LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Pocity starej revolucionárky, ktorá sa na sklonku života dočkala vytúženej revolúcie, za ktorú celý čas bojovala. Opäť pár postrehov o živote a revolúcii, vlastné vnímanie seba samej a vnímanie iných ľudí. Z príbehu na mňa doľahla únava, rezignácia a podvolenie sa rozbehnutým udalostiam, ktoré vás tlačia ďalej, ale po dočítaní vo mne neostali žiadne silné pocity.

Psychologická poviedka o troch pacientoch, ktorí sa nachádzajú na Doktorovi Ostrovovi. Väčšinu poviedky zaberajú rozhovory a udalosti, ktoré často nedávajú zmysel a až záver naznačí, čo chcel autor povedať. Pre mňa je to trochu málo.

Triler, ktorý stavia ľudstvo do obzvlášť zlej situácie. Rybky a iné morské tvory si povedali dosť a rozhodli sa vyhladiť ľudskú hrozbu, ktorá ich dennodenne decimuje. SPOILER – Samotná myšlienka vývoja inteligentnej formy života priamo v mori na Zemi, bez pričinenia hocičoho mimozemského je veľmi pekná KONIEC SPOILERU, no k dokonalosti tejto knihe chýba veľa. Sprvu mi vadili nie veľmi sympatické postavy, ktoré nemajú psychologickú drobnokresbu ako od Kinga, no nie sú ani Crichtonovými postavami, ktoré vystupujú len ako pozorovatelia a bádatelia, kde hlavnú úlohu hrá problém. Autor zostal niekde medzi. Nesmierne mi vadili dlhé pasáže, kde autor opisoval kariérne postupy hrdinov a iné nepotrebné súčasti príbehu, ktoré som preskakoval. Dlhých 960 strán som nakoniec prečítal, ostala mi však pachuť hollywoodskych béčkových akčných záverov a aj samotné vyriešenie problému som čakal zložitejšie.

Grimwood není v neoAddixu spisovatelem, ale loutkářem. Střídá chaoticky scény a svým postavám obléká tu žaket, tu joggingovou soupravu a tuhle zase S/M kostýmek. Postavy tedy vlastně nejsou postavami, ale jen figurínami, které autor ustrojí podle toho, co se mu zrovna hodí. A mají figuríny psychologii? Nebuďte směšní! Zářným příkladem je postava Johnnieho T. Zcela nesmyslně se z gangstera stane hackerem, potom designérem drog (ač v ději tyto jeho schopnosti nejsou nikdy využity, pouze zmíněny), pak špičkovým chirurgem, aby nakonec zase skončil v jakuze. Dále jsem nepobral, proč se kniha jmenuje zrovna neoAddix. Toto slovo je zmíněn pouze několikrát, a to jen v souvislosti s řekněme dvěma vedlejšími postavami. Navíc mi není jasné, co to vlastně ten neoAddix je, pokud tedy nejde jen o název pro gang či metanárod. Tím spíš nechápu, proč se tento okrajový termín stal názvem celé knihy. Zamrzí i nedostatečné využití prvku alternativní historie. Zdá se, jakoby Francie byla císařstvím a existovala tam elita šlechty, zbytek světa to ale nijak nepoznamenalo. Aby ale nevznikla mýlka, neoAddix jsem přečetl s chutí. Má spád, šmrnc a obsahuje povedené scény, včetně sexuálních i násilných . Je však moc povrchní a podbízivý. Grimwoodův kyberpunk mi přijde jen naoko. Prostě plácá cool, tek a geek znějící slova vedle sebe, ale při bližším zamyšlení je to jen vata. Další věc, co mi lezla na nervy, je snobská struna, na kterou drnká tak vytrvale, že bych ji nejradši vzal a uškrtil ho s ní. Hrdinka nosí kabelku? No tak to bude třeba od Gucciho. Klávesnice je Hitachi, walkwear (zajímavý novotvar) je přece od Sony a datový bioJíl (ať už je to cokoliv) nese značku Zanussi (sic!). Branding je to dokonalý, o to víc vyniká prvoplánovitá podbízivost celého románu. Když se k tomu přidá zoufalá plochost postav a nesmyslnost či neexistence jejich motivace, děj, který autorovi splašeně uhání pod rukama, spisovatelské perly typu „mexické recyklované sklo“ a drobné překladatelské chyby v prvních kapitolách, lze knihu hodnotit jen jako velmi mírně nadprůměrnou.

Poznámka: Celý román mi nedalo spát město M’dina. Říkal jsem si, že to přece nemůže být Mohammedova Medína. Na to je vykreslena příliš severoafricky, zmíněni jsou Tuaregové a Berbeři, taktéž mám pocit, že v souvislosti s ní v knize padlo slovo Maghreb. Až téměř na konci knihy mi to nedalo a použil jsem Google a ejhle, ono je to město na Maltě, autorově rodné hroudě. Co tam ale dělá ten Maghreb potažmo ještě zmiňované pohoří Atlas, to je mi záhadou. Buď jsem si to jen špatně spojil, nebo autor úmyslně mystifikuje, protože se mi nechce věřit, že by to byla chyba.

Pro mě daleko lepší než Kulhánkovi Vládci strachu či Noční klub. Skvělá zápletka a postavy ze stránek jakoby dýchají (ač upíři), nejsou to jen jména bez duše.

Je to už hodně dlouho co jsem knížku četl, ale pořád si na ni čas od času vzpomenu. Atmosféra popsaná v knize byla naprosto geniální. Mám Conana rád, ale přitom nesnáším klasické fantazy. Tohle rozhodně normální fantazy není a milovníkům Conana to mohu pouze doporučit ;)

Zatímco první díl je jakousi bezděčnou parodií Herkulových úkolů, tentokrát si Percy bude hrát na Odyssea a Iásona. Čekal jsem, že se autor ve druhém díle vymaní ze schematičnosti jedničky, ale marně. Navíc přihazuje další díly mozaiky ze světa HP, jako by nám chtěl říct, nezlobte se, ale líp to prostě neumím…no, asi opravdu ne.

Pokud děti přežili bez úhon jedničku, zvládnou i dvojku…na druhou stranu šestiletým českým čtenářům bych nabídl lepší knížky, které kdysi oslovily i jejich prarodiče…

Kniha je poměrně přímočará a zápletka ničím zvláštním neosloví, byť se jí samozřejmě nedá upřít akčnost, ale…

ale 1) nedostatek vlastní invence je u autora vždy bolestivý, začínám být poměrně háklivý na všemožné adaptace, fanfiction a pod. Autor využil všeobecné popularity řeckých bájí a Harryho Pottera a umíchal vlastní koktejl. První doušek zdá se sladký, ale již ty další nám začínají protivně kysnout v ústech…

ale 2) možná je to jen překladem, ale vzhledem k tomu, co Hollywood vytvořil podle předlohy za film, tak je asi překlad věrný originálu. Riordan zkrátka a dobře není Rowlingová a Homérově slohu nesahá ani po přezky sandálů…bohužel…

ale 3) čekal bych, že se autor vytasí alespoň s nějakou původní myšlenkou, bohužel ve chvíli kdy k tomu dojde, klesá úroveň knihy do hlubin temnějších než Hádova říše…

ale 4) Perseus Jackson=HP, Annabeth=Hermiona, Grover=Ron, Chairon=Brumbál, Clarisa=Draco, Kronos=Voldemort… podobnost čistě náhodná? Hmmm:((

ale 5) Autor si pochvaluje testovací skupinu amerických prvňáčků, které se to moc líbilo. No tak úrovní to by sedělo, jen možno litovat, že knihu netestovalo dvakrát tak staré osazenstvo prvního ročníku evropského gymnázia

Shrnuto podtrženo: kniha je kvalitnější než film, který byl podle ní natočen, má spád a děti může zaujmout, bohužel to je asi její veškerý klad.

Richard Knaak neumí psát. Tato kniha je na úrovni malého dítěte. Je tak přeplácaná, až mě to bolí. S fantasy motivy a postavami plýtvá autor tak, že působí nudně a nezajímavě. Všechno to jsou v jeho podání jen prázdná slova, za kterými se nic neskrývá. Kniha je díky autorovi zbavena jakékoliv fantazie. Draci nemají žádné kouzlo, mágové jsou zbaveni veškerého tajemství, postavy jsou prázdné a tupé. Celý svět jako by si vymyslel desetiletý kluk, který právě objevil žánr fantasy. Nechci urážet ostatní čtenáře, ale hodnocení nad 2 hvězdičky nemůže být u téhle knihy prostě normální. Celkové hodnocení 84% nechává můj rozum stát. Za co všechny ty hvězdičky? Hluboké postavy? Originální svět? Nic takového zde přece vůbec není! Je to jen nápady přeplácaná slátanina, která je velice amatérsky napsaná.

Četl jsem v angličtině jako jednu jedinou knížku . Protože nevím, kde to bylo v českém vydání rozděleno, komentuji jak Mága 1, tak Mága 2. Feist je takový Eddings pro chudé. Jedná se o jeho ranou tvorbu, to ovšem není důvod promíjet mu jeho chyby. Mág není špatná knížka, spíš je to taková slátanina všech ostatních fantasy příběhů dohromady. Působí to jako celek nekompaktně – některé pasáže jsou výborné (Pugův pobyt v Kelewanu), některé vyloženě nudné a nezáživné (putování družiny za králem, nebo kam to vlastně šli). A po přečtení si člověk klade otázku, co některé dějové linie vlastně znamenaly a jestli se nedaly úplně vypustit. Trpaslíci a elfové mi zde lezli na nervy, v podstatě byli úplně přebyteční. Jako by si Feist řekl: „Píšu fantasy a tam přece musí být elfové a trpaslíci, i když jejich přítomnost nemá žádný význam.“ Samotný nápad trhlinové války je dost velké téma, jenže Feistovy to nestačilo a chtěl prostě upéct dort pejska a kočičky. Je mi jedno, že elfové a Tomas budou hrát nějakou roli v budoucnosti – mě zajímá trhlinová válka, ne události po ní. Takže: pokud by se z knížky vyškrtaly všechny ty přebytečné rasy, vynechal by se pochod za králem a dějová linie s Tomasem, bylo by to na 90%. Takhle „jen“ 70%.

Četl jsem tak do poloviny a pak přestal. Ne že by to bylo až tak špatné – to žádném případě. Jen jsem prostě neměl potřebu dále číst. Neustále jsem měl dojem, že tohle všechno už jsem někde četl daleko lépe napsané a nemá tudíž cenu pokračovat až do konce. V mládí bych to zhltl jako malinu a pochvaloval si, jak je to dobrá knížka. Nyní jsem měl pocit, že bych svůj čas mohl uplatnit trochu lépe jinou činností. Pokud budu mít chuť na podobné dobrodružství, přečtu si znovu Elenium. Feist je jenom lehký odvar Eddingse. A ještě taková poznámka: že tohle je třetí díl Trhlinové války? Nesmysl – ta už skončila v Mágovi. Tohle je prostě jen příběh ze stejného světa a s trhlinovou válkou nemá co dělat.

Joe Hill zase boduje. Jeho první knížka Černá krabice byla lehce nadprůměrná. I přes normální začátečnické neduhy čtenáři celý příběh rychle plyne pod rukama. Ve srovnání s tím zde atmosféra doslova tryská z knihy a hned po první stránce se propadnete do nejhlubších pekel lidskosti. Přečteno za dva dny a to jsem se ještě držel na uzdě.

Prva kniha serie, na ktoru som bol velmi zvedavy. Dan Abnett je moj najoblubenejsi autor knih zo sveta Warhammer, takze som predpokladal, ze svojou pomocou knihu skvalitni. Prve, co ma potesilo, bol hlavny hrdina. Nie vzdy sa stava, ze mame moznost sledovat osudy zapornej postavy – a zo sveta Warhammeru este menej casto. Svet temnych elfov je vykresleny dokonale – intriky, zrady, vrazdy, mucenie. Tazka atmosfera podozrievania a strachu zo zrady od najblizsich – ci uz rodiny alebo priatelov (ak nieco take ako priatel medzi temnymi najdete). A tak skor, ako zradia vas, zradite vy ich :) Inak je to klasicky pribeh o putovani druziny a hladani artefaktu/mies­ta/osoby. Plny akcie. Kvalitne dielko.

Slabší než Mluvčí za mrtvé, ovšem stále dobré – v podstatě mám stejný názor jako ostatní komentující. Občas se knížka zbytečně moc táhne a Card řeší podle mě nepodstatné věci. Většina filozofování nikam nevede, jen se to nejspíše Cardovi velice dobře psalo. SPOILER: Ender zde nehraje moc velikou roli – alespoň mi přišlo, že zde na něm vůbec nezáleží. Na to, jaký je génius, se měl trochu více angažovat. Jen chodí sem a tam, pokládá divné otázky – jako by Card nevěděl, co si s chudákem Enderem počít. Zakončení mě dostalo, opravdu jsem nečekal, že bude stát Quing-Jao tak tvrdošíjně na svém – díky tomu dávám 80%.

Na Celebrity jsem se těšil, zvlášť potom, co jsem zjistil, že navazují na mé oblíbené Tušení podrazu. Ale ve výsledku jsem vážně zklamán, protože úrovně jmenovaného románu skutečně nedosahují (na druhé straně je to mnohem lepší než Neffovy příspěvky do JFK série). Celebrity se v anotací kasají tím, že se jedná o horor. Jenže horor v knize jaksi není. Prostě ho tam zapomněli přidat. Výsledek je tak trochu rozpačitý, snad se jedná o vztahový román, který zůstal někde v půli cesty k thrilleru. Žádné hororové ani dramatické prvky. Prostě jen dvě nesympatické postavy, které melou blbosti a snaží se prorazit do vyšší společnosti a kterým nemůžete v žádném případě fandit. Jediné co je snad na knize dobré je ta proklatá čtivost, díky které to celé přečtete za dva dny. Možná ta jedna nebo dvě nechutné scény a rozhodně neurčitý konec. Ale jinak nic. Hororů jsem moc nečetl, ale tohle prostě není horor. Horor vypadá jinak. Je to škoda, už jen kvůli faktu, že hororových knih na našem trhu moc není. Takhle to spíš ve výsledku připomíná hodně nepodařený Hostel Eliho Rotha v literární formě proti kterému je samotný filmový Hostel uměleckým dílem.

Oproti předchozímu dílu jsou Vrazi z Krondoru mnohem svižnější. Je to také tím, že mají menší počet stran. Stále se něco děje a my sledujeme postupující děj. Bohužel však se většina věcí stane tak nějak bez vysvětlení a já netuším zda se nám ho dostane v dalších dílech, nebo si vše autor vycucal z prstu a neví, jak z toho ven. Nakonec jedno malé upozornění: četl jsem knihu vydanou United fans a nemohl jsem se zbavvit dojmu, že má kniha dost otevřený konec. Teď jsem však rozečetl Slzu bohů a ono ejhle!: kniha začíná epilogem! V této knize z nějakého záhadného důvodu chybí. Takže vám nezbývá než si přečíst i další díl. To však neberu jako nějakou katastrofu, momentálně se jedná o klasickou fantasy a nedělá mi problém v ní pokračovat.

Po dočítaní Malazskej knihy padlých som si povedal, že by to chcelo niečo jednoduché… dať si znova Kulhánka či Kopřivu, alebo splniť jeden sľub, ktorý som dal priateľke („oukej, prečítam si to a budem môcť oprávnene kritizovať, či nebodaj chváliť“)? Nuž, vzchopil som sa, požičal si prvé dva diely na nete ospevovanej „najlepšej série všetkých čias / akú som kedy čítala / *orgazmické vzdychy“ / atď.), ktorá vďaka zástupom fanúšičiek získava božský status a s nedôverou som otočil prvých pár stránok… Knihu som prečítal za deň. V žiadnom prípade to nie je úžasným či novátorským dejom, ani tou romantikou. Príbeh je naozaj jednoduchý, dialógy sú často celkom vtipné a oproti filmu to bolo výrazne lepšie. Hlavné postavy sú živšie, než vo filme (mimika a dialógy postáv sú strašné), v knihe som zrazu s potešením zistil, že Edward je sympaťák (a niektoré dialógy s Bellou boli veľmi pekné). S blížiacim sa záverom sa zvyšovala romantika, do toho sa pridala nejaká akcia, ešte pár sladučkých stránok a mal som to za sebou (a ani to tak nebolelo :)). Takto vysoké hodnotenie dávam aj napriek tomu, že nie som cieľová skupina. Možno je to preto, lebo som pri čítaní knihy nedostával záchvaty smiechu ako pri sledovaní tých zamilovaných kukučov vo filme :) K inováciám by som zarátal postavu Dr. Carlisla – SPOILER upír si rokmi potláča chuť po ľudskej krvi a nakoniec sa stane doktorom KONIEC SPOILERU. Nečakal som, že ma niečím autorka silnejšie zaujme, ale táto postava sa jej vydarila.

Boh stvoril človeka, malý chlapec Cavanaugha z vetvičiek, papradia a iných vecí, čo les dal. Pútavý štýl, zaujímavý nápad, zmes fantastiky s náboženstvom a detskou naivnosťou veriaceho. Kde je chyba? V závere. Buď som niečo nepochopil, alebo je výsledná pointa slabá a príbeh takpovediac bez konca.

Táto poviedka mi pripomenula (len) názov Sapkowského poviedky „Trošku se obětovat“. Čo všetko treba obetovať, aby sme sa dočkali vytúženého? A je to len trošku, iba drobná obeť? Krátka a rýchlo plynúca, no málo výrazná poviedka, na ktorú za pár dní iste zabudnem.

Táto poviedka na mňa nejako nezapôsobila, vzhľadom k vysokému hodnoteniu som čakal viac (napr. doznievanie posledných slov, pointy, po dočítaní). Ale malý vrah, ktorý sa skrýva v stelesnenej nevinnosti… pekný a pekne zvrhlý námet.

Koupeno v levných knihách a okolo strany 200 odloženo :-)

Tohle dílko pro mě bylo malé překvapení. Pořídil jsem si ho snad jenom proto, že v knihkupectví nic lepšího nebylo a proto že tak trochu fandím Strakám. Už od počátku jsem čekal, že to bude stěží stravitelná ulítlost (něco jako Fikané jezinky chiswické) a v tom mě utvrdila i recenze od Davida P. Stefanoviče. Jaké pak bylo příjemné překvapení, když jsem zjistil, že jsem asi četl jinou knihu než recenzent. Vtipy jsou dobré, vypointované a takhle nahlas jsem se naposledy smál u a Asfaltu. Autor s citem míchá humor a akci i když na konci akce již převažuje není to rozhodně na škodu. Taky nevím jestli jsem tak otrlý, zvrhlý nebo úchylný, ale sexu tam rozhodně moc nebylo :-)

Knihu je těžké hodnotit. Má od počátku nesympatického hlavního hrdinu, je plná brutálního násilí, a je vrcholně depresivní, místy připomíná až Hynka Hlaváčka, mistra české deprese. O samotné násilí by ani nešlo, to v jiných knihách je ho i více, ale zde chybí nadhled, není to odlehčené odosobněním nebo humorem. Autor to myslí vážně, což vede k většímu otřesu jemnocitem čtenáře. Otázkou je, co je zde cílem. Zřejmě to měl být rozpad společnosti skrze fanatismus a rozpad osobností jednotlivců, způsobený náhlou šancí vymanit se z okovů konvence a pravidel. Cíl byl v tomto případě splněn tak napůl, kniha na mně nepůsobila příliš věrohodně, snad že nevěřím že by v civilizovaných krajích byl možný až takový chaos. Ale třeba jsem jen naivní optimista. Každopádně se kniha čte dobře, nenudí ani chvilku.

Naprosto skvělá kniha v naprosto skvělé úpravě (obálka i ilustrace jsou opravdu mimořádné).

Toto dílko není klasikou žánru, nýbrž klasickou kravinou žánru. Omlouvám se uctivě.

Bouřlivý večer, motel u dálnice, náboženský fanatismus a ne zrovna idylické lidské vztahy – to jsou ingredience Barkerova mysteriózního dramatu „Zjevení“. Na poměry tohoto autora není povídka žádný zázrak, ale pořád jde o slušně odvedené, dobře čtivé řemeslo. 70%

Řeka bohů je bezpochyby jednou z nejlepších knih minulého roku. Je zde spousta příběhových liníí, které se následně proplétají a autor dokáže čtenáře vtáhnout do děje i jednou atmosférickou scénou. Vlastně jednotlivé scény zvládá velmi dobře, v jeho podání postavy žijí, dýchají a cítí. Horší to je z celkovým směrem příběhu. Jednotlivé příběhové linie jsou nedotažené a vyznívají do ztracena, což je velká škoda. S takovým potenciálem mohla být kniha minimálně dvakrát tak tlustá a čtenáře by to nepřestalo bavit. Bohužel se zdá že to přestalo bavit autora. Takže i když je to perfektní knížka při čtení cítím, že by mohla lepší. Proto ta půlhvězda dolů.

Sice ne tak skvělé jako věci kolem elementálů, ale pořád se jedná o skvělé řemeslo a důkaz toho, že i zombie může být sympatickým hlavním hrdinou. Těším se na knihu.

Zatím nejlepší díl, má to spád (hlavně díky tomu, že hlavní hrdinka už se na dvou stránkách nerozhoduje, co si vezme na sebe) a je to velice čtivé. Možná by se autorka měla držet takovýchto jednodušších zápletek, kde se jí rozhodně víc daří… Sookie je konečně „normálnější“ a neleze tolik na nervy, sice se pořád můžeme setkat s několika naprosto nepředstavitelnými myšlenkami v opravdu zajímavých situacích, ale pro tentokrát je to spíš vtipné než vyvolávající touhu po odložení a nedočtení :)

Zatím nejlepší díl celé série. Nové prostředí, spousta neokoukaných postav a otravná akademie s večírky redukována na prozatimní autorčino minimum.

Mne sa naopak zda, ze sexu je tam tak akurat. Aj ked musim uznat, ze niektore sceny su naozaj dost odvazne popisane :) Co sa tyka akcie – ta je zvladnuta na jednotku s hviezdickou, hrdinovia su sympaticki, ako uz bolo spomenute a vy im budete fandit :) Tiez sa mi pacilo, ako bolo pristupene k upirom, potesilo ma to – rozhodne nieco ine ako „klasika“. Takze, ak ste fanusikom Kulhanka, rozhodne si precitajte. Ak ste priaznivcom akcnej knihy, kde dej odsypa jedna radost – precitajte si to tiez.

Poražení králové uzavírají Merlinův kodex. Spousta věcí se vyjasní, autor hýří výbornými nápady, ale postrádám v knihe onu hutnou atmosféru, která mi vyrazila dech, když jsem kdysi před lety četl v Ikarii povídku Za polem je les a ten je plný kostí. Kombinace různých mýtů je osvěžující a příjemná, jindy naopak působí jako těžký Deus ex machina. Pasáž s Tvůrcem byla v mnoha směrech úžasná, ale moc mi do knihy nesedla. Naopak mé sympatie zůstaly u všech hlavních postav. Uvidíme za pár let, po dalším přečtení.

Slibně rozjetá novela o rodince vyrážející za bouřky přes kansaské pláně na okružní jízdu po USA, náhodou míjející za znepokojivých okolností záhadné sídlo, které by se určitě neztratilo jako kulisa béčkových hororů (viz ilustrace na obálce FSF, kde u nás povídka vyšla). Bohužel skvělý rozjezd, kdy jsem opravdu netušil, kam a v jaké tónině se bude příběh dál ubírat, brzy rozbředne v jakési podivné a chaotické pastiši nebo parodii právě na určitý typ béčkových hororů, kde nesmí chybět zmatený profesor a plejáda dalších typizovaných postav, v několika případech obdařených těžko uvěřitelnými schopnostmi. Zvlášť divně to působí o vypravěče, který působí natolik nevěrohodně, že jsem se musel při čtení dvakrát vracet na první stránku, abych se s úžasem ujišťoval, že mu autor přisoudil opravdu jenom patnáct let. Textu by taky slušelo nějaké dělení a střihy, Reamy se s výjimkou atmosférického začátku s ničím se moc nepáře, dialog/akce/vraž­da/exploze, všechno se žene k cíli a akčnímu závěru. Kdybych od hororu v první řadě očekával zábavu, přidám jednu až dvě hvězdičky, ale takhle přes 50% nemůžu.

Předem upozorňuji že vysoké hodnocení není motivované respektem ke stáří díla, ale plnohodnotným čtenářským zážitkem kterého se mi dostalo. Je velmi zajímavé sledovat morální propad hezounka z vyšších anglických kruhů v bezohledného cynika a k tomu ještě vpravdě mefistofelského lorda Henryho, který naprosto skvěle hláškuje a je opravdu vtipným glosátorem dění kolem sebe. Vskutku mimořádné dílo, byť jsem ho četl v již dost archaickém překladu.

Parta mladých grázlů si vybere pro své hrátky špatnou oběť – kým je zdánlivě bezmocný houmlesák a jaké tajemství skrývá jeho provázek s důmyslnými uzly? Povídka nese Barkerovy typické horrorové znaky: nechybí krev, temné nauky, bizarní tvorové a tušení jiných, nebezpečných dimenzí, existujících vedle našeho světa. Charaktery v „Nelidské přirozenosti“ se rekrutují převážně z nesympatických až odpudivých jedinců, mou hlavní výtkou je tedy skutečnost, že jsem jako čtenář zůstala naprosto nezúčastněná. O postavy jsem se nebála, nepřála jsem jim nic dobrého, nicméně jsem necítila ani kdovíjaké uspokojení nad jejich předvídatelným osudem. Nejpohnutější (stále však nijak výrazné) emoce pak ve mně vyvolal ten nejméně lidský hrdina příběhu. 71%

Drásavá hororová (a krimi) povídka o literárním agentovi, který upne veškerou energii na vykonání pomsty na sériovém vrahovi. Jenže posedlost dokáže pěkně zatemnit mozek… Dobře napsané a vypointované, fantastický prvek je umně zakomponovaný. Autor v předmluvě vysvětluje, že tahle a několik dalších povídek a románů mu pomáhaly vyrovnat se se smrtí jeho patnáctiletého syna, výčitkami a pocitem bezmoci, a je zajímavé sledovat, co všechno se člověku honí v hlavě. Na první stránce českého vydání je překlep v datu, který při čtení svádí k představě, že všechno začíná v roce 1909, přičemž správně má být 1979 (datum premiéry muzikálu Sweeney Todd).

Cela trilogia ok, ale treti diel nakoniec pre mna stracal stavu a poslednych par stran som sa nutil citat, lebo ma to uz ani velmi nezaujimalo. Skoda, je tu ocividna snaha zakoncit trilogiu nejako „inak“ ako ostatne klasicke fantasy, ale podla mojho nazoru sa to velmi nepodarilo. Ale ako trilogia je to fakt dobre a prvy a druhy diel prve dve tretiny z tretieho dielu su paradne.

o sa tyka mojho pohladu – ano, v tejto prvej knihe sa dohromady nic nestalo. Ale aj tak to pre mna bolo lahodkove citanie, skvely humor a perfektne postavy. Konecne poriadny cynicky a cierny humor, ak to pojde dalej k temnejsiemu, uz sa neviem dockat na dalsie diely (mam rozcitanu dvojku, ale som iba na zaciatku). PS Ak by som pred samotnym citanim knihy neprecital komentare o chybajucom deji, mozno by som si to ani nevsimol, takto som to mal vzdy na vedomi… PS 2 Ja posudzujem knihy hlavne podla toho, ci ma bavia alebo nie.

První třetina knihy o ničem, mamuti cestujou od nikud nikam, šťouraj se ve svejch výkalech a minimálně půlka je zabraná popisem okolí. Pozdějc už se děj rozjede, ale stejně to má spoustu nudnejch pasáží. Je tam sice pár přehnanejch věci ale s fantastikou má něco společnýho akorát stránkovej epilog, tak je otázka na kolik to tu vůbec má být. Jedná se totiž o první díl trilogie, kterou už nikdo nedovydá.

Těžko o této knize napsat něco, aby už to tady nezaznělo v předchozích komentářích. Část čtenářů neskrývá nadšení, někteří jsou zklamáni chudobným rámcem děje s minimální gradací. Bohužel se nemůžu připojit k nekriticky obdivným výkřikům, ale k nespokojenému mračení důvod taky nemám. Čtivost románu je jednoduše výborná, těch cca 500 stran jsem přelouskala se zaujetím a jen zřídka pocítila náznak nudy. Žádná ze tří linií se mi nezdála výrazně slabší oproti ostatním: užila jsem si sebeironické hláškování inkvizitora Glokty, s bulvární fascinací sledovala vývoj vztahů a charakterů v rozhárané družině mága Bayaze a asi nejvíce mě zajímaly peripetie královského důstojníka Westa a jeho severských společníků. Humoru je o trochu méně v porovnání s prvním dílem, příběh se stává temnějším, ovšem mé horší cynické já, lačnící po sarkasmu a odmítající hollywoodské happyendy, spokojeně přede. Jakkoliv pokládám BorgDogovy námitky za opodstatněné, pod 4* jít nemůžu – na to jsem se příliš dobře bavila. 81%