LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pořádek musí být a to platí i o hrátkách s časem. Jednoduše, když budete s časem manipulovat dostatečně dlouho, jednoho dne se věci vrátí do svého přirozeného běhu. Toto nám autor sděluje v krátké chytré povídce, která svou teorií spíš pobaví.

Román (pravděpodobně jen od Borise Strugackého) má podtitul „27 teorémů z oblasti etiky“, což zní hrůzostrašně a mohlo by i leckoho odradit. Ale klid – je to normální dějový příběh, i když prošpikovaný úvahami o ruské a sovětské společnosti a povaze, o potřebě a touze mít nad sebou bič, o metodách ovládání společnosti stranou a vládou atd… Ale není úplně jednoduchý.

Sledujeme život hlavního hrdiny od dětství při blokádě Leningradu (což je podle mě částečná autobiografie Borise Strugackého, který tam dětství opravdu strávil), přes další osudy až do pozdního věku. Kolem něj umírají lidé a on sám proplouvá celkem v pohodě. Proč?

Román, i přes myšlenkovou nabitost, se mi četl velmi dobře a rád jsem zabrzdil u výše zmíněných hlubších úvah, které jsou velmi výstižné. Byl dopsán těsně po ozbrojeném konfliktu Borise Jelcina a parlamentu v roce 1993 a jeho konec se odehrává (dle souvislostí) tedy již ve fiktivní době cca 10 let poté. Tato poslední část je proto nejvíce sci-fi a jsou zde i některé technické vychytávky z budoucnosti. Trochu mi na tomto konci nesedělo, že autor několikrát jakoby vytáhl postavy z klobouku a vrhl je na scénu bez úvodu. Ale jinak – vymakaný román od ruských klasiků (vlastně asi jen od jednoho z nich), který bych ovšem nedoporučoval k rozjezdu do čtení jejich díla.

Ale co je podivné (ovšem na vrub překladatele), je termín „estébáci“, což mají být příslušníci KGB. Moc nechápu, proč Libor Dvořák tento termín použil. Sice nevím, jestli třeba „kágébáci“ jsou ideální, ale „estébáci“ jsou každopádně naprosto absurdní.

Bělošská chamtivost versus indiánské „voodoo“, tenhle boj má pouze morálního vítěze… Souhlasím s Luccem, že povídka nenažene strach – hlavní antihrdinové si plně zaslouží vše, co je v džungli potká. Ale nechutná mi přišla dost, moje představivost nešetřila krvavými detaily:-). 71%

Veľmi dobré uzatvorenie v priemere veľmi silnej zahraničnej sekcie tohto čísla. Z týchto poviedok sa najviac drží pri zemi (aj pri Zemi ;)), zato možno aj vďaka tomu je najlepšie čitateľná a zároveň má najúdernejší záver. Noirová hra so smrťou, od ktorej sa nedajú odtrhnúť oči, v závere odkazuje na dielo veľmajstra SF, ktorého meno by bolo v tomto komentári predsalen ľahkým vyzradením.

Nepříliš výrazný mysteriózní kousek, který nenudí, ale hlubší dojem neudělá.

Zde bych nesouhlasil s komentářem Jany677, i když ho chápu. Ano, téma je lacinější a pointu lze čekat, překvapení se tedy nekoná, ale člověku občas takováhle prostá jednohubka zkrátka sedne. Je tu pěkně přehledně rozehraná situace, která spěje s jasnému konci, který je pěkně drsně dotažen až tam, kde ho člověk chce mít.

Povídka, která na čtenáře nejprve dýchne velmi moderním dojmem s humorným nádechem, aby posléze přešla kamsi k lovecraftovským základům tušení prastarého zla. Konec se pak nese ve velmi zlověstném duchu řetězení nešťastých událostí. Konečně povídka s nábojem, ač trochu nekingovským.

Celkem nechutná řezničina (nebo by se tady spíš hodilo použít slovo zubařina?). Řemeslně jinak dobře napsaná, ovšem konec je už nejméně od půlky zcela předvídatelný a nesmysly v závěru mne přiměly k nevěřícnému pousmání.

Fantastický prvek je opět velmi slabý. Povídka navíc cílí na specifickou skupinu čtenářek (dospívající dívky, možná ještě jejich matky), do které rozhodně nepatřím.

Další pohádka. Tahle navíc obsahuje moderní prvky, které v tomto žánru skutečně rád nemám.

Jestli stejně jako Robert Sheckley (a já:-)) máte pocit, že trochu rozvinutější mozek nedává lidstvu právo všechno kolem sebe plundrovat, upravovat čistě pro svůj finanční prospěch a vyšší pohodlí, pak se vám povídka bude líbit a dost možná v závěru také použijete oblíbený „výrok“ Nelsona Muntze: „Chá-chááá!“ 79%

Zo začiatku som si hovoril, že toto je nejaká haluz. Ale neprešlo veľa riadkov a napriek tomu, že haluzou to do istej miery zostalo, autor v tom spravil jasno. Niektoré scény sú poriadne naturalistické a trochu mi pripomenuli film Horizont udalostí. Všadeprítomný Kaufmanovský humor však zabránil rozvinutiu atmosféry strachu. Je otázne, či to je na škodu, alebo nie, ale v každom prípade to bola kombinácia celkom zaujímavá. Nebyť jedného extrémne „deus ex machina“ momentu, dal by som iste ešte o 10% viac. Aj keď bol do istej miery konzistentný, myslím, si že autor si spravil trochu nefér skratku. Napriek tomu kvalitka a poviedka sa rozhodne zaryje do pamäte (zhoda s názvom čisto náhodná ;)).

Po rozpačitej úvodnej poviedke Neklid prišlo ukľudnenie v podobe skutočne zaujímavého mixu transhumanistickej extrapolácie, terraformácie Mesiaca a idealizmu hlavného charakteru Benjana, ktorý si ho vďaka istým predpokladom môže dovoliť aj tvárou v tvár mocnému klanu Majikenov (o niečo vplyvnejšia štruktúra, akou sú súčasné štáty). Priznám sa, v závere sa to trochu rozostrí a prijal by som stranu navyše o tom, ako sa to vyvinie s kolóniou, ale aj tak som si pochutnal. Asi najlepšia vec od autora, čo som doteraz čítal (zatiaľ len poviedky).

Chytlavě napsaná povídka s jednoduchou zápletkou, kdy nadšenec do šermu se vrátil v čase, aby zažil nějaký ten souboj na vlastní oči. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že ti dva bojovníci na život a na smrt jsou trochu neohrabaní.

No, nevím, co by mistr Shakespeare říkal na tuto verzi svého nejznámějšího díla. Ale proč ne. K žádné tragédii nemuselo dojít a dvěma znepřáteleným rodům stačilo, když „si to rozdali“ jejich roboti. A Romeo a Jůlie jsou v bezpečí:-)

Škoda, že tato povídka není víc rozvedená. Na stránku se moc příběhu nevešlo, což je škoda, protože to má zajímavý námět, s kterým by se dalo pracovat v různých směrech. Jedná se tu o vykopávky koster dinosaurů a příběh končí ve chvíli, kdy jeden z archeologů objevil dinosaura s obojkem. Proč ne? Bohužel si musím domyslet sama, kde k němu přišel.

V příběhu nahlédneme do normální domácnosti a rodinných problémů, kdy se řeší problém s prospěchem dítěte. A na někoho se vina svalit musí. Ale co s tím, když se viník porouchá. Půjdeme ho reklamovat…

Povídka je takové krátké zamyšlení nad životem jednoho dostihového závodníka a jeho vysloužilého koně. To, že se o koně nakonec vlastně vůbec nejedná, mi nijak v příběhu nepřipadalo důležité, tím pádem bych tuto povídku mezi sci-fi moc neřadila.

Předchozí komentář mi mluví z duše. Na konci povídky jsem měla pocit, že jsem přečetla několik příběhů, které měly něco více či méně společného a nakonec skutek utek. Autor se asi snažil ukázat, že má spoustu nápadů, ale měl si je trochu lépe naplánovat a propracovat. Především rozdělit je do více příběhů, aby jeden neubíral prostor dalšímu.

Dle slov editorky je povídka fantastickým příbehem rozkošně zvrhlého humoru a každý, kdo pracoval v prostředí podnikové infrastruktury, pochopí nepříjemnou situaci, do které se protagonista dostal. Sice asi chápu, co chce autor vyjádřit, avšak nic extra humorného jsem v povídce neobjevil (nový vedoucí jako potetovaný divoch řezající hlavy nevýkonným zaměstnancům – tohle má být zvrhle humorné?). Celkově text skutečně není nic objevného ani příliš zajímavého a fantastické prvky v něm mu dle mého soudu spíše škodí.

Nevím. Není to špatně napsané, avšak fantastický motiv je v povídce jen velmi slabý a lze snadno argumentovat, že zcela absentuje. Další šlápnutí vedle v rámci tohoto výběru.

Obyčejná pohádka a upřímně řečeno ani v rámci svého žánru nic extra. Důvodem jejího zařazení do výběru mohl být snad jen soucit s obyvateli válkou rozervané bývalé Jugoslávie.

Nejslabší na konec. O čem to vlastně bylo? Hrdina obelstí minotaura a to ještě nijak dechberoucím způsobem. Konec. Minulo mě to…

Pro mě osobně vrchol sborníku. Ten nápad je prostě skvělý a příběh… :) Konec nechá čtenáře zamyšleného nad osudem hlavní hrdinky.

Lepší než autorčina vítězná povídka. Působí to na mě sice trochu jako prolog k dalšímu příběhu, ale jinak nemám, co bych vytknul. Je to prostě čtivý příběh se sympatickou hrdinkou.

Celkem nechápu proč autor vypráví příběh v 3. osobě. Tenhle typ literatury si vyloženě říká o ich formu… Jinak ale příjemná městská fantasy s nádechem steampunku a typickým drsným hrdinou. Četlo se to jedna báseň…

Takový klasičtěji laděný text, příběh není nic kdovíjak objevného, ale trocha originality v něm přece je – nepamatuji si, že bych někdy četl příběh, v němž hraje jednu z hlavních rolí netopýr :) Sedlo mi to…

Vynikající. Výborný příběh i nápad, dokonce mi ani nevadili ty popisy a metafory, které jinak moc nemusím.

Zaujímavé podanie so špecifickým rytmom, ktoré vo mne vyvolávalo pôsobivé obrazy – najmä čo sa týka motívu osobnej obety. Hľadanie obývateľných planét pod tlakom okolností bolo zachytené dobre, ale bolo tam pomerne veľa príliš nejasných náznakov, aby to do seba poriadne zaklaplo. Samotné cesty na planéty a ich prieskum boli dosť značne trivializované, ale s tým by som sa zmieril – najviac mi vadilo, že som si nevedel spojiť začiatok a koniec. Mimochodom, hrdinka má zaujímavé meno – Marika :)

Od chvíle, kdy byl čtenáři představen Novembre, už mi byla zápletka jasná, ale to nic nemění na tom, že Karteziánské divadlo je velmi pěkná povídka – naopak pro mě získala ironický nádech a větší zajímavost ještě před „odhalením“. Plus za výborný nápad, který byl vlastně velmi jednoduchý – a přitom originální, protože takové zpracování jsem ještě nepotkala (snad jen – následuje malý SPOILER – trochu jinak ve Vyslancích mrtvých).

Povídka inspirovaná 9/11 bohužel nepřináší to co se od Kinga čeká – napětí či zajímavou pointu. Dočkáme se popisu smiřování se s tragédií a hledání ové naděje. Zajímavé, ale vcelku průměr.

Povídky tohoto typu normálně moc nemusím, navíc autorčina práce v předchozím ročníku mě vůbec nebavila, moc šancí jsem tedy této povídce nedával. Nakonec se z toho ale vyklubala docela čtivá, krátká povídka, místy mi trochu připomínala Kytici. Jen škoda, že jsem nepochopil všechny narážky a možné souvislosti… Což je tedy spíš moje chyba, uznávám… :)

Lepší než úvodní povídka. Nápad mi sice tak zajímavý nepřišel, ale podání je o třídu lepší. Jinak souhlasím s tím, že kdybych nevěděl, kdo to napsal, tipoval bych to vážně spíš na ženskou :) Což nemyslím jako zápor…

Zajímavý nápad, zajímavý příběh, zajímavé postavy. Jako by tomu však něco chybělo, nějak jsem se do toho nedokázal začíst.

Krátke cvičenie na tému „Fúzia okultizmu nacistického Nemecka obdobia II. sv. vojny s Lovecraftovským mysticizmom“. Pomerne zábavný pokus o napodobenie atmosféry diel veľkého majstra, v menej okukanom prostredí ako sme zvyknutí. Zamrzí, že nejde o nič viac. Avšak, nakoľko obe použité propriety mám rád, a navyše text má spád, ide o čítanie nadpriemerne potešujúce.

Mottem povídky je nic nehnát nadoraz a taky žít a nechat žít. Vynikající nápad i velmi solidní zpracování, byť dech nikterak nevyrazí ani nešponuje emoce.

Podivná fantasy o špionovi císaře, který má si rád mluví pro sebe. Do toho dostal jako dárek magický implantát a má najít kohosi, aby zastavil cosi. A má tam být žlutý labyrint, o kterém všichni mluví, ale já ho tam nenašel. Po cestě najde „bludičky“ a odhalí… Moc to nechápete co? Já taky ne.

Je zvláštní, že i když povídce můžu pár věcí vytknout, přesto ji označím za skvělou. Ano, pointa je cítit už od půlky a rozjezd je slabší, přesto ale z textu sálá psychická tíže a napětí se dá krájet. Tak to má být.

Veselá taškařice na téma létání časem. Téma a hlavně pointa povídky je provařená až na kost, ale tenhle komediální přístup to vynahrazuje.

Skvělé! Kdyby autor zamakal na hororové atmosféře, kterou alespoň podle mne docela dobře našlápl, dal bych za sto. Nicméně i tak jsem byl spokojen. Chtěli byste mít v hlavě devět jiných a jednoho psychopata?