LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Je to akčnější než minule. John to tady kosí ve velkém a to především díky svému bumerangu. Nová zbraň se prostě musí pořádně využít. Myxin je zde na svém psychickém dně, ale konečně se dostává ze zajetí. Trochu ubírám za příliš rychlý konec. To se pořád buduje atmosféra, drak létá po nebi a šíří hrůzu, aby se vše vyřešilo během dvou odstavců…

Pokud chcete sérii číst chronologicky, této (první plnorozsahové) novele chronologicky předchází (opět krátká) „Ztráta spojení“.

(btw své krátké hodnocení celé série uvádím v komentáří právě k „Ztrátě spojení“)

Vlastně hodnotím celou sérii, kterou jsem celou slupnul naposezení. Ono taky rozsahem jsou to tak 2–3 knihy, krom „Střetu myslí“ jde spíše o delší povídky – nebo spíše kapitoly, protože kde jedna povídka končí, tam druhá začíná. Autorce tyhlety kratší útvary jdou, rozhodně lépe než plnohodnotný román – „Střet myslí“, formou spíše na rozsah románu natažená novela, je nakonec zdaleka nejslabší. Ale všechny díly jsou vlastně docela dobré, k čemuž přispívá především velmi sympatická hlavní postava – emancipovaná bezpečnostní jednotka. Malinko autistická, hodně socially awkward, extrémně schopná. Milovník telenovel a glosující pozorovatel lidského hemžení. Svět je zajímavou kombinací korporátní dystopie, ostrůvků sociálních států a emancipovaných univerzit. Sice by mě zajímalo, jaká autorita garantuje to obchodní („mezinárodní“) právo, kterého se zjevně všichni drží, ale je to rozhodně zajímavý nápad, takhle dát tyhle modely dohromady.

V poslední novele (chronologicky ovšem předposlední!) přidala autorka detektivní zápletku. Ta funguje vcelku dobře, jen tedy si vyžádala omezení Robokatových schopností (což je vysvětleno). Vrah nakonec překvapí, ale vše dává smysl. Celé je to ale trochu nepřehledné, k čemuž bohužel trochu přispívá překlad – kdo se má vyznat v rozdílu mezi moduly, transporty, tranzity, atd. Každopádně zábavné to bylo velmi.

Nějak mě ten děj se Skokany a Tifflorem nebaví. Snad to příštím dílem skončí a bude se pokračovat něčím jiným. Pokračuje se zde tam kde jsme minule skončili, Skokani získávají posilu a Rhodan s ostatními se na ně snaží vyzrát. Musí se tak popasovat s gravitační bombou i myšlenkou, že nechává kadety napospas osudu…

Příjemná jednohubka o velikosti povídky. Mimořádné přidávám hvězdičku za krásné české vydání s ilustracemi. Jinak jsem měl při čtení pochybnosti zda vážně čtu Kinga. Takto úsporný styl psaní jsem u něj nezažil (a to ani u povídek). Kniha totiž ani nepůsobí jako povídka, ale jen velmi krátký román. Což jestli máte od Kinga něco načteno, tak víte, že se velmi rád rozpovídá o všech různých postavách, které vstupují do děje. To zde právě chybí…

jeskovova kniha je alternativní verzí tolkienova příběhu. navazuje na dvě zajímavé ruské tradice.

jednou je alternace pohledu na svět JRRT, které začalo fanfiky černá kniha ardy (je jich dnes už pět) v roce 1992. „zešednutí“ nebo „zrealističtění“ tolkienovského mýtu je docela kuriózní nápad, na mušku si vzal černobílost tolkienova mýtu (byť vytýkat mýtu černobílost je divné) a jeho nelásku k modernitě, zvláště technologické. takže melkor byl pokrokář, sauron věrný prorok modernity a ostatní valar v čele s ilúvatarem zpátečničtí tyrani rurální idylky. umím si představit, že to musela být docela zábava psát podobnou story.

tou druhou tradicí, na kterou navazuje, je takovéto sovětské (ruské) historické zamlžování. v západní historiografii se začíná zpravidla příběhem vítězů a postupně jsou z něj odstraňovány nánosy vlastenectví a hrdinství a jsou ukazovány převážně holé a nepěkné základy. tomu by zdánlivě odpovídala i původní teze demýtizace tolkienova příběhu. jenže v sovětském podání je to obráceně. na již z počátku dosti stylizovaný příběh se nabalují další vrstvy, jejichž účelem je učinit příběh ještě méně zřetelným, lakuje se na naopak na jednu stranu mýticky černobíle (my gerojové, oni fašisti) a na druhou tak nejasně, že vlastně vzbuzuje o příběhu pochyby, nedůvěru a v posledku až nezájem (o cokoliv vyjma prostého přežití), protože pravda je prostě zákonitě skrytá a nedostupná a oni, hlavně ti druzí, nám jen lžou. soudruh „jméno si doplňte dle libost“ v zásadě jednali správně, ve jménu většího dobra, ale udělali holt pár nevýznamných chyb. co chcete, když se kácí les, létají kulky, ééé, třísky.

no a jeskovův poslední pán prstenu nám nepěkně uzrál od toho toku 2003. v době prvního čtení v roce 2003 jsem byl pobaven tím novým pohledem, a ačkoliv se mi v detailech zdálo zpracování přitažené za vlasy (zrcadlo galadriel, zombíci apod.), bylo to zajímavé. o černé knize ardy a s tím spojenými jevy (nadšená identifikace části jejího čtenářstva s orky a mordorskými) jsem se dozvěděl až mnohem později, až si člověk začal víc všímat toho, co se rusku děje (neděkuji, juro kirillove). no a pak přišel krym a donbas a ukrajina a já si říkal, zkusím to přečíst znova po těch 20 letech.

ech, holoubkové, to byla soda. takové rusko-sovětské kňů jsem ani nečekal. všichni jsou na nás mordorské oškliví, ale jsme jen to my, kdo se zajímá o člověka (tyhle staré bolševické fráze mají tuhý kuřínek), kdo v potu ze země dobývá kov i chléb, jistě, sem tam uděláme pár ošibek, ale jinak to myslíme dobře, ale ti lumpové na západě (a ti shnilí na dálném východě ;), spřeženci zpátečnictví, zla a lsti, ti nás prostě chtějí zničit za každou cenu. tuhle interpretaci jsem původně nepovažoval za důležitou, ale dnes už ne, zvlášť, co jsem si pozorněji přečetl silně relativizující a alibistický epilog, kde si autor nabíhá na vidle a už naprosto očividně pasuje tolkienův svět na nepadnoucí kopyto světa našeho různými, ha ha, trefnými narážkami.

nikdy jsem tolkiena nečetl jako alegorii na naši realitu. mně to geopolitické západně-dobroušské a východně-zločinné myšlení tak nějak vůbec nepřišlo nikdy na mysl asi proto, že jsa obeznámen s různými evropskými mytologiemi a tak, a silmarillion je mýtus, nehledal jsem tam tyto významy. ty klasické, mytologické, mi přišly patřičnější. tolkien psal ve své době pod vlivem svého silného křesťanství, zkušeností z tvrdého života i z války a v neposledním svého germanistického vzdělání (trpaslíci, elfové /bílí i černí/, prsten moci, draci, ásové, surtr, …).

toto dílko považuji, byť ne nutně ze strany autora zúmyslně, za kejhání potrefené, respektive ublížené, husy. nejsem ochoten v tom hledat cokoliv dalšího. skvělá práce, soudruhu staline :) takže jedna astra za úchylně zajímavý nápad pohledu z obrácené strany и это всё, товарищи.

asi bych ve svém věku neměl číst YA ani od fabera. zoufale derivativní a nudné, autor jako pejsek s kočičkou zpatlal kde co, ale nenašel jsem v tom nic nového. ano, je to pěkně napsáno, ale to je pro mě žel vše. nějak se s posledními díly michela fabera dooost míjím a chybí mi faber někdy prostě prší…

Hlavička nikdy nebyl můj šálek čaje. Nesedí mi jeho bodrý humor ani křečovité absurdno, tím méně pak nevyvratitelné zakořenění v osmdesátkách, včetně toho jakože nenápadného pomrkávání na čtenáře „hele, tohle je tak trochu protirežimní narážka!“ Jenže… pak odněkud z nebe spadne Hlavou proti vzduchu, nadčasová pecka, a vše ostatní je odpuštěno.

Neuvěřitelný bizár. Zíka zašel v propagaci nacistického režimu asi nejdál z autorů fantastiky, nejspíš trumfuje i de la Camaru. Na druhé straně, při tom všem pronacistickém a antisemitském hnusu, velmi zručně a čtivě napsané.

Je to snesitelné a vlastně i docela napínavé, ale hrozně z toho čouhá, jak je to pro dospívající, a to především pro dospívající dívky. Takže silné emoce, sliční jinoši, vztahy… a překvapivě explicitně se vyjadřující záporáci. Takže už od začátku víme, kdo je záporák a co plánuje a jaké jsou jeho motivace (mrzký zisk). Ale dá se to, taková příjemná jednohubka – Rychlé Rande ve vesmíru.

Mírně přidávám, protože minule jsem mírně ubíral. Velmi pěkné zakončení ságy. Jedna konečná vesmírná megabitva o budoucnost lidí i sépianů, cca 6 POV od admirality po posledního chirurga. Sympatické postavy, sympatické zápletky.

A o korzárech se konečně dozvíme úplně všechno.

Jedná se o dvoudílný příběh, takže si autor může dovolit tři dějové linky, John a jeho počínání s rytíři, Suko a jeho nesnáze s drakem a Shao jakožto dívka v ohrožení. Do toho sem tam vstoupí s Myxinem a dozvíme se co se s ním dělo po konci Černé smrti. Celkově velmi dobrý díl…

Zbytečně překombinovaný příběh, ale to už v případě tohoto pomocného autora (R.Wunderer) je taková klasika. Nicméně základ by byl dobrý, máme tu démona, který nemůže sám vraždit a proto si zřídí zásilkovou službu přes kterou ovládá ostatní. Do dění se zapojí i Shao a Jane, takže vše vypadá slibně. Bohužel to se to v druhé polovině začne celé rozpadat a ztratilo mě to…

Military z prostředí válečnou lodi, která obstojí při srovnání s čímkoli v tomhle subžánru, ale autor udělal pár chyb, které kazí zažitek ze čtení. Dej bez velké expozice začíná přímo v bitvě a opravdu dokáže chytnout. Loď stojící proti silnějšímu nepříteli která našla dočasné útočiště ve žhavé hvězdě. Opozice jsou tajuplní uchvatitele lidských lodí, kteří bojují se sebevražednou urputností a nikdo neví, jak vypadají. A za téhle situace se na lodi stane vražda která může znamenat že někde na palubě je zrádce nebo infiltrator… Za sebe musím říct, že v téhle kategorii jsem napínavější zahájení nečetl. Styl vyprávění se drží vyšlapaných stezek, takže potkáme typické žánrové postavy, temperamentní stíhací piloty, bojovné mariňáky a jejich majora s až mýtickými schopnostmi, svérázné techniky, sofistikované špiony atd. Charaktery jsou do jisté míry schematické, ač tohle v žánru nevadí, já jsem k nim moc osobní vztah nezískal, je tam prostě moc postav a málo prostoru pro ně. Oblíbeny příběh hry na kočku a myš mezi dvěma křižníky si myslím docela vyšel. Asi největší slabinou je že posádka dělá chyby které bych od posádky takového křižníku nečekal a to dost kazí čtení. Mírné spoilery. Pokud máte kosmický křižník, určitě budete mít i postupy, jak v podstatě instantně někoho vyprostit pokud zůstane trčet v oddílu obklopeném vakuem vakuem. Pokud jako expert hledáte pokročilý implantát a najdete pouzdro s tekutinou budete mít zcela konkrétní podezření, ne že zůstanete paf. Na vojenské lodi, kde řádí infiltrační technologie bude každý kdo byl odříznutý od ostatních delší dobu vrcholně podezřelý z toho že je taky kompromitovány, ne že ho nechají jen tak válet bez dohledu. Pokud jednotka bojuje proti opozici s podobným vybavením pořizuje si dodatečné označení, „invazní“ pruhy, nebo tak. A určitě by se našly i další boty. Potíž těch chyb je že jsou na místech zásadních pro gradaci napětí a hýbou dějem. Když se postavy chovají hloupě a čtenář díky těm chybám vytuší co bude, tak hrozí že to napětí dost opadne.

Fracassi umi psat,to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi. Snazil jsem se to opravdu docist.

Pratchett to není a zejména ze začátku vyprávění trochu drhne, jak se autor snaží narvat co nejvíc vtípků na co nejmenší plochu, ale jakmile výprava dorazí ke kobce, ukáže se autorova síla – úplně jsem si připomněl ty hodiny a hodiny hraní dračáku. Hlášky jsou nahrazeny lehkým perem a zajímavým dějem, kterému odpustíte i občasnou nelogičnost.

Překlad je velmi dobrý až geniální, jediné, co mě neustále hnětlo, je psaní „filaktérium“ s měkkým i (z řečtiny: fylax – strážce, z toho fylakterion, profylaxe,…).

Jeden ze zdánlivě řadových Tarzanů. Kniha je klasickým dobrodružným lost race pulpovým příběhem a není v ní nic, co bychm už neznali z jiných dílů série. Pokud odpočtu obálku s ne příliš povedenou postavou Tarzana. Pak pohled na reprezentativní výběr kvašů, kde není ani jeden slabý kus, neomylně značí že text malíře bavil a inspiroval. A čtení dojem mění v jistotu. Tentokrát si to zkrátka nějak všechno sedlo. Autor zručně rozmisťuje figurky na šachovnici a volí pro ně opravdu zajímavě rozmanité charaktery, takže vlastně ani nevadí, že je Tarzan jen jedním vláknem v příběhu z mnoha. Dobrodružství sličné aviatičky, profesora geologie, miloučké dcery ztracené rasy a Chicagského gangstera (mimochodem geniální postava ozbrojená samopalem Thompson) v srdci Afriky má prostě švih. Fungují tu dokonce i tak bizarní nápady jako dva tisíce let starý kmen zdivočelých jehovistů, nebo vesnice italského otrokáře. V případě tohoto sešitu je čas zmínit i překladatelskou práci Lea Kustoše, který dával Magnetím sešitům slušivou čtivost a který se v případě Dannyho postavy ukázal býti opravdovým Shakespearem amerického gangsta slangu. Jeho repliky v Kustošově podání jsou naprosto úžasné a nezřídka potrhají bránici. Je tu sice pár zbytečných kliček a samohybných momentů, zejména ve střední části. Vše ale nahrazuje impozantní samopalové finále. Rozhodně jeden ze zábavnějších kousků série.

„Tad se na něj rozzářil, jako by mu právě dokázal předat důležité moudro. Po pár sekundách se zamračil, když mu z Durhamova výrazu došlo, že k přenosu moudrosti nedošlo.“
Co dělá humoristickou fantasy zábavnou? Zápletka, kulisy a zkušenosti. V případě Kobkanýrů si na jedničku vedou všechny tři premisy, a jste-li navíc fanoušek RPG her Dungeons & Dragons, užijete si Kosti, pasti, slepice dvojnásob. Ostatně, neoblíbit si partičku trpaslíků všelikého naturelu, přízvuku i pohlaví zavání příklonem k trudomyslnosti a v ten moment vám náladu zvedne snad už jen Utrpení mladého Werthera.
Každopádně, tenhle tým profesionálních rabovačů kobek všeho druhu dokonale válcuje zaběhnutá klišé fantasy literatury, o hrdinských výpravách nemluvě. Rozsah přitom odpovídá právě tak jednomu dobře odehranému dobrodružství, které sice nepřekvapí vývojem, ale ani (ne)vtipně překombinovanými zvraty. To celé pak korunuje skvělý překlad, o který se postaral Jiří Matyskiewicz, jenž snad psal příběh společně s autorem.

Tak vzácne kvalitatívne vyrovnanú zbierku poviedok by som od domáceho autora nečakal. Júlie má v hlave množstvo nápadov, všíma si svet okolo seba, číta množstvo podnetných vedeckých článkov a rada toto všetko prenáša do svojich príbehov. Taká česká obdoba Teda Chianga či Grega Egana. Trochu zamrzí, že pri spätnom pohľade kvalitatívne žiadna poviedka nevyčnieva, rozdiely spočívali skôr v atraktívnosti zápletky. Nie vždy uspokojivé ukončenia už spomínali iní predo mnou. Napriek tomu je zbierka ako celok výborná – priniesla mi mnoho inšpirácii na premýšľanie. a to sa pri science fiction cení.

Prieskum jednej nezáživnej planéty, prináša pre členov dvoch výprav nečakané problémy. Čitateľ je pri tejto poviedke stratený. Ničomu sa nedá veriť, v každej situácii máme radikálne odlišné videnie reality, nič nie je isté. Až to ku koncu človeku liezlo na nervy. Záver bol ale viac ako obstojný.

Vo víre tanca, drôg, lásky a nádejí. Pomerne ťažká téma na spracovanie do krátkej poviedky. Príbeh bol vyrozprávaný skratkovito a ostal vo mne pocit, že to celé potrebovalo pred vydaním ešte trochu vyzrieť. Ale v globále bežnej tvorby žiadna katastrofa.

Po náhlom kolapse červej diery ostala expedícia odrezaná od rodnej planéty. Po mnohých desaťročiach lietajú v atmosfére nehostinnej planéty vzducholode so svojráznym spoločenským zriadením. Hlavná hrdinka spolu so svojím bratom sa nechtiac dostáva do jedného veľkého dobrodružstva, na konci ktorého sa odhaľujú mnohé tajomstvá…
Jedna z najodviazanejších poviedok zbierky. Tu je najdôležitejšie, aby príbeh nenudil a to sa podarilo.

Zbierka viacerých noviel či poviedok (aj predtým vydaných) o Baklym (a Zuzane) z rôznych období autorovej tvorby. Takže aj ich kvalita je rôzna. Najviac sa mi páčila tá posledná, z prostredia pirátskej lode.

Overheada máme za námi a za dveřmi je další problém. Perrymu se ztratily už tři lodě a nikdo nemá ponětí kdo za tím stojí. Proto vymyslí zbytečně komplikovaný plán jak je odhalit. Setkáváme se s novou rasou Skokanů, kteří dle otevřeného konce a názvu dalšího dílu s námi nějakou dobu ještě zůstanou…

Tento díl je zajímavý především tím, že se zde John ocitá spíše v pozici diváka. Protože v německém lese si to po stovkách let chtějí vyřídit mumifikovaní Vikingové a Germáni. V boji se tedy ocitá nezvykle velké množství nemrtvé chamradi. Navíc to s Johnem pobíhá lesem i Will Mallmann, takže příjemný řadový díl.

Za mě nejlepší Ajvazova kniha, nejspíš proto, že tu ještě vládne hravá imaginace, ne snobské intelektuálno. Nicméně nedoporučuju číst všechny povídky na jeden záteh, začne to být trochu monotónní.

docela jiná kniha, než jednička, ale stále dobrá. ubylo hlášek, přibylo vážných témat. emzáci jsou zajímaví i celé vyústění války mezi teixcalaanem a MY. trochu (dost) mi vadilo, že některé postavy se chovají divně. autorka prostě potřebovala někam posunovat příběh, ale motivace a samotná rozhodnutí nedávala žádný dobrý smysl. zvlášť radní pro těžaře darj tarats musel být buď úplný magor nebo hlupák. dobrá linka byla i ta xenolingvistická. docela mě potěšilo, že v tomto fikčním světě byla fantastická literatura, jen je divné, že koncept úlové mysli nebyl součástí běžného povědomí sečtělých lidí. příběh je víceméně ukončen, i když vrátka otevřená jsou, ale ne na sílu.

Víc polit-fiction než sci-fi, reflektující dobové (a ne zcela iracionální) obavy z dehumanizace v důsledku pásové velkovýroby. Žádný klenot, ale za přečtení to stojí.

Hodnoceno vydání Goldendog, 2024 – to je důležité, protože s původní knihou moc společného nemá. Zničeno nečitelným překladem, viz diskuze u knihy. Dvojnásob škoda je to proto, že si to nakladatel překládal sám, nelze tedy tvrdit, že byl pod nějakým tlakem termínu, který by ho přinutil odevzdat zmetek. Snaha ušetřit za překladatele byla zřejmě silnější než elementární soudnost a odhad vlastních schopností. Ta hvězdička v hodnocení je jen za snahu představit Campbella jako autora románu, bohužel to dopadlo hodně nevalně.

Působí to jako konec „trilogie“ o Overheadovi, tak jsem zvědavý. Dvouhlavý mutant Igor bude asi ještě zajímavý. Z pohledu dnešní doby už trochu úsměvné scifi, ale má to něco do sebe…

Fracassi tentokrát v románové formě a skvělý, jak jsem doufal i očekával. Příběh osamělého sirotčince někdy z konce 19. století nabízí hodně svíravou, snad až drásavou atmosféru, tohle místy opravdu není příjemné čtení. Naopak, autor jde skutečně na dřeň, do katolického ústavu poskytujícího drsnou péči nešťastným osiřelým chlapcům se jedné noci doslova vetře ďábel a víra je to jediné, co ho snad může porazit. Parádní, Gnóm opět trefuje střed terče!

Těžko knihu hodnotit. A ještě těžší je udělat to bez (výrazných) spoilerů…no, budiž. Ghúl začíná parádně – totiž sexem na hřbitově. Následuje docela pěkné budování nostalgické atmosféry (tentokrát přelomu první a druhé poloviny 80. let), při kterém člověk musí knihu – chtě nechtě – porovnat s Kingovým TO a Simmonsovým Temným létem. Pak vstoupí na scénu samotný ghúl…a veškeré podobenství s výše zmíněnými knihami je to tam. Nechápejte to špatně, Keene předložil „klasické“ schéma dětí bojujících proti zlu, jenže tam veškerá podobnost končí. Ghúl je hodně – i vzhledem k rozsahu – komorní (děti v partě jsou například „jen“ tři; děj se neodehrává skrz celé prázdniny, ale jen v rámci několika dní mezi nimiž uplyne pár týdnů pouhou zmínkou v textu), zcela chybí postupné houstnutí atmosféry (upřímně – pokud byste se mě dnes – po letech od přečtení – zeptali na děj Temného léta, nevzpomněl bych si, avšak vzpomínka na pomalé houstnutí atmosféry přetrvává), navíc zlo v podobě ghúla nemá pořádné grády. Což byl zřejmě autorův úmysl, neboť za pomoci pojídače mrtvých nastavuje zrcadlo (abych se také svezl na v poslední době populární frázi) lidem. Skutečně mám pocit, že od poměrně brzkého představení ghúla kniha ztratí velkou část svého kouzla. Navíc mi přišlo, že kniha místy pokulhává v logice (příklady bez spoilerů napsat nemohu). Naopak ke cti lze autorovi přičíst, že se nebojí svým postavám pořádně naložit. Závěr samotný na mě moc nepůsobil, i když vyloženě špatný také nebyl. Povedený epilog (někdo by jej však mohl nazvat laciným) jen potvrzuje fakt, že autorovi o nějakého labužníka na kadávrech vskutku nešlo. Z knihy mám navíc pocit, že si autor nechal otevřená případná zadní vrátka pro pokračování…a nebo že byl limitován prostorem a po naznačených liniích se nakonec nevydal. Buď jak buď, kniha není špatné čtení; čte se lehce, a pokud vás vcucne (nestalo se mi), asi nebudete mít problém ji přečíst za dvě odpoledne. Mírné zklamání však přetrvává – a těžko říct, jestli je to tím, že jsem očekával něco trochu jiného, nebo tím, že by knize možná prospělo pár desítek stran navíc a prohloubení některých linií. Překlad je obstojný, byť nijak zázračný (sakra, je možné, že tam zaměnili káně za krocana…? nebo jsem jen nepozorně četl?), určitě by nebylo od věci text ještě jednou projet. Buď jak buď, hodnocení je přesně mezi těmi 60 a 70 %. Nakonec je to těch 60 %…ovšem velice solidních 60 %.

Perfektné technické sci-fíčko a tentoraz o triedu ešte lepšie než Marťan. Z príbehu nechcem nič prezrádzať, pretože každý čriepok informácie je spoiler, no je to jazda od začiatku až do konca. Odporúčam prečítať. Na film sa už teraz neviem dočkať.

Ďalšia fajn poviedková zbierka od Dicka. Niektoré poviedky boli čisto hororové, čo ma prekvapilo, iné zase post-apokalyptické. Je to síce jeho raná tvorba ale každá jeho poviedka sa dobre čítala.

Kenozoikum plynulo nadväzuje na prvý diel. Autor všetky otázky zodpovie a kniha je viac filozofická, no chýbal mi v nej väčší spád a napätie. Dlho sa v nej nič moc nedeje. Flashbacky ma vôbec nebavili a prišli mi zbytočné. Od tohto autora odporúčam skôr sériu Hlídka.

Do Lukjaněnkového Kvazi som sa dlhý čas nevedel začítať. Až niekde od polovice knihy som si začal príbeh viac užívať. Je to detektívka, tak očakávajte pomalší postup a máme tu svet zombie, ľudí a kvazi. Hlavne tí poslední kvazi sú na tom všetkom najzaujímavejší.

Stephensonov Kryptonomikon nie je príbeh len o šifrách a enigme. Je to príbeh ľudí, ktorí zažili druhú svetovú vojnu a ranú éru internetu. Je to veľmi náročné čítanie, na ktoré sa musíte sústrediť, no Stephensen píše skvelo. Je tu veľa výborných častí, je tu napätie a celá kniha je pretkaná skvelým humorom. Najviac ma bavila linka s mladým Shaftoeom, ktorý sa snažil prežiť druhú svetovú vojnu a jeho hlášky s nadriadeným. Tie nemali chybu. Autor pri každej postave trochu mení štýl písania – pri Lawrence Pritchard Waterhousovi je skôr technický, pretože rozmýšľa ako matematický génius a úplne inak než normálni ľudia a pri mladom vojakovi Shaftoeovi je veľmi humorný a o dosť jednoduchší. Kniha ma veľmi bavila, len bola niekedy dosť uťahaná a niektoré pasáže by som úplne vynechal. Aj tak sa mi autorov štýl písania dostal rýchlo pod kožu a užíval som si každú jeho vetu. Po Anatému je Kryptonomikon ďalší skvost od tohto autora, ktorý sa oplatí prečítať.

Outsider je skvelý temný detektívny thriller, v ktorom vás bude baviť sledovať, ako sa vyšetrovanie vyvíja a kto je nakoniec vrahom. Akčných pasáží tu nie je moc ale to vôbec nevadí, pretože sú napísané kvalitne – prestrelka pred súdom je luxusná, rovnako ako záverečné dve scény. Bude vás mraziť a je tu veľa drsných častí. Ralpha a Holly, ktorá prišla v druhej polovici, som si najviac obľúbil. Aj keď to je jeho novšie dielo, stále som mal pocit, že čítam starého Kinga zo starej Ameriky. Pozrel som si aj niekoľko častí seriálu, no tam je veľa vecí inak a prestrelku pred súdom dosť odflákli. Fakt si radšej prečítajte knihu.

Dickove poviedky sa mi čítali oveľa lepšie než niektoré jeho romány. Sú jednoduchšie a pritom plné nápadov. Aj po 70 rokoch od toho, ako ich autor napísal, nútia k zamysleniu a budú vás baviť. Odporúčam všetkým fanúšikom sci-fi.

Výborné hororové príbehy so skvelou atmosférou. Štýl písania Philipa Fracassiho a aj obsah poviedok mi veľmi sadol. Najviac som z textu cítil Kinga – postavy má psychologicky vykreslené bravúrne a životmi ľudí a detí naozaj nešetrí. Určite vám bude behať mráz po chrbte. Každá bola trochu iná a originálna. Najviac ma bavil Oltář, Surfer Girl a aj posledná Mandala. 90%