LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Long live for Urlúk. Tak toto je antihrdina jak má být a neznám lepších příběhů ze Středozemě. Povídky M.Špačka mám moc rád, nicméně tato fantasy větev mě zcela minula (za Vosáka žeru už od Technologie masa), o to víc je skvělé, že za výbornou cenu je má čtenář všechny pohromadě.

Standardní průměr MS. Za zmínku stojí nejvíc poslední 4 stránky.

Vezmu-li jako průměr tři hvězdičky, které si tato vlakovková série zaslouží, tak zde musím jednu hvězdičku ubrat. V tomto díle je (jak u všech ostatních) klasické schéma, klasické obraty i tak notoricky známé odstavce textu (Khov kouří doutník, stará panna peggy…), ale nic víc. Téměř každý jiný díl je okořeněn nějakou drobnou odchylkou od schématu, vybočením ze šablony… zde prostě nic.

Fantasy se zajímavým nápadem využívající prvky historie. Stále jsme však ještě na „nízkých“ příčkách a stále mi tam něco chybí…

Od Beara jsme přečetla kdeco, ale tenhle jeho román patří stále k mým nejoblíbenějším „bearovkám“. Nikdy bych nevěřila, že se mi bude líbit hard SF, ale je tomu tak :) Snad je to tím, že se ta „hard“ složka netýká fyziky či něčeho jiného mně podobně vzdáleného, ale že jde o lidskou biologii a tudíž něco, s čím se můžu ztotožnit lépe. Že hlavní postavy jsou vědci zabývající se DNA a naštěstí taky jeden antropolog – ten to jistí :)) Jinak zápletka mi přijde skutečně originální – způsob, jakým Bear popisuje evoluční skoky je odvážný, nicméně je to celé téměř uvěřitelné a fakt, že v současnosti jeho příběhu nadešel čas k dalšímu posunu lidské rasy, nevyznívá nikterak děsivě (jak avizuje poněkud přiblblá „anotace“) – je to poutavé a pohlcující čtení, které není nesrozumitelné ani za vlasy přitažené. Spokojená jsem byla i s pokračováním – Darwinovými dětmi. Čtu to už přinejmenším po třetí, takže vím, o čem mluvím :) Pokud vás neodrazuje četba zčásti se odehrávající ve vědeckém prostředí, které se notně prolíná (v rámci státní bezpečnosti a zdraví) také s politikou, vřele doporučuju. Ona i ta politická složka je velice povedená – skvělý popis toho, jak zkostnatělí byrokraté můžou zareagovat na něco, co si vykládají jako ohrožení lidstva a odmítají slyšet cokoliv jiného. Přesně takhle nějak by se to mohlo odehrát. Naprosto chápu, proč je Bear přibírán jako vědecký poradce a má za úkol vymýšlet možné scénáře vývoje či jiných nečekaných, téměř SF situací, jimž bychom mohli čelt. Má nejen úžasnou představivost, ale hlavně se drží faktů a své znalosti lidské mentality. Jením slovem – fascinující.

Tahle kniha me vazne chytla, ma uzasnej spad. Podle me je v ni mnoho napadu, ktere sami o sobe by vystacili na solo knihy nebo alespon povidky. Po delsi dobe me mrzelo kdyz jsem knihu docetl.

Dekadence prvního stupně z pera Oscara Wilda si mě získalo už v mládí, ačkoliv jsem toho příliš nepochopil, časem jsem si knížku přečetl znova a opět jsem se dostal pomalými ustálenými krůčky kupředu k pochopení toho, jak dokonalá tato kniha ve skutečnosti je. Zajímavá myšlenka ztvárněná bravůrním způsobem. Román hodný k zamyšlení, kterých v dnešní době je opravdu hodně málo a o to se cení ještě více. 10/10

Recenze se o této antologii zmiňovaly v superlativech, snad proto bylo mé očekávání příliš velké, zklamaná však nejsem. Kniha obsahuje několik povídek průměrných, spoustu dobrých až výborných, a námět k zamyšlení poskytuje snad úplně každá. Úvodní „Odloučení“ je solidní space opera, „Bříza, lištička bílá“ nabízí typicky ruskou, melancholickou sci-fi. „Sepultura“ svým pojetím věznice budoucnosti připomíná new weird – vynikající, neobvyklá povídka, na které mě rušily jen vložené „voodoo“ prvky. Neffova časovka „Čtvrtý den až navěky“ je přes své akční pojetí snad nejslabším článkem knihy – už jen to jméno hlavního hrdiny „Schwarzenegger“ mě osobně dost rozčilovalo. Finské „Panenky“ představují drsnou realitu o dětech v blízké budoucnosti – skvělá povídka, neobsahuje však žádné sci-fi prvky. Polská povídka s blbým názvem „Vrátíš se Sneogg, věděláá…“ je přes matoucí začátek výbornou, temnou vizí postapokalyptické budoucnosti v totalitní společnosti. Další časovka „Den, kdy jsme zažili přeměnu“ velmi připomíná „Strážce času“ od Poula Andersona. Nad poetickou, až surrealistickou povídkou „Athos Emfovos v chrámu zvuku“ se mi bohužel nechtělo moc přemýšlet. „Některá dobrodružství pozemšťanů v Outrerri“ je ujetá, zábavná hříčka. Lukjaněnko se svou povídkou „Proti osudu“ snad ani nemohl zklamat, stejně jako Eschbach s výbornou, dojemnou sci-fi „Zázraky vesmíru“. „Noc na okraji impéria“ ve mně asi moc velké stopy nezanechala, protože si zpětně nedokážu vybavit, o čem to vlastně bylo (jen vidím, že jsem tomu po přečtení dala malinko nadprůměrných 60%). „Transfúze“ je další ze surrealistických povídek, co vyvolává převážně obrazy a emoce, mě osobně však výrazněji neoslovila. „Oněmělá hudba“ nabízí první polovinu akčněji laděnou, zatímco druhá půlka je podivná, melancholická – i přes ten nesourodý dojem se mi líbila. „Mezi řádky“ se vyznačuje skvělou, fascinující ideou. Ústředním motivem poslední povídky „Modré nebe bez mraků“ je láska a časové paradoxy. Antologie zkrátka určitě stojí za přečtení, evropská SF za svou zámořskou konkurencí rozhodně nijak nezaostává. 74%

Ritus je přesně ten typ knihy, který jsem dlouho hledal, až jsem ho v návalu knih v knihovně našel. Ze začátku nenápadný, po chvíli dechberoucí, ale časem trošičku upadající, hlavně díky tomu, že jsem pochopil, jak je příběh rozdělen. Tedy vlastně tak: přítomnost a minulost. A fakt je, že přítomnost je o mnoho zajímavější, akčnější a zábavnější než minulost, ve které se toho příliš neděje a samotná dějová linka je v ní trošku stereotypní. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že jsem četl jednu z nejzajímavějších knih tohoto roku a už se nemůžu dočkat druhého dílu. 8/10

Prostě série Koniáš Super s velkým S. 100% jsem nedal jen díky povídkám, některé se mi zdají trošku slabší a trošku jsem se u nich nudil. Co se týče románů „Vlk samotář“ a „Na ostřích čepelí“ tam je to z mé strany jasných 100%

Hmmmmmm. Smekám klobouk pane Žamboch. Myslel jsem si, že nepřekonáte „NA OSTŘÍCH ČEPELÍ“. To jsem se,ale sakra spletl. Obě knihy jsou jasně v TOP10. Nevím která z těch dvou je lepší. Jako celek jsou nepřekonatelné. Kniha mě od první stránky vtáhla do děje a hlavně do hlavního hrdiny. Ani u jedné věty jsem se nenudil. Hnal jsem se očima za každým dalším slovem. Jen je mi teď nějak smutno a cítím se nějak prázdně. Prostě přečteno, škoda že už je konec:o) Tak a v blízké budoucnosti mi určitě uděláte radost další pořádnou knihou o Baklym:o))))))) Děkuji Papuja

vydání z roku 1998 je pro totální zprasení překladu nečitelné.

Můj první střet s tvorbou Cliva Barkera. Kniha je to hodně čtivá, byť skutečně mě chytla až někdy před půlkou, každopádně pak už je to jízda. Celkem mě překvapilo, že se v podstatě jedná o poetické fantasy a hororových částí je tam pomálu (ale i ty se najdou). Možná právě proto, s odstupem času od prvního čtení, považuji spolu s Imajikou tuto knížku za vrchol tvorby Cliva Barkera a svoje místo má v mé knihovně jisté.

skvělé. prolínání temné reality s podezřele světlou a poklidnou fantazií. překvapivý závěr. fantazie. zážitek, který stojí za to.

Při čtení jsem měl pocit že takhle nějak by vypadaly knihy Stephena Kinga kdyby moc neuměl psát. Tím myslím – nápad dobrý a promyšlený, ale tak nějak kostrbaté a těžko se to čte. Na vině může být i překlad – ne že bych tam našel zjevné chyby, ale prostě to bylo takové šroubované. V zásadě ve mně kniha nezanechala hlubší dojem.

Tak tuhle knížku mám doslova očtenou:) Ani se netroufnu hádat kolikrát jsem ty Sapkovského povídky četl od roku 1992, kdy se tahle fenomenální kniha objevila. Možná má slabé místo, ale já je neobjevil. Kdo má rád fantasy typu „meč a magie“ tak není co řešit.

Přestože jsem knihu četl před dvaceti lety a ve slovenštině, stále si pamatuji to neustálé napětí, co hlavní hrdinka udělá. Trochu mi to připomínalo některé rané věci od Carda (dítě obdařené nadpřirozenými schopnostmi, které si samo se sebou neví moc rady). Vynikající záležitost. Úroveň Kingových knih je značně rozkolísaná, ale tohle je rozhodně jedna z jeho TOP TEN!

Jedna z nejlepších hororových knih vůbec. Poměrně kvalitně zfilmovaná. Napětí stále graduje, až do finále, které je maličko slabší. Připomíná mi to nejlepší Hitchcockovky. Jedna infarktová scéna za druhou. Jediný zápor je ta hrozná tloušťka knihy:)

Trochu naivní a přímočaré, lze lehce dopředu odhadnout jak se bude vše odvíjet dál, nehledě k tomu, že vydavatel na zadní straně knihy popsal celý děj příběhu a pokud si jej přečtete, nečeká vás už opravdu žádné překvapení. Myslím že anotace ke knize by měla čtenáře nalákat a navnadit, nikoliv prozradit celý obsah. Knihu jsem zakoupil ve slevě za 49 Kč, což je přiměřená cena za tohle čtení do vlaku.

Jo, těším se na povídku ve vánočním sborníku. Prý to bude hodně… dobré :-)A abych se přiznal, tak se na tu povídku těším ještě víc po tom, co jsem měl možnost autorku poznat.

Na rozdíl od prvního dílu, který byl též přepsat (velmi špatně) Čukovským, obsahuje druhý román o doktoru Málodělalovi (Bolítovi) poměrně mnoho fantastických motivů. Je zde podmořská cesta v ulitě obřího hlavonožce, plovoucí ostrov a mnohé další. Dětský román ve stylu Gullivera či Barona Prašila si našel miliony dětských čtenářů a v tu správnou chvíli oslovil i mne.

Dost rozporuplná kniha. Některé pasáže jsou opravdu dobré, některé naprosto nudné, některé úplně zbytečné. Určitě by prospělo menší seškrtání a rozčlenění do kapitol. Setkávám se se dvěma protichůdnými názory – jedni tvrdí, že se Moudrý knihu od knihy zlepšuje, druzí tvrdí, že je to čím dál horší. Osobně mám hodně rád Cestu krve 3, kterou beru jako takovou srandu na truc Kulhánkovi, který nebyl schopen dopsat svoji superduper knihu. Oproti tomu Konec křížů obsahuje pár zajímavých nápadů a myšlenek a kdyby se autor nesnažil být porád tím druhým Kulhánkem, mohl by možná psát i knihy a né jen brak (v pozitivním slova smyslu).

Pět let odstupu je znát, autorka dozrála a tudíž je pokračování daleko čtivější než první díl.

Slušná fantasy tolkienovského stylu. Hodně se putuje, čaruje, bojuje, ale ze všeho nejvíc mluví:O))) Musím říct, že nebýt humoru a nadhledu, s jakým je série psaná, lezla by mi rozvláčnost až na nervy, ale takhle se to dá vydržet.

Dílo které nemá v české fantastice obdobu.Pokud máte rádi hodně černý humor a sarkazmus ve spojení s tunami mrtvých,pak je to nutnost.Ale přes to, by mne docela zajímalo,jestli to bylo psáno jako celek nebo poslední díl připisován jakoby navíc.Pro mě je jednoznačně nejslabší.První 3 díly jsem přečetl naráz,poslední mi trval dost dlouho.Navíc vyvrcholení nedá zas až tak moc smysl a spousta věcí není vysvětlena vůbec.Přesto Patejla všem doporučuju všemi deseti.Je to jízda.

Ou, bída s nouzí a neb tohle je opravdu masakr.

Ako som sľúbil, zohnal som si tento diel (konkrétne – kúpil som všetkých 17 dielov (musel som sa pochváliť :)) a prečítal si túto poviedku. Bohužiaľ sa splnilo to, čo som na základe diskusie čakal. Poviedka ma nenadchla, nepobavila ani nezaujala. Jediné čo ma donútilo zapremýšľať bol preklep v menách (poviedka o Vegovi a naraz sa Vega volá JFK). Posledný odstavec a celkovo divný štýl a dialógy mi potvrdili to, že k tejto poviedke sa narozdiel od ostatných JFK príbehov vracať nebudem. Pardon, Sirius. Mimochodom, celkovo mi poviedky zo série JFK nesadli – s výnimkou Oni v JFK13.

Perfektna kniha, jedine co ma trapilo bolo ukoncenie trochu po vzoru deus ex machina… Napriek tomu trebba uznat ze ide o dalako nadpriemerne dielo…95%

Přepisovat film, jehož hlavním kladem jsou skvělé audiovizuální efekty, do podoby knihy, je vždy ošidné. Musí se najít dostatečně kvalitní autor, jehož stylistické schopnosti přesahují běžnou úroveň. Collins ovšem není žádný Shakespeare a tudíž kniha Mumie je pouhým suchopárným vylíčením děje. Pokud si tedy chcete užít příjemnou zábavu, pusťte si raději DVD.

Zase jeden příběh, který jsem nejprve viděl ve formě tv seriálu (mimochodem poměrně kvalitního) a teprve o několik let později četl jako fanbook. Dvanáctiletý bezproblémový kluk Matthew začne z ničeho nic trpět samomluvou, ale nakonec se zjistí, že hovoří s neviditelným mimozemským vědcem Chocky, který mu začne pomáhat a radit, až se najednou Matthew stane matematickým géniem, žádaným malířem apod. Samozřejmě nebyl by to Wyndham, aby vše bylo jednoduché a tak je děj plný rozporů mezi kulturami dvou různých inteligentních bytostí a sondou do jejich duší. Kniha je poměrně útlá, takže jí přečtete jedním dechem, ostatně je určena spíš mladším čtenářům, ale přesto zde určité poselství skryto je, stejně jako v ostatních Wyndhamových prózách.

Poprvé jsem knihu četl někdy v první polovině osmdesátých let, když vycházela na pokračování v Sedmičce pionýrů a zhruba ve stejné době jsem viděl i Spielbergův film. Tehdy mě film nadchl a myslím, že nebýt jeho slávy, nezanechal by ve mě Kotzwinklův příběh hlubší stopu. Jde o typickou sf pro mládež, jakých je zde několik desítek (Wyndhamův Chocky, Heinlainovy romány atd.).

Pavel Renčín přichází se svou třetí knihou, kterou otevírá svou první trilogii. Příběh jenž je zahalen v hávu městtské fantasy a odehrává se v současné Praze, nemá za hlavního hrdinu žádného nabušeného svalovce, ale pěkného parchanta myslícího jen na sebe. Pavlovu nezkrotnou fantasyi pak zabijí rychlý spád, díky kterému první díl Městských válek přečtete proklatě rychle. Doufám, že Pavel v příštím dílu přidá alespoň sto stran navíc a zvolní tempo, protože tato série má šanci zapsat se mezi legendy české fantasy/sci-fi scény.

Vojtovu spisovatelskou činnost sleduji již delší dobu, ostatně do téhle soutěže jsem ho tak trochu navezl já. Na této povídce je vidět, že autor má rád Sapkowského knihy – je to z příběhu doslova a do písmene cítit. Co by prvotina to není špatné, ale na prdel jsem si z toho doopravdy nesednul, protože věřím, že Vojta dokáže napsat ještě lepší příběh a doufám, že se tak stane, rozhodně na to má.

Ačkoliv mám k dílům českých(sloven­ských) autorů fantasy a sf nedůvěru, nedalo mi to, abych se přece jen nepustil do díla jednoho z opěvovaných klasiků. Kniha není vůbec špatná, ale srovnávat Červenáka s Howardem může jenom někdo s naprostým nedostatkem soudnosti. Sloh je značně kostrbatý a děj nevyrovnaný. Kupodivu Cervenákovi více vyhovuje líčení samotné akce, které většinou zvládá velmi slušně, ale ve chvíli, kdy má hovořit o tom co se děje předtím a potom, zřetelně vidíme stylistickou nevyzrálost. Samotný nápad přepracovat české pověsti do fantasy formy je velmi zajímavý a rozhodně nelze autorovi upřít velmi dobrou fabulaci. Horší už je popis postav a hlavně psychologická sonda do jejich nitra. Nemohu říct, že mne autor vysloveně zklamal, ale pouze mne utvrdil v mém přesvědčení, že pokud si chci přečíst to nejlepší musím sáhnout po knize anglosaské provenience.

V celku mě kniha příjemně překvapila a docela jsem se u ní bavil. Ke konci to bylo pro mě už takové divné. Celkově dobrých 70%.

Docela příjemné překvapení. Dobrá serie, která je čtivá a která se každým dílem zlepšuje. Jen mi chybí lepší popis postav, jejich pocitů atd. Vůbec jsem se za celé tři díly nevžil do hlavních postav, to je velké mínus pro celou serii. Rozhodoval jsem se dát 3 nebo 4 hvězdy. Nakonec jsem dal 3 1/2.

Tak tenhle poslední díl se mi asi líbil nejvíce. Není to ale na víc jak 4 hvězdy. Je to docela dobře čtivé a nenudil jsem se. Pořád se něco dělo a děj utíkal pěkně dopředu k finále.

Byl bych rád, kdyby tady lidé nevykecávali děj knihy. Docela je naprd když tady dopředu ostatním budoucím čtenářum naservírujete kdo všechno umře!!!

Fantastický prvek obsahuje jen poslední ze tří novel, Dům v džungli. Nepříliš zajímavě popisuje existenci krásného obrazu slavné herečky, který je podivně propojen jak se svým malířem, tak se svým objektem. Povídku nechci prohlásit za vyloženě špatnou, ale zároveň neobsahuje nic pro co bych ji mohl ostatním čtenářům doporučit. Čistý průměr.

Tak jsem shlédnul filmového Prince Kaspiana. Je to celkem věrná předloha knihy, takže mě rozčilují zhruba stejné věci: Aslan (reinkarnací Ježíše už mám plné zuby a náboženských agitek také), předvídatelný děj (dobro vítězí nad zlem, aby děti neplakaly) a příliš velká úloha nesympatické Lucinky. Popravdě jediná z hlavních postav, kterou opravdu můžu je Edmund – je totiž jediný normálním dítětem. Dušínovský Petr mi leze na nervy o něco méně než v předchozím díle, ale Zuzka je nesnesitelná stále (že by pan Lewis měl něco proti ženám a takto se jim mstil?:O)) Ještě, že v dalším díle už se oba starší sourozenci neobjeví…hurá!

Nudně předvídatelné. Od počátku je naprosto jasné, o co doopravdy jde, a čtenář se jen pomalu dostává k očekávanému závěru. Rozhodně pod Martinovým průměrem.