LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídka se mi líbila až do chvíle, kdy se začala chýlit k závěru, to se totiž začaly objevovat nelogičnosti. Lehce ponurá atmosféra světa, kde jsou upíři menšinou se stejnými právy jako kterákoliv jiná menšina, kde, paradoxně, nemůžou na slunci chodit lidé, a kde jsou upíři vyhledáváni pro sexuální služby, mě opravdu zaujala. Akorát té erotiky by klidně mohlo být méně.

Tahle povídka je lepší, než vlastní JFK ve kterém byla zveřejněna. Je pravda, že vlastní děj povídky mě nijak neokouzlil, ale mělo to určité kouzlo. No… hlavně to nebylo tak dlouhý.

Velmi pěkná povídka, které sice nezapře dobu svého vzniku, ale i takové vzpomínky pomohou člověku vzpomenout si, proč miluje zrovna sci-fi.

orson s.card je pan vypravěč. i když mi přijde, že v druhé půli trochu ztrácí kontrolu nad spřežením a to si trošku dělá, co chce, příběh je to jako dobré víno – pomalejší nástup, ale silný závěr. a hlavně žádný (pa)chuťový ocas ;) card je také jeden ze spisovatelů, kteří mají k mladým postavám blízko a dokáží je věrohodně začlenit. potůček je sice ještě mládě, co ale card zvládl bravurně je jeho povaha, diametrálně odlišná od povahy obyvatel města. card také hýří fantazií a jeho magický svět je zajímavý (zvláště systém synové, přátelé, bratři a otcové toho kterého zdroje síly). navíc, sám příběh se dost dobrý. inu, kdo umí, ten umí.

nějak nechápu celé to haló kolem gena wolfa. přečetl jsem od něj už pár kousků, ale „jeden z nejlepších, pokud ne nejlepší, autor science fiction a fantasy současnosti“, to je vskutku odvážné tvrzení. stejně jako u jiných jeho děl, i tady vládne ukecanost, plytkost, jakési pokusy tvářit se jako „hóch“ literatura, které ale tomuto nehodnému čtenáři vyznívají planě. asi je to na mě moc dobré (a to podotýkám, že mohu srovnávat a čtu dosti beletrie mimo SF). jeden či dva obrazy v této povídce mě zaujaly (např. požehnání), ale jinak mě to neoslovilo. potácení se od ničeho k ničemu, prázdné dialogy (které by třeba mohly mít uplatnění v nějakém absurdním dramatu, ale tady jsou skutečné prázdné, ne vyprázdněné), chabý příběh. celé je to jen jakási manýra, kašírované cosi, co se rozmočí při prvním čtení. wolfovo vytrvalé rozpitvávání vztahů mezi mužem a ženou je (v každém jeho díle) nudné a nepřínosné. i z pohledu zpracování merlinovského námětu, m. stewartová nebo r. holdstock jej mají určitě podstatně nápaditější. nic pro mě.

Alegorie byrokratické společnosti, kde i ten nejnižší článek řetězce dokáže ovlivnit celkové fungování systému. Velmi dovedně napsané a hlavní téma lásky se mi velmi líbilo.

Výborný finiš celé antologie. Cardova povídka je suverénně nejdelším celkem v knížce (kolem 70 stran) a vůbec to není na škodu. Malý dětský hrdina si vás získá, a tak příběhu odpustíte i fakt, že to prostě nemohlo skončit jinak než tak, jak to skončilo. Poctivá a bohužel předvídatelná fantasy.

Ačkoliv jsem na Wolfea četl samou chválu, tahle povídka mě nějak nezaujala. Další přepracování merlinovské legendy, opět s dětskými hrdiny. Celé je to ale nějaké podivné. Spíš ale tak nějak zmateně podivné, než správňácky podivné. Nemůžu se zbavit pocitu, že by ucelenější děj povídce jen prospěl.

Otoč stránku. :-) Úsměvný příběh malého chlapce Vilíka, který je Bissonovým tradičním povídkovým hrdinou. Dětský pohled, ale rozhodně ne naivní a bezduché podání. Bude se líbit a příjemně uplyne.

Souhlasím s Gaarqem. Obrovský potenciál. Sympatické zpracování postiženého nebo snad znetvořeného a neoblíbeného hrdiny, který se však tak nějak přehoupne v povídání o… vlastně o jeho skutcích, ale ničem tolik zásadním. Plus za hrdinu.

Hodně upovídaná povídka bez výraznějšího děje. Překvapivě má vážnější podtón o ochraně zvířat, čímž do sbírky příliš nezapadá. Z mého pohledu je to všechno ale na lepší hodnocení málo.

Myšlenka jediného zbývajícího kouzla je zajímavá, postavy ale tak nějak nic moc. V paměti po čase utkvěje hlavně tohle. Takže za nápad plus, jinak ale žádné terno.

jednoduchý a přímočarý příběh, ale v tomto konkrétním případě je to výhoda. autor jej dokáže udržet v březích, nenechává se unášet, sevřenost mu sluší. základní námět je prostý a nezáludný, ale hloubku mu dodává právě zpracování. opět bych si troufl jej označit za příběh iniciační, přerod dítěte v dospělého, právě lidský rozměr tu má navrch. kdo se umí dívat, ten ví, jaké má klást otázky, aby si je potom mohl také sám (správně) zodpovědět.

Městská fantasy o klukovi na skateboardu, který dělá kámen. Příběh se ubírá směrem „je potřeba odrovnat bad guys“, přičemž soupeři nejsou profilování jako zlí. Chybí tedy pořádný antagonista, a tak nejvíc hlavní hrdina bojuje se svým vlastním přesvědčením. Pro pubertální mládež určitě lákavé, starším už se tak líbit nemusí.

supr, jako snad každý vilík. bisson je génius tohoto typu příběhů, občas mám dojem, že se bradbury nechal naklonovat. absurdní humor, hluboce lidský vhled do suše dítěte a žel i „běžných“ rodičů. a navíc tu máme příběh o přátelích, kteří se nám nemusí líbit, ale když jsou doopravdy přáteli, tak za to stojí.

Plus především za originálně čarujícího čaroděje a jeho neuvěřitelný zápal pro jedinou ženu. Překvapivý vypravěč.

Klasický motiv světa za zrcadlem, v tomto případě za diorámatem, je tu sice využit, tak nějak ale potlačen do pozadí. Vysoké hodnocení zejména kvůli naznačené šíři autorovy fantazie, kterou překvapivě dokázal ukočítovat. Příběh sám vy opět vystačil na celý román a tak nějak ale i působí. Jako kdyby Duncan ten děj smáčkl do prostoru povídky. To neznamená, že by měla dechberoucí spád, to rozhodně ne. Jen jsou v ní určité časové skoky a je tak nějak škoda, že autor nepopsal také je. Ale jinak by to nabralo na obrovské šíři, takže je vlastně dobře, že je nepopsal. :-)

náběh by tu byl na zajímavý příběh (základní námět zindera/kvákala má silný potenciál), ale postupem vyprávění se rodí jenom tuctová story, která mi přijde jako z magazínu pro náctilété. cítím v tom člověčinu, ale je zasypaná tunou planých emocí a schémat z příruček pro šťastný život. na můj vkus příliš přímé a bez jakéhokoliv kouzla.

Mrazivý příběh z amerického Maine. Hodnotím vysoko hlavně kvůli celkovému vyznění povídky, věrnému popisu přírody etc. Rozhodně doporučuji spíše do horkého letního odpoledne, protože ten chlad tak nějak prostupuje ven. Jinak vyloženě žádný děsivý spád, ba naopak. Napětí čtenáře je způsobeno čekáním na závěrečný rozhodující okamžik umocňovaný několika drobnějšími epizodními příběhy.

Průměrná dětská fantasy určená nejspíš mladším čtenářkám. Zobrazuje sice sympaticky strasti dětského hrdiny (lépe řečeno hrdinky), s nimiž se určitě mladší generace sžijí, mě ale vyloženě neoslovila. Plusem nečekaná pointa (alespoň pro mě tedy).

fordova léčba šokem na mě zabírá. už zmrzlinová říše mě dokázala dostat. tenhle naléhavý příběh s podivnou tísnivou atmosférou, originálním námětem, surreálně-šamanským zpracováním a úžasným závěrem není výjimkou. tahle fantasy má daleko k běžným klišé a blíž k šílenostem fantaskní literatury. příběh je hutný, je to skoro sen; sen ve snu. tak tak, jeffrey forde, máš mou neutuchající pozornost.

Zkušený fantasy harcovník Williams přichází s relativně tradičním fantasy prostředím. Povídka potěší svou nepředvídatelností, kdy nejdříve očekáváte, že se ubere úplně jiným směrem, a v závěru přece jen nejspíš čekáte také jiný konec. Při zpětném pohledu ale průměr. Nic vyloženě brilantního, ale ani špatného.

velmi dobrý příběh přerodu vlastně dítěte v mladého muže. autorčina představa magie se mi dosti líbila, jen některé její poznámky o původu magie jen v přírodních zdrojích mi přišly trošku násilně roubované (proč nemůže klučina čarovat, když má zip na mikině, ale nevadí, že leží na silnici – oboje je lidským výtvorem). také jaredova klackovitost byla na můj vkus přehnaná (ale to může být jen dojem, s puboši do styku se dnes moc nedostávám). také klišé my dobří hoši a ti špatní není moc objevné. ale silné emotivní vyznění, spolu s uvěřitelnou iniciací muže se mi dost líbil.

Zpočátku nevíte, co od této povídky očekávat, nakonec se to ale celé nějak prosákne. Tématika holocaustu nebývá ve fantasy často reflektovaná a zpracovat ji citlivě jako Yolenová, to se taky vždycky nepodaří. Přístupné i dětskému čtenáři, nebo spíše hlavně dětskému čtenáři.

Krátký úsměvný příběh. Na jednu stranu neurazí, na druhou od Colfera mohlo přijít i něco mnohem lepšího, epičtějšího. Ale zase jedna z mála povídek sbírky, do které někdo vložil kus originality.

Pro mě naprosto nejhorší povídka celé sbírky. Hrdinka mě nedokázala zaujmout a její osudy mi byly naprosto ukradené. Kdyby tedy vůbec o nějaké osudy šlo. Jenže je to z většiny jen popis něčeho s minimem dialogů a téměř žádnou akcí. Navíc za celkové vyznění světa a božské dcery by se styděly i mýty necivilizovaných částí světa.

Dětská fantasy o dívce, která zvuky vnímá jako barvy. Hrdinka sice vyloženě není žádným ternem, ale možná to jen posuzuji z pohledu staršího čtenáře a mladé dívky budou nadšené. Načrtnutý svět za světěm zajímavý, ale všechno je to jako po nějaké slevě nápadů.

hmmm… zatím asi to nejhorší, co jsem v čarodějích četl. rozvleklý text postrádající takřka jakoukoliv přímou řeč (umocňuje rozvláčnost), příběh, který mne vůbec nezaujal (krom způsobu, jakým zloduch čaruje), pointa přijela na kladce boha ze stroje… při popisu světa se autor snaží o původnost užitím artlangu, jenže dokreslit příběh to moc nepomáhá (alespoň ne mně). přiznávám autorovi snahu, ale výsledek se mi nelíbil.

Pro mě určitě jeden z vrcholů sbírky. Líbil se mi Nixem načrtnutý svět magie kovu a přírody. Škoda, že motiv převzal z Artuše a nevymyslel něco vlastního, jinak ale ten typ povídky, že by svět a jeho hrdinové vystačili i na celý román.

Dětsky naivní příběh, který však má své kouzlo i pro staršího čtenáře. Tradiční Gaiman v tom průměrném slova smyslu. Vykouzlí pousmání, ale ze židle Vás na zadek nesrazí.

Mám rád popisy prostředí a naopak mi vadí, když se nějaký spisovatel věnuje jen ději a prostředí nepopisuje vůbec. Pavel Houser se v této extrémně krátké povídce věnuje pouze popisu jednoho bizarního města na bizarní planetě. Popis je zajímavý, leč jaksi suchý, bez života. Kdyby se v tomto světě odehrával nějaký zajímavý příběh, mohlo by to být o dost lepší.

Okultní detektivka odehrávající se v našem světě s alternativní hostorií? Proč ne? Čte se to velmi dobře, příběh má spád, mrtvol přibývá, akorát to rozuzlení mi přijde trochu slabé.

Kyberpunku jsem moc nečetl, tak nemám s čím srovnávat. Svět předestřený autorkou je docela uvěřitelný, příběh čtivý, ale ten konec :( Nelogický a nijak překvapivý.

Rozhodně jedna z nejlepších povídek, jaké jsem kdy četl. Žádný happyend, tragický příběh ztroskotané astronautky, která se snaží o záchranu, ale propadá se stále hloub a hloub do „časoprostorové jámy,“ přičemž jen tak mimochodem stvoří i zničí celou inteligentní rasu, nemá happyend. Končí přesně tak, jak ona sama od počátku tuší, ale přesto je to skvělé čtení. Za vadu bych pokládal technologii kokonu, která svou dokonalostí přece jen přesahuje pravděpodobné meze, jenže bez ní by zase povídka nebyla možná – a tahle povídka vám v paměti uvázne na dlouho.

Doplnění: Astronautka nachá raketu na oběžné dráze a při přistání na planetě havaruje přistávací modul. Zachrání se v onom kokonu, který je zázrakem techniky, chrání nejen před extrémními podmínkami, ale je schopen vyrábět potraviny z organického odpadu. A v tom je háček. Na planetě je život na křemíkové bázi s humanoidními bytostmi žijící zhruba v našem starověku. Hrdinka nastartuje jejich vývoj s cílem vzniku technické civilizace tak, aby vyrobila raketu schopnou ji dovést k její mateřské raketě. Časové intervaly prospí v kokonu. Pokus skončí katastrofou, vzniká civilizace se místo toho pokusí raketu hrdinky zničit, což má za následek konec života na planetě. Zbytek nebudu uvádět, přečtěte sami.

Zaujalo mě vypravěčské mistrovství, originální nápad i jeho zpracování.

tahle povídka mě dostala. připomněla mi zlaté časy bradburyho a martina, hlavně poetikou, jazykem. a má vše, co od povídky čekám: šmrnc, švih, jemný humor, hluboké poselství, hrdiny samé sympatické magory, nenudí (ač děje tu moc není). skvělé!

Pointa je od prvopočátku jasná jako svítící neon, ale povídka je moc pěkná.

Jakmile se Lester Herrick vrátí z Rexoru IV, je čtenáři jasné, co se stalo; stejně tak je okamžitě zjevné, jak příběh dopadne. Přesto nemohu o povídce mluvit jinak než jako o skvělém dílce a jistě nemluvím jen za sebe, když řeknu, že takových bychom si chtěli vždycky přečíst více – procítěných povídek s příběhem, hezky napsaných, nenuceně optimistických…

povídka to byla docela dobrá, jen děsivě trpěla rozvláčností a unylostí. každý pokus o gradaci je ubit mdlým tempem. nicméně příběh sám je dobrý (ač nijak objevný) a já si ho užil.

povídka pro náctileté dívky. profesionálně napsaná, ale tuctová. samé pubertální klišé, žádná invence. holčičky… tahle cílová skupina v SF mi snad přijde ještě horší než požírači krmné fantasy nebo fandové military SF. děsí mě, jaká zákoutí SF trhu ještě nebyla objevena…