LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Hlavička nikdy nebyl můj šálek čaje. Nesedí mi jeho bodrý humor ani křečovité absurdno, tím méně pak nevyvratitelné zakořenění v osmdesátkách, včetně toho jakože nenápadného pomrkávání na čtenáře „hele, tohle je tak trochu protirežimní narážka!“ Jenže… pak odněkud z nebe spadne Hlavou proti vzduchu, nadčasová pecka, a vše ostatní je odpuštěno.

Neuvěřitelný bizár. Zíka zašel v propagaci nacistického režimu asi nejdál z autorů fantastiky, nejspíš trumfuje i de la Camaru. Na druhé straně, při tom všem pronacistickém a antisemitském hnusu, velmi zručně a čtivě napsané.

Je to snesitelné a vlastně i docela napínavé, ale hrozně z toho čouhá, jak je to pro dospívající, a to především pro dospívající dívky. Takže silné emoce, sliční jinoši, vztahy… a překvapivě explicitně se vyjadřující záporáci. Takže už od začátku víme, kdo je záporák a co plánuje a jaké jsou jeho motivace (mrzký zisk). Ale dá se to, taková příjemná jednohubka – Rychlé Rande ve vesmíru.

Mírně přidávám, protože minule jsem mírně ubíral. Velmi pěkné zakončení ságy. Jedna konečná vesmírná megabitva o budoucnost lidí i sépianů, cca 6 POV od admirality po posledního chirurga. Sympatické postavy, sympatické zápletky.

A o korzárech se konečně dozvíme úplně všechno.

Jedná se o dvoudílný příběh, takže si autor může dovolit tři dějové linky, John a jeho počínání s rytíři, Suko a jeho nesnáze s drakem a Shao jakožto dívka v ohrožení. Do toho sem tam vstoupí s Myxinem a dozvíme se co se s ním dělo po konci Černé smrti. Celkově velmi dobrý díl…

Zbytečně překombinovaný příběh, ale to už v případě tohoto pomocného autora (R.Wunderer) je taková klasika. Nicméně základ by byl dobrý, máme tu démona, který nemůže sám vraždit a proto si zřídí zásilkovou službu přes kterou ovládá ostatní. Do dění se zapojí i Shao a Jane, takže vše vypadá slibně. Bohužel to se to v druhé polovině začne celé rozpadat a ztratilo mě to…

Military z prostředí válečnou lodi, která obstojí při srovnání s čímkoli v tomhle subžánru, ale autor udělal pár chyb, které kazí zažitek ze čtení. Dej bez velké expozice začíná přímo v bitvě a opravdu dokáže chytnout. Loď stojící proti silnějšímu nepříteli která našla dočasné útočiště ve žhavé hvězdě. Opozice jsou tajuplní uchvatitele lidských lodí, kteří bojují se sebevražednou urputností a nikdo neví, jak vypadají. A za téhle situace se na lodi stane vražda která může znamenat že někde na palubě je zrádce nebo infiltrator… Za sebe musím říct, že v téhle kategorii jsem napínavější zahájení nečetl. Styl vyprávění se drží vyšlapaných stezek, takže potkáme typické žánrové postavy, temperamentní stíhací piloty, bojovné mariňáky a jejich majora s až mýtickými schopnostmi, svérázné techniky, sofistikované špiony atd. Charaktery jsou do jisté míry schematické, ač tohle v žánru nevadí, já jsem k nim moc osobní vztah nezískal, je tam prostě moc postav a málo prostoru pro ně. Oblíbeny příběh hry na kočku a myš mezi dvěma křižníky si myslím docela vyšel. Asi největší slabinou je že posádka dělá chyby které bych od posádky takového křižníku nečekal a to dost kazí čtení. Mírné spoilery. Pokud máte kosmický křižník, určitě budete mít i postupy, jak v podstatě instantně někoho vyprostit pokud zůstane trčet v oddílu obklopeném vakuem vakuem. Pokud jako expert hledáte pokročilý implantát a najdete pouzdro s tekutinou budete mít zcela konkrétní podezření, ne že zůstanete paf. Na vojenské lodi, kde řádí infiltrační technologie bude každý kdo byl odříznutý od ostatních delší dobu vrcholně podezřelý z toho že je taky kompromitovány, ne že ho nechají jen tak válet bez dohledu. Pokud jednotka bojuje proti opozici s podobným vybavením pořizuje si dodatečné označení, „invazní“ pruhy, nebo tak. A určitě by se našly i další boty. Potíž těch chyb je že jsou na místech zásadních pro gradaci napětí a hýbou dějem. Když se postavy chovají hloupě a čtenář díky těm chybám vytuší co bude, tak hrozí že to napětí dost opadne.

Fracassi umi psat,to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi. Snazil jsem se to opravdu docist.

Pratchett to není a zejména ze začátku vyprávění trochu drhne, jak se autor snaží narvat co nejvíc vtípků na co nejmenší plochu, ale jakmile výprava dorazí ke kobce, ukáže se autorova síla – úplně jsem si připomněl ty hodiny a hodiny hraní dračáku. Hlášky jsou nahrazeny lehkým perem a zajímavým dějem, kterému odpustíte i občasnou nelogičnost.

Překlad je velmi dobrý až geniální, jediné, co mě neustále hnětlo, je psaní „filaktérium“ s měkkým i (z řečtiny: fylax – strážce, z toho fylakterion, profylaxe,…).

Jeden ze zdánlivě řadových Tarzanů. Kniha je klasickým dobrodružným lost race pulpovým příběhem a není v ní nic, co bychm už neznali z jiných dílů série. Pokud odpočtu obálku s ne příliš povedenou postavou Tarzana. Pak pohled na reprezentativní výběr kvašů, kde není ani jeden slabý kus, neomylně značí že text malíře bavil a inspiroval. A čtení dojem mění v jistotu. Tentokrát si to zkrátka nějak všechno sedlo. Autor zručně rozmisťuje figurky na šachovnici a volí pro ně opravdu zajímavě rozmanité charaktery, takže vlastně ani nevadí, že je Tarzan jen jedním vláknem v příběhu z mnoha. Dobrodružství sličné aviatičky, profesora geologie, miloučké dcery ztracené rasy a Chicagského gangstera (mimochodem geniální postava ozbrojená samopalem Thompson) v srdci Afriky má prostě švih. Fungují tu dokonce i tak bizarní nápady jako dva tisíce let starý kmen zdivočelých jehovistů, nebo vesnice italského otrokáře. V případě tohoto sešitu je čas zmínit i překladatelskou práci Lea Kustoše, který dával Magnetím sešitům slušivou čtivost a který se v případě Dannyho postavy ukázal býti opravdovým Shakespearem amerického gangsta slangu. Jeho repliky v Kustošově podání jsou naprosto úžasné a nezřídka potrhají bránici. Je tu sice pár zbytečných kliček a samohybných momentů, zejména ve střední části. Vše ale nahrazuje impozantní samopalové finále. Rozhodně jeden ze zábavnějších kousků série.

„Tad se na něj rozzářil, jako by mu právě dokázal předat důležité moudro. Po pár sekundách se zamračil, když mu z Durhamova výrazu došlo, že k přenosu moudrosti nedošlo.“
Co dělá humoristickou fantasy zábavnou? Zápletka, kulisy a zkušenosti. V případě Kobkanýrů si na jedničku vedou všechny tři premisy, a jste-li navíc fanoušek RPG her Dungeons & Dragons, užijete si Kosti, pasti, slepice dvojnásob. Ostatně, neoblíbit si partičku trpaslíků všelikého naturelu, přízvuku i pohlaví zavání příklonem k trudomyslnosti a v ten moment vám náladu zvedne snad už jen Utrpení mladého Werthera.
Každopádně, tenhle tým profesionálních rabovačů kobek všeho druhu dokonale válcuje zaběhnutá klišé fantasy literatury, o hrdinských výpravách nemluvě. Rozsah přitom odpovídá právě tak jednomu dobře odehranému dobrodružství, které sice nepřekvapí vývojem, ale ani (ne)vtipně překombinovanými zvraty. To celé pak korunuje skvělý překlad, o který se postaral Jiří Matyskiewicz, jenž snad psal příběh společně s autorem.

Tak vzácne kvalitatívne vyrovnanú zbierku poviedok by som od domáceho autora nečakal. Júlie má v hlave množstvo nápadov, všíma si svet okolo seba, číta množstvo podnetných vedeckých článkov a rada toto všetko prenáša do svojich príbehov. Taká česká obdoba Teda Chianga či Grega Egana. Trochu zamrzí, že pri spätnom pohľade kvalitatívne žiadna poviedka nevyčnieva, rozdiely spočívali skôr v atraktívnosti zápletky. Nie vždy uspokojivé ukončenia už spomínali iní predo mnou. Napriek tomu je zbierka ako celok výborná – priniesla mi mnoho inšpirácii na premýšľanie. a to sa pri science fiction cení.

Prieskum jednej nezáživnej planéty, prináša pre členov dvoch výprav nečakané problémy. Čitateľ je pri tejto poviedke stratený. Ničomu sa nedá veriť, v každej situácii máme radikálne odlišné videnie reality, nič nie je isté. Až to ku koncu človeku liezlo na nervy. Záver bol ale viac ako obstojný.

Vo víre tanca, drôg, lásky a nádejí. Pomerne ťažká téma na spracovanie do krátkej poviedky. Príbeh bol vyrozprávaný skratkovito a ostal vo mne pocit, že to celé potrebovalo pred vydaním ešte trochu vyzrieť. Ale v globále bežnej tvorby žiadna katastrofa.

Po náhlom kolapse červej diery ostala expedícia odrezaná od rodnej planéty. Po mnohých desaťročiach lietajú v atmosfére nehostinnej planéty vzducholode so svojráznym spoločenským zriadením. Hlavná hrdinka spolu so svojím bratom sa nechtiac dostáva do jedného veľkého dobrodružstva, na konci ktorého sa odhaľujú mnohé tajomstvá…
Jedna z najodviazanejších poviedok zbierky. Tu je najdôležitejšie, aby príbeh nenudil a to sa podarilo.

Zbierka viacerých noviel či poviedok (aj predtým vydaných) o Baklym (a Zuzane) z rôznych období autorovej tvorby. Takže aj ich kvalita je rôzna. Najviac sa mi páčila tá posledná, z prostredia pirátskej lode.

Overheada máme za námi a za dveřmi je další problém. Perrymu se ztratily už tři lodě a nikdo nemá ponětí kdo za tím stojí. Proto vymyslí zbytečně komplikovaný plán jak je odhalit. Setkáváme se s novou rasou Skokanů, kteří dle otevřeného konce a názvu dalšího dílu s námi nějakou dobu ještě zůstanou…

Tento díl je zajímavý především tím, že se zde John ocitá spíše v pozici diváka. Protože v německém lese si to po stovkách let chtějí vyřídit mumifikovaní Vikingové a Germáni. V boji se tedy ocitá nezvykle velké množství nemrtvé chamradi. Navíc to s Johnem pobíhá lesem i Will Mallmann, takže příjemný řadový díl.

Za mě nejlepší Ajvazova kniha, nejspíš proto, že tu ještě vládne hravá imaginace, ne snobské intelektuálno. Nicméně nedoporučuju číst všechny povídky na jeden záteh, začne to být trochu monotónní.

docela jiná kniha, než jednička, ale stále dobrá. ubylo hlášek, přibylo vážných témat. emzáci jsou zajímaví i celé vyústění války mezi teixcalaanem a MY. trochu (dost) mi vadilo, že některé postavy se chovají divně. autorka prostě potřebovala někam posunovat příběh, ale motivace a samotná rozhodnutí nedávala žádný dobrý smysl. zvlášť radní pro těžaře darj tarats musel být buď úplný magor nebo hlupák. dobrá linka byla i ta xenolingvistická. docela mě potěšilo, že v tomto fikčním světě byla fantastická literatura, jen je divné, že koncept úlové mysli nebyl součástí běžného povědomí sečtělých lidí. příběh je víceméně ukončen, i když vrátka otevřená jsou, ale ne na sílu.

Víc polit-fiction než sci-fi, reflektující dobové (a ne zcela iracionální) obavy z dehumanizace v důsledku pásové velkovýroby. Žádný klenot, ale za přečtení to stojí.

Hodnoceno vydání Goldendog, 2024 – to je důležité, protože s původní knihou moc společného nemá. Zničeno nečitelným překladem, viz diskuze u knihy. Dvojnásob škoda je to proto, že si to nakladatel překládal sám, nelze tedy tvrdit, že byl pod nějakým tlakem termínu, který by ho přinutil odevzdat zmetek. Snaha ušetřit za překladatele byla zřejmě silnější než elementární soudnost a odhad vlastních schopností. Ta hvězdička v hodnocení je jen za snahu představit Campbella jako autora románu, bohužel to dopadlo hodně nevalně.

Působí to jako konec „trilogie“ o Overheadovi, tak jsem zvědavý. Dvouhlavý mutant Igor bude asi ještě zajímavý. Z pohledu dnešní doby už trochu úsměvné scifi, ale má to něco do sebe…

Fracassi tentokrát v románové formě a skvělý, jak jsem doufal i očekával. Příběh osamělého sirotčince někdy z konce 19. století nabízí hodně svíravou, snad až drásavou atmosféru, tohle místy opravdu není příjemné čtení. Naopak, autor jde skutečně na dřeň, do katolického ústavu poskytujícího drsnou péči nešťastným osiřelým chlapcům se jedné noci doslova vetře ďábel a víra je to jediné, co ho snad může porazit. Parádní, Gnóm opět trefuje střed terče!

Těžko knihu hodnotit. A ještě těžší je udělat to bez (výrazných) spoilerů…no, budiž. Ghúl začíná parádně – totiž sexem na hřbitově. Následuje docela pěkné budování nostalgické atmosféry (tentokrát přelomu první a druhé poloviny 80. let), při kterém člověk musí knihu – chtě nechtě – porovnat s Kingovým TO a Simmonsovým Temným létem. Pak vstoupí na scénu samotný ghúl…a veškeré podobenství s výše zmíněnými knihami je to tam. Nechápejte to špatně, Keene předložil „klasické“ schéma dětí bojujících proti zlu, jenže tam veškerá podobnost končí. Ghúl je hodně – i vzhledem k rozsahu – komorní (děti v partě jsou například „jen“ tři; děj se neodehrává skrz celé prázdniny, ale jen v rámci několika dní mezi nimiž uplyne pár týdnů pouhou zmínkou v textu), zcela chybí postupné houstnutí atmosféry (upřímně – pokud byste se mě dnes – po letech od přečtení – zeptali na děj Temného léta, nevzpomněl bych si, avšak vzpomínka na pomalé houstnutí atmosféry přetrvává), navíc zlo v podobě ghúla nemá pořádné grády. Což byl zřejmě autorův úmysl, neboť za pomoci pojídače mrtvých nastavuje zrcadlo (abych se také svezl na v poslední době populární frázi) lidem. Skutečně mám pocit, že od poměrně brzkého představení ghúla kniha ztratí velkou část svého kouzla. Navíc mi přišlo, že kniha místy pokulhává v logice (příklady bez spoilerů napsat nemohu). Naopak ke cti lze autorovi přičíst, že se nebojí svým postavám pořádně naložit. Závěr samotný na mě moc nepůsobil, i když vyloženě špatný také nebyl. Povedený epilog (někdo by jej však mohl nazvat laciným) jen potvrzuje fakt, že autorovi o nějakého labužníka na kadávrech vskutku nešlo. Z knihy mám navíc pocit, že si autor nechal otevřená případná zadní vrátka pro pokračování…a nebo že byl limitován prostorem a po naznačených liniích se nakonec nevydal. Buď jak buď, kniha není špatné čtení; čte se lehce, a pokud vás vcucne (nestalo se mi), asi nebudete mít problém ji přečíst za dvě odpoledne. Mírné zklamání však přetrvává – a těžko říct, jestli je to tím, že jsem očekával něco trochu jiného, nebo tím, že by knize možná prospělo pár desítek stran navíc a prohloubení některých linií. Překlad je obstojný, byť nijak zázračný (sakra, je možné, že tam zaměnili káně za krocana…? nebo jsem jen nepozorně četl?), určitě by nebylo od věci text ještě jednou projet. Buď jak buď, hodnocení je přesně mezi těmi 60 a 70 %. Nakonec je to těch 60 %…ovšem velice solidních 60 %.

Perfektné technické sci-fíčko a tentoraz o triedu ešte lepšie než Marťan. Z príbehu nechcem nič prezrádzať, pretože každý čriepok informácie je spoiler, no je to jazda od začiatku až do konca. Odporúčam prečítať. Na film sa už teraz neviem dočkať.

Ďalšia fajn poviedková zbierka od Dicka. Niektoré poviedky boli čisto hororové, čo ma prekvapilo, iné zase post-apokalyptické. Je to síce jeho raná tvorba ale každá jeho poviedka sa dobre čítala.

Kenozoikum plynulo nadväzuje na prvý diel. Autor všetky otázky zodpovie a kniha je viac filozofická, no chýbal mi v nej väčší spád a napätie. Dlho sa v nej nič moc nedeje. Flashbacky ma vôbec nebavili a prišli mi zbytočné. Od tohto autora odporúčam skôr sériu Hlídka.

Do Lukjaněnkového Kvazi som sa dlhý čas nevedel začítať. Až niekde od polovice knihy som si začal príbeh viac užívať. Je to detektívka, tak očakávajte pomalší postup a máme tu svet zombie, ľudí a kvazi. Hlavne tí poslední kvazi sú na tom všetkom najzaujímavejší.

Stephensonov Kryptonomikon nie je príbeh len o šifrách a enigme. Je to príbeh ľudí, ktorí zažili druhú svetovú vojnu a ranú éru internetu. Je to veľmi náročné čítanie, na ktoré sa musíte sústrediť, no Stephensen píše skvelo. Je tu veľa výborných častí, je tu napätie a celá kniha je pretkaná skvelým humorom. Najviac ma bavila linka s mladým Shaftoeom, ktorý sa snažil prežiť druhú svetovú vojnu a jeho hlášky s nadriadeným. Tie nemali chybu. Autor pri každej postave trochu mení štýl písania – pri Lawrence Pritchard Waterhousovi je skôr technický, pretože rozmýšľa ako matematický génius a úplne inak než normálni ľudia a pri mladom vojakovi Shaftoeovi je veľmi humorný a o dosť jednoduchší. Kniha ma veľmi bavila, len bola niekedy dosť uťahaná a niektoré pasáže by som úplne vynechal. Aj tak sa mi autorov štýl písania dostal rýchlo pod kožu a užíval som si každú jeho vetu. Po Anatému je Kryptonomikon ďalší skvost od tohto autora, ktorý sa oplatí prečítať.

Outsider je skvelý temný detektívny thriller, v ktorom vás bude baviť sledovať, ako sa vyšetrovanie vyvíja a kto je nakoniec vrahom. Akčných pasáží tu nie je moc ale to vôbec nevadí, pretože sú napísané kvalitne – prestrelka pred súdom je luxusná, rovnako ako záverečné dve scény. Bude vás mraziť a je tu veľa drsných častí. Ralpha a Holly, ktorá prišla v druhej polovici, som si najviac obľúbil. Aj keď to je jeho novšie dielo, stále som mal pocit, že čítam starého Kinga zo starej Ameriky. Pozrel som si aj niekoľko častí seriálu, no tam je veľa vecí inak a prestrelku pred súdom dosť odflákli. Fakt si radšej prečítajte knihu.

Dickove poviedky sa mi čítali oveľa lepšie než niektoré jeho romány. Sú jednoduchšie a pritom plné nápadov. Aj po 70 rokoch od toho, ako ich autor napísal, nútia k zamysleniu a budú vás baviť. Odporúčam všetkým fanúšikom sci-fi.

Výborné hororové príbehy so skvelou atmosférou. Štýl písania Philipa Fracassiho a aj obsah poviedok mi veľmi sadol. Najviac som z textu cítil Kinga – postavy má psychologicky vykreslené bravúrne a životmi ľudí a detí naozaj nešetrí. Určite vám bude behať mráz po chrbte. Každá bola trochu iná a originálna. Najviac ma bavil Oltář, Surfer Girl a aj posledná Mandala. 90%

Štvrtý diel sa stále skvelo čítal podobne ako tretí diel, no niektoré postavy ma absolútne nebavili – časť s Žhnoucími. Viac ma bavili prvé dve knihy, ktoré boli komornejšie a viac zamerané na hlavné postavy a objavovanie sveta. Teším sa na piaty diel.

Tretí diel Sandersonovho Archívu je zbytočne dlhý a rozťahaný. Vo viac než 1100 stranách je jasné, že tam budú hluché miesta, ktoré vás budú baviť menej. Je tu dosť kapitol s Dalinarovou minulosťou, ktorá ma k smrti nudila a potom politické časti s Navani. Kapitoly s Kaladinom boli opäť skvelé – stále pre mňa ostáva najlepšia postava celej série. Ako som predpokladal, s vyzradením viacerých vecí po druhej knihe sa z tretej vytratilo tajomno a celý konflikt s hlavným záporákom je príliš zdĺhavý. Posledných 150 strán ale bolo skvelých a od nich sa nedalo odtrhnúť. Celkovo sa kniha stále dobre a rýchlo číta na to, koľko má strán.

Kniha, která možná není tak dobrá, jako Hillovy sbírky kratších prací a nepředčí ani příběhy v Kingově Čtvero ročních období. Ale pořád jsou to literárně skvěle zvládnuté příběhy s dobrými nápady, které je radost číst. To že všechno nevyšlo až tak na sto procent, to že se někde píše možná víc než by mělo, nebo nepointuje až tak dobře, z toho vyložený propadák nedělá. Hill má i mnohem lepší texty, ale tohle je po všech stránkách minimálně solidní řemeslná práce. Místy i trochu víc. Na Hilla „jen“ solidní nadprůměr, ale mnoho jiných autorů by za podobnou knihu upsalo duši.

Zajímavý koncept apokalypsy, který tady nevyznívá až tak fatálně definitivně jako v jiných dílech. Na rozdíl od nich tu kromě prokreslených postav a obrazu rozpadající se lidské společnosti dostáváme i téměř detektivní příběh vedoucí ke vcelku neočekávané pointně. Text je sice delší, ale má vše co má mít a nic mu nepřebývá. Povedená novela, která nevystřelí z bačkor, ale zaujme a potěší.

Na to o jak důležitý svazek se jedná, se tu toho moc nestane. Není tu skoro ani žádný nadpřirozený prvek. Monstrum z ledu je tam jen jakoby navíc. Jinak se jedná spíše o mafiánský příběh. A čím je tedy tento díl tak důležitý? Vrací se tu Johnův největší protivník, samotný doktor Smrt a otevírá se jedna z nejlepších kapitol celé megasérie…

Tak tohle už se blíží hranici braku. Zmatené, překombinované, místy až směšné.

překvapivě velmi svěží spejska s jiným, než zcela klasickým pohledem (který mě třeba u ashera začal rychle nudit). je to plné skvělých cynických a sarkastických hlášek, má to odpich, svět je zajímavý (byť technologicky zvláštně anachronický), postavy také. užijeme si tu víc vnitřních monologů, chytrých dialogů než v klasice, bitvení málo, ale přesto násilí je organicky včleněno do příběhu. je poznat, že to napsala žena, ale beru to spíše jako plus, protože to přináší zajímavější pohledy na běžné věci a, co si budeme nalhávat, i intelektuálnější hloubku (ne, ne, neale ashere, tohle ti fakt nejde). kdosi kdesi strašil utnutým koncem, ale nikoliv, příběh se uzavře a zůstává jen natolik otevřený, aby ho šlo vytěžit zase z jiného úhlu (těším se na dvojku). zatím to vypadá, že autorka také nepodlehla klasické žánrové grafománii a patrně to skončí jako duologie. dost dobrý.