LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pořád jsem přemýšlel co tomu chybí. Víc soubojů? Líp popsat atmosféru turnaje? Více se věnovat vedlejším postavám? Nebo ty souboje napsat napínavěji? Víc to natáhnout? Nevím, možná to chtělo od každého něco. Dávám 70%

S odstupem a po novém přečtení se mi tenhle crossover Koniáše a Baklyho líbí velmi – 90%

Před takřka devíti lety bych bez mrknutí oka dal za sto, ale nyní už z této povídky tak unesený nejsem. První polovina je skvělá, pak to ale začne být hodně nepřehledné. K tomu mi tam jeden konkrétní a bohužel pro povídku nosný detail nesedí a není podle mě možný (napsal bych co, ale byl by to spoiler). Páně Žamboch napsal lepší povídky tohle je aspoň podle mě průměr, i když ta první polovina je velmi nadprůměrná. Přeber te si to jak chcete. :)

Po přečtení novely „Podivné cesty“ (1995) cítím zklamání. Nedávno jsem viděl film Dead End (Smrt přichází v bílém) a připomněl si povídky „Zkratka paní Toddové“ (od Kinga) a „Cesta domů“ (od Lumleyho), a dokonce sám měl onehdy v noci v autě podivnou zkušenost, jakou evokují tahle díla, a měl jsem tudíž chuť na něco v podobném duchu… člověk se octne na cestách, kde nikdy nebyl a které jako by vedou úplně JINAM… V Koontzovi tohle téma hned ze začátku trochu je (a celá ona scéna patří v PC k tomu nejlepšímu), ale bohužel se záhy ukáže, že máme tu čest s tezovitým, kazatelským hororem – ano, i tyhle věci, jak se zdá, existují -, který by se měl spíš jmenovat „Druhá šance“. Děj je docela násilně ve vleku určité spásné myšlenky. Navíc když se rozjede akce a stoupá napětí a čtenář už chce zaujatě otáčet stránky, začne se filozofovat. Postavy jsou prkenné a černobílé a slouží jenom jako vehikly pro protlačení základního konceptu, a jedna kladná se dokonce jmenuje Celeste. Nikde žádný nadhled, nadpřirozený prvek je z nouze ctnost a náboženství je podáváno jakoby pro mládež. Na druhou stranu se lze něco dozvědět o tom, jak to může vypadat v pensylvánských městečkách, pod nimiž hoří vydolované uhelné štoly.

Takmer priemer. Kratucka poviedocka, v ktorej niektore nacrtnute veci su uplne zbytocne, niektorym veciam chyba logika, ale ma to celkom zaujimavu pointu a rozhodne by som nehodnotil ako brak.

Špičková povídka! SK by ji klidně mohl rozepsat na tisícistránkový román, po kterém bych hned skočil. Při návštěvě Petera Strauba v Londýně v roce 1979 ho natolik oslovila jinak nenápadná čtvrť Crouch End, že sedl a na základě dojmu sepsal machenovsko-lovecraftovský příběh o dvojici Američanů, kteří se ztrácejí na stále podivnějších ulicích a doklopýtají někam úplně jinam, než měli původně namířeno. Není to typický King, povídka působí hodně britsky a je pro ni typická pomalá městská přízračnost; napětí a hrůza vycházejí z odcizení a střetu s neznámem… Původně vyšla v roce 1980 v antologii Ramseyho Campbella New Tales of the Cthulhu Mythos, kde poprvé vyšly i perly jako „Černý muž s rohem“ (T. E. D. Klein) nebo „Tváře v Borových dunách“ (Campbell); zadání tehdy znělo pojmout mýtus Cthulhu jinak, civilněji, převést ho do současnosti, a přitom nezlehčovat, a to se i Kingovi podařilo skvěle… i když i o svém americkém rodišti umí v podobném kosmickém duchu napsat kouzelné věci, třeba „N“.

Povídka je krátké zamyšlení nad tím, jak dlouho je mysl člověka schopná snášet osamění. Zaměřuje se na člověka, který byl vyslán na dlouhou cestu do vesmíru, aby tam založil kolonii a zpočátku se o ni staral. Jenomže než vůbec přistál, uběhlo sto let a další uběhnou, než se v kolonii objeví první lidé. Hlavní hrdina má k dispozici vymyšlenou/vysněnou realitu a musí čelit faktu, že nic z toho není skutečné.

Zapomeňte na cestování na jiné planety v kosmických lodích. Je to mnohem jednodušší, stačí použít stroj, do kterého se naprogramuje příslušná planeta, kterou chcete/potřebujete navštívit, a stroj vás předělá do formy, kterou tamní životní podmínky vyžadují. Pak se zase můžete vrátit do podoby, která je běžná na Zemi. Takhle to funguje na většině planet Sluneční soustavy, až na Jupiter. Ti, co odešli, se už nevrátili a je na řediteli a jeho psovi, aby zjistili proč.

Název poslední povídky této antologie rozhodně žádnou velkou taškařici neslibuje, ale když vám voperují kozí žaludek… Na závěr hodně odlehčené vyprávění k pobavení a pousmání, čtivé, jak by také ne – od jednoho z klasiků.

Postkatastrofický příběh z klasického Vodního světa. Zajímavé společenské zřízení, kdy je každý absurdně úzce specializovaný a na cokoli jiného myslet zakázáno. Není to špatné, nápad dobrý a vtipný, nakonec o tom to hlavně je, ale více souvislostí mezi formou společnosti a potopou samotnou by neškodilo. Vydáno 1948.

Bohužel pouze úryvek románu z roku 1947, který je stejně jako předchozí text ovlivněn koncem války. Je docela dobře čtivý a kupodivu funguje i takto jako samostatná povídka. Při diskusích pozemšťanů a obyvatele Měsíce jsem se dobře bavil, hlavně při měsíčňanově zdůvodňování, proč je podle něj Slunce chladné.

Najzaujímavejšie na tejto poviedke je to, čo je v nej povedané len tak mimovoľne a naznačené medzi riadkami, t.j. ten svet po zombie apokalypse, resp. počas nej. Celkom zaujímavé je aj usporiadanie preživšej ľudskej spoločnosti po… Samotný koncept poviedky – obsiahnutý v názve – je celkom fajn nápad, tá realizácia mi však prišla až príliš melodramatická a samotní zombíci zase príliš podružný. O akciu našťastie núdza nie je, na Dukeho poviedku v tomto čísle sa to však nechytá :-)

Pod suchým, ale vcelku trefným názvem se skrývá citlivý příběh z tak blízké budoucnosti, že už je možná za rohem. A víc vám radši neřeknu :) Vzhledem k délce mě pak akorát trochu mrzí poměrně rychlý závěr, určitě bych chtěla vědět víc, ale to je asi tak jediná výtka. 95 %.

Marvin, jeho meč, čakan… a zajac. Jednohubka, ale chutná a výživná. Ingrediencie: jeden výkonný zombie-agent v utajení, jeden (pôvodne) chutnučký zajačik, štyri levy (filmoznalcom netreba vysvetlovať ;-) a niekoľko fanatických (pra)teroristov. Pridáme: letiaci čakan, svištiaci meč, kvapku Elixíru. To celé opražíme v durhamovej šťave a na prudkom ohni. Kuš!

Moje hodnocení asi komentář nepotřebuje, ale přece… naprosto labužnickej kousek, po kterým jsem dostala chuť odhodit povídky a pokračovat v načítání pana Mistra :)

Prvé stretnutie s Marvinom… a jeho čakanom. Skvelá zábava, skvelý hrdina, no a skvelý začiatok k skvelej knihe.

Veselo-vážny príbeh Don Juana a jeho nerozlučného priateľa odohrávajúci sa vo veľmi pôsobivom svete. Na pozadí dobrodružnej romance je však extrémne zaujímavá „hard-SF“ myšlienka. Myšlienka alternatívnych pravdepodobností (niečo ako paralelné vesmíry s individuálnymi fyzikálnymi zákonmi), možno nie je celkom prevratná, no rozhodne nadštandardne spracovaná. V spojení s farbistým vykreslením oligarchického zriadenia ide definitívne o jednu z tých lepších poviedok zbierky.

Trošku zdlouhavé ale velmi čtivé a atmosférické, jako menší mínus vidím závěr, který je po pomalém začátku až moc rychlý.

Čítal som túto poviedku už dávnejšie, ale doteraz si pamätám, že bola veľmi atmosférická, mala nejednoznačný záver a obsahovala vtipné narážky na slovenský fandom, resp. na niektorých jeho členov.

Príjemne spracovaný námet civilizačného supercyklu mierových a vojnových časov. Ľahšia forma mimozemského kolektívneho myslenia vs. ľudský individualizmus. Mierne trivializované a bez hlbšej analýzy pozadia, no napriek tomu zaujímavé. Ozvláštnené pomerne silným materským komplexom v pseudo-sparťanskej vojnovej spoločnosti (ako mikrozrkadlo základnej premisy).

Krátký, ale poutavý příběh z postkatastro­fického světa o posledním člověku po osmé světové válce. Téma i zpracování už dnes známe dost důvěrně, přesto jsem neměl protivný pocit již čteného a povídka mě dokázala zaujmout včetně téměř až dojemného závěru. Psaní textu z roku 1946 bylo rozhodně pod vlivem skončené války a jaderných výbuchů na jejím konci.

Těžko hodnotit tuhle roztomilou záležitost z roku 1934. Zajímavé střípky reálií z postkatastro­fického světa. Jsou to spíše anekdoty, ale určitě jsem se pobavil jejich absurditou…

Marvin je pre mňa hrdina par excellence. Viac by ma potešil prepracovanejší príbeh, ale kvôli tomu charakteristickému čiernemu humoru je pre mňa alternatívna história Atlantídy jedna z naj vecí domácej scény. Chcem viac poviedok (prípadne pokračovanie románu)! Zombiekrálik a durmanoví teroristi sú za 100 bodov :)

Krátká povídka z roku 1927 o světě, kde pro samou práci není čas na lásku a s tím související úkony. Poněkud přeslazené a poetické. Příliš mě nezaujala.

Abych nezapoměl: Kolonia, Olla, Neversplit, Fylax…tyto světoznámé značky výrobků zkrachovaly. Pochopitelně… :-)

Katastrofická novela o vědecké ješitnosti, která nepolevuje ani tváří v tvář okolnímu hrůznému dění. Značná část textu je věnována strohému líčení tragických událostí všude po světě, ale to je u příběhu tohoto typu celkem běžné a není to na závadu. Nejdříve prof. Solomitnikov představí práci se zajímavým odůvodněním, proč se svět žene do apokalypsy, aby se nakonec předpověď vcelku naplnila, ovšem ze zcela jiného důvodu. Na tomto příběhu z roku 1927 mě zaujal i ten zmíněný „jiný důvod“. Kvalitní příběh i k zamyšlení, na kterém je znát, že autor nebyl žádné „béčko“.

Ještě si dovolím citaci (bez přímé souvislosti s dějem, takže se žádný spoiler nekoná): „Dříve, než my, bílí, vyhyneme, předáme naše dědictví barbarům......Ještě před zkázou světa budou si v Pekingu v ZOO ukazovat poslední bílou dvojici, která, jak se rozumí samo sebou, nepřestane intelektuálně pracovat do konce svých dnů.“

Krátká povídka z roku 1927, předpovídající jakousi virtuální realitu (virtuální sex). Kromě tohoto, tehdy celkem originálního nápadu, nemá mnoho co nabídnout po stránce obsahové ani stylistické. Přečetl jsem ji. Hm. Tak jo. Proč ne.

Povídka je napsána ve snovém stylu, který mi připomenul styl psaní H. P. Lovecrafta. Ale ne hororovou část jeho tvorby, nýbrž fantasy. Název vyjadřuje téměř vše. Hutný text z roku 1927 mne zaujal až do konce. Ale čí Utopie to vlastně byla…? To ať si každý přebere sám.

Zajímavý námět podaný naprosto nezajímavým a nudným způsobem…

Téměř romantický příběh o soše, která ožije po zásahu elektrického kouzelníka. Na péči o ni však neradno zapomínat..... Takže klasická situace – radost i prokletí. Pěkná povídka z roku 1927.

Pod hororovým názvem se skrývá zřejmě zamýšlená parodie na hrůzostrašné příběhy o bestiálním monstru terorizujícím své okolí. Tímto monstrem je…obří blecha. Přímočarý zábavný příběh. Poprvé vydáno v roce 1925.

Jo, tohle je ta správná akční řezničina. Je poznat, že je už staršího data chtěl bych si ji přečíst kdyby ji autor měl ambice někdy remastrovat. To by byla ještě mnohem lepší. Dávám 4hvězdičky a přidám taky hlášku: SMITH. JOHN SMITH. Ta zase dostala mě.

Antiutopie a humor. No, tak úplně to k sobě nejde. Ale jsou výjimky. Např. tato povídka z roku 1921 antiutopií je a pobavil jsem se dost a dost. Hrdina se ocitne v Sovětské republice československé… Komunisti si údajně udělali z Haussmanna výstavního levicového autora. No, bránit se nemohl, zemřel v roce 1923 ve věku 24 let a pravděpodobně po svém zařazení do této škatulky rotoval v hrobě jako lodní šroub. Každopádně tato povídka by se režimu příliš nehodila a rubat uran se chodilo i za menší prohřešky. A opět – byla příliš krátká.

Vtipná povídka ze světa, kde je vepřové již skutečnou vzácností a vědec se ho snaží vypěstovat uměle. A to z různé dostupné fauny. V jednu chvíli mě napadlo, že se ocitneme někde poblíž Farmy zvířat… Čte se to dobře, jen ta pointa je celkem jasná předem. Poprvé vydáno 1917.

Benford prináša do zbierky poviedku, ktorá jasne kontrastuje napríklad s tou predchádzajúcou od Silverberga. Je profesorom fyziky a na texte je to poznať. Pointa a literárna kvalita sú podružné (tým nechcem povedať, že aj nutne zlé), zato plným priehrštím sa nám dostáva deformovaného časopriestoru, exotických vesmírnych objektov, kadejakých paradoxov, či mimoriadne zaujímavej podoby mimozemského života. A toto ma baví a preto mám space operu rád. Rovnako ako v predchádzajúcom dieli, „Červ na dne studne“ (vyšla v Ikarii), neviem celkom stráviť hlavnú hrdinku – a to nie preto, že chce vždy prefiknúť prvého chlapa na ktorého narazí po vystúpení zo svojej lode ;)) Skôr ide o to, prečo sa na túto hyper-super misiu dostala amatérka čo sa ledva uživí. Ok, je to humorné odľahčenie, ale súvisí to aj so spomínanou nižšou kvalitou literárnych atribútov. Ale celkovo ma poviedka potešila.

Sheckley v perfektní formě. Satiricky šklebivé a přitom hluboce lidské podobenství o životě a partnerských vztazích v budoucnosti. Nebo to vlastě až tak budoucnost není?

Příjemná lyrická povídka o smyslu života, boji se samotou a podobné metafyzice. Příjemně, čtivě napsáno, jak to Sheckley umí. Takové drobné sladkobolné pohlazení.

Velmi kvalitna poviedka. Aj ked TOP pre mna zostane asi poviedka Idol, aj toto dielo bolo zabavne, plne krvi, akcie, podvodov, niekolkych zlomov a ano, aj latky na premyslanie.

Suhlasim s Luccom: vtipne to je, zabava velmi slusna, cita sa to takmer samo. Ale z troch hlavnych poviedok pre mna najslabsia. Aj tak je to vsak jednoznacne nadpriemerna poviedka.

Tato mikropoviedka sa mi pacila asi najviac z bonusoveho obsahu. Celkom pekne prirovnanie aj s pointou nakonci :D

Ano, celkovy dojem z tejto poviedky je celkom mrazivy, ked si to predstavim…

Neurazi, nenadchne. S hlavnym obsahom knihy nema tato mikropoviedka nic spolocne. Ako bonus potesi, pointa je celkom zabavna.