LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Miroslava Kvášová

Devět Mečů slávy

Hrôd-beraht

Kategorie: fantasy - hrdinská fantasy

vydání: Straky na vrbě (web) 2009

odkazy: 3x [recenze], 1x [rozhovor]

Komentáře:

Svarec  | **** 05.08.2009 13:41

Neoriginální až hrůza, ale z nějakého důvodu mě to bavilo. Má to v sobě zvláštní kouzlo Tolkienovských příběhů, nádech osudovosti a prastarých legend, o nichž si lidé vyprávějí o tisíce let později. Postavy jsou sice ploché a jednoduché, ale sympatické. Zdejší nízké hodnocení mi přijde trochu nefér.

tomts  | **1/2 27.01.2010 13:13

Tak jsem včera obdržel od Barbara knihu a dnes jí mám dočtenou. Asi víc než kdy jindy mě mrzí, že na Legii nejdou psát recenze, protože bych se nemusel ohlížet na to, že „nedejbože“ napíšu spoiler, ale hlavně bych měl dostatek prostoru k serióznímu rozboru knihy. Co se týče obsahu knihy, tak tam není moc o čem psát: tady je asi největší zápor knihy, není opravdu příliš originální – tady je inspirace Pánem prstenů i s Aragornem a jeho družinou snadno identifikovatelná! Ovšem kvalitativně obě díla samozřejmě srovnávat nemůžete, to je jako když vedle vašeho renaulta zastaví jaguár – má to oboje sice čtyři kola a jeden volant, ale ten zbytek…

Podle mého celkové hodnocení knihy bude ze značné míry podmíněné tím, kolik máte načteno knih (a tím nemyslím jen SF a F). Rozhodně je výhodou mít načteno málo a být tolerantní, potom knihu můžete vychválit do nebes. To bohužel není můj případ…po přečtení deseti tisíc titulů už vás nadchne máloco a hlavně jen zázrakem objevíte něco nového, co tady ještě nebylo.

Miroslava Kvášová dosud psala hlavně vědecké práce o historii a archeologii, nebo práce s podobným zaměřením pro školní mládež. Mnohé z toho se odráží v jejím díle, autorka umí precizně pojmenovat kdejaký kus středověké výstroje a výzbroje, má často sklon mentorovat a tím pak kniha občas spadá až do žánru literatury pro mládež. Velkým kladem knihy je její květnatý sloh, kterým popisuje hvězdnatou oblohu, přírodu apod. Ovšem na druhou stranu pokud si budete chtít přečíst knihu o přírodě, jsou tu mnohem, mnohem lepší knihy – třeba Miloslav Nevrlý a jeho cyklus.

Ale vraťme se k „Devíti mečům“… Kniha se přes veškeré mé výhrady (ke kterým se ještě dostanu) dá poměrně dobře číst, ostatně zvládl jsem to za nějakých 6–7 hodin čistého času, což by se mi u nějakého blábolu asi nepovedlo. Co se týče propracovanosti postav, tak tady nezbývá, než konstatovat nepropracovanost – tady má autorka ohromné rezervy. Nemohu říct, že by se autorka nesnažila alespoň u hlavních postav o jakýsi psychologický profil, ale popravdě kdo chce pořád donekonečna číst o někom, kdo je dokonalost sama, stejně jako hlavní postava knihy král Tirenhir alias Séan bojovník? Já ani ne, to si můžu číst v Bibli… Bohužel ani u ostatních postav nenajdete nějaký ten druhý či dokonce třetí rozměr. Máme tu špatňáky a klaďáky, ale pokud mají klaďáci nějakou špatnou vlastnost, tak jí vliv krále Tirenhira eliminuje. Po dvěstě stranách váš to maličko začne nudit a čekáte, kdy se objeví nějaký neuspěch a chyby. Marně…

Pravdou je, že u hrdinské fantasy ságy těžko může člověk očekávat, že nějaký autor přijde s kdovíjak převratnou myšlenkou. Tolkien nastavil určitá pravidla a bohužel málokdo se z nich dokázal vymanit, a to se netýká jen českých autorů, ale i 90% zahraniční produkce. Nějaká banda se prostě sebere a jde zachraňovat svět před zlem, máme tady všemocného kouzelníka (hned několik), bohy, hrdinu bez chyb, hrdinu se spoustou chyb, jednoho patolízala, jednoho bručouna (tady je jich víc), jednoho vtipálka (ten tady bohužel chybí) no a pak partu obětních beránků (těch tu je dost) a samozřejmě magické předměty (tady meče slávy). Nesmíme zapomenout také na záporáky, pokud doufáte, že tady narazíte na mnohovrstevné postavy typu Grímy Červivce nebo Sarumana, čekáte marně – vše je bohužel jako v knize pro děti – klaďáci projdou po několika bitvách… no, spíš šarvátkách – autorka se zřejmě necítí při popisu bitev příliš silná v kramflecích a notabene bude zřejmě pacifistka, takže milovník bitvy u Rohanu, či jinde sice narazí na několik slibných pokusů, ale nic světoborného se konat nebude. Je to škoda, protože pořádná bitva každých 100 stránek by knize určitě pomohla. Také ta absence nějakého vtipálka je knize jen naškodu, stačilo jen některou z bezbarvých hlavních postav (Skéwjan, Gangan) trochu obohatit o tento dar a třeba mu strčit do ruky i loutnu. Pokud snad někdo čeká, že knihu obohatí nějaká ženská postava, má také smůlu – máme tu sice postavy několika hezkých kouzelnic, ale žádná z nich se nevyspí s hlavním hrdinou, byť jedna z nich by chtěla a kdyby se toho autorka nebála, tak i mohla…no nic zase to může bez obav číst i malé dítě, a hlavní postavy si zachovají svou neposkvrněnos­t…některé i několik století…

Abych to tedy shrnul – kniha nebyla špatná a možná bych si i přečetl další díl, abych zjistil, nakolik se autorka poučila ze svých chyb. Podle mého autorká má potenciál na to napsat v budoucnu výbornou knihu, ale nesmí se tak držet při zemi – suchý chléb není špatný, ale moc si na něm nepochutnáte, chce to něčím namazat, přidat salám, sýr, zeleninu, a pak je to o něčem jiném. Takže bych přidal více vtipu, propracoval bitky, nebál se nějakého toho zasakrování a u knihy pro dospělé čtenáře i nějaké té romantiky. Osobně bych z knihy vytrhnul předmluvu, ta je napsaná opravdu hodně špatně a dokonce obsahuje i nelogičnosti, což bych u historičky tedy nečekal. A určitě bych doporučil, dát si pozor kam mi v průběhu děje mizí některé postavy. Problémem, který se bohužel občas objevuje i u renomovaných autorů, je také záměna jmen, pak se občas stane, že jsou některé postavy tam, kde vůbec být nemají, nebo, že někdo mluví sám se sebou. Korektor zřejmě občas klimbnul, takže se tady objeví i drobné chybky (viz str. 234), ale u rozsahu 430 stran jsem ochoten přimhouřit oko. Velmi silnou stránkou knihy jsou dialogy, autorka je má propracované a díky nim a onomu malebnému popisu knihu není problém přečíst jedním dechem. Nicméně již uvedené výhrady bohužel zůstávají.

Takže jsem zvědav na další literární počiny autorky a věřím, že to bude časem jen lepší… Tady bych dal tak 55%.

Gaarq  | ** 10.02.2010 18:37

jsa povzbuzen debatou, přečetl jsem devět mečů slávy. nebyl jsem mnoho spokojen, ale žádný děs se nekonal. autorka se nechala germánskými ságami inspirovat snad až mnoho, její sloh je suchý, bez náboje a to i v bohatých popisech. postavy jsou schematické a jednají podle mýtických scénářů, což tohoto čtenáře nenudí v původní sáze, ale v moderním příběhu ano. celý příběh se tím stává banální, plochý a ne příliš zajímavý. kdyby byl tento příběh zpracován formou delší povídky nebo noveletky, tak by mu to jedině prospělo. autorce se podařilo stvořit výbornou variaci na klasický mýtus o spáse světa skrytým králem, ale původnost nápadu je zanesena bahnem nudných dialogů a zbytečných líčení. postavy nejsou ani hrdinsky patetické (jako ty tolkienovy) ani lidsky „normální“ (jako eriksonovy), jsou spíše nijaké, tuctové, jen sem tam si nasadí masku osobnosti, aby ji za chvíli zase sundaly a staly se vzájemně zaměnitelnými. knihu zdobí několik skutečně zajímavých a obsažných dialogů, ale je jich pomálu. jde zkrátka o prvotinu, stiženou silnou nevyrovnaností, a těžko od ní očekávat nějaký literární převrat. mně osobně se ještě příliš nelíbila jazyková stránka, opět příliš hluboko vězící v inspiračních zdrojích (nejokatější: wazzar ~ wisard).

Vlask  | 1/2 06.03.2012 23:58

Po týdnu a půl čtení jsem se prokousal pouze na stranu 122 a svůj boj vzdal. Kniha je neoriginální (dějově silně napodobuje tolkiena), postavy jsou ploché jak prkno, pohádkově charakterově vyhraněné a neztotožnil jsem se ani s jednou. Autorka neustále přeskakuje z jedné na druhou a nikoho si neoblíbíte. Nejhorší je ovšem ukrutně nudný styl vyprávění, kvůli kterému se budete doslova nutit do čtení. A to není nikdy dobré.