LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zábavné a originální. Nicméně, závěr mně zrovna neuchvátil.

Tahle povídka není špatná. Ale čekal jsem v pruběhu čtení něco víc, než jen jeden souboj ledového draka a změnu hlavní hrdinky.

Krátke dielko s trochou humoru a trochou mystiky, ale pri čítaní som sa ani nesmial ani nebál. Nie, trošku som závidel a hodne plakal.

Povídka sice bez Zaklínače. Nahrazuje ho jeho Matka Visena. Co čekat od pana Sapkowskeho, než kvalitní čtení

Pozor, povídka, to je divadelní hra, napsaná na objednávku … viděl jsem v divadle Na zábradlí v Praze, a kam se hrabe psaná podoba :)

Jedna z mých oblíbených povídek od Kira Bulyčova popisuje telefonát napříč časem. Výborný nápad, skvělé zpracování. Asi o 20 let později jsem viděl americký film Frekvence, který tutéž myšlenku ještě hlouběji propracoval.

Tak tohle mě od začátku vůbec nechytlo a díky tomu se asi stalo to, že mi uteklo v této povídce skoro vše. Četl jsem to jako bych to nečetl, změť jmen, názevů planet a bůhví ještě čeho. Takže se omlouvám těm, komu se tato povídka líbí, ale nějak to celý šlo mimo mě.

Námět povídky s parazitem, který je něco jako bůh, je zajímavý. Hlavní hrdinové se svým nadáním také. Podle názvu se dalo trošku odvodit, koho se celá věc nejvíce dotkne. Přibližně jsem v průběhu povídky pochopil co udělá hlavní postava. Je fakt, že mě povídka nějak neoslnila, ale jak píše Duirin něco ve mě nechala.

Skvělá Conanovka hodně velkou roli zde hraje tajemno a atmosféra je po celou dobu velmi hustá.

Nic převratného v této povídce nehledejte. Je to prostě jenom taková pohádka s několika mrtvolama. Dostane se nám morálního poučení a dobrého konce. Napsané to je pěkně, ale víc než na dvě hvězdičky to bohužel není.

Ivan Mls umí psát o tom nepochybuji (už mám od něj něco načteno). Umí psát dokonce i vtipně. Jenže u všeho se najdou vyjímky a je smutné, že autorovi nechali vytisknout takovou zhovadilost. I u humorné sci-fi by mělo být chování postav reálné (aspoň v tom světě povídky), ale nápad „pojedeme do Ruska a odpalíme tam 80 let starou atomovku“ jakoukoliv logiku popírá. Logika bohužel není jediná slabost tohoto výtvoru. Když se v románu stane, že se nějaké postavy ztratí bez nějakého ukončení, je to divné a je to znak nezralosti autora. Ale proboha jak se to může Mlsovi stát v povídce na 7 stranách??? Stejně tak jako datovaní kapitol zde nehraje žádnou roli, čtenář není tak blbý jak si Mls myslí a čas si mohl domyslet sám. A pointa je asi tak převratná jako používání toaletního papíru (před pár destíkami let bysme z toho byli na větvi, ale kdo to nezná teď je pěkný prase). Takže jedna hvězdička za to že je to Mls, ale ruce od toho pryč. (Ještě plánuju rituální vytrhnutí z Ikarie a výrobu vodoo panáčka abych mohl trápit autora, páč nic mě nenaštve tolik jako když ze mě, jako ze čtenáře, dělá autor debila.)

Zajímavé. Nápad je dobrý (neotřelý). Ale celému dílku chybí nějaká cesta, pointa, vyustění konfliktu. Je to prostě jenom popis noci, kdy se parta nadlidí ožere. Jak autoři mohli takový dobrý nápad smršit? Zajímavé.

Jednoznačně povídka co patří do TOP 10. Po hodně dlouhé době jsem zase zjistil že mám nějaké city a při čtení mi i ta slza ukápla. To se mi předtím stalo jenom u dvou povídek (Růže pro Argenon a Hranice odlivu). Příběh se odehrává v budoucnosti, kde nám Bear předkládá jeho oblíbenou představu světa, kde lidstvo kontroluje svoji evoluci. Jak se potom v takovém světě mohou cítit lidi s normálním (čti neupraveným) genomem? A jak se mají cítit potom co lidi s upraveným genomem začnou umírat? Nedá se popsat, tenhle zažítek se musí prožít.

Napsané to bylo velmi pěkně. Ale to nadměrné používání odborných pojmů v nic neříkajících souvislostech u mě jakožto u odborníka (genetika) vyvolalo anafylaktický šok. Proto jdu taky s hodnocením dolů a v první chvíli jsem si myslel že Skaláry předpověděli Gustavovi jak zemře (a proto odjel aniž by se ozval a chtěl je pak zabít). No škoda to by byl potom horor.

Mírně stereotypní, ale i přesto zajímavý příběh o Černém Turloghovi. Tento vyhnanec se i přese všechno cití spjat se svým rodem natolik aby se sám na vlastní pěst pokusil zachránit dceru náčelníka. I když je to napsané pěkně, není tam nic u čeho by si čtenář řekl: ty vole(což se mi u mnoho Howardových povídek děje dost často).

Další skvělý výtvor, v hlavní roli zde vystupuje Kull jako barbarský král. No a co dodat? Kull je v plné síle lebky nepřátel pukají a čtenář může jenom spokojeně vrňet blahem a nechat po sobě stékát jejich mozkomíšní mok.

Je to jeden ze slabších Howardových kousků. No podle mě proto, že prim tu nehraje Conan, ale nějaká ženská. Conan zde figuruje jenom jako deus ex machina. I přesto je to od Howarda, tak ty dvě hvězdičky berte s rezervou a s chutí do toho.

Ano, to je přesně ten Conan, který vryl hlubokou jizvu to čtenářských srdcí všech generací. Ten Conan, před kterým dívky omdlévali a muži začali pochybovat o svojí sexuální orientaci. Je to ten Conan, který okouzlí i dnes. A teď něco k povídce – Conan, jedna ženská, druhá ženská, tajemný hrad ženská bitka a spousta drog. Co více k tomu říct? :-)

Jako povídka je to absolutně nečitelné. Je to prostě „jenom“ uvedení do Howardova světa Conana a dalších nabušených bijců. Hlavně mi přijde hrozně nepřehledná a aby jste se v tom chumlu informací vyznali musíte si namalovat mapu :-)

Podle hodnocení jsem čekal, že to bude super. Ale takovou bombičku jsem nečekal. Skvělý nápad autora, který dotáhl svým umem k dokonalosti. Od začátku do konce není snad věta, u které bych jen pomyslel na to se zanudit. Kdyby bylo po mém, rád bych se o písečnících dozvěděl více. Jediné co tomu mohu vytknout je: proč toho není více, proč to není alespoň o trošku delší:o)))

Po přečtení povedené fantasy povídky „Výprava“ jsem se zájmem stáhla další PDF Jana Hlávky a opět nebyla zklamána. Zajímavá a dobře napsaná povídka z pracovního prostředí romulanské agentury má z mého hlediska jediné mínus: prostředí Star Treku:-). Oproti Majklovi nemám ani to triko ze sekáče:-). Viděla jsem možná 2 – 3 díly seriálu, což stačilo akorát na to, abych usoudila, že to není nic pro mě. Nevyznám se v jednotlivých rasách, vztazích, událostech a zákonitostech tohoto kultovního světa, nemůžu vyčítat hrdinům lidskou psychologii, když nemám ánunk, jak by se vlastně měli chovat:-). Shrnuto: pobavila jsem se, ovšem poněkud mě irituje vlastní neznalost různých detailů… můj soukromý problém, nikoliv chyba autora, přesto ovlivnil mé hodnocení směrem dolů. Solidních 75%.

No kdyby to byla normální povídka váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkama, ale protože to je pouze součást románové řady, ještě k tomu napsaná na žádost čtenářů a v úvodu to přiznává, tak dávám hvězdičky tři. Protože svět Elantris je dostatečně zajímavý, aby čtenáře nenudil a právě naopak ho přiměl pátrat po dalších výtvorech od Sandersona.

Je to sice zatím první část, ale rozjíždí se to hodně dobře. No posuďte sami, docela temná detektivka ve světě Star Treku bez laserů, transportérů atd. Spíše takové komorní psychologické drama, prostě mňamka.

Povídka nepovídka:o)) Je to taková spojnice mezi ostatními povídkami se svým malým a částečně vtipným příběhem.

V této výborné povídce stojí zaklínač na rozcestí. Může se vydat třemi směry. 1.Zabít jednu stranu 2.Zabít druhou stranu 3.Nevměšovat se do daného problému. Stojí před volbou: která z možností je nejmenší zlo. Když se na to podíváte z více úhlů, myslíte že zvolil opravdu cestu nejmenšího zla?

Pohodová povídka s kapánkem humoru, kde děj graduje až na úplném konci.

Výborná povídka ve které zaklínači místo vězení nabídnou výdělek ať už danou práci přijme, nebo nepřijme:o))

Trochu netradičněm, ale bohužel příliš suše podaný téma fóbií.

Asi nejlepší povídka z knihy „Já, robot“. Myslím si, že by dal tento námět na celou knížku. Jasných 100%

Výborná povídka, která kdyby byla o chlup delší a víc rozvinutá by dala na plný počet hvězdiček. Takhle je to 80%.

Námět povídky je dobrý, ale povídka sama mě vůbec nezaujala. Prostě je až na samotný závěr nudná. Z celé knížky „Já, robot“ nejslabší.

Tisícíprvní hodnocení a stoprvní komentář připadne na tuto velmi povedenou povídku, kterou jsem četla se stálým (nepochybně blaženě připitomělým) úsměvem na rtech a v nemálo okamžicích jsem se rozchechtala i nahlas. Střet vědců, opic a poněkud nechápavých, ovšem silně umanutých mimozemšťanů je podán příjemně černohumorným stylem, podpořeným častými dodatky. Právě tyto dodatky mně osobně přišly nejvtipnější, dodávaly patřičnou šťávu, byla však s nimi spojena poněkud otravná nutnost pořád v knize listovat tam a zpátky – snad by bylo vhodnější umístit je pod text, nikoliv až za něj. Skvělá povídka pro dobrou náladu, ještě teď (po 5 dnech) se mi při vzpomínce na ni zvedají koutky:-). 90%

Opravdu nářez. :-) Černý humor co místy proráží strop, přitom však vůbec není hloupý – a z některých postřehů mrazí. Dokonalá mela i s varováním v úvodu. :-)

Zajímavý námět a neotřelé podání, avšak v průměrném hávu.

Príbehy založené na virtuálnej realite, presnejšie na myšlienky nesmrteľnosti v počítači, žití cez simulácie mám veľmi rád. Tá myšlienka ma nesmierne fascinuje. Táto poviedka sa touto možnou víziou budúcnosti zaoberá a mierne ma znepokojila. Je takáto forma existencie naozaj výhrou? Veľká škoda, že sa autorka myšlienkou nezaoberala dlhšie, komplexnejšie a nevytvorila z tejto krátkej poviedky dlhšiu a komplexnejšiu knihu. Samotný nápad potenciál má. Dúfam, že sa k téme v budúcnosti vráti. Mimochodom, autorka má len 18. Som zvedavý, či toto meno nebude o x rokov jednou z hviezd českej fantastiky.

Skvěle napsaná povídka na dvaceti stránkách. Pokud je román napsaný stejným stylem tak se opravdu moc těším.

Tahle povídka mě zaujala natolik až jsem si řekl, kdo je sakra ta Nováková. Kouknu na její profil a světe div se ta sakraNováková ja mladá 18-ti letá holčina (ty čtyři hvězdy jsem jí dal ještě před mou detektvní vložkou). Povídka je kompaktní s celkem pěkným zvratem a funguje, tedy až na uměle katastrofický závěr. A jestli takhle píše v 18-ti, tak se máme ještě na co těšit.

Asi jsem pochopil co se mi snaží Zábrodský říct, ale nevím proč se to snaží říct tak podivně. Celá povídka na mě působí hodně rozpačitým a vyumělkovaným dojmem, to že každý odstavec pojmul z pohledu někoho jiného je sice nápadité, jenže v této povídce naprosto nefunkční a čtenáře to omrzí již u třetího vypraveče. Závěr byl takový fantaskní celkově jsem si připadal jako na LSD (a to jsem byl zrovna náhodou úplně střizlivej). Tahle povídka je jako levné pivo, ne že by bylo vyloženě špatné, ale pokaždé když dopijete tak vám na patře zůstane divná pachuť, které se nemůžete zbavit.

Zajímavý text, zajímavý nápad a zajímavá propojení. Možná by se dalo vytěžit i více než pouhá krátká povídka.

Těžko říct proč, ale tahle povídka má strašně zajímavou atmosféru. Způsob jakým se autorka soustředí na maličkosti a pomalost plynutí děje,… no člověk by řekl, že by měla být nudná – prakticky nic se tam neděje, jenže, světe div se, tahle povídka rozhodně nudná není (jenom kdybych tak věděl proč). Autorka mě zaujala už povídkou Tonoucí Palmer, takže si ji možná vyplatí sledovat.