Více vydání = více obálek.
Robert A. Heinlein
Měsíc je drsná milenka
Kategorie: sci-fi
originální název: The Moon is a Harsh Mistress
originál vyšel: 12/1965
vydání: And Classic 1994; And Classic 1995; Banshies (web) 2006; Argo (web) 2018
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
avatar2 | **** 30.12.2006 16:50
Dobré drama o snaze obyvatelů Měsíce zbavit se nadvlády Země. Kniha plná politiky, šťávu jí dodává „osoba“ oživlého počítače Mika, který se stává špičkovým mozkem i perfektním exekutorem většiny akcí. Určitě jedna z lepších heinleinovek – promyšlený děj, sympatické postavy, sem tam nějaká akce a kvanta dialogů, superpočítač. Co se počítače týká – až se nechce věřit, že Heinlein tuto knihu psal ve velmi předpočítačové době, před takřka čtyřiceti lety. Palec dolů nicméně směřuje k nakladatelství Banshies za mimořádně hnusné obaly, které dělá pro svou řadu heinleinovek.
SONP | ****1/2 08.11.2013 19:10Prakticky nutnost pro všechny vyznavače libertariánského světonázoru a obdivovatele Miltona Freemana. Pokud jste trpěli při prezentaci levicových vizí v dílech Chiny Miévilla, toto je kniha pro vás! Odhlédneme-li od politického podhoubí, jde o klasickou scifi 60. let s měsiční základnou, skafandry a geniálním počítačem. I když jsem politicky blíže Miévillovi, i tak dávám panu Heinleinovi 90%.
Dilvermoon | *** 26.10.2023 15:30Řemeslně skvěle zvládnuto (RAH prostě uměl), vyznění už tolik neberu. Takže 60%. Nevím, kdy se mi naposledy stalo, že jsem nefandil té straně, která je v knize líčena jako ta více v právu. Až tady. Při prvním čtení před nějakými 30 lety jsem z toho možná ještě neměl rozum nebo co, ale teď už mi opravdu vadí marxistické nadšení, anarchistická vláda lůzy (kdo ví, jestli to jde dohromady) a navíc v novém překladu (Argo 2018) se společnost na Luně hemží soudruhy a soudružkami a ruskými slovy jako Da, nět, charašó..... A vůbec to vypadá, jako by si Heinlein vzal rastr z VŘSR. Pochopitelně noviny na Měsíci se jmenují Lunaja Pravda. Autor chtěl za každou cenu ukázat prohnilost zřízení na Zemi (především Severoamerického direktoriátu) a naopak jak to skvěle funguje, když rozhoduje ideálně jen jeden člověk, protože hlasování je vopruz a odpůrci skončí ve vakuu (myšleno vážně a jako revoluční přednost). Zkrátka – přál jsem si (aniž teď cokoliv prozrazuji), aby román skončil pro soudružskou společnost na Měsíci nejlépe úplným vyhlazením.
