LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Majklovo „řádení“ na Legii pokračuje (pozdravujem T´Anu :). Ak sa vám pri nepodarenej akcii usadí v hlave mimozemšťan, je to problém. Dve osobnosti v jednom tele sú záťažou aj pre bežnú rozdvojenú osobu. Preto musí jedna von. Dve osobnosti v jednom tele boli asi základom pre skvelý trialóg v Kočičárni. Poviedka je akčná a zaujímavá, s typickým „negerojským“ koncom J.Hlávku.

klasika, dodnes si pamatuju, když jsem to tehdy četl poprvé. maje za sebou již něco odečteno, dnešním pohledem hodnotím jwp jako objevitele českého kyber-westernu spíše než českého kyber-punku. jwp-mu tam chybí ten punk, společenský rozměr, někdy i politický, život na okraji společnosti a v podzemí. naopak přinesl hrdiny bez bázně a hany, dějový tah a bohatý jazyk k navození zběsilé atmosféry.

Paralelné svety v podaní Jána Hlávku bez reálií Agenta JFK. Samotná myšlienka je zaujímavá, zvlášť ak poviem, že svety sú obrazom našich filmov. Skočte si trebárs pozrieť Godzillu naživo. :) Poviedka je akčná, rýchlá, zábavná a s dobrým (pre čitateľa) koncom.

zajímavá kompozice a pokusničení s textem, ale žel, moje mentální kapacity na to nemají…

experimentální text, jen na mě poněkud příliš komplikovaný (nebo zmatený, jak se to vezme).

Perfektná poviedka. Už dlhšie som mal chuť na napätie vo vesmírnom háve a táto ma naozaj bavila. „Cizí osoby na palubě. Nepovolený vstup. Doporučení: likvidace.“ Námet je dá sa povedať známy – aspoň ja som už videl pár podobne zameraných filmov (napr. Loď duchov) – prieskum opustenej vesmírnej lode. Ale je to dobre napísané, nechýba napätie, prekvapivé rozuzlenie a skvelé zakončenie. A preto 90%.

Táto poviedka ma bavila najmä svojimi náražkami na literatúru a spisovateľov. Pamätná veta bola reakcia na Heinleina Dickom :) Ináč je to slušne napísané, s ohľadom na vynikajúce Žiješ jen jednou či Kočičárnu hodnotím 70%.

při pohledu zpět, formálně i obsahově je to bomba. z dnešního pohledu je to trochu víc ukecané než by bylo nezbytně nutné, převažuje akčnost na úkor příběhu, ale pořád to má šťávu.

docela dobrá space opera, sice místy poněkud operetní, ale jinak zajímavé čtení. dokonce s druhým rozměrem!

Kdykoli jsem četl cokoli od některé z renomovaných lady české fantasy, měl jsem dojem, že jejich dílo stojí za … úplně malinkato. Došlo to tak daleko, až jsem uvažoval, jetli nevědomky nejsem literární sexista, který a priori podvědomně každé takové dílo odsoudí. A nejsem :-). Aspoň mě o tom přesvědčila povídka Františky Vrbenské, která je naprosto úžasná. Poutavý příběh a oku lahodící jazyk (nahlas jsem to nečetl) jsou hlavní devízy perfektní povídky, zřejmě nejlepší z celého sborníku.

Čtivá a svižná povídka bez „přidané hodnoty“, ale na jedno přečtení potěší i zabaví.

Příjemná a poměrně vtipná pointovka, kterých opravdu není mnoho.

Povídka dostala v roce 1965 Huga a tak jsem se rozhodl jí (přes svou nechuť k povídkám) přečíst. Zápletka je velice prostá: na Venuši žije několik století ryboještěr ichtyosaurus a všemožní lovci se ho snaží dostat na hák harpuny. Celá povídka je vlastně o jednom takovém lovu, který podniká lovec Carl v doprovodu mladé miliardářky, na palubě speciální lodi Desetiroh. Povídka není špatná, ale prostě děj je nepropracovaný, potřeboval by mnohem větší prostor. Docela bych i věřil, že autor knihy Čelisti povídku četl, neboť je zde až příliš mnoho „náhodných shod“.

Zajímavý námět, celkem dobře napsané, jen mě maličko rozčilovalo zbytečné „vysvětlování“ podstaty tajemna. velmi dobré.

Pavel opět nezklamal. Jsem rád, že jsem měl možnost slyšet audio verzi. V jedenáct v noci na intru to zní úplně děsivě.:-)

skvělá kombinace alt.hist a detektivky, šmrncnutá okultně-náboženským kari. co zamrzí starého veterána konkultuření, to jsou logické mouchy v nástinu alternativního světa; jinak by to byl plný počet. výborné řemeslo a zajímavá kombinace nápadů.

velmi zajímavá časovka, dobře napsaná, jen s několika malými škobrtnutíčky.

logicky chatrný dobrodružný příběh prošpikovaný několika bohy ze stroje. autor navíc příliš často bojuje s jazykem. jo, je tam nějaké to střílení, nebo co…

skvělé, skvělé, skvělé! to první je za sloh, to druhé za nápady, to třetí za skoro dvojitou pointu.

zajímavá povídka s nostalgickou atmosférou. jen kdyby byla napsaná trošku líp, autorčin zmatečný sloh tu je cítit až příliš jako nefunkční.

pitomina, tvářící se vtipně. hrůza.

takřka klasická anekdota. mám je rád. ne každý má rád vypointované žertíky, často banální, jako právě tento, ale přece jen vám zvednou koutky úst. radši jeden malý úsměv než kopec siláckého pozérství. voilà a tu ho máme, tedy ten úsměf.

tahle povídka si své prvenství v kategorii zaslouží. silná, emocionální povídka, dost prostoru pro čtenářskou interpretaci a málo pro spekulace.

mikropovídka stojí na každém slovu, o větách nemluvě. takže když kdesi v polovině začne autor ústy fiktivního autora-nefyzika zasvěceně vysvětlovat jak „když se elektrony a antiproton odpuzují, tak stačí použít dost elektronů“ k výrobě černé díry, i jen velmi málo v teoretické fyzice vzdělaný čtenář jako já nakrčí obočí němou otázkou „co tím chtěl sakra říct?“. budiž, může jít jen o vatózní kvazivysvětlení, konec konců, pro pointu to nemá žádný zvláštní význam, ale… ale právě mikropovídka vyžaduje plynulé čtení a ne vždy platí, že co čtenář sky-fi to troub nedovzdělaný. právě pečlivým broušením by autor měl takové pasáže eliminovat, nedat čtenáři byť i jen záminku se zaseknout. naopak, vhodným mlžením lze dosáhnout toho, že se onen ex post zamyslí, jak by to mohlo být. a dostáváme se k pointě, která bohům žel u mne „vykouzlila“ jen zaskřípění zubů. nevhodným použitím jediného slova autor shodil přesvědčivost pointy pod stůl jako obtížného švába. autor prokázal, že má jazykovou hroší kůži…

znaje autorku, tiše jsem se děsil, že nás zase zasáhne nějakým „feministickým“ ponaučením a už jsem si chtěl oddechnout. ne, tentokrát to není ponaučení, ale rovnou rána do koulí. nemám tendenci podceňovat navýsost negativní vliv nadbytku testosteronu na vývoj lidské společnosti, ale čeho je moc, toho je příliš. krom přespříliš anti-mužského vyznění textu, není na něm nic zajímavého. ano, chlapům kozy a vagíny straší na mozku téměř neustále, ale i to se dá napsat lépe. výsledný text svědčí, že autorka je jistým, sebemrskačským, způsobem fascinována maskulinním přístupem k sexu a tudíž k bytí, ale to je tak vše. pointa je dle mého názoru jen autorčinou pózou. nenapadá mě, proč autorka tuto povídku napsala a proč by ji měl kdo číst; snad jen ze sado-masochistických pohnutek.

celkem spokojen. roman splítek je dobrou ukázkou zrání autora, ještě v minulých ročnících jsem nad jeho povídkami kroutil hlavou v němém úžasu, co že se to jen dostane do finále, a ejhle, letos se mu zadařilo. dokonce si troufnu tvrdit, že jeho povídka je vrcholem části krátkých povídek. příběh má přesah, není černobílý, takřka bych řekl, že v něm vidím lynchovské studium světa a bytí jako facet otáčejícího se diamantu. to je přesně, co u příběhů hledám. jen houšť a větší kapky.

spousta pěkných nápadů, spojených jednoduchým a nenáročným příběhem s pointou, která není zas tak překvapivá, ale úsměv je tu a já odcházím, celkem spokojen.

ty ženské sakra píšou nějak líp, mají víc citu pro rozměr příběhu, nesoustřeďují se na děj, ale na myšlenku. taky mají trochu víc fantazie; asi. povídka se mi velmi líbila a napravila můj dojem o autorce z jiných sborníků české tvorby.

povídka se zajímavým začátkem i střední hrou, zahraná ovšem autorem na konci do autu. klišéózní pointa, ukrutně nezajímavá, triviální a troufám si říci, že začátečnická. pokus dát dílu nějaký morální rozměr při tom však příběh zplošťuje do černobílého schématu. nadšení v doslovu nesdílím.

průměrný dobrodružný příběh, napsaný rukou sice relativně jistou, s pouze mírnými škobrtnutími v předivu. s ničím extra novým autorka nepřišla, ale také ničím nenaštvala. snadno čitelný, ale také snadno zapomenutelný příběh; dobré odpočinkové čtení.

podruhé v tomto sborníku se doznávám k hříchu nedočtení povídky. bohové vědí, snažil jsem se. vydržel jsem až na čtrnáctou stranu. teprve potom jsem si mentálně ublinkl a přelistoval vpřed. nudná póza, stálé omílání téhož. zlatý markýz…

hmm, možná bych se připojil k ódě na tuto povídku, jak ji pěje m. žamboch v doslovu. možná je vážně tak dobrá. jenže to bych ji musel dočíst. přiznám se, nezvládl jsem to. asi na sedmé stránce jsem to vzdal. nuda, nuda, nuda… víc k tomu nemohu nic říct.

popravdě řečeno, jde asi o čtvrtou povídku autorky, kterou jsem byl schopen dočíst do konce. ale u takových jejích povídek je zase záruka, že stojí za to. a stojí. tradiční lehce hektický a zmatený autorčin sloh této povídce svědčí a dobře dokresluje jako jedna z kulis příběh. příběh o ničem menším než životě a smrti. samozřejmě také o lásce. zdánlivé banality, ale příběhy jsou stále o tomtéž, vždy jde jen o aktuální zpracování. to je v tomto případě velmi dobré.

tuhle povídku jako bych už někde četl… aha, dvěstěletý člověk, asimov, já věděl, že si vzpomenu! ne, na rozdíl od asimova, kovanic je akčnější, staví morální dilemata sebeuvědomění umělé inteligence do jiných rovin (dokonce s asimovem silně polemizuje), ale v zásadě povídka vyznívá podobně, i s hepíkem na konci. napsaná je věru profesionálně, jen mě ničím nepřekvapila.

humoristická, leč ne příliš humorná, dávka fantasy klišé zakončená dosti nelogickou pointou. autor sice psát umí, ale chtělo by to i nějaké nápady.

dobře napsané, pár pěkných nápadů. pointa sice trošku krkolomná, ale alespoň logická. gut ;)

překvapivé dílko. nesrší oslnivou pointou, ale na malé ploše autor dokázal sdělit mnohé a to zajímavou formou.

celkem dobře napsáno, byť v první půli je text velmi hustý a obtížněji srozumitelný. samotný nápad je zajímavý, ale krátká forma bez pointy, ale čehokoliv jiného překvapivého, je na škodu.

pointu lze uhádnout příliš brzy a vzhledem k tomu, že jinak povídka nic zvláštního neskýtá, celkový dojem je dosti bídný.

Průměrná povídka o čarodějově učni s velmi veselým rozborem poezie. Kuku!