LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tento díl mne opravdu královsky pobavil. Způsobb jakým MS vždy dokonale ztrapní akademiky… :-) Navíc jako vždy svižné a čtivé.

Skvelá kniha – smršť vynikajúcich nápadov a svet prepracovaný do dôsledkov. Mnohovrstevnatý príbeh pôsobí niekedy zmätočne a občas to viazne (hlavne zo začiatku), ale keď sa objavia súvislosti a trochu osvetlí pozadie tak to pekne odsýpa a vytvorená mozaika príbehov je nádherná. Miestami vulgárne, miestami uhladené, vcelku geniálne dielo.

Mimochodom upútavka na tiráži ma dlho odpudzovala (že „obrázková čítanka pro urozené slečny!“) ale vnútro knihy ma mimoriadne príjemne prekvapilo (väčšinou je to skôr naopak) :)

Odporúčam hlavne priaznivcom cyberpunku (tí to však už aj tak majú prečítané), ale podľa mňa ocení každý fanúšik SF a fantastiky vôbec..vynikajúce!!

Velmi zdařilá prvotina, která mi námětem připomínala asijské filmové duchařiny. Narozdíl od svého slavného otce se Joe Hill nezabývá zdlouhavým vytvářením atmosféry a vrhá čtenáře rovnou „do akce“. Zhruba uprostřed tempo na několik stránek poněkud opadlo, ale ne tak fatálně, aby se dostavila nuda. Nějakou dobu trvalo, než se zpočátku plochým postavám podařilo vdechnout život a hlubší psychologii. Ke konci románu mám určité výhrady (na můj vkus byl příliš „americký“ :-)). Našly by se i další drobnější chybky – např. otec hlavního hrdiny je popsán jako bezzubý muž s nemocnými dásněmi, přitom o necelé čtyři strany později má zuby od krve:-). Přes malé vady na kráse jde o dobrou, napínavou knihu a na další tvorbu Joe Hilla jsem hodně zvědavá. Každopádně doporučuji číst nejlépe v noci a o samotě, to vždycky hororům přidá na atmosféře:-). 80%

Zajímavé zapojení se jiných autorů do Asimova světa, ovšem místy poněkud rozvleklé a navíc to působí dojmem, jako byx to mělo ještě nějaký další díl…

Predstavte si, že havarujete na neznámej planéte, na ktorej sú aké také podmienky na prežitie. Predstavte si, že ste odsúdení záhube – bez nádeje na pomoc, bez nádeje na prežítie v rozmedzí mesiacov. Ostáva len zmieriť sa s osudom. Ak čakáte od dobrej knihy akčný dej, vysvetlenie neznámeho a bombastický koniec s obrovskou finálnou akciou či rozuzlením, tu to nenájdete. Ak však máte chuť na pomalší príbeh stavajúci na atmosfére, nedôvere voči ostatným a koniec, ktorý je od začiatku jasný, ku ktorému sa dej pomaly a neodvratne približuje tak budete s Planetou spokojní. Len naozaj neočakávajte vysvetlenie záhad, inak budete sklamaní. Príbehy, ktoré sledujú osud ľudí v neznámom prostredí s nutnosťou sa nejako zabývať a prežiť mám veľmi rád, pripomenulo mi to verneovky. Doporučujem :)

Podle me ma autor zkusenosti s LSD nebo jinou halucinogeni drogou. Tem ktery se neboji poznat LES vrele doporucuji ;)

vrele doporucji, skvela postkatastroficka vize … uprime doufam, ze se opravdove TMY nedoziju

paradni hodne temna fantasy!

V roce 98 jsem docetl NIKDYKDE a mel jsem chut na neco podobneho, diky doporuceni prodavace jsem se dostal k teto vynikajici knize, potazmo autoru. Dodnes nelituji a jeste jednou dekuji.

Neni to spatne, ale osobne jsem byl lehce zklamany, kdyz jsem cetl knihy, fantazie pracovala na plne obratky a nejak jsem nenasel to co jsem si vysnil…

Super pohadka pro dospele, kteri nejsou obtezkani konvencni logikou :))

Ač jsem ke knize přistupoval trochu s despektem, zda mě příběh z africké džungle zaujme, Crichton mě nezklamal. Jeho styl psaní mi prostě sedne.

Přes přítomnost nadpřirozených prvků v ději není tato kniha horor, nýbrž drama z vězeňského prostředí. King se neuchýlil ke klišé a zpracoval námět nesmírně zajímavě a poutavě, nechybí v něm napětí, humor ani moudrost. Atmosféra i prostředí působí reálně a jak už je pro tohoto spisovatele typické, postavy jsou po psychologické stránce zpracovány naprosto bravurně (navíc lze k těmto charakterům dosadit i obličeje, díky výbornému filmu s vhodně zvolenými, skvělými herci:-). Přes drobné výhrady (zvláště k mystické složce románu) jde o vynikající knihu. 93%

Dle mého názoru nejhorší Fabianova kniha. Vše působí víceméně jednotvárně a zdlouhavě, osud hlavních hrdinů je od začátku předem jasný.

Povídková kniha průměrných kvalit, kde mne zaujaly jen dvě povídky. První je o české obrozenecké elitě v ráji a literárních kriticích, druhá pak o kosmické rýmě, která umožňuje meziplanetární komunikaci. Jinak se autor hodně točí kolem náboženství a to nejen křesťanského, což je sice zajímavé, ale nepříliš čtivé. Celkově průměr.

Edice Pevnost kniha č. 32 – Pohřbeni na Soldafaru II. Pokračování Pohřbených na Soldafaru má pro mě jeden zásadní problém, že se odehrává několik desítek let po tom všem, na co jsem z první knihy byl tak zvyklý, až mi bylo smutno, když jsem sledoval další trampoty Chrmce a Errala. I mi svět v první knize byl takový sympatičtější, postavy zábavnější, příběh napínavější. Nemůžu říct, že jsem se nebavil, ale zakončení putování mrtvých mohlo být také lepší. Škoda, jinak se to docela dobře četlo, na to, že to nic originálního co po příběhové stránce se týče, není, tak jsem se bavil. 4/10

Aj keď sa zdá, že kniha bude nudnejšou vďaka svojej téme, nie je to tak. V prvom rade štýl je dostatočne zrelý aby nás ťahal miernejším, pokojnejším dejom polovice knihy, ktorá nie je nudná ani pre obchodné vybavovačky. Hrdina je silný, odvážny, proste sympaťák. Ale oveľa lepšou postavou sa mi zdal Kowalski. Žamboch tu vmiešal vynikajúci popis fungujúcej bigamie :D, čo sa mi nesmierne páčilo. Možno vyzerám teraz ako nejaký úchyl, alebo nejaké podobné indivíduum ale osudy „trojky“ ma najviac bavili, a čo sa mi už dlho nestalo, začal som sa o nich báť :) Preto som rád, ako to skončilo. Rezka, Nataša a Kowalski sú perfektní. Spolu s Koniášom sú moje najobľúbenejšie postavy :) Koniáš samozrejme nemal koniec na ružiach ustlaný, ale naozaj ma dostal Valerov koniec – proste vynikajúce. Koniášove drogové útrapy ma dostali, a konečne sam sa zhrozený nad jeho osudom, do tejto postavy vcítil. Táto kniha ma donútila pridať si Žambocha do Top 10, rovnako ako aj túto knihu.

Knihu jsem četl už před nějakým časem. Když jsem ji dočetl, musím přiznat, že mě vcelku uchvátila. Svět Dračích říší skýtal neotřelé nápady a novinky. Protože hlavní postava Cabe Bedlam byl vlastně vyjukaný mladík, který nic netušil, veškeré zákonistosti a taje světa jsem objevoval společně s ním, což se mi líbilo. Na druhou stranu musím uznat, že Cabeovo jednání bylo dosti manipulováno ostatními osobami, řekl bych, že to bylo až trochu pohádkové (kterak neschopný Cabe ke schopnostem přišel). Bohužel po přečtení dalších dílů DragonRealm svět Dračích říší v mých očích dosti pobledl, přesto tento díl hodnotím na pomezí 4 a 5* – zajímavé a originální myšlenky, vcelku bohatý děj se spádem.

Stalker je považován za jeden z nejlepších románů bratrů Strugackých. Přiznám se, že jsem od nich nic jiného nečetl, ale musím říct, že kniha mě nijak extra nenadchla. Jediné, co hodnotím jako výborné, je myšlenka, námět, originalita. Kniha je rozdělena do čtyř částí, které se odehrávají vždy po několika letech od té předchozí. Bohužel mi ale prostřední dvě části připadaly vesměs nudné.

Asprinovi podle mého názoru došla šťáva. A jeho nová spoluautorka to bohužel nevytrhne. Samotný příběh sám o sobě není zas tak hrozný, ale závěr mě rozhodně ničím neoslovil.

Ctyri je moc, tri jsou malo, ale co uz – supertechnicke svety mam rad, ale zde mi to nejak uplne nesedlo. Magicka entita, hlavni pointa predchoziho dilu byla uplne zazdena, plno vecem chybel radek navic. Zda se mi, ze byl prilis kladen duraz na akci v tomto svete. Jako kdyby se zde chtel MZ poradne vyradit. Ctive to je, o tom zadna, ale kdyz zpetne o tomto dilu premyslim, moc kladnych momentu si nevybavuju. Jeste doplnek: Zvedavec byl cool, taky bych takoveho chtel :)

S.R.Green píše oddychové knihy – přímočaré, dobrodružné, akční, vtipné, místy ujeté, nijak zvlášť se netrápí s logikou. Věci se zkrátka dějí tak, jak se autorovi hodí, což z hlavních hrdinů leckdy dělá jen nepřesvědčivé loutky. Snad nikde není tento aspekt jeho tvorby tolik patrný, jako u série „Morituri“. Po nadějném a zajímavém prvním dílu získaly postavy schopnosti, díky kterým další knihy postupně ztratily na čtivosti. Jak má čtenář cítit napětí nebo strach o život hrdiny, když dobře ví, že na konci sil, v poslední chvíli se dostaví „překvapivé“ vzedmutí superschopností a všechno bude rázem OK… Z monumentálních bitev se staly rutinní rubačky – i ta nejslabší z kladných postav je bojovník, jakého neporazí běžný voják nepřátelských sil (ani rota vojáků). Psychologie hrdinů navíc nejde příliš do hloubky, sice nikdo není vyloženě černo-bílý, přesto jsou charaktery dost schématické. Když nakonec došlo k úmrtí i v řadách těch „hodných“ necítila jsem nic, s výjimkou radosti (hurá, konečně někdo rozhodil sandál:-)). Některé světy nabízejí potenciál k vybudování hutné atmosféry, Green toho bohužel nevyužívá (s výjimkou podprůměrné epizody na planetě hraček), raději věnuje desítky stran zoufale patetickým scénám a kecům, co místo dojetí vzbudí záchvat smíchu nebo zuřivosti… Jako by se autor nemohl rozhodnout, zda napsat dobrodružnou space operu nebo humoristické sci-fi – výsledek je poněkud rozpačitý (zřejmě nezamýšlená parodie na space operu). Spousta dobrých nápadů zůstala nedotažená, zdánlivě komplikovaný děj je ve skutečnosti dost jednoduchý, opakující se situace a fráze nudí, potenciál námětu zkrátka není zdaleka využitý. Z mého hlediska jde zatím o zklamání, snad se to zlepší v dalších dvou částech.

Vtipná, oddychová knížka se zajímavými a mnohdy legračními postavičkami. Postava Beekra, Phulova sluhy mi zcela jasně připomínala Saturnina. Prostě lahůdka od začátku do konce, čtenář se neustále baví a rozhodně není čas na to se během děje nudit a knihu odložit. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se Phulovi věci dařily nekdy až příliš lehce, resp. ne že by Phulova rota dějem proplouvala nějak lehce, ale ta motivace a organizace roty, kdy se z povalečů a budižkničemu stali takřka elitní vojáci, byla téměř neuvěřitelná.

Druhý díl Hlubiny se mi líbil mnohem víc než první. Děj a obecně Hlubina zde získala mnohem jasnější obrysy, takže už jsem neměl pocit, že občas tápu v tom, co se vlastně děje. A ten konec, samozřejmě Lukjaněnko dostál svému jménu, je to opět lahůdka, o které nevím, co si mám pořádně myslet :) Dopadlo to vlastně dobře nebo špatně? Kdo vyhrál? Kdyby to bylo tak jednoduché, asi by nemělo význam Lukjaněnkovy knihy číst. To se totiž nedá popsat, to se musí přečíst.

Tentokrát je to od Lukjaněnka něco trochu jiného. Román z prostředí virtuální reality, který mi, přiznám se, při čtení zas až tolik nesedl. Řešení Smolařova problému mi přišlo až příliš abstraktní a pro mě těžko uchopitelné. Ovšem s trochou odstupu (po přečtení druhého dílu) knihu (stejně jako ostatní od Lukjaněnka) hodnotím celkově nadprůměrně, jen jsem od něj čelt lepší.

Tak tuhle knihu miluju. Napsat dobrou fantasy, která je zároveň vtipná, sebeironická a přitom pořád není parodií? Mistře Greene, smekám a klaním se až k zemi. Už uvodní popis cesty za drakem mi rozhýbal bránici…a smál jsem se až do konce:)

kniha , ktora mi dlho nepojde z hlavy – drancovanie pralesa, otrasne zivotne podmienky a oproti tomu zivot na plno, krasy prirody. je to taky mix Strateneho sveta , Butlara a
kusok J.Verna. oplati sa to precitat

Tahle knížka je na můj vkus moc sladká optimistická a podobně. Hlavní hrdina je (král) zosobněním dokonalosti – pomáhá lidem pohřbívat mrtvé, ztlouká rakve, je neporazitelný bojovník, předurčený dědic velkého království, šlechetný vládce, milovaný svým lidem, to, že ho jeho otec celý život bil na něm nenechalo žádné následky a ještě mu odpustí, každá žena, kterou potká se do něj zamiluje, skoro každý nepřítel se kterým se střetne se stane jeho spojencem a vlastně není nic co by se mu nedařilo. Prostě tak dokonalá postava, že sem nevěřil že existuje. A navíc mi nebyla ani dvakrát sympatická. Příběh sám má všechno co by měl mít, ale nějak to prostě nefunguje. Pokaždé když sem otáčel stránku, netěšil sem se co bude dál, ale říkal jak to asi skvěle dopadne a hlavní hrdina zvítězí. Nemám rád takové slaďáky a proto to nižší hodnocení.

Kvalitativně tento díl přiřazuji k předchozímu. Vše se dobře čte, postavy stále skvělé a mnoho z nich opravdu nedopadne dobře. Víc než Moreny je mi líto Dagomira a chvilku už jsem se opravdu bál, že Goryvlad natáhne tlapy :) Stále mi tu ale chyběla ta temnota a bezmoc z prvního dílu. Závěrečná bitva se mi líbila. Mohutný masakr si černokněžník užil o chvilku předtím a fínále bylo pěkně jeden na jednoho. Knížku jako i celou sérii můžu jen doporučit.

Celkem ucházející díl, který je bohužel opět velmi krátký, rozsah cca 2 kapitoly rozsáhlejší knihy. Nechybí povinný zvrat na konci, je to celou dobu poměrně akční a celé se to týká čistě vlkodlaků. Trošku mi tam nesedlo neustálé zdůrazňování slabosti hrdiny a snížení jeho schopností, aby je o stránku dále opět zázračně nabral a o pár stránek dále opět ztratil. Jako na houpačce a ani na konci se nedozvíte proč se tak dělo.

Není mně úplně jasné, co všichni na této knize vidí. Dobové reálie jsou sice fajn, ale kniha je zbytečně dlouhá, děj opravdu velmi pozvolný. „Rozjíždět“ se to začíná až ke konci. Zkrátit knihu o pár stovek stran by bylo dle mého názoru mnohem lepší.

Urcite tento dil patri k top 5 JFK (dosud) – hodnoceni neni maximalni z par drobnych duvodu: nektere pasaze jsem cet vicekrat, protoze jsem na jejich konci zjistil, ze sakra nevim, co se tam vlastne stalo; dale mi chybi par informaci, ktere by mely jeste byt dovysvetleny. Naopak bych si rad podrobneji precet, kdo vsechno byl v Andreine skupine obrancu (namet na fanart, co na to Marc ?)

Krásná pohádková kniha, která mi učarovala v dospělosti. Pravda, prokousat se začátkem chce trochu odvahy, ale stojí to za to

Určitě nejlepší díl z trilogie.

Jeden z nejoriginál­nějších námětů, co jsem kdy četla. Vskutku nutnost pro všechny, kteří jsou již unaveni „klasickými“ invazemi. Autoři dokáží čtenáře napínat a tak jen naznačují a nevysvětlují. Mistrovské dílo!

King je bezpochyby mistr ve svém oboru a je nemístné jakkoli pochybovat o kvalitě jeho děl. Souhlasím, že tahle kniha se nezařadí mezi jeho nejlepší díla, ale je natolik čtivá, že některé nedostatky (jako například podivný konec) se dají lehce přehlédnout.Kaž­dopádně jsem si knihu užila

Na tohle je potřeba správná nálada. Akce málo, spíš psychologie. Dlouhá cesta ke hvězdám, osudy a chování lidí na lodi. Lem byl dobrým spisovatelem už od začátku, i když jeho další romány jsou čtivější a přístupnější více čtenářům. To bude asi důvod, proč takhle dobrá knížka tady vyšla naposledy někdy v 60. letech.

velmi zajímavá kniha. SF na ní moc není, až na kousek nadreálna, jinak ovšem kousek pro fajnšmekry. připomíná trochu beránka od procházkové; vztah víry a reality. farář, co je dobrým farářem, aniž nutně věří v boha. a sám nakonec uvěří v… no, to si přečtěte sami. forma fiktivní autobiografie je čtivá, časové řazení se dobře proplétá až k finále. kdo rád přemýšlivé příběhy, toho gedeon mack nezklame.

knihu jsem četl na doporučení; tož autor je u nás takřka neznámý. nepříjemné překvapení: banální a ordinérní náměty, mudrlantské rozumování. asi ažna dvě tři povídky nudné. števo, števo ;)

hm hm, zatím jedno z nejméně zajímavých nových magazínů, situaci zachraňují jablokov nebo bowes. už jen pohled na obsah čísla příštího mi činí vrásky na čele. doufám, že nejde o trend. ale pořád je to nejlepší SF občasník v našich koncíhc světa. díky martine a ostatní ;)