LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kirill Jurjevič Yeskov

Poslední pán Prstenu

kniha patří do světa: Středozem

Kategorie: fantasy

originální název: Poslednij kolcenosec
originál vyšel: 1999

vydání: Fantom Print (web) 2003

odkazy: 2x [recenze], 2x [ukázka]

Komentáře:

Duirin  | *** 20.01.2006 19:56

Myslel jsem si, že kniha bude pokrývat stejný časový interval jako Pán Prstenů, ale celý příběh se odehrával až po skončení Války o Prsten a po zničení Jednoho Prstenu. To mi příliš nevadilo. Ovšem postupem času se stále více ukazovalo, že je to spíše parodie na Pána Prstenů, protože některé analogie byly zcela očividné. Naštěstí se to začlo vyskytovat až ke konci knihy, ze začátku naopak vůbec, díky čemuž se mi první 3/4 velice líbily. Někdy jsem měl trochu problém ve sledování děje díky špatné orientaci ve větším množství postav, ale popis propletené práce tří tajných služeb najednou se bez toho neobejde.

Čtivost byla výborná, ale to parodování některých věcí mě otrávilo.

Gaarq  | * 01.04.2024 11:06

jeskovova kniha je alternativní verzí tolkienova příběhu. navazuje na dvě zajímavé ruské tradice.

jednou je alternace pohledu na svět JRRT, které začalo fanfiky černá kniha ardy (je jich dnes už pět) v roce 1992. „zešednutí“ nebo „zrealističtění“ tolkienovského mýtu je docela kuriózní nápad, na mušku si vzal černobílost tolkienova mýtu (byť vytýkat mýtu černobílost je divné) a jeho nelásku k modernitě, zvláště technologické. takže melkor byl pokrokář, sauron věrný prorok modernity a ostatní valar v čele s ilúvatarem zpátečničtí tyrani rurální idylky. umím si představit, že to musela být docela zábava psát podobnou story.

tou druhou tradicí, na kterou navazuje, je takovéto sovětské (ruské) historické zamlžování. v západní historiografii se začíná zpravidla příběhem vítězů a postupně jsou z něj odstraňovány nánosy vlastenectví a hrdinství a jsou ukazovány převážně holé a nepěkné základy. tomu by zdánlivě odpovídala i původní teze demýtizace tolkienova příběhu. jenže v sovětském podání je to obráceně. na již z počátku dosti stylizovaný příběh se nabalují další vrstvy, jejichž účelem je učinit příběh ještě méně zřetelným, lakuje se na naopak na jednu stranu mýticky černobíle (my gerojové, oni fašisti) a na druhou tak nejasně, že vlastně vzbuzuje o příběhu pochyby, nedůvěru a v posledku až nezájem (o cokoliv vyjma prostého přežití), protože pravda je prostě zákonitě skrytá a nedostupná a oni, hlavně ti druzí, nám jen lžou. soudruh „jméno si doplňte dle libost“ v zásadě jednali správně, ve jménu většího dobra, ale udělali holt pár nevýznamných chyb. co chcete, když se kácí les, létají kulky, ééé, třísky.

no a jeskovův poslední pán prstenu nám nepěkně uzrál od toho toku 2003. v době prvního čtení v roce 2003 jsem byl pobaven tím novým pohledem, a ačkoliv se mi v detailech zdálo zpracování přitažené za vlasy (zrcadlo galadriel, zombíci apod.), bylo to zajímavé. o černé knize ardy a s tím spojenými jevy (nadšená identifikace části jejího čtenářstva s orky a mordorskými) jsem se dozvěděl až mnohem později, až si člověk začal víc všímat toho, co se rusku děje (neděkuji, juro kirillove). no a pak přišel krym a donbas a ukrajina a já si říkal, zkusím to přečíst znova po těch 20 letech.

ech, holoubkové, to byla soda. takové rusko-sovětské kňů jsem ani nečekal. všichni jsou na nás mordorské oškliví, ale jsme jen to my, kdo se zajímá o člověka (tyhle staré bolševické fráze mají tuhý kuřínek), kdo v potu ze země dobývá kov i chléb, jistě, sem tam uděláme pár ošibek, ale jinak to myslíme dobře, ale ti lumpové na západě (a ti shnilí na dálném východě ;), spřeženci zpátečnictví, zla a lsti, ti nás prostě chtějí zničit za každou cenu. tuhle interpretaci jsem původně nepovažoval za důležitou, ale dnes už ne, zvlášť, co jsem si pozorněji přečetl silně relativizující a alibistický epilog, kde si autor nabíhá na vidle a už naprosto očividně pasuje tolkienův svět na nepadnoucí kopyto světa našeho různými, ha ha, trefnými narážkami.

nikdy jsem tolkiena nečetl jako alegorii na naši realitu. mně to geopolitické západně-dobroušské a východně-zločinné myšlení tak nějak vůbec nepřišlo nikdy na mysl asi proto, že jsa obeznámen s různými evropskými mytologiemi a tak, a silmarillion je mýtus, nehledal jsem tam tyto významy. ty klasické, mytologické, mi přišly patřičnější. tolkien psal ve své době pod vlivem svého silného křesťanství, zkušeností z tvrdého života i z války a v neposledním svého germanistického vzdělání (trpaslíci, elfové /bílí i černí/, prsten moci, draci, ásové, surtr, …).

toto dílko považuji, byť ne nutně ze strany autora zúmyslně, za kejhání potrefené, respektive ublížené, husy. nejsem ochoten v tom hledat cokoliv dalšího. skvělá práce, soudruhu staline :) takže jedna astra za úchylně zajímavý nápad pohledu z obrácené strany и это всё, товарищи.