LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Doplnění: Astronautka nachá raketu na oběžné dráze a při přistání na planetě havaruje přistávací modul. Zachrání se v onom kokonu, který je zázrakem techniky, chrání nejen před extrémními podmínkami, ale je schopen vyrábět potraviny z organického odpadu. A v tom je háček. Na planetě je život na křemíkové bázi s humanoidními bytostmi žijící zhruba v našem starověku. Hrdinka nastartuje jejich vývoj s cílem vzniku technické civilizace tak, aby vyrobila raketu schopnou ji dovést k její mateřské raketě. Časové intervaly prospí v kokonu. Pokus skončí katastrofou, vzniká civilizace se místo toho pokusí raketu hrdinky zničit, což má za následek konec života na planetě. Zbytek nebudu uvádět, přečtěte sami.

Zaujalo mě vypravěčské mistrovství, originální nápad i jeho zpracování.

tahle povídka mě dostala. připomněla mi zlaté časy bradburyho a martina, hlavně poetikou, jazykem. a má vše, co od povídky čekám: šmrnc, švih, jemný humor, hluboké poselství, hrdiny samé sympatické magory, nenudí (ač děje tu moc není). skvělé!

Pointa je od prvopočátku jasná jako svítící neon, ale povídka je moc pěkná.

Jakmile se Lester Herrick vrátí z Rexoru IV, je čtenáři jasné, co se stalo; stejně tak je okamžitě zjevné, jak příběh dopadne. Přesto nemohu o povídce mluvit jinak než jako o skvělém dílce a jistě nemluvím jen za sebe, když řeknu, že takových bychom si chtěli vždycky přečíst více – procítěných povídek s příběhem, hezky napsaných, nenuceně optimistických…

povídka to byla docela dobrá, jen děsivě trpěla rozvláčností a unylostí. každý pokus o gradaci je ubit mdlým tempem. nicméně příběh sám je dobrý (ač nijak objevný) a já si ho užil.

povídka pro náctileté dívky. profesionálně napsaná, ale tuctová. samé pubertální klišé, žádná invence. holčičky… tahle cílová skupina v SF mi snad přijde ještě horší než požírači krmné fantasy nebo fandové military SF. děsí mě, jaká zákoutí SF trhu ještě nebyla objevena…

Já teda čtu hodně českých autorů, ale Pecinovského mám také rád. Standardně ho hodnotím 80 – 90 procen. Možná u mnoha knih i neprávem, protože občas posadí laťku dolů, ale mám pro něj slabost, stejně jako pro dalších pět – šest českých autorů a tak jsem holt nekritický. Házím Ti laso, kamaráde je podle mě jeho vrcholné dílo. Být sci-fi čítanka, tak tohle je součást povinné četby.

nepamatuju si to, ale nebyl to cicero, kdo řekl: „střez se svých splněných přání“? příběh téhle povídky je skvělý a lidský. i na malé ploše jsou jednotlivé postavy zřetelné a uvěřitelné. jenže kompozice příběhu a zpracování mi už nesedí. je ti unylé, ploché, bez náboje a závěr je hydroponicky urychlený, byť obsažný. forma tu zabíjí obsah, ale ten za to stojí.

inu, nebylo to špatné. základní námět umění jako spojnice mezi šílenstvím světa a nažíváním lidí v něm se mi líbí. méně se mi líbila ta židovská klišé a, pro mě, nevěrohodné scény v koncentračním táboře. necítil jsem žádnou naléhavost, žádnou sílu „za“ tím.

taková, ehm, ptákovina (tj. poťouchlý příběh s ptáky a o ptácích). ale roztomile postmoderní.

neuvěřitelně banální a „pitomoučký“ příběh. brrr. nicméně, dobře napsaný. brrr.

atmosferický příběh ze světa, kde paralelně existuje svět pravých podob a svět zdání. a hlavně těch, kdo ty rozdíly vidí. napínavé, citlivé, zkrátka dobré. jen to klišé mocichtivého zloducha mi trošku vadilo…

zajímavé bájné zpracování dobytí anglie normany. skvělý nápad s použitím magie i originální začlenění artušovského mýtu. sice mi mezi zuby skřípala „anglésie“ a podivné užívání slova „ferramenta“, ale to jde na vrub překladatele a redaktora, ne autora :)

tak trochu mě mrzí, že jsem to už četl jako součást románu, ale i tak je to skvělé. a to jsem se na neznámého gaimana dosti těšil…

děsivě nudná a děsivě nenápaditá povídka.

typická mlsovina. povídka plná „humoru“, který mě často neumí rozesmát. což by nevadilo, kdyby celá povídka nebyla založena na děsně vědecky se tvářící myšlence, která je ovšem jen nepochopením zákona zachování hmoty a energie. ovšem představa ČEZu, tak jak ho vykresluje autor zábavná je.

celkem zručně napsaná akčňárna. nic víc, ale taky nic míň. námět nebyl nijak originální a závěr taky ne. trošku mě také iritovala autorova práce s osobnímu jmény (třeba estonec topol), jsou to hnidopišiny, ale pro mě důležité.

tohle se mi nelíbilo ani trochu. pominu-li směšné představy o fungování vědy a vědecké instituce (i když za bolševika), nic zajímavého jsem na povídce neshledal. pointa byla navíc těžce nelogická.

ač to na začátku vypadalo slibně, vyvinulo se to ale nezajímavě. postupně se ztrácela logika a závěr byl dost násilný (a pozbyl i tu poslední špetku zajímavosti).

tak nevím, jako vtip celkem dobré, jako povídka bída. žádný tah, žádný pokus čtenáře vtáhnout…

na téhle povídce něco je. jenže, něco jí viditelně schází. nápad je dobrý, ale chybí silnější motiv a vyústění. závěr mě vyloženě zklamal. po dočtení jsem se cítil ošizen.

pointa není nijak zvlášť orižinelní, ale zpracování je dobré, i tenhle otřelý vtip získává něco nového a zajímavého. na konci jsem se potutelně usmíval a to mi stačí ke štěstí.

Keď som si prečítal Jekylla & Hydea spomenul som si na túto báseň a napadlo mi, či ju tu nájdem :) Je tu a ja som si s nostalgiou spomenul na tento výborný kúsok. V škole sme Havrana dostali za úlohu prečítať a vystúpiť – interpretovať pred triedou. Nie som žiaden čitateľ poézie, nečakal som to, ale Havran ma dostal a sám som sa prihlásil dopredu. :) Doteraz je v slovenčine (neberte to ako písmo sväté, ale tuším tomu tak je) vyše 30 prekladov (v češtine myslím asi 2× toľko) a každý preklad je svojim spôsobom unikát (viac či menej vydarený ;)). Ak sa cítite na originál, vrhnite sa naň – originálne nevermore znie asi najkrajšie. Havran sa mi zapáčil nielen po obsahovej stránke, ale aj svojou formou – rytmus vytvára pri čítaní (verte mi) napätie. Havran je bez debaty klasikou – rozhodne ju pri čítaní klasík hororu nevynechajte.

Klasika hororu, anglické prostredie, ten nezameniteľný hnilobný dych (pach, puch…) koreňov žánru strachu. Kto čítal Draculu či Frankensteina, vie, čo čakať a o čo prichádza… kto nie, ten nech skočí od Kinga – kráľa moderného hororu – ku zakladateľom – Stoker, Lovecraft, Poe (Havrana rozhodne prečítajte :)), Shelley (alebo jeho manželka, ktovie?) a Stevenson patria medzi autorov povinnej literatúry všetkých milovníkov hororu. Dej nebudem popisovať vzhľadom k tomu, že anotácia postačí a nechcel by som uškodiť krátkemu rozsahu tohoto príbehu. Mrzí ma, že v súčasnosti sa typické scény z týchto klasík (Draculov krvsajúci bozk na krčnú tepnu, Frankensteinovo prebudenie, premeny Jekylla na Hydea a späť) zneužívajú do kravín ako je napr. Liga výnimočných – tieto scény a postavy sú sveto- a všeobecne známe – a o to viac ma zamrzí, že väčšina nepozná ich korene.

ad hoc vykonstruovaný příběh, plný nelogičností, směřující k „šokující“ pointě. autor podlehl kouzlu „co kdyby“ a své moci autora a stvořil chiméru bez obsahu i přesahu, která není ani jako myšlenkový experiment zajímavá, neboť na poli kontrafaktuální historie nepřináší nic nového. autorovi nelze upřít potenciál, ale chybí mu myšlenková futráž.

snad první zklamání v tomto sborníku, povídka, která začala úplně skvěle, měla i dobrou střední hru, ale závěr je nelogický, vykonstruovaný a sráží celé dílo do šedého průměru ostatních povídek. jaká škoda!

kratičká a ne příliš nápaditá anekdota. po jejím přečtení jsem si jen řekl: „no a?“ necítil jsem žádný přesah, žádný druhý plán krom profláklého klišé „tajemných“ příběhů.

Po Alistairu Renniem další netradiční pohled na žánr fantasy v Pevnosti. Alegorický příběh o fungování současného vyspělého světa, jehož hlavní síla je právě v samotném ztvárnění alegorie. Nečekejte na všechno vysvětlení.

Povídka má možná zajímavý nápad, jde však jen o teoretický popis jedné planety, protkaný rádoby vtipnými prvky, které mně zábavné nepřišly. Pokud tedy má někdo rád nedějovou prózu, určitě bude hodnotit jinak, já si ale osobně myslím, že podobný popis by bez problémů napsala řada českých tuzemských spisovatelů. Narozdíl od Housera oni k tomu přidají ještě něco navíc. Ačkoliv tedy oceňuji autorovu snahu o precizní „vědecké“ podání života na planetě Deniban, rozhodně mě tato povídka nepřesvědčila, abych si knihu Sběratel měst koupil.

pokus o vtipný obrázek z údobí probouzení českých buditelů. pro mě má tři chybky: moc jsem se nenasmál, příběh je uťatý v mrtvém bodě a autorka mě děsivě dožrala svou jazykovou ignorancí. ad 1) něco málo postelového, něco málo toiletního, něco málo opileckého humoru, ale v celku byl všechen humor zředěn až homeopaticky. ad 2) pár nakousnutých dějových linií, z nichž všechny (slovy: všechny) končí ve vzduchoprázdnu. žádné rozuzlení, žádné pointy, nic. jeden by řekl – typická postmoderní povídka. kdyby tam ovšem byl nějaký přesah, který jsem ale nenašel. ad 3) autorka se pokusila navodit dobovou atmosféru, kdy tu v česku každý mluvil „pissl pemisch pissl teitsch“. jenže díky neznalosti jak němčiny, tak i své mateřštiny celá snaha budí jediné komično tohoto dílka. jistě, autorka může tvrdit, že to neuměli německy karl hawlitschek, když si pletl „rat“ s „ratte“, nebo ignatz macha, když psal své „literaren versuche der ignac macha“, ale jinde tato výmluva již nepomůže (fantas chytá nás, ne my jeho; jadrný český „hajzl“ pochází z bavorského „haisl“ < „häuserl“ /domeček/ a ne z nějakého imaginárního „heizell“). jo a kouřením lysohlávek si jeden rauš navodí dosti těžko :)

inu, zkrátka, takovéhle paskvily mě vždy bezpečně vytočí a při jejich kritizování neznám bratra ni sestry.

v zásadě celkem solidní hard sci-fi, ale bez nějakého zvláštního vztahu k hlavnímu tématu – času. jediné, co mi vadilo, byla překombinovanost příběhu, příliš zřejmě přítomná jen kvůli temnému vyznění pointy.

nudná črta (zdráhám se tomu říkat příběh) přeplněná „hrdinskými“ klišé. nula myšlenek, nula nápadů, nula bodů.

v tomhle příběhu dostává těžce na frak logika děje. stává se to často v SF, že autor použije nějakou supermocnou technologii a nedohlédne jejích možností. a tak vznikají falešné zápletky, řešící imaginární problémy, které existují jen proto, že je autor(ka) chce, ne proto, že vyplývají z vnitřní logiky příběhu. netřeba dodávat, jsem háklivý na pseudovědecké blábolení a autorčiny úvahy o vývoji chorob a antibiotik mě srazily do kolen. na druhou stranu, je třeba ocenit řemeslo, jazykově jde opět o dobrý počin (stylisticky už horší). zkrátka autorka umí, ale je třeba ještě vymyslet o čem.

netuším. netuším, o čem příběh je, proč ho autor napsal… jistě, kdesi v závěru autor předestírá jakousi prostou anekdotickou pointu, ale i ta se mi nezdá nijak souviset s „okolním“ textem. autor umí používat velmi dobře jazyk, ale ještě by to chtělo zvládnout tvorbu příběhu, který má hlavu, patu a nějaký smysl…

klasický akční příběh, napsaný velmi zručně, má tah a příliš mne neudil. nicméně si dovolím kriticky poznamenat, že děj obsahuje až mnoho různých klišé: hrdinovi padne oblek padoucha jak ulitý, hrdina jaksi opomene zabít jiného padoucha, aby ten se mohl zvednout po čase a bránit… inu, prvoplánové na můj vkus až moc. jo, a pseudovědecká „vysvětlení“, která zní jako ze star treku, se mi také nelíbí ;)

tož, téhle povídce rozhodně nelze upřít jazykové a stylistické zpracování, které je dosti dobré. příběh také vypadá dobře, navození atmosféry, emotivní líčení… jenže po jeho přečtení zůstává mnoho nedořečeného. především motivace jednajících postav. nechci nic prozrazovat, ale minimálně dvě důležité postavy jednají poněkud zvláštně a autorka nedokázala tuto zvláštnost dobře funkčně začlenit. škoda, velký potenciál.

dojmologicky jde o docela „obyčejný“ příběh z války. patrně první světové, nelze nijak určit přesné místo ani čas. jsme svědky nasazení nového typu bojového plynu. je to řekněme klasické válečné drama, napsané celkem zručně, byť bez zvláštního náboje nebo jiskry. krom jednoho divokého snu a patrně jiného místa prvního použití plynu, nevidím v povídce žádný fantastický motiv a už vůbec ve vztahu k času a dějinám… buď je tam zašifrováno něco, co neumím rozkrýt, nebo jde o „normální“ povídku. well, alespoň dobře napsanou.

povídka zpracovává klasické téma cestování časem: někam odfrčíme, změníme minulost, aby se změnila přítomnost. a ejhle, ono se stalo něco úúúúplně jiného, než jsme chtěli. samotný námět není nic překvapivého, na zpracování zaujme slušná jazyková výbava. jenže, odpustil bych i profláklý námět, kdyby to nebylo tak předvídatelné. je tu také jedna chronoklastická nelogičnost: dojde-li ke změně minulosti, jež má přímý vliv na existenci třeba nějakého člověka, ten se těžko „vypaří“ pár minut po té, co se cestovatel časem vrátí, aby oznámil, že dílo dokonal… navíc, opět tu máme k mému překvapení propriety z fantastického románu XIX. století (řídící krystal ve formě diamantu), ač se příběh odehrává, sice v alternativním, ale XX. století. no, já nevím, není to ani dostatečně poetické, ani to logicky nezapadá do fabulace, proč to tam je? jenom aby autorka mohla nechat hrdinu ztvrdnout v minulosti déle, než on by chtěl, a vytvářet uměle napětí v příběhu? hm hm hm…

dvěma slovy: děs a hrůza. po obsahové stránce jde o pokus o mysteriózní napínák, odehrávající se v době porážky napoleona III. prusy. prakticky jde však o dýchavičný, zmatený příběh, zaplevelený každým myslitelným klišé bubákoidních kousků, ve kterém na vás bafají gumové příšerky v kouři ze suchého ledu. příběh není eklhaft množstvím slizu, chlípných monster a tajemstvím opuštěných vart, ale zpracováním. a to mne dovádí k jazykové stránce. od autorky a editorky tohoto sborníku bych čekal víc. mnohem víc. třeba alespoň schopnost používat přechodníky (když už mocí mermo používám) správně. jen pro silné nátury.

obsah povídky dosti těsně hraničí s pornografií. autor mě příliš nedokázal přesvědčit, že popisované sexuální scény mají v příběhu i jiný smysl, než dát průchod hormonální bouři autorově. pointa je průhledná jak křišťál a navíc tuctová (kontrolní otázka: co vás napadne, padne-li vaše oko na jméno hlavního hrdiny: LeRak?). autorovým plus je umně skrývaný řemeslný talent psát. pod nánosem klišé je vidět, že ovládá jazyk i stylistiku, sem tam záblesk literární fantazie, ale celek, ať už záměrně nebo náhodou, budí dojem fantastiky devatenáctého století psané nějakým tím alfrédem trondheim-hulínským pro sešitové vydání. buď je třeba se lépe stylizovat do role šestákového autora (chyběl tomu nadhled) nebo napsat něco kloudného.