LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Vynikajúca poviedka. Zo začiatku mi robil mierne problémy jazyk stvorený z ruštiny, nemčiny a angličtiny (+ poľštiny naštastie preloženej do češtiny :)), no so slovníkom sa to dá zvládnuť. Prvá military časť príbehu je atmosférická, slúži k popisu sveta a aj na tých pár stranách je uveriteľne opísaný. Druhá časovková časť ma neskutočne pobavila kúpou plánu mesta. Rozhodne prečítajte, stojí to za to.

Asi jsem tuto povídku plně nepochopil, ale vím jedno, videokazetu obráceně do přístroje nenacpu ani násilím. (Tedy doufám)

Z biologického i fyzikálního hlediska naprostý paskvil, ale jinak velmi pěkně a zajímavě napsaná povídka.

Tak takového hajzlíka člověk málokdy v povídkách potká. Velmi zdařilá věc.

Moc pěkná povídka o bojovém robotu, dítěti, přátelství a úctě.

Já prostě tuhle temnou ekologickou vizi a jejich agitky prostě nemám rád.

Publikovaná pouze v této knize a hned nejlepší povídka. Sice dlouhá, s hned několika „vrcholy“, ale výborně napsaná.

Je mi záhadou, jak tato povídka o výpravě do Afriky ve 20. letech minulého století mohla získat cenu Nebula. Příběh je dobře napsaný, o tom není sporu, ale fantastický motiv musíte hledat lupou.

Dobre napísaná poviedka, v ktorej mi však vadilo podľa mňa nelogické chovanie hrdinu (vedel čo to je, a predsa zapredal) a koniec, v ktorom som očakával buď akciu alebo pointu – ale taký koniec som nečakal. Prekvapil, ale nenadchol. Tiež mi nijako nezaplo, prečo bol použitý taký názov poviedky. Čo ma na poviedke potešilo je pár odkazov na autorov scifi či film, na názov časopisu, v ktorom bola poviedka uverejnená a aj na samotnú poviedku.

Asi jedna z nejnapínavějších povídek St.Lema: Robot Setaur, který byl vytvořen pro důlní práce na Měsíci je během nehody porouchán a „zblázní se“. Navigátor Pirx spolu s dalšími muži speciálně sestaveného „komanda“ se snaží Setaura najít a zlikvidovat dřív, než silně ozbrojený a zmatený robot vše zdemoluje nebo někoho zabije. Psychologická sonda do duše robota a smyslu lidství.

Pilot Pirx se na svém patrolním letu setkává s tajemným bílým světlem, které zabilo jeho dva kamarády. Rád by se pomstil, ale netuší, kdo je záludným vrahem. I v této povídce přichází Lem na překvapivé řešení zdánlivě jednoznačně vyznívající záhady.

Asi moje nejoblíběnější povídka s Pirxem: nejprve popisuje humorným způsobem, jak kadet skládal zkoušky (asi každý si při tom vybaví svoje fígle. Druhá část novely nám předkládá Pirxovu stáž na měsíční základně, kde došlo k několika záhadným úmrtím. Lem nám zde předkládá zajímavou detektivní zápletku s velmi originálním rozuzlením.

Spolu s kadetem školy kosmonautiky Pirxem prožíváme jeho první příběh, kde se nám představuje jako zamindrákovaný teenager, který má před sebou první skutečně těžkou zkoušku – cvičný let na Měsíc. Humorným způsobem nám autor předkládá různá trable, která se na Pirxe lepí a nedá nám příliš práci vcítit se do této sympatické postavy.

Najlepšia micro poviedka, akú som kedy čítal. Perfektný záver.

část námětu jakoby z oka vypadla jedné staré noveletce od o. neffa (vesmír je dost nekonečný). zbylá, původnější část, je zajímavou úvahou nad ne-organickým životem (*). ta druhá * je za odvahu; autor není psavec. a je to, žel, poznat.

sterilní, kratičký žertík; alespoň má hlavu i patu.

zajímavý námět osudovosti (za to ty 2*), ty zbývající tři chybí za zmatečné zpracování.

autorusose by patřilo zatřelisesit, poněvadž takhle prznit na malé prostoru řecká jména jsem ještě na vlastní oči neviděl. odhlédneme-li od tohoto, sama povídka je alogickou časovou šarádou s pointou, jež čtenáři vyrazí dech svou překvapivostí. je překvapivě nesmyslná.

velmi zmatená „časovka“ s nedůvěryhodným námětem i vyústěním. myslel to autor vážně?

slibně začínající povídka s nenápaditou „vysvětlovačkou“ ve střední hře a poněkud příliš „údernou pointou“. i jako žert to bylo spíše podprůměrné.

pokus o vážné téma, ale chování minimálně hlavní hrdinky je poněkud neuvěřitelné; proč se všichni snaží psát o druhoplanetnících a jinorasách, když psychologii mají pak všichni lidskou? a pointa je žel skokem z mosta do prosta.

nevinný žertík, za břicho jsem se nepopadal, ale celkem pohoda. opět něco málo sociálních klišé a zbrklá pointa.

krom spousty velmi otřelých klišé je někde za tím vším cítit, že autor by možná dokázal, kdyby chtěl.

školácká „povídka“ s „překvapivým“ koncem.

spíše než o povídku, jde o soukromý autorský žertík, který překypuje klišé, naivitou a nevybouřeným mládím, jehož přečtení bylo nepřínosnou ztrátou času.

další adept na 4 astry. přímočará space operka, napsaná čistě a jasně. nicméně díky špatné kompozici narazí čtenář na konci příběhu tvrdě a to nejen proto, že hlavním námětem je spojler odstraněn. pointa s dvojitým obratem by byla pěkná, jen by nesměla logicky pokulhávat. tož tak.

o čem to bylo? co to bylo? nemám nejmenší tušení…

ve sborníku silně nadprůměrná povídka. co jí chybí na sevřenosti a stručnosti, to nabízí v gradaci. kdyby pointa nebyla tak křečovitá, byla by tam * navíc.

velmi, velmi dobrý námět, žel úplně zdevastovaný zpracováním. tam, kde má čtenář zadržovat hrůzou dech, tam se odehrávají zbytečné a strojené dialogy. v místech, kde má čtenář cedit studený pot, kodrcá autor s vozíčkem napětí po neobratných větách vyprávění. jaká škoda, ó, jaká škoda.

zbytečně potištěný papír. nápady = 0, zábava = 0, zpracování… radši nechat být.

nudná a rádobyvtipná adventůra. navíc dlouhá! tady nevidím ani ten potenciál…

chronosi, chronosi, co si o této „povídce“ mám myslet? nic kladného mě, žel, nenapadá. „vysvětlovačka“ hned v úvodu, neorganické dialogy, příběh sám jak ze špatné televizní pohádky a pointa, která musí být jasná už v půlce druhé stránky (poněvadž tam ji autorka „vyzradí“). za co ta *? za potenciál. někde tam něco je, ale pod nánosem amatérizmu dokonale skryto.

za co, soudruzi, za co? čtení této povídky bylo těžkým trestem. a slibuju, že se to už nebude opakovat. infantilní rádoby-groteska prostá jakéhokoliv humoru, nadhledu a konečně i původních nápadů.

podivný pubertální výlev bez jediného nápadu, navíc velmi špatně napsaný.

nudná kopie pecinovského antiutopických honiček s násilnou pointou.

překousnuv polopatisticky mravoučnou střední část, dohlodal jsem se k celkem zajímavé, byť předvídatelné pointě. příběh má atmosféru a kouzlo. a šlo by to i bez poučování…

opět, dobré řemeslo, ale neuspokojila mě vnitřní logika příběhu spolu s lacinou pointou. čekal jsem víc.

celkem dobře napsáno, nicméně za vlasy přitažený námět mě nijak nenadchnul. po pravdě, celkem mě naštvalo, že mi to celé připadá jen jako záminka pro jinak marnou pointu. škoda práce.

Krátká povídka o jedné promarněné příležitosti a o tom, jak alkohol může zničit celou planetu. Působila na mě poměrně amatérsky (byť nenudila), asi bych ji do výběru z díla Velmistra nezařadil.

Vzal jsem tuhle povídku jako „ochutnávku“ na Malazskou knihu padlých, na kterou se chystám, a chtěl jsem si oťukat autora. Výsledek… rozporný. Beze pochyby zajímavé dílo, obdivuhodná kadence nápadů a hlavně minimalistický styl, který z toho dělá dost náročnou četbu. Přesto nebo možná právě proto jsem závěr a poslední třetinu prostě nepochopil. S hodnocením nicméně počkám, protože nevylučuji, že chyba je na mé straně.

Tohle prostě musím dát znovu…