LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

ne nezajímavá a celkem dobře napsaná povídka o m. monroe a j. deanovi. krom zobrazení střetu dvou svérázných a divokých osobností mi uniká jakýkoliv druhý plán, poněvadž příběh je příliš zasut v americké (filmové) kultuře. když jsem si přečetl na wiki (relativně podrobné) životopisy obou protagonistů, něco se mi začalo vynořovat, ale pořád mi uniká, proč zrovna oni a proč zrovna tento příběh…

kombinace strohé surovosti a SF by mohla být zajímavá, kdyby tato jejich konkrétní kombinace nebyla vyčpělá a samoúčelná. pointa je sice „překvapivá“, ale příběh nijak neosvětluje a nic mi neřekla. chladné, až reportážní, psychopatické popisy zabíjení mě také nešokují, ne v této době, která se jimi přímo hemží. jejich bezúčelnost a samolibost je zřejmá právě ve spojení s pointou. jsem maximálně tak šokován psychickým stavem autora; doporučil bych pilulky ze sušených žab a návštěvu odborného lékařské pomoci.

tento typ povídek mám rád, mystické a napjaté, silný sociální podtext, zajímavé prostředí. snad jen onen fantastický motiv mohl být víc zapleten do příběhu, působí spíše jako volně přiložený, než aby byl jeho integrální součástí. nicméně velmi působivé.

zajímavá povídka o droze sladkého zotročení, samostatnosti a touze unikat osudu. SF námět je v příběhu celkem organický, ale sloh je nemastný a neslaný, snad jen v kratičké pasáži, když wendel vstoupí do kapsy, dokáží autoři dát příběhu nějaký spád. poselství příběhu se tak utápí v literárním polotovaru.

mikropovídka, kterou editor nadšeně označil jako velmi vtipnou a vůbec žasnou. asi jsem nedovtipný, poněvadž jsem vůbec nepochopil, o co jde…

povídka má pár zajímavých nápadů, ale celkově vypadá jako mnoha barevná slátanina, která nemá hlavu ani patu. příběh je málo mystický a temný, aby si autorka mohla dovolit mlžit. mezi jednotlivými epizodami chybí spojníky; tyto epizody samy o sobě nosné nejsou. absence pointy na dojmu nepřidá. škoda.

povídka tématicky podobná povídce XXX z MSFF. na rozdíl od ní, zde se objevují další roviny. především vztah otce a syna (který se v povídce překvapivě obrátí), toho, jak se vyrovnáváme se ztrátami v životě. další rovinou je zobrazení vytrvalosti, ba urputnosti, se kterou bráníme ty, co milujeme, i když je tím můžeme uvrhnout do velmi složitých životních situací. jedinou vadou na kráse je jistá rozměklost, přecitovanost, která otupuje vypjatost příběhu.

intimní a citlivá povídka o tom, co je to být doma a o tom, co si od domova slibujeme. SF motiv je vlastní součástí příběhu, např. symbolika cestokamene je dosti silná. plný počet povídce chybí kvůli slohové neučesanosti. byť autorka řekla vše, co chtěla, jeden ale na jazyku cítí neodbytnou pachuť nedopečenosti.

samoúčelné povídání patrně sepsané jen kvůli poslední větě. na počátku 21. století podobné sexuální motivy nejsou bořením tabu (to se tématicky událo před 40 lety) a rozhodně nikoho nepřekvapí. pozor vyzrazovačka zvrhlost telepatů je takový docela malý deusík ex machina, který umožňuje účelově zacyklit titulní zpětnou vazbu, aniž by bylo zřejmé proč. kdyby byl námět silnější, možná bych to autorovi odpustil, ale tady to trčí z textu příliš okatě konec vyzrazovačky.

Jediná povídka zařazující apokalypsu do vzdálenější budoucnosti, kde po zkáze Země přežila jen malá lidská populace roztroušená po vědeckých stanicích na planetách a měsících ve Sluneční soustavě. Velmi působivé popisy prostředí Titanu umocněné kvalitním překladem a vyprávěním v první osobě. Slušné čtení.

Krátké a zbytečné. V antologii to prakticky duplikuje myšlenku Nivenova „Nestálého měsíce,“ jen hůře. Smysl zařazení této povídky do antologie vážně nechápu.

Zajímavá povídka na téma, jak nejlépe strávit svou zřejmě poslední noc. Poněkud přetížené vědeckými úvahami, ale i tak slušné. Také zfilmováno jako jedna epizoda seriálu „Krajní meze.“

Opět spíš popis pořádné katastrofy než konce světa, pozoruhodný stylem novinové reportáže nebo spíše kapitoly z knihy dějepisu a závěrečným pozitivním hodnocením katastrofy z „historického“ hlediska. Ovšem také vcelku nudné a bez detailní znalosti místopisu USA nebo aspoň atlasu skoro nečitelné.

Pozoruhodné svým optimistickým poselstvím, ovšem z fyziky této povídky vstávají vlasy na hlavě.

Nejlepší povídka v antologii. Originální myšlenka v působivém zpracování opepřeném místy dost černým humorem. Lehce feministický nádech nevadí, konečně popsaný způsob vyhubení lidské rasy JE bezpochyby efektivní, spíše mi nesedla počáteční nejasnost příběhu a pointa, bez které se mohl obejít. Přesto lze po dočtení souhlasit s tím, že nejlepší SF v USA opravdu píší ženy a James Tiptree jr. :-)

Pochmurně depresivní povídka zabývající se ani ne tak samotným koncem světa jako mnohdy drsnými způsoby, jakým se s jeho hrozbou lidé vypořádávají. Působivá atmosféra.

Sympatická legrácka, kterou ovšem docení jen ten, kdo ji pochopí. Po odborné stránce poměrně náročné, překlad musel být peklo.

První ze dvou dle mého názoru originálních nápadů v antologii. Drsný a přesvědčivý (aspoň pro mě) důkaz toho, že ty nejstrašnější katastrofy vznikají z těch nejlepších úmyslů a stačí někdy tak málo…

Situaci popisovanou v povídce lze stěží označit za konec světa, nanejvýš tak planetární krizi, opět nejde o nic originálního, navíc ani postavy mi dvakrát k srdci nepřirostly. Stěží průměrné.

Nepříliš originální nápad se Benford pokouší osvěžit originálním výběrem „hrdinů“ a pointou. Vcelku se mu to daří, ale celkově mi to přišlo až moc zdlouhavé.

Na úvod antologie dosti slušné, vize atomové války sice není nic nového, ovšem v Pohlově podání s jeho chladně vědeckým odstupem přesto zatrne. A v době, kdy byla hrozba opravdu aktuální musela být povídka o to působivější.

Zase jedna z těch lepších povídek z První knihy krve. Co mě trochu zaráží jsou dva buzeranti v hlavní roli. Na druhou stranu proč ne, že? Jsme přece v hororu :-)

Nevím no, já ty divadelní dojáky moc nemusím. Hodně jsem váhal mezi dvěmi a třemi hvězdičkami, ale za ten průvod mrtvých si tu třetí hvězdičku zaslouží. (Taky za skvělou větu: Calloway nemohl dělat nic, než zpitoměle civět, jak mu mrtvola saje úd.:-) ) Přece jenom je to divadelní doják s mrtvolama.

Nejlepší povídka v První knize krve. Už od začátku mi běhal mráz po zádech. No a můžu říct že, na vepřový se budu dívat nějakou dobu s respektem.

Nebylo to špatné, ale už od půlky jsem tušil jak to dopadne. Z tohoto souboje démona s člověkem by se dalo určitě vytěžit o hodně víc. (Ta scéna s tím krocanem byla fakt božská)

Předtím než jsem četl tuto povídku jsem viděl film Půlnoční vlak (Midnight Meat Train), který vychází z této povídky. Film byl skvělý a tak jsem se těšil na ještě lepší povídku. No a byl jsem hodně zklamán. Povídka překvapivě zaostává za filmem na všech frontách a protože jsem již viděl pointu příběhu neměla mi co říct. Přesto dávám tři hvězdičky, protože napsané to není vůbec špatně, ale film dámy a pánové, ten film to je parodoxně ten pravý Barker.

Jedna z těch slabších povídek. Nemastná, neslaná a popravdě mě zaujala jenom masturbace toho mladíka.

Jediná povídka, která si svou premiéru odbyla v Betonu, kostech a snech. Jak řekl Jajoch jedná se o nerenčínovský text. Autor nám tu poprvé koketuje s okultní detektivkou. Hrdinové ani prostředí nejsou špatná, ale chyběl mi tu jakýsi pocit strachu. Mráz běhající po zádech, který by mi umožnil bát se. Čehož se mi bohužel nedostalo. I tak se jedná o dobrý příběh. Filip Bída mi ihned přirostl k srdci a dle konce se můžeme těšit na pokračování. Ovšem za jak dlouho? To je otázka…

Ta povídka je sice krátká, ale je v ní takový náboj, ze kterého vás bude mrazit ještě hodně dlouho. Tohle byl počátek autora Pavla Renčína a já jsem rád, že jsem si tu povídku mohl konečně přečíst.

Povídka je výborná,ale nuikomu neradím dívat se na film.Úplná hrůza(bohužel to dívání se).

První Renčínova povídka, ze které mě skutečně mrazilo v zádech. To, co Pavel ve svých textech předvádí – to jsem ještě nikdy nezažil. Úplně žasnu nad jeho obrovskou mírou imaginace. Velmi dobré :-)

Hodně dobrá povídka, ve které Renčín dokazuje, že i s obyčejnými fantasy prvky se dá vytvořit něco nového a originálního. A Tanči mezi vločkami je rozhodně originální.

V povídce nevidím žádný sci-fi nebo fantasy prvek.

Lahôdka, číra radosť z čítania. A to ST vôbec nepoznám. V tomto dlhšom príbehu Ján Hlávka rozbehol dve dejové línie – jednu z minulosti a druhú zo súčasnosti Paula Garnella, obe prepojené výmenou zajatcov a vyšetrovateľkou Sagot. Nečakajte nadupanú akciu ale vypointovaný psychologický príbeh, ktorý budete čítať so zatajeným dychom. Jediným menším problémom bola zložitosť príbehu, no udržať pozornosť sa vyplatí. Rozhodne to skúste, aj keď ST nepoznáte.

Asi nejakčnější a nejdrsnější Pavlova povídka. Už dlouho jsem si ji chtěl přečíst a bohužel jsem ji příliš nepochopil, takže si ji buďto budu muset přečíst znova a nebo se zeptat pana autora, co tím vlastně myslel…

Zajímavá věc, v podstatě nerenčínovská. Stojí za přečtení.

Skvělá povídka při které mě mrazilo po zádech. Já vím, proč jsem si vždycky hrál raději se stavebnicemi Lego.

Musím se přiznat, že mě překvapilo, jak mě ta povídka vyděsila. Přitom to není žádný horor, to ani zdaleka. Víra holt hory přenáší…

Povídka, u které je detektivní zápletka jen vedlejším doplňkem – vraha neodhalujeme, známe totiž od začátku jeho totožnost i nepříliš přesvědčivý motiv. Zrovna tak jeho usvědčení je zkratkovité a přespříliš jednoduché. Proč tedy dávám tak vysoké hodnocení? Zaujala mě atmosféra světa nedaleké budoucnosti: světa v troskách, v rozkladu, poloopuštěného, protože valná část populace žije „on-line“, zamkla své chátrající tělesné schránky do nádrží s výživnými roztoky, aby unikla všední realitě. Sociálně slabí živořící „off-line“ mají volné ruce pro kriminální činnost, nejsou totiž peníze ani na policii. Kdo by chtěl existovat ve skutečném, odpudivém, umírajícím světě, když on-line může mít tělo atleta a žít v libovolné vysněné fantazii, být třeba vojevůdcem či princeznou? Myšlenky to nejsou nikterak nové ani převratné, přesto je autor na omezeném počtu stran dokázal zprostředkovat působivě. 66%

Prostě se mi u téhle povídky zdálo, jako bych tady už něco podobného někdy četl. A ne ne si vzpomenout:o)) Pro mě docela slabá dějová linie, která mi připadá strašně nevěrohodná. Něco jako: přijde jeden že chce to a najednou je tu druhej co zprostředkovateli nabízí něco. Něco co se z části použije pro prvního. Vše obalené samozřejmě omáčkou, která mi nějak nejela. Vše ukončeno docela zajímavým závěrem.