RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (331)13233 příspěvků celkem
kniha: Star Wolf - Gerrold, David
trudoš | *** | před 2 hodinami

Nepříliš originální a na můj vkus příliš jednoduché, psané od člověka, který má cit spíš pro vesmírné dobrodružky alá Star Trek než adrenalinové střílečky. Kvůli tomu vesmírné bitvy působí jak z papundeklu, což v praxi znamená, že se velící můstek párkrát otřese a je po útoku. Navíc postavám chybí osobitý šmrnc, jsou snadno zaměnitelní s řadou jim podobných v tomto žánru. Moc tomu nepomáhá ani absence vojenského humoru, který sice není nezbytný, ale v tomhle ohledu je to ta „basa“, co tvrdí muziku.
Jinak fajn čtení, ovšem ty disputace na téma kapitánské odpovědnosti a důležitosti přísné morálky jsou trochu zastaralé, ale to jen kvůli tomu, že David Gerrold neříká nic nového. Ono je třeba brát v potaz, že román vznikl v roce 1990 a od té doby prošla military SF slušným vývojem, takže dnes už Star Wolf působí drobet vyčpěle. Na druhou stranu, první půlka zápletky, kdy se porouchaná loď snaží dostat z válečné zóny, bavila hodně a mít příběh výraznější hrdiny, asi bych nesoudil tak tvrdě.

kniha: Stíny minulosti - Sanderson, Brandon
trudoš | **** | před 1 dny

Pořád je to dobré, ale zároveň se z toho vytrácí to nejlepší. Pravdou je, že kdyby se autor zaměřil spíš na novou zápletku, místo pokusů napojit se na původní trilogii, byl bych daleko spokojenější. Jako by šlo jen o to využít stará témata a už jednou vytvořené figury, a tím vším čtenáři pořádně pomotat hlavu co se stran motivací týče.
Co ovšem funguje naprosto precizně, je sestava ústředních hrdinů. Ať už jde o lorda Waxiliána, jeho parťáka Wayna či policistku Marasi, každý z nich je natolik svébytný, že bych si klidně užil román jen s nimi samotnými. Obzvláště Wayne je řízek par excellence a pokaždé, když jsem se při čtení začal nudit, on byl zárukou toho, že mě to rychle přešlo. V tomhle ohledu odvádí Brandon Sanderson skvělou práci, kdy kombinuje situační humor se zápletkou epických rozměrů. A přestože se člověk občas ztrácí v souvislostech a zpětně se zdají být některé plány až příliš překombinované, pořád si užívá čtení hlavně kvůli sympatickým postavám a bezkonkurenční imaginaci.

kniha: Válečný prorok - Bakker, Richard Scott
Madam Brbla | **** | před 1 dny

Takzvaná Svatá válka se po množství obstrukcí a intrik konečně dala do pohybu. Jsem vděčná za úvodní shrnutí děje z předchozí knihy, protože se mi některá jména a detaily vykouřily z hlavy. Nebylo složité uvést se zpět do obrazu, přesto jsem četla slimáčí rychlostí. Vážně oceňuji autorovu práci s postavami, s jejich charaktery, které jsou (převážně) lidské, nedokonalé, náchylné k všemožným slabostem. Nicméně pro mě bylo těžké až nemožné si kohokoliv oblíbit. Taková armáda bezohledných manipulátorů, arogantních hajzlů, agresivních surovců, náboženských fanatiků, snadno ovlivnitelných slabochů, rozhoďnožek a ufňukanců… uf, proč jim držet palce? A pokud se náhodou našel někdo relativně sympatický, autor se postaral, aby to nezůstalo bez trestu. Do toho jsou po desítkách házeni vojevůdci s divnými jmény, dokreslující atmosféru bojů – všechnu tu zarputilost, krutost, hrdinství i zbabělost, umírání na různé způsoby (kdy zásah čepelí je nejmilosrdnější varianta). Bohužel můj lhostejný, případně rovnou negativní postoj k celé válečné mašinérii, jejím pochybným cílům i k jednotlivým osobnostem ovlivnil celou četbu. Bakker vrhá statisíce lidí od jedné katastrofy k druhé, popisuje každé peklo se sadistickou pečlivostí, nevyždímal však ze mě odpovídající emoce. Je mi prostě pořád buřt, kdo jakou bitvu vyhraje a jestli Svatou válku převálcuje Nebůh se svými hnusáky. Proto nemohu hodnotit s podobným nadšením jako předchozí čtenáři, jakkoliv se mi styl tohoto pana spisovatele zamlouvá. 80%

kniha: Očištění - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 2 dny

S dosť veľkým vypätím svojich duševných síl som napokon dočítal aj tento tretí zväzok série Cyteen. Autorka tu pokračuje v nastúpenom kurze psychologickej omáčky, okorenenej štipkou eugeniky, klonmi, elitárskymi myšlienkami hlavnej ženskej postavy, trochu viac politikou a intrigami a podáva to na tanieri, ktorý sa tvári ako science fiction s trochou akcie na záver, len aby sa vlk nažral a ovca zostala celá…

Áno, to prostredie, vesmír a problematika autorkou podavané sú veľmi zaujímavé, len tej omáčky keby bolo trochu menej…

kniha: ...o psu nemluvě - Willis, Connie
trudoš | ***** | před 3 dny

Tak jako se musel Johann Wolfgang Goethe po publikování Utrpení mladého Werthera odreagovat něčím míň depresivním, podobně i Connie Willisová předložila zdeptaným fanouškům cyklu Cestovatelé historií po Knize posledního soudu trochu odlehčenější dílko. Ovšem neméně geniální.
Co je na téhle knize nejkouzelnější, je její přímý a nepřehlédnutelný odkaz na Jeromovy Tři muže ve člunu. Autorka využila stejné doby a prostředí, aby svým hrdinům z budoucnosti pořádně zamotala hlavu. Provedla to přitom s takovou nonšalancí, jež jí musí leckterý spisovatel závidět. Nepřepisuje ovšem dílo někoho jiného, ani jej lacině neparoduje, ale s jemnou nostalgií vzdává hold nezapomenutelné klasice humoristické literatury. Přitom nezapomíná na další velikány, jako jsou P. G. Wodehouse, Agatha Christie či Dorothy L. Sayersová. Román s geniálně propracovanou gradací, perfektní situační komikou a fantastickými postavami. Zážitek, na který se prostě nezapomíná – tedy pakliže máte alespoň špetku smyslu pro humor.

kniha: Světlo pulsaru - Pitzmos, Aleš
biafra | ***1/2 | před 4 dny

Je to takové odpočinkové akční čtení, které mě zaujalo poměrně spletitým příběhem, který Pitzmos před čtenářem poměrně umně rozplétá. Jinak souhlasím s předchozími komentáři. Připojuji ještě vlastní poznámku: Pitzmos neumí popisovat složitější emoce nebo vztahy. Zvlášť je to patrné ve scénách dcera-otec či manžel-manželka. Tyto pasáže šustí papírem, jsou sladkobolně kýčovité a jsou literárním ekvivalentem líčení vztahových stereotypů ve filmech Rosamundy Pilcherové. Kulhánek nebo Kotleta (očividní vzorové pana Pitzmose) to také neumějí, a proto se (většinou) moudře takovým líčením vyhýbají.

Deník Ellen Rimbauerové má pěkný začátek, který naneštěstí brzo sklouzne k vyprávění o manželské nevěře, táhnoucí se odněkud nikam. Hádám, že být to povídka o padesáti stranách, vykřesal by Ridley Pearson z námětu maximum. Takhle se drobně potácí mezi úmyslem čtenáře vyděsit a nutností napsat těch necelých tři sta stran. Pročež se nejslabším článkem řetězu stává hlavně samotná hrdinka, jež možná za prokletí Domu v růžích může, ale možná taky ne. Z jejího nadšení i strachu z něj to nevyčteme. Na konkrétní odpovědi proto můžete zapomenout, zato potěšit má pravděpodobně spousta náznaků, jež mohou znamenat cokoliv. Autor evidentně počítá s tím, že když znáte seriál, všechno podstatné už víte, a pakliže neznáte, měli byste se na něj podívat.
Co však zůstává perfektní, je myšlenka viktoriánského domu, který musí být neustále renovován a rozšiřován, jinak se strhne teror. Jednoduchý, ale přitom báječně strašidelný motiv. Jen je otázkou, jestli náhodou nepochází z původního televizního seriálu.

kniha: Planoucí lesy Venuše - Dragtová, Tonke
trudoš | ***1/2 | před 6 dny

Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma.
Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.

kniha: Gauntlgrym - Salvatore, Robert Anthony
Speedemon | **** | před 7 dny

Knihy s Drizztem se pomalu začínají stávat smutným čtením. Spousta starých známých nás už opustila a moc dalších nezbývá. Z temného elfa se stává labil, který vyhledává boj a vrací se ke své stránce Lovce. Děj opět poskočí o pěkných pár let dopředu a Drizzt s Bruenorem pátrají po posvátném trpasličím městě Gauntlgrymu. Pokud čekáte podobnou výpravu jako k Mitriliové síni, tak jste na omylu. Hrdinům trvá roky než na něco narazí. Mezitím se svět změnil k nepoznání. U čtení je rozhodně fajn vědět něco o Forgotten realms (což já nevím) nebo si k tomu něco dohledat :). Vře tu konflikt mezi Netherilci a Thayi a než se v tom člověk zorientuje tak to může být docela zmatek.

Po smrti několika hrdinů v minulé trilogii je poznat, že se pan Salvatore snaží vytvořit další stěžejní postavy (Dahlia). Nakolik se mu to podaří, uvidíme v dalších knihách. Když pominu spoustu akce, tak je příběh jako vždy přímočarý a na konci hollywoodsky emocionálně vypjatý. Okatě to vykrádá Pána prstenů, nicméně dle několika přímých odkazů bych řekl, že je to spíše autorův záměr a uznání cti.

Btw: zajímalo by mě proč se série jmenuje Neverwinter, když město stejného jména je v knize přeloženo jako Letohrad.

kniha: Doktor Spánek - King, Stephen
trudoš | ***1/2 | před 7 dny

Nejvíc mě asi mrzí fakt, že propojení s mým tolik oblíbeným Osvícením je v důsledku zbytečné, protože kromě samotných „darů“ to pro zápletku vlastně nemá žádný význam. Jako návrat k oblíbeným postavám proč ne, ale vzhledem k tomu, že všichni prošli kompletní proměnou, to na mě ani po nostalgické stránce příliš nezafungovalo. Spíše naopak, protože pětiletý Danny nemá s tím dospělým vůbec nic společného.
Hodně mi nesedla ani koncepce románu, kdy pro jeden dobrý nápad bylo potřeba rozehrát lehce únavné pětisetstránkové drama. Přitom padouši jsou dokonalí, děsiví a nemilosrdní, přesně jak horor káže. Jenže tohle šlape pouze do momentu, než se střetnou s hrdiny a od té doby hrají už jen role lumíků na cestě do neznáma. Podobně nevyužitá je celá ta Dannyho životní pouť, anabáze Chřestýšové Andi, nebo sympatický kocour v domově důchodců. Přestože tomu všemu věnuje Stephen King extra velkou porci prostoru, nepřišlo mi, že by to pak mělo nějaký smysl. Pořád to však umí mistrovsky naservírovat.

kniha: Znovuzrození - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 7 dny

Všetko podstatné tu už v skoršom komentári zhrnul Dilvermoon. Len dodám, že miestami sa mi zdalo, že čítam psychologický román prekladaný sociologickou sondou. Ústrednými postavami sa tu stávajú vyvolená Ari a jej Azovia. Sleduješ tu niekoľkoročné obdobie až na prah ich dospelosti. Ich myšlienky, úvahy, rozhovory a sexualitu. Inak okrem politikárčenia sa nič moc nedeje. Klonovanie, programovanie myslenia a motivácie osôb sú stále na veľmi dobrej úrovni, toto ma bavilo. Spústu textu som tu však už chápal ako výstielku. Myslím, že nič by sa nestalo, keby autorka zredukovala text o polovicu a možno aj viac.

Z tohoto dôvodu idem s hodnotením trochu dolu, ale stále je to dobré čítanie…

kniha: Putování - Bronec, Michael
dva mraky | ***1/2 | před 8 dny

Výlet na spoustu plasticky popsaných míst a výborné dialogy. Pak byl najednou konec a to je teprve rozehrávka. Má to dohromady víc jak šest set stran, velikost například takového Odhaleného vesmíru. Dobře se to čte, ale nemohu si pomoct, ještě chvíli tímhle směrem a utopí se to v epizodičnosti. Příjemná přidaná hodnota jsou ilustrace a povedená obálka.

kniha: Stín větru - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 8 dny

Tajuplné vyprávění Carlose Ruize Zafóna je důmyslnou poctou gotickému románu i detektivním dobrodružkám, stejně jako rafinovaným vyznáním lásky k šestákové literatuře. Typickým znakem spisovatelovy koncepce je rozehrát zápletku po vzoru ruských matrjošek, kdy se hlavní dějová linie tříští na menší a menší příběhy, které však ve finále celou mozaiku bizarní tragédie geniálně dotvářejí. Takřka dumasovské osnově přitom nechybí nečekané zvraty ani žalostné osudy, především ale neskutečně živé postavy a fascinující kulisy. Z jazykové stylistiky pak čiší vyslovená radost z tvoření a především úcta ke čtenáři, jež si nezaslouží nic menšího než to nejlepší.
A že jste o Stínu větru nikdy neslyšeli a už vůbec ne o tom, že by mělo jít o světový bestseller? Nejste sami. Osobně si však myslím, že je to autorův bezděčný způsob, jak Stín větru ještě více přiblížit neznalému čtenáři, který u něj tak zažívá stejné nadšení jako Daniel Sempere nad knihou Juliána Caraxe. Čirá magie, to mi nikdo nevymluví.

kniha: Nadace na hranicích - Asimov, Isaac
Methat | ***** | před 8 dny

„Člověk, který nerozumí lidem, má jen falešnou představu sám o sobě“

Nadace na hranicích je o stupeň lepšia než predchádzajúca časť a zatiaľ najlepšia kniha zo série. Čítala sa mi oveľa lepšie a možno aj preto, lebo ju autor napísal po takmer tridsiatich rokoch a bol v románoch skúsenejší a aj technológie v skutočnom svete sa značne posunuli – text už nepôsobí až tak archaicky. Kniha nám zhrubla, čo je dobre a nenudila. Páčil sa mi odkaz na sériu o robotoch, ktorú Asimov napísal po Druhej nadácií, tú mám tiež v knihovničke a teším sa na ňu.

Veľmi sa mi páčili všetky postavy (Novi, Trevize, Pelorat, Bliss alebo Gendibal), konečne začal Asimov písať aj o nich, nielen o Nadácií. Každá postava niekam smeruje, má svoju úlohu vo vesmíre a na konci sa ich cesty pretnú. Táto časť má v podstate dve hlavné linky – pozrieme sa do hlavných „politických“ kruhov Druhej nadácie a budeme cestovať s Trevizom a Peloratom a hľadať prvú planétu, z ktorej vzišlo ľudstvo. Obe linky sú zábavné a dostatočne rýchlo sa striedajú, takže keď vás prestanú baviť politické pletichy, kniha vás presunie do modernej nadačnej lode.

Koniec je taký Deux Ex Machina (či už v zmysle počítačovej hry alebo významu) a jeho rozuzlenie mi úplne vyhovovalo.

„Lež je tím lepší, čím víc se blíží pravdě, a čistá pravda je nejlepší ze všech lží“.

kniha: Putování - Bronec, Michael
snop | ****1/2 | před 9 dny

Téměř naprostá spokojenost. Taky bych ocenil, kdyby se děj posunul o trochu dál, autor zjevně trochu podléhá nutkání popsat všechna ta fantastická místa, která si svou obrazností hýčká, nicméně pokud to pochopím trochu jako pásmo povídek, tak je to téměř dokonalé… snad až na úplný závěr (fontána a Rodinov) a pár zbytečných kudrlinek (mimozemšťan mluvící jako Yarpen Zigrin, tedy hanácky či tak nějak).

První část s Arnoštem Kodexem, tak nějak si představuju, že se cítí člověk na kokainu, jak já se cítil při četbě. 100 %.

Druhá část s Petrem Askortou je řádově pomalejší, o světě korzárů toho stále moc nevíme, Petr trochu hraje druhé housle, ale je to milé, takové obrázky z výstavy (zbytné kudrlinky: písničky).

Třetí část s Filipem Fixem osciluje mezi výpravou zeměplošských mágů a samotnou Alenkou. Ryzí gejzír fantazie a lidskosti, trochu to kazí samotný Filip Fix, který ne zcela zvládá být pojítkem mezi vědci a agenty. Jak už jsem psal, závěr je nepřesvědčivě patetický, ale to je poslednich kolik? 10 stran?

V mnoha věcech mi to připomnělo Medka, ať už v té hravé a laskavé fantazii, nebo v té pásmovosti. Je to trochu přeplácanější, ale na druhé straně akčnější a vrstevnatější.

Každopádně čte se to jedním dechem a já teď budu zase hrozně dlouho čekat na další díl…

kniha: Padesát odstínů ostudy - Merkin, Fanny
trudoš | ***** | před 9 dny

Dokonalá parodie. Sice tenhle názor asi nebudou sdílet lidé, jejichž smysl pro humor nikdy nepobral Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, ale to mém dojmu nic nemění. Možná to má co dělat s tím, že mi prodejnost Odstínové trilogie navždy zůstane záhadou a nudné chvíle, které jsem nad ní strávil, byly touto novelou bohatě vynahrazeny. Nečekal jsem příliš, ale Andrew Shaffer mě dokázal rozesmát už úvodním odstavcem a vydrželo mu to až do poslední stránky.
První polovina příběhu si střílí hlavně ze samotných Padesáti odstínů, později se však zcela vymyká kontrole a doslova eskaluje v ty nejbláznivější situace. Velkým kladem je prostořeká hrdinka Anna, která podléhá šarmu multitutymilionáře Earla Greye. Ovšem nenechá si nic líbit, taky je to holka z farmy a ta ví, kam se točí svět. Jen má trochu moc nadšení pro výtahy (páč se s nimi nikdy nesetkala) a panickou hrůzu z létání (aby ji nespálilo slunce). Spojení „kouzelně střelená“ ji jen okrajově vystihuje, což ostatně platí pro celou knihu.

V pořadí čtvrtý román se zvláštním agentem Pendergastem nás zavádí do slunného Kansasu, zemědělské oblasti, kde nejen že chcípnul pes, ale taky kočka, myš i hejno blech. Proto série brutálních vražd ospalým městečkem Medicine Creek pořádně zacloumá. A i když se místní šerif snaží vše vysvětlit přirozenou cestou, Aloysius X. L. Pendergast si rozhodně myslí něco jiného. Zlo, které se v Medicine Creek probudilo, má podle něj s přirozeností hodně málo co společného…
Zátiší s vranami má vše, v čem jsou Douglas Preston a Lincoln Child tolik dobří – nenáročný děj, punc hororu, živé postavy a sympatického hrdinu. Nejde o přelomové dílo v žánru, na to jsou oba autoři příliš šestákoví, ale jako oddechovka je to naprosto ideální. Možná jen konec působí dojmem horké jehly a pár stehů se nepovedlo tak úplně zahladit, ale pro tu parádní jízdu předtím dokážu nad tímhle nedostatkem klidně přivřít oči. Jižanský agent navíc v tomto díle vůbec poprvé vystupuje v hlavní roli a vyprávění to jen svědčí.

kniha: Boží bojovníci - Sapkowski, Andrzej
Lucc | ***1/2 | před 11 dny

Oproti sevřenějšímu Narrenturmu roztahanější a vatovitější, jak se na prostřední díl „sluší“. Co nezmizelo je Sapkowa erudice a sebevědomá samozřejmost, s jakou ji používá. K mnoha jazykům prvního dílu přibyla ve dvojce i polština. Historická fakta se tu přirozeně mísí s jejich realistickou aplikací autora, který si ale umí utahovat sám ze sebe, např. prostřednictvím vysvětlivek. Přesto považuji Boží bojovníky o dost horší než Narrenturm. Důvod je prostý – Sapek moc neví, co chce psát, jenom ví, že se musí pořád něco dít. A že štěstěna musí stát při hrdinech i kdyby byl samotný šejtán proti. Když je Reynevan šťastně zachráněn podruhé, ok. Potřetí, hm, …, a počtvrté? Popáté? Šťastné shody náhod a „nečekaná“ setkání a nabídnuté pomocné ruce se v knize objevují v míře nebývalé a leze to na nervy. Chování hrdinů si o smrt na mučidlech, někde ve škarpě nebo na bitevním poli přímo říká a přesto pořád nic. Zamrzí to obzvláště proto, že je to zbytečné. Stačilo příběh trochu sestříhat.
Pro každého také nebude Sapkova pověstná rytířská vztahová romantika. Mně to nevadí. Geralt s Yennefer mne vždy spolehlivě rozněžnili a nejinak je tomu u Reynevana a jeho milé nebo u jiných vážných vztahů v knize. Naopak toto považuji za Sapkův klad – velké vztahy „jako vystřižené z romancí Chrétiena de Troyes“, abych také z Božích bojovníků něco zacitoval :-) Ale je jasné, že hodně lidem toto bude vadit.
Kniha je kvalitní, bavila mne číst a hodně jsem se z ní dozvěděl, obzvláště o historii, ale nemohl jsem se ubránit mnoha naštvaným úšklebkům, proto jdu s hodnocením hodně dolů.

kniha: Temné vody - Suzuki, Kodži
trudoš | **** | před 12 dny

Kodži Suzuki je českým čtenářům znám především skrze kultovní horor Kruh a jeho volná pokračování. Tentokrát se však představuje jako povídkář a samozřejmě jak jinak než s hororovými historkami.
Země vycházejícího slunce má v sobě cosi prazvláštního. Valná část její prozaické tvorby připomíná v důsledku spíš poezii s důrazem na obrazotvornost a zachycení okamžiku. Ani Temné vody z tohoto proudu zásadně neodbočují, odlišují se pouze vítanou přímočarostí a stručností. Sedmero krátkých povídek začíná často jako civilní příběh, nečekaně se vyhrotí v hrůzu nahánějící etudu a povětšinou končí vrácením se do původních kolejí. Nelze říct, že každá práce má hlavu a patu, ani že vám při čtení bude kolabovat srdeční komora, na druhou stranu, některé obraty se mi natolik zaryly pod kůži, že už se jich zřejmě nikdy nezbavím. A nejsou to proudy krve ani vyhřezlé vnitřnosti, pouze představivost, co vám bude zvedat chlupy v zátylku. Díky autorovi pro mě třeba sklenice vody už nikdy nebude tím co dřív…

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
idle | **** | před 12 dny

Filmová premiéra se blíží, je tedy třeba nastudovat originální podklady.

Dvanáctá průzkumná výprava vyráží do oblasti, odkud se zatím málokdo vrátil. O které se toho ví málo. A to, co se ví, není jisté. A navíc se informacemi ještě škudlí, podle neznámých plánů kdesi za oponou.

Autor si docela usnadnil práci s hlídáním logiky, protože už od začátku naznačuje, že svobodná vůle a uvažování všech zúčastněných můžou být ovlivněné. Že věci nejsou tím, čím se zdají být. A když na to čtenář přistoupí, projde se s hlavní hrdinkou opravdu zvláštní krajinou, potká podivné úkazy a tvory a dostane akorát takové množství informací, aby to fungovalo jako příběh.

Ve výsledku nejsem nijak ohromená, ale spokojená ano.

kniha: Zrada - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | **** | před 12 dny

Román štýlovo zapadá ku všetkým ostatným od tejto autorky. Dal by sa definovať ako soft scifi, ale s tým, že v rámci toho „soft“ je to poriadne hard. Únia a Aliancia sú dve vesmírne zoskupenia. Alianciu reprezentuje Zem s pridruženými planétami a Úniu neustále expandujúce ľudstvo, ktoré sa od Zeme separovalo. Táto séria je písaná z pohľadu Únie. Ťažiskom sú genetické experimenty a psychologické programovanie jednotlivcov, ktorí majú už vopred vypočítanú a určenú budúcnosť. Na prvý pohľad sa spoločnosť Únie javí ako úplná totalita, autorka to však nepodáva takto čiernobielo. Uvádza tu pohnútky a dôvody, čo viedlo celú túto spoločnosť k takémuto vývoju. Okrem toho, je tu pomerne dosť psychológie, intríg a politiky.

Text je miestami trochu úmorný a vlečie sa, kvalitou však nikdy neklesá k priemerným hodnotám. Každý ho asi neskúsne, ale ten, kto už pozná autorkyne texty, asi už vie, prečo ich číta. Séria je pôvodne písaná ako jedna poriadna tehla, následne bola rozdelená do troch zväzkov, takže podstatné linky v tomto zväzku stále len štartujú.

Cherryhová je poriadny grafoman, nechytá sa na ňu ani taký Erikson, takže táto séria je len čriepkom jej širšie tvoreného univerza a takto treba chápať aj tento kváder Cyteen trilógie. U mňa zatiaľ nie síce vynikajúce ale minimálne veľmi dobré určite…

kniha: Mrakodrap démonů - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 12 dny

Klasický průměr. Zápletka vycucaná z prstu kde moc věcí nedává smysl. Paneláku hrozí, že bude celý zničen a John nechává všechny uvnitř a nenařídí ani evakuaci. Jinak sem tam nějaký boj, potom výzva od uctívačky satana na souboj. Pár stránek vaty a pak přiletí Suko s plamenometem a je vymalováno. Plus je využití Suka, použití magické křídy a plamenometu a na své poměry i zajímavé řešení případu (návštěva gay architekta vede :) )

Najlepší ročník Fantázie z posledných troch, ktoré som mal možnosť si prečítať. Samozrejme, antológia obsahuje aj pomerne dosť subjektívne slabších kúskov ale celkový dojem je veľmi dobrý.

Z môjho pohľadu tu kraľujú dve poviedky: akčný Preplatok od Anny Olejárovej a nekromantská, nechutnosťami nabitá Táto krajina nie je pre slabých od Lenony Štiblaríkovej. Veľmi dobrými poviedkami sa tu prezentujú Anton Stiffel a jeho časovková Adeptka , Miro Švercel s telepatickým textom Keď spomienky mrú… , ďalší text o nekromantoch z pera dvojice dvoch Marekov – Slabeja a Brenišina Jazvy, láska a oceán hnisu . Alternatívno historický Most Európy od Richarda Zameca, farebná scifi Muž, ktorý vymyslel farbu a neroduverná dystopia Rež a rúbaj do krve od Tomáša Hrábeka, sú tiež texty, ktoré ma dostali. Tie subjektívne dobré tu už ani spomínať nebudem, nájde sa ich tu tiež niekoľko. Suma sumárum, tentoraz z mojej strany bez výhrad…

kniha: Odvrácená strana světa - Bronec, Michael
Svarec | **** | před 13 dny

Standardní Žoldnéři, na nejlepší ročníky to sice těsně nemá (přecijen jim chybí nějaká povídka, která by mě bez výhrad zcela strhla), ale k těm horším to má také daleko. Narozdíl od předchozího ročníku je tady občas poznat, že je to „jen“ soutěžní sborník, některé povídky na mě působily lehce nevypsaně, občas mi přišlo, že mají autoři strach naplno využít potenciál svého napadu a zbytečně se drží při zemi. U jiných povídek mi zase přišel nezvládnutý konec. Nicméně žádná z povídek není vysloveně špatná, všechny jsou napsané kvalitně a zábavně, přecijen Žoldéři jsou renomovaná soutěž a vyslovený šlendrián se na příčky vítězů nedostane. Celkově solidní sborník.

kniha: Ukuti v ohni - Weber, David
Nelson | ***1/2 | před 14 dny

Nijak zvláštní antologie ze světa Honor Harringtonové. Za zmínku a vlastně i za důvod k přečtení stojí pouze povídka Smím prosit. Mimo povídek je zde i „technická stať“ Úvod do konstrukce pancéřování moderních hvězdoletů, kterou oceňuji jako doklad vypracovanosti tohoto světa, ale měl jsem docela problém ji přečíst, je sepsána jako skutečná technická příručka a těm já moc neholduji.

kniha: Běsné město - Rusková, Dana
trudoš | *** | před 15 dny

Dobrý nápad, nečekaně však minimálně využitý. Přitom samotné povídky Dany Ruskové nejsou špatné, jen se ve většině případů odbudou bez valného smyslu. A ač má kulisy magického Brna autorka moc hezky zpracované, krátký rozsah jednotlivých textů jí brání je výrazněji představit.
Po detektivní stránce nechybí příběhům nápaditost, jak dokládají například povídky Umění zla či Vzdušné zámky. Pouze se víc než na kriminální vyšetřování soustředí zápletky na fantastično a výsledek tak zůstává nějak mezi – ani to, ani tamto. Přesto nelze spisovatelce upřít talent, vzhledem k tomu, že většina vyprávění je tvořena jakoby myšlenkovými pochody ústředních představitelů. Přitom se účel pro uměleckou formu nevytrácí a nechybí ani jistá dávka napětí. Opomenu-li tak nedotažené charaktery postav, které chvílemi působí až úsměvně, nejvíc ze všeho mě mrzely předvídatelné finiše. Celku by proto možná slušela spíš románová forma s koncem a začátkem, než sbírka drobtů, neobsahující v důsledku nic zásadního.

kniha: Hvězdné hry - Novotný, František
Gaarq | *** | před 15 dny

po všech stránkách důstojný omnibus kratších děl františka novotného. je vidět, že se do toho celý tým vložil s maximálním úsilím – je to pěkná kniha. horší je to s obsahem, ale to už je především můj problém – až na výjimky (a ty zase pro mě většinou září), františkův styl i témata mi moc nesednou. nedokázal jsem často vůbec začíst, drhla mi vnitřní logika a příběhy mi často nedokázaly přinést to, co od nich především očekávám – originální myšlenkový přesah.

zajímavé jsou autorské poznámky. zkusil jsem si něco takového i tady na legii jako autor a je docela zábavné pozorovat, jak se často autorské vnímání díla diametrálně liší od toho čtenářova. teď jsem to poznal i ze strany čtenáře. pro mě to bylo důvodem, proč jsem přestal psát. u některých autorů, kteří na čtenáře primárně nemyslí (ve smyslu nepodbízí), se pořád najde dost čtenářů, kteří jeho dílo ocení, mně se to nepovedlo. františek také potřebuje „své“ čtenáře, protože jim to rozhodně nedělá lehké ;)

kniha: Saturnský ruchch - Forward, Robert Lull
Madam Brbla | ***1/2 | před 16 dny

Co takhle si zaletět k Saturnu, přímo do jeho atmosféry, levně odtamtud vytěžit prvek nutný pro cestování vesmírem a dozvědět se o planetě něco víc, než zatím prozradily sondy? Příležitosti se chopí šestice astronautů – pilotů, vědců a odborníků na leccos. Jejich cesta probíhá formou diskutování o překonávání gravitačních studní, pojmů jako apogeum, perigeum, trojanský bod a tak dále. Robert Lull Forward byl profesorem fyziky a na jeho knihách je to zkrátka hodně znát. Předpokládám, že „Saturnský ruchch“ je plný cca 20 let starých poznatků, přesto na mě kniha působila jako z období zlatého věku sci-fi, kdy vědomostí nebylo mnoho, ale fantazie jela na plné obrátky – neomezována fakty. Atmosféra Saturnu je velmi živé místo, kde má nejvíce práce týmová bioložka. Fauna je rozmanitá, zajímavá, ale žádný z vymyšlených tvorů mě nijak extra neuchvátil, ani ten klíčový ruchch, protože jsem se s nimi v různých podobách setkala už dříve v dílech jiných spisovatelů.
Narozdíl od „Dračího vejce“ a „Hvězdotřesení“ je tentokrát kontakt s odlišnou civilizací zprostředkováván převážně lidskou optikou, mimozemských vhledů je málo. Bohužel autor nedokázal vytvořit sympatický tým, kterému by čtenáři mohli v krizových situacích držet palce, hryzat si rty napětím, smáčet stránky slzami, prostě události náležitě prožívat. Mužská čtveřice mi byla lhostejná a obě zástupkyně ženského pohlaví mi lezly na nervy. Jak na potvoru těm dvěma bylo věnováno nejvíc prostoru, především atraktivní pilotce Chastity, která přebírala roli kapitána a řešila nejkrizovější situace. Ve volném čase pak v rozporu se svým jménem dohlížela na to, aby nikdo z mužské části posádky nemusel masturbovat.
Když už jsme u negativ, je nutno zmínit překlad a redakční práce: to první místy pokulhává a to druhé se pravděpodobně vůbec nekonalo. V textu zůstaly desítky překlepů, hrubek, komolení jmen i vyložených nesmyslů. Občasné otrocké převádění do češtiny nepotěšilo (jako například udělat z Central parku „Ústřední park“ a z věty „Two minutes to go!“ „Dvě minuty do jedem!“). Za těchto okolností mě opravdu nepřekvapuje, že jsem v tiráži nenašla jméno odpovědného redaktora – pokud někdo takový byl, styděl se zřejmě pod svou mizerně odvedenou práci podepsat.
S ohledem na předchozí Forwardovy knihy jsem měla vysoká očekávání… moje chyba. Tohle je „jen“ docela dobré hard scifko, které si od českého vydavatele zasloužilo kvalitnější péči… a od spisovatele méně obratů o soustředěných očích zkušebního pilota, stejně jako přiznání vyšší inteligence posádce i jejich UI Jeevesovi, jelikož ve finále vypadali všichni jako banda idiotů. Určitě nejsem jediná s tímto názorem – předchozí majitel knihy ji hustě poznamenal tužkou při podtrhávání chyb (několik přehlédnul:-)) a psaní faktických připomínek. 70%

kniha: Chlapec a jeho robot - Wilson, Daniel H.
trudoš | *** | před 16 dny

„Tohle je Mechos. Podivné tu je normální, zatímco normální neexistuje.“
Kombinace Alenčiných dobrodružství a Čaroděje ze země Oz, převlečená do modernanokybe­robotického hávu. Což by nebyl problém, kdyby Daniel H. Wilson dokázal knize propůjčit podobné kouzlo jako Lewis Carroll nebo L. Frank Baum. Hrdina, příběh, prostředí, atmosféra – to vše má hezky vymyšlené, ale nějak jsem postrádal osobitý drajv. Když pohádkové bytosti vyměníte za roboty, ještě to neznamená, že Nobelovka je na cestě.
Pakliže si však na svéráznou imaginaci potrpíte a od zápletky nevyžadujete příliš inovátorství, není jediný důvod, proč byste se knize měli vyhnout. Je milá, krátká, nápaditá i humorná. Jen nevybočuje ze standardu, který literatura pro mládež běžně nabízí – prostě se jde na výpravu za záchranou kybernetické říše a když se přijde na konec, pořeší se co se pořešit má a hurá domů. Ovšem jakékoliv dítě milující roboty vám kvůli ní pravděpodobně utrhne ruce. A možná i nohy. To se jako úspěch taky počítá.

kniha: Armada - Cline, Ernest
SONP | **** | před 17 dny

Když se Armada dostane na stůl čtenáře , kterou napsal autor, kterýžto strávil své dětství hraním stejných her, koukáním na tytéž filmy a posloucháním té samé hudby, projede tímto dílkem čtenář jako nůž máslem – takhle rychle už jsem dlouho žádnou knihu nepřelouskal, asi je to díky všem těm popkulturním odkazům, kterými je kniha doslova prošpikována. A po přečtení některých komentářů se sice trochu stydím, ale musím otevřeně přiznat, že si mi to dost líbilo. A to přesto, že kniha je jednoduchá, zcela předvídatelná, obsahující snad všechna hollywoodská klišé a žalostně neoriginální (v tomto směru ale autorovi budiž ke cti, že takřka všechny vykradené knihy a filmy jsou zde ocitovány). Autor si zkrátka na nic nehraje a stvořil pařanskou jednohubku s jasnými filmovými ambicemi. A taky proč ne, není každý P.K. Dick nebo Asimov. Jednu hvězdičku oproti RPO srážím za to, že mi jsou přeci jenom bližší osmibitové pixelové pařby než moderní 3D bojové. 80%

kniha: Naslouchač - Stehlíková, Petra
dva mraky | *** | před 17 dny

Originální svět a námět, kde je plno tajemství, staré konflikty a křivdy a smrt tam chodí často. Prostě potenciál pro epický děj. Utlačovaná třída sklenařů má svým způsobem obrovskou moc danou schopností zpracovávat nerost sklenit, jsou ale cele pod konrolou vládnoucí třídy z nížin. Lidstvo sklenaře bezpodmínečně potřebuje ke své existenci. Svět je rozdělen na část otrávenou válkou a tu kde žijí lidé, oddělenou ochranným polem. Tahle zalidněná část je rozdělená dál na část za ochranným polem – reteou kde se nedají používat žádné pokročilejší technologie a nížiny, které jsou asi futuristickým světem blahobytu(a které budou v dalším díle). Příběh je o osudech děvčete Ilan, je to brusička sklenitu, což mají normálně dívky zakázáno, ale ona se vydává za chlapce. To není až tak těžké, protože sklenaři jsou působením nerostu často různě deformovaní a takoví pak chodí zahalení. Osud chce, že nakonec pracuje pro elitní skupinu bojovníků z nížin – pětadvacítku. Parádní námět a kulisy příběhu jsou bohužel efektivně torpédovány autorkou, která se na tom učila psát. První polovinu jsem protrpěl. Nevhodně volené tempo vyprávění, zabíjí životnost příběhu. Snahy ukázat jak jsou sklenaři utlačováni se pohybují často za hranicí klišé. Popisy toho, jak co funguje mě zoufale kolikrát nudily. Dějiny objevu sklenitu a prvních lidí co s ním pracovali působí násilně a rušivě(zapomeňte na Rumuny, jak pravil jistý recenzent) Naštěstí se kvalita textu průběžně lepší, takže když Ilan vyráží se vznešenými bojovníky na jejich cesty, už se to čte lépe, je více dobrých dialogů a jak vyprávění ztrácí svůj rekapitulační styl, ožívá příběh i postavy. Jen nikdo nesmí mít ústa sevřená do tenké linky, to pak jdu z jistých důvodů se smíchem pod stůl. Ale přes četné výhrady se mi to líbilo a přestože první díl je úplně otevřený a zas tak moc se tam nestalo, konec je znatelně lépe napsaný a celé se to vyhýbá klasickým pastem YA literatury. Uvidím, co druhý díl.

kniha: Pod ochranou pohanského boha - Severin, Tim
trudoš | ***1/2 | před 17 dny

Pod ochranou pohanského boha je psáno v duchu starých severských kronik. Díky tomu se připravte na minimum dialogů a spoustu popisů, ať už tradic, krajů či historických událostí. Samotný děj pak připomíná odyseu prostého Vikinga, který měl to štěstí/smůlu, že mu bohové dali do vínku drobné magické nadání.
Kronikářský styl vyprávění ovšem nemusí sednout každému, ač je pro podobné romány jako dělaný. Bezdějové putování napříč severským územím postrádá konkrétní cíl, vyvažuje to však informační hodnota. V porovnání se synchronně vydávanými řadami Havran a Přísežné bratrstvo nejsou sice Vikingové Tima Severina taková řezničina, laděním se nicméně blíží autentické dobové atmosféře zdaleka nejvíc. Hrdina navíc působí dojmem skutečné lidské postavy a ne jako neporazitelný hrdina z legend. Něco jako Malý velký muž na drakkaru, čemuž odpovídá i jazyková stylistika. Paradoxně tak knihu oceňuji víc až po jejím dočtení, kdy i přes zdlouhavou popisnost musím uznat, že něco na tom Thorgilsovi je.

kniha: Králova klec - Aveyard, Victoria
Lokina | ***** | před 17 dny

Po vlažnějším druhém díle, který pro mě byl trochu zklamáním, přišlo třetí pokračování Králova klec. A tento díl byl uspokojivý a dobře propracovaný. Autorka udělala dobře, že nechala příběh vyprávět i jinými postavami než Mare. Nebylo to tak jednolité a monotónní, ale nabralo více spádu, bylo to záživnější a plynulejší. Mohli jsme vidět i jiný úhel pohledu z jejich strany a taky jsme se mohli více seznámit se s jejich charaktery a chováním. Evangelinu jsem vůbec neměla ráda, ale po tomhle dílu, jsem ji zařadila k mým oblíbeným postavám. Mare mi byla od druhého dílu trochu nesympatická, v tomhle díle se zmátořila a její postava se dala vystát. Konec byl hodně akční a hlavně nečekaný. Jsem tedy zvědavá, jaké bude čtvrté pokračování :-)

kniha: Drake - McLean, Peter
Lokina | **** | před 17 dny

Drake slibuje vtipnou urban fantasy a při dočtení poslední kapitoly, kniha dostála svého slibu. Příběh byl vážně čtivý, dynamický, zábavný a i s tou větší dávkou vulgarity a násilí Drake dokázal, že tyto knihy mám v oblibě. Nebylo to tak přehnané a dalo se to číst, aniž by se vám z toho zvedal žaludek. I když Drake byl neustále pod parou a dostával se z jednoho problému do druhého, prostě tomu zoufalci nešlo nefandit, aby to s ním skončilo dobře. Spálený muž byl jeden z pilířů celé knihy, záhadná postava sršící oplzlé vtípky a hlášky, prostě si ho nešlo neoblíbit. Drake není nějaká super bomba, ale mou pozornost si získal. Takže Drakeu, očekávám, že na tebe nebudu muset dlouho čekat :-)

kniha: Playground - Kepler, Lars
trudoš | **** | před 18 dny

Manželé Ahndorilovi upustili od dalších příhod nekompromisního vyšetřovatele Joony Linny a zavítali do záludných vod fantastické literatury. Vznikl přímočarý thriller s jednoduchou zápletkou, kdy matka bojuje o život svého syna, jenž je netradičně okořeněn volbou prostředí, kterým je Babylón mrtvých. Autoři vycházejí z čínských legend, které povýšili nad ostatní a hrdinové se tak ocitají v podivuhodné verzi očistce, kde musí bojovat „na hřišti“, velmi specifické verzi gladiátorských her.
Je to poměrně kruté čtení, které si nebere servítky, přičemž pointa je v tom, že vyhrát ještě neznamená obživnout. Připočteme-li k tomu fakt, že víc jak polovina knihy se odehrává v průběhu deseti minut reálného času, je až s podivem, že autorům při psaní nerupla nějaká ta žilka. Navzdory povedené imaginaci se však nedokázali oprostit od různých nešvarů skandinávské literatury. Ovšem i přes řemeslné kličky, majícími za účel větší počet stran, se o románu Playground dá říct s nadšením jedno – drsárna.

kniha: Zaklínačka Lota - Neomillnerová, Petra
Durgas | ***1/2 | před 18 dny

Veľmi oceňujem drsnosť Lotinho sveta a naturalistický štýl, ktorým ho autorka vie písať. Čo mi naopak vadí je jednak zbytočne dlhá časová osa poviedok a ľahkovážne až detinské správanie sa postáv, ktoré majú sto rokov a viac, tým pádom už toho majú zažitého až až a na ich správaní by sa to malo odzrkadľovať. Proti sexu nemám nič (práve naopak), ale už mi prišlo umelé a samoúčelné, že Lota skočila snáď na každého, koho stretla, po tretej poviedke mi to pravdupovediac už trošku liezlo na nervy.

kniha: Putování - Bronec, Michael
Svarec | ***1/2 | před 18 dny

Druhý díl začíná přesně tam, kde předchozí díl skončil, a s nějakým uváděním do děje se moc nemaže. Ačkoliv jsem jedničku před četbou zběžně prolistoval, stejně jsem v první polovině občas plaval, než jsem se v příběhu a zákonitostech světa trochu zorientoval. Jinak první díl byl vlastně prolog, který představil svět a postavy, dal do pohybu zápletku, ale skoro nic se v něm nestalo. Čekal jsem, že ve dvojce se příběh konečně rozběhne, jenže ono nic. Hrdinové řeší epizodní problémy, putují, bojují, dále se s nimi sbližujeme a poznáváme svět, ale celé je to takové bezcílné a na konci nejsme o nic blíže cíli než na začátku. Některé pasáže mi přišly zbytěčně dlouhé nebo vysloveně zbytečné. Kniha končí obřím cliffhangerem, jako by ji někdo najednou usekl. Z doslovu se pak dozvíme, že druhý díl příliš nabobtnal, takže byl rozdělen na dvě části a v ruce držíme tu první, čímž se pomalé tempo a náhlý konec vysvětlují. Zase to ale nechci přehnaně zkritizovat. Čte se to pěkně, postavy jsem si oblíbil, svět mi přijde hodně zajímavý (a rozhodně má potenciál do budoucna utáhnout další příběhy v rámci sdíleného „univerza“, jak je v doslovu naznačeno). Jen by to zkrátka chtělo, aby se příběh v dalším díle konečně pořádně rozjel.

kniha: Studie v kouzelné - Kurland, Michael
toms | ***** | před 18 dny

Třetí román s lordem Darcym je zasazen do atraktivního prostředí alternativní Aztécké říše. Mexický kouzelník lord John Montezuma, ve spolupráci s irským kolegou Seanem O´Lochlainnem se snaží pod vedením lorda Darcyho odhalit vraha aztéckého prince. Příběh je oproti předchozím románům znatelně dobrodružnější, zřejmě ve snaze autora navázat na Doylovu knihu Studie v šarlatové, s níž však má společného pramálo. Příběh opět provází vtipné narážky i zajímavá kouzla, ale samotné ladění má tentokrát blíže k špionážnímu thrilleru než klasické detektivce.

Lehkým povzdechnutím na závěr je konstatování, že se jedná o zřejmě poslední setkání se sympatickou dvojicí hlavních postav z alternativního anglo-francouzského svě­ta.

kniha: Leviatan - Westerfeld, Scott
trudoš | ****1/2 | před 19 dny

Scott Westerfeld přepsal historii jak ji známe a vytvořil vlastní originální svět, ve kterém je Evropa rozdělena na dvě poloviny – tzv. Darwinovce, kteří po vzoru svého jmenovce ovládli tajemství DNA a začali vytvářet monstrózní „stroje", jež jsou výsledkem různých mutací. Proti nim stojí Industriálové, kteří zůstali věrni mechanickým vynálezům a postavili svůj svět na ozubených kolečkách a páře. Oba tyto směry se bytostně nesnášejí, a tak máte jedinečnou možnost sledovat konflikt, jehož základ sice znáte, ale rozhodně ne v této podobě.
Leviatan je přesně ten druh knihy, kterou koupíte dětem za vysvědčení, či dobré chování, a pak jim ji seberete k vlastnímu potěšení. Dobrodružství funguje od první stránky a kupodivu zůstává poměrně neodhadnutelné, což se v literatuře pro mládež nestává zas tak často. Doprovodné ilustrace Keitha Thompsona pak nejenže úžasně korespondují s dějem, ale zároveň ho perfektně vizuálně dotvářejí.
A co vy? Raději byste své válečné stroje krmili anebo promazávali?

kniha: Deset malých čarodějů - Kurland, Michael
trudoš | ***** | před 19 dny

Podmanivě kouzelné vyprávění, ve kterém je znát jak úcta k původní předloze, tak vlastní invence stran uchopení světa stvořeném Randallem Garrettem. Oceňuji přitom, že detektivní pátrání nestojí na magické berličce, kdy stačí mávnout hůlkou a vrah je na světě. Lord Darcy se Seanem O Lochlainnem tvoří rovnocenné duo, kdy jeden doplňuje nedostatky druhého, takže je nutná souhra obou, aby byl pachatel dopaden. Mimo jiné hodně pobavil nenápadný odkaz na Nero Wolfa v roli lorda markýze.
Slabší je Michael Kurland pouze ve stavbě zápletky. Ne že by jí neuměl rozehrát, právě naopak – od prvních stran vrší jeden nevysvětlitelný zločin na druhý, až z toho má člověk brzy popletou hlavu. Nicméně v momentu, kdy přijde ke slovu finále, všechny tajuplné skutky vezmou za své. Je v tom jasně promyšlená koncepce, ale zpětné vysvětlení jednotlivých zločinů sfoukne autor jednou dvěma větami, takže se najednou zdají málem až všední. Celkově ovšem parádní návrat k něčemu, co je u nás bohužel nepříliš známo.

12345678910poslední (331)13233 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu