František Kotleta
Underground
série: Underground
díl v sérii: 1
Kategorie: sci-fi - postkatastrofická
odkazy: 4x [recenze]
- Komentáře:
-
dva mraky | ***1/2 26.03.2020 10:53
Mix akce a temné detektivky v postapo Praze. Hlavní hrdina válečný veterán, expolicista s řadou užitečných dovednosti a kontaktu, což jsme popravdě už nejednou viděli, ale je to sympaťák. Dej točící se kolem ochrany hodně kyberpunkove dámy v nesnázích série vražd a mocenských cachru letí vpřed jako střela ráže .50, kterou by hlavní hrdina rozhodně nepoužil, neb mu malorážka naprosto stačí. Oceňuji dobře zvládnutou gradaci děje a pointu. Sem tam je nějaká nelogicnost a taky je pravda, že podobnost např s Hetesovkami je značná. Ale zábava vynikající.
marty63 | **** 28.03.2020 20:07Tak moje první setkání s Kotletou dopadlo velmi dobře. Dostal jsem to, co jsem si představoval- noir, cyberpunkovou „tvrďáckou“ detektivku z dystopické budoucnosti. Podle recenzí dalších děl se domnívám, že Leoš píše nadsazenou „kulhánkovskou“ řežbu a tady se snaří o trošku „vážnější“ téma. Jeho popis budoucnosti Prahy ovládané korporacemi je excelentní a opravdu to na mě zapůsobilo jako bych se ocitnul uprostřed bangladéšského slumu. Některé věci ale mi tam bohužel neseděly. Zejména nepromyšlené používání expresívních výrazů, které už v takovém „vážnějším žánru“ by mělo být odstupňované a přiměřené situaci a osobě. Například když spolu mluví hlavní postava s kapitánem Adamem tak oslovovení se omezí na „ty píčo“, ty čuráku"a nic jiného. Osobně si myslím, že nějaké „ty vole“ by tam sedlo líp.Dále mi tam vadilo používání citoslovců vyjadřujících nějaký děj nebo pocit – např. „škvrnk“, „jéééé“. To se hodí do komiksu nebo fakt brakové literatury, kterou asi teď Leoš úplně psát nechtěl. To ale podle mne měl ohlídat odpovědný redaktor a trošku ho zkrotit. V každém případě se to čte výtečně, děj má spád a nevydechnete ani na chvilku. Rád bych se do této Prahy vrátil v nějakém dalším titulu a moc rád bych to viděl i jako komiks.
trudoš | ***1/2 21.04.2020 13:11Jednoduchá akční jízda, jakou umí napsat jen Franta Kotleta. Po šestnácti publikovaných knihách by člověk řekl, že možná bude čas na nějakou změnu, ale autor si evidentně užívá čtenářské přízně a nesnaží se ji ztratit kvůli něčemu tak malichernému, jako jsou literární ambice. Servíruje, co umí nejlépe. Těšit se tedy můžeme na rozervaného střelce, dívku v nesnázích a morálně zvrácené korporace, pročež pěkný masakr je před námi. Kyberpunkové kulisy důvěrně známé Prahy tomu pak dodávají skutečné grády. Halt je znát, že tvůrce je pevný v kramflecích a ví jak zabrnkat na čtenářovu nacionalistickou dušičku. O žaludku nemluvě, jak dokazuje hned úvodní scénka s Veselými párečky.
Ne, není v tom ani kousek uměleckého záměru, ale čistokrevná zábava, nesoucí se v duchu poctivého véháeskového kung-fu a americké drsné školy. Problém nastává pouze v okamžiku, kdy nečtete nic jiného než Kotletu, protože pak vám všechno to střelecké dobrodružství splyne v jeden neurčitý celek plný násilí, sexu a humoru.
