RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (317)12666 příspěvků celkem
kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
lamahe | ***1/2 | před 15 hodinami

Gokudo to vystihol, ja by som k tej kombinácii Pikniku pri ceste a Lovecrafta pridal aj Lost. Zaujímavé nápady ohľadom „anomálií“ a temná atmosféra sú jednoznačné klady. Hora denníkov je nezabudnuteľný obraz. Číta sa to vynikajúco, elementy straty a hľadania dej skvelo poháňajú. Na lepšie hodnotenie by to však malo dostať aj nejaký zmysel, takže uvidíme, ako si s tým poradia ďalšie diely.

kniha: Čaroděj a sklo - King, Stephen
Strider | ***** | před 1 dny

Doteraz najlepšia kniha v sérii. Hneď na úvod sa dočkáme strhujúcej hádankárskej súťaže, pred ktorou blednú aj legendárne hádanky v tme z Tolkienovho Hobita. Po tomto parádnom štarte ale na väčšinu knihy Rolandovu družinu opustíme a miesto toho sledujeme zásadné udalosti z jeho mladosti. Spočiatku mi dosť prekážalo, že je to úplne iný príbeh, hoci výrazné westernové ladenie aj romantická linka mi sadli. Rolandove pohnuté osudy sa rozbiehajú pomaly ako parný valec, ktorý ale keď naberie rýchlosť, tak ho nič nezastaví. Rozuzlenie je emocionálna nálož parádne zúročujúca tie stovky strán investované do rozvoja postáv Rolandových priateľov a životnej lásky. Zakončenie knihy, už s Rolandovým súčasným ka-tet, je potom fascinujúcou parafrázou Čarodejníka z krajiny Oz. Temná veža sa stále len črtá niekde v diaľke, no jednotlivé dieliky príbehu dávajú tušiť monumentálne rozuzlenie. 9/10

kniha: Muž z Vysokého zámku - Dick, Philip K.
Benetka | **** | před 2 dny

Mám moc rád podžánr alternativních světů.Ale musím souhlasit s HONAJZ.Jsem na tom tak nějak podobně.Ale jsem zajedno i s ostatními komentáři ohledně toho závěru knihy.Je to vlastně takový závěr/nezávěr.Rád bych četl dál,ale bohužel…No co už,autor to napsal tak jak to je,a už ani není naděje,že by to třeba mohlo být jinak.Každopádně díky Pane Dicku – mám Vás rád…

kniha: Ve službách Spravedlnosti - Leckie, Ann
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Ann Leckie vytvořila svět, jenž ovládán vlastními zákony ožívá naprosto fascinujícím způsobem. Úsporná stylistika pak dává příběhu nezvyklé tempo, které ještě okořeňují zajímavé dialogy a nezvyklé postavy. Jenže jak je tohle všechno fajn, tak je to zároveň docela nuda.
Což o to, nápady autorce rozhodně nechybí, a kdyby knihu podepsala jménem Ursula K. Le Guin nebo C. J. Cherryh, možná bych ten podfuk ani nepoznal. Nezabředává do vysvětlování, ale zároveň dokáže imaginaci ukočírovat natolik srozumitelně, že souvislosti bez problémů docvaknou. Na druhou stranu je fakt, že pseudofilozofických rozprav mohlo být klidně méně a že akce přijde ke slovu až v závěru. Přičemž samotné univerzum, ve kterém se nějak nedostalo na muže, taky lehce brzdilo má nadšená očekávání. Jsem holt šovinista. Pročež kdo čeká válečnou space operu, měl by si možná nejdřív zhladit hlavu Machiavelliho Vladařem, aby následně ocenil všechny nuance románu, který jinak získal snad všechna nejprestižnější žánrová ocenění.

kniha: Věčný stařec - Grimbert, Pierre
trudoš | **1/2 | před 3 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Stín předků - Grimbert, Pierre
trudoš | ***1/2 | před 3 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Město mečů - Bennett, Robert Jackson
Gaarq | ***** | před 4 dny

boží :) bennett je pan spisovatel. promyšlené, napínavé, zajímavé, nápadité, řemeslně takřka dokonalé. autor, který netahá čtenáře za fusekli lacinými zápletkami, autor, který dokáže zprostředkovat zajímavé dialogy a úvahy, autor, který dokáže překročit vlastní stín a nevykrádat se víc, než je nezbytně v pokračování nutné. myšlenka dění okolo voortyi je sice ze stejného světa jako bulikovské drama, bennett však dokázal najít nové a neotřelé aspekty božskosti.

kniha: Nekropole - Abnett, Dan
Speedemon | *** | před 4 dny

Ach jo, škoda že jsem to nečetl tak 10 let zpátky. Asi bych z toho byl nadšený. Kromě ucelenějšího příběhu mi kniha oproti předchozím dvěma dílům nijak nevyčnívala. Duchové jsou poslání do další šílené bitvy. Tentokrát mají ochránit obrovské úlové město před obří armádou Chaosu. Spousta, ale opravdu spousta akce střídá pár okamžiků klidu a trochu politiky. Až na pár výjimek jsou postavy nemastné, neslané a jde především o zběsilou řež. Musím ale dát za pravdu komentáři czdwarf, že knihu je asi potřeba přečíst buď na jeden zátah nebo v co nejkratším čase. Není to žádná raketová věda, ale pamatovat si která postava hlídá kterou bránu a orientovat se ve strategii obrany města je těžké když to čtu jen během cest nějaké 3 týdny…

kniha: Solaris - Lem, Stanisław
mato_klerik | **** | před 4 dny

Klasika. Čítal som až po oboch (skvelých) filmoch, a aj tak som bol prekvapený zádumčivou atmosférou a pomalým (dôkladným) rozprávaním jednoduchého príbehu. Zaujme hlavne myšlienková rovina a filozofovanie nad cudzou inteligenciou…

kniha: Abaddonova brána - Corey, James S. A.
mato_klerik | *** | před 4 dny

Výhody knihy: konečne sa deje niečo fakt veľké. Nevýhody: nové postavy až na jednu výnimku (Bull) nezaujímavé a pribeh by po drobných úpravách fungoval aj bez nich. Posádka mi stále nepríde dostatočne sympatická, ale aspoň sa hrdinovia dostávajú do zaujímavých problémov a svižne napísanej akcie…

kniha: Kruh nenávisti - DeCandido, Keith R. A.
mato_klerik | *** | před 4 dny

Napriek archetypálnosti zápletky (dve rasy chce ktosi poštvať proti sebe a rozpútať vojnu) ma Kruh nenávisti fakt bavil. Intrigy, nevtieravá rekapitulácia histórie, a prekvapivo solídna psychológia postáv, aby ani zradcovia nepôsobili ako nastrčené figúrky. Lenže potom sa všetko zbehne prirýchlo, jedna skratka strieda druhú, na pár stranách sa stihne odbaviť ešte aj zorganizovanie výpravy a putovanie do „Mordoru“… Koniec nás má asi nalákať na pokračovania, ale mne ostala v ústach len pachuť priemernosti a premrhanej príležitosti…

kniha: Dívka na klíček - Bacigalupi, Paolo
mato_klerik | ***** | před 4 dny

Spočiatku mi chvíľu trvalo, kým som sa zorientoval – kto je vlastne hlavný hrdina a čo je vlastne hlavnou témou románu. Ale potom je to už Bacigalupi, ako ho poznáme z poviedok v ČERPADLE 6. Navyše tým, že ide o román, dostávajú postavy väčšiu hĺbku a autor dokáže zo scén vyťažiť viac napätia. Na jednu stranu „len“ rozpracovanie už známych tém (dievča na kľúčik je sama o sebe klasická SF rekvizita, akurát zasadená do netradičného prostredia), na stranu druhú až hypnotická vízia blízkej budúcnosti, kde je ťažké hľadať skutočných hrdinov… Bacigalupiho svet, v ktorom už nezvratné kroky spravili naši predkovia (my?) je podmanivý a až nepríjemne pravdepodobný…

Asi súdržnejšie ako VEČNOSŤ OMYLOV, ale ja mám radšej, keď ostane pár vecí nevypovedaných, akoby malo byť niečo povedané navyše. Napriek svojim kvalitám je Úvod do teórie chaosu miestami príliš popisný a repetitívny. Kým pri vysvetľovaní fyzikálnych teórií to ešte beriem a s prižmúreným okom aj pri rekapituláciach predošlého deja, ale pri opise fóbie hlavného hrdinu ma to už rušilo. Stále však ide o napínavý triler, kde sa dozvieme mnoho zaujímavého o vesmírnom i podmorskom výskume, zaujímavá je aj hra s jednotlivými rovinami/verziami príbehu. Osobne nepovažujem Michaela Crichtona za veľmi šikovného spisovateľa, o to viac ma potešilo, že sa „crichtonovského“ námetu zhostil niekto ako Jana Plauchová…

kniha: Durotan - Golden, Christie
mato_klerik | *** | před 4 dny

Akýkoľvek prequel má vždy problém s tým, že vlastne vieme, ako skončí a že sa musí držať už vytýčených pravidiel. Durotan sa číta dobre. Prispieva tomu aj príjemná veľkosť písma, aj kvalita papiera a väzby (na rozdiel od starších warcraftoviek). Škoda, že autorka rozoberá príliš dlhé obdobie a popisuje ho absolútne lineárne. Roky sa občas striedajú v priebehu pár strán, ale čitateľ stále dostáva len tu istú (už aj tak známu) informáciu, že svet sa rozpadá. Myslím, že trochu zjednodušenia by prilákalo viac mladých čitateľov (STAR WARS prequely a doplňujúce romány sú možno až prostoduché, ale ako celok pôsobia súdržnejšie), resp. nechronoligické rozprávanie by zdvihlo úroveň textu a viac by bavilo náročnejšieho čitateľa. Durotan však ostal presne v strede. Takto máme len remeselne napísané ale pridlhé fantasy dobrodružstvo s povinnými prvkami bez snahy o čo i len trochu originality.

kniha: Ocelové žezlo - Červenák, Juraj
mato_klerik | **** | před 4 dny

Prvý Bohatier naplno ťaží z toho, že Červenák po conanovkách a roganovkách trochu autorsky „dospel“, a pritom tu stále ešte cítiť dravosť jeho rannej tvorby. Už samotná téma formovania ruského štátu je dostatočne zaujímavá a autor šikovne pracuje s prelínaním náboženstiev, kmeňov, kultúr o politických záujmov na tomto území. Dialógy slúžia občas viac čitateľovi ako postavám, ale nakoľko tu ide o množstvo oficiálnych rokovaní jednotlivých vladárov väčšinou nadnesený štýl reči až tak nevadí. Akcie je dosť, boje sa ale zbytočne nenaťahujú. Najväčšie plus knihy je ale predovšetkým prehľad a istota, s akou je napísaná…

Pro začátek: knihu nenapsal Arthur C. Clarke. Ten prostě jen na stará koulena zažil v Indii zemětřesení, dostal nápad, napsal o něm tři stránky a ty předal svému kolegovi spisovateli. Mike McQuay po nějakém roce (údajně bez vzajemných konzultací) poslal siru Clarkeovi dílo k posouzení a ten byl spokojen. McQuay se vydání románu nedožil, aby ocenil ironii, jak se jeho jméno nenápadně krčí pod slavnějším autorem. Holt marketing…
Kniha nás zavede do nedaleké budoucnosti a jak naznačuje její název, stěžejním tématem jsou zemětřesení. Jedním pustošivým otřesem byl v dětství poznamenán Lewis Crane, proto zasvětil svůj život výzkumu seismických procesů, jejich předvídání, zmírňování následků, zkrátka se stal posedlý bojem s tímto živlem. Jeho zanícení, genialita i přístup k prostředkům přinesly excentrickému vědci Nobelovu cenu, oddaný tým a nebývalé možnosti, jak přesně určovat dobu, místa a sílu budoucích katastrof.
Vše se odehrává na ploše třiceti let, během kterých svět mění – nejen prostředí planety, především politické klima, znesnadňující Craneovu práci. Staneme se svědky triumfů i pádů, zrady, lásky, tragédií… K hlubšímu prožitku chybí důležitá ingredience: postavy jsou pouhé šablony. Crane je hybatelem děje, ten ještě dopadl relativně dobře, ovšem co formovalo jeho spolupracovníky či odpůrce, to se v podstatě nedozvíme. Ženy se do Cranea prostě zamilují, miliardář ho podporuje protože proto, Craneův kolega Newcombe je utlačovaný svou tmavou pletí, čínský obchodník z vládnoucí megakorporace jde zkrátka bezohledně za ziskem a vůdce z uzavřených Válečných zón je fanatický muslim. Víc o nich 450 stran neprozradí, tudíž závěrečnou třetinu, kdy McQuay nechává řádit smrtku, nelze prožívat kdovíjak emotivně.
Lépe si autor poradil s popisem seismických procesů, případně se socio-politickou situací. Nad zemí krouží jaderný mrak Masada, kvůli zničené ozónové vrstvě je pobyt na slunci bez ochranných pomůcek nemožný, městské no-go zóny bující zločinem byly obehnány zdmi a staly se tak podhoubím pro růst agresivní ideologie Islámu. V tomto ohledu projevil McQuay už v první polovině devadesátých let vyloženě jasnozřivost, co se týká expanzivní, krvavé politiky Islámského státu.
První třetinu „Desátého stupně“ jsem se potýkala s nutkáním knihu odložit, příliš mě nebavila, potom události nabraly spád, následoval další útlum, ukončený hromadou patosu v závěru. Nakonec nelituji, že jsem u knihy vydržela, přes mnohá klišé v jistých ohledech nabídla zajímavé náměty k zamyšlení. Víc než 59% ze sebe ve prospěch „Desátého stupně“ nevymáčknu a to ještě může být Baronet rád, že nestrhávám procenta za ošklivé obálky (pravda, tohle je na poměry Valentina Saniho skoro veledílo;-)).

kniha: Rychlost - Koontz, Dean Ray
Madam Brbla | ***1/2 | před 4 dny

Do poklidného života Billyho Willese vkročí zlo v podobě vraždícího magora, který v usedlém, nenápadném barmanovi vidí ideální cíl pro své úchylné hrátky. Zápletka má přes občasná škytnutí v logice velký potenciál; opravdu mě zaujal způsob, jakým byl hlavní hrdina vmanipulován do smrtících sraček a byla jsem zvědavá, jak se z nich vyhrabe. Většinu času je Billy pouze ve vleku událostí. Napsat tu postavu Stephen King, nejspíš bych slintala blahem nad propracovaností charakteru, hloubkou psychologie, nad skvěle vypointovanými epizodami ze života… Koontz tohle bohužel neumí. Kdyby román napsal v ich formě, určitě by zvýšil čtivost a především čtenáři umožnil se s Billy Willesem ztotožnit. Takhle mi byl osud těžce zkoušeného hrdiny poněkud u anusu, což zamrzí. Také závěrečná třetina přinesla v několika ohledech rozčarování, odhalení totožnosti vraha a řešení celé situace bylo zkratkovité, nemělo šťávu. Poslední stránka malinko napravila dojem, na hodnocení to však má zanedbatelný vliv. Kéž by se tématu chopil někdo talentovanější, mistr, ne pouhý řemeslník. 65%

Nadupaný začátek plný dobré urban akce postupně vystřídá záplava nežánrových kusů a s nimi přichází nuda. Třešničkou na dortu je závěrečná genealogická povídka z Her o trůny, kde se drtivá většina textu točí kolem rodokmenů a na cokoliv, co by připomínalo byť jen z dálky příběh tu nenarazíte.

kniha: Temnota z Pressburgu - Iša, Janko
Polinius | **** | před 7 dny

Takže já jsem první Čech který to hodnotí? :-) Kniha se mi dostala do rukou jen náhodou a ani jsem nevěděl, že je v nominaci na Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2016 v kategorii nováček roku. Žánrově spadá kniha do kategorie akčních románů ve stylu mistra Kulhánka. A opravdu Kulhánka a ne Kopřivy nebo ve stylu L. Kýši. Stejně jako v románech mistra je hlavním hrdinou kladná postava, tak trochu mimo zákon, která se chová občas až moc rytířsky k ženám. A našel bych i další spojitosti. Kupříkladu, že autor stejně jako mistr dokáže udržovat gradující tempo a ukočírovat stoupající brutalitu aby nepřesáhla vrcholu už v půlce knihy a já jako čtenář nebyl neměl pocit, že celé je to fraška. Humor je nadávkován velice dobře a hlášky dost dobře padnou postavám do pusy. Proč tedy hodnotím 80%? Bohužel už teď vím, že ji nebudu chtít číst podruhé a román by chtěl trochu více rafinovanosti v zápletce a vytvořit alespoň jednu pasáž, která se vypálí do mozku a bude nezapomenutelná jako jízda po skluzavce vyrobené z velkého struhadla na řepu do bazénu plného jódu. Při čtení jsem vzpomínal na Kulhánka, ale Iša není jeho plagiátor a není ani on. Je jako jeho syn – je tam podoba, ale není jeho klon.

kniha: Rudá moře pod rudými nebesy - Lynch, Scott
trudoš | ***** | před 8 dny

Locke Lamora je zpátky, a to je kurtizánsky dobře. Asi je všem jasné, že po tomto zcela nezaujatém výkřiku radosti se ode mě objektivní kritiky nedočkáte. Ono je těžké pomlouvat knihu, co vás od první stránky nadchne perfektní stylistikou. Protože ty květnaté dialogy (a hlavně nadávky) si prostě zamilujete.
Jistě, druhý díl Pánů parchantů je jiný než ten první, ale osobně jsem za to rád. Motiv neotřelých zločinců, kterým bezvadně klapnou jejich vpravdě neuskutečnitelné plány, lze opakovat jen po určitou dobu. Lépe řečeno jednou, protože pak už je forma zápletky jasná a nemá moc čím překvapit. V tomhle ohledu se však Scott Lynch poměrně snadno vyhýbá prošlápnuté cestě a po krátkém úvodu si už míří vlastním, zcela nevypočitatelným směrem.
Takže ano, Rudá moře jsou nestandardně vystavěným románem, který se chvíli tváří tak a pak zase onak. Ovšem to, co bych jinému autorovi omlátil o hlavu, tady funguje naprosto precizně. Teď se ještě dočkat dalšího pokračování, aniž bych musel reinkarnovat.

kniha: Prokleté domovy - Aaronovitch, Ben
jirikk | **** | před 8 dny

Aaronovitch je svým způsobem úkaz, jeho série v čase vůbec neslábne, spíš naopak. Tentokrát je vše o něco málo přehlednější, až na pár celkem zbytečných odboček (jarní slavnost) se autorovi jakž takž daří držet linii. Humor i napětí stále na vysoké úrovni!

kniha: Všichni ptáci na nebi - Anders, Charlie Jane
Burbuja | ****1/2 | před 8 dny

Je to spíš romantický přiběh než sci-fi či fantasy, ale přestože na „romanťárny“ moc nejsem, tahle kniha mě chytila. Autorka nás nechává občas tápat, s katastrofální situací naší Země v blízké budoucnosti nás seznamuje jen útržkovitě, takže si ani neuvědomujeme, jak bídně na tom vlastně lidstvo je a jak blízko má naše civilizace k zániku, ale v posledních dvou částech románu už je to všechno mnohem jasnější. A i když všichni ptáci na nebi tvrdí, že už je pozdě, všechno se nakonec v dobré obrátí…

kniha: Nadace a Země - Asimov, Isaac
Dilvermoon | ****1/2 | před 9 dny

Úvodní trilogoe série je pěkně ucelená, pak za mnoho let napsal Asimov prakticky dvojromán Na hranicích Nadace + Nadace a Země. Uzavřel celou sérii dobře a hlavně ji nakonec pěkně propletl s robotickým cyklem. A i ten zde uzavřel. Staří známí ze čtvrtého dílu putují od planety k planetě, kde zažívají různá dobrodružství. No zní to hrozně, ale je to tak. Samozřejmě jako obvykle sledujeme někdy složité myšlenkové pochody hrdinů, které je posouvají na šachovnici Galaxie blíž a blíž k cíli. Sice je ze stylu vyprávění stále znát doba, kdy autor začínal, ale od prvních dílů se posunul a přizpůsobil novým objevům. Občas tedy neodolal a dal průchod předvedení svých širokých znalostí, ale to nevadí. Překvapivě se párkrát i docela otevřeně pustil na pole sexu. Ovšem pátrání po Zemi je zcela dominantním tématem a astronomickou hádankou. Nemá cenu to pitvat. Série Nadace jako celek zkrátka patří do zlatého fondu světové sci-fi a patří mezi mé oblíbené.

Myslím, že tohle byla vůbec první fantasy knížka, kterou jsem (1995?) četl. Vrátil jsem se k ní teď znovu a bavil jsem se snad ještě víc než tehdy. Kniha ze světa Dragonlance je klasika se vším všudy: mapa na začátku pro ještě lepší orientaci, partička dobrodruhů v té nej sestavě, „unikátní“ charaktery, přímočaré questy a vše PŘESNĚ podle DaD pravidel (úplně jsem během čtení slyšel kutálet se kostky!) A ten úžasný patos – při re-readu jsem po těch letech měl pocit, že si z nás autoři tu a tam fakt dělají srandu – klidně bych přidal tag „humorná“ :) A teď vážně: pokud je vám -náct a nebojíte se vkročit do nejstaršího světa Dungeons&Dragons, neváhejte sáhnout po Dracích podzimního soumraku.

kniha: Archa zrůd - Fritz, Pavel
biafra | ****1/2 | před 9 dny

Skvělé povídky, s inteligentními zápletkami a pointami. I když občas jsem měl pocit, že Fritz měl nejdřív vymyšlenou pointu, a pak k ní psal příběh. :-) Celkově skvělá četba. Připadá mi, že Fritz je u nás trošičku nedoceněný, a to je škoda. Všechny jeho dosavadní počiny byly skvělé.

kniha: Ydris - Hönig, Květoslav
Hrabal, Ondřej L.
dva mraky | nehodnoceno | před 9 dny

Přečetl jsem se zádrheli, ale stran děje se nenudil. Úplně nevím, co by měla kniha nabízet navíc v silné konkurenci podobných cyklů. Další svět s králi, magií, mocenskými boji, mocnými řády a vzestupem monster, artefatky z dávných časů a odkazem vymřelé rasy. Postavy mi připadly dost obecné, prostě král, správce, gangster, šlechtic, trickster, barbar… jakkoli se jim autoři pokusili vdechnout nejednoznačnost a limity schopností. V knize je několik dějových linií z pohledů různých postav, ty jsou dobře uspořádané a funkční, jednání postav má motivaci a smysl, byť hodně zůstává skryto. Co už je horší, je hlavní zápletka, která je dost nejasná. S Knize by IMO prospěla péče profesionálního redaktora, když už se na startovači vybralo takových peněz, protože autorské slepotě se nevyhnou ani pokročilí. Je tam až příliš mnoho dlouhých popisů plných přirovnání a metafor, ať už se to týká postav nebo prostředí(zhusta i lokace, kam se podíváme jen jednou), podrobné popisy některých postav se objeví poté co s nimi prožijeme několik scén, strojených dialogů, kdy se autor ústy postav rozhodl sdělit nějakou vlastnost toho světa, nekonzistentní projev u postav, které by měly mluvit nářečím, nebo slangem. Z fungování světa nejsem moc chytrý, probleskují jména rodů a míst a jen těžko se to skládá dohromady. A jedna určitá vlastnost textu mně z nějakého důvodu nesmírně lezla na nervy – autoři, aby se vyhnuli opakování, tak postupně postavu označí každým způsobem, co jde – jménem, pohlavím, povoláním, národností… grrr. Nehodnotím, právě proto, že mi řemeslné provedení prostě často vadilo.

kniha: Křížová cesta - Grubb, Jeff
trudoš | *** | před 10 dny

Konfederace pomocí silné ruky trhu a bezpáteřní korupce spravuje desítky světů. Náhle však výnosný stav naruší moc nepěkná věc. První kontakt s mimozemskou rasou, vražednou a nenasytnou. Což není všechno, protože druhý kontakt na sebe nenechá dlouho čekat. S další, ještě nebezpečnější rasou. Ti první nemají rádi všechno živé, ti druzí nemají rádi jak ty první, tak i všechny ostatní, a lidská rasa jim oběma vysloveně překáží v cestě. A tak čekají Konfederaci dost zajímavé časy…
Nebýt daných pravidel herního systému, kterých se románové zpracování snaží mermomocí držet, mohla z toho být zábavná střílečka. Takhle je to bohužel jen zábavná střílečka pro ty, kteří jsou hrou políbeni. A ostatní se buď spokojí s vachrlatou logikou, na kterou při dvou stech stranách není moc prostoru, nebo zůstanou plavat v množství pojmů a dojmů. Ostatně to samé platí o postavách, s nimiž má člověk možnost seznámit se pouze z rychlíku. Zápletka ale celkem šlape a na zabití času je to v důsledku ideální čtení.

kniha: Siréna - Cass, Kiera
Lokina | ***** | před 10 dny

Krásná, milá, pohodová kniha. Během čtení jsem měla někdy slzy na krajíčku, a to se mi jen tak nestává. Láska mezi Akinlim a Kahlen byla tak roztomile krásná a čistá, nic vtíravého, otravného. K Oceánu jsem ze začátku měla trochu rozpolcené pocity, ke konci však si našel cestu k mému srdci, které s ním soucítilo i s tou jeho tajemností a mýtickou sílou. To, co udělaly sirény pro Kahlen na konci bylo velmi dojemné a obětavé, daly šanci Kahlen a Akinlimu na štastný a plnohodnotný život. Za mě je to jedna z nejlepších romantických knih, kterou jsem četla.

kniha: Rudá královna - Aveyard, Victoria
Maitter | **** | před 11 dny

Nesnáším marketing. Široké okraje, centimetr mezi každým řádkem, krucifix, ta kniha mohla být o třetinu tenčí. ---- Stojí za přečtení, za DOčtení. První pozitivní dojem na mě autorka udělala realistickým vykreslením Mařina charakteru. Hlavní hrdina nemá být nesnesitelný, ale kouska sebezáchovného pudu by si vypěstovat mohl. Ona a Kilorn se chovali normálně vzhledem k poměrům a situaci. ---- Většinu knihy jsem zápasila s dějem, neustále na vážkách. Tak je to tuctová pseudodystopická romanťárna, nebo ne? Čekala jsem, že ano, působilo to adekvátně. Až konec rozcupoval pseudo i romanťárnu. Nechci tvrdit, že množstvím krve lze rozlišit realistický příběh od naivního, a možná by ostatní týnejdžrovské příběhy dopadly lépe, věrohodněji, kdyby se autorky soustředily spíš na okolnosti než na „bohatý“ vnitřní svět poblázněných hlavních hrdinů, (a možná také ne,) ale Victoria Aveyardová to s revolučností zatím zvládla nejlépe. Žádné zbytečné naděje. Žádné zázraky. Uvěřitelné lidské chyby i masky. Och, miluji uvěřitelnost. Je jí tak málo, je tak relativní a tak subjektivní. Jo, a mimo jiné mne velmi těší, že Aveyardová nerozmazávala milostné eskapády rozvláčnými úvahami. Děj se dá rozsekat na linie, linky, scény a kousky, které jsou buď naprosto předvídatelné, lehce zmatené či nepřehledné, anebo úžasně jedinečné a své. „Selekce, Divergence, Hunger Games.“ ---- Divergence je úplně jiná. Kupodivu ještě hloupější. Selekci jsem nečetla, ale k přirovnání k Hunger Games se vyjádřit mohu. Nic mi tu nepřipomínalo HG. Arény na důkaz moci? Ty se nám tu povalují už tisíce let. Horních deset tisíc s biči versus živořící práv zbavení utlačovaní? Nu… to je tak nějak náplň antiutopie, i když „knihy pro mládež“ ji poněkud zjednodušují… Hlavní hrdinka? Neee… Není jako Katniss. Je pragmatická, víc iniciativní, ve výsledku není solitér a tím pádem ani tak opatrná – nicméně duševní vyspělostí se postavě Katniss, která prochází i jiným vývojem, vyrovná málo dívek, stejně jako je tomu v normálním světě, takže za běžnější „sedmnáctku“ Mare mlátit nemůžeme. Nic dalšího, co bych mohla přišít vyloženě HG, mě nenapadá. Na rozdíl od Collinsové nemá Aveyardová tak širokou slovní zásobu a její sloh mě rozhodně tolik nebavil (podprůměrný). To může být důvodem, proč mi milostné myšlenkové pochody připadaly snesitelnější; byly krátké, avšak to i všecko ostatní, a zapomněla jsem je. ---- Červená a stříbrná krev! Sci-fi! Chci vysvětlení, které to nezkazí, a pokud žádám příliš, chci jen vysvětlení. Promyšleným rozuzlením původu zvláštností a moci se mnoho autorů tiːn əˈdʌlt nezabývá. Jsem zvědavá, jak to bude s Aveyardovou. ---- Ani jeden žvást o Americe! Jupíjajej! ---- P. S. Lidské teplo nad oheň. Hezká drobnost. :-) ---- P. P. S. Za chyby v překladu a překlepy bych je poslala do pekel, ale za to Victoria nemůže. Nechám jí ty hezké čtyři hvězdičky.

kniha: Dvůr trnů a růží - Maas, Sarah J.
Maitter | **** | před 11 dny

Upozornění: Tato kniha neobsahuje milostné trojúhelníky. Hurá! ---- Zatleskejme všichni Sarah J. Maasové, která dokázala a dokazuje, že lze napsat young adult fantasy knihu o lásce, kde se vyskytuje velmi, velmi málo nelogičností. Stejně jako ve třech dílech Skleněného trůnu, jež jsem zatím četla, postavy dávají SMYSL. Vychutnávám si to. Ostražitá vyhlížím kraviny, a ony nepřicházejí. Je to boží. Vykompenzuje to opakování některých myšlenkových pasáží a pár desítek nešťastně zkorigovaných stránek na konci knihy, které naznačují, že korektor nedostal dost času. Co se mě týče, tenhle konec knihy je bezvadný a nerada bych zjistila, že se Sarah rozhodla pokračovat ne tak kvalitně… meh, mám z Dvora trnů a růží příliš dobrý pocit, kvůli němuž váhám nad Dvorem mlhy a hněvu. Schopnost vcítění se do postavy a popisování skutečnosti z protagonistčina pohledu (viz například vnímání změny na konci), jakou Sarah Maasová oplývá, knihu vyzdvihuje vysoko nad průměr v „žánru“ YA. ---- P. S. Díky za Rhyse, Luciena a Nestu. ---- P. P. S. Je fakt, že některé rodinné patálie a vztahy ve vílí říši mě trochu mátly (jména, synové, otcové, role ve válce, he?). Čtenář jen škrtne o povrch, ale není divu – hlavní hrdinka měla jinačí starosti. Navíc, opravdu lahodně propletené úrovně vztahů jsem nalezla u Lily Black, tady je nepotřebuji.

kniha: Dračí vejce - Forward, Robert Lull
Skabandari | ***1/2 | před 11 dny

Perfektní z vědeckého hlediska, ovšem co se děje týče zase docela chabé. Ze začátku mě bavila pouze lidská část, rozvoj Čílů začíná ve značně nezajímavém období, bohužel právě to je rozpracováno nejpodrobněji. Čím dál se děj posouvá tím poutavější čtení je, ke konci už se posouváme dost skokově a období jsou brána velice stručně, což mi sedí. Ovšem z mého pohledu poslední třetina knihu nedělá a proto možná pro některé jen pouhých 70%.

kniha: Občan galaxie - Heinlein, Robert A.
yerry | **** | před 11 dny

Takže, znovu veľmi dobrý román od Veľmajstra žánru RAH-a. Mladý Thorby je otrok, ktorého si kúpi žobrák na otrokárskej planéte Sargon. Zdánlivo teda nič moc pre Thorbyho. Zdanie však klame a pre mladíka nastáva od tohoto okamihu radikálny zvrat v jeho živote. Nič nie je také, ako sa zdá. Nie je žobrák ako žobrák a ani Thorby napokon nie je tým, čím sa zdá.

Akcie je tu pomerne dosť. Autor tu upúšťa od zaužívaných mentorských vsuviek. Popis vesmírnych lodí, prostredia a vesmíru je na veľmi dobrej úrovni. Nechýbajú tradičné fylozofické zamyslenia, tentoraz na tému sloboda jednotlivca versus sloboda skupiny. Na mušku si berie tentoraz také inštitúcie ako súdy a napodiv aj obchod. Klincuje to však jedinou dôverihodnou inštitúciou. Ak si myslíš, že je to armáda, tak si samozrejme uhádol :D

Kniha sa veľmi dobre číta napriek tomu, že v čase vydania v reále ZSSR vypustil ešte len prvú umelú družicu Sputnik 1, nasledovanú Sputnikom 2 so psom Lajkou, kolónie Spojeného kráľovstva Zlaté pobrežie a Britský Togoland sa stali nezávislou Ghanskou republikou, prebehla premiéra muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story na Broadwayi a prví rebeli tvrdej muziky sa účili stavať pieskové hrady pomocou svojich malých umelohmotných kýblikov…

Suma sumárum: veľmi dobré čítanie…

kniha: Lara - Small, Bertrice
trudoš | ** | před 12 dny

No ty kráso, tak tohle je ale vážně bomba. Anotace sice jako z pohádky, ale pod pozlátkem romantické fantasy se ve skutečnosti skrývá rozsáhlý scénář k pornografickému filmu. Vypustit všechen naivistický balast středověké romance, je z toho tak řízné péčko, že by se kniha směla prodávat až po desáté hodině večerní a ještě po předložení občanského průkazu.
Hned zkraje prodá otec nejmilovanější dceru do bordelu (pardon, do domu rozkoše), aby si tak vydělal na rytířský stav. A co na to počestná panna Lara? Ona to ještě udělá s láskyplným pochopením! Pak už následuje dobrodružná fantasy putovačka po krásách Hetaru a hledání možností, jak pokud možno osouložit všechno, co má hezký úsměv a ušlechtilou duši. V horším případě se dá alespoň hořekovat nad mužskou zvráceností.
Kdybych měl jistotu, že si Bertrice Smallová záměrně utahuje z příběhu i žánru, hodnotil bych určitě kladněji. Přesto mi ale nedává spát představa, jaké další nepřístojnosti skrývá celá šestidílná sága. Budu to muset zjistit.

kniha: Grunge - Ringo, John
Correia, Larry
Vlask | ***1/2 | před 12 dny

Série povídek ze života jednoho lovce monster. Když přetrpíte ukrutně nudné úvodní kapitoly s popisy, tak jste z nejhoršího venku. Díky častému střídání případů je to celkem variabilní, ale knize chybí centrální příběhová linka. To dost snižuje požitek, oproti původním dílům.

kniha: Inženýr Menny - Bogdanov, Alexandr Alexandrovič
ippokorny | nehodnoceno | před 12 dny

ippokorny: Komunismus

kniha: Červená hvězda - Bogdanov, Alexandr Alexandrovič
ippokorny | nehodnoceno | před 12 dny

ippokorny: Komunismus

kniha: Moje „super“ rodinka - Collins, Tim
trudoš | ***1/2 | před 13 dny

Deník úúúplně obyčejného upíra kupodivu není tak hloupá kniha, jak zpočátku může působit. Jedná se o překvapivě funkční propojení upírské tematiky s deníky Adriana Molea. Vyprávění sice není zdaleka tak dokonalé, jak je umí podat Sue Townsendová, ale své kouzlo bezesporu má. Problém Tima Collinse spočívá jen v neochotě dotáhnout do konce kulisy světa, ve kterém se příběh odehrává. Ono psát klasickými deníkovými zápisky náctiletého chlapce není nic komplikovaného a to, že z něj uděláte nemrtvého, ještě neznamená, že tím práce skončila.
Ovšem když se oprostíte od toho brát věci vážně, dostanete nenáročnou humoristickou story o těžkostech upíra, jehož puberta trvá už skoro sto let, a aby toho nebylo málo, z nějakého důvodu se mu do vínku nedostala žádná upíří supervlastnost. Hravé černobílé ilustrace celkově pozitivní dojem jen umocňují. Bohužel, nakolik je první půlka zábavná, v té druhé se více řeší děj, který je natolik triviální a předvídatelný, až je vám skoro líto, že tam vůbec je.

kniha: Pacient nula - Maberry, Jonathan
Lokina | **** | před 14 dny

Zombíky ty já můžu. Tohle byla krutě dobrá akčňárna. Bylo to čtivý, napínavý, prolínání scén i osob tomu dávalo spád. Hlavní hrdina byl zatraceně vymazlený, se vším si věděl rady, jeho bojový schopnosti byly špičkový. Prostě takový hrdina, kdy si říkáte, že není možný, aby někdo takový existoval. Ale co, já si to maximálně užila, zombíci byly vykreslený děsivě (někdy jsem se i bála :D), akční scény byly dobře vymyšlený, až jsem měla i chuť do příběhu vpadnout a postřílet nebo nakopat pár zombíků osobně. Někde jsem zahlédla na netu, že měl být i seriál, ale asi to vyšumělo do ztracena, je to škoda, protože bych to ráda zkoukla.

kniha: Řád racrianů - Fuxa, Patrik
dva mraky | *1/2 | před 14 dny

Příběh sice jednoduchý, ale potenciálně fungující. Prostředí docela zajímavé, nejsilnější stránka knihy, která tak připomíná fantaskní cestopis. Lidstvo se stěží drží proti všudypřítomné nebezpečné fauně a racriané, fantasy kyborgové podporovaní exotickou látkou, jsou jediní, kteří dokáží v nerovných bojích obstát. Hlavní hrdina nastoupí k racrianům jako nováček a ukáže se, že je jedinečně talentovaný a prožije četná dobrodružství na téma „přijde nějaká potvora(nebo rovnou smečka) a my opět zvítězíme“ Knize by lépe slušel formát bojového křestu velkého válečníka. Ale Fuxa neodolal pokušení a tak ten svět společně zachráníme :-) To že to je vlastně vzpomínání hlavního hrdiny, je IMO úplně zbytečný rámec. Jak už tu padlo, psáno je v první osobě přítomného času. Beru to jako dobrý nápad, protože nejsilnější stránkou knihy je právě představování divotvorného a nebezpečného světa a tak je lepší šance, že čtenář propadne sugesci, že tam opravdu s racriany je. Fuxovo řemeslné umění je ale nula. Tak tak zvládá běžný psaný projev. Vyprávění je celkem konzistentí, ale objevují se různé podivné vazby, opakování, naráží na limity slovní zásoby, pere se s popisy. Chybí opravdu živé dialogy. Fuxa míjí příležitosti k oživení děje. Tam kde by se vešel vtip, zajiskření mezi postavami, vypointovaná mikroepizoda, nebo emoce hlavní postavy, Fuxa prostě projde, neb pro svou nezkušenost ty možnosti nevidí. Souhlasím s tím, že na tomto půdoryse by se dala vybudovat přímočará ale svým způsobem podmanivá kniha. Leč pokud by to byl barák, řeknu, že je to na buldozer a postavit znova.

kniha: Krvavá čepel - Pelegrimas, Marcus
trudoš | **1/2 | před 14 dny

Ve světě, jak ho známe, se dějí podivné věci, pak ještě víc podivnější věci a pak ty kurtizánsky podivné. Ty posledně jmenované má na starosti skupina drsňáků, říkajících si Skineři. Ti nejen, že dohlíží, aby tyhle skeptakulárnosti nikoho nezabily, ale pokud možno, aby o nich nikdo ani nevěděl. Hrdinou příběhu je pak programátor, který k práci lovce monster přijde jak slepý ke klavíru a na jehož bedrech nevisí nic menšího, než záchrana lidstva.
Krvavá čepel přináší akční jízdu, která fanoušky možná lehce rozladí svou nedotažeností a nulovou řemeslnou zručností, ale jako spotřební čtivo svůj účel plní na jedničku. Přečíst, vypustit, zahodit. Zásadní problém spočívá v ignorování zápletky, která se poctivě rozehraje hned zkraje, aby byla následně až dokonce prakticky přehlížena. Navíc pravidla hry, podle kterých Marcus Pelegrimas určuje vývoj událostí, nejsou komplikovanějšího rázu než Člověče, nezlob se. Říct tak o románu že je prvoplánový, by bylo pomalu urážkou samotného toho slova.

12345678910poslední (317)12666 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu