LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Velkolepé a fascinující! Už dlouho jsem nečetl tak mistrovsky napsanou fantasy. Hlavním námětem je magie zasazená do originálního příběhu. Zlý a krutý mág Darken Rahl má neomezenou moc téměř na dosah a nic jej nemůže zastavit. Přesto se mu Richard, jeho průvodkyně Kahlan a poslední velký čaroděj Zedd postaví na odpor. Vědí, že mají jen minimální šanci uspět, ale také vědí, že nemohou nic ztratit, pokud by jej nechali zvítězit, tak vše živé bude zničeno. Richard v sobě postupně objevuje sílu Hledače pravdy a je na něm, aby našel způsob jak zvítězit. Hlavní hrdinové, jejich charaktery a vzájemné vztahy jsou velmi dobře popsány. Kniha je také dost o hledání pravdy, pravých důvodů různých lidských činů, záměrů a pohnutek, o přátelství a důvěře. Konec to žádný nemá, na to je potřeba si přečíst další díl, a další a další…

Další, snad ještě lepší, díl této ságy. Posouváme se o pár let dál po skončení událostí popsaných v první knize. Tulákovi není dopřáno jen tak si v klidu dožít svůj nyní již ne osamělý život a vír osudu jej opět vrhne do středu dění krvavé války. Několik nájemných vrahů nemá proti Tulákovi a jeho dceři Miriel šanci, ale opět se objeví protivníci bojující temnými kouzly a jde tu o víc než jen obyčejnou vraždu pro peníze. Navíc Tulák zjistí, že jeho druhá, již provdaná, dcera nežije ve městě na jihu, ale zemřela při pokusu o znásilnění. Výprava za pomstou začíná. Stojí ale i proti mocnému šamanu Žu Čaovi, který touží ovládnout celý svět a ve vláknech osudu viděl Tuláka jako svou zkázu. Zestárlý Tulák snad ztratil maličko ze své rychlosti, ale to dostatečně vynahradí jeho dcera Miriel, vytrénovaná legendárním zabijákem, jím samým. Tentokrát není celý příběh jen o Tulákovi, časem se rozdvojuje a popisuje cestu Miriel a několika dalších přátel (i když v tomto světě žádní skuteční přátelé neexistují). Rozhodně skvělá fantasy se spoustou filozofických úvah, která stojí za přečtení.

Jedna z mích asi úplně nejoblíbenějších knih. Přečetl jsem ji asi 6×. Jednoduchý, přímí a pěkný děj. Trochu vědátor a flegmatik Denis se dostane do cizího světa, kde se setkává s jedním odlišným fyzikálním zákonem, který všichni zajímavě využívají, zavádí modernizaci, např. slivovice :), zahraňuje království, vyhrává válku, dostane svou princeznu … prostě nádhera, a navíc je to dost humorně napsané.

Povedený fantasy příběh. Hlavní hrdina Tulák je zabiják bez skrupulí, bezcitný a odhodlaný dělat jen to, co je výhodné pro něj. Sám projíždí krajinou a jen jednou klopýtne a zachrání jakéhosi mnicha a už se veze. Přes všechno své odhodlání a dlouhý samotářský život nedokáže odolat tajemnému vlivu mnicha a postupně se mění. Zanedlouho už cestuje s ženou a dvěma dětma a vede je do bezpečí. Tulákovi postupně přestane záležet jen na sobě samotném, a ať už se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, rozhodne se udělat správnou věc. Kdysi za peníze zabil Drenajského krále a jeho duch teď k němu přišel s žádostí, kterou neodmítne. Musí najít Bronzovou zbroj, aby jako symbol pomohla zachránit Drenaj v zuřící válce. Pronásledován mnoha nepřáteli se pouští do předem prohrané štvanice a nakonec se vše točí kolem jedné otázky : „Může člověka páchajícího téměř celý život jen zlo zachránit jediný hrdinský čin ?“.

U téhle sbírky nehodnotím kvalitu povídek, která je různá, ale spíš snahu Laseru vydat všechny kratší práce od Dicka. Bohužel zůstalo jenom při prvním dílu, protože práva na Dicka koupilo Argo.

Kniha majúca aj svoje silné ale aj slabé stránka. Pre ľudí, ktorý sa nezameriavajú na humornú fantasy je to dobrá voľba, ale po prečítaní niečoho od profesionála žánru ako Pratchetta sú vidieť chyby.

Podľa môjho názoru je pravda, že dej beží, zbytočne sa nezasekáva ale na môj vkus je trocha jednoduchý a zväčša dosť predvídatelný. Ale aj napriek tým výtkam je to nadpriemerná kniha.

Kniha o objevování „nové“ planety a hledání prvních osídlenců, kteří o sobě nedávají žádné zprávy. Často je děj prokládán popisem technických či biologických procesů, které mě příliš nezaujaly. Rozebírání psychologie členů posádky z pohledu velitele je o něco zajímavější. Navíc se v první půlce knihy téměř nic moc neděje, pak už je to lepší. Ovšem ten konec… no, ale asi se to dalo čekat.

V knize není celkově nic objevného a pokračuje ve stejném duchu jako předchozí díly. Mantichorské námořnictvo pokračuje ve válce s Lidovou republikou a válka se pomalu dostává do patové situace. Navíc se množí útoky pirátů na obchodní lodě a to si ekonomika Mantichori nemůže dovolit. Honor příjme nabídku velet několika Q lodím (silně ozbrojené původně obchodní lodě) za účelem hlídkování v systému nejhůře napadaném piráty. Dále již to jde podle čtenářových předpokladů : piráti jsou horší nepřítel než se původně myslelo a Honor opět vyvázne jen o vlásek. No jinak to být ani nemůže, když mají být o Honor i další knihy. Ale přes to vše je zde nový překvapivý prvek. Podstatně více jsou popisováni i nepřátelé, hlavně liďáci, a jejich pohled na válku, který se ukáže téměř stejný jako manťácký. Navíc je zde zvýrazněno několik vedlejších postav, pod velením Honor, a to knihu příjemně zpestřuje.

Vzhledem k tomu, že tohle je podle data vydání první část série, hodnotím vysoko. Jedná se o originální fantasy detektivku, která nemá úplně odhadnutelný budoucí děj. Škoda, že další díly kopírují stále stejné schéma

Úvodní odchod z Havenu je velmi efektní, zbytek knihy mi přijde lehce překombinovaný, zejména díky trochu násilnému naroubování Křesťanství do děje

Poměrně zajímavé čteni zejména z hlediska dějepisu – je tam pěkně popsáno chování lidí v té době a loupeživými rytíři se kniha jen hemží. Dějová linie je ucházející, možná trochu přeplněná zvraty a hlavní hrdina má na můj vkus příliš mnoho štěstí a příbuzných. Velkého množství postav je třeba si prostě nevšímat, protože autor si asi hodně nastudoval šlechtické rody a popsal jménem a erbem snad všechny šlechtice co se mihnou v knize – což je samozřejmě naprosto zbytečné – každý ta jména stejně ihned vypustí z hlavy.

Naprostá klasika žánru, povinnost přečíst pro každého, kdo se zajímá o horror. Skvělý výběr, bez jediné slabé povídky, což je unikátní ve srovnání s dnešními „výběry“.

Výborná věc, vůbec nechápu, jak se Bondymu na stará kolena podařilo něco takového vytvořit. Svět budoucnosti, přelidnění, hackerů propojených s počítači, svět techniky a zároveň i bídy a nezdravých mutací, hnutí odporu, totalitarity, prostě všech hrůz, kterých se jen lze v budoucnosti obávat. A pražská hackerka tmavé pleti, Vera, která se zapletla (jak už to bývá) do nebezpečného obchodu a najednou se veze i se spuštěnou lavinou. Spolu s ní procestujeme půlku planety a nestačíme se divit nejen tomu, kam až se lidstvo dostalo, ale především neměnnosti našich základních motivací. Pěkná depka ;)

.. a trifidi se množí a šíří.. Vskutku vynikající kniha, musím souhlasit s tím, že je to klasika žánru. Psycho-sci-fi-horor, na svou dobu, a troufám si říci i na svého autora, výjimečný. Po přečtení tohoto díla jsem nabyla dojmu jaký to byl Wyndham skvělý spisovatel a o to víc mě překvapilo, že tento román z autorova díla spíše vyčuhuje než zapadá. Škoda..

Kóbó Abe je naprosto šílený autor. Surrealista s představivostí jaká se jen tak nevidí. Moje oblíbená „Písečná žena“ je z jeho knih spíše umírněnější, taková nějaká.. uvěřitelnější :) I tak čtenáři zůstává rozum stát nad situací, do níž se hlavní hrdina (amatérský entomolog, filozofující o povaze písku a lidstva) nešťastně dostal a s napětím sleduje nejen jeho různé pokusy únik z této situace, ale i pozvolný přerod jeho již tak dost podivné mysli. Jedná se o dílo spíše psychologického charakteru, kde se víc děje uvnitř postav (či spíše postavy) než okolo nich, ale právě tím je Písečná žena natolik podmaňující.

Tato kniha evidentně nenadchne každého, ovšem v mém případě si vysloužila Top Ten. Vždycky jsem měla pocit, že právě na tomto díle je nejlépe vidět, že paní Ursula byla dcerou slavného antropologa a zajisté byla schopna hlubšího vhledu do odlišných kultur, než kdyby tuto výhodu postrádala (ne náhodou je také Steven Erikson antropologem a archeologem, že..). Nejedná se tedy o žádný akční trhák, zato se spolu s hlavním hrdinou ocitneme ve výjimečném světě s výjimečnou kulturou, která je natolik odlišná a zároveň i podobná té naší, až nás bude obcházet mráz.

Nepatřím k okruhu fanoušků Zeměmoří, které mě do jisté míry zklamalo, paní Ursula si mě ovšem zcela získala touto svébytnou a nevšední knihou.

Skleník jsem musela číst dvakrát, než jsem mu pořádně přišla na chuť, ale stojí to za to. K Aldissovi mám takový ambivalentní vztah, jako by krom svého geniálního díla Non-stop psal věci jaksi méně zajímavé, než bylo nutno. Ale Skleník patří k těm lepším, s překvapivým rozuzlením a skvěle popsaným neznámým světem i s jeho nástrahami. Pro mě je to kniha fakt „divná“ – tak nějak divně, až se mi nesmírně líbí :)

Nejvíc se mi líbila asi první polovina knihy, pak už to šlo z kopce.. Grokování sice má své kouzlo, stejně jako i vodní bratrstvo, ale všeho moc škodí a náboženství je opium lidstva ;-) Taky jednu zaskočí povážlivý nedostatek žen, které nejsou sexbomby a nešvidrají po všech mužích vilným očkem. Ale co jiného od Heinleina čekat, že.. Kniha se čte dobře, je vtipná, milá, atd.. ale někdy mám pocit, že Heinlein píše své postavy přes kopírák a běda tomu, kdo není vtipný, břitký, veselý a hravý. Časem už mě to unavuje. Cizinec v cizí zemi alespoň nekončí naprosto optimisticky, takže ****

Tak u mě je tomu právě naopak.. Seriál mě natolik zhnusil, že jsem přetrpěla jen asi dva díly, aby se neřeklo, víc jsem nesnesla. Sapkowského pentalogie však pro mě byla objevením nových horizontů – byla to první pořádná fantasy (kterou jsem do té doby četla), která byla.. no prostě naturáč :) Žádné načančanosti, nedotknutelnost oblíbených postav atd. I ten hrubozrný jazyk k tomu neoddělitelně patří. Jen místy mě poněkud odrazovala přehršel intrik, v nichž se příliš nevyžívám, ale jinak pro mě zatím jedna z nejlepších ság, ke kterým zatím řadím rovněž Martinovu Píseň ohně a ledu a Eriksonovu Malazskou knihu padlých.

Já tu ženskou prostě miluju! Theodora je praktická, skeptická a vtipná bytost, o jejíchž dobrodružstvích bych si toho s radostí přečetla mnohem více než jen dvě knihy. Autorka navíc skvěle vykreslila civilizaci, v níž se hlavní hrdinka ocitla, takže tento svět před námi vyvstává jako živý. Není to sice nijak závažné dílo, ale to je v této kategorii málokterá kniha. Tato alespoň zaujme, pobaví a potěší.

Téhle knihy jsem se dost bála. Den trifidů je asi první sci-fi, kterou jsem kdy četla a patří k mým nejmilejším a představa pokračování mě poněkud děsila. Přesto jsem byla nakonec příjemně překvapena a snad pro tu úlevu boduji tak vysoko – mohlo to dopadnout podstatně hůř. I celkový vývoj situace se mi líbil a tak pravím – nebojte se Noci trifidů! :)

Do téhle knihy jsem se zamilovala. Považuji ji za mnohem propracovanější než Zpěv drozda a i postavy mnohem živější. Některé pasáže mě dokázaly naplnit takovou lehkostí a pocitem klidu, že se ke knize opakovaně ráda vracím a opakovaně bledě závidím hlavnímu hrdinovi ;-) Ale co, však se hoch zasloužil..

Kniha podivné atmosféry, ve které děj sice kupředu nepádí, ale čtenář je i tak napnut, o co vlastně kráčí. Pointa příběhu me nadchla, vynikající nápad. Vřele doporučuji, obzvláště když kniha byla (a možná ještě je) k mání za pakatel v Levných knihách.

Docela dobrej díl. Sice se nemůže vyrovnat dílům z počátku série, ale je podstatně lepší než

předchozí. Po událostech v předchozím díle se Honor uchýlila na Grayson, kde mám stále post

místodržící, a snaží se žít bez flotily jak to nejlíp jde. Stále ale musí bojovat s Graysonskými

hluboce zakořeněnými předsudky vůči ženám. Naštěstí jsou jí nakloněni hlavní představitelé planety a

vidí v ní možnost k moderní reformě. Mezitím pokračuje válka s liďáky a jak se ukazuje jsou

vyzbrojeni mnohem početněji a lépe než se zpočátku zdálo. Vojenským velitelům Graysonu se podaří

přesvědčit Honor, aby vstoupila do jejich armády a poskytla jim tolik chybějící velení a zkušenosti.

Honor se konečně po dlouhé době ocitá tam kam patří, zpět na můstku válečné lodě. Válka s liďáky

nabírá nebezpečných rozměrů a součastně i na Graysonu Honořiny odpůrci podnikaní zákeřné kroky proti

ní. Honor nemá nouzi o nepřátelé a musí tvrdě bojovat ve dvou bitvách.

Poněkud nudný a smutný díl. V této knize se Honor neúčastní žádných bitev, kromě těch politických a

vlastně se děj ani moc neodehrává na lodi. Jde o Honořin boj s dávným nepřítelem Pavlem Youngem.

Sice při poslední bitvě zbaběle prchl a má na krku ta nejhorší obvinění, ale jeho příbuzenstvo stále

patří do politické špičky s velikou mocí a spoustou peněz. Situace se postupně vyhrotí a Honor je

nepřímo velmi krutě zraněna, ale ani v této situaci neztrácí hlavu a je ochotna pomstě obětovat vše.

Celkově slabší díl ze světa H.H., ale přesto stojí za přečtení, hlavně kvůli dalším navazujícím

dílům.

Já tedy v porovnání s předchozími třemi díly vidím trochu pokles v úrovni knihy (přesto si myslím, že to za to stojí a nerad bych knihu zatracoval). Trochu mi přišlo zvláštní, proč vše řešila ukrajinská Denní hlídka a ne moskevská (že by byl Vasiljev z Ukrajiny?), ale to je detail. Více mi vadilo, že nejzajímavější scény, tj. konflikty mezi Jinými, byly docela rychle řešeny na několika řádcích/pár stránkách. Jinak dějově jsem se určitě nenudil, orientace v nových postavách dala chvilku zabrat, ale nakonec se to rychle vžilo. Pouze mám ještě drobnou výtku, že kniha má prakticky dva dějové vrcholy – první za půlkou a druhý na konci – a z toho prvního se autor docela dlouho \„hrabe\“, kdy se toho moc neděje. Na druhou stranu čtenář může řešit, co se to stane či zvrtne.

Les mytág je jeden z mála fantasy?hororů?, který se se snaží být originální a daří se mu to. Jedna z nejpoutavějších knížek které jsem za posledních 10 let četl.Pro toho kdo se zajímá se o mýty je to prostě lahůdku. Za vrchol Holdstockových knížek však považuji Lavondyss i když je to dost těžké čtení,tak v něm dotáhl snový svět, kde se realita a iluze prolíná tak, že čtenář musí opravdu soustředěně číst, k dokonalosti.

Kniha sa zlepšuje od začiatku do konca. Spočiatku je nudná, ale keď to pretrpíte sa potom od nej tak ľahko neodtrhnete. Je tam síce pár logických prešľapov a v závere to neuveriteľnosťami priam preteká, ale číta sa to veľmi dobre.

Podivuhodná kniha, kterou nelze zcela pochopit. Magie lesa je zde více hmatatelná, všudypřítomná, ale nedostižitelná. Při čtení jsem měl pocit, že to nějakým způsobem všechno do sebe zapadá, ale vždy sem byl jaksi o krok pozadu. Rozhodně to nění tak uhlazená a přímá kniha, jako Les mytág, možná proto je zážitek ze čtení tak zvláštní a těžko vyjádřitelný…

Bola to moja prvá kniha od tohto autora a myslím, že bola natoľko dobrá, že sa k Eschbachovi ešte vrátim. Inak kniha bola štylisticky dobre zvládnutá, dej sa odvíjal rovnomerne a bol plný zaujímavostí a ľahkého humoru.

Podle zadní obálky to má být kniha o pořádném hrdinovi, kterých je prý v literatuře málo. A rytíř Chast je opravdu takový hrdina – neohrožitelný, nepřemožitelný, který bojuje s mečem v levé ruce, kterou když už má unavenou, tak si přehodí meč do své skutečně dobré ruky… Pro mě to byla nuda od začátku do konce…

Nehovorím, že Dragonrealm je zlý, mne sa páčil, ale na toto nemá

Pekne vymyslený a prekreslený svet, vhodný pre kopu nádherných príbehov a konfliktov, ktorý – aspoň dúfam – autor plne využije a poteší nás… Knižka je fajn, číta sa dobre, je v nej veľa dobrých, ale len naznačených nápadov. Škoda, že sa s hrdinami nedalo viac stotožniť, mohli by byť síce zaujímaví, ale sú opísaní tak bezvýrazne, ako niekto neznámy, koho denne stretáte cestou z práce – všimnete si ho, zaradíte si ho a za sekundu už neviete, že prešiel okolo vás… Dúfam, že v ďaľších príbehoch z tohoto sveta sa ešte s nimi stretnem, rád by som sa dozvedel o nich niečo viac… Záver – príťažlivá fantasy.

Už je to sice nějaký čas, co jsem to četl, ale zcela souhlasím s Judsonem. Nejlepší se mi také zdál třetí díl, ale tento mu těsně šlape na paty – rozebírání politiky mi vůbec nevadilo. Prostě akcí nabitá kniha, která za to fakt stojí.

A je tady konečně závěr této úžasné tetralogie, závěrečné putování a konečné rozuzlení osudu Rapa a Inos, i jejich průvodců a přátel. Celý děj se značně posunul do oblasti magie a politiky, což je trochu škoda, ale nutně tam směřoval a jen tam je možné vysvětlení a dokončení příběhu. Značná část se odehrává přímo v hlavním městě říše, Hubu. Rap a Inos se konečně setkávají, ale za dost nejistých a ne moc šťastných okolností. Rap se sice stává ještě mocnějším, ale může obstát proti intrikám císařského dvoru a Strážcům? Překvapivé je rozložení děje v knize, která je ze všech čtyř nejobsáhlejší. Už před polovinou se zdá, že je vše u konce a příběh by měl skončit ukázkovým happyendem, ale pak přijde několik nečekaných dějových zvratů a vše je jinak. Stále je nejisté jak to dopadne a napětí pokračuje až do úplného konce. Autor nám to nedělá lehké a dokáže překvapit, i když už se zdá závěr jasný. Podle mého je celá tetralogie mistrovským dílem a jen škoda že není moc známá. Za nejlepší bych označil třetí díl a celkově vychází jako hlavnější postava Rap. V každé z těchto knih je tolik nádherných momentů, které mě nadlouho zůstanou v paměti, že se to vůbec nedá popsat. Musíte si to přečíst!

Zvláštní kniha o válce mezi lovkyni a upíry pokud máte rádi film Blade tak je to hodně podobné, ale ze středověku. Magiera se se svým elfím společníkem živí předstíráním že loví upíry a obírá jednu pověrčivou vesnici za druhou, z výdělku si našetří a koupí hostinec v Miisce po poslední akci omylem zabije pravého upíra jež má bratra, který touží po pomstě. Ten vlastní skladiště v Miisce přístavním městě kam Magiera míří takže první střed na sebe nenechá dlouho čekat, kniha má spát je proložena vzpomínkami hlavních aktéru kdo vyhraje je vcelku jasné jen škoda že závěrečná bitva je jen asi s bídou třístránková a ani útok vlků není víc rozepsán, snad jen k nedostatku v jednom souboji sekne Magiera upírku a podle všeho ji přesekne páteř, ale o pět stránek už o tom není ani zmínka tak nevím asi to byla jen nějaká vsuvka na téma upír na vozíku nikdy nebude, ale i tak kniha nabízí 380 stránek napětí jež stojí za to přečíst můžu vřele doporučit.

Zaklínač sága jež u někoho vzbuzuje záchvaty náboženského modlení a u jiného spíš nutkaní zvracet je pro mně tak padesát na padesát než sem se dostal ke knize běžel seriál a můžu říct že i když svou jednoduchostí nízko rozpočtové blbosti na mně udělal docela dojem hlavně první díl byl skvělý ostatní byli taký dobré, ale na první to nemá, takže seriál hodnotím docela vysoko. Krev elfů je sice zajímavá kniha, ale u mě vrcholu nedosáhla, obsahem byla dobrá ale těch vulgarizmu v řeči trpaslíku to sem opravdu nedokázal skousnout sem si připadal jako když stojím na zastávce čekám na bus a vedle mě stojí skupinka docela hlučných občanů tmavší pleti /romů/ což je škoda bohužel ale překlad knihy ovlivnit nejde. Je to věc názoru u mně Zaklínač zůstane hodně vysoko, ale spíš díky seriálu než knize.

Tuto fantasy bych spíš řadil k středověkým detektivkám s prvky nadpřirozenosti, originalitu to sice má, ale já rozhodně bych do tady tohohle neinvestoval, jsou daleko lepší knihy i když Gotrek a Templář Aric by semnou asi nesouhlasili těm se to moc líbí. Jinak Judsne postavy jsou popsány docela detailně v knize Východ modrého měsíce což je takový úvodní díl série něco jako nadupaný celovečerní díl kobry 11 a k tomu deset slabších dílu seriálu takže Jestřáb je princ bohužel až druhorozený a je poslán aby zachránil Rybářku což je pro změnu princezna, která bydlí u draka aby se nemusela vdávat nebo tak nějak už je to dávno co sem to čet tak vznikne love story na pozadí války s démony kde princ přijde o oko a proto používá sekyru, no a po vítězství může vládnout jen jeden s bratrů, proto princ a princezna spolu utíkají do Havenu, nebo tam došli posléze no to je jedno prostě tam zůstali dali se ke strážným ale jejich jak to říct dobrosrdečnost je nutí chránit nevinné a slabé a o tom je šest dílu Jestřába a Rybářky plus kniha Za modrým měsícem která naše hrdiny vrací zpět domů, aby se postavil minulosti a uzavírá sérii, jak si řek originální to sice je, ale zajímavé to pochybuji, je to dlouhé a drahé osm knih je osm knih to radši investuji do něčeho lepšího.

Podle mě je to nejnapínavější kniha série – pravé vyvrcholení – přímé pokračovaní třetího dílu. Ani nebudu nic konkrétnějšího psát, protože to se musí přečíst. Trochu mi čtení kazil Novinhy odchod od Endera a jejich následné shledání, které bylo na můj vkus příliš podrobně rozebíráno a vůbec se v tomto dílu dost řeší „kdo koho a jak“ miluje, ale je pravda, že to má dost souvislost s řešením dalších problémů v ději.