Poslední přidané komentáře
Po nudném minulém díle je John zpět ve své formě! Dr.Barow se chce stát pánem vampýrů. To se stane, jakmile si sežene tři nevěsty. Tak začíná hon, při kterém John musí chránit svůj i životy žen v ohrožení. To se mu povede pouze u jedné. Další skvělý upírsko-vampýrský díl!
Tentokrát jde o osvobození čínské bohyně Li Ten Sai, což se nakonec nepodaří. Zdlouhavý děj a žádní dobří nepřátelé se odráží v mém hodnocení. Je to prostě jeden z těch slabších dílů. Ale každej má jinej názor. Stejně si to přečtěte!
Tentokrát skončí v Johnově hledáčku ghoulové – požírači mrtvol. Opravdu super díl! navíc jako perlička je zde zmínka o knížeti pekla – Asmodisovi. Skvělá atmosféra s postavami, které už se nám dostávají do krve :)
Nemrtvá hraběnka Bathonyová vstala ze svého hrobu a prohání po okolních lesích. Dokáže ji John zničit? To si pište!
Typický horor na téma upíři v malé vesničce. John se tu prohání s dřevěným kolíkem a ničí jednoho vedle druhého. Navíc jako přídavek zničí i jakéhosi místního démona :)
Většina se odehrává v Egyptě. Poprvé se objevuje Sheila a seznámí se s Billem. A hned se schyluje k svatbě :)
Tak takhle začíná opravdová megasérie! John Sinclair je inspektor Scotland Yardu zabývající se nevysvětlitelnými případy. Zde narazí na svého prvního soupeře. Je jím profesor ivan Orgov a jeho smečka nemrtvých. Je to typický horor. A i když byl napsaný v 70. létech, není to na něm ani moc poznat. Seznamte se s prvním dílem z více jak tisíce :)
Tak tu máme upíry a dostane se i na démony! John v utajení za učitele jede vyřešit případ s vraždící hraběnkou. Pokud si říkáte, že je to otřepané téma, tak uvažte že byl napsán v roce 1974!
Tentokrát šílený doktor Satanos odřezává lidem hlavy a připojuje je na umělá monstra. Kýčovitý příběh má ale stále něco do sebe :)
Trošku slabší pokračování, ale nemůže být každý den posvícení. John odjíždí do Mexika zničit šamana. Poprvé se objevuje jeho nejlepší přítel Bill Conolly.
Co říct k už osmému dílu této velké série? Snad jen to, že autor zachovává stále vysokou laťku, vše dopodrobna popisuje (někdy až moc krkolomně) a každá postava má své úmysly (ano opravdu úplně každá). Příběhově se děj posouvá zase o kousek dál a vše končí bojovým finále. Sice to není žádná velká bitva typu Falme nebo Dumajské studně, ale v tom věčném cestování a intrikování trocha akce vždycky potěší. Skoro celá kniha se odehrává pod sněhem. To má na svědomí použití Větrné mísy v minulém svazku. Postavy potkáme skoro všechny. Tedy kromě mého oblíbence Mata, který stále zůstává uvězněn pod spadlou zdí v Ebú Daru. Více se ději věnovat nebudu, je tam toho moc a musíte si to zjsitit sami :)
Děj je pokračování Ohnivého draka. Postavy a svět dostávají konečně tvar. Už vše nevyznívá tak uměle a amatérsky. Komu se lbil díl první, bude určitě spokojen i nyní. Ale jinak platí to stejné co minule: v jednoduchosti je síla, takže se nezapotíte rozplétáním různých intrik. Postavy jsou většinou tupé jak špalek a vše vysvětlí do podrobna. Chtělo by to vrátit zpět Temného koně… ale toho se taky dočkáme :)
Vítejte v dračích říších! Ve světě ovládaném krutými draky! Tak tahle vypadá počátek jedné ze slavných sérií. Bohužel jsou až moc poznat autorovy začátky s psaním. Vše je obrovské, živé, temné, a pokud náhodou nesplňuju tyto požadavky, má aspoň hrůzunahánějící název či jméno. Když to vezmu kolem a kolem, je to pěkné čtivo pro dlouhou chvíli, ale nic složitého.
Ragnar je po své minulé eskapádě převelen na Terru, kde má hlídat mocný rod navigátorů. Tentokrát proti němu tedy nestojí hordy démonů a uctívačů Chaosu, ale všehoschopní lidé, kteří si jdou tvrdě za svým. Autor se zde snaží utvořit spletitou hru rodů plnou přetvářky a diplomacie. Podle mě se mu to nepodařilo a kazí to celou atmosféru knihy.
Oddechovka, co se topí v krvi od záčatku do konce okořeněná popichováním Ragnara a Svena. V opravdu megalomanské závěrečné bitvě dojde k osvobození dalších nepřátel (to jsem zvědavý, kdy Vlci začnou své soupeře konečně ničit) a Ragnar, jak se zdá, udělá osudovou chybu. I když to myslel dobře. To se ale dozvíme v dalším díle.
Bravurně napsaný román! Autor zde s neuvěřitelnou lehkostí popisuje i poměrně obtížné fyzikální zákony. Navíc vše obalil skvělou zápletkou a napínavým plynutím děje. Velmi dobře odvedená práce od prvotřídního autora.
Přes maličko slabé finále je to stále dostatečně napínavé, aby mě to donutilo přečíst si další díl. Další Zaprodanec je ze hry venku (tím si ale ne,ůžeme být nikdy jistí). Objevují se nové otázky a záhady a jen na málo z nich zjistíme odpovědi. Co taky čekat v tak obrovském cyklu :)
Nevím čím to je, ale tentokrát mi vůbec nevadil utahaný a rozvláčný děj. Užíval jsem si každou stránku a bylo mi jedno, které postavě se autor věnuje. Zaprodancům nestojí v cestě ani vlastní smrt a Rand má na starosti tolik věcí, že má strach, aby to do Tarmon'Gaidonu všechno stihl, popřípadě, aby do té doby nezešílel.
Jako vždy pomalu se rozvíjející první díl ze dvou. Z věčného diplomatického dohadování nás vytrhne jen návarat Perrinova starého známého Elyase Machery a střetnutí Elain se Seanchany.
Snová krajina, bizardní stvoření a spousta sexu na všechny možné i nemožné způsoby. (možná je tam toho sexu až příliš, měl jsem chvílema pocit že čtu porno). Překlad mně nedělal problémy a nikde jsem se nezasekával. Příběh se točí kolem hollywoodských hvězd a závislosti na slávě vůbec. Jinak je to ten pravý Barker, žádný kompromis.
Hon na vetřelce tato kniha je pro mě zklamáním, velmi velkým zklamáním sice začátek vypadal slibně, ale s postupem se děj stává absurdní a poměrně nelogický, se spoustou tak ohromně do oči bijících hrubek že i když je příběh docela zajímavý jeho zpracování je absolutně mizerné, dobrý příklad je na straně 302 kdy Gill těsně před opuštěním hnízda odhodil prázdnou plazmovou pušku, ale na straně 303 sotva co vypadl na povrch už z vaku tahá zásobník a nabíjí onu prázdnou zbraň a vesele si střílí dál………. no Stone tomu dal 5* já zbožňuji vetřelce tak sem si říkal, jako fanoušek bych tuhle sérii mněl vlastnit dvě kila není zas tak moc a ještě těch 5*, slintajíc sem navštívil první knihkupectví co sem potkal a k mému překvapení vetřelce měli což bylo potěšující, bo už sem se viděl jak obíhám obchody a sháním a sháním no byl bych radši kdyby je neměli, tato kniha jen těží z úspěchu Fosterovy klasiky, ale jinak sní nemá vůbec nic společného jo není nad komerční slátaniny co z nás tahají peníze no Stonemu se to líbílo, pro mě jen slabší průměr, který doporučuji jen na vlastní nebezpečí.
Také jedna z klasik scifi – dokonale sugestivní popis co by se mohlo stát, kdyby …
Podle mě absolutní klasika a líbí se i lidem, které scifi zrovna nefandí. Jak prvotřídní nápad, psychologie postav a celkové zpracování je vynikající…
Zajímavá povídka s téměř nepřemožitelným :) hlavním hrdinou Heraldem, který, poháněn touhou po pomstě, dokáže bojovat i téměř zmrzačený na pokraji smrti, které se několikrát „dívá do tváře“, ale přesto jí zatím stále uniká… Trochu drsná, ale oddychová četba, kde čtenář příliš nemusí zapojovat mozkové závity (pokud nechce počítat mrtvoly). Kdybych tu miniknihu od Tritonu nedostal jako dárek, tak by mě ani nenapadlo ji číst.
Ve spleti různých „neoConanů“ člověk nečeká žádné zázraky a je proto mile překvapen, když zjistí, že i zcela neznámý autor dokáže napsat skutečně čtivou knihu. Pravda, Howard to není, ale dílko se čte jedním dechem, pro mrtvolu není kam šlápnout, souboj střídá souboj, i na kouzla a lásku dojde, tedy vše co má tato literatura mít. Ve srovnání s většinou ostatních epigonů kniha nadprůměrná.
P.S. Skutečně by mě zajímala skutečná národnost (a jméno) autora, protože přes údaje o překladu se domnívám, že se jedná o pseudonym českého autora. Pokud tomu tak je, klidně se může k činu přiznat, protože stydět se nemá za co.
Konrad opravdu rozporuplná kniha kdo má rád warhammer ten na ní jistě nedá dopustit, ale na mě moc velký dojem neudělala. Začátek ještě šel, útok na vesnici jak zabil bestii a stáhnul ji s kůže, kterou si následně oblek dobře to se dá taky skousnout, ale ten konec jak sám pozabíjel stovky skřetů no nevím možná to je reálné kdo ví, ale nejvíc mě dostalo jak obdivoval kamenné mosty nevím jestli to bylo tím že ve vesnici, kde žil byl jen dřevěný, ale jako komická vsuvka dobrý i tak 4* warhammer se vcelku dobře čte a jako pohodovka do autobusu je optimální.
Informačně hodnotná kniha,hlavně pro člověka co fantasy moc nečte, vadilo mi příliš filmů a televizních zpracování fantasy děl na úkor částí o knihách. Bohužel naprosto katastrofální překlad.
Na rozdíl od jiných mne nadchly mnohem víc kapitoly popisující nové vědecké výzkumy(několik z nich jsem po dočtení s potěšením přelouskal ještě jednou). Asi je to tím, že rád čtu populárně-vědecké knihy. Někde na obalu by mělo být upozornění, že se _nejedná_ o román, ale spíše o populárně naučnou literaturu, protože většina čtenářů očekává něco jiného, než tam najde. A je to dvojnásobná škoda, protože řada informací zde přinášených je nová a velmi hodnotná. Podle mě žádná Zeměplocha kromě Malých bohů za ***** nestojí, ale tohle je přece jen jiná káva.
Hyperion není vlastně ani tak román jako sbírka povídek (či spíše novel) propojená jedním světem a zlověstným Štírem, který se v každé z nich alespoň v jemné souvislosti mihne. A nemá smysl na něj pět ódy:Kdo zná, pěje své vlastní, a kdo ne, ten si povinně přečte. Chci upozornit na dvě z nich. Úvodní „Muž, který hledal Boha“ je spolehlivým filtrem k odrazení těch čtenářů, kteří hledají jen dobrodružný příběh(ověřeno na několika známých,kterým jsem knihu půjčil). Nic proti nim, ale pro takové Hyperion opravdu není. A příběh „Hořká je chuť řeky Léthé“ bych bez váhání zařadil do svého povídkového Top 10 pro jeho úžasnou emocionální sílu a mocný filozofický náboj.
knedle | *** | před 6512 dny
Prelouskat tuto sbirku mi trvalo asi 3 mesice, coz se musi odrazit na hodnoceni. Obecne muzu rict, ze cim pozdejsi povidka v rade, tim se zvysuje jeji kvalita. Muzete tu sledovat vyvoj „scifi“ zanru povidek – Co jen matka ci Zrozen z muze a zeny jsou takove -jednoduche-; Posledni vykrik mody nebo Prijemna teplota se mi zdaji zase prekombinovane; a dle hesla TO NEJLEPSI NA KONEC pak clovek lapa po dechu u Chladna rovnice, Kytky pro Algernon a Ruze pro kazatele. Ty si nenechte ujit!!!
Jo, autor nezapře, že vede kurzy tvůrčího psaní. Projede si Řím (nebo koupí si průvodce) a přečte pár knížek o historii náboženství a dá dohromady thriller a spojí fakta, takovým způsobem, že by se za to nemusel stydět ani Danniken. Román nelze upřít jednu věc a to, že je čtivý a na letní dovolenou tak ideální. Ale jak se autor snaží ke konci vystupňovat tempo tak si začíná pomáhat náhodami a nelogickými událostmi. A závěrečné odhalení jakoby vypadlo z díla Járy Cimrmana (něco jako nejsem tvoje babička, jsem tvoje sestra). Knížka vypadá, že byla psaná jako scénář k filmu a autor počítal s tím, že to prodá a my se budeme moct těšit na jeden pěkný sobotní večer na Nově ;). Pokud S. King o sobě prohlásil, že dělá hamburgry, tak tohle jsou trochu připálené hranolky: Když má člověk hlad tak je taky shltne, ale nijak moc si nepochutná.
Nesouhlasím s panem administrátorem, děj je sice velice komplikovaný, ale při soustředěné četbě ho není problém sledovat. V _žádném_případě_ to není kniha do autobusu. Doporučuju pro ty,kdo náhodou neznají,rezervovat si volné odpoledne a v tom případě se do toho začtete a zapomenete na všechno kolem. Po stránce atmosféry je Neuromancer něco zcela jedinečného, a stále znovu mne uchvacuje přestože jsem jej četl už minimálně pětkrát.
Pratchetta čtu vysloveně pro oddych, přednost dávám trochu jinému typu knížek, nicméně Malí bohové jsou pro mne nejlepší pro silný myšlenkový náboj, zcela nezvyklý ve většině Pratchettových knih.
Poprvé jsem četl Cizince v osmnácti a kniha mne naprosto uchvátila. A od té doby ji čtu zhruba 1× za rok, protože vždycky vidím myšlenky,které obsahuje, v jiném, novém světle… a některé mi připadají,jak stárnu, ještě mnohem aktuálnější…
Tento druhý díl těsně navazuje na první. Hlavní postavy jsou opět popisovány stejným způsobem, každá kapitola se soustřeďuje na jednu z nich. Děj se posunul o kus dál a prohlubuje se. Rozbíhá se válka do které se postupně přidávají snad všechny frakce a každá z jiného důvodu, ale v podstatě jde o moc, nebo o pomstu. Tentokrát už se kromě intrikaření, politikaření a zrazování konečně taky bojuje, takže děj je více akční než v předchozí knize. Pro mě trochu zklamáním je nepřítomnost magie, na druhou stranu, ale vyprávění o tom, jak se děti postupně mění na muže a ženy, vědoucí co je čest a odpovědnost a jdoucí za svým cílem, je uchvacující. Sága je to opravdu obrovská a trochu odrazuje, že pokud se chce někdo dobrat nějakého konce, musí ji přečíst úplně celou.
V tomto případě název knihy přímo odpovídá ději. Hlavními postavami jsou především členové rodiny pobočníka krále. Prozatím děti, které mají každé jiný cíl a tužby.
Každá kapitola v knize je pojmenována po jednom z asi 9 hlavních postav příběhu, na kterou se soustřeďuje. Ze začátku je to docela zmatek, když děj skáče z jednoho
místa na druhé, ale časem se konečně začnou objevovat zajímavé souvislosti a některé postavy vyniknou více než jiné. Děj se rozehrává do velké šíře a popisuje mnoho
lidí, míst a událostí a zaměřen je spíše na politické pletichaření. I když je to, alespoň z počátku, trochu nudné, děj se pomaličku rozjíždí a dá předpokládat, že
další díly by mohly být lepší.
Moje první sci-fi kniha, kterou jsem četl.Její výjimečnost spočívá především v začlenění psychologických a hororových prvků bez nichž by se jednalo o obyčejné invazivní sci-fi.Jednoznačně vrchol tvorby autora. škoda, že Wyndhamovy další knihy značně zaostávají.
Pro mě nejlepší román P. K. Dicka, je sice trochu složitější, ale naprosto bezchybný.
Kulhánek bravurně a trochu nečekaně zakončil Patejlovu sérii.
Když snesete trochu krve a cynismu, tak je to nezapomenutelnej zážitek.
