LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jak můžou asi vypadat Vánoce ve světě budoucnosti, kdy každý člověk má všechno, co potřebuje, a dělá si co chce? Budou hodně zvláštní a studené, a to ne proto, že zrovna nasněžilo.

Další z mých oblíbených povídek ze sbírky. Děti vidí některé věci úplně jinak, než my dospělí, ale kdo rozhodne, co z toho je správně? Důležité je, že fungují tak, jak mají. A Jeremyho výtvory fungují.

„Člověk by řekl, že v takovou posvátnou noc by všichni seděli doma u svých rodin.“ – Ale ne, právě tuhle dobu si jeden národ vybere k napadení jiného a piloti Mírových sborů jsou povoláni do akce. Tiše, jak se na tuto noc patří, kloužou průzkumná letadélka nad nepřátelskou armádou, a když se čtenář nechá strhnout vyprávěním, proletí se s nimi až do konce…

Carthago delenda est – česky: Kartágo musí být zničeno. Zajímavá povídka, ze které si určitě budu pamatovat, že monoteistické náboženství umožnilo chápat řád věcí jako jeden celek.

Napodruhé mě povídka chytla více než při prvním čtení. Kingův „standard“ vysoce převyšuje obvyklé kvality. Líbí se mi, že vše je takřka uvěřitelné, díky banálním detailům (mokrý zadek zmáčí povlečení, kapky na nohou vedou i v takové situaci ke vzrušení,…), které k tomu přispívají. V tom je King mistr. Naopak nemám rád příběhy, které dočtu a přemyšlím, co že tím asi autor vlastně myslel. Zdálo se to?, byla to skutečnost? atp. Dříve jsem stále řešil, jestli ty polopatické příběhy nejsou něco míň než ty, které zapojují čtenáře a jeho fantazii, ale dneska v tom mám za sebe jasno. Moc pěkná povídka, moc pěkná atmosféra.

Povedená minipovídka o vzpouře reklamních droidů, s velmi povedeným závěrem. Právě ten závěr zvedá tuto povídku z hlubin průměrnosti. Akorát ti koníci museli bejt ohavní. Moc pěkné…

Veselá taškařice o našem českém vesmírném dobyvateli planety Neptun. Kdy se z dobytí Neptunu stane závod. Nejzajímavější je prvek darwinizace. :) Akorát tomu něco chybělo a já nevím co. Lehký nadprůměr.

Rozvláčný start, rychlý konec. Na rozdíl od virtuálních světů, které prý mají obvykle jen prostředky. Obvykle.

Vzpomínky na dětství útočí. Konec je trochu mlhavý, ale že by…?

Horrorová porno pohádka. Kontroverzní předělávka notoricky známého příběhu těžko najde nezájemce. Každý kdo tohle četl musí povídku buď nesnášet, nebo zbožňovat. Ale zapomenout se na ni nedá.

Naprosto nevím, co tohle mělo být ani jak to chápat. Proto ani nevím, jak bych lépe vysvětlil své hodnocení. Prostě, kdo jste zvědaví, přečtěte si tu povídku, možná pochopíte, co mi případně uniklo. Já nepochopil.

Dopadení nepřátelského špióna. Spousta vojáků a vcelku očekávatelný výsledek.

Fantasticka poviedka a hned zaradena do mojho poviedkoveho TOP10. Cim menej bude ludstvo zavisle na prirode, tym menej mu bude na nej zalezat. Skvele!

Ačkoliv povídka předchází sáze Meč pravdy, nedoporučoval bych ji číst jako první. Minimálně až po přečtení prvního dílu, protože autor se zde moc nezatěžuje s vyvsětlováním. Takže kdo netuší, k čemu jsou Zpovědnice a nemá určité povědomí o válce s D`harou ať ještě chvíli počká.

Nejvýraznějším prvkem povídky je silně poetický jazyk, kterým je scéna (vlastně jediná) odvyprávěna. Takže dojem závisí na tom, jestli čtenáři sedne, nebo ne. Já to beru jako pokus o něco jiného, přehnané je to zřejmě schválně, ale na můj vkus je to až křečovité, takže ve výsledku moc nadšená nejsem.

Dalsia poviedka, kde Bacigalupi predvadza svoj talent na napady. Je originalny, emotivny a zaverecna pointa bola lahko mraziva.

Povídka o policistech ve městě, kde už ani ty lišky nedávají dobrou noc. A k nim jednoho dne dorazí Ned. Nový policista, nový RoboCop, ale ten filmový robocop mu nešahá ani po prdel. Skvělá komedie, která skončila moc brzo, přesto mě bavila a nasmál jsem se do syta.

Tato povídka je stručné zamyšlení nad tím, co by se dělo, kdyby se třeba válka dala vést počítačově a z pouhé simulace pak vyvozovat další důsledky pro tu a tu stranu. Opět nechybí příjemná pointa.

Krátká povídka postavená na chytré pointě, která vyžaduje trochu pozornosti během čtení. Sice nejde o nějaký převratný příběh, jedná se tu o to, že když se použije jakýsi přístroj, něco by se mělo stát/změnit. Rozhodně tato povídka není první ani poslední na tento způsob, přesto neurazí a příjemně pobaví.

Velice chutná jednohubka. Krátká záležitost, která pobaví. Pro mě jednoznačně nejlepší povídka z celé sbírky. U povídek si moc nepotrpím na překomplikovaném ději a stádu postav. Stručné, jasné, kvalitní.

Nechápu proč dal ten předemnou brak. Povídka je to příjemná, Lhotova ilustrace skvělá. A celé je to o prvním kontaktu s Marťany, který se úplně nepovedl. Trochu mi to, i tématem, připomnělo Stanleyho Weinbauma, nicméně tam kde je Weinbaum hravý, je Bear melancholický až smutný. Podle mě slušných 75%

Povídka začala opravdu zajímavě, asi do poloviny mě i bavila. Pak se dostavila podivná nuda a pocit, že je to všechno tak nějak na rychlo splácané dohromady – obzvlášť poslední část. Jako by to pan Žamboch nepsal s láskou, ale na čas. Dle hodnocení ostatních mám tenhle pocit asi jen já. Možná je to i tím, že je povídka zatraceně dlouhá, podle mě až moc „natáhlá“. Popravdě jsem rád, že ji mám konečně dočtenou.

Autor přepsal původní pověst o Orfeovi, a aby dodal příběhu novou dimenzi, použil jakési blíže nespecifikované bytosti, které tam tak trochu do všeho strkaly nos. Možná to nebyl zas tak špatný nápad smíchat pověst starého Řecka s mimozemšťany, ale mně osobně to moc nesedlo. Určitě by se v dějinách lidstva našla lepší situace, do které by se dal příběh zasadit. A další problém u této povídky představoval styl vyprávění. Děj se neposouval pomocí dialogů, což by se tu nakrásně nabízelo, ale pouze pomocí popisu, který byl většinou neskutečně nudný. Upřímně, článek o Orfeovi na Wikipedii je mnohem, mnohem zajímavější:-)

Cital som v originali, tak som mozno nepochytil vsetky detaily. Poviedka popisuje najdenie viery a jej stratu. Egan pridal scifi prvky (cudzia planeta, uplne ina kultura, odlisny druh ludi..) ktore su ale v zasade len pozadim pre teologicku diskusiu a popis psychologie postav. Vykreslenie vyvoja hlavneho hrdinu mi prislo zvladnute velmi dobre – autor nas sprevadza roznymi obdobiami jeho zivota od detstva, cez mladost az k dospelosti popisovanim udalosti ktore mali klucovy vplyv na jeho zivot. Urcite stalo za precitanie, len ku koncu som mal neuzavrety pocit nakolko hrdina ostal tak nejak strateny..

Londýn 1954. Německo u moci i zde. Takže další alternativa, kdy se Hitlerovi dařilo podstatně lépe, než v našem světě. Podle mne z tohoto tématu se dá čerpat stále a rozhodně se neochodí na rozdíl třeba od podobně využívaného Jacka Rozparovače. Napínavá, svižná povídka, výborně napsaná. Sice mě do oka praštily jedna nebo dvě nelogičnosti, ale to na věci nic nemění.

Citace: „Co není zakázáno, je povinné“.

Krátká, alternativně historická povídka s motivem 1. světové války. Je to v podstatě jen popis dějinných událostí bez přímé řeči, i když určitě nápaditý a s pěknou pointou, která z pouhé alternativní historie dělá ryzí sci-fi.

Na začátku zmizí v mlze trajekt a již nevypluje. Variace na Bermudský trojúhelník. Tato událost je pro autora jen prostředkem k sondě do mysli obyvatel Seattlu, z nichž každý někoho na trajektu znal. Po začátku jsem se těšil na pořádnou propletenost jinak celkem izolovaných příběhů. Ta se bohužel nedostavila, jen sem tam jsou nějaké drobné propojovací nitky. Z tohoto pohledu zklamání, ale jinak mě povídka bavila, dramatický náboj nechybí a klidně by na scénu mohli vstoupit další aktéři a hladce navázat tam, kde povídka skončila.

Nejsem si jist, která ze dvou hlavních postav je více šílená. Na můj vkus asi až příliš podivné a neuvěřitelné.

Vstupní podmínky diskutabilní, vývoj situace naprosto logický. Trefa.

Zelení mužíčci na cestách. Škoda toho kronikářského odstupu „situace byla taková a taková, rozhodli se udělat tohle…“, příběh by unesl i podrobnější vyprávění a konkrétní postavy. Ale to by se nevešel na stránku.

Setkání s kouskem krásy mezi šedivými paneláky, s pointou sice nepřekvapivou, ale sympatickou.

Další paralela na ztracenou generaci. Otázka zní: Bude se někdo, kdo nezná nic než válku, chtít změnit na civila? A bude toho vůbec schopen? A opravdu by mu jako civilovi, navíc v ráji, bylo líp než doma? Přečtěte si povídku…

Mé druhé setkání s bratry Strugackými už dopadlo o poznání lépe. (Táta nelhal, je to dobré:) Dal bych plný počet, ale chyběl mi tam naprosto pohled z Kornějovy strany a navíc nevěřím, že by Drambu neměl v sobě pojistky, přesto jsem byl náramně spokojen. Děj je ve finále poněkud statický, ale rozhodně ne nudný nebo nezajímavý. Zkrátka asi jako existuje kategorie ruská hudba a ruský film, tak existuje i kategorie ruská povídka nebo ruská kniha. Zjišťuji, že na téhle vlně jsem schopný být naladěn. 90%

Asi jsem to nějak nepobrala. Trocha magie, spousta intrik, žádné bludiště. :(

Novela bratrů Strugackých. A opět skvěle. Zlo nemusí být předem dané, ale utváří ho i prostředí (válka, totalita, vězení, město Pelyněk neboli Černobyl). Vyprávění o dramatických osudech a vnitřním vývoji Kima Vološina mě dokázalo opravdu pohltit, včetně zajímavého závěru. Ve srovnání třeba s Hledáním úradku (se kterým sdílí některé hlavní motivy) se jedná o celkem přímočarý příběh, i když příležitostí k zamyšlení nad námi samými je opět dost.

V Hledání úradku se mi nezdálo, že příslušníci KGB jsou přeloženi jako „estébáci“. No, tak v této novele už z nich překladatel „kágebáky“ udělal.

Zajímavá povídka, která dokáže vyvolat silné emoce (určité obavy také, ale mnohem spíše smutek a lítost, případně i trochu hněvu na nespravedlnost světa). Ani v tomto případě proto zařazení do antologie nerozumím (tentokrát je viníkem Datlowová), jako horor mi to skutečně nepřijde (nadpřirozený prvek tam pak není žádný).

Nemůžu si pomoci, ale tyhle lehce sentimentální kousky se mi prostě líbí. Muž, který část svého života zasvětil dobytí Měsíce, ale kvůli jistým okolnostem (které jsou popsány v povíce Muž, který prodal Měsíc) se na něj nikdy nepodíval, přestože to bylo to jediné, kvůli čemu to celé podnikl. Nyní je už starý a chce si svůj sen splnit, ať to stojí, co to stojí.

Z této povídky až příliš čouhá autorova zkušenost s vážným úrazem a pobytem mezi světem živých a mrtvých. Doufám že to byla přechodná slabost a mistr neuvízne v osidlech laciné mystiky. Velmi tuctové.

Co k této působivé povídce napsat, abych nespoileroval? Snad jen, že mě skutečně až mrazí, když si sám sebe představím na místě Nikity Voroncova, který opakovaně prožívá peklo, které ovšem nestvořil Ďábel, nýbrž lidé sami sobě. A také, že nabrané životní zkušenosti nemusí být jen radostí, ale i prokletím.

Povídka začíná jako běžný příběh, kdy návštěvník z budoucnosti přicestuje za někým z minulosti a něco od něho potřebuje. V průběhu děje se hlavní postavy dostávají do jakési etické rozepře, kdy je jasné, kdo má pravdu a kdo žije ve zkreslených představách o tom, co je pravda a co ne. Nicméně, nejzajímavější na této povídce je její konec, kdy se dovídáme, proč vlastně dotyčný odmítl nabídku svého života.

Mumie je jedna z rozsáhlejších povídek ve sbírce Stalo se zítra a vypráví příběh o dvou mužích, z nichž první je možný podvodník a ten druhý se ho snaží chytit. I když je příběh zasazen do budoucnosti, čtenář má pocit, že se pohybuje v minulosti, ve zlaté éře archeologických vykopávek. Povídce rozhodně nechybí napětí a akce, přičemž nikdy si nemůžeme být naprosto jistí, jestli ta záporná postava je opravdu podvodník, nebo na jeho příběhu a činech přeci jen je něco víc.