LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

V Lesním duchovi se odráží záliba Grahama Mastertona v tradičních motivech, jež dokáže pojmout novým způsobem. Ačkoli název přímo vybízí k očekávání duchařského příběhu, opak v tomto případě nemůže být větší pravdou. Přesto zůstává spisovatel věren poctivé strašidelné atmosféře, kterou hned zkraje vygraduje masakrem skautského tábora. Co naopak překvapivě nefunguje, jsou emoce. Situace, jež by každého poslala na pár týdnů k psychoterape­utovi, je tady prezentována maximálně jako ošklivá zkušenost; a jede se dál. Jakmile ovšem dojde na pátrání v temných lesích, nejeden žánrový fanoušek si vzpomene na Záhadu Blair Witch. Nekonečné hvozdy umí s psychikou udělat hodně, přičemž autor toho využívá bezezbytku.
Ostatně celé vyprávění má na horor nezvykle smysluplnou zápletku, třebaže prapodivně složenou ze dvou víceméně samostatných dějových linií. Pátrání po příčinách děsivých sebevražd má pak ve finále hlavu a patu, i když závěrečná pointa může působit na moderního čtenáře zbytečně trendy.

Celkem zklamání. V porovnání s jeho detektivkami Smrt má ráda poezii, Případ půjčeného psa. Sci-fi povídky nic moc. Nejlepší byla Únos Sabinek 2044. Jinak povídky jsou zahrnuté do textu, nejde o sbírku povídek.

Je potřeba vzít v úvahu, že nejsou Sudety jako Sudety. Zde jde o Sudety na současné česko-polské hranici (dříve česko-německé). V Jižních Čechách existuje česko-rakouská hranice, kde byla úplně jiná situace, kde se třeba mluví úplně jinou němčinou. Název Sudetenland je tak „zavádějící“.

Promě novátorská humorně šokující povídka o trpaslících. Takhle jste trpaslíky ještě nevnímali. Povídka na jejich nahlížení čerpá asi ze severských příběhů a pohádek, ale nemám nastudováno, takže nemůžu soudit.

Priemerná „survival“ poviedka, ktorá dosť slabo odolala zubu času. Dvaja výskumníci atmosféry Venuše sa stretnú s nečakaným (teda len ak nerátate s tepelnou rozťažnosťou kovov) technickým problémom, ktorý vyriešia v podstate celkom náhodou. Za to body nadol. Naopak, ako hard-SF u mňa body získava za pomerne realistický opis Venuše (na rok 1965), čiastočne odľudšteného člena posádky a psychológiu medzi ním a jeho štandardným kolegom. A najmä za úvahu o možnosti jeho psychosomatických problémov (a ich riešenia).

Literárně povedená, hodně krajinomalebná povídka, vycházející patrně ze zkušenosti Poeova života. Působí v rovině krásy i tragiky a zároveň nechává otevřená zadní dvířka k interpretaci smyslu. Rozhodně artový text, který si nejsem jistý zda jsem úplně pochopil.

Drsný naturalistický příběh se šikovně vystavěnou premisou. Hill dokáže fakt skvěle prokreslit své charaktery a podat text hodně naturalisticky. Přesto jsem měl v určitých okamžicích pocit, že plácá a že by příběhu stačilo méně textu. Druhá věc je závěr, který je…asi velmi pravděpodobně realistický. Otázkou je, jestli s literaturou netrávíme čas spíš pro hledání abstraktnější hlubší alegorie a připodobnění, než proto, aby to na nás autor prostě v nestřežené chvíli vybalil a převálcoval čtenáře, jak mrzkého švába. Text je povedený, ale mám výhrady.

Ironická črta o jedné velmi konzervativní holandské vesnici, jíž naprosto vykolejí změna jednoho drobného detailu. Prostředí je krásně prokreslené, ďábel výtečně ďábelský. Mnohá připodobnění a alegorie v textu ukryté. Skvělá povídka.

Oproti jiným Poeovým pokusům o kriminálky je tohle poněkud naivní. Forma a vyprávění je fajn, ale z dnešního pohledu jsou charaktery už moc černobílé a i když text neznáte, snadno jeho pointu uhodnete. Jako dobový doklad v pořádku, ale zkoušku časem neustál.

Naprosto průlomový text. Nejen, že kombinuje zajímavě mysteriózní vraždu s novátorským důrazem na hrdinovu břitkou mysl. Ale je i skvěle pojatý a odvyprávěný. Poe tu defakto založil kult Sherlocka Holmese. Povídka i dnes čpí výjimečností a ve své době to musela být nadpozemská pecka.

Povídka zpracovávají téma odvěké tužby lidstva. Zajímavá je rohodně reportážní forma i snaha o odhad co by se stalo, kdyby někdo takový chemický vzorec opravdu našel. Nápad dobrý, forma zajímavá. Na svou dobu určitě novátorské. Ale dobře se mi to nečetlo.

Začátek a konec se nesou v duchu akce. Vše ostatní je ovšem stejně nudné a šedé jako zakouřené komunistické policejní zasedačky a rozpadlé domy na ostravsku, kde se většinu doby pohybujeme. A nic se neděje, vodítka celkem nikam nevedou a většina doby se stráví zbytečným tlacháním o depresivním policejním životě, což opravdu není záživná dějová linka.

Řadový příběh, kde John musí odcestovat do francouzských Alp a utkat se s mágem Portaguerrou, který v oblibě shazuje turisty ze skály. S Johnem jede i Janem a oba se docela zapotí. John se ukáže jako zdatný horolezec a nečte se to blbě.

Pozitivem je čtivost a dramatický spád děje. Slabinou je přílišná vykonstruovanost, až nevěrohodnost příběhu a obrovská koncentrace žánrových klišé. Celkově je to solidní příspěvek do Rodokapsové edice, pro niž byl určen, nic víc a nic míň.

Vcelku civilní pointa v povídce o jedné záhadné bedně a podivném chování některých pasažérů na lodi. Text je ovšem podán nadmíru mysteriózně a má i pěkný švih v závěru. Velmi slušné.

Rozhodně zajímavá povídka o vraždě, která toho zadarmo moc nedává. Není úplně jasné kdo a co je ústředním starcem, ale pointa je pěkná. Autor čtenáře zdatně vodí. Dobré.

Chorobomyslná fantasmagorie, která ve finále ale degeneruje do výstupu opileckého opojení. Divná povídka, trochu beze smyslu.

Celkově hodnotím tuhle knihu velmi pozitivně. Je tam pár slabších kusů, ale natož, jak je to starý, tak je to ješťě pořád slušný čtivo.

Podle data původního amerického vydání až děsivě prorocký román, který naštěstí přepálil skutečnost, třebaže některé momenty takhle zpětně až děsivě připomínají prožitou realitu. Lawrence Wright ovšem nevyužívá celosvětovou pandemii k tomu, aby pouze kritizoval jednotlivé státy za jejich neschopnost se s problémem vypořádat, ale rozehrává mezi nimi rovnou regulérní válku zapříčiněnou všeobecnou paranoiou ohledně toho, kdo a co způsobil.
Když však pominu omáčku kolem, nemůžu se zbavit dojmu rozptýlených fragmentů, které výborně fungují samostatně, ale v celku postrádají údernost. V okamžiku, kdy se mluví o tisíci či milionech mrtvých, nepůsobí to zdaleka takovým dojmem, jako při sledování umírajícího jednotlivce. Osudy hrdinů jsou navíc zprostředkovány zbytečně útržkovitě a těžko k nim hledat cestu, když spoustu důležitých momentů autor pro zjednodušení přeskakuje. Přesto vyprávění nemohu upřít sílu ani údernost katastrofy, proti níž je morálka, vůle a moudrost člověka naprosto nicotná.

Ke knize jsem se dostal přes doporučení od fanoušků Stephena Kinga. A měli pravdu, King je z toho cítit na sto honů. Je to vyprávění 12letého kluka žijícího v 60. letech v malém americkém městě, kde se děje spousta záhad. Má to správnou nostalgickou atmosféru a kniha krásně plyne. Děj spíš jen tak pluje, aby na konci zařadil vyšší rychlost. Už dlouho jsem nečetl knihu, kde mi bylo líto, že už končí. Fakt povedené a autora musím ještě někdy vyzkoušet znovu.

Povídka těžící z hrůzy bohů starobylého Egypta. Dobrý nápad s předpovědí budoucnosti bohužel vyvane v naprosto očekávané pointě. Škoda že se to autorovi nepovedlo lépe zaonačit.

Skvělý nápad s hlavním záporákem. Pěkně prokreslené dobové reálie i výtečně vystižené charaktery. Úžasně zpracované téma nostalgie. Čtení téhle novelky opravdu místy bere za srdce. Hill říká to, co doopravdy říct chce a nepouští se do zbytečného vysvětlování. Z počátku to tak moc nevypadalo, ale je to opravdu krásný příběh.

Variace na Poeovu masku červené smrti. Celkem fajn čtení, které hezky mixuje mythos s mytologií. Pointa je předvídatelná, ale čte se to příjemně.

Omšelá klasika. Cosi temného v tajemném sklepě. Bloch ale přivádí na scénu věc v originálním HP mythosu nevídanou. Svoji roli tu hrají gangsteři.

Jediné zajímavé jsou povídky z první části, v nich se místy objevuje až Weissovská poetika (některé by možná bylo možné také zařadit do fantastiky). Zato pokusy o sci-fi jsou tragické – autorce chybí základní orientace v žánru, takže jde o festival těch nejhloupějších žánrových klišé. Celá kniha je především dokladem toho, jak nízko ležela na počátku 90. let laťka publikovatelnosti.

Nesmrtelnosť, tajomní mimozemšťania, hľadanie zmyslu života u dlhovekých ľudí – to sú hlavné prvky príbehu mladej „detektívky“ v ďalekej budúcnosti. Nedarilo sa mi dopredu odhadnúť, kam bude dej smerovať, čo bolo rozhodne plus. Klasicky tomu chýbalo nejaké oživenie, aby bola poviedka pre čitateľa atraktívnejšia.

Kniha, kterou lze přečíst jen „úhlopříčným“ způsobem a při přeskakování rozsáhlých rádobyfilozofických pasáží. Jinak jako by vypadla z kadlubu současného levičáctví – kapitalisté jsou hnusná, ničeho se neštítící sebranka, Židé jsou nositeli těch nejhorších vlastností a hlavní hrdina Verus je až děsivý svým přes mrtvoly jdoucím pácháním dobra.

Kniha o tom, kterak se v New Yorku vyleje jakási kejda a ženské po ní začnou magořit více, než je obvyklé. Už v předmluvě Ketchum píše, jak obtížný měla Noc žen vznik. I když je to jeho druhá kniha, vyšla až mnoho let po napsání. Nejdříve ji odmítali kvůli přílišné brutalitě (mimochodem, bráno dnešní optikou – nic hrozného). Tak ji zkusil přepsat s kámošem. Nebylo to ono. Udělat z ní scénař. Nechytl se. Nakonec – když už měl vybudovanou jakous takous značku – knihu hodně osekal, odtučnil (původní verze prý byla o dost tlustší) a vydal. Teď už k textu samotnému. Nápad sám o sobě není špatný, provedení je takové průměrné. Respektive možná to zmršil překlad, ale k tomu se dostanu. V knize mi hodně chybí nějaká přidaná hodnota. Pravda, Po sezoně už si moc nepamatuji, avšak Dívka od vedle byla téměř dokonalou symfonií sadismu, brutality a lidských reakcí na to. Schovka měla parádní nostalgickou atmosféru a partu mladých. Red měl pomstu pejskaře. Křižovatky zase pár správných chlapů, kteří jdou srovnat grázly. Co má Noc žen? Pár krvavých scének – některé z nich jsou však výživné, to zase ano – a to je vše (Ketchum teda tvrdí, že tam řeší i vztahy muži x ženy, já to tam neviděl). Rozhodně to není jízda od začátku do konce – kniha se začne rozjíždět až někde kolem strany 80. Místy je taková kostrbatá, těžko říct, čím to je – možná škrtáním a přepisováním? Navíc se děj dost – logicky k námětu – opakuje. Objevuje se také starý známý problém béčkových věcí – nevyrovnanost síly protivníka. Někdy stačí do bláznivé ženy strčit a je od ní klid, jindy drží jak terminátor…zkrátka – dle potřeb autora. Knize navíc ubírá překlad. A to hodně (párkrát jsem chtěl knihu prohodit oknem). Možná i on může za jistou kostrbatost. Každopádně je takový sterilní, hodně doslovný, místy úplně bez citu pro jazyk. Jsou tam školácké chyby. Redakce se také moc nepředvedla – kdyby překlad aspoň učesala, vypadalo by to hned jinak. Navíc prošla i hrubka v i/y. Nu, avšak vzhledem k tomu, že to překládal „Mistr kuřecích neštovic“ z Machena, to dopadlo ještě dobře (byť v tom Machenovi se mi překlad – až na těch pár kiksů – zdál vcelku ok…nu, asi tam více zapracovala redakce). Buď jak buď, Ketchum poprvé jen těsně nad průměrem. A to jen za těch pár krvavých scének, jinak by to dopadlo ještě hůř – protože knihy tohoto ražení mají hlavně bavit. Což se Noci žen ne tak úplně povedlo…

Nečte se to špatně, ale bohužel daleko více než fantasy je to gay romance. Fantasy složka je navíc velmi postmoderní, což jen zvýrazňuje tu červenou (duhovou?) knihovnu.

Ďaleká planéta, ktorá sa mala stať základňou pre ďalšie rozširovanie ľudstva v tejto časti vesmíru. No nestala – nezmyselná revolúcia takmer úplne zničila kolóniu a tej ostáva len zopár rokov do definitívneho konca. Vražda pôvodného kolonistu poodkryje niečo z temnej minulosti umierajúceho mesta. Striedanie dvoch rozprávačov pomáha k vybudovaniu akej takej noirovej atmosféry, námet je klasicky dobrý.

Tak tohle je slabší. Až příliš to připomíná fantasy. Takovýaž moc klasický nevědecký pulp.

Tohle je o něco slabší než úvodní povídka, ale pořád dobrý. Hlavně se mi líbila scifi vyspělost textu. Je prostě super, že takové povídky vznikaly před víc jak padesáti lety.

Tož na to, že to zaniklo někdy ve čtyřicátých létech, je to kvalita. Byť je to staré, už tady bych cítil předzvěst kyberpunku a hlavně se v textu září autorova inteligence. Líbilo se mi moc, objevil jsem nového autora pro sebe. Navíc je to autorův úplně první text.

První dvě třetiny tak trochu únavně šustí nekonečnou “zvrhlostí “ temných elfů. Poslední třetina ale vyníkající!

Bohužel o dost horší než první díl. I zde platí, že kdyby mi někdo tvrdil, že jde o amatérskou fanfiction, tak bych mu věřil. Bohužel na rozdíl od prvního dílu se to nerozjede, příběh zůstane nesevřený a výsledkem jsou spíše takové povrchní výjevy plné bohů ze stroje. Překlad tomu úplně nepřidává, nicméně hlavní problém vidím v tom, že na rozdíl od minulého dílu absentuje nosná zápletka. Ale furt je to dostatečně feel-good na to, abych byl zvědavý na třetí díl (kde už snad konečně vstoupí na scénu pořádně i ten Modrý Kachel).

Další příjemná, spíše poklidná záležitost od St. John Mandel. Vypráví především o cestování v čase, nicméně dojde i na pandemii, kolonizaci vesmíru nebo osamělost. Autorka píše zvláštním, nevzrušivým stylem, který nijak nedrásá ani moc nezneklidňuje, skoro kupodivu ale ani nenudí. Moře klidu jednou z dějových linek navazuje na Skleněný hotel, ovšem o pokračování se nejedná a právě tento směr zápletky nakonec poměrně bez následků vyšumí. Kvalit Stanice 11 Mandel opět nedosáhla, jde ovšem o hladké čtení bez větších potíží, ale i vysokých nároků kladených na čtenáře.

Povedený gamebook s tématikou Lovecraftova Mýtu Cthulhu, přičemž hned zkraje bych chtěl nakladateli vyjádřit poděkování, že knihu nejen vydal, ale postaral se i o důstojnou podobu, kterou si titul zaslouží. Sama hra pak překvapí nejen důmyslným herním systémem, který znemožní v klíčových momentech přeskočit problém jako vyřešený, ale také pobaví stylově vyprávěným dobrodružstvím, jež ani na sekundu nenudí. Graham Plowman není ten typ autora, který by suše přeříkával text a nechal na hráči, aby se o zbytek přičinil sám. Buduje perfektní dobovou atmosféru, zápletku prokládá nečekanými zvraty a finále zasazuje do fascinujícího prostředí neznámé planety. Disponujete-li špetkou fantazie, máte bez problémů na pár večerů o zábavu postaráno. Což je zároveň jediná slabina celé knihy. Tohle dobrodružství nedává moc na výběr a neuděláte-li všechno přesně jak máte, není šance, abyste splnili misi na výbornou. S tím bych neměl takový problém, kdyby skutečnost, že něco postrádám, byla nezvratná.

Človek si na lepšie ľahko zvyká, preto protagonistka nie je nadšená, že sa stala z kozmickej stanice opäť obyčajným človekom. Zvykanie na obyčajný život chvíľu trvá a keď sa zdá, že je odsúdená byť obyčajnou ženou, prichádza nová príležitosť. A možno nielen pre ňu. Pár poviedok s podobným námetom som už kedysi čítal, ale autorke sa darí to poňať z trochu iného uhla. Belestricky to je podané dosť suchopárne, dalo by sa z toho vytvoriť aj pútavejší text, ale rozhodne to nebola strata času. Zaujalo ma to.

Naprosto minimalistické pojetí několika příběhů v příběhu s hodnocením nutně oscilujícím na škále všechno nebo nic. Já budu zarputile hodnotit průměrem. Mohlo by více zaujmout ty, kteří se zajímají o literární historii Frankensteina.

Homorný horor, to umí jen Bisson. Z textu ale opravdu mrazí. Ironie, dětská krutost, nezodpovědné rodičovství, vyberte si. Doporučuji si text přečíst nahlas a měnit u toho tón postav. Obzvláště švitořivá matka je výborná. O to víc vám povídka vynikne a bude ještě sžíravější.