LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

bol som veľmi milo prekvapený – nie je to síce nič orginálne, ale na druhú stranu dej má veľmi vysoký štandart, veľa zvratov a pre skalných doomistov a pod. aj super nostalgický náboj. Lukjanenko si touto knihou u mňa potvrdil miesto v TOP. Opäť okrem bezduchej akcie ( typu Stroncium a pod.ˇ( je tu aj možnosť zamyslieť sa .

Oproti ostatním mi nevadily dětští hrdinové. Enderův osud kdy je zmítán z jedné úmorné situace do druhé byl psychologicky fascinující. Budoucnost, kdy z dětí dělají nelítostné zabíjáky a ve své podstatě geniální stroje je úděsná. A konečně jsem se dočkal toho, že hlavními záporáky jsou zde lidé. Teda aspoň z mého hlediska. V utajení udržovaný nepřítel nás však může ještě překvapit. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

Celkem průměrný špionážní thriller z blízké budoucnosti, zde charakterizované především běžným používáním virtuální reality. Body tato kniha ztrácí hlavně za nedostatečné využití námětu – virtuální realita je tu dost chabě popsaná -, za málo překvapení – román je dost šablonovitý, nic originálního -, a také za slabé charakterizace – nevím proč, ale celou dobu jsem fandil záporákům, kteří jsou mnohem lépe napsaní. Našel jsem i dost slabin v překladu. Popravdě řečeno, toto je první kniha, kde jsem klasické varování před hozeným granátem „fire in a hole“ viděl přeložené jako „palte do díry“. Překladatel zřejmě nehraje počítačové hry. Stručně řečeno – řemeslně slušná kniha, která má ale spoustu chyb a nepřináší vůbec nic nového.

Bohužel musím naprosto souhlasit se Speedemonem. Velice kolísavá kvalita povídek. Ovšem Dolanův cadillac patří od teď k nejlepším povídkám Mistra Kinga, co jsem měla tu čest číst… 65%

Typický druhý díl trilogie, čili hrdinu honí jak nadmutou kozu shánět různé informace, ale ve výsledku se toho zas tolik nového nedozvíme, zatímco záporáci nerušeně kují dál pykle, aby bylo co kazit v závěrečném dílu série. Oproti prvnímu dílu nic nového, jen se trošku posunou intriky a na konci se dozvíme, kdo všechno je záporák a koho bude nutno odstranit.

ou, pane Kulhánku, tady jsme hodně ujely.

Řadový díl, který se hodí právě k premiéře Resident Evil 3 :) Zombie na pošti. Co chcete víc?

Eldest – Je ještě delší než první díl. Je tak stejně dobrý jako první možná o trochu horší. Děj samozřejmě utíká vpřed i když má už i své zádrheli a občas je příběh zdlouhaví a rozvláčělí. Jak hlásí obálka: (Ne)Teště se na film! Takže snad bude alespon lepší než ten strašnej první.

Kniha jako taková je dobrá. Je dobrá pro toho kdo v životě nic jiného nečetl (krom třeba HP). Ale když se na ní podívá nějaký zkušenější čtenář v oboru musí uznat že je tam až moc podobných událostí, postav a vůbec všeho z ruzných knížek, ba i filmů. Takže je Paoliny zloděj nápadů nebo není? Při nejslabším vyhodnocení se nechal „inspirovat“. :-) ALe kniha je dobře udělaná a čte se sama. Eragon měl štěstí v tom že měl velou marketingovou a reklamní podporu. To se potom prodávaj knihy skoro sami. Takže vyhodnocení? Určitě si celou serii přečtu (zbívá jeden díl) a řeknu si ano četl jsem to a mám na to svůj názor.

Kniha o filmu ještě o takovémhle filmu tak to je vrchol. Někdo se snaží využít PP a HP módy a proto se chopili Eragona. Kniha o hrozném filmu a ke všemu ještě hrozně udělaná. Pokud se nechcete dát do kláštera na modlení – Nedoporučuju!

Velice zajímaví a nezvyklí to příběh byl. Dá se říci že ta kniha je jen „puze“ o jedné veliké bitvě ve vesmíru. Ano i Ne. Je to rozhodně zajímaví počil a je dobré si ho přečíst.

Tahle kniha mě velice příjemně překvapila. Vysoko hodnocených knih se už občas i bojím, ale Brány Anubisovy si v mých očích vysoké bodování vysloužily. Kniha je psaná velice čtivě, postavy jsou výborně vykreslené a již zmiňované reálie Londýna předminulého století – skvělé. Líbilo se mi, jak pozvolna spousta zpočátku podružných informací či detailů nabývala na významu, jak do sebe věci zapadaly a nakonec i to, že když už si byl člověk jist, že ví, kam přesně děj směřuje, autor ho zase zaskočil a příběh posunul o trochu jinak. Na knize mě nudil snad jen samotný začátek – úplně první kapitola, než jsem se začala chytat, jinak mi ale nepřehledná nepřišla. Jsem nadmíru potěšena a vřele doporučuju ;)

Kniha je dle mého názoru velice utahaná, velice přímočará a nemá patřičný spád. Autor se snažil vymyslet spoustu nových ras a přírodních úkazů, ale samotné popisování postav není moc propracované. Postava Valentina je dětinsky naivní a celý příběh je spíše psaný pro dětské čtenáře, kteří však dlouhé nudné pasáže zřejmě také nepřekousnou. Možná jsem zhýčkán Feistem,Goodkindem, Eddingsem atd.

Lepší než první díl JFK. Děj je konzistentnější, hlavního hrdinu už nepřeba představovat a tak nic neruší akci. Popravdě řečeno, kdyby se děj odehrával jinde než v českých reáliích, bylo by to asi o hvězdičku míň, ale dejte průměrné hodnocení slušné akci ve které tři sympaťáci zuby nehty pomáhají Napoleonovi u Slavkova.

Příběhově průměrné a nemá to napínavost starších dílů. Navíc některé části připomínají vykrádání – např. souboj s mágem uvnitř sopky. Co mi ovšem nejvíc vadí jsou hodně neuvěřitelné a nereálné náhody, které hrdinovi vždy zachrání kejhák.

Lepší než první díl. Přibylo dramatických scén i akce, nepřátelé jsou charismatičtější a zápletka je povedenější. Máte-li rádi Asimovovy robotické detektivky, tak tady můžete být zklamáni, protože série Lucky Starr je psána přeci jen pro mladší publikum, ale nevadí-li Vám trochu akce a sem tam nějaké to těžko uvěřitelné štěstíčko, klidně po knize sáhněte.

Stále ještě dobré čtení, ale přeci jen je trilogie Virex ve svém posledním svazku již poněkud vyčerpaná

První díl ze série o Lucky Starrovi. Jedná se o typickou asimovku pro mládež – detektivka s „vědeckou“ zápletkou a dobrodružnými prvky. Tohle je však o něco slabší než jiné. Snad proto že se jedná o první díl. Postavy jsou ploché a nic se o nich nedozvíme, pravidla dobré detektivky jsou narušena tím, že ve chvíli, kdy se děj pořádně rozjede přijde autor s finálním odhalením, které ale čtenář nemohl vydedukovat předem. Prostě celkově takové slabší.

Přibližně do poloviny knížky mě to bavilo víc jak Kruh. Poté však nastoupilo velké množství genetických teorií, které zněly už přitažené za vlasy. Suzuki se zde snaží vysvětlit hororové a někdy až sci-fi prvky dostupnými lékařskými metodami, což někdy zní dost směšně. Ale i tak je to napínavé a pokud u nás někdy vyjde třetí díl, tak si se zájmem přečtu osud lidské rasa.

Stejně jako mnohým recenzentům i mně se během četby Měsíčních kostí přihodilo, že mi tato kniha průběžně připomínala ten či onen román. Nakonec jsme se ale ustálila na tom, že to vůči autorovi není fér – je dostatečně svůj a tolik přirovnávání si nezaslouží. Po jeho knize jsem sáhla bez rozmýšlení – četla jsem od něj již před lety u nás méně známou Zemi smíchu, která mě zaujala natolik, že jsem o kvalitě dalších děl Jonatahana Carrolla nepochybovala. A dobře jsem udělala. Kromě toho, že i v Měsíčních kostech jsem narazila alespoň na zmínku o svých milovaných bulteriérech (v Zemi smíchu dokonce hráli velice významnou roli), prošla jsem si i zneklidňující cestu krajinou snu a duše kdysi zraněné osoby, která se se svými běsy vyrovnává po svém – a že to dokázalo být hodně napínavé!

Knihu bych viděla tak ve třech rovinách – na jedné straně se jedná o více méně přívětivé vyprávění o poklidném životě mladé novomanželky Cullen, jejího muže Dannyho, dcery Mae a úžasného blízkého přítele Elliota. Cullen se sice občas dějí zvláštní věci a rodina zažívá i nějaké ty neidylické události, ale jinak vcelku pohoda. Ve druhé rovině ovšem Cullen prožívá znepokojující a nebezpečná dobrodružství ve svém snovém životě – podniká riskantní výpravu se svým snovým synem Pepsim, po boku s mluvícími zvířaty – obyvateli zvláštní země Rondua. Cíl jejich cesty a smysl onoho putování se postupně vyjevuje a čtenáře děsí stále víc. A nakonec vyvrcholení celého příběhu – kdy se obě dějové linie škaredým způsobem protnou a my zjišťujeme, že ne všechny eskapády hlavních hrdinů lze vyřešit laskavě a že ne všichni skončí bez úhony. Konec mě sice poněkud rozhodil, ale jsem tomu ráda – upřednostňuji trochu toho ošklivého „reálna“ před kýčovitými happyendy, je to pak vše tak nějak… uvěřitelnější.

Poměrně svižné, akční, příjemné čtení na cesty do práce… Slušné hodnocení 75–80% degraduje posledních cca 20 stran, vhodných tak do románku z červené knihovny.

bol som prekvapený – kniha ma uchvátila hneď od prvej stránky – od obrázkou až po dej. Niečo takéto mi už chýbalo – dark fantasy+poska­tastrofické scifi a hrdina či skôr antihrdina. Kniha má spád, super vykreslené prostredie, slušné nápady. Po Koniášovi asi naj kniha od Žambocha.

Série Temná věž se blíží do finále a tempo nezpomaluje. V tomto díle si Stephen King tak trochu zašprýmoval (náznaky byly už v minulém dílu), když uvedl na scénu sám sebe coby autora hlavních hrdinů, kteří se s ním setkávají v jedné z realit právě v okamžiku, když odložil koncept prvního dílu coby neperspektivní. Jinak se děj točí kolem několikanásbně rozpolcené Susannah/Mii/Det­ty/Odetty, která se chystá přivést na svět dítě, o kterém se také dozvíme, čí vlastně je. A je to překvapivé. Ještě jednu hvězdičku si zaslouží doslov, který má formu výňatku z Kingova deníku, ze kterého se dozvídáme zajímavosti ze vzniku Temné věže (a taky to, že King prožil posledních dvacet let pod parou). Ale možná je to jen fikce. U Kinga člověk nikdy neví.

Ch. Tolkien ve své až badatelské práci ukazuje, jak by se mělo přistupovat k dědictví po předcích. Příklad by si z něj měl vzít třeba B.Herbert.

Tahle kniha mě uvádí do rozpaků. Na jednu stranu jsem ji přečetla jedním dechem, dychtivá dozvědět se, co bude dál. Na druhou stranu – třebaže je to příběh nadmíru truchlivý a místy až krutý, musím s jistým překvapením připustit, že mě nezasáhl tak, jak by býval měl. Nevím, co se nepovedlo – jestli je to raností Cardova díla, překladem či mnou, ale postavy mi prostě nepřišly dostatečně reálné, dostatečně živé, neoblíbila jsem si je či nezprotivila natolik, aby se mě jejich osud dotkl hlouběji. A to je veliká škoda, protože základní myšlenka knihy – komunikace prostřednictvím krystalických emocí vyjádřených tóny písně, která může zprostředkovat i manipulovat, je podle mě velice nadějná a krásná. Zpočátku je mladý zpěvák Ansset díky své výchově skutečně velice nepřístupnou postavou – jeho Sebeovládání z něj dělá jakési malé monstrum, ale ani později mě jeho osudy nedojímaly natolik, abych jej skutečně litovala. To už mě oslovilo spíše několik periferních postav, jako Mikal či Josif a další. Bylo to snad Cardovým záměrem – vykreslit Pěvce spíše jako nástroje než jako živoucí osobnosti? Možná zčásti, ale i tak mě plochost jeho hrdinů zanechává ještě prázdnější než pustota po odeznění posledních tónů jejich písně.

Otec zakladatel se vrátil po dlouhé pauze a všechny oslinil jeho Houbovím světem! A tímto dílem začal takzvanou Temnou sérii (JWP + TN + MŽ). Skvělé hlašky, děj postavy. Prostě JWP jak ho máme rádi.

Hlavní hrdina románu Omar James Ross, po otci Brit a po matce Beduín, je egyptolog, kolegové však na něj zahlížejí pro jeho neobvyklé názory na původ staroegyptské civilizace a vysmívají se jeho úsilí dokázat, že egyptská kultura měla kořeny někde jinde než v povodí Nilu. Po zoufalém telefonátu od blízkého přítele se Ross vrací do Egypta, aby kamarádovi pomohl, a podaří se mu se zaplést do potíží s podivnou společností, která v Egyptě operuje již celá tisíciletí a zdá se, že kromě faraóna Tutanchamóna má na svědomí ještě řadu životů dalších lidí ze všech možných historických období.

Kniha se mi četla příjemně a vcelku mě potěšila, nutno ovšem přiznat, že se může jednat o osobní úchylku. Vždycky si ráda přečtu román v jehož rámci si rozšířím obzory o nějaké historické či etnografické údaje a právě do této kategorie pro mě “Oko boha Rea” spadá – jeho autor prožil několik let kočováním s Beduíny po severní Africe, kde mimochodem dodnes žije, tudíž se odvažuji doufat, že alespoň co se popisu místních reálií týče, ví, o čem mluví.

Co se týče žánru tohoto díla je to už o trochu složitější. Na závěr přirozeně vyplyne to, co čtenář více méně tuší po celou dobu – že kniha nekončí zcela standardně a zařazení mezi sci-fi romány je ospravedlněno. Nicméně předchozích 80% knihy lze číst jako běžný, čtivě psaný thriller okořeněný exotikou orientu. Proto zde předestírám jakési varování pro nadšence vědecko-fantastična: nečekejte žádné převratné efekty, dějové zvraty či příběh vystavěný na originální či nečekané zápletce. Milá kniha, ale nepřekvapí ani neunese.

Ze začátku je z toho cítít zaklínač, pak se to trochu odkloní k akci a od půlky ke konci se to změní na romantiku pro něžnější pohlaví. Knihu více ocení romantické duše, já jakožto příznivce akce jsem se sice od poloviny úplně nenudil, ale tak úplně mi to nesedlo.

Opravdu podivná kniha. Místy komedie, místy smutné psychologické drama. Ani ryba ani rak. Do už tak podivné rodiny se narodí ještě podivnější dítě, které nese neklamné satyrské a faunovské rysy – nesnese ošacení, miluje přírodu a zvířata, přičemž slepě ochraňuje samičky, lidi ignoruje a nerozumí si s nimi. A nezdá se, že by se to s věkem mělo lepšit. První půle, kde sledujeme osudy tohoto dítěte je až čtyřhvězdičková, na druhou stranu ta druhá, kde smutně sledujeme rozklad rodiny a snahu nějak na tom divném dítěti vydělat je depresivní a celkem nudná, spíš na dvě hvězdičky. Tak jsem to zprůměroval.

Uzavření cyklu o Conollyových. Celkem nijaký příběh vyšvihne až skvělý závěr, kdy John vidí před očima celý svůj život a my s ním vzpomínáme na staré dobré časy. Poslední dobou se často objevuje Asmodis, takže i za to nějakou tu hvězdičku přihazuju…

Překvapivě zdařilé a originální dílo, které jsem měl již dlouhou dobu v podvědomí, ale k jehož přečtení jsem se dostal až nyní. Kniha je postavena na dovednostech ESPERů, čili lidí ovládajících různé mimosmyslové dovednosti, a hlavními hrdiny jsou dvě charakterově protichůdné postavy – nekroskop a nekromant. Měl-li bych knížce něco vytknout, musel bych zmínit chybějící napětí ve většině obsahu, které nahradilo spíše objasňování různých situací. Ale aby kniha byla čtivá, není skrz na skrz napětím naplěná kniha podmínkou, že? :-) Nelíbil se mi závěr knihy, kdy se původně nejneschopnější osoba bez jakýchkoliv ambicí pro život změnila v mýtus, schopný cestovat v čase a prostoru. Máš u mě 9 hvězdiček z 10, Briane.
.....Nesouhlasím s úvodními slovy bikera o železné oponě. Celé dílo bylo předce o boji Esperských oddělení v Anglii a Rusku, proč by to mělo být na závadu?

Další zdařilá kniha. Když se naposledy objevila Bábi Zlopočasná, byla to parafráze Hamleta, nyní si pan Pratchett zaměřil na všelijaké známé pohádky. Od Karkulky až po Popelku. V určitých momentech mi to hodně připomínalo Shreka, ale kniha je starší, tak za to ubírat body nebudu. Jinak čarodejnické trio je dokonalé a Stařenčin alkoholismus maximální :) Ale oproti některým dílům s Mrakoplašem nebo Smrťem v hlavní roli, příběh maličko zaostává.

Po Seržantovi další, a pro mě opět nepovedený, pokus o skloubení fantasy a sci-fi. Hrdina, kterému není potřeba držet palce, málo uvěřitelný svět, epizodní skládání děje… V porovnání s tím, co již M.Ž. napsal pouze podprůměr.

opravdu bída, spíše dickovské ale autor rozhodně má do dicka daleko. nuda bez akce. bez nápadu. dílo průměrné v době vzniku…

Čas se na tomhle kousku už hodně podepsal, víc než kyberpunk je z toho cítit P.K.Dick

Zajímavá sci-fi z oblasti počítačových sítí. Je sice znát, že autor není klasický spisovatel, ale spíš IT publicista – zvláště to bije do očí u poněkud šroubovaných dialogů – ale celkově mně kniha celkem chytla. Děj je vlastně prostý – lidé se pokouší zjistit, jak funguje síť, na které už jsou zcela závislí a bez niž si už nedokážou život představit. Příběh vyznívá i jako varování před nekontrolovaným vývojem technologií. Zajímavou odboučkou je dějová linie popisující snadnost manipulace s veřejným míněním.

kvalitní překlad (byť pár mušek by se našlo), velmi zajímavé příběhy = simmons povídkový poprvé čitelný bez skřípění zubů! zvláštní pozornost zaslouží Devátý z Av a Na K2 z Kanakaredesem. pro milovníky Hyperionu, nové setkání s Vyvrženci. potěšení na mé straně

byl jsem nalákán dobrými recenzemi, ale výsledek zklamal. celkem nudná detektivka propojená dvěma dalšími rovinami děje, z nichž jedna je nudné (opět) pojednání o humoru a druhé pepř nudných (ó jé) reminiscencí nešťastného vědce. kdyby v knize nebylo pár moudrých postřehů a dobrých frků, šla by ještě jedna hvězda dolů.

Velmi svižné pokračování dost dobrého Newtonova děla. Stejně jako v předchozím dílu, i zde sledujeme současně několik dějových linií, v tomto se však nakonec protnou ve velkolepém finále. Na děj si nelze stěžovat, co mi však vadilo a za co srážím hvězdičky je prapodivné propojení alchymie a mystiky, které mi prostě nesedí. Ale pokud tento problém nemáte, přičtěte si k mému hodnocení dvě hvězdičky navíc.

Celkem příjemná záležitost, trochu trpí tím, že jde vlastně o dva příběhy (archivy hrůz a Betonová džungle)