LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

skvělé. přesně tenhle typ povídek patří k mým nejoblíbenějším. tajemno, silná atmosféra, vytříbený jazyk, lidskost a silná pointa. skoro mýtus nebo pohádka, ať tak či onak, více nancy springerové!

zajímavý námět, který ale nedokázal autor plně využít. „první“ pointa je ještě ok, ale sám závěr je úplně zbytečný. jako kdyby vyčerpal přidělený počet stran a musel vše rychle ukončit. škoda.

Skvělá záležitost. Je to takovej Mazurek, kdyby se uměl vyjádřit.

Geniální příběh a skvělá pointa, prostě Řečková v plné svojí kráse. S hodnocením jdu o jednu hvězdičku dolů, kvůli tomu, že jsem nějak nemohl soucítit s hlavní hrdinkou, ale i tak prostě autorka patří mezi tuzemské špičky a každou takovouto povídkou to jenom potvrzuje.

Typická Mazurkovská povídka, autor má fantazii a nápady, ale neumí je podat. Je tu spousta vtipných narážek a geniálních scén, ale jako celek to prostě nefunguje. Jako obvykle.

před čtením se připravte na silně emotivní text (že to psala ženská je zkrátka poznat). když si ale jeden odmyslí mírné citové vydírání (zase na druho stranu, bez něho by ta povídka ztratila na síle), pak se mu dostane skvělé povídky, po všech stránkách. drama je to intimní a osobní, SF prvky jsou spíše jen kulisou posouvající vyjadřovací schopnosti autorky, ale příběh má hlavu, patu a hloubku. co víc chtít!

přiměřeně poťouchlý námět a tomu odpovídá i jazykové a stylistické zpracování (míněno pozitivně). nicméně, nijak zvlášť mne to nezaujalo; pointa byla mírně vodnatá a kromě bizarna žádné chytáky.

Klasický kyberpunk řekl bych. Jenom závěr (konkrétně třetí odstavec od konce) mi do celkového obrazu moc nesedí, jinak by to určitě bylo *****

Pozor, pokud tuto povídku začnete číst tak zaručeně neskončíte dokud ji nedočtete celou a mohlo by se vám taky stát, že ji budete dočítat někde v parku pod lampu, protože domů je to prostě ještě moc daleko (osobní zážitek a bylo to asi pět minut chůze). Zcela zaslouženě vyhrála autorka za tuto povídku cenu Hugo. No co dodat, myslím že tuto autorku se ještě vyplatí sledovat.

Velmi prostá zápletka (návštěva mimozemského korábu na Zemi) má nečekanou pointu. Zcela neznámá Babulova SF povídka.

Takový emzácký Leon.

Skvěle napsaný „příběh“, který se podle mě do fantastiky řadí pouhý omylem, ale co buďme za takové omyly vděční.

Úžasná kapánek hororová záležitost.

Vážně zajímavé, že tu má tahle povídka tak vysoké hodnocení, s nímž se navíc plně shoduju. Prozatím jsem spíš od čtenářů měl reakce typu „nezajímavé, nesrozumitelné, přesně ten typ povídek, kvůli kterým F&SF ztrácí čtenáře…“ :-(

Ale dobrá zpráva, Triton by měl letos vydat Gregoryho román Pandemonium!

skvělá atmosféra a zajímavý námět. „krize“ středního věku a bradburyovský návrat do dětství spojený s… hm, nechci vyzradit pointu. není sice nijak dramatická, ale nám mužům v raném středním věku celkem blízká ;)

No prostě Mostecký, co k tomu dodat? Povídka je velmi krátká, přesto řekne vše důležité a v závěru člověka zamrazí při POZNÁNÍ. Doporučuji ;)

Kdo četl už sbírku povídek Smrt&Potěšení (kterou Friedrich vydal pod pseudonymem Albert Kudělka) pozná hned v prvních větách autorův styl – a to rozhodně nemyslím jako pochvalu. Povídka je zase nemastná, neslaná okultní detektivka bez pointy. Přesto je o malinkou malilinkatou kapičku lepší než většina Martinových povídek z výšše zmíněného sborníku.

zajímavý svět, ale příběh už ne; ničím zvláštním mne nezaujal. oceňuji snahu o vlastní konstrukci světa, ale místy je to nekonzistentní (co tam dělá např. káva?). ať je to tím, že dílko mělo být součástí širší fabulace (a tudíž chybí kontext) nebo jen mou tupostí, nechytil jsem se.

Povedená povídka z ameriky neurčeného věku. Mezi lidmi jsou běžně mágové, upíři ale i pušky.

jak jsem byl prvními počiny jwp v této „sérii“ nadšen, ty pozdější už mě nedokážou vtáhnout do příběhu; vytrácí se hravost a kreativita, přichází nuda a stereotyp. slyšel jsem o novém „rox'n'roll in red“, po dlouhé době další přípodotek, tož, uvidíme…

nuda. bez nápadu. příliš velký kontrast k „přílivu“.

Tak to byla mňamka. Akční sci-fi odehrávající se na Europě (měsíc Jupitera), jako ze staré školy, doporučuju.

když čtenář překousne poněkud vědecky naivní jádro zápletky (a pro mě jako praktikujícího vědátora také trošku mimózní popisy výzkumu), dostane od jwp nezvyklou povídku. základní myšlenka je formulovaná tradičně procházkovsky jako direkt, ale stojí za to a relativně jednoduchému příběhu dodává přesvědčivost a sílu. občerstvením především pro mě osobně byla absence siláckých řečí, krkolomné akce a fťypkování. dobré čtení.

No fuj, máme tady vlkodlaka, zabijáka, hloupé děti, chytrého stařešinu, další zabijáky, krev – ale nic co by odůvodnilo přitomnost byť jednoho z těchto prvků. Tu jednu hvězdičku jsem tomu dal jenom za konec, kdy jeden z hlavních hrdinů dostal to co jsem mu přál už od začátku. Jinak předvídatelné, nudné, zbytečné znám spoustu lepších způsobů jak trávit čas, napadá mě třeba lobotomie.

lákavý námět, nemrtvý detektiv z drsné školy a záhadné ztrácení živáků, na jehož vyšetřování se podílí s živými policajty. jenomže jako u mnoha povídek, jwp se do toho zase nějak zamotal – časové hrátky, svět mrtváků, vše nepříliš uvěřitelné. klišé šíleného vědce, který sice odhalí tajemství času, ale jako experimentátor stojí za pendrek a mohu-li parafrázovat starý weinbaumův fórek, zvládá 2+2=4, ale překvapivě už ne 1+1=2. trochu moc dělají postavy to, co by chtěl autor, místo toho, co by dělat „měly“ podle logiky příběhu; spousta osobních vtípků zbytečně rozmělňuje sevřenost příběhu. celkem mě mrzí, že výsledek je sice zajímavý, ale často jen „na efekt“, prvoplánově, bez snahy o nějakou rafinovanost, o nějaký ten rozměr navíc.

námět této povídky se velmi podobá pecinovského „nos to závaží“. zločin a trest. pecinovský z toho vybruslil trošku lépe. tam, kde on celkem zajímavě popisuje zvrhlost celého systému, jwp jen nadhazuje izolované detaily a trousí vtípky o placácích. tam, kde pecinovský mazaně obchází nutnost „vysvětlovat“ co a jak, jwp se pouští na tenký led objasňování, které má však notné mezery v logice (čas jako rozměr). pecinovského pointa není žádný trhák, ale docela vtipně uzavírá vizi podivné totality hmotnostních koeficientů. závěr „ztráty rozměru“ je na můj vkus dosti násilný a opět spíše ne-logický. námět povídky je více než dobrý, ale já mám radši těstoviny měkké a povídky dozrálé, tahle je na mě moc „al dente“.

Povídka na téma ‚co je za branou‘, která poměrně zdařile útočí na čtenářovu fantazii. Dobře jsou vystaveny i charaktery v povídce.

Humorná povídka stavějící na opravdu originálním nápadu a výborném slovním hunoru. Jen rozsah není adekvátní obsahu. Poteciál nápadu je opravdu hodně rozsáhlý, ale téměř dokonalá absence děje nedává prostor na rozehrání příběhu na takový rozsahm jaký povídka má. Jinými slovy se humor již dosti opakuje a povídka mi přijde zbytečně natahovaná. Kdyby dostala povídka zajímavější děj, mohla by zase naopak být o něco delší.

Skvělá povídka s téměř detektivní zápletkou, kterou mírně sráží jen ukecaný ‚vysvětlovací‘ konec, který je však poplatný době. Z kategorie vážných povídek v této sbírce ta nejlepší.

Takhle to dopadne, když spisovatel požírá houbičky lysohlávky, zapíjí to čajem z durmanu a u toho vehementně pokuřuje trávu. Pokud má, nedejbože, po ruce psací potřeby, vznikne vskutku absurdní sled barevných halucinací, srozumitelný snad jen pro diváky „Teletubbies“. Mně se v oněch praštěných snech Edwarda Leara nepodařilo vyhledat nějaký valný smysl a nechápu, co povídka dělá v antologii humoristické fantasy – není vtipná a nesouvislé bláboly převážně o žrádle mi nepřijdou jako fantasy. Hvězdičku dávám za komárovelbloudy, ty jsem alespoň trošku pobrala:-). 15%

Naprosto nářezová povídka plná popkulturních odkazů – přesně v Jirkově stylu. Kdyby z tohohle udělal časem román, vůbec bych se nezlobil.

Máte rádi červy a tmu? Ano? Tak tohle je přesně povídka pro vás :-) Mistrovsky zvládnutá atmosféra na téma „alone in the dark“, která z počátku může sice trochu odrazovat, ale bohatě se odmění(přirovnal bych to trochu k Carolyn Janice Cherryh a jejímu Stárnoucímu Slunci I – Kesrith, jenž vás zpočátku trochu mátl, frustroval a vracel stále o několik stran zpět.. ale to jenom proto, abyste si na konci uvědomili jakej to byl nářez).

.

V první polovině dost chaotické a nudné, ale pak jde úroveň, spád příběhu dost nahoru, i akce je o dost víc. Ke konci už jsem se bavil.

Zvláštní rozsáhlá povídka, která určitě nesedne každému, ale mě sedla dokonale, byť ne na první přečtení. V první osobě sledujeme šéfa bezpečnosti vesmírné stanice, kde probíhá zoufalé úsilí o nalezení další obyvatelné planety, na kterou by mohly přesídlit pečlivě vybrané zbytky lidské populace ze zdevastované Země. Už jen možnost života na ní je pro většinu lidí nedostižným snem, a tak, když se tam shodou okolností ocitá mentálně postižený mladík Billy „Vilejš“ okamžitě se stává terčem krutého posměchu a šikany. Šéf bezpečnosti je nucen převzít jeho ochranu a současně čelit prakticky sám nebezpečí mnohem vážnějšímu: Fanatické postapokalyptické sektě „Nesmírná Velebnost,“ která začíná ze Země natahovat své drápy až na stanici.

V povídce ostře kontrastují dvě roviny: Dlouhé odstavce, doslova tolkienovsky poetická souvětí popisující prostředí, ať už nádheru „čistého“ vesmíru nebo ve vzpomínkách hlavního hrdiny děsivost a špínu Země, (zvláště popis Londýna kde předtím působil je opravdu silný), a naproti tomu hlavní linii ve které se snaží ochránit Billyho a současně vede téměř ztracený boj proti Nesmírné Velebnosti. Zde dochází k některým dosti brutálním scénám, protože hrdina není žádný svatoušek, řídí se příslovím o hrubém pytli, a lidé kolem za ním nijak nezaostávají. Místy tón silně připomíná westerny a hlavně film „Outland“ se Seanem Connerym. Závěr tvoří překvapivý a poněkud diskutabilní happyend, který přesto dává naději. Dohromady velmi působivá práce, kde rovněž stojí za zmínku vynikající překlad.

nejnudnější kyber-kovbojka ze série rox'n'roll. soustředění na formu a absence obsahu, roztahané a ukecané, pokus zanést do kybernetického divokého západu magii byl zřetelně nepovedený.

tož, šílené je to dosti, ale zajímavé už podstatně méně. nějak mě to nechytilo.

Príjemná akčná poviedka, ktorá bola prípravou na Zatmění. Autor si dokázal, že vie napísať aj slušný akčňák. Po predošlých príbehoch som však čakal nejakú pointu. Nevadí, aspoň ma potešila hláška s Paganinim.

Neurazí, nenadchne – řezničina typu Conan ovšem s ne moc živým hrdinou trpícím samomluvou. Bráním se tomu, ale prostě to je stylem kulhánkovština…

Nějakou/lepší pointu by to určitě sneslo. Sžití s hlavním hrdinou mi taky moc nešlo. Prostě rychlá průměrná jednohubka.

hm, erm, ééé… co? no, to právě nevím. sněhurku a sedm trpaslíků, alenku, znám, ale proč tohle a takhle… neponimáju.

čupr mikropovídka. má všechno na svém místě: humor, nápady i pointu ;)