LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Staňte se obchodníkem na Io. Na místě, kde se vás budou snažit zabít malí, ale o to horší, krysáci, na místě kde váš zisk bude záviset na imbecilních cvokýších a na místě kde vás může zabít bílá horečka. A vaším jediným kamarádem bude papouškocour Oliver…

Málem jsem tu povídku nepoznal. Přece jen je to už nějaký ten pátek, co jsem ji četl a hlavně překlad je úplně jiný. Místo krysáků jsou to Kraďáci (malí hajzlíci jsou to stejně) místo cvokýšů se jim říká JOJO/JOJA (to možná asi i lepší) a místo papouškocoura je to kočkoušek to jsem nepobral vůbec. Jinak přidávám na hodnocenní tahle si plnou palbu zaslouží.

A na záver to najlepšie. Možno nie „nevýslovne“ ;-), ale určite veľmi pôsobivé a strhujúce vyobrazenie poslednej obhajoby samotnej existencie ľudskej rasy, ovládanej a zotročenej vyspelejšou mimozemskou rasou, a to prostredníctvom ničoho menšieho, ako najlepších hier najlepšieho dramatika ľudskej histórie. Druhá „divadelná“ poviedka v tejto zbierke, ale oveľa zaujímavejšia a ďaleko-ďaleko viac space opera, vlastne je to doslova „space opera“ :-)

Nostalgická, snová atmosféra návratu do dětství byla skvělá, nicméně něco, co nedokážu pořádně popsat, mi scházelo… Snad větší vtažení do děje a psychiky hlavního hrdiny. Možná je to jen tím, že ve svých dvaceti letech po návratu do dětství nijak netoužím, a ač se mi námět i zpracování líbily, tolik se s hrdinou jednoduše neztotožním.

Dravá planeta je lepší, zde už totiž autor popustil uzdu svojí fantazii naplno (což ale není na škodu). Ham a Patricie jsou stejně skvělí jako v první části (dravá planeta), největší škoda je že autor zemřel dřív než mohl psát dál. 90% i když uznávám, že nejsem moc kritický :)

Potenciálně velmi zajímavá povídka o cestování časem, kterou z mého pohledu naprosto kazí podivná vedlejší „hippísácká“ dějová linie, která mi tady absolutně nepasovala.

Inter arma silent Musae. Pri tejto poviedke by sa však tento výrok mohol skôr otočiť, a to s doslovnou platnosťou. Umenie a vojna môžu spolu súvisieť viac, ako by sa mohlo zdať… Originálny a zaujímavo podaný príbeh o strete, resp. vojne ľudstva s mimozemskou civilizáciou, na pozadí ktorého sa odohráva nemenej dramatický stret medzi synom – dôstojníkom a znalcom umenia s nevysvetliteľnými sklonmi k upadaniu do bezvedomia a jeho matkou – generálom, vojačkou dušou i telom (i mozgom), ktorá svojmu synovi preto nevie prísť na meno. K pochopeniu a porozumeniu býva dlhá cesta a veľakrát už môže byť neskoro.

Námětem podobná povídka předchozí (Plukovník a telefon), kdy osamění sdílejí tři staříci, které jednoho dne vytrhne z jejich rutiny nečekaná příchozí. A nová síla do života se nedostala pouze hlavním hrdinům, ale celému okolí.

Podivný příběh o podivných lidech, kteří se bez většího vysvětlení chovají podivně. Je zřejmé, že se autor soustředil na motiv osamění, ale ten nějak zanikal ve víru událostí a postav.

Kosmatka je chytrý chlap, co se nebojí kontroverzních témat. Jeho fantastika je spíše science a fikci v ní zajišťuje většinou jen drobný detail, nebo místy až úsměvné pominutí ne úplně zjevného faktu faktu, které ovšem přímé ovlivňuje většinou výbušnou, nikoli však explicitně řečenou pointu. Není to ale zadarmo. Konkrétně tahle povídka vyžaduje minimálně povědomí o biologii a religionistice. Pokud ovšem čtenář zná, nebo si dohledá vše potřebné. Bude odměněn.

Další úžasná povídka/novela od autora s úžasnou fantazií. Docela by mě zajímalo nakolik jsou tam zmíněné teorie reálné. Nicméně nemohu dát 100% protože chvílemi to bylo přehnané.

Úžasná povídka, jednak detailním provedením (klobouk dolů), jednak reálností budoucnosti. A konec je fakt pěkný.

Je to trochu ujetý (autor možná trochu sjetý), ale přináší zajímavé téma.

Výborná poviedka o veciach, ktoré patria do reality, ale nechceme s nimi mať nič spoločné, o hre na hrdinov, o žití vo fantázii, o láske a hneve. Mrazivý zážitok.

Velmi přeceňovaná povídka, ve které se zračí Howardův obdiv k textům Lovecrafta, avšak o žádný horor zde nejde. Místo toho máme co do činění s typickou howardovskou dobrodružnou povídkou, ovšem tentokrát vyprávěnou z pohledu první osoby podivným vypravěčem z budoucnosti, který vyprávěné události prožil v jednom z předchozích životů. Jak je u Howarda téměř pravidlem, zápletka je velmi jednoduchá, povídka se ale čte dobře a obsahuje některé atmosférické momenty. Vyprávění v první osobě mi ovšem příliš nesedlo, zbavilo příběh velké části napětí a samotný vypravěč si mne nijak nezískal (v popisovaném předcházejícím životě jde o typického severského hrdlořeza). Vše pak dovršily zmínky o nadřazené a dokonalejší rase Árijců, které se v textu na několika místech objevily.

Táto poviedka to nebude mať ľahké, pretože tak ako aj básne, aj Žalozpěv musíte čítať sústredení a s ochotou premýšľať. Prítomnosť medveďa vnímam ako vedľajšiu, možno bez nejakého ďalšieho významu, skôr je tu na dokreslenie prostredia, pretože to je naozaj zvláštne, divné, až weird. Pozmenené mesto, technika porovnateľná s mágiou, zvláštny a nejednoduchý dej – aj keď to pravé New Weird ešte na mňa čaká, Žalozpěv za mladého losa mi zapadá do predstáv o tomto subžánri. Veľmi zaujímavá poviedka, som zvedavý na ďalšie autorove diela.

Velmi dobré. Parafráze na kostku, tentokrát i se zápletkou a pointou. A navíc čtivě podaná. S chutí bych si přečetl některou z autorových sbírek.

Rajaniemi je buď hodně divný, nebo hodně opilý (je koneckonců fin), nebo možná obojí. Alkoholový new weird? Patrně ano.

Pokud okolnosti dospějí k tomu, že je výhodnější namísto boje s nepřítelem spolupracovat, dost možná člověk pozná a porozumí lépe nejen druhým, ale také sám sobě. Podle povídky byl v 80. letech natočen stejnojmenný film, který sice převzal základní prvky a myšlenku, ovšem rozředil ji akčnější a rádoby efektnější formou – což z mé strany rozhodně není pochvala. Místo ledové planety plné větru a obřích vln zvolili filmaři prostředí plné sopek, létajících kamenů, nepřátelské fauny, zvládli do příběhu zamontovat jakési pirátské otrokáře a celkově rezignovali na logiku. Povídka je každopádně silnější a hlubší – ve své době to asi byla celkem pecka a čas jí mnoho na kvalitě neubral. 84%

Drsná detektívka s hobitom-detektívom, ktorý vyšetruje vraždu prostitútky elfky. Nie zlé, spĺňa to všetko, čo od tohoto popisu očakávate, neprináša však nič navyše a výnimočné.

Časovka o vytahování lidí z času kvůli jakési válce v budoucnosti. Zpracování tohoto nápadu se mi líbilo, ale ta omáčka kolem už je horší. Několik motivů, které byly rozjety, ale opuštěny, samotné získávání rekrutů je dobré,ostatní už mě tak nenadchlo. Ovšem skalní příznivci Formule 1 nechť si přidají určitě jednu, možná i dvě hvězdičky. Tato stránka povídky je hodně zajímavá a originální.

Toto je tedy pěkná fantasmagorie. V jiném komentáři tu byl jmenován „Deník nalezený ve vaně“. Měl jsem ten pocit také a nepustil mě až do konce povídky, kde se hlavní postava zmítá podivným úřadem, nechápe vůbec nic a postupně splývá s pozadím. Není to sice to nej od JP, ale zase se tu najde vtip.

Opravdu dokonalá antiutopie, kde vám index užitečnosti pro společnost kolísá v závislosti na…. na čem vlastně? O to jde. Skvěle vystavěná a vypointovaná povídka, které nemohu dát nic jiného, než plných 100% (čímž se připojuji k zatím jednotné legionářské frontě).

Povídka začala docela mrazivě, postavy by se klidně mohly jmenovat Rosenbaum nebo Goldberg a nad vstupem do obecního úřadu by mohl viset nápis Arbeit macht Frei. Téměř až do konce jsem několikrát měnil názor na smysl toho všeho a i ten konec byl částečně překvapivý, i když trochu banální v duchu zdviženého varovného ukazováčku.

Povídka o vražedné loterii, která se ukáže být ne tak zcela férová (pokud se toto slovo dá použít v souvislosti s takovou hrou). Podvod, manipulace, bezmoc. O tom to je. Pokud by tam nebyla ona loterie, tak se jedná o nefantastickou povídku, která se může odehrát kdykoli a kdekoli i v našem světě. Ale vlastně i tu loterii možno zorganizovat a provést s ní to, co v povídce. Stačí jen chtít, není k tomu potřeba nic, co bychom neznali a neuměli.

Zaujímavé nápady (zvlášť sa mi páčil ten s „vymrznutím“ ľudstva) nevyvažujú rozháranosť tohto príbehu a chatrnú koncepciu onoho „pripomenutia“ a jeho nositeľov.

Pán Silverberg si zobral jeden z najznámejších a najklasickejších príbehov na Zemi, zľahučka ho obalil sci-fi pozlátkom a podal nám ho zručne zaobalený do kvetnatého štýlu. Stará škola sa nezaprie. Oproti vedecky prehypovaným poviedkam od jeho mladších kolegov v tejto knihe je to možno príjemná zmena, mne to však prišlo až príliš zúfalo neoriginálne, priveľmi kvetnaté a ďaleko viac fantasy ako sci-fi (čo nie je výčitka, skôr konštatovanie).

U krátkých povídek jde z mého pohledu především o pointu. A tady se musím přiznat, že mi závěr absolutně nesedl a zcela „zabil“ celkem slibně se rozvíjející vyprávění.

Klasický príbeh o Ľadovej kráľovnej v ľahkom sci-fi kabáte. Na Sapkowského fantasy variácie podobných príbehov sa to však nechytá ani zďaleka.

Zápletka do istej miery podobná ako pri MacLeodovej poviedke – vesmírny pútnik pristane na technologicky „zaostalej“ planéte a pomáha jej obyvateľom (v oboch prípadoch potomkom dávnych ľudských osadníkov, ktorí postupom vekov nezadržateľne civilizačne upadli) s ich „záchranou“. Reynolds to však poňal podstatne vážnejšie (viď už len to nadmieru symbolické meno hlavného hrdinu) a podal podstatne podrobnejšie. Ani jedna verzia však na mňa nezapôsobila ktovieako presvedčivo, aj keď oceňujem Reynoldsov zmysel pre pointu, čo sa názvu jeho, predsa len kvalitnejšej, poviedky týka.

Táto poviedka má veľký potenciál, keby mala dlhší rozsah, mohli sme sa s hrdinkou zžiť a následná drsná pointa by mala väčší dôraz.

Kratučký príbeh o zlej robotickej opici. Téma má potenciál, ale v poviedke sa nestalo nič také, aby som to mohol hodnotiť ako rozvinutý príbeh.

Další skvělá povídka v duchu oblíbených témat Josefa Pecinovského, tj. antiutopie. Postupné uvědomění si, kdo vlastně jsme a že ten svět je naprosto o něčem jiném, než jak máme vštípeno. Neumím si vysvětlit tu 1*, snad jen nepochopení a četbu jako obyčejný dobrodružný příběh. Ale i tak…..

Časovka o vraždě v budoucnosti, která je avizována desítky let předem. Přiměřeně zamotaná, sice jsem párkrát váhal, jestli je logika dokonalá, ale to může být můj problém. Část pointy jsem zase uhádl již po několika stranách. Ale jinak příjemné čtení.

Skvělá povídka, čtoucí se jedním dechem. Stačí dost peněz a legálně za svou obětí pošlete nemyslícího zabijáka. Čím delšího, tím déle musí oběť prchat, pokud chce přežít. Co se týče akce a nápadu – perfektní.

Povídka popisuje příběh jednoho muže, který byl od přírody trpaslík a samozřejmě kvůli tomu trpěl určitým komplexem. Našel způsob, jak si ho kompenzovat, ale pouze do chvíle, kdy se stal obětí nevinně vyhlížejícího žertíku. V tu chvíli naberou události na obratu, který je však velice dobře předvídatelný a tím pádem děj vyhlíží trošku nudně.

Povídka o velké lásce s tragickým koncem, kde se prolíná skutečný svět se světem loutek. A někde mezi tím se skrývá zločin, který musí být odhalen.

No dobře, je pravda, že tu vystupuje medvěd se sklony k alkoholismu, a jeho přítomnost jsem tak úplně nepochopila. Ono tu těch dílků skládanky chybí víc. V medailonku se píše, že se děj odehrává ve stejném světě jako povídka Deus Ex Homine, kterou jsme si mohli přečíst v jednom z dřívejších čísel – a je dobře, že je to tam napsané, protože sama od sebe bych si tím jistá nebyla. Tady se evidentně nacházíme o nějakou dobu později a svět se zase o kus změnil.

Příběh jako takový je docela čtivý, ale bez širšího kontextu mu schází jakákoliv údernost.

Celkem pěkně napsaná „vědecká vyvražďovačka“ (rozuměj varianta na teenagerovskou vyvražďovačku, ale s partou vědců). Od průměru jí dělí pěkné literární zpracování a zajímavě vymyšlená premisa kolem pronásledujících krvežíznivců. Jedním z hlavních hrdinů je navíc indián jménem Billy, kterého by nemohl hrát ve filmovém zpracování nikdo jiný než Sonny Landham.

Tak tohle opravdu ne. Jde o práci finského autora, kde jeden z hrdinů je mluvící medvěd se sklony k alkoholismu. Zní to zajímavě? O to víc bude čtenář zklamán.

Nielen neučesaná, ale rovno odfláknutá poviedka. K pochybnej cti autorovi aspoň slúži, že to, čo by iní elegantne natiahli na celú ságu, on pohodlne vtrepal do jednej krátkej poviedky a ešte si z toho spravil srandu ;-)