LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Bohužel dílo klasika mě vůbec neoslovilo. Slovní zásoba mi přišla velice chudá (nepopsatelná hrůza, sliznatý, kosmické rozměry – to vš pořád dokola v různých kombinacích). Děj vyprávění velice pomalý, autor se ani neobtěžuje oživit jej vyprávěním v ich formě, čímž často zabíjí i potencionálbě silné okamžiky. Jedinými lepšími povídkami je Hrůza v Dunvichi a Hory šílenství. Jako literát podle mne nestojí autor za moc. Nicméně i přesto musím vzdát hold jeho představivosti a fantazii. Škoda jen, že ji neuměl tak skvěle převést na papír jako například E.A.Poe.

Důstojné završení série. Ze stínu prvního dílu se sice kniha nevymanila, ale aspoň je lehce nad úrovní druhého dílu a děj do finální bitky pěkně vygraduje.

nudná a špatně napsaná plagiátořina. když vyšly „předehry“, říkal jsem si, že to není tak zlé, ale co autoři předvedli v „historii“, to je maso. už od začátku jsem střídavě brečel nad zmaštěšnými nápady f. herberta a řval vzteky nad nesmyslností děje, kde se věci stávají jen proto, aby se autorům hodily, tj. bez nějaké vnitřní logiky (např. nepochopitelné rozesílání hard-kopií omnia, jen aby jedna mohla být „ukradena“). děs a hrůza…

Když tady čtu, jak jsou z této knihy všichni nadšení, musím uvést, že mě kniha až tak vynikající nepřišla. Je to dobré oddychové čtení s dobrým nápadem a dobře promyšleným výprávěním, kdy autor odhaluje pravdu kousek po kousku. Naprosto vše je čtenáři naservírováno až pod nos a ten tak nemusí zapojit žádná nervová centra kromě těch obstarávající čtení. Dobrá kniha? Rozhodně, ale vynikající? Pro mě ne.

Tento díl mě zase dostal. Jak píše Doubravka – Karsa Orlong Vás úplně oddělá. Vývoj jeho postavy je úchvatný a chtěli by jste o něm číst neustále. Vše zas krásně do sebe zapadá a objevují se další nitky, o kterých se dozvíme v dalších dílech. Jak jsem již psal v komentáři na třetí díl, je to Sága s velkým S a její úroveň s počtem přibývajících stran neklesá, ale naopak stoupá. Tleskám Eriksonovi a děkuji za další díly.

Ale kdepak, tentokrat se to moc nepovedlo. Oproti komentari od m7i7k7i7 se mi naopak daleko vice libila povidka Svatba, ktera mela tah na branku, zatimco Kalibr byl takovy nemastny neslany. Ac jsem knihu docet snad pred 2 dny, ted uz si vubec nepamatuju jak se JFK vyporadal s magy. Coz na hlavni souboj knihy je spatne. Schinkovi ale nelze uprit zajimave napady, ktere dokaze vyuzit. Kdyby to bylo kratsi, asi bych byl spokojenejsi… // jo a konecne uz to musim napsat – stale mi nesedi postava genialni vedce Von Wondera – jeho nastupce v tomto dilu mi pripadal daleko uveritelnejsi. neco by s nim meli delat…

‘A Canticle for Leibowitz‘ je pre mňa výnimočné dielo. Konflikty a úvahy v ňom zobrazené sú podané mimoriadne sugestívnym dojmom a ešte dlho po prečítaní sa mi vynárajú ich obrazy v pamäti a premýšľam o ich súvislostiach. Dej sa odohráva po nukleárnej vojne a následných „pogromoch“ na vzdelaných ľudí (ktorí boli v mysliach obyčajných ľudí zodpovední za nukleárnu katastrofu). Ľudstvo bolo vďaka týmto okolnostiam uvrhnuté do temného stredoveku. Čo sa týka obsahovej štruktúry je kniha zložená z troch rozsahovo zhruba ekvivalentných častí. Tieto sú síce oddelené priepasťou storočí, no na druhej strane prepojené množstvom detailov a samozrejme centrálnym posolstvom. Toto posolstvo je prevažne servírované cez zobrazenie okolností týkajúcich sa mníšskeho rádu Albertiniánov a života jeho členov, ktorí si zobrali za životný cieľ ochranu vedomostí ľudstva. Ich patrónom a zakladateľom nie je nikto iný ako svätý (v prvej časti ešte „len“ blahoslavený) Leibowitz. Jazyk autora je pomerne jednoduchý ale o to účinnejší. Miller v niektorých partiách knihy čitateľovi beznádejne zoberie vieru v človeka aby ho vzápätí uistil že je tou najväčšou silou vo vesmíre. Vďaka skvelému podaniu som celú knihu jednotlivcom prípadne ľudstvu držal palce aj keď niekedy si to naozaj nezaslúžilo. Vynikajúce!

O hodně slabší než předchozí díly. Děj je velice zhlouhavý, na rozdíl od předchozích knih se objevují výhradně nezajímavé postavy.

Je až trestuhodné, že jsem se k této české klasice dostal až tak pozdě. Kniha nemá sice hlavního hrdinu, není napráskaná akcí, jak je to mu v dnešních dílech české fantastiky. Za to však obohatí čtenáře po stránce myšlenkové a přiblíží mu dobu v níž Karel Čapek žil

Kniha s pomalejším rozjezdem, velmi dobrým průběhem a rozpačitým finále. Rozpačitým ne snad proto, že by bylo špatně napsané, ale marně jsem přemýšlel nad tím, co tím autor chce říct – po celou knihu buduje jistou atmosféru a náladu, aby ji na posledních stránkách shodil. Jinak kniha určitě stojí za přečtení už kvůli zajímavému popisu kulturních střetů Německa, Japonska a Spojených států. Moc mne ovšem nepřesvědčil překlad – ne nad že bych narazil na vyložené chyby, ale zdál se mi celkově neobratný a plochý. Ale možná je to autorovým stylem, nemohu posoudit.

Výborná oddychovka nás zavedie do Prahy, kde ako inak existujú upíry. Dej je trošku jednoduchší, upírska vojna pripomína niečo z mafiánskych bojov ale kniha je úžasná. Autorka je Češka, takže si môžme vychutnať perfektné dialógy, okorenené drsným humorom. Situácie a následné vnútorné komentáre hrdinky sú neskutočne dobré. Celý dej je menej akčný než by som čakal, nie je to Kulhánek ale vďaka tomu je táto kniha ešte kvalitnejšia – autorka sa sústredila najmä na dialógy a hlavné postavy. Humorný koniec (stretnutie matky so synom) skvele zakončuje takmer bezchybnú knihu. Potešilo ma, že Tina zostáva v Prahe. Kto to neprečíta o veľmi veľ prijde :) Trasiem sa na druhú knihu, som zvedavý či si autorka udrží tak vysokú kvalitu. Dúfam, že áno ;)

Dokonalé, neni divu, že Markus Heitz je nejvydávanějším spisovatelem v Německu,. Dokonalý příběh, prolínající se ve dvou dějových linií, místy docela dost hororový prostě príma čtení. Vypadá to, že série Ritus nám ještě přinese zajímavé díly, nezbývá se nic než těšit.

Musím ocenit, tahle série má moc pěkné obálky. Povedené. Hodnotit nebudu, ještě jsem je nečetla. :-)

Velmi ujetá novela, která mi ze všeho nejvíc připomínala de Sadeho Juliettu, byť zde násilí hraje o něco menší roli. Jedná se o příběh zločince na útěku, kterému se dostane azylu v klášteře obývaném podivnými jeptiškami. Znáte-li k tomu některé z dalších Urbanových děl, můžete si udělat obrázek o tom, co se za zdmi kláštera bude dít. A zdaleka to nebude všechno. Nečekáte-li mnoho fantastiky a jste-li otrlí, užijete si to.

Taky pridam svou trosku do mlyna: stripky deju jinych postav nez JFK pripisuju na vrub snaze vytvorit -komplexnejsi vztahy- pro mozna budouci odklon od JFK jako hlavni postavy, nevim. Deje je tak na povidku, mozna i kvuli tomu do nej pridaval jine svety a postavy. // nicmene par pozitivnich veci jsem nasel: 1/ muzeme spekulovat, zda seda mys je soucasti dalsi (treti?) organizace ci osamnela duse 2/ muzeme ocekavat, ze se dobijou divize uvnitr agentury nebo neco podobneho; dokonce mi tyto naznaky -neceho vic- prisly vhod, bo mi pri minule knize vybehla v hlave otazka, ze pokud bude stale stejne schema: posleme JFK (plus kdokoli) do sveta, on jej zachrani (at uz pred mistnimi padouchy, ci pred Hawkem) – prijde nuda. Takto se clovek tesi na ten zlom a nezbyva nez doufat, ze na nej nebudem cekat dalsich 7 dilu; natukavani je fajn, ale kdyz trva dlouho, opada jen cela omitka… a ja chci tu zed zborit!

Takový docela průměrný díl JFK, který nenadchne ani neurazí. Po boku hlavního hrdiny bojuje pár sympaťáků, naopak jaksi chybí konkrétní nepřítel, jehož likvidací by díl mohl vrcholit. Prostřihy do „reálného“ světa mi tam připadaly tak nějak zbytečné, jen zdržovaly. Prostě průměr.

Spíš podprůměrný díl vysvětlující minulost s minimem akce – kromě jedné malinkaté potyčky tu nic kromě řečí není. Rozsahem děje je to spíš jedna kapitola delší knihy, než samostatný díl. Ideální způsob jak vytáhnout z nebohého čtenáře další peníze. Aby to ocenil nejen vydavatel, ale i čtenář, tak by se musely spojit alespoň tři stejně dlouhé díly do jedné knihy. Takto je to jen další natahovaný díl z opravdu dlouhé série.

mohu-li si dovolit slangový výraz, pak bych říši strachu označil za „totální haluz“. crichton spáchal hned dva zločiny zaráz: prezentuje své pochybné názory a schovává se při tom za hrdiny této knihy. ač jsem také skeptik ohledně zjednodušujících pohledů na to, co se kolem nás děje (oteplování atp.), ale jsem také vědec, a zatraceně se stydím za tu snůšku kvazivědecké demagogie, kterou autor předvedl. notabene, tohle dílko neobstojí ani jako beletrie; děs a hrůza. kdeže je ten michael crichton, co psal kmen andromeda nebo pojídače mrtvých?

Veľmi dobrá zbierka poviedok – okrem starých známych poviedok z Mrtví se někdy vracejí sa mi veľmi zapáčila poviedka Viem, čo potrebuješ. Svojím spôsobom jednoduchý príbeh no veľmi dobrý. Trávnikár ani Kukuričné deti ma nenadchli. Prvá je ozaj slabá a absurdná, druhá sa mi nepáčila preto, že za všetkým boli vyšinuté sektárske deti. Neznášam knihy s náboženskými motívmi a takisto ako aj film Sillent Hill mala svoje kúzlo – prvá polovica plná tajomstiev, zaujímavé prostredie, a zvyšok hrúza des. Aj tak je táto zbierka mimoriadne dobrá a nepamätám si lepšiu zbierku hororových poviedok, ktorú som čítal.

Po vynikajícím Nádraží Perdido jsem se na tuhle knihu opravdu hodně těšil. Po pár desítkách stran však přislo mírné rozčarování, protože tato kniha je opravdu trochu jiná. Zatímco děj v Perdidu byl nespoutaný, žil jako by svým životem (což se mi velmi líbilo) a autor ho korigoval jen když to bylo nezbytně nutné, tady je děj poměrně přímočarý. To ovšem ani zdaleka neznamená, že je předvídatelný. Autor neprozrazuje nic ze svých plánů a čtenář je tak napjatý až do konce. Kniha opět čiší originalitou, ať už jde o prostředí (Armada, Jizva, město raků), postavy (Anofelové, ďasovci, Uther Dúl, strupobijci) nebo akce (přetvoření Tannera Vaka, chycení avanka, Uther Dúl bojující s Možným Mečem). Proč tedy to rozčarování? Snad proto, že Nádraží Perdido mě zasáhlo jako kometa z čistého nebe a jelikož Jizva je přeci jen stylem podobná, podobný zásah se nekonal. Přesto je ale dobré si uvědomit, že Miévillovy knihy mají velmi vysokou kvalitu, zdaleka převyšující mnoho fantasy a sci-fi knih, které dnes vycházejí. A to, že u některých popisů a scén se mi málem tajil dech a řádky jsem hltal po desítkách, to už je jen třešnička na dortu. Proto dávám 90%. Pokud máte Miévillův osobitý styl rádí, pak byste tuto knihu rozhodně neměli minout.

Zahrada Sirén je skutečně hodně dobrá – mám rád Šlechtův styl i svět Krvavého pohraničí. Bohužel některé momenty v jednání postav jsem prostě nemohl zkousnout – třeba v závěru způsob, jakým Margaretta „láme“ účinek lektvaru, který Rolf vypil, nebo některé náhlé zvraty v tom, co k sobě hrdinové vlastně cítí. Celkově ale rozhodně četba, která stojí za to!

Po nedočítaných Fabianových Mariňákoch je toto moja druhá military scifi. V komentároch už sú vypísané takmer všetky chybičky na inak celkom príjemnej knihe. Najviac mi tu chýbalo nejaké vysvetlenie čo sa týka sklivákov. Odkiaľ sú, aké ciele majú a pod. Naopak silne na mňa zapôsobil koniec knihy, kde sa viacerí hrdinovia knihy obetovali. Zapáčil sa mi aj epilóg, aj keď pri niektorých vetách mi to pripadolo, ako keby to autor nemyslel vážne (Kuzmina vyhlásili za svätého?! :) ). Celkovo je to zaujímavá scifi akcia, ktorej slabší začiatok vynahradzuje výborný koniec.

Dobrá protiválečná kniha o tom, co se asi tak může stát, když se projektu financovanému ministerstvem obrany podaří přimět delfíny k řeči, takže se s nimi dá běžně komunikovat. Kniha je velmi zručně napsaná, co mne však trochu rušilo bylo řešení citových problémů hlavních hrdinů. Naopak naprosto strhující byla místa se sci-fi prvkem, tedy sledování delfínů a práce s nimi. Knihu můžu s čistým svědomím doporučit.

Kniha nebyla ničím novým. Hlavní hrdina je supervoják, kterému zásadně, dle nějakého podivného přírodního zákonu skoro nikdy nedochází munice. Po polovině dne strávené bojováním v chodbách s nepřáteli se v žádném případě necítí unavený a pokaždé, když se ocitne jeho zbrojní štít na minimu, se nepřátelé buďto nedokáží trefit, nebo umírají s kulkou v hlavě. Autor se místy snaží o originalitu, ale vše většinou kazí málo rozepsané pasáže či logické nesrovnalosti. Je zde poměrně dobře vykreslena psychika postav, ale stále nijak revolučně nebo osobitě. Jsou zde patrné pokusy o humor, avšak úspěšnost hlášek je tak třetinová, zbytek jsou žvásty okoukané z filmů nebo rádoby mazácké výroky. Celkově to možná zas až tak špatná kniha není a příznivcům žánru se líbit může, nicméně faktem zůstává, že se jedná spíše o ten slabší soudek a autor se má ještě hodně co učit.

dost příjemný překvapení

kvůli názvu jsem se bál, že to bude vykradačka Čapka, jako prase. Ovšem musím přiznat, že zbytečně. Válka s mloky a Věk mloků nemají kromě mloků nic společného. Je to nabyto akcí od začátku do konce, jen to finále se moc nepovedlo. Jinak však opravdu bezva. Procházka s Žambochem rozhodně nešlápli vedle, když Karolinu k projektu přizvali. Na Němcovu Chladnou hru, Procházkovo Podhoubí smrti a Hlávkovo Zatmění to sice nemá, ale i tak je to dobrý díl a v sérii se rozhodně neztratí.

Bída, bída! Za celý díl se nic neděje. John se Sukem pokazí na co přijdou a nechají se okrást. Celý díl se dal shrnout do pár řádku a použít jako úvod k úplně jinému příbehu. Ale i tak se to oproti jiným nudným dílům četlo plynule a proběhlo pár akčních scén. Myslím že dvě hvězdičky jsou víc než dost.

Finále je tu! Myslím že je na místě říci: KONEČNĚ! Všechno důležité již tu bylo řečeno. Taky chválím za změnu prostředí, ale nejnapínavější bylo stejně celé finále ve starých dobrých Bradavicích. Jsem jen rád, že oni dva smrtelní nepřátelé se do sebe nepustili hlava nehlava. Takovýto konec mi přijde logičtější. Epilog je poté naprosto zbytečný a do celé knihy se vůbec nehodí. Nicméně, celá kniha se opět četla příjemně jako vždy.

Všude vidím 3*, ale až tak hrozné to nebylo // je fakt, že děje ostatních postav mě dost rušili, ale to byla jediná vada na slušivém kabátku tohoto (i dalšího) dílu. // Mám rád postapokaliptické vize, a tahle mi sedla a trochu připoměla počátek Války s Chtorr (či jak). Jen čekám, že se velitel kopřivnické armády objeví v budoucnu v Agentuře…

Kouzlo předchozích knih ze série Bas-lag se z této bichle do značné míry vytratilo. „Železná rada“ je v podstatě socialistický román, kde zlí, bohatí, vládnoucí „kapitalisti“ utlačují ty hodné, poctivé, pracující, chudé masy. Na pozadí revoluce v Novém Krobuzonu je nám předložen příběh o jednom výjimečném člověku a jeho zdlouhavém putování – hledání vlaku Železná rada, který prchá před zlou milicí. Přes množství vystupujících postav jsem si nedokázala nikoho oblíbit, působily jaksi odtažitě, nepropracovaně. K „road movie“ ději si přihodíme spoustu levicového filozofování, atmosféru očekávání, něco homosexuality, pár monumentálních bitev a trochu zajímavé magie. Kniha má 500 stran a většinou tohoto textu jsem se pronudila. Pokud by se odebrala polovina „vaty“, lépe se propracovaly charaktery a Miéville se zaměřil víc na děj a méně na propagandu… kdyby. Takhle je to z mého hlediska zklamání: 55%

Takových 35%. Místo aby autorka situaci zachraňovala, spadávalo to níž a níž… četla jsem zhruba do poloviny.

Po výbornej 12tke tu máme pokračovanie príbehu, ktorý perfektne začal Tomáš Němec. Tentoraz však pokračuje Žamboch a je to poznať. Akcia je celkom slušná, samozrejme tu nechýbajú nejaké erotické scény. Lepšia časť knihy je prvá polovica. Zvlášť ma potešila postava Zvedavca. Druhá polovica však stráca na zaujímavosti, zaujal ma snáď len príbeh Kešha Tribetta, Strih reality a Stellarová. Finálna akcia bola tak akčná až ma nudila. Ak sa recenzenti strácali pri predošlej akcii, túto nech radšej preskočia. Koniec ma vôbec nenadchol, zmätok, akcia a rozhorčenie z konca niekoľkých postáv. Škoda, že nádherne rozohratý príbeh v 12. dieli nemohol dokončiť rovnaký autor. 3,5*

Důstojný závěr bohatýrské ságy.

Celkem průměrná detektivka se sci-fi prvkem, kterým je zde implantace psího čichového aparátu do lidského nosu. Příběh má určitý potenciál, který ale autor využil jen zčásti, a to podle mně především kvůli častému odbíhání k méně zásadním a méně zajímavým aspektům děje. Je tak sice dopodrobna rozvedena detektivní složka příběhu, ale nedozvíme se mnoho a sci-fi prvku – psychologii Čichače, což mohlo být velmi zajímavé. Škoda.

Kniha začala velmi dobře, zvláště výraz očí, jenž je tu tak důležitý, byl skvělý nápad. Postupně to jde však s kvalitou dolů, až na posledních pár stránek, které jsou nepropracované a konec žádný – zřejmě nevěděla, jak to celé skončit. To však neubírá čtivosti knihy, nestává se z ní pouhý konzumní brak. Spisovatelce bylo 14, proto dávám o něco vyšší hodnocení, jinak 50%. Vzhledem k tomu, že se jedná o dětskou fantasy se mi nelíbí, jak lehce a téměř bez výčitek je tu vražděn takový počet postav. Kdyby autorka byla počkala, byl by výsledek podle mého lepší, ale i tak to není špatný start.

Kniha z úplně jiného žánru fantasi než je zvykem. Svět andělů,démonů a boje mezi takzvaným dobrem a zlem… Kniha má skvělí děj,autor zvolil skvělé zasazení do moderního světa…Jednotky andělů a démonů bzch zařadil do vojenských jednotek na zemy s nesnášenlivostí které je mezi letectvem a pěchotou… Nebe(Králoství) a Peklo (Hlubyna) jsou brané v úplně jiném světle. Kniha od první do poslední strany zaujme a nepustí….přesvedčte se samy…

Podle mě nejlepší díl série. Filozofování a zamýšlení se nad osudem je tu v ideálním poměru promíseno s akcí. Někoho by mohl odradit drsný děj, kde nikdo není ničemu ušetřen. Ale taková byla doba vikingů. Jedna z nejlepších historických fantasy co jsem zatím četl.

Hm…v jednom komentári som sa zmienil o tom, že by nebolo od veci sledovať JFK príbeh bez samotného a takýto diel mám práve za sebou. Zo začiatku sa dej trochu vliekol. Avšak v štvrtine knihy sa čtivosť zmenila a s nástupom finálnej akcie som už knihu čítal ako deviatku a dvanástku. V recenziách som čítal, že finálna akcia bola veľmi neprehľadná, no mne to tak nepripadalo. Jediné čo sa dá vytknúť je pomalší rozjazd a niektoré erotické scény, ktoré trochu rušili a nepripadali mi tu vhodné. Bonusová poviedka bola skvelá a dúfam, že raz nejaký autor napíše aj hororový diel JFK.

velmi zajímavá prvotina autora. a zdá se že i přehlížená. úžasné, vypointované povídky, spíše magicky realistické, než fantastické. suchý humor. zkrátka počtení.

edit po 7 letech: asi bych dnes už neřekl úžasné, ale zábavné povídky, s nadhledem a humorem. pořád dobré. také jsem si uvědomil, jak je to jako kniha dobře odvedené – papír podobající texturou ručnímu papíru grimoárů, kombinace bílé pozadí, černě textu a červeně dekorací (alchymistické a magické symboly), příjemné pro oko i omak.

jedna z mála knih, u kterých nechápu to všeobecné nadšení. nedočetl jsem. nezajímavý a nudný svět, samoúčelný geroj… to nejhorší z dobrodružné literatury dnešní doby.