem to nedal a knihu odložil. Pokud máte moře času, pak si ji přečtěte. Já bohužel žiji dosti uspěchaný život a tak hlemíždí tempo knihy pro mne byla smrt.

kniha: Nádraží Perdido - Miéville, China
IvoHury | brak | před 22 hodinami

Pro mne byla kniha HROZNHÁ. Nedočetl jsem ji. Na zadku se drbající individuum, metafory podané totálním plkem bez smyslu a šíleně slohově složený koncept byl na mne už moc. Mám rád knihy, kde text hezky teče čtenářovic myslí a nepřemýšlet nad tím co je to: „dráty ukotvené v mléčných chuchvalcích šlemů“ nebo „a než zmizel v okně, z něhož byl vyhozen, stačil ještě popsat zeď dalším nečitelným klikyhákem.“ Co to DOPR**le je za slohové útvary?! Na tohle jsem fakt už moc starej…

řemeslně napsáno, mírný humanistický přesah, ale vzhledem k tématu předvídatelné a tím pádem bez tahu.

docela milá houmáž různým hračičkům. samotný koncept ale není nijak extra originální a příběh je dost předvidatelný.

povídka: Denní profylaxe - Novotný, František
vyšla v: Hvězdné hry
Gaarq | brak | před 1 dny

ke smůle této superkrátké povídky v ní není vůbec nic překvapivého, pointa je průhledná jak čerstvě vycíděné okno.

kniha: Druhá Nadace - Asimov, Isaac
Methat | ****1/2 | před 1 dny

Druhá nadácia bola pre mňa podstatne lepším dielom než predchádzajúce. Je rozdelená na dva príbehy, v prvom hľadá Mezek druhú Nadáciu a druhá je oveľa zamotanejšia a nikto nikomu neverí. Aj keď v Izákovej knihe stále ide väčšinou o Nadácie, viac priestoru tu dostávajú postavy a dej nie je rozťahaný cez niekoľko storočí.

kniha: Pán věže - Ryan, Anthony
Madam Brbla | ***1/2 | před 2 dny

Překvapuje mě britská národnost Anthony Ryana, protože po této knize mi připadá, jako by byl odkojen Supermany a podobnými komiksy, ve kterých neporazitelní jedinci v elastických kostýmech drtí armády padouchů.
Vélin v tom tentokrát není sám, kromě Vernierových zápisků má čtenář k dispozici hned čtyři dějové linie, zpočátku celkem různorodé, bohužel však postupně všechny hlavní charaktery zvélinovatěly. Temný rytíř po návratu do Sjednoceného království nechává meč pečlivě skrytý v zavazadlech, aby své nezpochybnitelné supermanství potvrdil velehorou rozsekaných nepřátel v krátké závěrečné bitvě. Jeho řádový bratr Frentis je nucen vyrábět mrtvoly jako na běžícím páse od začátku do konce. Princezna Lyrna, ach ta nádherná mrcha z „Písně krve“, co to pan autor provedl s její osobností? A pak tady máme Revu, slečnu zarputilou – její charakterový veletoč byl sice očekávaný, leč nepotěšil, stejně jako její schopnost masakrovat elitní válečníky po tuctech. Vlastně proč ne, vždyť pár dní pocvičila s Vélinem. Ti všichni kolem sebe budují kult, staví armády (spousta jmen k zapamatování) a vůbec jim pan spisovatel příliš umetá cestičku, spíše asfaltuje dálnici, k vítězství nad zlem. Zatím jde o zlo s malým „z“, prostě invaze otrokářských fanatiků, uvedená do pohybu Superzlými silami, které čekají na porážku až v příštím díle.
Proč s takovými výhradami hodnotím tak vysoko? První dvě třetiny knihy se četly převážně hladce, trapné finále by nemělo přebíjet relativně pozitivní dojmy z dobrého řemesla. S ohledem na přímočarost zápletky a autorovu snahu nacpat do románu nová mláďata (čti otravné teenagery) bych navzdory krvavým scénám neváhala zařadit „Pána věže“ do šuplíku „young adult“. Trilogii dočtu, ale na „Královnu ohně“ se příliš netěším – nevidím potenciál ke zlepšení. 72%

Zápletka je pro jednou výrazně sevřenější a v komornějším duchu, za což může odlehlost vědeckého pracoviště, stejně jako nízký počet podezřelých. Lucky Starr dokonce ani nemusí sahat po svém odkazu marťanů, aby viníka chytil do pasti nevyvratitelných argumentů. Navíc vyšetřování jde tentokrát za konkrétním cílem a fantaskních odboček pro pobavení publika je díky tomu minimum. Faktem ale je, že detektivní linie trochu pokulhává, člověk má většinu příběhu pocit, že hrdinové jsou spíše na dovolené, než že by přijeli něco skutečně řešit. Protože vlastně není co, všechno podstatné se stane až po jejich příjezdu.
Pro mě tak byla opět nejkouzelnější předmluva, v níž Isaac Asimov vypráví, jak při psaní vycházel z dobových znalostí astronomie a příběh jim přizpůsobil, jen aby se o pár let později ukázalo, že tehdejší vědecká mínění byla – mírně řečeno – úplně mimo mísu. Tohle kouzlo starých časů dobrodružkám s Luckym Starrem nikdo neodpáře a je to taky důvod, proč mám tuhle sérii tak rád.

kniha: Evakuace - Kloos, Marko
biafra | *** | před 2 dny

Na military sci-fi se to docela vleče. Kloose v tomhle díle nezajímají primárně ani boje s mimozemšťany, ani boje s Rusy a Číňany o kolonie, ale problém legality, resp. legitimity nasazení armády proti civilnímu obyvatelstvu. Z toho plynoucí kočkování mezi spřátelenými jednotkami mě pak moc nebavilo. Souhlas s předchozím komentářem, že celý ten svět budoucnosti není úplně přesvědčivě vymyšlen, spíš je to jakási projekce některých obav současných Američanů. Třetí hvězdu dávám za poslední pětinu knihy, kdy se začalo konečně dít něco zajímavého.

Priemerný ročník Fantázie v ktorom sa predsa len nájde niekoľko skvostov. Paradoxom je, že napospol všetky mnou subjektívne najlepšie hodnotené poviedky sú dystopie, odohrávajúce sa v budúcnosti na Slovensku. Toto je prípad absolútne najlepšej poviedky Kosti, kostry, kostlivci od Janky Javorky, za ktorou len o málo zaostáva poviedka Prestupná stanica od Martina Pitoráka a Topenie ľadov od Anny Olejárovej. Za zmienku stojí ako kuriozitka surrealistický text Mesto spomienok od Erika Kotlárika a Farma nádejí od Míny Pávovej.

Je dosť možné, že aj ostatné poviedky mali niečo do seba, ale subjektívne mi buď nič nedali, patria na blogy alebo sú to prvotiny začínajúcich a doposiaľ nevypísaných autorov. Týmto chcem len napísať, aby sa nenechali znechutiť žiadnym komentárom a hodnotením, ani tým mojim. Píš človeče ďalej…

povídka: Kosti, kostry, kostlivci - Javorka, Janka
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | ***** | před 2 dny

Ďalšia dystopická poviedka s kriminálnou zápletkou, odohrávajúca sa v bližšie nešpecifikovanej budúcnosti po bližšie nešpecifikovanom vojnovom konflikte a po novom rozdelení Európy. Slovensko tu už neexistuje. Toto územie spadá pod jurisdikciu Rakúska. Ľudia sú tu rozdelení podľa kódu, ktorý určuje ich genetický profil. Ak máš ten nesprávny kód, máš smolu. Si odsúdený doživotne drieť a dolovať plyn z kameňa (nový technologický postup, pri stláčaní horniny vznikajú plyny). Jednoznačne TOP poviedka v tejto antológii…

povídka: Perníková chalúpka - Stopjak, Ján
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | ** | před 2 dny

Poviedka s priliehavým dvojvýznamovým názvom. V autorových poviedkach vystupujú postavy, ktoré ich navzájom prepájajú. Ďalšou spoločnou črtou autorových textov je hororový Lovecraftovský nádych, depresívnosť a drogy. Subjektívne tie hororové výjavy zražajú dolu drogové excesy. Nie je úplne jasné, čo je ešte trip, čo sú vidiny, spánok a čo je prelínajúca sa realita. Ono by to nebolo zlé, keby ten text bol trochu konzistentnejší, takto mi pripadá ako denník závislého na odvikačke…

povídka: Topenie ľadov - Olejárová, Anna
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | **** | před 2 dny

Dystopická poviedka z prostredia budúcej Bratislavy. Ghetá, Petržalské slumy, znečistený a zahnívajúci Dunaj, skleníkový efekt, všeobecný nedostatok a umelá inteligencia v počítačoch založených na DNA. Veľmi dobrá hard scifi až kyberpunkovo ladená poviedka. Páčila sa mi…

povídka: Potom - Petro, Martin
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | *** | před 2 dny

Môže existovať vedomie po smrti? Čo je to raj a čo peklo? Hlavný hrdina tejto poviedky ti dá na to odpoveď z vedeckého hľadiska. A ako inak, na všetkom sa dá postaviť biznis. Poviedka patrí medzi tie lepšie v tejto antológii…

Model povídky o nechtěném impulsu lidské rase. Konkrétně ukázka kterak vzniklo náboženství. Text je netriviálně vystavěn, takže o co šlo jsem pochopil až z autorova medailonku. V rámci možností dobré.

kniha: Chanuřina Pýcha - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | **** | před 4 dny

Chanurina pýcha je názov vesmírnej lode a Chanur je meno hlavnej hrdinky náležiacej k rase podobnej levom. Autorka opäť používa svoj zvyčajný koncept, v ktorom hlavnú úlohu netvoria ľudia, ale bytosti iného typu, vzhľadu a z iného vesmíru. Jeden pozemšťan sa tu vyskytuje, ale Tullyho ľudské orgány nie sú patrične prispôsobené pre túto časť vesmíru. Preto mu väčšinu knižky nie dosť dobre rozumieť. Cherryhová sa tu teda na ľudstvo pozerá z vonka, očami mimozemskej rasy.

Ad rasy, tých je tu ako v Star Treku, od tých čo dýchajú metan, cez vzhľadom smrtiakom podobným kifov až po rôzne rasové kuriozitky. Netuším, či je to prekladom alebo autorkiným úmyslom, technológia a rôzne reálie sú pomerne unifikované, niektoré výrazy tiež. Nadávka „sviňa“ z úst takého kifa alebo hanijčanky vyznieva trochu zvláštne, keď svine vôbec nepoznajú. Vybavenia a typy vesmírnych lodí sú takmer na nerozoznanie podobné tým ľudským v iných scifi románoch a pod.. Ťažiskom románu sa tu znovu stáva lingvistika, sociálne a sociologické vzťahy jednotlivých rás.

Samozrejme, nechýbajú tu ani bojové strety a akčné scény ale len v medziach, ako je u tejto autorky zvykom. Mám dojem, že tentokrát je knižka určená skôr mladším čitateľom a u autorky sa začína prejavovať určitý umiernený feminizmus. Chanur je totiž členkou rasy, kde prvé husle hrajú predovšetkým samice. Nieže by to bolo u ľudí inak, ale v tomto prípade je to aj po fyzickej stránke. Knihu hodnotím ako veľmi dobrú, ale za kvalitou sérií Stárnoucí Slunce alebo Atevi o chlp zaostáva…

kniha: Pád světla - Erikson, Steven
BorgDog | ***** | před 4 dny

„Pád světla“ (dvojsmysl, který dokonale vystihuje podstatu) pokračuje přesně tam, kde „Stvoření temnoty“ skončilo. Občanská válka v Kurald Galain se mění v náboženský konflikt Tiste Andii a Liosan, Světla a Temnoty. Zbývající Odpírači, zoufalí a zlomení, se chápou zbraní a pod velením prokletého proroka se stávají nepřáteli úplně všech. Dar K´Rullovy krve se šíří světem, stále více lidí, dobrých i zlých, v sobě objevuje talent používat magii, která navíc jako hrnec medu láká i všelicos jiného, draky počínaje. K´Rull sám, znepokojený některými vedlejšími účinky svého daru, se snaží se svérázným novým společníkem udělat pořádek. Daleko na opačné straně kontinentu se v troskách jaghutského města Omtose Phellack sbírá obrovská armáda připravená vytáhnout proti samotné smrti. K tomu přibyly dvě nové linie: Trojice thelakaiských „podpantofláků“ stíhá uprchlou manželku, zatímco odsouzený zbabělec se stává důstojníkem nové Hustské legie – pokud se tedy její členové dřív nepozabíjí všichni navzájem.

Hlavní problém „Pádu světla“ je, že Erikson to tentokrát opravdu přehnal. Problém není ani tak v tom, že by bylo filozofování příliš – není ho o moc víc, než třeba v „Dani pro ohaře.“ Potíž ale je, že ve snaze prozkoumat ústřední problém, kterým se kniha zabývá, tedy smysl civilizace a náboženských systémů, ze všech možných stran a úhlů, se časem úvahy začnou opakovat. Ano, řada postřehů je trefných, až to bolí a z hlavy je jen tak nevyženete. Poslední třetina knihy je mrazivě děsivou studií morálních šedých zón, i chyb v úsudku, a úvahy „kdo za to může“ vedou k jediné kruté odpovědi: MY VŠICHNI. Anomanderova odpověď na nabídku Caladana Chmura před rozhodující bitvou však v jediné větě shrnuje smysl knihy líp, než desítky stran úvah, a TO je problém. Erikson se neuhlídal, a v závěru jsem se navíc nedokázal zbavit dojmu, že i trápil. Zakončení bylo viditelně přepisováno víckrát, a přesto není optimální, kniha prakticky končí jen jedním zoufale pochopitelným či­nem.

Přesto dávám znovu absolutní hodnocení, a to ze tří důvodů: Je opravdu požitek číst fantasy, která je naprosto nekorektní, od pitvání politické mizérie, až po otázky manželského života či sexuality. Trampoty tří nešťastných manželů, kteří vůbec netuší, co si počnou, až svou manželku chytí, nadržené dračice nebo kostějky vybírající si od chlapů za léčitelské služby honorář hned a bez ptaní, prostě nejde nemilovat. Za druhé, je stále fascinující sledovat, jak věci v Malazu zapadají na své místo. Jako bychom stáli na lodi, sledovali, jak se ze závoje mlhy vynořuje známé pobřeží, a přesto v něm stále dokázali najít něco nového. To je ukázka autorského mistrovství, jaká snad nemá obdoby. A za třetí: JAGHUTI! V „Pádu světla“ poprvé vystupují pohromadě úplně všichni, jaké známe z Malazu, plus několik nových, a je to místy naprostý „masakr.“ U scén z azatského domu nebo odhalení, v jaké že to armádě dosáhl Haut hodnosti kapitána, které si tak cenil, když Jaghuti nikdy žádné vojsko neměli, jsem byl pár minut totálně „mimo provoz.“ Každá kniha, která takhle dokáže fungovat, si prostě 100% zaslouží.

„Pád světla“ je v jistém ohledu „esenciální Erikson“, v dobrém i špatném. Počítejte s tím, a nebudete zklamaní.

kniha: Lunapark - Laymon, Richard
trudoš | ****1/2 | před 4 dny

Zvráceně dokonalé, úchylně strhující, vysloveně brakové a přitom makabrózně geniální. Richard Laymon je jednoduše král škváru a buď jej milujete, nebo nenávidíte, přičemž obě skupiny mají pravdu ve všech svých argumentech pro i proti. Na obranu autora musím říct, že jen málokdo dokáže rozehrát přes čtyři sta stran vanilkového splatterpunku, okořenit to sexy erotikou a ještě tomu dát fazónu zábavného čtení. Zápletka s psychopatickými houmlesáky řádícími v posezónním lunaparku má prostě něco do sebe, přestože je natvrdlá jak zákon káže. Což mě na Laymonovi fascinuje nejvíc, ta jeho ochota jít do primitivních motivů a doufat, že s nimi uhraje děsivé divadlo. A kupodivu se mu to daří. V tomhle ohledu nemá na našem trhu konkurenci, protože to pořád je horor a ne parodie, i když mé nadšení by mohlo poukazovat právě na to druhé. Jediné, čeho lze litovat, je fakt, že všechnu skutečnou morbiditu si tento literární principál opět nechal na velkolepé finále, které přitom natahuje, jak jen to jde.

kniha: Illuminae - Kristoff, Jay
Kaufman, Amie
dva mraky | **** | před 5 dny

Space opera z válečného střetu o jakousi zapadlou těžařskou kolonii. Nepřátelská korporace kolonii dobila, osazenstvo prchá a v patách má dreadngouth Lincoln. Unikající skupinu tvoří zmrzačená válečná loď s poškozenou UI a dvě civilní lodě, které má chránit. Těžištěm jsou osudy mladého páru, který se těsně před útokem rozešel. Ona rebelka a počítačový génius, on, sportovec a stíhací pilot z nutnosti. Každý na jiné lodi. Poznáváme je přes jejich rozhovory na dálku, jsou sympatičtí a jejich city a strázně působí skutečně. Díky tomu je to romantika a né růžová knihovna. Nezvyklá forma jakoby sesbíraných záznamů bude pro někoho zajímavá, pro někoho otravná a IMO o ni zakopávali i samotní autoři a různě si ji přihýbali, takže nakonec to jako celek nevypadá jako zpráva nějaké analytické skupiny. Taky je v knize mnohem méně písmenek než kolik by odpovídalo její tloušťce. Tísnivý příběh o flotile na útěku, nevyzpytatelné UI, nakažlivém vražedném šílenství a lásce, která překonává nástrahy. Musím říct, že pointa o skupině Illuminae mně dost nesedla, jakkoli se dala čekat.

Sazeč knihy opilý. Korektor nepřišel do práce.
Tak neskutečně mnoho překlepů a pravopisných chyb v jedné knize, to se jen tak nevidí.

kniha: Cesta - McCarthy, Cormac
Lokina | ***** | před 5 dny

Z každé stránky na vás dýchá prázdnota a tíživá atmosféra zdevastovaného světa. A i když je příběh opravdu skličující, depresivní a strašidelný, je v něm ukryta síla a odhodlání vydržet, že i v tomto beznaděje ponurém světě lze hledat alespoň kapku světla na lepší život. Kniha je kraťounká, ale zanechá ve vás velkou stopu. Knihu jsem si chtěla přečíst jako první, než si pustím film. Podle kladných recenzí se film drží knižní předlohy a Viggo Mortensen hraje hlavní postavu…tak vzhůru na něj :)

Povídka z tryptichu Človíčka a Pádu na nebesa má i díky své formě velké ambice. Ačkoli je dost těžká na čtení, je obtížné jí upřít kvalitu. Přesto bych byl raději, kdyby autor zvolil nějakou trochu víc lineárnější formu vyprávění. Je otázka jesli by však údernost povídky zůstala. Biblická parafráze není vůbec mimo, jen zkrátka nemusí nám línějším, kteří se chtějí bavit implicitně, úplně sednout.

povídka: Pád na nebesa - Novotný, František
vyšla v: Hvězdné hry; Pád na nebesa
louza | ***** | před 6 dny

Pecka. Novotný vymyslel opravdu velmi originální a díky osobním zkušenostem i uvěřitelný svět, kde autokratická ideologie na oko vládne nad potřebami lidstva, které sama pod pláštěm využívá. Charaktery, celková myšlenka, rozuzlení povídky…všechno neskutečně sedí. V době svého vzniku musela být odvaha něco takového napsat. Jedno z raritních děl žánru, kdy je čtenáři opravdu líto, že autor svůj svět více nerozpracoval.

Záhadou pentlená první půlka povídky o tajemném chlapci, který se z ničeho nic objeví na kosmické lodi je jen rozjezd, který se po půlce přetaví úplně jinam. Autor zdařile pracuje s premisou malého prince a na vcelku malé ploše druhé půle povídky rozehrává emociální drama, které si nevinností a naléhavostí nezadá se svou duchovní předlohou.

Občas se mi stane, že na konci povídky z roztodivých důvodů pláču. Většinou vzteky. Ale František Novotný mě velmi raritně rozplakal způsobem, jakým by se plakat mělo.

povídka: Labute neplačú - Stožická, Zuzana
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | * | před 6 dny

Ženská fantasy o rusalke, mladej matke a ich deťúrencoch. Taká mamičkovská zápletka. Text písaný autorkou, ktorá má malé deti a jedno z nich je asi poriadne uvrieskané…

povídka: U Čierneho draka - Gálik, Ján
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | * | před 6 dny

Drak, upír, hmyziak, démon, jeden šľachtic, záhadné dievča, falošný lovec upírov a pár bijcov sa stretnú v hostinci hlboko v horách v klasickom fantasy príbehu, ktorý neprináša nič nové. Ak tipuješ, že si to medzi sebou rozdajú, tipuješ správne. Veľmi ma to nezaujalo…

První povídkový kus Františka Novotného zazní jedinou větou na třech stránkách a čtenář si není jistý jestli hráblo jemu, nebo autorovi. Zásadní pouze jako historický relikt.

povídka: Farma nádejí - Pávová, Mína
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | *** | před 6 dny

Táto autorka ma zaujala už svojou poviedkou Plechový Uroboros v minulom ročníku tejto antológie. Farma nádejí sa mi zdala subjektívne trochu slabšia ale ani v nej nezaprie svoj štýl. Na ženskú autorku používa trochu viac neženského cynizmu ako je obvyklé, má nesporne literárne kvality a z obyčajnej témy vie vytrieskať maximum…

Rozprávkový jednorožec alebo fénix? Ak koňovi začne rásť roh na čele, prípadne krídla na chrbte, čo to je? Nemá to tam čo robiť. Odfakliť! A keď zdochne, zdochne! Igen fiam? Fantaskný príbeh z južného Slovenska. Dobrý…

povídka: Strašiak - Harendarčík, Jozef
vyšla v: Fantázia 2016
yerry | ** | před 6 dny

Trochu rozporuplná poviedka. Ani horor, ani fantasy a science fiction určite nie. Je to taký poetický text, niečo medzi fantasknom a magickým realizmom. Pocity mladého strašiaka na kukuručnom poli… Niektoré vety, obrazy a myšlienky sú docela pôsobivé, zvyšok je dosť diskutabilný. Za tú zvláštnosť a pomerne originálny prístup trochu dvíham hodnotenie…

františkovi tohle žertování moc nejde. nudné a nevtipné.

docela pěkný kvíz, ale mírně matoucí – autor používá pojmy sever, jih, východ a západ, které jsou docela výrazně ovlivněné uspořádáním místních, zemských poměrů a nemusí platit na askerově světě. chápu, že na tak malé ploše by to mohlo zkomplikovat situaci, ale když si vzpomenu na třeba posměr od pratchetta, je to trošku promarněná šance.

povídka s jednoznačně zajímavým, byť nijak třeskutě originálním námětem. téma pozdvihování druhů mě vždycky zajímala, a i když se jí tu autor věnuje jen ve zkratce (to není výtka, to je konstatování), alespoň klade zajímavé otázky. nicméně je to příliš zkratkovité a výsledný útvar je takový nijaký, nemastný neslaný, chtělo by to nějakou silnou zápletku (bouře nestačí).

jakože fakt? tohle se mi líbilo opravdu velmi málo. nemám rád autorskou zvůli (v tomto případě nesmyslně debilního robota) a tady se to ještě pojí s laciným tématem sexu. nevtipné a autorsky nedospělé.

Tajemství Černého vrchu je jednoduchou fantasy pro děti se vším, co k tomu patří – s čaroději, artefakty, proroctvím a školou magie. Možná budete postrádat kouzelný meč nebo mluvícího draka, ale nemůžete chtít zase úplně všechno. Bohužel, díky bezvýraznému ději a plochým postavám řadím knihu spíše mezi jednoduchou fantasy pro hodně malé děti. A i zde se obávám, že nabídne čtenářům opravdu málo. Místo neotřelého děje totiž Dana Gabriela Vočadlová většinu textu věnovala představám o správné výchově a to formou dialogů, které by si ani Rychlé šípy na nástěnku nepověsily.
Ač se děj zpočátku řítí vpřed tryskovým tempem, brzy zpomalí a už se nerozjede. Množství drobných etud pak nahrazuje vývoj hlavní linie, která končí sousedským usmířením mezi dobrem a zlem. Leitmotivem tak zůstává myšlenka, že všichni jsou ve svém důsledku hodní, stačí, když jim dáte šanci a podáte pomocnou ruku. Morální ponaučení jsou fajn, ale servírovaná stylem Strážní věže mě spíš děsí, než inspirují k lepšímu životu.

Karen Joy Fowlerová má bezesporu dar vypravěčky, která umí vtáhnout do příběhu pomoci silných emocí, ukrytých pod obyčejnými slovy. Navíc skvěle zvládla charakteristiku opičí etologie, stejně jako zachycení základních principů lidského chování. Díky tomu mě vlastně ani tak nezaujala dějová osnova, jako spíš zajímavá informační nadstavba románu. Což je v důsledku dobře, protože o zápletce se tady moc mluvit nedá. Už po straně sto je poměrně jasné, jak jsou karty rozdané, jenže místo strhujícího finále, kde jedno eso přebíjí druhé, autorka pouze dumá nad obdrženými trumfy. Pak hned konec, bez toho, že bychom si užili nějaký průběh hry. A protože děj je pro mě v próze hodně důležitý, přiznám se, že mě tato tvůrčí strategie příliš nenadchla.
Ale jak už jsem naznačil v první větě, emoce zde fungují dokonale, stejně jako poetická stavba vět. Čte se to skvěle a pláče se u toho ještě lépe, jen rozsah bych zkrátil na novelu, aby tak údernost sdělení nezůstala lapena pod přívalem pěkných slov.

12345678910poslední (612)24462 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu