LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Třetí díl o Ragnarovi není tak dobrý jako první, ale s cela jistě je lepší než dvojka. Ragnar je zase nejlepší už na začátku docela dobře odhadnete, který pěšák kapituly zařve a závěr jak jinak než solo pro Ragnara něco jako naši v hokeji máme sice mužstvo ale Jágr je Jágr.

Jedna z najlepsich knih ake som v zivote cital. Ten spravny pomer akcie, vtipu a myslienok v najlepsej tradicii R.A.H. Pokial vam nebude vadit obcasna prilisna uzvanenost autora, tak vam zazitok nepokazi ani otrasna obalka, mizerna sadzba a velmi slaby preklad. Uz sa neviem dockat nejakeho dostojneho vydania(nie Classic).

Začátek vypadal slibně a trochu netradičně, ale po půlce to začlo hrdinovi nechutně všechno vycházet a dorazila to umělě vtlačená lovestory v zavěru – to už se nedalo vydržet. Alespoň, že ten konec ušel.

…výborne som sa odreagoval… Kulhánkove potoky krve ma fantasticky pobavili :)

Dlouho jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 *. Nakonec, jak vidíte, jsem dal 5, ale jen tak tak. Jak už je psáno v předchozím komentáři, jde v této knize o děti, hlavně o jedno obzvláště geniální. Ender je po dlouhém sledování předurčen a veden k zvládnutí vedení války proti „nepřátelským“ mimozemšťanům. Hlavní náplní výcviku je hraní her simulujících a procvičujících velitelské schopnosti a Ender se ukáže jako ten pravý a jediný, schopný zachránit lidskou rasu. Značná část knihy je také věnovaná sourozeneckým vztahům, čímž toto sci-fi na kvalitě určitě získává. Jako dosti přehnané se mě zdá právě to, jak zde vystupují děti, i když zázračně geniální, charakter a vlastnosti jim dané jsou prostě zarážející. Ale je to přece sci-fi.

V podstatě detektivka inspirovaná Jackem Rozparovačem umístěná do fantasy světa. S tím, že detektivka silně převládá – pro mne trochu zklamání.

Podle očekávání tohle fantasy opravdu za moc nestojí, ale i tak je originální a zajímavé. Hlavní postavy Jestřáb a Rybářka nejsou popsány nijak zvlášť do hloubky, takže si čtenář nemůže udělat patřičný dojem o jejich charakterech a motivech. Překvapivé je to, že jsou to představitelé zákona, spíš bych očekával nějaké dobrodruhy nebo „dobré“ zločince. Děj téměř celé knihy je o jediné noci a jediném místě, kdy Jestřáb a Rybářka mají dělat ochranku jakémusi radnímu. Na večírku pořádaném věhlasným a známým mágem je, i přes jejich přítomnost, radní záhadně zavražděn a tak se po neprodyšném uzavření domu rozbíhá vyšetřování.

Dojde k dalším vraždám, spáchaným úplně jiným způsobem, a je jisté, že vrah je někdo z nevelkého počtu hostů. Kruh se pomalu

uzavírá… Začátek této nevelké knihy je dobrý, střed je trochu nudný, ale ke konci se to opět zlepší, řekl bych, že i další

díly stojí za přečtení.

Na to, jaká reklama sérii předcházela, jsem celkem zklamaný. Jistě, děj se řítí vpřed velkou rychlostí, hláška střídá hlášku (často bohužel dost samoúčelně), kniha (no – spíš brožura) se dá přečíst na jeden zátah. Ale. Ale přijde mi to celé takové narychlo nahozené, napsat, odevzdat a rychle se vrhnout na další díly. Prostě ve stylu Stona, Rhodana a dalších – čistě komerční čtivo v pravém slova smyslu. Ale jako voda – bez chuti, bez zápachu, vstoupí, stopy nezanechá …

Pro mě osobně je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.

Kedrigern trochu zestárl a díky tomu se stal rozumnějším a zkušenějším, ale jinak je to stále ta samá Morressyho klasika. Kedrigern se vydává na cesty (které nesnáší), aby pátral po své minulosti. Tentokrát ho již nepřekvapí žádní lupiči ani podobná verbež, ale musí se vypořádat s náročnějšími úkoly. Zajímavé je, že se nakonec o své minulosti nedozví téměř nic nového.

Musím se přidat s chválou k Judsonovi. Duncanovo pojetí a způsob vyprávění mě také zcela uchvátily a to mi první díl z celé tetralogie přišel nejslabší (proto ty 4*), ale přesto byl dost dobrý. V prvním díle se navíc tolik neprojevilo autorovo hraní si se zápletkou, která se spíše zauzlovává než rozplétá a až do konce posledního dílu autor dokáže čtenáře pěkně překvapit a udržet v napětí, jak to všechno dopadne. Asi vzhledem k tomu, že Duncan je u nás téměř neznámý, tak první dva díly jsem kdysi koupil v Levných knihách, další dva už jsem si rád přikoupil normálně.

Poměrně slušně napsaná military fantasy, ale nehledejte v ní nic originálního. Čte se to dobře, kupodivu autor stihnul v knize obsáhnout hodně velké časové období, což se v poslední době nevidí moc často, ale námět nepokrytě kopíruje začátky vojenských letadel v první světové válce a dorazily mně dvě perličky v začátku knihy – to když si hlavní hrdina bere při odchodu z domova na cesty kromě dvou náhradních košil a kousku mýdla i kartáček na zuby!!!! Oproti tomu už vypadá pozdější přepočítávání obsahu peněženky (měšec asi autor/překlada­telka? nezná) a chybí mu jeden stříbrňák.

Po nemastném neslaném Ledovém draku je tu třetí díl, kde není hlavní postavou Cabe Bedlam jako v předchozích dílech, ale bývalý vládce Penacles Gryf, který se vydává hledat svou minulost. Cabe se v této knize vůbec nevyskytuje a především díky tomu sledujeme prakticky pouze jednu dějovou linii. To ale knize na ničem neubírá, spíše naopak, děj je zastřen řádnou dávkou tajemna a nejistoty. Oproti předchozím dílům je zde více nahlédnuto do tábora Gryfových nepřátel, kteří zároveň soupeří mezi sebou. No, abych to uzavřel, tak je to celkem solidní, zajímavé čtení, ale špičky to určitě nedosahuje, proto nakonec jen ty 3*.

Rozhodně lepší než první díl, poněkud optimističtější a cílenější. Stále jde o temnou fantasy, ale oproti prvnímu dílu získali hlavní hrdinové konečně ušlechtilejší cíl než jen zabíjet pro peníze a sloužit komukoliv. Ve službách Paní už spoustu let potírali rebely a jen se časem utvrdili v tom, že nestojí na správné straně. Ale opustit Paní není snadné … Pěkně jsou zde popsány jednotlivé charaktery několika hlavních postav. Snad nejlepší je závěrečné přemožení Padlého a Felčarovo přebrání vedení legie. Poněkud zábavný je Felčarův vztah s nyní největším nepřítelem, Paní, takže se možná při čtení občas i zasmějete. Celou trilogii rozhodně doporučuji.

Smutný příklad toho, jak se věk podepsal na autorovi tak skvělé knížky jako Přestupní stanice – nedá se to číst

První půlka velmi slušná, v druhé se silně rozpadá děj v akční scény nasázené za sebou. Působí to divně a značně nesourodě.

Dobrá sf akční detektivka. Někde mezi Effingerovou sérií o Madrídu Audranovi a Reynoldsovou Kalderou. I když Reynolds je daleko lepší v popisu různých technologických vychytávek a taky proto se mi Kaldera líbí víc.

Jules Verne je podle mě jeden z předchůdců sci-fi žánru, a dá se předpokládat, že ve své době, jeho díla za sci-fi považovali. Tento román je jeden z jeho nejlepších a je v něm návaznost na knihy Dvacet tisíc mil pod mořem a Děti kapitána Granta. Skupina složená ze 4 mužů, mladíka a psa stroskota v balóně na neznámém a neobydleném ostrově. Ostrov skýtá všemožné přírodní bohatství a hojnost zvěře, a tak si naši robinsoni brzy zařídí docela pohodlný život. Jak postupně zjišťují, nejsou na ostrově sami. Tímto záhadným cizincem není nikdo jiný než tajemný kapitán Nemo, který jim nenápadně pomáhá. Vše jde dobře až do doby, kdy k ostrovu dorazí piráti, zřejmě s úmyslem zřídit si na tomto zapomenutém místě domovské kotviště…Sám jsem četl tuto knihu mnohokrát, když jsem se k ní ale po letech vrátil byl jsem nepříjemně překvapen celkovou naivitou příběhu, kterou jsem si jako dítě samozřejmě neuvědomil. Jinak je to ale opravdu klasický vědecko-fantastický román, spíše vhodný pro mladší čtenáře.

Opět jedna kniha, od tohoto výborného spisovatele, s tématikou cestování časem. Země roku 2490 sice uživí své obyvatelstvo, ale za cenu přísného a hlavně neměnného společenského systému. Regulováno a kontrolováno je vše, od jídla až po počet dětí. Většina lidí vlastně nežije, ale pouze přežívá v nekonečné nudě. Hlavní postavou je úředník Quellen, který má za úkol vyšetřit případy zmizelých lidí, i celých rodin. Jak se záhy ukáže, šlo o skoky do minulosti. A přibývá jich, protože přeskok do minulých věků znamená novou šanci. Vláda se samozřejmě bojí o samotnou existenci součastnosti a tak se snaží skoky zarazit. I Quellen má ale života za současných podmínek už dost… Jako každá kniha i tato hýří spoustou časových paradoxů, které je třeba brát s rezervou :) Snad nejzajimavější je situace, kdy hlavní postava příběhu unese člověka, o kterém se z dějepisných záznamů ví, kdy přibližně má skočit do minulosti. Drží jej jako rukojmí a vládě vyhrožuje, že mu neumožní uskutečnit tento skok a takto možná změní součastnost, pokud nevyhoví jeho podmínkám.

Výborná military sci-fi. Řekl bych, že mnohem lepší než první díl. Honor velí tentokrát již pořádnému křižníku a její úkol je nelehký. Oproti předchozímu dílu (i následujícímu), je tento, mnohem drsnější a emociálnější. Spousta obětí a zbytečného krveprolití, boj proti předsudům vůči ženám, Honořino ošklivé zranění, to vše dokáže vtáhnout do děje tak, že v některých úsecích jsem se bál pokračovat ve čtení, nahlas jsem nadával nebo naopak křičel radostí nad vítěstvími. Moc pěkný je vztah Hohor a jejího šestinohého, empatického stromového kocoura, který ji v tomto díle zachrání život. Prostě Honor to nakonec, i přes trnitou cestu k vítěstvé a velkých obětech na posádce, nepříteli pořádně nandá !

Stejně dobré jako předchozí díly = vynikající. Komu se líbily předehry k duně, tak by si tuto sérii neměl nechat ujít. Bohužel kvůli příliš mnoha dějovým liniím se v samotném ději nedostaneme opět skoro nikam.

První kniha výborné trilogie. Barvitě a detailně popisuje zcela nový originální svět, který snad patří do vzdálené budoucnosti, kdy už lidé téměř zapoměli navštěvovat své vesmírné kolonie. Hlavní hrdina děje, Valentin, už nějakou dobu cestuje jakoby neměl žádný konkrétní cíl a bez starostí o budoucnost. Neví odkud vlastně jde, ani kdo je. Ve městě se seznámí se skupinou žongléřů, kteří ho rádi příjmou pro jeho vrozený talent a šikovnost. Už z počátku na všechny působí nevysvětlitelným šarmem a jakoby kouzlem jsou k němu přitahováni, navíc přicházejí znepokojivé sny, ve kterých Valentin hraje mnohem důležitější roli než prostý žongléř a poutník. Postupem času se ukáže, že Valentin je Vládce, jemuž ukradli tělo, vědomí umístili do cizího a na trůn posadili uchvatitele. I Valentin, toužící jen po klidném a bezstarostném životě, cítí, že toto mu nemůže být lhostejné a musí se vrátit k vládnutí. S pomocí svých přátel se vydává na dlouhou cestu za svou matkou, Vládkyní snů, aby v něm rozpoznala svého pravého syna a podpořila jej. Opravdu úchvatná kniha. Sice trochu odrazuje svou velikostí A4 a 300 stránkami, ale rozhodně stojí za přečtění, protože tato obsahová kvantita není zbytečná. Děj není nijak moc napínavý a spád má pozvolný, ale popisy okolí a jednotlivých postav jsou detailní a tak dokonalé, že se čtenář opravdu vžije do děje. Další díl serie se od dějové linie velmi odklání a je tvořen několika samostatnými příběhy, ale v poslední knize z trilogie se se starými známými opět setkáváme. Asi to nejlepší od tohoto spisovatele.

tak toto bola katastrofa. tak som sa na nu tesil a miestami som fakt zaspaval. ma to vela hluchych casti Ozaj skoda.

Ako prva kniha v serii je uzastna a plna humoru. Takto sa pise humorna fantasy, Skoda len ze po 4–5 knihe to straca na dynamike

První část pentalogie o zaklínači Geraltovi, volně navazující na předchozí tři knihy povídek. Se zaklínačem jsem se prvně setkal v podobě seriálu, který na mě udělal pěkný dojem. A protože kde kdo tvrdil, že to je mizerně filmově spracované a knihy jsou lepší, pustil jsem se do čtení tohoto prvního románového dílu. Dočetl jsem jej spíše z povinnost, abych měl přehled o všeobecně uznávaném díle a autorovi. Musím říct, že mě zaklínač vůbec nenadchl, i když je možné, že další knihy v sérii už jsou lepší. Celkově postava Geralta se mně zdá taková nijaká, je sice jasný, že je zaklínač a tedy zrovna neoplývá city ani jinou výraznou psychologickou charakteristikou, ale přišlo mě, že je nějakej „nijakej“. Příjemně překvapila Ciri, ze které se oproti seriálu vyklubala pěkná mladá slečna a mrška a dokonce trénovala v Kaer Morhenu. Také jsou tu pěkně a detailně popsány boje mečem. Nejvíce mi ale vadí ta spousta sprostých výrazů a, podle mě, přehnaného slangu. Ovšem toto je velmi subjektivní hodnocení :)

Celkem klasické Kedrigernovské pohádkové povídání o trampotách, ústrkách či úspěších mladého čarodějnického učně. Vyprávění ničím neurazí, ale místy je až naivní, na můj vkus někdy příliš nereálné – nemám rád pohádky. Děj trochu oživuje několik zajímavých pověstí. Nakonec si autor dobře připravil půdu pro druhý díl.

Nezbytná příručka pro každého fanouška SF. Někomu může vadit příliš „exoticky“ zaměřený výběr (mně osobně neúměrně vysoký podíl např. spisovatelů z NDR ap.), ale díky tomu jsou zde například informace jinde těžko zjistitelné. Prostě přehled o historii i současnosti (do roku 1995) SF.

P.S. Právě jsem dokončil poslední úpravy skenu a knihu mám kompletně zdigitalizovanou. Doufám, že to autorům nebude vadit, když stejně není nikde k sehnání.

Na to, jaká reklama knihu předchází, jsem čekal o něco víc. Přesto se mi líbí o něco více než noční hlídka, zajímavý je pohled na současné Rusko, zajímavý je i vývoj děje a zápletka(y) v těchto třech příbězích v jednom. Na druhou stranu místy rozvláčné, místy se objevují i nelogičnosti, ale klady převažují. P.S. Zajímalo by mě, co Gesser očekává, že se stane v roce 2006.

Základní informace k této knize dobře nastiňují děj, takže uvedu jen pár postřehů z této povedené sci-fi. Popis postkatastrofání Země a úpadku lidstva je docela dobrý. Zatím, jako v jediné knize, jsem se zde setkal s tím, že jsem si nebyl jistý, kdo je hlavním hrdinou příběhu. Kromě Jany zde vystupuje další výrazná postava, muž Milo. Jak se ukáže později, není Milo zdaleka obyčejný člověk, již před genetickými válkami se genetika dost zdokonalila a délka života byla upravena na asi 215 let. Milo ale patří k několika málo nesmrtelným, navíc je abnormálně silný a rychlý. Na Nebeském Lordu vezme pod ochranu Janu, ale jen proto, aby si užil kvalitnější sex než ostatní a později se s její pomocí dostal do vedení vzducholodi. Milo totiž rozhodně není žádný „klaďas“, nemá žádné přátele, jde si tvrdě za svým cílem a je nádherně cynický, prostě skvělej, určitě si ho oblíbíte. Velice mě tedy zklamalo, když je ke konci knihy Milo zabit a Jana získá novou, plně funkční vzducholoď. V dalších navazujících knihách je děj soustředěn na Janu, která dále pokračuje ve svém marném boji za lepší život na Zemi a překvapivě se zde opět objeví i Milo. I když je první kniha této trilogie zdaleka nejlepší, za přečtení stojí i další dvě.

Celkově humorně laděná fantasy, kde se mluví mečem a ne magií. První kniha z volně navazující pentalogie o planetě Krišna. Ne

této planetě, tak vzdálené od Země, že pokud ji někdo navštíví, tak mezitím na Zemi uběhnou desítky let, žijí humanoidé velmi

podobní lidem. Mají nazelenalý odstín pleti, na hlavě tykadélka a jsou vejcorodí. Nejsou vůbec technicky vyspělí a proto se

všichni návštěvníci ze Země, pokud touží okusit toto dobrodružství a exotiku, musí zříct veškeré technologie. Navíc tito

pověrčiví domorodci zrovna Pozemšťany moc rádi nemají, a tak je nutno se maskovat kosmetickými úpravami. Hlavní postavou je

detektiv Viktor Hasselborg, který je najat jakýmsi starostlivým otcem, aby mu našel dceru. Stopa vede na Krišnu. A tak

nezbývá, než se obléci do kroužkovky, ozbrojit se mečem a štítem a na hřbetě šestinohého chundelatého koně se vydat najít tu vzpurnou dcerušku.

Pokračování Hranice snů má snad ještě rychlejší děj než díl první, ale o to více je zde filozofických pasáží (proto ta hvězdička dolů), díky čemuž jsem se na konci téměř ztratil. V knize je také uvedena povídka Stíny snů, která má s románem společný pouze svět, ale je také velmi dobrá (4*, jedna hvězdička strhnuta za pomalejší rozjezd). Na konci knihy jsou ilustrace zbraní a krunýřů, o kterých se mluví v celé sérii Hranice snů. Jen kdyby byly uvedeny už v prvním díle, tak by to bylo super.

Výborná, čtivá sci-fi s rychle ubíhajícím dějem, který občas Lukjaněnko prokládá krátkými filozofickými úvahami (a ty se tam hodí). Výborně popsané (nebo někdy jen naznačené) mimozemské civilizace a rasy s různými zvláštnostmi. Postupně se dozvídáme více o Kayově minulosti, schopnostech, předchozím výcviku a kontaktech a zjišťujeme, že v boji právem není žádná nula. Po téhle knize jsem si Lukjaněnka zařadil mezi TOP 10 autory. Jen ta obálka se mi příliš nelíbí :)

Co dodat Judson to napsal tak výstižně že sním musím zcela souhlasit planety smrti jsou klasikou a nikdo by si je neměl nechat ujít podotýkám ale pouze jedna dvě a tří zbytek čtyři A čtyři B pět A a pět B bych k planetám neřadil ty pouze těží z úspěchu trilogie.

Ragnarův spár no ne že by to bylo zklamání, ale tento díl mně zrovna moc nenadchl. Začátek vypadal slibně prostředek byl super ale konec přišel tak náhle a nečekaně… škoda, ale i tak to stojí zato přečíst.

Starcraft druhý díl neříkám že není dobrý, ale není tak dobrý jako první opět se setkáme s lidmi protossy a zergy v bitvě o prastarý artefakt zapomenutý na malé nezávisle planetce někde na okraji vesmíru, který náhodou objeví nic netušící kolonisté, a čistě náhodou ho spustí. Opět můžu vřele doporučit no až na ten konec ten byl trochu ….. no dobře trochu moc ….. já vím trochu víc než moc ujetý, ale kdo to mohl čekat když se cela kniha vyvíjela tak dobře.

Pro fanoušky úžasné a dnes již legendární strategie to musím vědět sem u ní strávil hodin a hodin a hodin no dost nostalgie řek bych nutnost přečíst už sem se zmínil že to šlo pařit i sítově no dobře první díl je napsán v duchu že lidstvo jsou ti dobří a zergove s protossove ti zlí a je nutné je zcela vyhladit načež se príběh hezky stočí a zamotá takže na konci nevíte kdo s kým a proti komu něco jak grupn sex no to sem trochu odbočil…tuto knihu můžu vřele doporučit pro fanoušky bych řek dokonce nutnost vlastnit.

Není to tak skvělé jak bludný holanďan, ale pro zasmání můžu doporučit jde vidět že i bohové mají stejné problémy jako lide možná i ještě horší přeci jen ovládnout svět není jen tak když vám chybí prsten moci, který vlastní obyčejný smrtelník a navíc nedopatřením bo jeho dokonalá setra žije zrovna v australii, takže ho získat nemohla. Je to taková slátanina všeho chuti s poměrně narychlo sepsaným koncem v tom musím dát makakukovi za pravdu, přečíst a zasmát se to jo, ale ke koupi to zrovna nedoporučuji Moore, Bibby nebo Pratchett jsou opravdu daleko lepší.

Potřetí v Deverry a řek bych ještě lepší, než poprvé no a možná i podruhé sice je to zase tak rozkouskované po příbězích, ale to už myslím nikomu nevadí, konečně se dovíme jak vznikly stříbrné dýky no tato část mohla byt delší ale co se dá dělat vřele doporučuji stojí to zato přečíst. Výhrada k obálce konečně žádna. Gotreku pro tebe špatná správa, je tam zase jen jeden trpajzlík jako v jedničce a jen chvíli, zato elf je tam skoro pořád.

Podruhé v Deverry a řek bych ještě lepší, než poprvé sice je to zase tak rozkouskované po příbězích, ale už to není tak hrozné jak v jedničce vřele doporučuji stojí to zato přečíst. Výhrada k obálce pokud očekáváte termonukleární výbuch ala středověk tak vás musím zklamat nic takového vás v knize nečeká. Gotreku pro tebe skvělá správa je tam více trpajzlíku než v jedničce a dokonce mají i malou bojovou akcičku.

Velmi pěkná a humorná fantasy. Po temných fantasy, kde se běžně vraždí a hlavní hrdina není zrovna dobrák, je tato kniha příjemným oddechem. Kedrigern opravdu odekleje krásnou princeznu z pěkné ropuchy, ale kdyby šlo vše snadno, nebylo by to ono. Odeklít takto pořádně zakletou princeznu se neobejde bez komplikací. Krásná, to tedy je, ale hlas jaksi nemá, pokud nepočítáme „Kvák“. I když skvěle zapadla do Kedrigernovy domácnosti, spolu s domácím trolem Spotem, který zase umí jen „Ja, ja“, Kedrigern samozřejmě, mimo plnění přání zákazníků, hledá i správné odeklínadlo pro vrácení Princeznina hlasu. Kniha sice nehýří až takovým humorem jako např. John Moore – Zabij a zachraň, ale i přesto se u ní určitě nahlas zasmějete :)