LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Možná trochu obtížnější na čtení, ale pokud vás tahle kniha chytne už vás nepustí.

„NeoAddix“ jsem začala číst po velmi dlouhém kyberpunkovém půstu a tak jsem knihu zpočátku vyloženě hltala. Mozaikovitost příběhu a klipovitost kapitol mi nevadila, spokojila jsem se s výhledem na postupné složení střípků a prolnutí jednotlivých dějových linií. Zrovna tak mě netrápila nedostatečná vykreslenost prostředí, spolehla jsem se jednoduše na vlastní představivost. Plochost charakterů mi přišla jako větší problém. Časem mě začalo mírně obtěžovat detailně popisované násilí, krvavá brutalita, kterou je kniha explicitně prodchnuta – a to jen za účelem šokovat, což se s přibývajícím množstvím sadistických scén dařilo stále méně. Mé nadšení zvolna sláblo, jak se přes veškerou zdánlivou spletitost postupně odhalovala chatrná kostra i konzistence příběhu. Přece jen je znát, že jde o autorův debut, občasná chaotičnost, zkratkovitost a řešení deus ex machina se nedají přehlížet. K vrcholným dílům Williama Gibsona může „NeoAddix“ pouze zbožně vzhlížet, přesto vidím v Grimwoodovi do budoucna solidní potenciál. Prozatím je to s přivřenýma očima mírný nadprůměr za pár dobrých nápadů a několik napínavých scén. 65%

až na baxtera a sheparda, skvělé číslo. hm, a publicistiku typu „já a moje dílo“, zde reprezentovanou „argenitem v domě“, nemám moc rád; a argenit se obzvláště nepovedl, imho.

Jedna z nejlepších sbírek, kterou Ludvík Souček napsal. Jedna povídka lepší než druhá. Velmi pěkný je i úvod o tom, jak Souček hledal Bratry Černé planety. Je pouze škoda, že povídek od členů BČP sepsal tak málo, přečetl bych si jich rád i desetkrát tolik :o)

Když jsem před dávnými třinácti lety brala tuto knihu poprvé do rukou a dychtivě se do ní začítala, neměla jsem ještě tušení, že ji po dočtení budu odkládat s pocitem obrovského zklamání. Co mi to provedl můj oblíbený (tehdy nejoblíbenější) spisovatel? Co tohle mělo být za zdlouhavou, nudnou pohádku? V loňském roce jsem se rozhodla dát tomuto netypickému dílku S. Kinga druhou šanci. Možná se ze mě v průběhu času stal trpělivější čtenář, přesto jsem tentokrát neměla ani minimální motivaci dorazit tuhle nezáživnou fantasy do konce. Vylepšení hodnocení se tedy nekoná, zůstávám u (pro mistra Kinga netradičních) podprůměrných 40% a nejsem si jistá, zda nejít ještě níž.

Sbírka více či méně humoristických fantasy povídek kolísavé kvality. Valná většina se pohybuje v mírném nadprůměru a vypaří se z hlavy nedlouho po přečtení. To však není případ kousku „O čtyřech dítkách cestujících kolem světa“, jakkoliv bych na tento surrealistický, snad omylem zařazený blábol ráda zapomněla. Do opačného spektra patří Pratchettův „Trollí most“, „Shoggothův staropramen“ od Gaimana, „Nepřístojnost v Blaboll´s clubu“ od MacIntyrea a několik málo dalších povídek, co dokázaly opravdu rozesmát či alespoň vyvolat trvalejší úsměv na rtech. Očekávala jsem, že se u téhle sbírky budu bavit a chechtat o něco víc, ale nakonec to byla jen knížka půjčená z knihovny, nikoliv zakoupená, mohu si tedy dovolit být velkorysá a dát celých 65%.

Lehká průměrná nenáročná fantasy, která bohužel smrdí Conanem až to hezké není. V ději máme místo Conana 4 nepřemožitelné hrobníky, hledání mocného artefaktu, záchranu krásné dívky, lidojedy, džungli a prastaré bohy – čili jediné co chybí je služba ve vojsku místního krále. Kniha se tváří jako lehce humoristická a kdo hledá tak tu najde i Indiana Jonese :-). Postavy samotné jsou velice dobře popsané, bohužel dějová linka sráží knihu hodně dolů.

Kouzelná Zelaznyho hříčka. Lehce postmoderně si vypůjčuje obecně známé postavy typu Jack Rozparovače, Draculy nebo lovecraftovských Prastarých, načež s nimi roztáčí klasický boj Dobra a Zla, vše v příjemně pohádkové atmosféře vyprávěno očima psa. Paráda…

Nejlepší Zelazny. Brutální příběh o lovu na hlavního hrdinu, prolínání dvou časových rovin, originálně řešený fenomén času. A navíc Stébla trávy a Květy zla. Těším se, že to vyjde znovu ve Strakách na vrbě v pořádném překladu…

Pravděpodobně tu budu za buřiče, nicméně Den trifidů mi nijak neučaroval. Nápad výborný, začátek taktéž… ale pak už nic. Kniha nikam nevede, do ničeho neústí, lidstvo jednoduše téměř vymře a snaží se o Tisíckrát raději si přečtu Čapka, u kterého také často vymírá lidstvo. Anebo Wyndhamův jiný román, Chocky, také lepší než Den trifidů – podle mě.

Zpočátku i celkem napínavé, ale v polovině se rádoby horor změnil spíše v komedii. Ne že by to bylo špatné… Bavila jsem se.

Je pravda, že děj poněkud zpomaluje ale to je dobře. Čtenář je aspoň napnutější. Kniha bezesporu jedničková. Předchozí díl byl asi o něco lepší, tak uvidím, čím mě dostanou další díly, a který z nich bude ten nejlepší.

Rozhodně skvělá kniha. O tom není pochyb.. mám jen jednu ale o to zásadnější výtku: Paul jako hlavní hrdina mě neoslovil ani po těch cca 600 stránkách. Dalo by se říct, že jsem v celé hnize fandil skoro každému (a to hlavně vévodu Letovi a posléze dokonce i Harkonnenům) kromě Paula. A když se musíte prokousávat stránkami textu spolu s hrdinou knihy, který vás vůbec nezajíma.. tak to celkové hodnocení knihy dosti sráží. Protože vlastně celou knihu hledáte a přeskakujete z jedné postavy na druhou v domění, že už konečně naleznete tu svoji ústřední postavu knihy.. 85%

V poslední době se k definitivnímu hodnocení neuchyluji zrovna často, ale v případě „Utkaného světa“ není proč váhat. Příběh mě dokonale pohltil a okouzlil, zjištění, že jde o Barkerovo starší dílo mě pak naplnilo úžasem, vzhledem k vyzrálosti a komplexnosti, týkající se nejen příběhu, světa, atmosféry, myšlenek a pocitů, ale také postav. Všichni vystupující tvorové, ať už lidé, Divotvůrci či jiné entity, kladní nebo záporní, mají svou osobnost, přirozenou a uvěřitelnou, navzdory fantastickým motivům. Hlavní hrdinové nepostrádají hlubokou psychickou propracovanost, snad žádnému čtenáři nebude dělat problém najít si svého oblíbence v pestré škále charakterů. Ze všech dosud přečtených knih, co naznačují přítomnost skrytých, magických světů, existujících v naší všední realitě, mě tahle uchvátila nejvíce. Bez zbytečné popisnosti dokázala zprostředkovat jak atmosféru deštivé Anglie, tak pohádkového světa v ní. Příběh svižně ubíhá, udržuje v napětí a okouzlení od první do poslední stránky, zběsilou akci střídá snová melancholie, zdánlivě drobné detaily nahrazují velkolepé scény. „Utkaný svět“ je převážně fantasy, místy však dechberoucí horror, chvílemi se objevují mysteriózní prvky, jindy psychedelické momenty. Bizarnost, morbidita a sex nemají tolik prostoru, jak bývá u tohoto spisovatele zvykem, vše je jaksi jemnější. Nebudu se dál rozplývat, musím se teď rozhodnout, co vyřadím z TOP 10, aby vzniklo místo pro tento Barkerův skvost. Jen dodám: tentokrát si přečtěte i doslov. A děkuji nakladatelství Laser-books za možnost vstoupit do tohoto fascinujícího světa a Milanu Žáčkovi za nádherný překlad. 100%

Dobrá military scifi, no Fabian či Bartoš sú mi bližší. Asi preto, že z tohoto subžánru scifi som čítal ako prvé diela práve Žoldnierov a Carpe Diem. Táto kniha je menej technologická, určite si tu neužijete okolo 50 skratiek ako z Carpe diem, nenájdete tu pasáže ako z knihy špeciálne venovanej tej či onej zbrani (Carpe diem), no kniha sa číta veľmi dobre. Vďaka menšej technologickej zložke tu do popredia vystupujú viac vedľajšie postavy (Minimyš, Ari) a samozrejme hlavný hrdina (kniha je napísaná v ja-rozprávaní). Jeho ironické hlášky ma riadne zabávali v prvej polovici knihy, druhá polovica už zaujala (konečne) akciou, no Fabian s Bartošom ju majú lepšie zvládnutú. Možno za to môže aj tá technologická výbava, nie sme v žiadnej vzdialenejšej budúcnosti, iba v období druhej polovice 21.storočia. Koniec však naznačil, že druhý diel by mal už obsahovať techniku na vyššej úrovni.

Na tuhle sérii jsem se moc těšil. Pořád jsem si ji odkládal na později, až vydají další díl. Musím ale přiznat, že prvních 60 stránek mi dělalo velké problémy – nemohl jsem do toho nějak zapadnout. Pak najednou bác, chytne Vás to za pačesy a už jedete. Chvilkami jsem se trošičku nudil a jindy zas hltal list za listem. Ale za to může asi to, že se začtete do nějaké postavy a hup čtete zas o jiné postavě(cca co 20 stránek to nová kapitola o jiné). Všechny postavy jsou výborně vykresleny a když se člověk dostane z hromady jmen, dá se v tom krásně vyznat. Takže hodnocení prvního dílu není zas tak objedktivní, protože je kniha rozpůlena na dva díly. A myslím si, že své hodnocení zvednu po dočtení druhé dílu z první knihy.

Příjde mi to jako na houpačce. Jako kdyby lichá čísla v sérii byla relativně průměrná a sudá naopak velice kvalitní, co se téče tohoto, sedí k němu číslo pět, tedy relativně průměrné a já nemůžu jinak než souhlasit. Ačkoliv jsem knihu přečetl, opravdu rychle, spíš vyhrála nedočkavost, a na konci ne že bych byl zklamaný, ale popravdě jsem s příběhem knihy nebyl příliš potěšený, popravdě ale film dokázal naprostý opak. Zdá se mi to, že Harry je zbytečně přechytralý, ale ještě se má stále co učit, každopádně i já se těšil dál na jeho příběhy, i když tenhle mě trošičku otravoval, možná to bylo tím, že jsem stejně jako Harry stárnul, a to čekání několik let už bylo dost úmorné.

Konečně dle mého názoru nejlepší díl od začátku série a nutno podotknout že co se týče příběhu nastává velká změna, z Harryho se stává rázem jiný člověk, který psychické stránky má pošroumané a potrhané, což se nádherně projevuje u lidí stejně starých jako on, a fantasticky se to čte. Rowlingová opět přitvrdila a nyní dost razantně, když Ohnivý pohár uvedla jako takřka 500ti stránkovou bychli, i když dnes vím, že i to bylo na její knížky ještě set sakra málo :) Každopádně díky tomuhle dílu se skutečně začali dít věci a já ho dokázal, i přes svojí délku okamžitě přečíst.

Vězeň z Azkabanu se už nepatrně snažil vybruslit z postu dětských knížek, a zvážněl opět o trošičku více, i když ne záměrně o tolik. Kniha a její svět se opět i když tentokrát neptarně zvětšuje, ale já jako čtenář v 15ti letech stejně starém jako hlavní hrdina si čtení užíval i když Vězeň zas až takový zázrak nebyl, druhý díl se mi líbil více.

Druhý díl Harryho Pottera opět dokazuje, že autorka se ještě nedokázala vymotat z toho dětského chomoutu, ale na druhou stranu nepatrně přitvrzuje a její příběhy začínají být tajuplnější a tajuplnější. Stejnak je to s tímto příběhem, který se s ničím nemazlí. Objem se zvětšuje, svět se rozplývá a celkově už to vypadá na fakt, že tahle série co do budoucnosti bude mít co nabídnout. Druhou knížku jsem si neskutečně zamiloval, ale není to ta nejlepší co bych v té době ze světa Harryho Pottera četl. Každopádně se mi líbí to, že každá další kniha se obměňuje a s přibývajícími lety hlavního hrdiny se stále mění, i když tato je ještě krapet dětská.

Po skončení celého příběhu můžu konečně zhodnotit celý příběh, a nutno podotknout, že Rowlingová si se svojí postavou pohrála naprosto dokonale. Ukázala ji, tak jak jí děti v té době chtěli znát a číst, nenáročně, trošku jednoduše, ale hodně čtivě. Což se časem krom čtivosti mělo změnit, ale tak to prostě mělo být. Postava se stále vyvíjí a nějak začít musí. Sice jsem tuto knížku jako jedinou z příběhu Harryho Pottera četl až po shlédnutí filmu, určitě jsem ale o nic nepřišel, okamžitě jsem si jí zamiloval tak, že další čtyři (v té době) jsem zhltal během několika týdnů.

Edice Pevnost kniha č. 46 – Pachatelé zvláštních činů. Stejně jako tahle knížka je zvláštní i fakt, že od Jany Rečkové něco mám rád a něco absolutně nechápu. Po solidních Pohřbených na Soldafaru jsem se nachystal na Pachatele a měl jsem co dělat abych to dočetl. Knížka spojená z několika příběhů, které mi nešli dohromady, ten svět byl hodně zvláštní a opravdu jsem nečekal, že to bude až tak zvláštní. Opravdu mě to vůbec nebavilo. 2/10

Edice Pevnost kniha č. 45 – Štvanice. Abych pravdu řekl, tak kniha se mi nečetla zas tak hezky, i když měla řadu plusů. Ty plusy tkvěli hlavně v postavě a la Kulhánek, na kterou upozorňuje už info na zadní straně knížky, ale popravdě jsem takových postav, aniž bych četl Kulhánka poznal v knížkách daleko víc, a více mi jich dokázalo přirůst k srdci, než právě tento, Arthur Waldhorn. On za to nemůže, může za to svět, ve kterém žije a který se kolem něj motá. Je to totiž tak trochu sprsklenec několika světů dohromady a je těžké se v tom orientovat. I příběh samotný mě nedokázal naplno upoutat, každopádně jsem dál zvědavý na další díly. Doufám, že dalším dílem překvapí o něco víc, hlavně v příběhu, jak řikám, postava zase tak špatná nebyla, jen ten svět je dost neobvyklý a zvláštní. 5/10

Snad po 12-ti letech moje teprve druhá knížka od Stephena Kinga. Chtěl jsem se přesvědčit, nakolik je v porovnání s jinými autory dobrý a zvolil jeho nejlépe hodnocenou knížku. Hodnocení patrně souvisí i s celkovou propracovaností a s tím souvisejícím rozsahem knížky, proto mi její zvládnutí trvalo snad 3 měsíce. Musím však uznat, že jsem byl velmi příjemně překvapen. Kingův styl neustálých flashbacků, velmi úzce svázané prolínání děje vzdáleného 28 let od sebe či krátké narážky na událost, která bude popsána o 10 nebo 300 stránek dále hraničí s dotekem geniality. Jen jednu vítku bych měl. Slabinou knížky se stává nezvládnutý a nedomyšlený závěr. A začít psát knížku, aniž by autor měl dopředu promyšlený koncept závěru, je snad to nejhorší, co se může stát. A tím nalezení cesty z bludiště kanálů hromadným sexem mezi nezletilými bezesporu je. I přesto, knížka To je jedním z pilířů svého žánru.

Neuvěřitelně dlouho jsem sháněl tuhle knížku do své sbírky a nakonec pro mě byla spíše zklamáním. Magický pramen je volným pokračováním knihy Chameleon a zaklínadlo a vše se opět točí okolo hrdiny Binka. Hlavním námětem knihy je cesta napříč magickou zemí Xanth Binka s hrstkou jeho přátel s cílem objevit zdroj magie celé země. Vše je však postaveno do role pohádky pro trochu odrostlé děti. Samotná cesta se odehrává pouze z banálního důvodu, aby Bink zmizel z očí své „méně příjemné“ Chameleoně v pokročilém stavu těhotenství. Ať se jim postaví do cesty kterákoliv bytost, v jiné literatuře popsaná jako krvelačná bestie, v Xanthu je to tvor s ušlechtilým srdcem a dobrými úmysly. Stane-li se někomu neštěstí, na vše existuje protilék a smrtelně jedovatá řeka je ve skutečnosti jen voda se schopností konzervace. Piers Anthony se snaží o originálnost na každém kroku, ale po několikátém výmyslu, který je jen vykrádačkou z našeho světa, jsem nad „gejzírem nápadů“ vážně pochyboval. A závěr a celá pointa knihy, ta je zdaleka nejhorší. Démon Xanth vysílající proudy magie do svého okolí jako zdroj magické síly celého Xanthu, který uvízl na jednom místě na tisíce let kvůli hře scrabble? To je strašný! Kdyby ho Anthony alespoň nechal nenávratně zmizet a připravil si živnou půdu pro pokračování další knihy. Ale ne…co nevidět se opět vrací na své místo. Kdo již překročil hranice plnoletosti, tomu nedoporučuji po téhle knížce šáhnout.

Vynikající.Komu se zdá Pratchett moc suchý, a má rád černý humor s cynismem tak musí tohle číst.Pomerně vyrovnané povídky,až na tu poslední (ta sem jednoznačně nezapadá).Hotel U Loupežníka – můj top,to mě fakt dostalo.Četl jsem to v tramvaji a lidi nějak nechápali. :-) Už se těším na další dílek.Je vidět, že Pilipiuk píše o tom, co rád čte.Výborně odvedená práce bez zbytečných průtahů děje.

jestliže jsem u jarního magazínu skuhral, tak tady si dám repete. zatím bezkonkurenčně nejméně zajímavé číslo (počítám v to i publicistiku).

no ono cist Semper fi aniz bys cetl Carpe diem je podle me hloupost, jelikoz Semper fi na ne primo navazuje a asi bude mit jeste pokracovani;-). Ale pokud nejsi na military sci-fi tak nechapu proc si to cetl, tohle je totiz typicka military sci-fi. Ale planeta mezi slunci je v urcitem smeru dost jina. Ale jak to tak vypada tak je taky soucasti pribehu o Carpe Diem. CO se tyce semper fi tak doporucuji precist si jeste tu jeho povidku ktera rozsiruje nektere zajimave veci, myslim si ze kniha by se mela hodnotit jako celek az s dalsim vydanim.

Bohužel navíc jak tři hvězdičky to opravdu nebude. Nepatřím mezi Fabiánovy skalní fanoušky, četl jsem od něj prakticky jen první díl Hvězdy a tohle pro mě bylo celkově zklamáním jako prase. Autor děj zbytečně utápí v technických poučkách a zkratkách, děj se nezastaví a letí pořád kupředu, jako ožralý řidič v automobilu. Postavy jsou dobře propracované, ale ten příběh zmixovaný z Aliena a Stargate prostě nepřekousnu. Pokud Fabián používá stejný mix i u Mariňáků, Carpe diem a Planety mezi dvěma slunci, tak potěž světelný meč a vím, čemu se rozhodně vyhnout. _____na druhé straně mě to bavilo víc než legendární nuda plná keců Hvězdná pěchota, což je veliké plus. Inu, já nikdy nebyl military typ a do vesmíru jsem na výlety nikdy moc nejezdil. Škoda, škoda. To čekání za to fakt nestálo.

Trochu slabé kafe po Planetě mezi dvěma slunci. Čtivé, svět je hezky vykreslen, avšak neubránil jsem se v tomhle srovnání se světem Hyperionu – no ale přiznejme si, vykreslit svět tak, jako to umí Simmons, je nesmírně náročné, přesto se Fabianovi překvapivě místy daří držet krok. S příběhem už je to ale o mnoho horší, hlavní hrdina pátrá a pátrá a přesouvá se z místa na místo. Nic víc, nic míň. Uvidíme, co na to druhý díl.

Z knihy je vidět rozsekání na několik (předpokládám 4) částí do časopisu. Děje se dere kupředu opravdu rychle a knihu jsem přečetl během volné neděle a skvěle se u ní pobavil. Bohužel vedle ostatních knih J.Č. opravdu chybí větší prokleslenost takřka všeho (postavy, prostředí…). Chápu, že roubovat tyto ‚lahůdky‘ do již napsaného příběhu by přineslo celou řadu komplilací a při vycházení po částech je kladen důraz převážně na čtivost. Škoda, dle mého soudu by se hravě vyrovnalo bohatýrské trilogii, takto jde ‚jen‘ o hodně nadprůměrné vlakové čtivo.

Už dlouho jsem se u ničeho tak nezasmál, autor je buď totální psychopat nebo normální člověk se silně přebujelou představivostí. Tak fantasticky ujeté hlášky by nevymyslel snad ani mistr K.

Není humorná? :-) Ehm… nic ve zlém, ale tomts má patrně nějaké vulkánské předky. Je to už roky, co jsem tu knihu četl, ale dodnes si pamatuji třeba štulce do Vetřelců a Ženevské konvence nebo dialog hlavního hrdiny s emzáckou velitelkou při cestě šachtou: „Já jsem viděl takový film, kde byl mimozemšťan, co lezl ventilací a vždycky vylezl přesně, kde chtěl.“ „Asi měl mapu.“

Skvělá hard SF. Těším se na celou sérii!

Poměrně slušná SF pro mládež. Dvanáctiletý kluk hraje na počítači střílečku s mimozemšťany a stane se součástí hry (cosi podobného už před 20 lety sepsal Veverka s Hetešou v knize Těšíme se na vás, ale bylo to pro dospělé a popravdě i mnohem kvalitnější). Poměrně slušně rozpracované postavy a kupodivu kniha není humoristická.

Příjemné pohádkové počtení – nečekejte nic světoborného, jednodušší zápletka, opravdu spíš odpočinková kniha.

Výborne dielo, ktoré je právom v edícii majstrovských diel. Mitchel Courtenay žije vo svete, ktorý ovládli reklamné agentúry Super (v ktorej pracuje) a Univerzál. Mitchel vidí ľudí ako konzumentov, ktorých ovládajú prostredníctvom reklám a nenápadných a neškodných alkaloidov vyvolávajúcich závislosť na ich produktoch. Následné udalosti ho však prinútia zoznámiť sa s konzumentmi bližšie, čo vedie k zisteniu, že nie sú tak šťastní, ako je to prezentované. Treťou no utajenou mocnosťou sú „konzouši“ – konzervatívci – ľudia, ktorí zas vidia ako je ničená Zem, len za účelom boha Predaja. Možná investícia do Venuše sa vidí ako úžasná príležitosť k vydrancovaniu ďalšej planéty a … ako to dopadne sa dočítate sami. Táto kniha je naozaj skvelá popisom sveta, v ktorý sa premenila naša Zem. Kniha je nadčasová a aktuálna, pretože len nedostatočná technika stojí od podobnej vesmírnej príležitosti.

Skvělé pokračování prvního dílu – opět sledujeme děj ve dvou dějových liniích, které se postupně sbližují. Nákaza je mnohem nebezpečnější, než se původně zdálo a pro budoucnost Galagie je životně důležité, aby výprava uspěla. Jednoduché to ovšem není – Ravna a spol jsou pronásledováni Nákazou i dalšími mimozemšťany. Zuřivé boje se vedou ve vesmíru i mezi smečkami Spárů, kteří jsou nečekaně vynalézaví a často i lstivější, než by se dalo čekat. A dokonce i skořepiníci skrývají nečekané tajemství. Děj je nesmírně poutavý, graduje napětí v obou liniích a závěr je naprosto super. Kdo nečetl, ať neváhá. Škoda jen, že panu Vingemu u nás nevyšlo víc knih.

Tento popis jedné záchranné akci na Měsíci se nese v duchu, ve kterém to uměli snad jen právě Clark a Asimov. Je to ta správná, trochu starosvětská kombinace technického problému a lidské psychiky na co se autor soustředí. Kdyby podobný příběh psal někdo dnes, bylo by to jistě mnohem dramatičtější a akčnější, ale já mám rád právě tuto příchuť zlatého věku, prostě mi to vyhovuje.

Má moc rád knihy I.Kuglerové. Její conanovku řadím k ‚top 5 conan‘ a stezky krve jsou společně se stínem modrého býka nej česká fantasy z pera české autorky (já vím SMB psal i medek). Ale tento stone patří k tě, slabším. Začátek klasika, zápletka klasika, konec trošičku nadprůměr, ale střední část je příliš vatovitá. Přibližně na straně 25 stone dorazí na planetu a poté se do cca 100.strany tvoří zápletka (akce na nulové úrovni). To je vhodné pro román, ale ne pro příběh na 120 stran.