LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

I mistr tesař se utne a tady se dle mého názoru paní Rečková utnula (utla?) pořádně.

Jedna z knih, na které jsem se velmi těšil – a jedno z největších zklamání. Bohužel ne vinou autora, naopak, mix občas notně střelených a přitom skvělých nápadů, který Stross předvádí, okořeněný místy vyloženě anglickým nebo „ajťáckým“ humorem je fascinující – kdyby ovšem nebyl svěřen k překladu jedincům, co by měli překládat tak maximálně návody na vysavač. Kniha, která od čtenáře vyžaduje taky jisté znalosti a cit pro jazyk, se změnila v kostrbatou slátaninu plnou chyb, ze kterých se občas dělá až špatně – to se prostě nedá číst. S přehledem nejhorší překlad, jaký jsem u SF viděl za posledních několik let.

Hodnotit tentokrát nebudu, protože nechci, aby autor doplácel na neschopnost českého nakladatele. A kdo si chce udělat představu, jak asi měla kniha vypadat „doopravdy,“ ať si přečte Strossovu povídku „Ještě studenější válka,“ jednu z nejoriginál­nějších variací na Lovecrafta co jsem viděl, která se „Archivům hrůz“ docela podobá, jen zdaleka není tak humorná…

Tak teraz som riadne naštvaný. Na tejto poviedke mi vadili dve podstatne veci: ukecanosť JFK – na to ako je JFK vykreslený v dieloch je to tu otočené naruby. Dialógy boli divné a neprirodzené, asi pre krátky priestor. A po druhé – koniec. To Neff nemohol napísať nejaký normálny koniec? Sakra, väčšiu hovädinu nemohol vymyslieť. Cítim to ako zradu na čitateľovi a JFK tíme. Mám silny pocit, že Neff projekt JFK neberie ani trochu vážne. Jeruzalémsky masakr beriem ale toto vôbec nie. Namiesto toho by som si radšej prečítal ukážku z osemnástky. SPOILER: nápad súboja so sebou samým by som bral, ale inak spracovaný, prepracovaný = hodnotnejší.

Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá, protože Connie Willis napsala jednu z mých nejoblíbenějších povídek (“Všechny moje milované dcerušky” z obskurní antologie “Alien Sex”), přesto jsem nad koupí takové bichle váhala – hlavně z toho důvodu, že jsem si nebyla jistá, jestli mi její téma bude blízké. Pročetla jsem na netu všechny recenze a komentáře, co se mi podařilo najít a z některých jsem byla čím dál tím rozpačitější. Nakonec mi Triton vytrhl trn z paty předvánočními 50%mi slevami a já se k nim radostně vydala. K mému velikému zklamání mi bylo oznámeno, že kniha už není, ale když už jsem s těžkým srdcem odcházela, místní dobrý víl vyhrabal jeden ztracený výtisk kdoví odkud a tím mi skutečně udělal “vánoce” :) Tímto mu ze srdce děkuji – kdyby to náhodou četl :)

Musím říct, že jsme od románu čekala – díky anotaci a výše zmíněným recenzím a komentářům – něco trochu jiného, než čeho se mi dostalo – a jsem tomu ráda. Psycholožka Joannu Landerová skutečně zkoumá prožitky NDE (stavu blízkého smrti – tj. v podstatě zážitky z klinické smrti), ale rozhodně se nesnaží dokazovat existenci posmrtného života ani do toho netahá víru a náboženství – naprosto chladnokrevně se snaží zjistit, co se v mozku za takové situace odehrává a do jakých obrazů to mozek zpracovává. Přes nábožné vytržení je v románu úžasně nesympatická postava Maurice Mandrakea, autora bestseleru plného mnoha rádobyútěšných bludů o tom, kterak se po smrti setkáme nejen s kohortou andělů a je nám odhaleno moudro všehomíra, ale čekají tam na nás i drazí zesnulí. Tomuto individuu se Joanna snaží vyhýbat jako moru. Spolupracovat naopak začne s mladým neurologem Richardem Wrightem, kterému se daří NDE chemicky simulovat – a tak se rozjíždí zatím tajný výzkum tohoto jevu. Četla jsem v jednom komentáři, že Joanna buď neustále bloudí po labyrintu nemocnice (což zdaleka není pravda) nebo upadá do klinické smrti a zděšena se budí (což vůbec není pravda). O tom bloudění vůbec psalo hodně lidí – možná jsem vůči němu tedy byla předem psychicky natolik obrněna, že mi realita přišla směšně nedomrlá – podle mě tam nebloudí téměř nikdo. No ale to je jedno – jen se těmi řečmi o bloudění nenechte odradit. Kniha mi rozvleklá nepřišla vůbec, vše v ní mělo své místo a dokreslovalo atmosféru či charakter hlavních hrdinů.

Další výraznou postavou je malá pacientka Maisie – v podstatě smrtelně nemocná holčička s morbidní zálibou v různých katastrofách – a ty v ději rovněž hrají výraznou roli. K mé smůle zrovna ta “hlavní” a nejpropíranější katastrofa spadá do kategorie mých nočních můr, a narůstající četnost popisů jejích různých detailů mi vůbec nedělala dobře, ale to můžu přičíst na vrub pouze své osobní fobii :) Jedním z hnacích motorů celého výzkumu je i snaha pomoci právě Maisii.

Z vyvrcholení románu jsem byla zpočátku dost rozpačitá, ale nakonec jsem se usnesla na tom, že se mi líbil. Celá kniha je dost zvláštní, ale má svoje nepopiratelné kouzlo a byly okamžiky, kdy by mi ji z rukou nevyrvali ani násilím. Rozhodně nečekejte snahu o popis klasických představ posmrtného života – autorka celou věc pojala čistě vědecky, ba neurologicky, a to k dobru věci, takže se nemusíte bát :) A překladatelé provedli na knize skvělou práci, klobouk dolů. Navíc se mi líbila jejich volba názvu románu, který je v jejich provedení mnohem barvitější a výstižnější než originální prosté “Passage”.

“I když půjdu roklí šeré smrti” je skutečně povedené dílo, téměř hard sci-fi a zároveň metafora smrti – a svým způsobem i života.

Moje první setkání s Koniášem (a vlastně i s panem Žambochem). Po ohlasech, které jsem na knihu (hlavního hrdinu) slyšel a četl, jsem očekával, že mě děj vtáhne víc a knihu přečtu jedním dechem. Nestalo se tak. Nejsem si jistý, zda je to dílem samotným, nebo tím, že jsem se hrdinou postupně neseznámil v dříve vydaných povídkách a románu Na ostřích čepelí. Příběh samotný je čtivý, prostředí, ve kterém se odehrává, zajímavé a postavy uvěřitelné. Ale, čekal jsem víc…

Pro ty, jejichž dětským snem bylo nasednou do raketoplánu, objevovat vesmír, planety a život na nich s přehledem tato kniha chytne a nepustí. Když jím nebude stačit ani to, nechť se opřou do Hvězdné brány, no a když ani to stačit nebude, přečtěte si znova tuto knihu, protože tak objemný příběh jsem dlouho, opravdu hodně dlouho nečetl, a fakt, že mi to tenkrát v mém mládí doporučil otec a i mi předal jeho knihu, nemůžu jinak, než hodnotit za plný počet. Toto je u mě pojem, a tak to zůstane navždy. 10/10

Tenhle počin je jedním z řady těch historických unikátů, které jsou aktuální prakticky i dnes a budou i v příštích životech. H. G. Wells totiž napsal takový menší návod jak přežít při útoku mimozemšťanů na naší matičku Zem. Příběh je to sice krátký, ale o to je více čtivý. Ty jiné příběhy z neskutečna na této knize už jsou jen povídky, které se později z mozku vytratí, ale Válka světů, ta zůstane. Ne nadarmo podle této knížky ve dvacátých letech v Americe z legrace do éteru v rádiích řekli, že na Ameriku zaútočil roj mimozemšťanů :) Co myslíte, že se dělo dál… 8/10

I druhý díl se drží kvalitou stejně jako první díl, je stejně dlouhý, čtivý je taktéž stejně, příběh se opět nabaluje o další a další zajímavé věci, mimoto odpovídá i na pár nezodpovězených otázek z minulého dílu, tuhle ságu si začínám zamilovávat čím dál tím více. Sledovat totiž život jedné ze začátku malé, ale později početné rodiny, která je prokletá totiž za to stojí. 8/10

První díl tenhle velké, čtyřicetisedmi dílné ságy, kterou jsem až do dnešní chvíle neznal jsem si vcelku oblíbil. Ze začátku mi přišel hodně zajímavý a nápaditý, i když po chvíli autorka hodně sleduje samotný vývin hlavní hrdinky, a krom hlavního příběhu dost řeší i její choutky, takže mi to čtení přišlo vcelku naprd, protože se tam dvacet stránek pořádně nedělo nic jinýho než to jak je hotová z jednoho bojovníka za práva. Každopádně to jsem ještě netušil, že to všecko má 47 dílů. Jinak je to bezesporu výborné čtení, které rychle uteče a velice příjemně se čte. 8/10

Zpočátku by se mohlo zdát, že jde o jakousi „parní“ military sci-fi, kdy po 3. světové válce nefunguje elektřina (už zase:-)), zničená Země připomíná pustinu, vegetaci zná většina obyvatelstva planety jedině z knih či z muzea… Lidstvo je děleno na různé stupně genetické čistoty, podle toho jsou udělovány povolenky na děti. Ve žhavých pouštích Evropy probíhají líté boje s mutanty. Žoldnéřské skupiny obsahují mix lidí různých pohlaví i národností (mnohojazyčný žargon vyžaduje elementární znalosti angličtiny, němčiny a ruštiny), nechybí dokonce ani inteligentní zvířata. Působí to jako pochmurná vize budoucnosti? Andrzej Ziemański však tuto povídku přes své závažné poselství pojal s velkým nadhledem a spoustou humoru. Military SF se nakonec změní v časovku, přičtěte si slušnou závěrečnou pointu a máme tady vynikající, zábavnou a vcelku originální povídku – zasloužených 90%.

Variace na legendy o Camelotu, Merlinovi, Artušovi a souvisejících osobách i místech. Příběhem se prolínají různé reality, děj skáče z jedné doby do druhé a zase zpátky, a přestože jde o román poměrně rozsáhlý, s výjimkou zdlouhavého úvodu působí události nepříjemně zkratkovitě, nedotaženě. Mění se vypravěči, zvláště hlavní hrdina Merlin se každou chvíli vytratí, aby se objevil mnohem starší a bez vysvětlení, kde byl a co dělal. Dalším záporem je z mého hlediska skutečnost, že nepropracovaná, takřka nulová psychologie postav neumožňuje si k někomu vytvořit bližší vztah – zkrátka někomu držet palce, alespoň trochu ten zamotaný příběh prožívat. Kladně hodnotím snahu propojit dávnou legendu s blízkou budoucností, ovšem výsledek je značně rozkolísaný, něco jsem nepochopila a velkou částí knihy jsem se bohužel pronudila. Dobrý nápad sráží nedostatečné zpracování, z mého hlediska tedy jde o slabý průměr.

Tato kniha pro mně byla příjemným překvapením. Originál vyšel již v roce 1968! a i přes to si troufám tvrdit, že je lepší než mnohé fantasy, které dnes vychází. Příběh je sice vyprávěn lehce poetickým jazykem, ale kniha je dobře čtivá a děj ubíhá na dnešní dobu až nezvykle rychle. Obzvlášť se mi líbí netradiční metaforické podání souboje dobra se zlem.

Tohle mně trochu zklamalo, od Škvoreckého bych čekal víc. Nemyslím víc ve smyslu sci-fi zážitku, ale víc přesahu, odkazů nebo zkátka něčeho, co dělá velkou literaturu. Dostal jsem variaci na Wellsovy První lidi na Měsíci, jen trochu naruby. Život na Zemi je o tisíc let dál než my a není to veselý pohled – veškeré duchovno a morálno je zkrouhnuto na minimum a lidé eticky degenerují. Výprava do vesmíru najde planetu podivuhodně podobnou naší a život na ní v lečcems připomíná biblický ráj. Výprava si uřizne ostudu a odjíždí. Jak říkám, úplně špatně to není, ale čekal bych mnohem víc.

Hodnotit Nebezpečné vize není jednoduché. K nejoceňovanější antologii jsem přistupoval s velkým očekáváním, které bylo naplněno jen z části. Čas některým v šedesátých letech revolučním povídkám hodně uškodil a srazil je až pod dnešní průměr, naopak některých povídek se ani nedotkl a ty zůstaly úchvatné. To přináší největší neduh knihy a to je obrovská rozkolísanost ve kvalitě povídek. Druhá věc co mě na knize zklamala byly nicneříkající úvody k povídkám s informacemi o autorech, které jsem ke konci rovnou přeskakoval. Naopak doslovy na konci každé povídky se mi zamlouvaly. Povídky, které bych označil za nejlepší jsou: Kdo se krade městem na kraji světa, Měl by prach chvátiti tebe? a Šťastné plémě. S klidným srdcem můžu doporučit i když rovnou říkám že jsou v knize i špatné povídky.

Mám alternativní historie ráda a líbila se mi i Harrisonova trilogie “Ráj”, takže “Kladivo a kříž” mě přitáhlo zcela automaticky. A třebaže je Harrisonův středověký svět vykreslen skutečně barvitě a podmanivě a určitě by neznechutil žádného znalce vikinské kultury a mytologie, pro mě osobně to nestačilo. Jak děj postupuje, stále více prostoru si získávají popisy vynalézání nových zbraní i užitkových strojů a jejich experimentální používání – a to mě prostě nebavilo. Nedávám to za vinu autorovi, plně chápu, že ostatní to může zajímat mnohem víc než mě, ale neustálé rozhovory o tom, co by se dalo provést s tvrzenou ocelí, jak vyřešit problémy s těžištěm různých přístrojů a kterak zdolat nepřítele zbraněmi ještě děsivějšími, než má k dispozici on, mě prostě časem nudily až tak, že jsem s každou další knihou stále více textu spíš procházela než poctivě četla. Alespoň teď – když to čtu podruhé – text prostě proskakuji, a to u mě není vůbec dobré znamení.

Jinak alternativní vývoj dějin Harrisonovi vždy šel skvěle; že halt nejsem technický typ a nebaví mě popisy strojů a ani jejich válečného využití svědčí pouze o tom, že podobné věci nemám prostě číst. Jen bych se připojila k Janě s poznámkou, že hlavní hrdina Shef čtenáři k srdci skutečně nepřiroste a třebaže ostatní nedostávají tolik prostoru, aby své šance zvýšili, měla jsem je mnohem raději než jeho.

Souhrnem – dávám trilogii šedesát procent, protože se mi dobře četla jen zhruba její polovina – po prvním dílu to šlo stále více z kopce (rozuměj: stále více šlo o vynálezy a nějaké ty intriky císařství a církev versus pohani a Cesta). Přesto celou trilogii můžu doporučit všem příznivcům historické fikce, obzvláště pokud je přitahuje období Vikingů.

Ta kniha je čistá a koncentrovaná nuda. Už jsem se dlouho takhle nepřemáhal, abych dočetl nějakou knihu do konce. Největší slabinou je naprostý nedostatek napětí. Hrdina je od začátku až do konce neporazitelný superman a to se týká i jeho rodiny, takže se nemáte o koho obávat.

Z duševního souboje starců vyšel vítězně Severus Snape, ačkoliv se jedná o Pyrhovo vítězství. Povídka je velmi krátká na to, aby děj mohl být propracovanější. Škoda…potenciál byl slušný, ale ve výsledku se zdá, jako by se autorka chtěla pouze odreagovat. Pointa vyvolá úsměv, ale bohužel jen velmi krátký…

Kniha mně nalákala vysokým hodnocením zde na Legii a určitě nezklamala. Děj – ač není příliš akční – jede vysokým tempem, autor se nezdržuje popisem reálií, ty si čtenář musí poskládat z dialogů postav. Dějová linie je na konci brilantně vypointovaná, to se vždycky cení. Autor nahodí i řadu citlivých otázek – zneužívání mladých mozků, relativitu dobré a špatné strany ve válečném konfliktu, obhajitelnost vyhlazení rasy – takže vlastně není co vytknout. Plný počet.

Označování jmen lidí, kteří mají v nejbližší době zemřít, hvězdičkou, mě opravdu dostalo do kolen :). Jako vždy mistrovské dílo plné originálního a vytříbeného humoru.

Jedno z nejlepších a nejsilnějších zakončení povídky, co jsem kdy četl.

Pri tejto poviedke ma napadlo slovo – dynamické. Vskutku, dialógy, akcia, chvíle oddychu pred prenasledovaním, všetko pôsobí ucelene a zaujímavo. Postavy sú veľmi dobré, námet takisto. Tomuto príbehu nie je čo vytknúť, snáď len záver, ktorý mi evokoval pár béčkových hororov, no to nie je zápor. Ak sa Anna (a Noel) objavia v Odplate (mám také tušenie, musím to overiť :)), tak skáčem meter dvadsať do výšky.

Diely JWP mi veľmi nesadli, preto som na túto poviedku hľadel s nedôvoverou. Čo však JWP predviedol len s niekoľkými nábojmi, daždivou atmosférou cintorínu a nenútenými rozhovormi znepriatelených strán, ma milo prekvapilo. Len tak ďalej a mám tu vynikajúcu antológiu :)

Naprosto parádní věc, dýchá z ní typická simakovská nálada. Najdete tu všeuměla a starožitníka, psa se kterým se dá domluvit (jste-li telepat) a 3 druhy mimozemšťanů. Vřele doporučuji.

Prostě a jednoduše: jedno znejkvalitnější děl moderní fantastiky, které jsem měl možnost si přečíst.

A další díl spovídkové sbírky o zaklínačovi, nabízející další kvalitní povídky. Jedinné co mohu vytknout, je nepřehlednost. mnohé povídky se v některých dílech opakují (a ted si nejsem z cela jist) a, takže jeden díl je zbytečný. (pokud se nemýlím)

Velice pěkná kniha. Obsahuje, jedny z nejlepších povídek o zaklínači vůbec. mohu vřele doporučit.

Nevím, jak chválící mistr King, ale já si živě vybavuju, že to pro mě v 16 letech byla DĚSIVÁ nuda. Vkus se mi sice po takové době změnil a možná bych už tedy na této knížečce dokázala najít nějaká pozitiva, ale vůbec mě neláká si četbu zopakovat.

Zaujíma vás Nebo s Peklom, anjeli a démoni a Boh? Potom je táto kniha stvorená ako pre vás. Jedná sa o priemernú fantasy, ktorá je nezvyčajná práve svojim prostredím a postavami anjelov a démonov. Popravde, knihu by som asi nedočítal nebyť tohoto prostredia. Na začiatku som si myslel, že mám pred sebou jasnú 5* záležitosť – rozhovory medzi anjelmi a démonmi doplňované neustálym nazeraním do naozaj podareného slovníčka na konci, lapanie po dychu aký to je skvelý nápad.. bolo to skvelé. No po približnej polovičke knihy plnej intríg, spojenectiev Královstva a Hlbiny, naozaj skvelého rozhovoru s vzývajúcim mágom, a bolestivým bojom o Knihu v Teratelovom lese nastala nudnejšia časť knihy. Dej bol očakávateľný a celkovo ma postavy veľmi nechytili za srdce (okrem Asmodea, Samaela, Kamaela a Raziela s Gabrielom), napätie nebolo a tak túto knihu hodnotím 3*. Nebyť skvelého slovníčka postáv na konci, veľmi dobrého nápadu spracovania nebeských záležitostí a pár vtipných scén, bolo by to asi o hviezdičku menej. Tak či onak, doporučujem.

Jak smutné…v předchozím komentáři je řečeno vše. Lituji času, který jsem u toho strávila. Už po pár stránkách jsem měla chuť volat o pomoc. Mimochodem film je úplně stejná katastrofa.

Kdysi dávno jsem kolem této knihy váhavě kroužila, nakonec jsem ji však ponechala ležet v knihkupectví, což se teď po letech ukázalo jako moudrý krok. Zápletka románu je jednoduchá, ba přímo prostoduchá: před tisíci lety byla Země napadena a lidstvo takřka vyhubeno mimozemskou rasou Psychlů. Opanovali planetu kvůli těžbě vzácných surovin, ačkoliv je pro ně zdejší atmosféra nedýchatelná. Nepočetné skupinky američanů živoří v pravěkých podmínkách – negramotní, bez techniky, bez paměti dávných událostí (jakési zbytky vzdělanosti a vědomostí jsou autorem kupodivu přiznány evropským zbytkům populace). Hlavním hrdinou je mladík s charakteristickým jménem Jonnie Goodboy Tyler. Je tak kladný, inteligentní, šikovný a vůbec po všech stránkách dokonalý, že by z něj čtenář zvracel. Jeho protivníkem je Terl, typický představitel Psychlů: strašně velký, strašně zlý, strašně krutý, strašně chamtivý a strašně hloupý. Ano, vážení přátelé, vesmírná supervelmoc, pokořitelé všemožných ras a planet, jsou logicky naprostí idioti:-). Jonnie se během jediného roku v zajetí naučí vše potřebné, aby mohl ve druhém díle (zřejmě) nejen osvobodit Zemi, ale také zničit domovskou planetu Psychlů. Zapomeňte na logiku a realitu, „Bitevní pole Země“ se řídí pravidly pohádek: čisté dobro versus čisté zlo – nemám pochyb o výsledku, ikdyž jsem pokračování nečetla. Děj má více děr než síť fotbalové brány, postavy se chovají nepochopitelně a nepravděpodobně, nezřídka vyloženě dementně. Jakkoliv Jonnie nenávidí svého věznitele a touží po svobodě, ani koutkem jeho nevinné mysli jej nenapadne využít 100% šanci k útěku – bez váhání takřka holýma rukama eliminuje nebezpečí, hrozící si pochutnat na náhle zcela bezmocném tyranovi Terlovi. I malé dítě by se ptalo: „Maminko, a ploč ten pán ladši neutekl?“ Kdepak L.R. Hubbard, ten nepostřehl rozdíl mezi dobrým srdcem a debilitou. Po stylistické stránce jsou v knize používány kratší, jednoduché věty. Zdálo se mi, že by román byl v originále srozumitelný i pro jedince v angličtině nepříliš zdatné. A přesto je překlad chatrný, místy velmi nejistý, občas věty ani nedávají smysl v souvislosti s okolním textem. Při letu lidí nad horami mě naprosto dostala do kolen věta „Iregulární externí nárazy větru ovlivňovaly nepříznivě setrvačnost motorového krytu, přičemž docházelo k neustálým posunům v koordinaci.“ Nebo kupříkladu: Jonnie je zpočátku primitiv, co sice říká anténě „ta dlouhá věc“, vozidlu „velký hmyz“, ale má ve slovníku výrazy jako „platforma“ místo „plošina“, „enormní“ místo prostého „velký“ či „obrovský“ atd. Příkladů by se našlo dost a dost. Co říci závěrem? Pokud jste děti a zrovna začínáte se sci-fi literaturou, klidně si knihu přečtěte a možná se vám bude i líbit. Jste-li však dospělí, máte už hodně načteno a netrpíte nutkáním si ubližovat, ruce pryč od „Bitevního pole Země“… Leda byste to celé brali jako parodii, pak by bylo možné hodnotit i mnohem výše:-).

jsem nadšený, Františka touto povídkou opět potvrzuje svůj status první dámy české fantasy scény.

Poprvé jsem Cizince četl před 14ti lety, podruhé minulý týden. Dobrý překlad, svižný děj(až na mírnou ztrátu tempa někde za polovinou), krásné a chytré ženy;) Neuvěřitelné věci jsou podány uvěřitelně, snad jen ta závěrečná strava je servírována moc stravitelně. Nejsem si jist, jestli bych onu krmi pozřel, i kdybych byl v tom správném kruhu :) I po přečtení nového vydání zůstává tato kniha mezi mými TOP 10. Tak šup, čtěte a grokujte. Ke komentáři archona musít dodat: Jedná se o SF :)

Kočičárna je sice trochu slabší než Žiješ jenom jednou, takže bohužel musím udělit jenom 4*. I tak ale tomuto příběhu nechybí sympatický hlavní hrdina a hlavně skvělý nápad.

Tady si T.P. pohrál hlavně se stylem vyprávění, připomíná trošku detektivní styl, ale řekl bych že i příběh je solidní a najde se hodně hravých detailů…

Sice nemůžu nesouhlasit s kritikou, která zde byla vyrčena, ale přesto se mi kniha skvěle četla a zhltla jsem ji jedním dechem. A to je vždycky nejlepší ukazatel dobrého příběhu. Ten tato kniha má. Mimochodem i mě se víc líbí filmové zpracování (vyjmečně).

Bob Shaw je sice můj oblíbený autor, ale co se mě týče, měl zůstat raději jen u povídek. Jako vždy výborný nápad, ale zpracování už je o něco horší. Trochu jsem se nudila

Rozverná fraška o omlazujícím bazénu a nekonečné, silně alkoholické párty, to celé s dost nemravným podtextem. Celkově se jedná o slušnou jízdu, kde nakonec ten fantaskní prvek není ani moc důležitý, protože těžiště knihy je v absurdnách situacích a groteskních prvcích. Kniha pobaví, ale to je asi tak vše.

Nejlepší povídka ve sborníku!!!

jedním slovem: skvělé. tento typ povídek, tak nezvyklý v naší tvorbě, je mou srdeční záležitostí. kousky jako „taková milá, stará paní…“ nebo „mlha“ jsou nezapomenutelné.

Tak u téhle knihy jsem se po dlouhé době docela pobavil. Hvězdný vlk (v podstatě pirát) Chane utíká od svého bratrstva, poté co v souboji zabil svého šéfa. Cestou se mu porouchá raketa a tak se přidá na stranu žoldáků z Terry (Země). S nimi zažívá mnohá zajímavá dobrodružství. Děj je plynulý, má spád a je určitě škoda, že nevyšel znovu kvalitně vytištěn a přídavkem i další dobrodružství Morgana Chana – hvézdného vlka.