LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Plati vsetko to, co v predchadzajucich komentaroch. Zo zaciatku som sa trosku potreboval zacitat, ostatne, hrdinov, ktori nie su dokonali je viacero a cakal som iba klasicke ako sa nezodpovedny hochstapler zodpovednym stal. Ale ako dej ubiehal, neslo neoblubit si Kelema a jeho nastavajucu :) Tiez sa mi pacilo, ze pred cim jeden clovek uteka, to druheho pritahuje a vyriesilo sa to vskutku unikatne (a k spokojnosti vsetkych). Postavy, humor, svet, to vsetko je velkym plusom tejto utlej knizocky a rozhodne by som navrat autorov uvital.

Podle mě jedna z nejlepších zeměploch vůbec. Ani na druhé čtení to absolutně nic neztratilo… Příběh je vymyšlený takřka geniálně, kapitána Sama Elánia mám asi ze všech postav zeměplochy nejraději, nejdůležitější ale je, že se autorovi pomohlo dokonale skloubit vážná témata a humor. To první vás vážně donutí k zamyšlení, to druhé je opět dokonalé, jako v každé zeměploše. Takže 5* jako vyšitých :)

Mě se naopak kniha velmi líbila hlavně díky tomu, že byla tak trochu netradiční a malinko zaváněla detektivkou. Ani příběh se mi nezdál rozvleklý, narozdíl například od Nevídaných akademiků. Pro mě osobně jeden z nejlepších dílů.

Být „V pavučině“ první knihou Neala Ashera, kterou jsem četla, hodnocení by pravděpodobně bylo vyšší, ale já jsem začala skvělým „Stahovačem“ a k autorově prvotině jsem se svou přeplácanou knihovnou dohrabala až minulý týden. Nemůžu mluvit o zklamání, příběh Iana Cormaka není nezajímavý a mísení prvků space opery, cyberpunku, detektivky a military sci-fi mi vyhovuje. Nicméně v debutu ještě pochopitelně není Asherův styl vybroušen, jednotlivé dějové linie jsou jaksi nevyvážené – ta Pelterova baví málo, Stantonova a kapitánky Jarvellis je prakticky bezvýznamná, čekala jsem podstatnější roli pana Jeřába, Cormakovy pasáže kolísají od nezáživných po výborné. Všechny charaktery by unesly lepší propracovanost: především zvýraznit Cormakovu odlidštěnost, Pelterovu psychózu a zabrousit hlouběji do šílených obvodů pana Jeřába. Psychologie postav však dodnes není silná stránka tohoto spisovatele. Neuspokojil mě také závěr, čekala bych něco méně předvídatelného, dramatičtějšího, spektakulárnějšího. A rovněž jsem postrádala drsný humor, typický pro pozdější díly, ten na čtenáře zatím pomrkával velmi zřídka. Ohledně filozofické hloubky novely – osobně jsem si zapřemýšlela, jak by tady bylo krásně, kdyby vše řídily umělé inteligence, namísto hamižných politiků s jejich finančními zájmy.

Abych měla sérii kompletní, zůstane kniha v mé polici, ovšem nepředpokládám, že bych se k ní někdy v budoucnu vracela. 70%

Nejdřív to vypadá jako nejnoirovatější noir široko daleko navíc v originálním světě, který by udělal radost každému gotikovi. Pak tam ovšem čert nastrčí ženskou s nižší tělesnou teplotou, než je běžné a veškerá temná atmosféra se ztrácí. Místo toho se objeví klasická policajtská zápletka jako z podprůměrného amerického seriálu. A pak to ještě autor dorazí značně zhuštěným dějem, přeskakujícím neustále od jednoho poldy k druhému a spoustou postav nemajících jiný význam, než matení nebohého čtenáře (kdo že to vlastně s kým mluví). Zvrat na konci je sice trochu nadstandartní, ale celkově to knihu nezachrání.

Pravdepodobne jedno z najlepších spracovaní námetu viacgeneračných medzihviezdnych expedícií. Bez debaty sa môže postaviť po boku klasického Non-stop.

Space opera v tej najlepšej forme, akurátne vypracované charaktery, pôsobivý svet s výnimočne prepracovanou a pre mňa zároveň poriadne prekvapivou Dahlovskou pointou. Spolu s Mayflower II jeden z vrcholov zbierky.

Trilogii jsem četla v době největšího filmového šílenství, což mi docela i vyhovovalo, protože jsem si krásně obě média propojila. Film mě obohatil o vizuální stránku, knihy mi udělaly jasno v příběhu a samozřejmě ho značně rozšířily oproti filmu. Vychvalovat genialitu a promyšlenost celého díla nemá cenu, málokdo o tom pochybuje. Knihy jsem četla před deseti lety, takže na konkrétnější výtky si už nevzpomínám, snad jen ta občasná popisnost a utahanost děje. Při putování nehostinnou krajinou dvě kapitoly mi někdy dalo pořádně zabrat udržet pozornost.

Pro mě rozhodně skvělý románový cyklus z budoucnosti, která je všechno, jen ne veselá a optimistická. Hutný děj, bizarní kosmické lodě, strašlivá hrozba pro život všude ve vesmíru, tavomor, intriky.....Je toho moc, o čem by se dalo mluvit a co by se dalo vyzvedávat. Každopádně – kdo má zájem o barvitou, napínavou a skvěle propracovanou space operu, která ho polapí a nepustí (jako se to stalo mě), ten by se měl ponořit do vesmíru Zmarů a doufat, že si ho nevšimnou…

Aj keď začlenená v zbierka New space opera, táto poviedka je napísaná plne v súlade s tradíciou klasickej space opery. Akcia, jazda na vesmírnych koráboch, priamočiary dej, mimozemšťania, jasne kladné aj záporné postavy – snáď len nejaká tá lovestory chýbala. Na tom by samozrejme nebolo nič zlé, ale počas čítania u mňa úplne chýbal nejaký „wow“ (po slovensky fíha ;)) moment. Záver predznačuje možnosť zaujímavého pokračovania, ako začiatok nejakého cyklu to nemusí byť najhoršie.

Série o Rámovi jsou jedny z prvních knih, které jsem od Clarka četla. A od té doby se vyhoupl na přední pozici mého osobního žebříčku s-f spisovatelů. První díl je klasická „objevovačka“ neznámého, druhý díl trochu kazí nekonečný úvod, ale když se konečně dostaneme opět do Rámy, má to spád. Třetí díl dál těží z dobře rozehraných postav a příběhů a poslední (poslední dvě od G. Lee jsem nečetla) může stále nabídnout spoustu zajímavého, dovysvětlí všechny předchozí dějové linky a my můžeme spolu s Nicole opustit Rámu s tím, že to bylo jedno velké životní dobrodružství, které opravdu stálo zato. Chvílemi jsem se málem styděla za to, jak je tu popisována lidská rasa, ale na druhou stranu jsem se nemohla zbavit pocitu, že kdyby něco jako Ráma skutečně přiletělo, jednali bychom velice podobně, což příběhu určitě dodalo na realističnosti.

Celá série se točí kolem Eliáše Baleyho a jeho detektivních příběhů, do kterých jsou velice šikovně zakomponované problémy Země a přilehlých Vesmířanských planet a samozřejmě otázka robotů. V prvním díle jsme se zdržovali na klaustrofobní Zemi, postupně pronikali na planety Vesmířanů, až jsme se v posledním díle dostali na neosídlené planety. Od prvního dílu se věci postupně vyvíjí, navazují na sebe, a i když se v každém díle jisté prvky stále opakují, každá kniha přináší něco nového, co stojí za přečtení.

Je to dobrá sbírka hororových povídek, trpí ovšem jednou zásadní vadou – nevyrovnaností překladů. Zatímco některé povídky jsou přeloženy bez nějakých do očí bijících hrůz a jiné s nějakou tou chybou a neladností, u jiných je překlad otřesný (Popsy, Vlčí mládě, Hospoda „U Kšeftu“ – např. perlička „Peaveyho zesilovač“). Často se mi stávalo, že mne nějaká věta zarazila, četl jsem ji znovu a hledal smysl, abych to posléze vzdal a pokračoval ve čtení; ovšem škoda se už stala – byl jsem vyrušen a rozladěn. To zamrzí, protože kromě dvou dost slabých povídek se jednalo o dobré počtení, v případě některých dokonce o vynikající (Líbezný máj, Jizva a několik dalších), a to i navzdory (nebo díky?) nedokonalému překladu.

Svet obrovskej Lode ma dostal – aj keď v tejto poviedke sa pohybujeme doslova len na jej periférii. Oproti Verthandinmu prsteňu sme síce ubrali na mierke časopriestoru a hustote nápadov, napriek tomu je čitateľova predstavivosť stále zásobovaná veľmi pôsobivými predstavami. Zato omnoho bližšie sa zžívame s protagonistami a ich neľahkým životom. Existencia Polybníka je naozaj zaujímavý a dobre spracovaný nápad.

Dávám 80% protože jsem pořád nebyl schopen uvěřit tomu, že Tekovi teče do bot, všehno zvládal moc jednoduše a tak vůbec.

Čitatelia zvyknutí na akciu asi budú rozčarovaní, ale ja som naopak takmer nadšený. Pritom od tohoto dielu som veľa neočakával – legenda o Artušovi, do toho sa pripletie JFK, stredoveká akcia, JFK odchádza ako víťaz a vo výsledku tu máme tradičný diel, ktorý neprekvapí ani nesklame, zabalený do fádnej, nudnej a neakčnej obálky. Mýlil som sa. Karolína Francová ako ženská autorka je výrazne iná – nestvorila typický akčný diel, ale kvalitnú historickú drámu, ktorá schopne využíva legendu o Artušovi. Ak JFK25 chytíte do ruky naladení na akčnú oddychovku, rýchlo prelaďte, ináč budete sklamaní. Prvé kapitoly knihy sú totiž takmer bez akcie a slúžia na vykreslenie charakterov (čo kapitola, to iná postava). Francová nedostatok akcie vyvážila tým, čo väčšinou v dieloch JFK chýba – psychológiou postáv, ktoré nie sú len narýchlo načrtnutými nositeľmi jednej charakterovej vlastnosti, práve naopak, sú živé, uveriteľné, rozhodné aj váhajúce, zmietané udalosťami a chytia vás za srdce. JFK je v tejto knihe stranou, nie je hlavným aktérom a na udalosti nevplýva veľmi zásadne. V popredí je postava kráľa Artuša, ktorý s vypätím síl drží svoju temnú stránku na uzde a jeho manželka Guinevra, ktorá postupne zisťuje, v akom nešťastnom zväzku žije. Zlo tu zastupuje starý známy a zas o niečo živší X-Hawk s nečiernobielou Nikitou Bernstein (opäť ja-rozprávanie, zvyšok knihy je v tretej osobe). Udalosti sa postupne dávajú do pohybu, naznačujú, že finálny stret X-Hawka s agentúrou je blízko (osobne tipujem diel 26 alebo 27) a koniec… ten sa za typický označiť nedá. Názor na obálku som nakoniec prehodnotil – pokladám ju za vydarenú až atmosférickú. Som v pokušení udeliť 90%, jediné, čo mi v tom bráni, je mierna rozvláčnosť a občasná neprehľadnosť v záverečných kapitolách. Tento diel si s radosťou prečítam aj druhýkrát.

Novelou se pomalu táhne znepokojení, jako hlen za hlemýžděm. A stejně jako hlemýžď občas upustí něco hutnějšího, i v textu jsou roztroušeny útržky znepokojení ve voltáži mocca. Michael Shea, který mne zaujal už povídkou Statista, text umně spletl do dokonalé podoby stínu v zářivém hollywoodském dni. Stínu podivných tvarů a prazvláštní velikosti. Takhle si představuji moderní poklonu persóně HPL.

Temnou atmosféru narušil pouze srandovní překladatelský kiks Jakuba Ošmery, kdy izolepu značky Scotch vydává za skotskou lepící pásku. Jinak si vede obstojně.

Mohu do písmene podepsat noirův koment. Nápad skvělý, ve zpracování by to ovšem chtělo trochu anglické aristokratické noblesy.

Jack McDevitt by se dal nazvat novodobým A.C.Clarkem. A to jak vzhledem k tématům svých románů, tak i např. faktem, že v této knize je nalezen tajemný monument. A to na Iapetu, měsíci planety Saturn. Dále se ocitneme v různorodých prostředích na planetách nebo ve vesmíru a také si můžeme procvičit šedé buňky mozkové a spolu s autorem počítat, jak je to vlastně s planetárními katastrofami, probíhajícími v intervalu 8000 let…Seznámíme se s kapitánkou Hutchinsonovou a pokud to bude setkání příjemné, lze si to zopakovat v (zatím) dalších dvou knihách. Já byl spokojen a i obě pokračování splnila má očekávání.

Tak mi pripada, ze autor si s pribehem nevi rady. Zatimco prvni dil se odehrava na plose nekolika mesicu, u druheho jsou to sotva dva tydny, spise vsak mnohem mene. Dej se de facto vubec neposune, hrdinka se soustavne zkouma, jedna trochu jako nesvepravna (oproti prvnimu dilu, kde byla sice take vlacena, ale obcas do toho nejak vstoupila). Problemy se resi smahem „starymi schopnostmi“. Prilis mnoho novych realii bez vetsiho prinosu. Obecne velke zklamani.

Jinak preklad neni spatny, ale kniha zjevne neprosla korekturou, takze spolu s pribehem dostaneme i naloz „pro word smysluplnych“ preklepu.

Tenhle mix se Sherlockem, Andreou a Predátorem mě hodně pobavil. Škoda jenom, že Andrea není Schwarzenegger :-)

Pěkně čitelné, ale bohužel není tenhle díl nijak více výrazný. Nápadů má autor více než dost, jenom to zpracovaní mi přijde takové trochu rychlokvašené. Celkově se jedná o lehce podprůměrný díl série.

Moje první knížka od Grzedowicze mě opravdu okouzlila. Popel a prach je pěkně namíchaný příběh mystiky, tajemna a záhad. Svět Pomezí je velmi okouzlující a autor mě několikrát příjemně překvapil nenásilnou změnou stylu. V první části knihy mi příběh vzdáleně připoměl Jméno růže a ve druhá části zase knihy P. Dicka. Jenom škoda, že u obou stylů nezůstal autor trochu déle. Celkově je celá kniha velmi krátká a připomíná spíše novelu. Nezbývá než doufat, že se autor do toho světa zase někdy vrátí.

Tak toto už bola iná káva ako úvodná poviedka – svet Kmeňa a jeho Srdcesvet mi sadol ako r*ť na šerbeľ. Obrovská priestorová aj časová mierka príbehu berie dych. Je to príbeh o vojne, kde zbraňou môže byť hmlovina antihmoty a obeťou celé slnečné sústavy. Čo môže byť vo vojne takéhoto rozsahu odmenou pre víťaza (teda ešte okrem prežitia)? Mimoriadne hustá smršť nápadov s neprestávajúcim pocitom úžasu. Skvelé, ako dokáže autor zachytiť miléniá a parseky na pár stranách. Vojna galaktického rozsahu ignoruje ako jedinca, tak aj planéty. Málokedy sa stane, že to poviem, ale autor mohol šetriť nápadmi – poviedka by bola prehľadnejšia a čitatelia by sa potešili ďalšej knihe navyše.

Poměrně překvapivý počin. Žádná epická fantasy, žádná sexem a násilím nabitá upířina, žádný stokrát omletý Koniáš nebo Bakly, žádní elfové, žádné hrdinství, žádné rozhřešení. Na podobnou atmosféru jsou Češi zvyklí od Čechů jedině u filmů, ale zrovna u fantasy knihy bych takovou řemeslně zvládnutou depku nečekal. Škoda, že se Spěšný vlak dostane k malému množství milovníků fantastického žánru. Za originalitu se holt platí velká daň.

Nechci omílat stokrát řečené a chválit stokrát právem chválené a vyzdvihované. Jasných 100 procent, ano. Pojmu to trochu jinak. Před četbou jsem se pokusil najít dostupné info o průběhu Franklinovy výpravy. Ví se toho vážně málo, takže drtivá část románu je fikce postavená na známých faktech. A to fikce zpracovaná tak, že když jsem se po přečtení někomu zmiňoval o expedici, neustále jsem se musel kontrolovat, abych nevykládal to, co si domyslel Simmons. Celá ta historie budí otázky. Jak je vůbec možné, že nikdo nepřežil? 134 zkušených zdatných námořníků, lodě se nepotopily, nýbrž došlo k jejich opuštění. Jak to, že nikdo nedošel nikam, kde by našel pomoc, i třeba s podporou kanibalismu? Autor se s tím pouze částečně vypořádal účastí netvora, který na mě působí trochu nadbytečně. Jednalo se o otravu jídlem ze špatně zaletovaných konzerv? To asi zůstane záhadou ještě dlouho, ne-li navždy. Stejně jako místo, kde se obě lodě naposledy zastavily.

Druhý diel Enderovského sveta, ktorý bol napísaný ako posledný, nie je len o Enderovi. Do popredia sa dostanú aj vedľajšie postavy, predovšetkým Valentina, Peter, Hyrum(len okrajovo) Dorabella a jej dcéra Alessandra(ktoré krásne a nenápadne vstúpia do hlavného deja), a ďalšie. Kniha sa veľmi dobre číta aj preto, lebo Card je veľmi skúsený spisovateľ. Nejaké nezrovnalosti ohľadne poslednej kapitoly z Enderovej hry vysvetlil na konci knihy. Nepáčilo sa mi, že autor začal skloňovať meno Valentiny, no v Enderovej hre mala stále meno – Valentine.

V knihe dej odsýpa pomaly, každá kapitola začína dopisom(elektro­nickým), čo sa mi veľmi páčilo. Mal som tak pocit, že postavy len nehrajú svoj part, ale aj žijú a bavia sa s ostatnými o veciach(filo­zofických). Ako som už napísal, dej ide vláčnym tempom, čo ale nevadí, pretože Card to napísal s umom a číta sa to fantasticky. Vôbec ma kniha nenudila, aj keď akcie tu moc nenájdete. Dej je skôr zameraný na vývoj postáv, filozofovanie, premýšlanie, či to je zlé, čo si myslí a tak. Ender to zas všetkým natrie a ukáže svoj talent. Klasika… :-) … o tejto knihe by som mohol písať donekonečna, no nechce sa mi. Bude vám musieť postačiť taký malý výcuc… :-)

„Už ti někdo někdy řekl, že když se usměješ, dokázal bys tím roztavit ocel?“ „To není dobrá vlastnost v kosmické lodi. Budu se usmívat míň.“ – Ender v rozhovore s Valentinou

Knihu z 90% tvoří politika (možná víc), její rozbory, analýzy, komentáře, dedudkce, spekulace, odhady, dohady,… Zbylých 10%, kde se odehrává nějaká akce, je až na samotném konci knihy. Od začátku je jasné, k čemu celou dobu dějové linie směřují, jen je nutné se k tomu prokousat. Při čtení jsem si nemohl nevzpomenout na jeden díl Simpsonů, kde v kině promítali poslední díl Cosmic Wars – The Gathering Shadow. Znechucený odchod od knihy se v tomto případě nekoná, ale čekal jsem něco jiného.

Nezaujatý styl, chladný odstup od hrdinů i jejich konání, absence jakéhokoliv vysvětlování, prostě jen črta jedné hodiny v životě jedné poznamenané „rodiny“. Syrové, opravdové, bez skrupulí, ale i gore příkras, jako čerstvě zacelená rána, když si odškrábnete strup. Wow!

Teď něco na odlehčení… 35. května je možné vše. Pokud vás doma navštíví kůň, vy zrovna píšete do školy slohovku o Jižním moři a pokud náhodou ještě ke všemu bydlíte v Mayerově ulici č. 3 a máte doma starou skříň – není problém. Stačí vlézt dovnitř…a vydat se přímo k Jižnímu moři. Ovšem nejdříve vás čeká Země blahobytu, vzápětí setkání s plejádou historických osobností a také Svět naruby, kde se rodiče musí zpovídat jiným dětem za špatnou výchovu svých dětí. V Elektropolis – automatickém městě – zůstaneme zírat se svěšenou bradou na maníka, který na ulici vytáhne z kapsy sluchátko a světě div se – promluví si se svou manželkou....­..Potkáme velrybu v pralese, vždyť je to přece savec a do moře se dostala omylem…Také nám zabublá adrenalin při jízdě po rovníku na koni s kolečkovými bruslemi na kopytech, přičemž rovník je úzký ocelový pás v moři, který ale bohužel rezne a taky co? Taky koroduje, vy tupci. :-) Zkrátka 35. května je nutno být připraven na vše…Tuto knihu jsem kdysi vyhrabal ve skříni babičky a do svých patnácti let ji přelouskal asi čtyřikrát.

Docela nudný úvod s netradičním tématem – zvony, zvonění a odlévání zvonů – se v polovině přehoupne do velice atmosferického duchařského příběhu. Vlastně je to celé napsáno tradičně, děj je předvídatelný, ale je v tom i špetka čehosi originálního, stylového, co jsem nikde jinde nečetl.

Vo výsledku priemerná poviedka, ktorú zachraňuje niekoľko nápadov, vrátane charakterov a miestami zaujímavá atmosféra. Zráža ju však neprehľadnosť a (ne)formulácia pointy. Dúfam, že zvyšok knihy to zachráni, lebo očakávania mám vysoké.

Tohle je příběh vyloženě o ničem. Loď musela udělat zajížďku k odlehlému ostrovu, protože jedna místní rodina chtěla z ostrova odjet. Konec děje. Žádný hlubší smysl, nebo vysvětlení, co z toho, nikde není, takže v podstatě číst tuhle povídku je naprostá ztráta času, i když má jen asi deset stránek.

Poslední jednoržec(ka) spadá do odrůdy pohádek s přesahem, jejichž lajnu určil před stoletím Carroll svojí Alenkou. Proto se mu dá s přehledem odpustit jistou zkratkovitost v ději, ne zrovna třeskutou logiku a naivitu hlavních postav. Těžiště takto pojatých příběhů bývá totiž podprahově vklíněno mezi řádky a duch knihy dán stylem vyprávění a vnitřní poetikou příběhu. Která mi v případě Posledního Jednorožce naprosto dokonale nesedla. Existuje opravdu málo knih, co by byly napsány s tak dokonalou inverzí mého vkusu a takřka při každém přirovnání, hlubším popisu, či metafoře mě donutily vzteky skřípat zuby nad křížením lingvistických kočkopsů. Autor v předmluvě přiznává, že během psaní nemálo trpěl, což z textu doslova sálá. Čtenář na tom není o mnoho lépe. Příběh sám o sobě, je kouzelně smutný. Ale je to hlavně jeho antiliterární provedení, které vyzývá k hysterickému plá­či.

Príbeh avarobijcu Rogana na ceste za černokňažníckym stolcom. Stretne na nej množstvo zaujímavých postáv, no najvernejším spoločníkom je mu mýtický vlk Goryvlad, šéf Černobohovej svorky. Je to jedinečné spojenie „západniarskej“ conanovskej fantasy so slovanskými reáliami obdobia ranného stredoveku, a zároveň Ďurova brána k statusu žánrovej spisovateľskej hviezdy v ČS regióne. Výdatná porcia akcie len zriedka prerušovaná romantickou, či zádumčivou chvíľkou. Postavám sa venuje menší priestor, skôr sú definované svojimi činmi. Napriek tomu, kladné postavy sú rýchlo „obľúbiteľné“ a naopak záporáci poriadne nenávideniahodní. Ukotvenie v našich luhoch a hájoch je pre našinca veľmi atraktívne, kedže dejisko sa dá takpovediac napriamo ohmatať a precítiť. Bonusom je humorné odľahčenie v podobe neustále hláškujúceho Gorju. Pevne verím, že keď v dohľadnej dobe pribudnú k tejto trilógii ďalšie diely, komentáre sa budú editovať ešte k lepšiemu. Doterajší autorov vývin tomu plne nasvedčuje.

Rogan sa dostáva k uzatvoreniu jednej kapitoly svojho života, ako inak – cez haldy znetvorených mŕtvol svojich protivníkov. Jedným z mojich obľúbených „gore“ momentov je zaškrípanie noža zabodnutého v očnej jamke. Ďuro ho však nešetrí a nezaobíde sa to ani bez strát medzi jeho blízkymi. A vlastne ani on už nebude taký ako doteraz – ale to je údel hrdinov, ku ktorým avarobijec bezpochyby patrí. Krvavý oheň je s Radhostovým mečom previazaný o niečo tesnejšie ako je tomu u prvých dvoch dielov. A zároveň musím dodať, že sú si veľmi blízke aj kvalitatívne, aj keď práve vyvrcholenie trilógie má v tomto porovnaní o niečo navrch. Možno je to aj tým, že tu máme skvelú zbierku najobľúbenejších kladných aj záporných postáv trilógie. Každá z nich má svoj jasne definovaný priestor a podľa zámeru autora náležite vynikne. Kniha sa číta extrémne dobre. Síce nemá výraznejší presah a neponúka vyzývavé momenty na zamyslenie, ale to nie je niečo čo by som tu hľadal. Plným priehrštím sa nám dostáva atraktívnych ranno-stredovekých slovanských reálií, originálnych obrazov magických prvkov a neprestávajúcej akcie so spádom. Tento element je ďalej vylepšený v zdokonalenom texte nového vydania. A som veľmi rád, že volanie čitateľov bolo vyslyšané a môžeme sa tešiť na pokračovania Roganových dobrodružstiev – niečo o čom sme ešte pred rokom mohli iba snívať.

Samotný obsah sbírky mě nenadchnul, Lovecraft nebude můj šálek čaje. Ač je to celkem zdatný vypravěč a dokáže navodit pochmurnou atmosféru, něco jeho dílům chybí. Tedy něco… Mně chyběl pocit napětí, mrazení, popřípadě fascinace mýtem. Marná sláva, vůči kosmickému zlu v podobě obludy o rozměru hory, hlavou sépie a tělem draka jsem imunní.

Přestože jsem mírně zklamán, nemohu dát než 70%. Zpracování knihy je skutečně výborné a ilustrace dokonale „tísnivé.“

Pro mě nejzdařilejší povídka sbírky Vyděděnec a jiné povídky. Zápletka není nijak originální (hrdina se vrací do po staletí opuštěného rodinného sídla předků), ale samotné zpracování a některé motivy vytahují dílko z průměru.

Tady moje očekávání dostalo pěknou facku. Nenudil jsem se, vlastně mě to docela bavilo, ale žádné mrazení nebo čtení se zatajeným dechem se nekonalo. Na povídku s kultovním statutem trochu málo.

EDIT: Po druhém čtení (tentokrát ve sbírce V horách šílenství) přihazuji půl hvězdy. Zásluhou překladu.

Čtivé, dostatečně vtahující a vyvolávající nepříjemné obrazy. Podlomené slabou pointou.